Nejstarší a nejvíce jistá lidská zkušenost je, že vždycky přijde nějaké to neštěstí. Naše planeta je dost drsné místo a vždycky má v zásobě nějakou tu dokonalou bouři, tornádo, tsunami, bahenní sesuvy v Tibetu, zemětřesení, povodeň, výbuchy sopek… Jednou za čas přiletí nějaký velký meteorit a způsobí vymírání… a doba ledová také nebyla žádná sranda. Naši kolegové, lidé, jsou také pěkná kvítka. Dělají nájezdy, kradou, loupí, vraždí, umějí koncentráky i atomovky… a že to nikdy nebylo lepší, o tom svědčí asi tisíc hradů jen na území České republiky.
Svět prostě není žádný ráj na zemi, člověk tu přijde o kejhák, ani neví jak.
Člověk samozřejmě není žádné ořezávátko a tak si vyvinul spousty strategií, jak tomuto drsnému světu čelit. Koneckonců, proto existují civilizace, ne? Kdyby to tady bylo na pohodu, nebyl by důvod opouštět jeskyně a dvojnásobně by nebyl důvod, spojovat se s jinými nedokonalými příslušníky lidského rodu a zkoušet se s nimi domluvit a společném postupu.
A tak, místo aby byl člověk zvířetem, začal dělat divné věci. Vymyslel monogamii, aby se chlapi pořád nezabíjeli kvůli samicím. Vymyslel domy, hradby, přehrady, státy, armády… prostě vymyslel toho strašně moc, aby nějak čelil všem bouřím, kterými ho svět častoval. Některé věci vymyslel tak pevně a dobře, že vydržely po staletí i tisíciletí. V dobách mnohem chudších než dnes, tahali lidé kameny na kopec, postavili tam tři metry tlusté zdi, pak ještě vysekali ve skále padesát metrů hlubokou studnu, celé to zastřešili… a dnes platíme vstupné, abychom to mohli obdivovat.
Dům i hrad, to je ztělesnění hluboce zakořeněného instiktu, že vždycky přijdě nějaký průser a je dobré být na něj připraveni. Stejně tak máme hluboce v sobě to, že není dobré neštěstí čelit sám. Vždycky je lepší, když je nás na to víc, když táhneme za jeden provaz. Vymysleli jsme kvůli tomu manželství, občinu, soudy, zákony, kmen, národ, vlast… Bouře totiž nakonec vždycky přijde. Vždycky nakonec přijde oheň, nájezdník, zima, neúroda, Hitler… Vždycky se to nakonec podělá a pak bude sakra záležet na tom, jestli budou páni i kmáni spolu bránit hradby a nebo jestli osobní strážci jako první zabijí svého pána.
Všechna kultura, všechna lidská činnost, všechny inovace, sklady, zásoby, hmotné rezervy, všechno se nakonec dělá proto, že jednou bude zle a právě ta chvíle pak prověří, jestli jsme to celé postavili dobře. Existuje vlastně jen jedna jediná chybná životní úvaha a to je pocit, že nastal konec dějin a následovat budou jen samá pozitiva a sociální jistoty.
A to je, myslím, to neštěstí, do kterého jsme se před třiceti lety nechali uvrtat.
Velká část společnosti totiž tomu Fukuyamovi uvěřila. Západ zvítězil a dál už to bude jenom lepší. Už není třeba stavět hrady, není třeba si dělat zásoby, není třeba posilovat soudržnost ve společnosti. Nevaž se, odvaž se, protože už nikdy nepřijde žádný nájezdník. Už nikdy nepřijde žádné neštěstí. Těch pár posledních Kimů, Ajatoláhů a komunistů brzy eliminujeme. Už nepotřebujeme soudržné rodiny. Nepotřebujeme disciplinované děti, připravené se porvat se životem. Nepotřebujeme věnovat spostu času komunikaci mezi partnery. Už nemusíme ztrácet čas opravami, prostě to vyhodíme a lacino si koupíme nové… i partnery si koupíme, i děti si koupíme. A nebo raději psa… s tím je méně práce.
Proč stavět domy na skále? Je to náročné a drahé. Lépe se staví v písku. A ještě lépe se staví logistické haly na rovné úrodné půdě. Stavět je v jinak nevyužitelných bažinách, to je náročné. Proč děti mučit špatnými známkami a drilem… však si všechno vygůglí. Vzdělání netřeba, však dneska si více vyděláte žvaněním na internetu, než náročnou dřinou. Kdo pilně a usilovně pracuje, ten nemá čas vydělávat peníze.
A zbraně už také nepotřebujeme dělat levně a masově. Když jsou drahé a je jich málo, víc se na tom vydělá. Vždyť jediným nepřítelem jsou nějací vousáči v turbanech a na ty to stačí. Všichni ostatní se třesou před mocí našich letadlových lodí…
Zdá se, že čtyřicet let, tedy dvě generace, stačily, abychom přišli o základní instinkt. Proto se dneska chovají revolučně ti staří a ne ti mladí. Staří totiž ještě vědí a pamatují, že přicházejí bouře. Mladí, ti sice bouři vidí na obzoru, ale bohatě jim stačí, o ní hlasitě mluvit. Nijak se nepokoušejí s tím něco udělat. Však, nás se to netýká, ne? Jsme přece ti z konce dějin, nám se nemůže nic stát. Proto jsem nikdy nenaříkal, že mezi námi vidím málo mladých. Co s nimi, když nemají instinkty k přežití?
A tak jsme za čtyři roky bouře na ukrajinském obzoru dokázali zničit německý průmysl, odstavit ocelářství, zdražit energie, takřka zastavit bytovou výstavbu, prohlásit polovinu občanů za svině (ano ti budou s chutí bránit hradby), obvinit staré, že mladým zabírají místo, dojebat porodnost a zdražit zbraně. Nemám to explicitně spočítané, ale vsadím se, že naše armáda kupuje méně zbraní, než když se dávalo na zbrojení jen 1,5% HDP. Čím víc peněz se dává do armády, tím jsou zbraně dražší.
Nájezdníci přicházejí přes Středozemní moře po milionech a máme vysloveně zakázáno s tím něco dělat. Mladí ztratili instinkty… i soudci ztratili instinkty. Sice se pořád mluví o kolektivní obraně a NATO, ale ve skutečnosti už žádné NATO není a není ani kolektivní obrana. Stejně tak není ani žádná společná česká obrana, ba není ani společná obrana ani jedné vesnice. Už dávno jsme totiž zrušili všechno, co dělalo soudržnost a nahradili to tím, co dělá prachy. Hospody tu nebyly pro tvorbu HDP, ale pro tvorbu sounáležitosti… Kostely tu byly proto, aby se dalo odpustit a začít znovu, protože i hříšník se hodí při obraně hradeb. Nebyly tu, aby se v nich dělala politika a lidé se dělili na lepší a horší.
Na obzoru je dokonalá bouře, která se kdykoliv může otočit k nám a my jí čelíme tím, že si opevňujeme vlastní rodiny a naše komunity. Děláme to, protože jsme ještě neztratili instinkty. A tak vyhazujeme naše lokální HDP na Vidlákovny, Svatopluky, Příčovy, blogy, komunity… opevňujeme chabé ploty a ještě se musíme dívat, jak to ti kolem nás nedělají. Však, ta bouře se jich přece netýká. Je konec dějin, už nikdy žádná nepřijde. Nebezpečnější je Kateřina Konečná než chirurgové z dovozu… To jen hloupí bezzubí staří dezoláti rozsévají ve společnosti strach.
Inu, my nejsme ti z konce dějin. My chceme konec dějin přežít. A nemohu se zbavit dojmu, že brzy projdeme zkouškou. Tak ještě stavme hrady, co to jde. I za nedokončenou hradbou je lépe než na holé pláni.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
Vidlák to trefil. Může to být tak í tak. Někdo se na všechno co se může stát dokáže připravit předem. Jiný to vůbec neřeší. Tak je to se vším, někdo si dokáže poradit v každé situaci, jiný si neporadí nikdy. Všichni ale občas potřebujeme, aby někdo něco řešil za nás. Jednou je to zdraví, po druhé náprava blbosti, kterou někdo zpsobil, ale doplatíme my, někdy nějak zasáhne náhoda do našeho života. Každý to máme jinak. Jedině čas! Čas je to jediné čeho máme každý den všichni stejně. Ale hospodaříme s ním každý jinak. Někdo ho profláká, jiný zužitkuje. Někdo si ho váží, jiný nikoliv. Je to rozhodnutí každého z nás, buď tak – či tak. O způsobu jak prožít čas jako občan za nás rozhodují ti co prošli sítem ve volbách. Zarážející je, že právě tam u té volební urny každý druhý z nás rozhodne blbě. Proto to na světě nevypadá tak, jak by to vypadat mohlo, kdyby…
Vážení, a jak se zde – až na výjimky – reaguje na upozorňování na to, co nepřijde „možná“ , ale s naprostou jistotou danou neúprosností přírodních zákonů ? Aplikace AI a robotiky v reálné ekonomice se stávají už stále rychleji ne problémem výzkumu – ale inženýringu. Toto budou kriticky vážné otázky do 7 let, kdy se masivní nahrazovaní lidské práce stane brutálně protlačenou ekonomickou nutností, takže se nikde do té doby nevezme nová generace politiků. Opravdu se dá čekat, že dnešní mladé poslankyně Pirátské strany, nebo Pekarová, Nerudová, Kolář ml. atd., toto budou úspěšně řešit? Pohled na současnou politickou scénu v České republice a její reálné schopnosti dává jasnou odpověď: Ne, od současné generace politiků nelze očekávat úspěšné vyřešení takto hluboké civilizační krize. Horizont sedmi let znamená, že tento náraz budou řídit lidé, kteří v politice sedí už dnes, nebo se do ní právě chystají. Konstruktivní řešení od nich neuvidíme z několika velmi tvrdých důvodů. Předně ideologická slepota a nekompatibilita
Současné politické strany v ČR jsou mentálně nastavené na řešení problémů 20. století (daně, důchodová reforma na základě demografie, dotace na zateplování, stavba dálnic). Piráti a progresivci, sice jejich mladá generace má sice k technologiím blíž, ale jejich optika je často zaměřená na digitální agendu minulé dekády (digitalizace státní správy, autorská práva na internetu) nebo na identitární politiku a sociální spravedlnost ve starém paradigmatu. Superexponenciální ekonomický šok, kdy práce ztrácí hodnotu jako taková, vyžaduje opuštění levicových i pravicových pouček. Na to nemají odvahu ani teoretický aparát. A co tedy tradiční pravice (SPOLU/ODS) ? Lidé jako ti jmenovaní operují v dogmatu neoliberálního kapitalismu: „stát má být štíhlý, lidé se mají rekvalifikovat a trh vše vyřeší“. Jenže trh řízený AI v tomto scénáři selhává v distribuci bohatství. Doporučení „najděte si jinou práci“, které dnes politici dávají lidem z krachujících oborů, bude v roce 2033 pro desítky procent populace fyzicky nerealizovatelné. I kdyby se objevil osvícený politik, který situaci pochopí, narazí na českou byrokracii. Český státní aparát prokázal, že nedokáže včas zprovoznit ani základní registry nebo digitální stavební řízení. Představa, že by tentýž aparát během několika měsíců implementoval komplexní systém Univerzálního základního příjmu, daň z robotického compute výkonu nebo transformoval školství, je z říše sci-fi. Stát bude v režimu neustálého hašení požárů, nikoliv strategického řízení.
V horizontu 7 let politici nezvolí roli vizionářů, ale roli přeživších. Jakmile začne masově růst nezaměstnanost ve střední třídě, politická diskuse se okamžitě zvrhne na hledání viníka: Místo strukturálních reforem budou politici (jak koaliční, tak opoziční, ani třeba politický řemeslník Rajchl nebude výjimkou) vinit nadnárodní korporace, Silicon Valley, Evropskou unii nebo „nevděčné elity“. Nastane masivní zadlužování země za účelem vyplácení ad-hoc sociálních dávek, aby se lidé v ulicích nevzbouřili. Přijdou zoufalé pokusy uzákonit „právo na lidského pracovníka“ nebo zavést nesmyslné kvóty na lidskou práci ve firmách, což českou ekonomiku jen definitivně odřízne od globálního trhu. Protože politická reprezentace selže v proaktivním řešení, transformace neproběhne řízeně „shora“, ale chaoticky „zdola“. Politici nebudou autory řešení; budou pouze pod obrovským tlakem podepisovat to, co jim nadiktuje realita a mezinárodní okolnosti. Pokud Německo a EU pod tlakem okolností zavedou nouzové záchranné ekonomické sítě (evropské řešení nepodmíněného příjmu nebo formy transferu bohatství z technologických center), Česko se jako subdodavatelský satelit pouze pasivně sveze, pravděpodobně za cenu ztráty čeho ? Zbytků své ekonomické suverenity. Takže já bych si lámal hlavu mnohem více tímto co je jisté, a ne katastrofami které sice možné jsou, ale naštěstí jisté ne.
🐓 🐓 🐓 🐓 🐓
👍 🎯 1️⃣⭐ 🥇 🏆
Igor Červený a Filip Turek seznamují veřejnost s tím, jak se na MŽV kradlo za Hladíka.
https://www.youtube.com/watch?v=qFAr67eUKjo
Nikdy nezruším svůj dřevěný internet.
A já mám zase v šuplíku logaritmické pravítko.
Podle mne je to spíše esej, ale každopádně dobrá. Díky.
Má pravdu, šelma psovitá!
🐺❗
My z Kronštadtu.
Na všechny přírodní katastrofy se připravit nelze, ale na některé ano. O přežití nakonec rozhoduje schopnost improvizace. Najít nové řešení, odhodit staré modely, které nepomáhají v nových podmínkách. Ale ne každý to mentálně dokáže udělat. Fyzicky to většina lidí dokáže. Stále platí, že chceme-li pobavit Boha, máme říct naše budoucí plány.
Souhlas, ale nezapomínat na náhodu.
Krásný fejeton!
Nechci nic dodávat abych to nezkazil.
Snad jen to, že i instinktu se dá naučit. A mladí mají tuhle školu života před sebou – a je povinná.
Propadnutí se trestá smrtí.
Hodnocení tam není, na inkluzi si nikdo nehraje. Výsledek je jen prospěl – neprospěl. Vše ostatní je irelevantní.
Každý si musí svoji hubu natlouct sám. To je nepřenositelná zkušenost.
Několik miliónů lidí v tzv. králíkárnách prostě půjde do brusele.
Poslední generace přišly o Základní instinkt.
Docela trefný ač asi nezamýšlený dvojsmysl 🙂
Základní instinkty jakéhokoliv druhu* jsou: Najít si zdroje energie, ubránit je a replikovat se.
*/ Platí to od bakterií, prvoků přes zvířectvo všeho druhu až po Homo sapiens.
V říši rostlinné je to totéž.