Tragedie Afganistánu — 70. léta a sovětská okupace

Dnešní článek je silně kontroverzní. Za účelem poznání pravdy o tom, co se tenkrát v Afgánistánu dělo, udávám výjimečná pravidla hry: Vše, co nebude k tématu či řečeno bez invektiv, půjde do koše. Dobrá rada nad zlato: útoč na argument, ne na člověka. Máte-li OT, prosím udejte jinde. Úvod do série je zde.

Litterate čte celá republika i Slovensko. Třeba se ozvou pamětníci.

---

Moderní tragédie Afganistánu začala v roce 1973, kdy Mohammad Dáúd Chán svrhl svého bratrance, krále Záhira Šáha, čímž ukončil staletí monarchie.  Dáúd, vyškolený v exilu ve Francii, sliboval rychlejší modernizaci, ale úspěšný puč prohloubil jeho autoritářské tendence. Vládl jako autokrat, prosazoval centralizaci státu, zakázal politické strany a odcizil si jak náboženské konzervativce, tak sílící komunistické hnutí. Jeho nestálá zahraniční politika, kolísající mezi sovětskou závislostí a hledáním západní pomoci, destabilizovala zemi. Bodem zlomu se stal duben 1978, kdy komunistická LDSA (Lidově demokratická strana Afghánistánu) provedla tzv. Saurovou revoluci a zavraždila Dáúda a jeho rodinu v krvavém převratu. (Byl to vojenský puč, ne lidová revoluce.)

Nový komunistický režim v čele s Núrem Muhammadem Tarakím okamžitě zahájil kampaň radikálního sociálního inženýrství řízenou marxistickým dogmatismem — reformy diktované z Kábulu bez ohledu na kmenovou, náboženskou a ekonomickou realitu venkova. Stejná slepota, jakou komunistické režimy předvedly všude od Československa po Kambodžu: víra, že papírový dekret přepíše staletí zvyků a změní lidskou přirozenost. Dekret č. 8 konfiskoval půdu kmenovým staršinům bez náhrady, zatímco Dekret č. 6 zrušil všechny venkovské dluhy. A Dekret č. 7 — ten se týkal žen. Stanovil minimální věk pro sňatek, zrušil cenu za nevěstu (mahr), zakázal nucené sňatky. Právě tenhle dekret byl pro konzervativní venkov možná ještě výbušnější než pozemková reforma. Kmenoví staršinové ho vnímali jako útok na samotnou strukturu rodiny a cti.

Noví vlastníci půdy neměli kapitál, osivo, ani znalosti k obdělávání. Zrušení dluhů zlikvidovalo neformální bankovní systém, kterým vesnice fungovaly po staletí. Sice to formálně osvobodilo chudé, ale fakticky to zničilo jediný funkční úvěrový systém, protože soukromí věřitelé nemohli a nesměli dál půjčovat peníze na nákup semen a hnojiv. Původní vlastníci přestali organizovat údržbu zavlažovacích kanálů (protože jim byla půda sebrána) a noví vlastníci neměli ani prostředky ani autoritu to dělat. Tyto reformy způsobily v afghánských vesnicích ekonomický šok, který během několika měsíců paralyzoval produkci potravin rozbitím složitých systémů sdílení vody a osiva, na nichž byli závislí i nemajetní rolníci. Výsledkem byl kolaps zemědělské produkce a hlad až hladomor.

Tyto kroky v kombinaci s útoky na islámské tradice vyvolaly okamžitý ozbrojený odpor na venkově. Už v červnu 1978 vypuklo první povstání v Núristánu a během následujících měsíců se lokální vzpoury šířily dál. Afghánská armáda, rozložená dezercí a frakčními čistkami, ztrácela schopnost venkov kontrolovat. Vláda se stále víc opírala o letectvo — piloty vycvičené v SSSR a sovětské poradce — k bombardování odbojných vesnic, čímž si obyvatelstvo definitivně obrátila proti sobě jako ‚bezbožní vetřelci z Kábulu.‘ Desítky tisíc lidí uprchly do Pákistánu, ale skutečný masový exodus milionů měl teprve přijít.

V obavách, že se jim jejich spojenecký režim zcela vymkne z rukou, provedl Sovětský svaz v prosinci 1979 invazi, zavraždil neposlušného vůdce Hafizulláha Amína a dosadil exilového Babraka Karmala, kterého ukrývalo Československo. To spustilo brutální devítiletou válku, v níž Sověti ovládali města, zatímco povstalci mudžáhedíni vládli horám. Konflikt se stal globální proxy válkou — CIA, Saúdská Arábie a Pákistán přepumpovaly povstalcům miliardy dolarů na zbraně. Dodávky raket Stinger v roce 1986 neutralizovaly sovětskou vzdušnou převahu a proměnily okupaci v krvavou bažinu. Na sovětské straně se významně angažovalo i Československo dodávkami zbraní, vysláním stovek (kumulativně několik tisíců) vojenských techniků a poradců a výcvikem afghánské tajné policie Chád.

Život v Afghánistánu během sovětsko-afghánské války byl definován rozsáhlou devastací a masovým vysídlováním. Městský život pod sovětskou okupací se vyznačoval zákazy vycházení, cenzurou, nedostatkem potravin a častým bombardováním civilní infrastruktury včetně škol a nemocnic sovětskými silami. Na venkově byla situace ještě horší: celé vesnice byly srovnány se zemí a pole byla zaminována či vypálena, aby se povstalcům odepřely zdroje, což nutilo celé komunity volit bud útěk nebo vyhladovění. Venkovské školy byly často vypalovány a učitelé popravováni mudžáhidskými frakcemi, které považovaly sekulární vzdělání za hrozbu islámským hodnotám nebo za symbol komunistického vlivu. Desetitisíce protikomunistických intelektuálů, učitelů a odborníků byly popraveny vládou Khalq. Přestože Kábulská univerzita zůstala pod sovětskou kontrolou otevřená, akademická svoboda byla nahrazena ideologickou indoktrinací. Jmenování na fakultní pozice se zakládalo spíše na stranické loajalitě než na odbornosti a tisíce knih byly zabaveny nebo zničeny.

V roce 1989 se Sověti stáhli a zanechali za sebou rozbitou zemi a komunistickou vládu Mohammada Nadžíbulláha, která překvapivě vydržela ještě tři roky. Sovětská okupace vedla válku podle taktiky ‚vypálené země,‘ která zásadně rozvrátila sociální a fyzickou strukturu Afghánistánu. Aby sovětské síly znemožnily mudžáhidům jakoukoli podporu, systematicky se zaměřovaly na venkovské obyvatelstvo: podle odhadů těžce poškodily nebo zničily čtvrtinu až polovinu z přibližně 24 000 afghánských vesnic a vylidnily celé venkovské okresy, zejména v provincii Kandahár, odkud uprchlo až 90 % venkovského obyvatelstva. Jejich taktika zahrnovala plošné bombardování civilních oblastí, vzdušné útoky na konvoje podezřelé z podpory povstalců a cílené ničení zavlažovacích systémů, což proměnilo úrodná údolí v prašné pánve. Sověti navíc zaminovali krajinu odhadem 10 miliony nášlapných min, včetně plastových min PFM-1, jejichž tvar a zbarvení přitahovaly děti, což vytvořilo smrtící dědictví zabíjející a mrzačící civilisty ještě desetiletí po odchodu okupantů. Tato kampaň si vyžádala podle odhadů 1,2 až 1,5 milionu afghánských životů a dalších 5 až 6 milionů lidí donutila k exilu — zhruba třetinu předválečné populace. Z techto uprchliku nepřiměřeně vysoký podíl pocházel z řad vzdělané městské třídy. Měli prostředky a konexe, aby se dostali do Pákistánu, Íránu, Evropy nebo Severní Ameriky. Chudí zůstali v táborech.

Následoval společenský kolaps – tradiční mocenské struktury ustoupily ozbrojeným milicím, což zavedlo trvalou kulturu zbraní, drog a násilí. Afghánistán se během války stal předním světovým producentem opia. Psychologické trauma, neléčená postižení a ztráta celé vzdělané vrstvy dále rozštěpily afghánskou společnost, zatímco náboženský zápal v reakci na násilí a cizí okupaci zesílil. Když se v roce 1991 zhroutil Sovětský svaz, pomoc vyschla a Nadžíbulláhův režim se zhroutil taky.

---

Když jsem začla zkoumat historii té doby, poskytnul mi internet informace i o roli Československa v této válce. Nevěděla jsem, že je to záležitost kontroverzní, kterou komunisti přísně tajili, a která není dodnes širší veřejnosti známá. Zde je řada zdrojů.

O Karmalovi v Krušných horách: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/babrak-karmal-afghanistan-prezident-velvyslanec-cssr-stb_1911101337_eku

Karmalův životopis v angličtině (možno kliknout na českou sterilizovanou verzi pro srovnání): https://en.wikipedia.org/wiki/Babrak_Karmal

Zahraniční účast v sovětsko-afghánské válce (Wikipedie anglicky): https://en.wikipedia.org/wiki/Foreign_involvement_in_the_Soviet%E2%80%93Afghan_War

Oldřich Tůma: Československo a válka v Afghánistánu 1979–1989, publikace v Bulletin Mezinárodního projektu historie studené války (č.  14/15, 2003/2004), [Cold War International History Project Bulletin (Issues 14/15, 2004)], která podrobně popisuje rozsah československé pomoci a výcvikových programů. V angličtině. Článek začíná na straně 220 toho buletinu. https://historica.upol.cz/cz/artkey/hol-202101-0008_babrak-karmal-v-ceskoslovensku-a-pocatky-afghanske-valky.php

Ozbrojené složky hledají přímé svědky: https://www.ozbrojeneslozky.cz/clanek/ceskoslovensti-vojaci-po-boku-sovetskych-v-afghanistanu-podleha-to-porad-utajeni

Kniha Bojiště Afghánistán (2003): https://www.databazeknih.cz/knihy/bojiste-afghanistan-109915

---

„Řekli nám, že jedeme pomáhat afgánskému lidu skoncovat s feudalismem a budovat socialistickou společnost…“

g

Mudžáhedíni

g

Sověti se stahují zpět do vlasti