Absurdní divadlo o 5 dějstvích aneb likvidace jihočeské kultury

1. Dějství: Úspěšný manažer a jeho betonová láska

Martin Kuba si v prvním období vybudoval pověst akčního hejtmana, když stavěl dlouho odkládané obchvaty obcí. Lidem se ulevilo a volič tleskal. Jenže s jídlem roste chuť. Od užitečného asfaltu pro lidi se kormidlo otočilo k velkým developerským projektům a průmyslovým zónám pro investory (např. soukromý areál Viscofan v ČB). Zatímco v krajské kase leží na stavební zakázky rekordní miliardové rezervy, na živé lidi v kultuře se musí aplikovat „přísný manažerský režim“.

2. Dějství: Miliardový pomník jménem Slavie

Korunním klenotem budějovického zmaru se stala rekonstrukce Kulturního domu Slavie. Město pod taktovkou „dvojčat“ Kuby a primátorky Parmové do ní nasypalo astronomických 1,055 miliardy korun. Výsledek? Pro velké divadelní soubory (operu a balet) je budova kvůli chybějícímu zázemí a orchestřišti nepoužitelná. A třešnička na dortu: v nablýskaných komerčních prostorech nikdo nechce provozovat ani restauraci, protože město nedokázalo nastavit funkční podmínky. Miliarda z kapes daňových poplatníků tak proudila jen samoúčelně do kapes vyvolených.

3. Dějství: Vyhnání z Metropolu a tabulková poprava

Aby mohl byznys vzkvétat, bylo potřeba vyklidit další pole pro developery. Divadlo bylo pod záminkou „špatného technického stavu“ vyhnáno z DK Metropol. Sál sice dál normálně funguje, ale divadlo zůstalo bez kmenové scény. Od 1. ledna 2026 se navíc instituce slavnostně transformovala na nový status veřejné kulturní instituce (v.k.i.). V překladu to znamená, že se město zbavilo plné finanční odpovědnosti a správní rada složená z politiků začala úřadovat s Excelem v ruce.

4. Dějství: Když vláda naděluje a umělec platí

Vrcholem absurdity je mzdový paradox. Vláda sice schválila plošné navýšení platů v kultuře o 9 %, jenže budějovický rozpočet s tím nepočítal a v kase divadla vznikla sekera 12 milionů korun. Reakce ředitelky Martiny Schlegelové, která plně podléhá Kubovu vlivu? Místo aby město chybějící drobné doplatilo z miliardových rezerv, propouští se 13 kmenových zaměstnanců včetně operních zpěváků. Ředitelka s ledovým klidem tvrdí, že „provoz divadla ohrožen nebude“. Bez umělců se sice umění dělat nedá, ale tabulky na radnici konečně sedí.

5. Dějství: Ironická facka z volného trhu

A největší ironie na závěr? Samotná umělecká fronta. Mnozí herci a umělci léta nadšeně tleskali neoliberálnímu kapitalismu a volnému trhu . Teď se jim ho dostalo v plné parádě. Zjistili, že v systému, kde se „investuje hlavně do investorů“, je kultura jen zbytná položka a otravný náklad. Stálá angažmá se škrtají a umělci jsou tlačeni na nejistý švarcsystém (IČO). Kmenový sbor se možná brzy nahradí páskou z reproduktoru a kulisáky nahradí digitálním plátno. Roboti zatím sice hrát nebudou, ale z Budějovic pod vedením Našeho Česka úspěšně vzniká kulturně vyprázdněná skořápka, kde se káže dieta, ale u koryta se mlaská.

Vidlák tady včera psal o tom, co se jednotlivci nevyplatí. Jednotlivci Kubovi se určitě nevyplatí investice do lidí. Doufám, že i Budějičáci pochopí, jak absurdní divadlo s nimi město pod vedením hejtmana – primátorka je jen figura – hraje. Volby jsou nedaleko.

---