Mainstreamová média pohlížejí na ty, kdo si dovolí poukázat na znaky systémového kolapsu, jako na zločince.
Že přitom skutečně lze mluvit o kolapsu systému jako takového, dokládají jednotlivé oblasti života lidské společnosti.
Desatero dysfunkčnosti
Shrňme si, čí maximalizace zisku je v rozporu se zájmy většiny lidí:
1) Zdravotnictví neuzdravuje, ale vytváří pacienty. Zájmem farmaceutických firem nejsou účinné levné léky, které povedou k uzdravení. Tyto firmy potřebují lidi na medikamentech dlouhodobě závislé. A žádají si jich čím dál více. V souvislosti s tlumením úzkostí a depresí farmaky se hovoří o takzvané prozaková kultuře, kdy postižení, aby zvládali nároky svého okolí se zaměřením na výkon, pravidelně užívají Prozac (fluoxetin).
Dalším významným rysem je propojení farmaceutických gigantů s vrcholnými politiky. Jako příklad lze uvést Pfizergate a roli Ursuly von der Leyen v ní.
2) Zbrojní lobby nemůže potřebovat svět bez válek. Ač by si většina lidí přála žít v míru, odporuje to touze zbrojařských koncernů po maximalizaci svého zisku. Mír je pro tyto kruhy nepřátelským a nežádoucím faktorem.
3) Stavební firmy potřebují půdu. Chtějí stavět co nejlevněji a prodávat co nejdráže. To se projevuje na kvalitě stavebního materiálu i na lokalitách, kde se staví. Hlediska ochrany životního prostředí či vlivu kvality půdy a materiálu na lidské zdraví jsou zcela odsunuta stranou jako nepodstatná.
4) Takzvaná rozvojová pomoc končí u zájmů těžebních korporací. Děti v Africe nepřestanou hladovět a umírat na nemoci, když jim tam budou dovezeny potraviny. Dokud tyto země nebudou moci využít svůj potenciál a své nerostné bohatství, jsou odsouzeny k chudobě. Navíc v řadě afrických zemích (například v Súdánu) stále pokračují zhoubné válečné konflikty, kdy v pozadí figurují zájmy právě o nerostné bohatství.
5) Ochrana životního prostředí není slučitelná se ziskem firem. Proč jsou ve velkém káceny deštné pralesy? Jednak k vůli zemědělské produkci (sója, palma olejná, ad.) jednak za účelem pastvin pro dobytek, a v neposlední řadě i kvůli těžbě (například zlata).
Produkce plastů zamořila oceány, půdu i vzduch. Toxické látky se nacházejí v mase, mléce, zelenině, ovoci a dalších potravinách, které konzumujeme. Spolu s hormony představují plasty značnou hrozbu pro lidskou schopnost reprodukce. Pojídáme jedy, pijeme jedy. Obklopujeme se jedy.
6) Zábavní průmysl produkuje slabomyslné a závislé. Naši potomci odrůstají na počítačových hrách a sociálních sítích. Přestávají být schopni fyzického kontaktu. Stávají se obětí virtuální reality.
7) Sexuální průmysl a závislost na pornu vedou k rigiditě. Ze sexu se stal kult. Píše se o něm, dostal se do centra pozornosti. Paradoxem je, že řada lidí nedovede se druhým pohlavím navázat zdravý vztah.
8) Lidská práce ztrácí smysl. Často je více škodlivá než užitečná. Bez ní se ale člověk neuživí. Zmínit lze například práci ve zbrojařských koncernech, kde lidé vlastně produkují zhoubu pro druhé. Svým způsobem ale totéž platí například při výrobě plastů nebo karcinogenních látek. Fenoménem je rovněž umělá zaměstnanost, kdy dotyčnému musí být jasné, že vykonává cosi zbytečného, jen aby mohl pobírat plat.
9) Školy nevzdělávají, ale indoktrinují (více o tom píši ve stati „Jaký stát a jaké vzdělávání?“ Článek byl publikován dne 18. 8. 2025).
10) Média neinformují, ale šíří propagandu (pojednávám o tom například ve stati nazvané „Konec novinařiny v Čechách“. Článek byl publikován dne 9. 4. 2025).
Rodina jako základ všeho…
Dysfunkčnost systému nejlépe demonstruje rozklad rodiny.
Vraťme se nyní do českého prostředí a soustřeďme se na českou rodinu. Opět nalezneme pomyslné desatero bodů charakterizujících faktory, které k úpadku rodiny vedou:
1) Zpřetrhání mezigeneračních vazeb, zesílený individualismus. Pokud mají rodiče dítě, pak ve vyšším věku. Prarodiče už jsou často staří a nemocní. V mnoha případech spolu rodiče a prarodiče dítěte nekomunikují. Někteří prarodiče jednoduše vnoučata hlídat nechtějí, byť by jim to jejich zdravotní stav umožňoval.
2) Ekonomické faktory, obtížné skloubení pracovního a rodinného života. Někteří lidé si dítě nepořizují, protože se obávají nákladů s ním spojených a toho, že by podstatně klesla jejich životní úroveň. To se týká především příslušníků středních vrstev, kteří by rádi potomkovi zajistili kroužky, placené vzdělání, dovolené atp. Pokud nemají prarodiče na hlídání, jsou tu výdaje za jesle a školky.
3) Pracovní vytížení rodičů. Mnoho z nich splácí hypotéky a další půjčky a mají dvě i vice zaměstnání, kde tráví drtivou většinu svého času. Ten pak logicky nemají na své děti. Těm, hlavně v Praze, ale i jiných městech, platí kroužky, aby jim organizovali jejich čas. Ve městech není moc prostoru pro spontánní hru, a rodiče potřebují své děti nějak zaměstnat v jejich volném čase. Tím je současně i zatěžují. Navíc ony kroužky představují značné náklady, takže si je mohou dovolit platit pouze někteří rodiče.
4) Problematika nedostupnosti bytů. To je zvláště v České republice problém zásadní. Ani s průměrnými platy na vlastní bydlení, a dokonce ani na hypotéku, mnoho párů nedosáhne.
5) Neochota či neschopnost mít děti. Kromě neplodnosti zde hrají roli zhoršený výběr vhodného partnera pro založení rodiny či hodnotový systém, který s potomstvem nepočítá.
6) Indoktrinační školský systém, který děti rodičům odcizuje. Sem spadají mimo jiné i pochybnosti o vlastní identitě.
7) Vliv sociálních sítí a počítačových her. Děti se uzavírají do virtuálního světa. Znovu tak můžeme mluvit o odcizení, ale také pěstování závislosti, gamblingu.
8) Domácí násilí, zjevné i latentní. Zážitky s fyzickým či psychickým týráním (či obojím) se přetavují v celoživotní traumata. Ta se pak přímo podepisují na neschopnosti založit a vytvořit funkční rodinné prostředí.
9) Vyšší pravděpodobnost rozpadu manželství či partnerství. Je zde celá škála rizikových faktorů: Stres, přílišná pracovní vytíženost, úniky k návykovým látkám atd. Děti se pak stávají nedobrovolnými objekty soudních tahanic, což na nich zanechává psychické stopy. V současnosti se rozvádí každé druhé manželství z pěti. V roce 2010 to bylo dokonce každé druhé.
10) Absence komunikace a citového sdílení mezi rodiči a dětmi. Rodiče svým dětem nic nepředávají, vědomosti, znalosti, dovednosti. Nejsou jim oporou. Vyzařují chlad a lhostejnost.
K tomu je nutno připočíst všudypřítomnou nestabilitu a nejistotu (hrozba celosvětového konfliktu).
Závislostní společnost bez vize a nadšení
Stále se snižuje věk, kdy děti poprvé vyzkoušejí nějakou návykovou látku včetně tvrdých drog. Takzvaná zábava je potom velmi úzce propojena s drogovou scénou.
Z mnoha textů zaznívá, jak je nejlepší nic neřešit a jen se opít a vše „prochlastat“. Že nic vlastně nemá cenu – a nic nestojí za větší námahu. Že na vztazích nezáleží – ale je dobré „si užít“. Sex potom získává roli novodobého zlatého telete, podobně jako peníze a kariérní úspěch. Vše ostatní je bagatelizováno a marginalizováno.
Přesně takto bych definoval „antihodnoty“, na nichž stojí dnes zcela zjevně kolabující systém. Systém, který potřebuje jedince zakomplexované a bezradné, kteří sáhnou po čemkoli, co otupí jejich utrpení a jejich prázdnotu.
Takovým lidem je jednoduché zavelet, pro co se mají nadchnout – a co nenávidět. V žádném případě se ale nejedná o základy, na nichž by bylo možno cokoli smysluplného vystavět. Lze hovořit o závislostní společnosti, kdy kdekdo má nějaké psychické problémy, a uniká k počítačovým hrám, gamblerství, k závislosti na mobilu, sociálních sítích, na lécích všeho druhu apod. Čím víc se ve společnosti zveličuje role a význam sexu, tím se paradoxně prohlubují i její impotence a patologické vztahy.
Jestliže chceme uvažovat o alternativě ke stávajícímu systému, vidíme, že to nepůjde bez obnovení mezigeneračních vazeb, bez radikální proměny vzdělávacího systému, který povede k rozvoji myšlení – a nikoli propagandy – a v neposlední řadě bez rozkvětu kultury, která se nebude bát pronikat pod povrch – a která rozhodně nebude prostředkem udržení temného spánku neprobuzených.
Nejde o drobné závady…
Dnes a denně je možno pozorovat, jak současný systém naráží na své limity. A není schopen to změnit. Systém založený na zisku nevede ke zdravé společnosti, ale k těžce nemocné. Ekosystémy nechrání, ale poškozuje je. Negeneruje bezpečí, ale chaos a nejistotu.
Zásadní problémy postihují jak systém ekonomický (například krize evropského automobilového průmyslu), tak politický. V celé řadě evropských zemí můžeme sledovat trend, kdy se hlavní vládní a opoziční strany sobě programově přiblížily natolik, že jsou od sebe v podstatě nerozeznatelné. Přihodilo se to například ODS a ČSSD v České republice, CDU/CSU a SPD v Německu, konzervativcům a labouristům ve Spojeném království či gaullistům a socialistům ve Francii. Současně zde platí trend, kdy sociálně demokratické strany výrazně ztrácejí podporu, protože zjevně nemají svým bývalým voličům co nabídnout. Česká strana sociálně demokratická se již roky propadla hluboko pod pětiprocentní hladinu nutnou ke zvolení.
Potřebujeme znát…
Tyto jevy a procesy je třeba analyzovat, a rozhodně není přínosné, když jsou ti, kteří tak činí, nálepkováni. To je pouze klasické strkání hlavy do písku ze strany těch, kdo si nedokážou či nechtějí připustit realitu. Tím, že problém bude prohlášen za neexistující, nezmizí. Pouze nebude řešen, a nabobtná do extrémních rozměrů.
Být protisystémovým není zločin, ale prozíravost a schopnost věci vnímat v kontextu. Je jenom otázkou, kdy dojde na hledání systému alternativního, který bude funkčním a bude mít valné většině lidí co nabídnout. Ten stávající jim totiž už po hříchu toliko bere.
Podstata systému
Když strava otráví a z léčby člověk choří,
když z míru hrozba je a válka žádaná.
Když mizí pozdravy, z tupců jsou profesoři,
svoboda roztaje, lži chybí zábrana.
Když roste kontrola a prostor snít se úží,
když vše se sjednotí, a rozdíl odstraní.
Když rozkaz povolá, když je čas draní kůží,
slaví jen despoti, a štkají odraní.
A z jejich nářků pak lze vyčíst definici
zrůdného systému, jenž umí pouze říci,
že všechno mimo zisk je jaksi závadné.
Jedincův život tak se jako odpad bere,
k ovoci shnilému je rovnán pod nátěrem
falše, v níž silný stisk vše čiré napadne…
Jindřich Kulhavý
Kriminalizace představitelů strany, domovní prohlídky a nařčení z neprokázaných trestných činů připomínají přístup sousední francouzské vlády k opoziční lídryni LePen, podobně k dalším osobnostem stojícím proti současné liberální elitě. Zažili jsme to v Itálii (Salvini), Belgii, Holandsku, Anglii (Robinson), maďarský expremiér Orbán nyní čelí obviněním od Magyara. A abychom nechodili daleko, jak Babiš, tak i Okamura jsou vyšetřováni a obviněni účelově u nás. Na dehonestaci se podílí policie, justice a média.
https://www.novarepublika.cz/2026/08/jak-lide-uvazuji
Velké nebezpečí vidím ve školkách.Osobnost učitelky může
zničit děti na celý život.Viděl jsem takové – jedna chodící
mrtvola bez života,jiná křivá a falešná….ale taky žena se
srdcem na dlani,nebo třeba vlídná.Je to o štěstí,ale na to
asi není dobré sázet,je třeba si prověřit,komu dítě svěřujeme…
Dobrých a kvalitních učitelů ubývá.
Ano, je to jako s chlebem.
Jde o to, jak je výuka systémově nastavená. A zatím spíše indoktrinačně. Že se sem tam najde vlaštovka vybočující z houfu ostatních, jaro nedělá…
Měl jsem neuvěřitelné štěstí na neskutečně hodné „tety“ ve školce, které si nechtěly nechat říkat soudružko.
A pak i dál, na základce na učitele a na střední na učitele a profesory.
Jmenovitě na I. stupni třídní učitelku, dámu s prvorepublikovým vzděláním, rozhledem, bontonem i přirozenou autoritou, kterou si nikdy nemusela vynucovat.
Na II. stupni pak skvělé dějepisáře, kterých jsme se mohli zeptat naprosto na cokoli. Skvělí byli i fyzikáři, kteří fyziku a vše okolo dokázali přiblížit i holkám.
Na střední se potkávali mezi sborem skvělí lidi – profesoři odborných předmětů, z různých důvodů po r. 1968 vyházení z vysokých škol, kteří ani poté nezanevřeli na své poslání.
Minimálně náš a blízké ročníky, měly až neuvěřitelné štěstí. Nedokážu ani pořádně vyjádřit, nakolik jsem jim dodnes vděčný.
Jeden výborný pedagog je cennější než truhla zlata. Já měl štěstí na učitele biologie a chemie na základní škole a matematiky, biologie a zeměpisu na škole střední.
Za celý život jsem poznal 5 dobrých učitelů.Od ZDŠ,OU učiliště až po SPŠstrojní.Trutnov,Hradec Králové,Brno a nejhorší pracovní kolektivy byly po puči v roce 1989.
Pět je dost. Dnes je člověk rád za jednoho…
Tento směr k úpadku dostal turbodmychadlo v roce 2005 v podobě lisabonského diktátu. Od té doby bruselské politbyro získalo neomezenou moc nad jednotlivými protektoráty a zahájila cílený úpadek světadílu. Ekonomický, průmyslové i morální. Smrt EU.
Menší nesouhlas s tezí p. Řezanky ohledně toho, že „staří“ nechtějí předávat své zkušenosti mladým. Ze života se přesvědčuji, že tento negativní jev má opačné důvody. A sice, že mladí nejsou ochotni nám starším v daleko větší míře, než tomu bylo dříve, naslouchat a přebírat životem osvědčené zkušenosti. Proč? Otázka pro sociology a psychology, ale jistě na tom mají svou „zásluhu“ i média, někteří politici podporou „poštvávání“ mladých proti starým. A vůbec celkové klima ve společnosti (tj. vč. školství) příliš nepřispívá k pozitivní mezigenerační nejen výměně životních a pracovních postojů, ale i k vzájemné mezigenerační úctě, apod., že ano?
Můžete mi v mém textu najít pasáž, že staří nechtějí předávat zkušenost mladým?
Viz oddíl pod názvem Rodina jako základ všeho, a sice v bodě č. 10.
Tak se na ten bod podívejme:
Absence komunikace a citového sdílení mezi rodiči a dětmi. Rodiče svým dětem nic nepředávají, vědomosti, znalosti, dovednosti. Nejsou jim oporou. Vyzařují chlad a lhostejnost.
Je zde řeč o patologiích. Tak, jako se domácí násilí netýká všech, tak ani tady není řeč o každém rodiči. Jen o takovém, který si dítěte nevšímá a upírá mu cit, čímž ho frustruje a traumatizuje. Je to rizikový faktor.
Ale rozhodně se tu neříká, že staří nechtějí předávat zkušenost mladým…
OK, Marku – sice ty odstavce nejsou úplně ideálně slovně pospojované, takže umožňují i odlišný výklad, ale Vámi uváděná interpretace má opodstatnění. To ovšem nemění poznatek, že i ve formálně fungujících rodinách nejsou děti po nabytí plnoletosti ochotni naslouchat, natož akceptovat, názory a hlavně rady či zkušenosti nás rodičů či dokonce prarodičů. Přitom jejich znalosti, životní zkušenosti jsou nedostatečné, slabé, nevyzrálé apod., ostatně podobně tomu bylo i v našem případě (je to lidská zákonitost, mládí se cítí být motorem, ale málokdo má k tomu dostatek „PHM“). Ale rozhodně jsem si nedovolil poslat rodiče někam do —-
S tím souzním, a také v textu zmiňuji zpřetrhané mezigenerační vazby jako obří problém. Tento systém je potřebuje mít zpřetrhané. Potřebuje atomizovanou společnost, snadno kontrolovanou a manipulovanou, kde jedinec je ničím…
My staří bychom i chtěli – předávat své zkušenosti, často i padesátileté, těm mladým.
Oni ale vůbec nemají zájem! Dokonce to považují za škodlivé!
Někdo jim totiž nakukal, že my starší „boomeři“ prý máme pokřivený žebříček hodnot socialismem, škodlivé pracovní návyky a nechápeme „moderní“ styly uvažování i práce mladých dynamických kolektivů!
Mnozí mladí (až na čestné výjimky, se kterými se přátelím) zcela vážně tvrdí :
„Strýcu, ty si ešče z analogovéj doby. Tvoje zkušenosti sú nám na hovno, tož nač si s něma zasírat hlavy. My už budem dělat enem s digitálem, kerý zas tak dobře neznáš ty.“
…………
Na moji námitku, že jsem ještě ve vysoce produktivním věku (před cca 40 lety) byl jednak u končící analogové éry, která se vyznačovala tím skutečně nejkvalitnějším, co tehdy uměla (zejména Japonci a Němci v audiu) a druhak jsem současně byl i u samotných začátků internetu a digitalizace všeho možného – se mnozí z nich jen útrpně ušklíbnou a dál si šudlají po těch svých plackách.
O víkendech si pak vylejou palice kratomem, syntetickým hulením, vodkou s energeťáky, nebo jiným svinstvem. Žádná smysluplná činnost, kterou by brali jako zábavu. Je to škoda !!!
Namísto toho, aby si dali jednoho panáka na odvahu – a šli balit a šukat hezké holky.. A že jich je!!
Hnedle bych obnovil mezigenerační vztahy! 😀
Až na ty výjimky, které jsem sám doučoval v naprostých základech, tyhle dnešní mladé nic nezajímá a nebaví. Dokonce ani ty, kteří přímo studují SPŠE, nebo slaboproudý maturitní obor.
Chodí do té školy víceméně z donucení – rodiče jim správně poradili, že obecně v elektronice, radioelektronice, komunikační technice, kybernetice a automatizaci, je budoucnost.
Polámaný kablík k poměrně drahým „drátovým“ HiFi sluchátkům Pioneer, Koss, Sennheiser, AKG a dalších podobných firem s tradicí kvality nikdo nechtěl, ale řekl bych spíš, že byl jen líný, nebo neuměl vyměnit taky skoro nikdo.
Nikdo – až na pár nás, tzv. důchodových bastlířů, kteří na to ještě poměrně dobře vidí, vědí u které firmy objednat kvalitní, pevný kablík i opravdu kvalitní kovový jack, který se už při prvním dotyku pájecího hrotu neprotaví.
Zde přidám vlastní zkušenost : Při dvoumušlovém přívodu kablík Tasker C118 či C124, při jednomušlovém přívodu Tasker C286 a z konektorů jack doporučím kovové, zlacené typy REAN. 3,5mm má označení NYS231BG a 6,3mm je značen
Přitom tenhle druh sluchátek v ceně asi od 2.000,- nahoru, byl velice kvalitní a jejich majitelé je často vyhodili jen kvůli tomu kablíku…
Dnes je to samozřejmě zase jinak – všechno je sice bezdrátově, ale kvalita reprodukce tomu taky odpovídá : Sám bych podobnou „telefonní kvalitu“ snesl na hlavě možná tak pět minut…tfuj.
Dlouho jsem byl v okolí jediný, kdo dokázal opravit porouchané nabíječky k iPhonům – zpočátku byly totiž tak drahé, že bylo finančně vyloučeno, porouchanou nabíječku od iPhonu jednoduše zahodit a objednat novou, namísto pokusu o opravu.
Dnes už je to samozřejmě jinak, ale mladí se stejně nenaučili opravit dražší spínané zdroje jako takové, třeba ke dražším laptopům, značkovým tiskárnám apod.
Vše se mění kus za kus, třeba porouchaný značkový zdroj za levný neznačkový, nikdo se ani nepokusí o opravu, třebaže ty větší a výkonnější, značkové zdroje lze pohodlně otevřít.
Prostě skoro nikdo neumí opravit ani průmyslové spínané zdroje v ceně asi mezi 10.000 – 30.000,- kde se ta oprava rozhodně musí vyplatit.
Oni ti „servisáci“ prostě ten drahý zdroj zahodí s výmluvou, že oprava by byla dražší, nebo v nejlepším případě cenově srovnatelná s novým. Však on to zákazník ještě rád zaplatí, aby to fungovalo.
Přitom mnohdy stačí vyměnit 1-3 elektrolyty, příp. vadný optron, proudovým nárazem probitý usměrňovač spolu s pojistkou, vadný TL431, nebo vadné Schottky dvojče – a podobné „drobnosti“ v ceně doslova jen několika korun.
A ten drahý zdroj, pokud je uvnitř slušně „nekurvítkově“ zkonstruován, jako jsou např. dražší zdroje MeanWell, záskokové zdroje Bosch, by ještě další dlouhá léta bezporuchově sloužil dál.
Tento systém nikam nevede, leda k plýtvání cennými surovinami. Kvalitní relé s WPtRh kontakty je pěkně drahé, o pozlacených signálových relé ani nemluvě.
To stejné se týká spínaných zdrojů pro profesionální serverovou techniku, pro drahé televizory apod., kde je výkonný spínaný zdroj zpravidla fyzicky oddělen od základních signálových desek a lze jej pohodlně vyjmout a opravit.
Všechno to souvisí s leností, pohodlností, neochotou se něco přiučit od těch údajných „analogových starců“ – a to zase souvisí s výchovou.
Doslovná a naprosto iracionální válka mladých, kteří ještě skoro nic neumějí – proti „starým“ (za starce jsou považováni už i padesátníci!!) je cíleně vyvolávána médii.
Znovu opakuju, že nechuť mladých, přiučit se něco od „boomerů“ není ani tak způsobena samotnými mladými, jako spíš jejich vražednou indoktrinací.
Marku i ostatní, moc se omlouvám za příliš dlouhý text.
Tyhle zkušenosti mám bohužel osobně potvrzeny a přišlo mi vhodné, uvést je tady..
Příspěvek z 15:33 jsem psal já, Teco.
Chybí mi tam REAN NYS224BG – kovový, černěný a zlacený stereo jack 6,3mm.
REAN už spadá pod lichtenštejnský (švýcarský) NEUTRIK a je levnější, ale stále velmi kvalitní variantou luxusního, typicky profesionálního Neutriku.
„Příspěvek z 15:33 jsem psal já, Teco.“
To jsme poznali nejpozději ve třetím odstavci 😁
Přesně tak.
Bohužel, média posloužila jako zbraň, a obětí jsou mezigenerační vztahy.
Není důvod se omlouvat. Děkuji za Vaši reakci. Jsem rád, že tu toto zaznělo.
Co to je zase , Dysfunkcnost..
Ja bych nechal mlady lidi, aby sami rekli , jaky maji problemy.
A jaky by chteli reseni ..
Ja bych se do nich nenavazel a nepoucoval je , abstrakcema , co je s nima spatne..
Voni ty mlady nas taky nechavaji na pokoji a nestezujou si na zkurvenej svet , do kteryho spadli a musej v nem zit..
Mladí to mají takové jaké si to udělali.
Stačí se podívat na výsledky „studentských voleb“ kdo je pro ně vyhovující.
Analýza jevů či procesů, a poučování jsou rozdílné věci. Nikoho nepoučuju, analyzuji.
Dysfunkčnost je nefunkčnost.
Predstirani analyzy, analyzovat.
Nechal bych ty praci, nekterym schopnym..
Na misto shrabovani a hromadeni poucek a opakovani je tady z internetu. Coz se nazyva akademicka kompilace.Jinej nazev,pro..
Mechanicky vopisovani vod jinych a slohova uprava…
Clanek je snuska a koncentrace totalni negativity , nic positivniho.
Kritika kdyz neni positivni a konstruktivni , je vobnosena vetes..
Clanek je priklad prave verbalni Dysfukcnosti autora.
Poucka c 1. Pouckar sam nikdy nic neudela.
Poucovani je jen verbalni vyhybani a klickovani..
Obsahovy a gramaticky…/..kdy dojde k hledani systemu alteranativniho/ , dojde , nedojde nebo taky pojde ..Vsjo rovno.
Nebo , /klasicke strkani hlav do pisku /, kdo strka koho hlavu nebo svoji ,vyhybka a kazdej vi kulovy..Naky strkani hlav..Grama je drama.
Zastirani neschopnosti. Individualniho mysleni napr.
Do nefukcnosti , ktery je dysfunkcnost….
Autor si vzal zase na paskal , system. Nedefinuje system ,ale je s nim velmi nespokojen , kvuli nakym ,ktery nikdy nevidel a nepotkal ani s nimi nemluvil , detem a mladym..
System ,ale kolabuje ..Autor se vo lepsi system se vubec nezajima .
Jenom ustavicne a nekonecne nadava na nakej spatnej a nakym mladym skodlivej, system.
Podle nej spatnej a deti zerou drogy..
Vyhybavost , uhybani , skutecnosti a konkretnim udajum , naprosta.
Iluse , predstavy ,fantasmagorie vode zdi ke zdi ,vo necem ,
vo cem nevi nic..
Zadna definice dosavadniho systemu. Nebo aspon systemu lepsiho.
Zadna definice vychovy.
Zadna definice vzdelani..
Ani kde vodkud , kde se vzal ,ze se ten spatnej system na nas vyskocil. Kdyz nevi , my nevime a nepouceni si nevsimneme , ze muze se ten spatnej kdykoliv zase objevit ..Konkretni poucky zadny. Moc prace a kdyz neni kde a vod koho vopisovat.
Spatnosti systemu dysfunkcnosti.. Varovani je vyhrozovani.
Mysleni zadny. Ted jakej system autor navrhuje schvaluje a poklada za lepsi a funkcni .. Vo kterym nas jako expert pouci .
System napr. funkcni. Na kterej by kvuli nakym mladym a detem nenadaval a nehromadil destrukcni negativity..
Zadnej nema. Zase vyhybka a pryc.Do dalsi poucovaci negativity.
Poucka c. 1. Pouckar sam nic nevytvori ,protoze nic neumi,Jenom kopiruje poucky vod jinych..Snazi se v nekonecnych potopach
poucek predstirat ,ze neco vi ..
Napr. System zase uplne spatnej zalozenej na zisku. Bez zisku nevyrobi nikdo ani zvejkacku. Staty maji narodni duchod , prijmy a zisky.
A na co , na vydaje na zaplaceni ,toho co je treba.
Autor zase nevi a nepremysli , co je zisk , nerozlisi , ze prijmu a zisku je nekolik druhu. Moc prace a este myslet na to co pise…Jinam,vod toho.
Pozadovat nakou definici je marny , zase vyhybka.
Do otrockyho pohodli vopisovani , vyberu negativnich poucek , na kterych , si nejradsi zarajtuje a ktery pak nahazi na nas..
Daleko min , je daleko, daleko vic a nejvic ..
„předávání zkušeností“ mladým nespočívá v poskytování hraběcích rad.
Je to každodenní působení při běžných denních činnostech, při práci… argumentace kolem „nových“ trendů….jen tak může žák být lepší než jeho učitel.
Jenže ne všichni podléhají vs stejné míře. Čím se navzájem liší podléhající a nepodléhající?
Morálkou.
Ne, mírou neoficiální informovanosti.
Jenže člověk musí chtít být informován tak, jak mu to vyhovuje. Není to jen přijímač zvuku. Má v sobě mozek.
Dost často o poslední větě pochybuji_😕👎
Já ne.
To není vysvětlení. Čím to, že jedni mají takovou, jiní jinou?
Je to jejich předchozím životem, prostředím, ve kterém vyrůstali, lidmi, kteří je vychovávali a působili na ně, kulturou, vědomím své sounáležitosti k určitému celku.. zkrátka minulostí. Čím delší pohled do minulosti, tím přesnější pohled dopředu. Starší člověk vidí dál. Mladý si vidí pod nohy, pokud se dívá.
Napadá mě paralela s Indiány a bílými muži – ohledně „ohnivé vody“.
Nikdo Indiánům nevysvětlil, co je to alkoholická závislost a rozhodování v opilosti.
Těch faktorů tam bude více. Určitě osobnostní rysy, například ti, kdo mají sklon k prospěchářství versus ti, kteří se upínají k jiným hodnotám. Roli bude hrát míra manipulativnosti, prostředí, z něhož dotyčný pochází a prostředí, jímž je obklopen. Touha po obdivu a úspěchu versus touha po poznání a svobodě.
Ale nevím, co určit jako zásadní rozdílový rys. To by mohlo být dobré téma do diskuse…
ACGT
Ano, ale mimo jiné.
Z myši kočku nevychováš.
Lidé se z nějaké příciny domnívají, že pto člověka to neplatí.
Příčina je kulturní. Ne to „mem“ promítající se ve zdejší kultuře, i mezi agnostiky, že člověk na rozdíl od ostatních tvorů byl stvořen Bohem k jeho obrazu. Tomu, protože jsou ze stejného prostředí, podlehli a podléhají i antithetističtí komunisté.
Jenže skutečnost je taková, že člověk podléhá všem zákonitostem jako vše ostatní. Ačkoli potlačí některý evoluční mechanismus, příroda ho obejde a postaví do evoluční cesty jiný filtr.
To by mě vážně zajímalo, kteří agnostici a materialisté podléhají tezi, že člověk byl stvořen k obrazu božímu. Ne, právě oni od starověku poukazují na to, že žádné absolutní zbožštělé kategorie v souvislosti s člověkem, společností i světem kolem nás neexistují.
Strašně depresivní čtení. Ale jsou i světlé chvilky – třeba na horách mi všichni lidé odpovídají na pozdrav.
U nás na venkově taky, i když mě neznají. Kamarád z města se tomu dost divil.
Nejen na horách. I na vrších se tak děje. Jedna mladá dáma – asi čtyřletá- mi na pozdrav ,,Nazdááár !“ dokonce podala ruku (levou). Ještě chvíli mi trvalo, než se mi spadlá dolní čelist vrátila do klidové polohy.
Je to smutné (pro systém) ale v „západním světě“ pravdivé. Otázka je, co s tím? Má indoktrinovaná společnost schopnost se ve světě orientovat a nějak ho ovlivnit?
Základ je v informovanosti (hlavní média) a ve vzdělávání. Pokud se tam podaří něco udělat, mohlo by se podařit i něco změnit.
Ale faleš a pokrytectví je přítomno v takové míře, že ve změnu moc nevěřím. Snad pot=, co přiletí černá labuť a západní společnost prožije velký, ale opravdu velký otřes.
Snad.
Otřes by byl dobrý? Anebo špatný? Proč?
Kdybys ho mohl přivodit, proč? Jaké dobro bys prokázal těm, kteří by trpěli, těm, kteří by zemřeli?
Což jsi Bůh? Jak bys tím pomohl sobě?
Právě, že nejsem ani Vševědoucí, ani Všemohoucí. 😜
Jenom „matně tušící“.
A dobře si pamatuji na nápis na bráně cintorína v Podturni:
Co jste vy,
byli jsme i my.
Co jsme my,
budete i vy!
(Překlad: StK)