21 listopadu, 2026

PAK ZBÝVÁ JEN JEDNA VĚC!

In memoriam Wolfgang Borchert – 20. května 1921 – 20. listopadu 1947

V německém prostoru se v poslední době znovu silně sdílejí protiváleční autoři – hlasy generace, která zažila válku na vlastní kůži a dokázala o ní psát bez jakéhokoli patosu. Jedním z nejvýraznějších z nich je Wolfgang Borchert, představitel poválečné Kahlschlagliteratur, tedy literatury vzniklé na místě, kde už nic neroste.

Včera uplynulo přesně 79 let od chvíle, kdy v pouhých šestadvaceti letech zemřel na následky válečného věznění a podlomeného zdraví. Pár týdnů před smrtí, na podzim roku 1947 v basilejském sanatoriu, napsal tento mrazivý manifest Dann gibt es nur eins!

Protože mě jeho tvorba kdysi hluboce zasáhla – a dnes zní jeho slova až děsivě aktuálně –, přikládám celý text ve svém vlastním překladu:

PAK ZBÝVÁ JEN JEDNA VĚC!

Ty – člověče u stroje a člověče v dílně.

Jestliže ti zítra nařídí, abys přestal vyrábět vodovodní trubky a hrnce na vaření – a místo toho vyráběl ocelové přilby a kulomety – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – dívko za pultem v obchodě a dívko v kanceláři.

Jestliže ti zítra nařídí, abys plnila dělostřelecké granáty a montovala zaměřovače na odstřelovací pušky – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – majiteli továrny.

Jestliže ti zítra nařídí, abys místo pudru na tvář a kakaa prodával střelný prach – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – výzkumníku v laboratoři.

Jestliže ti zítra nařídí, abys vynalezl nový druh smrti, který má být použit proti životu – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – básníku ve své pracovně.

Jestliže ti zítra nařídí, abys přestal zpívat písně o lásce a začal zpívat písně nenávisti – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – lékaři u lůžka nemocného.

Jestliže ti zítra nařídí, abys potvrzoval, že jsou muži schopni války – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – duchovní na kazatelně.

Jestliže ti zítra nařídí, abys žehnal vraždění a posvěcoval válku – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – kapitáne parníku.

Jestliže ti zítra nařídí, abys přestal vozit obilí – a místo toho vozil děla a tanky – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – pilote na letišti.

Jestliže ti zítra nařídí, abys nad města dopravoval bomby a fosfor, pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – krejčí u svého stolu, kde stříháš látku. Pokud vám zítra nařídí, abyste oblékli uniformy, pak zbývá jediná věc:

Řekněte NE!

Vy, soudci ve svých talárech.

Pokud vám zítra nařídí, abyste zasedli ve vojenském soudu, pak zbývá jediná věc:

Řekněte NE!

Vy, muži na nádraží.

Pokud vám zítra nařídí, abyste dali pokyn k odjezdu vlaku vezoucího munici či vojsko, pak zbývá jediná věc:

Řekněte NE!

Vy, muži na vesnici i ve městě.

Pokud zítra přijdou a přinesou vám povolávací rozkaz, pak zbývá jediná věc:

Řekněte NE!

Vy, matky v Normandii i na Ukrajině; vy, matky v San Franciscu a v Londýně; vy u Žluté řeky i u Mississippi; vy, matky v Neapoli, Hamburku, Káhiře či Oslu – matky na všech kontinentech, matky po celém světě.

Pokud vám zítra nařídí, abyste přiváděly na svět děti – ošetřovatelky pro polní lazarety a nové vojáky pro nové bitvy –, pak, matky světa, zbývá jediná věc:

Řekněte NE! Matky, řekněte NE! Neboť pokud neřeknete NE – pokud VY neřeknete ne, matky –, pak, pak…

V hlučných, párou zahalených přístavních městech utichnou s táhlým sténáním obrovské lodě a budou se líně kolébat – jako vodou nasáklé mršiny titánských mamutů – o mrtvé, opuštěné nábřežní zdi; Jejich kdysi třpytivé, zvučné trupy jsou nyní obaleny řasami, mořskými chaluhami a slávkami; páchnou rybinou a hrobem, drolí se, chátrají, jsou mrtvé –

Tramvaje – jako nesmyslné, zašlé klece se skleněnýma očima – budou ležet všude kolem, promáčknuté, zničené, s olupujícím se nátěrem; vedle spletitých ocelových koster trolejového vedení a kolejí, za trouchnivějícími kůlnami s děravými střechami, na zapomenutých ulicích rozervaných krátery –

Přivalí se husté, olověné, blátivě šedé ticho – nenasytné, neustále se rozpínající –; pronikne do škol, univerzit i divadel, přes sportoviště a dětská hřiště; bude ponuré, chamtivé, nezastavitelné –

Na zanedbaných svazích budou hnít sluncem zalité, šťavnaté hrozny; v vyprahlé zemi bude vadnout rýže; na ladem ležících polích zmrznou brambory; a krávy budou k nebi trčet svýma ztuhlýma, mrtvýma nohama – jako převrácené stoličky na dojení –

V laboratořích budou geniální vynálezy velkých učenců podléhat zkáze, rozkládat se a pokrývat plísní –

V kuchyních, spížích a sklepech, v chladírnách i sýpkách vezmou za své poslední pytle mouky a poslední sklenice jahod, dýní či třešňové šťávy – stejně jako chléb, ležící pod převrácenými stoly a na roztříštěných talířích… vše zezelená a rozlité máslo začne páchnout jako mazlavé mýdlo; obilí na polích polehne vedle zrezivělých pluhů – jako armáda skolená v bitvě – a kouřící cihlové komíny – průduchy a věže dunících továren – se začnou drolit, pohlceny postupující, věčnou trávou – drolit – drolit – drolit –

Pak bude poslední člověk – s rozervanými útrobami a otrávenými plícemi – bloudit zcela sám, bez naděje na odpověď, pod sluncem sálajícím toxickým žárem a pod hvězdami, které se točí v závratném reji; sám uprostřed rozlehlých, nepředstavitelných masových hrobů a chladných idolů oněch obrovských, pustých měst z betonových bloků. Ten poslední člověk – vyzáblý, šílený, rouhající se, naříkající – vykřikne strašlivou otázku: PROČ? Ale jeho výkřik zanikne, nevyslyšen, v širých stepích; Bude se vznášet mezi rozbitými troskami, pronikat do sutin kostelů, narážet do stěn betonových bunkrů a dopadat do kaluží krve – nevyslyšen, bez odezvy, jako to úplně poslední.

Zvířecí výkřik posledního tvora – člověka –

To vše se stane,

zítra,

možná zítra,

možná už dnes večer,

možná dnes večer,

pokud…

pokud…

pokud neřeknete NE.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *