18 dubna, 2024

Jeden čin je víc než tisíc letáků

Motto:

Víte, co mi řekl ten kluk, co před Strakovkou vysypal tu fůru hnoje? „Neudělal jsem to kvůli sobě, ale kvůli všem českým zemědělcům. Nemluvte o mně, ale mluvte o grýndýlu a obilí z Ukrajiny.“

Ano, tohle mu rád splním.

Ještě včera existovali hodní a zlí zemědělci, ale dnes už existují zase jen zemědělci. Stačila na to jedna fůra hnoje. Jeden odvážný čin jednoho odvážného zemědělce, který se zákeřně vmíchal do „pokojného“ protestu a všechny zradikalizoval. Rázem jsou pryč všechny kecy vládních spin doktorů, rázem jsou pryč všechny nálepky, všechny rozvracečské fráze redaktorů České televize, rázem skončila vlídná maska Fialy i Výborného. Jeden skutečný čin a všechny propagandistické kecy vládních agentur ztratily platnost.

Najednou už premiér ani ministr nepředstírají vstřícnost, kterou se snažili oddálit protesty co nejdál do jara. Vzbuzovali zdání pokroku, který pak zazdili a pak znovu a znovu. Mysleli si, že to mají zmáknuté, že na těch traktorech sedí hlupáci, které si povodí jako ovce a pak s nimi vymetou zem. Mysleli si, že kombinací cukru a biče protesty rozmělní a účastníky zastraší. Tolikrát už jim to vyšlo…

Stal se ale pravý opak. Tak dlouho žvanili o kolaborantech a dezinformátorech, tak dlouho lhali o dotacích, tak dlouho mávali dopisy v azbuce, tak dlouho bezotyšně dezinformovali o zemědělství i zemědělcích, až se ucho utrhlo a naštvali úplně všechny.

Teď se jim všechny ty lži, podrazy a sviňárny vrátí. Najednou všichni v téhle zemi vidí, že vláda má místo srdce břicho a místo duše tlamu. Najednou jsou Doležal i Pýcha na straně zemědělců, protože kdyby nebyli, byl by to jejich okamžitý konec… a pochybuju, že se vrátí na své původní pozice. Už to prostě nejde. Už jsou také My zemědělci. Najednou spadly vládní masky a pod nimi je licoměrnost, falešné sliby a křivé charaktery. Najednou Fiala křičí, že chtěl zemědělcům přidat dvě miliardy, ale teď už jim je nedá… Jen škoda, že jim to neřekl už před čtrnácti dny.

Ale premiérský hysterák, to nevidíte každý den.

I policie si udělala zářez – zmlátili jednoho účastníka tak, že ho musela odvézt sanitka. Deset na jednoho jich bylo. Demokracie, vole! Tedy jen pro líbodémo. Na ostatní lid patří demokratická přísnost a evropsky hodnotný obušek. Šíří se nepovrzené zprávy, že onen demonstrant policejní pomáhání a chránění nepřežil…

Pavel Řeporyjec Novotný zase požadoval, aby na zemědělce naběhli četníci i s bajonety. A samozřejmě by zemědělci prý potřebovali válku… Myslím, že to je krásná tečka za vládní pravdou a láskou i za Rakušanovými debatami bez cenzury.

Jeden čin… vysypete před Strakovku obsah premiérova mozku a rázem vidíte, kdo na které straně stojí.

Nejde totiž být trochu pro grýndýl a trochu proti němu. Nejde být trochu proti bezcelnímu dovozu obilnin z Ukrajiny a zároveň být pro. Každý protest je vždycky protivládní a vždycky je politický. Protože nakonec bude jakoukoliv změnu prosazovat zase politik. Nejde být se zemědělci a zároveň s vládou, která dva roky pracuje proti nim. Nejde mít pochopení pro arogantního ministra, který slibuje, ale rozhodně nekoná. Nejde hledat vstřícnost tam, kde žádná není. Nejde donekonečna věřit podrazákům a lhářům.

Nemám dovoleno zveřejnit jméno toho frajera, co to vysypal, ale ono to během pár dní stejně prosákne… ale navždycky už bude první, kdo měl odvahu.

Měl ji v situaci, kdy se policejní šéfové chovají jako čistokrevní gestapáci.

Měl ji i v situaci, kdy jsou mediální hnojomety namířené a veřejnoprávní goebelsové využijí jakékoliv špíny a jakékoliv lži.

Měl ji i přesto, že bude popotahovaný a budou se k němu chovat jako k nepříteli státu.

Měl ji, i když mu bylo jasné, že se otevře chřtán mediálního pekla.

Zemědělci už to zažili. Už je to nepřekvapí.

Když se odvážil první, odváží se i další. Když mohl jeden, mohou všichni. Když se jeden ukázal, být chlap jaksepatří, nezůstane sám. Vedle odvahy nejsou ty vládní evropské hodnoty vůbec nic. Vedle obětavosti neobstojí pětikoaliční pokřivené charaktery. Odvaha je všechno, odvaha mění svět, odvaha vítězí, odvaha smiřuje. Takových hrdinů je nám zapotřebí.

Další dlaně se sevřou kolem vidlí i volantů. Další muži vstanou z gaučů, odloží popcorn a colu a vydají se na náměstí. Další lidé se stanou občany a půjdou splnit svou povinnost. Už nebudou jen My zemědělci. Brzy budou i My dopravci, My oceláři, My učitelé, My odboráři… a nakonec budeme MY VŠICHNI!

Jeden čin je totiž víc než tisíc letáků.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí a podpořit vlastní národní občanskou společnost, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky.

353 thoughts on “Jeden čin je víc než tisíc letáků

  1. Ovšem nedá mi abych realisticky znovu připomněl, že podle výsledků voleb, většina občanů to tak chtěla a podle jejich nynější aktivity to tak chce.

      1. Kolik se dá dát do věty se sebou souvisejících záporů? Kdysi hodně dávno jsem v jakémsi televizním pořadu (snad Nekuda?) slyšel čtyřzápor – nemůžu neříct, že tě nemám nerad…

          1. Hm. Když tam dáme i časový zápor, začne to slovem „nikdy“…

            Mám ale na mysli zápory, které svou skladbou a návazností všechny přechází v plusy.
            To moje vychází, že musím říct, že tě mám rád. Při použití opaku nemůžu – můžu by to podle mě měnilo význam sdělení. Nemůžu neříct znamená, že mě něco „nutí“ to říct, proto – musím. Což platí i v tom, jak to rozšiřujete.. Ale co s tím neskutečně?

            Zkusíte to napsat včetně mého doplňku celé pozitivně?

        1. Já o realitě, vy o záporech, mmch. tyhlety se týkají jen sloves, ale to vy evidentně nebo pocitem víte, a jen těch, která významově souvisí s vykrucováním, jako když se říká, nedá mi, abych nedovysvětlil až do skřípáníž a pak nedovysvětlí a zdrhne raději skřípiž… (ale že ztovna vy, to by se vidělo!)
          Kolik sloves, kolik dělání, šalbání a kolotání, kováříčkování a upachťávání unese česká věta?

          1. Skutečně jsem tentokrát nechal realitu plavat. Žít v realitě není pokaždý zrovna žůžo, jeden se od ní utíká do toho imaginárního světečka, já si odběh k záporům ve větě.

            V českých větách nám to bubří. To slovo mě zaujalo v jedné knize, kde bubřelo v kádi s mrtvolami, asi to způsobovaly unikající sloučeniny, lehčí než tamní tekutina. Ano, bubřit, to je ten výraz…

            1. Ptal jsem se vás jenom na to, co čekáte, že se v lidech projeví po té, co si uvědomí a přijmou realitu. Notak, když si odpovím sám, je to to dobro. Takže také víte, že dobro je ve všech lidech. A vy na mě místo s dobřením, s bubřením. S takovou se nikam nedostanem. Vím, vím, ještě je třeba vyřešit ten slamník.

              1. Měl bych čekat. Něco lepšího bych měl od nich (nás) čekat. Ale obávám se, že se nedočkám.

                Tuším jsem říkal, že bych byl ochoten prosazovat takovou ideologii. Ideologii uvědomění si té reality. A pak jsem ve stejném komentáři hodil flintu do žita (to se mmch muselo někdy někde stát, aby se z toho stalo rčení…), protože i kdyby si ji nakrásně uvědomilo x milionů lidí ve stejnou chvíli, možná by se přestali účastnit nešvarů lidské společnosti, dokonce by do určité míry omezili jinými činěné. Vlastně by se v nich projevilo to dobro. Otázkou ovšem je schopnost a ochota něco tak nepříjemného si připustit. Taky, jak dlouho by jim (nám) to vydrželo.

                Při pohledu například na přes devadesátiprocentní neprodyšně mlčící většinu v naší zemi, jejíž značná část je potřebná k jednomu parciálnímu dobru – zkrocení té vládní smečky, mě ale jímá „podezření“. Že o připuštění si reality, tzn. skutečnosti světa, ve kterém žijeme, tu můžeme splétat hypotézy do skonáníž věkův…

                Kdyby to náhodou čet Vidlák, tak Vidláku, sori za mou skepsi. A věřím, že se jí nedáte odradit. Já sice mám milión řeči, jak je to k ničemu, ale jakmile ta má lepší půle zavelí (a to vona každou chvíli), musím být společensky aktivní nejen řečmi tady 🤕 . Každej kousek k lepšímu se počítá…

                1. Muselo se to někdy někde stát, aby to aktualizovalo realitu.
                  Chtěl jsem si realitu představovat jako něco neměnného, od čeho se lidské hemžení odklání, ale ona je jenom nějaká hrozba, které se lidi vyhýbají, jak nejlépe a nejdéle to jde. Veškeré obstarávání je obcházení reality? Tohle vám přece devadesát procent lidí neuvěří. Nebo je vyšší realita a nižší, širší souvislosti a užší. A dokud si někdo bude o někom myslet, že je obyčejný a bude s ním tak mluvit, jako s měně chápavým jehnětem, budeme se jako společnost točit jen v úzkém kruhu.
                  Těžce se říká lidem do očí, že nežijí v realitě a ještě hůř, že se odněkud k Zemi řítí ještě horší realita. Šíření ideologie uvědomění si reality, která není, ale bude. Ani šiřitelé této ideologie v běžné mluvě ji nedokáží vzít přirozeně za svou a oddělují ji a zvýrazňují a upozorňují na ni jako ideologové.
                  Lidé, kteří si hrozící realitu uvědomují, by ji měli vzít za svou a už ji žít a mluvit běžně. Totiž novou realitu, jako nový pravopis. Kolik lidí jej prosadilo, a po staletích a mezitím byl několikrát hlad. Pravopis se mění stále a jsou další návrhy. V těch starých pravopisech byly nejednoznačnosti.
                  Já vím, že za to nemůžete, jenom jsem si to sem tak odložil.

                2. Jako sori 🙂 ,ale takovou, kterou si chcete představovat, mi lidi neuvěří?
                  Tu realitu si já „chci představovat“ – neboli takovou ji jako stav považuju – jako všechny děje kolem nás. Všechno to, co se událo a děje tak, jak se to děje a jak to lze/nelze ovlivnit. To lze/nelze je tam nejdůležitější.

                  Myslím, že původně jsem to slovo „přinesl“ do velmi dlouhé a obsáhlé opakující se diskuse zde na téma – jaká by správně měla být vláda, co by správně měla dělat a že by měla být levicová, což znamená pro lidi. A že by se mělo se všema korporacema zatočit. Bylo to loni, když jsem loboval za Rajchla – neboli toho, kdo tehdy měl, sice malou, ale pořád ze všech největší kapacitu.

                  Tlačen časem, protože vláda nespala ani tehdy, a jak předvedla, ani potom, jsem nežil v tom „lepším světě“, kde je dosažení „tentokrát správné vlády“ jediný cíl. Žil jsem v tom reálném, ve kterém lze dosáhnout aspoň něčeho (nějaký ten – každej kousek…).
                  Šlo mi o dosažení toho, že se půjde v co největším počtu ne za Rajchla, ale proti vládě, abychom ji dotlačili aspoň k tomu něčemu. Šlo mi tím vlastně o dosažení toho, že si to taky uvědomí jednak ti, co byli aspoň nějak aktivní – což se projevovalo především v hádkách, že tenhle (nebo támhleten) není dost dobrej, s ním se nekamarádím a taky se nekamarádím se všemi, kteří se s ním kamarádí – a taky se probudí dostatečně velká část mlčící většiny.
                  K uvědomění, natožpak probuzení, však nedošlo ani omylem. Mě chtění bylo – nereálné, tzn. i já jsem byl mimo tu nakonec skutečnou realitu…
                  Proč „tlačen časem“ – děje a jejich důsledky dynamicky vychylují bilanci „dobrý/špatný pro tuto zemi, tedy pro nás, lidi“. To znamená, pokud se špatně děje nezastaví nebo aspoň nepřibrzdí, ta bilance (podmínky pro život) je stále horší…

                  Bylo pak dospěno k nevyvratitelné tezi, že je to stejné jedno, protože s tou vládou se nehne ani párem volů, vždyť vidíte, jak to nejde ani tady, ani jinde. Což ovšem není zas úplně pravda, protože tu tezi nelze vyvrátit jen proto, že u nás se pořádný pokus… neudál. Početní maximum se ukázalo do sto tisíc, nepřipojily se ve větší míře ani organizace, profesní skupiny, ani nikdo další. I když to tvrdíme, nevíme tedy, zda by se dosáhlo nějakého „něčeho“. Odvozujeme to sice, ale to není to stejné. Vidlák bubnuje, že se musí přidat odbory, učitelé a další, kéž by to bylo tak, že jsem se „svou“ realitou jen předběh dobu…

                  Ve zkratce tedy – chtěl jsem, aby si co nejvíc lidí uvědomilo právě tu realitu, že místo nedosažitelného“velkého kladiva na velký hřebík“ je smysluplnější co největší na aspoň nějaký hřebík. Vždycky je lepší,, když je něco ve stavu -25, než ve stavu -27. A ze stavu -25 je pak přece blíž k třeba -20 a pak ještě výš. Třeba by nebylo nic. Třeba. Ale třeba by bylo něco. Na tom si myslím není zas tolik jehněčího.

                  Sice tam to slovo nikde není, ale i tak je tam to „dobro“ přítomno. Lidé, pokud by si byli bývali tu realitu připustili, mohli pro sebe něco, třeba sice malého, ale pořád dobrého udělat, nebo se o to aspoň pokusit…

                  1. Vám to neuvěří.. to se tak říká, jako když se říká máte úhel beta. Zkoušíte vy snad přesvědčovat někdy někoho? Vlastně jo no, jak píšete. Alternativa je příliš alternativní, hlavní proud příliš důležitý, realita v prachu. Nemáte nic, co byste jim ukázal, ani dokázal, nic. Realita nic není. Neexistuje.

                  2. Ále. Začal jste nejprve, jak nahlížíte na realitu, pak, že ale je… . A pokračoval, že mi ji neuvěří.
                    Pokračoval sice v jiným odstavci, ale to já z toho prostě nepoznal,, že je to jak beta.

                    A s tím přesvědčováním to máte těžký. To je taky beta, znamená, že je to těžký 🙂 Nejvíc přesvědčuju tu jednu paní, co se na ni semtam odkazuju. Ať tolik na ten svět nenadává, jinak jí to sežere nervy. A dnes zas tak nadávala…

                    A nevím fakt, jak tu realitu rozseknout. To se ví, že ji nikdy nepoznáme celou, já bych ale tuze rád, kdyby se aspoň nějak začalo s tím Machiavellim. Jak říká to o rozdílu mezi světem, kde bychom chtěli žít a kde žijeme. Ale zdá se, že po 500 letech žádná sláva…

                    1. Vy to máte taky těžký s tou betou.
                      (žlutý koblih dělat ale nebudu, taky nemusíte, přece vidim vždycky i beztak, kde se smějete a kde ne, ne?)

                    2. Ale zas, ještě si vzpomínám, že jste vůbec nebyl chápán tady mnohými svou ironií, to bývala srandovní nedorozumění, jak se vyskakovalo dva metry kvůli tomu a slízával jste to hlava nehlava, zfackovali vás až do smajlíků. Dav, ten už má ňákou sílu, ví přesně, co chce, a vytvoří realitu jedna dvě. Je to asi to kolektivní vědomí.

                    3. Tak nebudu. Ono to vypadá neslušně, že si jako nejsem jistej, jestli to prokouknete.
                      S betou je to náhodou dobrý. Jen musím důsledně dělat na obličejovně ty koblihy, protože já pak děsně nerad ponuro.

                      Že to píšu teď v divnej čas? V sedm ráno já dělávám úplně jiný věci. Dnes ne…

                    4. Původně jsem chtěl předtím napsat, ať jste rád, že je transcendentní, a jestli není v Beranu, tak ji to nesežehne, ale ustojí ten svět v relativním pořádku, a vy s tou obličejovnou jste přešel tedy už jistý práh. Svatý muž.

                    5. Kdepak svatý. Plakát a skřípat pudu. Ale pravda je, že vona na mě může dříví štípat. Transcendentálně…

                    6. Tentokrát jsem opravovače nezkrotil. Plakáty se na to vyvěšovat nebudou, až pudu plakat. A skřípat.

                    7. To už mě snad ani nezajímá, jak to dělá, jak štípá, ale že se zajímá/te o společnost.
                      Jen… že se tak cpete do skřípání… Kdyby to byla sranda, mohlo to být srandovní, ale, mně se to nechce rozebírat, nemuselo by vám být vyhověno. Nejrozporuplnější v celé akci je otázka, na kom byste si to žádal.

      2. M 21:20
        Nedá mi připomenout – nepřipomenout. Tady to začalo. Tak odtud začínám taky. A jsme ale už u skřípání.

        Jestli správně rozumím, už nějakých 2000 let je na spadnutí Apokalypsa. Lámání pečetí, Pelyněk přinese šelmu a tak. To jsem jen tak odbyl, je tam toho víc. Ústí to do Armageddonu, tam šelma s příznivci dostanou do držky a vyhraje Beránek (to jsem taky zestručnil). Bude vládnout 1000 let na Zemi, kam se z hrobů vrátí všichni, co kdy žili. Podle mě teda i ti, co mají naběhnuto na skřípání, takže vlastně dostanou druhou šanci. A pak ten Poslední soud, skřípět pudou jen ti, co to nedali ani napodruhý. Kdyžtak mě opravte.

        Z čehož plyne, že skřípět se pude nejdřív za tisíc plus něco let. Já ale vycházím z daných – a platných(!) kritérií a z aktuálního stavu své hříšnosti, do které se všechny ty mé badatelské závěry počítají. Takže si nikomu nemusím říkat, mám to automaticky.
        Jako, kdyby přišlo na věc, to bych pěkně sklapnul. Ale je čas, tak to ještě tak dramaticky neberu.

        1. Hmm, to dá rozum, že to odpočítáváte od aktuálního stavu své, své své hříšnosti. Napsal jsem to třikrát? Asi jo. Tfuj, tfuj. Něco se mi asi uprsklo, toho si nevšímejte. Ty bible, to jsou vážně ale strašně tlusté knížky.

          1. Takže jsem teď taky dostal koblihu??
            To mě se nerado stává.

            Pokud je připomínkou i to o pravopisu, já to tam bral po pozemsku.
            A ano, beru to na lehkou váhu, vycházím ze starého pravopisu. A jak teď koukám, ješitnost je taky hřích.
            Trochu si změn v pravopisu taky všímám, ale i když nejsem kovaný hermeneutik, ono mi přijde, že zas tolik změn v tom gró není.
            Schválně tam mám tu ev. opravu. Ty tlustý knížky jsem i přes pokusy nikdy nedal, tak to tam mám s tím sv. Janem trochu jako nástřel. Mám tu návaznost vůbec (podle starého pravopisu) dobře? Vychází mi, že po tom apokalyptickém bubření se to všechno potká u kopce a tam se to rozštípne.
            Podle novějších/nových pravopisů už to není pojato tak epicky, v těch strkanicích mezi dobrem a zlem víc figurují lidi, ale v tom gró je to dost stejné.

            Sice snad ne přímo toho „vědeckého“ (čti politického) ražení, ale například oproti transcendentní betě jsem skoro čistý materialista. Ona teda má transcendentní (nebo má správně být transcendentální?) energie, nechává si ode mě vyjmenovávat známé druhy těch energií a pak dostanu za úkol konečně objevit tu jinou. Šmahem zahodí ty mé řeči o možné reakci anorganických sloučenin s organickým výsledkem a jde k věci – jaký aminosloučeniny? Jaký prvky v nějaký spirále? Mě zajímá, jak se to začne samo od sebe hejbat! A myslet! To musíš zjistit!
            A pak přijdete s pravopisem…

          2. Tak jsem to měl napsaný a odeslaný, a ono se to neodeslalo. Nebo jo a teprve se to ukáže, tak to bude dvakrát, protože bez odpovědi to nechci nechat.

            Já jsem teda teď dostal koblihu?? To já nerad, ale možná se mi to zrovna s vámi stalo i jindy. No, podle starého a možná i novějších pravopisů je vlastně ješitnost taky hřích. Teda, jestli jedním ze tří psaní je i ta zmínka o nich. Já je tam ale bral čistě pozemsky.

            Ani jednu tlustou jsem pořádně nepřečet, tak se záměrně ptám na tu ev. opravu. Jako, jestli jsem sv. Jana správně pochopil v návaznosti událostí. Jestli to tam je nejdřív to apokalyptický bubření a pak se to seběhne u kopce do bitky a šelmy maj po ptákách. Mně to tak má úvaha (logika?) napovídá. To s tím obživnutím všech do tisíciletého království, kde dostanou tu druhou šanci, mi říkal jeden hodně sečtělý katolík. Že tak to bude. Takže to zase mám od něj.

            V těch novějších už to není takto epické, ale podstata si myslím tam zůstává. Aby se nějak vymyslelo že síly dobra nebudou ve skutečnosti tolik dostávat na gatě.

            Beta např. je transcendentní (jaký je rozdíl u transcendentální?), ale energeticky. Vyposlechne si ode mě známé druhy energií a jejich projevy, a pak dostanu za úkol objevit konečně tu důležitou. Mé řeči o možné organické sloučenině, vzniklé z anorganických, taky řazení prvků ve spirále, to pak letí pod stůl, protože obdržím zadání zjistit, jak se stane, že se to hejbá a někdy dokonce myslí.
            A do toho si přijdete s tím pravopisem. Jestli já se s ním do těch tří psaní netrefil, tak proč já tohle celý píšu?? (Málem jsem tam dal koblihu) Totiž, že já musím objevovat důležitější energie a do toho si přijdete s rozšifrováváním pravopisu. Já nemám místo hlavy vzducholoď!
            Kobliha!

            1. Ve druhém odstavci to mám nejasné. Sice „o nich“ napovídá, že nejde o hřích, ale o pravopisy, ale kdybych to čet já, nebyl bych si tam jistý. Tak to raději připomínám.
              A ješitnost je myslím považována za hřích i v případě, jestli pravopisy nepatří do trilogie.

            2. Damned!!! Tentokrát gramaticky správně s „d“ na konci.
              Tentokrát hřeším ješitností, až kniha hříchů bobtná.
              3x své, to je úplně jiná nabídka k myšlení, než jestli někam patří nějaký pravopisy. Já to vaše čet jednou, tak jsem to přelít k tomu 3x a spekuloval, co bylo a proč tolikrát psáno. A teď jsem si to přečet ještě jednou. Takhle se zamotat do jedný větičky…

              Jak teď z toho…, no, ony ty pravopisy se koneckonců… Kurnik! (to je volný překlad damned, což stejně víte, já jen, že budu pokračovat česky) Nebo bych to mohl svést na plnou vzducholoď bádání nad energiemi…, ne, zůstaneme u těch pravopisů. Sice jsem se k nim dostal velmi třeskutým způsobem, ale zato jsem byl dobrej! (Teda jestli tohle mi projde…)

        2. Na žádnou ješitnost jsem nemyslel, nevim ani, co to je, a taky se mi kdysi pro vás odpověď neodeslala, a občas přilepím text někam jinam jako bych těkal, či co. Ale teď, když to po vás čtu, tak jo, z ješitnosti jste si to poješitil, tzn. pochopil ješitně, jenomže sebezbystře, takže se to nuluje. Totiž, nechtěl jsem se tam zakřknout, tak jsem se zaříkal, to bylo to tfuj a třikrát své bylo… jak bych vám to… život lidský není jinak, než ve vzájemnosti. Notak si hřešte, chtěl jsem říct žijte, sečítejte odčítejte si své své své, jenže se sám nikdy nedopočítáte.
          V transcendenci stačí na půltém kilometru trochu delší cesty, když člověk nemyslí jen na sebe a jakým způsobem transcendentálním k tomu přichází nebo se mu to děje, to už má nějak v sobě.
          Ty pravopisy, jestli myslíte ty, co já, ty jsem psal tam výše pozemsky, jinak jestli myslíte ty, které konzultujete se svým katolickým známým, spokojte se s jeho výkladem, určitě to tam všechno stojí tak, jak to čte. Mám s některými pravopisy takovou soukromou věc. Teda, pravopisy.. proč tomu říkáte pravopisy? Teď mám já vzducholoď. Že by opravovač? Funguje? Nebudou to ty betiny energie na zmatení pojmů? A došli jste až k protonům a elektronům? Sloučeniny chemické se hýbají nebo bubří? Co člověka pudí se zaobírat šelmama? Teda ta poslední, ta nepatřila k energiím. Nebo jo?

          1. Šíře ok, tak tentokrát normálně přes odpovědět.
            Hm, tak nakonec to dvakrát je. Já to psal, aby to bylo hodně podobný. Docela je, zdá se, že udržím myšlenku. A vlastně dobře za to, že se to první nejdřív neukázalo, protože jinak bych nerozluštil (mnou neudrženou, což si koblihu zaslouží) záhadu 3x…

            Kdybyste jen věděl, kde jsem (po nevšimnutí si, že to 3x je jinak) všude koukal, jak jsem mohl minout trojí upozornění na něco. Nenašel jsem (když nebylo co hledat), tak jsem zkusil ten pravopis, protože se v něm nějaké náznaky dají číst nadpozemsky. Jsou to ty, co máte výše. Není to na vzducholoď, prostě jim říkám tak jako vy.
            Prve jsem to bral – správně, jak potvrzujete – že je to pozemsky. Ale ta má minela mě dovedla k nadpozemštění, jeden náznak mi přišel, že pravopis – písmo pravé, odtud už je ke svatému blízko. A já už jej měl ve psaní hodněkrát, tady taky. Navázal jsem teda na to, co se ještě musí udát, než pudu kdyžtak skřípat, tam se tomu říká skřípět.
            A celý jsem to psal jako odpověď, co mám pořád s tím skřípáním. Podle pevně stanovených i postupně obcí věřících jaksi průběžně doplněných „uzančních“ kritérií jsem čítankový hříšník. Už jen Desaterem bych neprolez ani náhodou. Navíc, limbus je zrušenej, takže i kdybych vážně byl svatý, jako nekřtěňátko to mám i tak hotový.
            Pokud bych to měl brát místo kritérií podle sebe, tak ale skřípat nepudu, protože především nemám kam. A hlavně se na takový věci mám moc rád.

            Mimochodem, s tím skřípotem kdoví jak to je. Jak nahlédám na ty oborové weby, tak jedna z verzí pekla je komplet bez čertů. Žádný vidle a napichování, kotle, ohně, nic takového. Dokonce ani pod zemí to není, jde jen o to, že kdo zlobil a nenapravil se, jednoduše nepůjde do nebe blaženě patřit. A protože už bude vědět, že je na koho, o což se připravil, tak z toho bude smutnej. Labilnější se tím dokonce budou mučivě trápit. Že i tak to ale bude přímo pekelný zážitek, to jsem si odvodil z toho, že tamní pisatelé berou nepatření jako opravdu velkej průšvih.
            Jak vidíte, proplétám své skřípací pohledy s oficiálními biblickými, to se pak v tom těžko orientuje.

            A asi už vím, čemu říkáte ta transcendence. Já jedu technokraticky podle definicí, takže jde potřeboval postrčit.
            A subatomární částice jsem u energií nechal na pokoji. Třeba Schrodinger, Oppenheimer, Born a další, ti to berou přes potenciální a kinetické energie právě takových částic (teď nevím, jestli se podvědomě nevychloubám, co všecko znám, nebo je to tematická poznámka). Ale tím bych betu unudil.
            Sloučeniny a částice v nich se dlouho braly, že nebubří, že se chovají organizovaně. Ale relativita i kvantovka už dávno ukázaly, že kam se na ně s bubřením hrabe nějaká apokalypsa.

            A šelma si zaslouží svůj odstavec. Pudí jej, myslím si, spousta věcí. Když se hromadně bralo za hotovou věc, že pod zemí jsou bubáci a že celá ta polízanice se bude dít, tak na prvním místě strach. Pršení krve a ohně, nemoci, tuny bolesti a hrůz, kdo by se toho nebál.
            Pak je svědomí. To už je blíž. U některých doslovně, u některých „alegoricky“, výčitky ale umí přivodit „mučivé“ stavy. Kdo bere sv. Jana vážně, tomu nedělají dobře ani trochu, k tomu samotný osobní pocit, že něco udělal špatně. A kdo ani neví, kdo to byl, ale není splachovací, tomu taky umí poškrábat „vnitřek těla“.
            Mám blizkeho známého, co to má doslovně. Kdybyste viděl jeho oči, když mi popisuje natírání rámů krví při útěku z Egypta. Musím uhýbat hlavou, když to natírání předvádí… Někteří teda nejspíš mají tendenci k té epičnosti, pro ně je šelma velmi emotivní prožitek…

            Už dávno si říkám, že to je co do toho strachu provádět lumpárny psychologicky skoro dokonalý. Hardcore verze (jak jsem na příkladu uvedl, ono se to pak začalo trochu změkčovat), že nejprve budou všechny polízanice a když mu najdou nějaký průšvih, tak navíc na nekonečno času – tzv. napořád neboli furtkrát furt času půjde tak šíleně trpět, že nazvat reakci na ty zážitky jen tím skřípáním je krutě nepatřičný eufemismus.
            K čemuž si dořeknu, že na lidi ani to nikdy neplatilo, takže rozčilovat se u nějaký mlčící většiny…

            1. Sice se jistě orientujete, protože tentokrát jsem nezabloudil, ale ten příklad známého je mimo kontext apokalypsy a hříchů. Ukazuju tím na tu epičnost a emotivnost jeho biblických prožitků.

              Za pár týdnů se asi potkáme. Udržet to na pozemských věcech nejde, zrovna to natírání on má své oblíbené téma. Zkoušel jsem vtipkovat, že přes Sinaj to přece není taková dálka, aby jim to trvalo takovou dobu. Což humorně samozřejmě nebere, vůbec by jej nenapadlo, že o tom někdo může nevážně. A já si naběh, protože jsem se musel (nejde jej zastavit) dozvědět, co všecko se tam za tu dobu podnikalo. Tak se modlím(!), abych se nepodřek a nezmínil něco z tohohle. Jednou kdysi jsem buď o nějakém fotbalu nebo hokeji pravil, že Sodoma a Gomora. To bylo jak nakopnout pedál od perpetua, ale vlastně proto jsem se pak začal zajímat o to bombardování sirnými koulemi. Sice mi to platný nebude, ale nesmím o nějakém pořekadlu „biblického původu“ ceknout. Už vůbec o tý polízanici, protože by mi po obejváku předváděl jezdce…

            2. Ne, nevychloubáte, mně nevadí, když něco víte o subatomárních částicích, rád si o nich čtu nebo poslouchám, ale příležitostí nemám mnoho, mám bioložku, a všelijaké obory na povídání, ale fyzik ani chemik ke zpovídání zatím žádný, nabubřenci, neznabohové nejspíš, nebo plaší, kdo ví. Kdo ví, co by mi předváděli a s jakýma očima. Všechny tydlety vědy můžou vystopovat život až k počátku, ale u něho končí. A to je jako ten můj problémeček s pravými rukopisy, s těmi popsanými (počmáranými) papíry a zrytými zaklínovacími destičkami, že se rylo, když už svět byl zaveden.
              Ale co člověka, jako jste vy, pudí… Nejste pošetilý? Nebo chcete vědět všecko? Nechcete si vy náhodou předmyslet předem, abyste měl pak v rukávu stejné karty jako.. jako ten… no, ten Kartář? Totiž, stejné.. jako ateista bezsvědomek a bezomlouvač lepší karty? Ale celou dobu, vším, co jste kdy o tom napsal, píšete jako katolík. Nuž budiž, vyrostl jste v tom, neznepokojujme se proto. Zvětšuje se tedy tím spíš ta otázka v katolictví po vzájemnosti. Nějak jste to slovo přehlédl.
              Asi bych, být vaším známým, chvílemi ztrácel dech, třeba vyjevit mi, že byste neprošel Desaterem, asi počátkem.. už teď to víte? Já to musím jít rozdýchat

              1. Trochu asi jo. Já to tam přece ani nemusel psát.

                Nabubřenec a neznaboh, jo, takoví fyzikální chemici jsou, to já musím přece vědět. Taky někdy kulej oči úplně ven. Jiní jsou zase spíš neprůbojní, věčně jen koukají do nějakých přístrojů. Ale doufám, že žádnej ten počátek života nevyšmírujem. Máte nerad, když připomínám ty lidi, ale víte, co by z toho bylo za polízanici?

                Problém se psanými zprávami, jak to celý nabeton tenkrát bylo? Nedávno jsem koukal na Bonaparte a říkal tam, že historie je takový soupis podvodů, na kterém jsme se shodli. A to netušil, co o tom říkám já.

                Pošetilost bubří celým lidstvem. Vždyť jedni přišli s tím velikým vejbuchem, druzí zas, že takhle tuším ve druhý půli října dopoledne – teď mi nenaskočí ten arcibiskup, co to spočítal, rok si taky přesně nepamatuju – ale celkem nedávno, se udál taky veliký, ale zázrak. S dodatkem, že tehdy ještě žádnej říjen nebyl, protože bylo bezčasí. Že to je jen ten zpětný dopočet, protože hned pak už byl.
                Obojí jsou ale ve shodě, že najednou z ničeho bylo něco. A teď babo, raď…

                A že píšu jak katolík? Velký B u Boha a tak? To mám našprtaný z těch oborových webů. Nebo i stylově a obsahově? Bych chtěl nějakého vidět, co by odpověděl třeba na ty prosebné modlitby. Vždyť prosit se nesmí, copak nečetli Bibli? Já taky ne a přitom to vím.
                S tím ateismem, spíš agnostik, velmi se k němu blížící, aniž by jej to znepokojovalo. Mmch, vlastně si ani neumím představit rituální setkávání ateistů ve k tomu určené a vyzdobené budově za účelem oslavy boží neexistence… (používám dokola podobné příklady a „nakousávám“ tu jen omezený okruh pro mě velmi nekonzistentních věroučných zápletek cíleně. Aby se to moc nerozlejzalo do stran. Je tam toho vo chloupek víc)

                A jemu dech jen tak nedojde. Ani není v žádné církvi, do kostela by nevlez, protože tam je tlama satanova. Jinak je ale hrozně hodnej, miluje (agapé) Ježíše a takovým tím pozitivním způsobem by strašně chtěl, abych jej taky přijal. Desaterem nevyhrožuje, naopak mě nabádá, že všechno se ještě dá spravit. Jde mu nezištně o to, aby mě zachránil.
                No, jen se fakt děsně rozohňuje u toho SZ. Třeba při anihilaci Kananejců si mne ruce spokojeností. Má ty svý vnitřní prožitky opravdu hodně…

                Kdyby to zas hrozilo nudlí, tak…

                1. Když jo, tak jo, ale nemyslím, že jste to tam neměl psát a ani jste o tom nenapsal mnoho.
                  A nevím, co by bylo za polízanici. Já asi kromě toho, že všichni lidi jsou dobří (vidíte, zpovídal jsem se a hřeším s tím dál) si myslím, že jsou rozumní nebo něco v tom smyslu. Otázkou je, jestli by polízanice měla podle vás být ve vyšších kruzích nebo v nižších, obyčejných.
                  Že by rozhodovači přepsali učebnice a taky by dopsali začátek biblí. Znamenalo by to, že by tam napsali něco, co by nebylo ovlivněno ničím. A jako takovému bychom tomu nerozuměli a neovlivnilo by to nic. Z toho plyne, že už jsme to vypátrali, ale nevšimli jsme si toho. Proto je víra potenciál. Věda je z tohoto hlediska, nevím co. Nevíte to vy?
                  Jo, jako neuznaboh katolík.. jsem si už párkrát říkal.. Hodnotíte katolicky, měříte zvyklostmi bible (ale jen, když ji vykládáte, normálně vypadáte normálně).
                  A aby bylo jasno, Velký výbuch začal plazmatem. Plazmou. Pak se teprve ozvala rána. (Nebo byla vidět? Ježiš, teď jste mě zmátl). Celé to v krabici od bot. Ne teda to ne, ale v krabici od kostek. Od normálních hracích kostek. Neviděl jste nikdy kostky nebo co?
                  Škoda, že se vám to nerozlejzá do stran, já stručné texty nerad čtu, jsem z nich nervní a hůř je chápu.

              2. M 3:57
                Snad není nezdvořilé dát na tu plazmu odkaz. Plazmu lze považovat za skupenský stav. S příslušnými odlišnými charakteristikami, než mají jiná skupenství. Zde ale ten odkaz

                https://www.aldebaran.cz/astrofyzika/plazma/basics.php

                Ono se udává, že třesk je vlastně stav plazmatický, že „celý vesmír“ je v jeho chvíli tvořen jí. Ale je nutno se vrátit k singularitě (gravitační proto, že gravitací je to způsobeno), kde parametry nabývají nekonečných rozměrů, zde nekonečně malých. Do toho se nenacpe ani plazma. Nutno sice dodat, že plazmatický třesk s nekonečně malými (a zároveň velkými) hodnotami nepočítá, ale to bychom si uvařili hlavy.
                Proto jsem to svý psaní nazval populárním, což do jisté (spíš značné) míry znamená zavádějícím. Nekonečně malé hodnoty v přírodě – vesmír je totiž taky příroda (kobliha) – dosáhnout nelze. Jinými slovy, nekonečně malá singularita je jen teoretickým východiskem, v realitě (už zase ta realita) však fikcí.
                Naše technologie nemají kapacitu dohlédnout „za horizont“, tedy k odrazům dějů počátku, protože už od nás jsou moc daleko. Pomáháme si proto pro singularitu extrapolacemi, ev. tam alternativně dosazujeme taky možné další dimenze časoprostoru, které by to, čemu říkáme ta singularita, umožnily. Uvidíme, co na to struny…

                O hmotě, vlnění, energii a gravitací mluvím proto, že to spolu navzájem velmi úzce souvisí. Což je pokrytecká odpověď, protože neuvádím, v čem se to liší a jak to souvisí. Protože to ale je na dlouhý povídání, zase odkaz

                https://www.aldebaran.cz/astrofyzika/gravitace/

                Mezi gravitačním a magnetickým polem je rozdíl. K tomu rozdílu i co do vztahu hmoty a energie opět nabízím cokoli rozumněji vypadajícího na internetu.

                Jsem se sebou nespokojen, správně jsem to všechno místo odkazů měl napsat svými slovy. Ale je to opravdu mimořádně obšírné téma, to bych se upsal.
                A protože do vás vidím jak do hubený kozy, tak bych pak klidně očekával celkem smysl dávající otázku, že když singularita není nekonečně malá, tak jak je teda velká. Já například bych se taky ptal, že když teda začal existovat ten čas, jak dlouho ten třesk teda trval. To by mě pak nestačila vzducholoď. Musel bych na net, což já nerad, protože to pak jde poznat, protože tolik podrobností si pořádně pamatovat nejde. Což evokuje předstírání znalostí. Preferuju psaní z hlavy a viděl jste, jak jsem bloudil v hlubinách tajemného 3x. A zrovna u tohoto tématu bych pak mohl způsobit velký třesk své obličejovně. Klidně budu předstírat cokoli, ale génia…

          2. M 21:46

            Je nutno odlišit poznání, jak se stane, že vznikne život. Pokud by se tím taky zjistilo, jak vznikl život na Zemi, potažmo ve vesmíru, znamenalo by to pád bohů. Základem víry je, že on/oni to byli, kdo jej stvořili. A najednou se budou vědět nejen fyzikální a chemické podmínky ke vzniku života potřebné, ale i samotný proces toho „obživnutí“. K čemu pak bohové budou, o co se vlastně starají, když to nebyli oni, kdo vymysleli to nejpodstatnější?
            Tak si představte, co by to udělalo s věřícími, společností, politikou, Vatikánem…, se vším. Všichni by si řekli, že tak jako ok, jede se teda ponovu? Nebo by to mělo mnohem šílenější kataklyzmatičtější průběh, protože víra je velmi osobní, citová, tedy citlivá záležitost dříve s rozhodujícím, dnes stále velký přesahem do té společnosti a politiky? Co myslíte?

            Druhou věcí je, že mysl je neklidná, takže by se neustalo, dokud by lidé neuměli ten život vyrobit sami. Za předpokladu tedy, že by proces obživnutí byl lidskými možnostmi laboratorně (či jinak) zvládnutelný.
            Po nabytí této znalosti by se stalo co? Jak by se to používalo? Tím nejlepším způsobem jistě, ale ještě jistěji tím nejhorším. A ten nejhorší by neodvratně způsobil katastrofu, asi fatální. Do koho nebo čeho by takový život byl vkládán?

            Oběma dvěma možnostem fakticky nemáme možnost dát jiný název, než polízanice (či ostřejší synonyma). Rozum s tím má společného – naprosto nic…

            Normálně se skutečně snažím být v rámci svých možností normální. Katolický jsem při výkladu, který ovšem vždycky míním ve tvaru – „pokud by to tak mělo být, plynulo by z toho…“. Někdy se svojí kontrapozicí, někdy bez, to když jsem přesvědčen, že to samo o sobě už je dostatečně absurdní.

            Říkají tomu „malý bod“, začátkem bangu je stav singularity. Protože ale jde o singularitu gravitační, jedná se o bod nekonečně malý. Což je fyzikou nezdůvodnitelný paradox, protože nekonečně malý je de facto žádný. Do kterého je nicméně nahuštěno vše (z předchozího vesmíru?). Hmotu/energii bychom si snad se skřípěním takto představit mohli. Ale on je tam tou gravitací vcucnut taky prostor a čas. To už ničí představivost nedá, třebaže u černých děr to není žádný překvápko. Ty menší to jen zakřivují, ale ty velký…
            Ať už u toho ale ta představivost zoufá, podle této teorie se v okamžiku, kdy je ten proces něčím (u jen „malého“ by se tušit dalo, ale takto netuším čím) iniciován, tak se to všechno uvolní a začne rychlostí světla rozpínat do všech směrů. To je na pokračování zoufání, protože se „přece“ v první miliontině sekundy nově vznikajícího času nestačí vytvořit dostatek nově vznikajícího prostoru, aby se tam to „všechno“ (v tomto případě hmotně – vlnově energetické) mohlo vydat. A aby toho nebylo málo, tak to pokračování zoufání je sice lidsky pochopitelné, ale v rámci té teorie je to falešný argument. Vychází totiž z „logické“ premisy.

            Co se předtím nachází na místě, kde by normálně měl být prostor, nemůžu sloužit. Ani jak dlouho to tam je, protože není čas. Prostě to nějaký ty mušky má, počínaje nahuštěním všeho do ničeho a konče uvolněním všeho z toho ničeho. Ty stavy a děje je prostě nutno vnímat stejně „absolutně“, jako přítomnost Bóži…

            Ten bang jsem se snažil nastínit populární formou. Kdybych se rozlejzal, museli bychom si u toho specifikovat, co se tam děje s „normálním“ vlnově korpuskulárním stavem hmotoenergie, kdy fušku by nám dalo samotné oddělení toho hmotného a vlnově energetického fenoménu. S plazmou bychom si nevystačili. A pokračovat by se muselo většími hrůzami, totiž nějak obhájit to zmizení časoprostoru.

            Někam bych se s tím rozlézt snad uměl, ale za předpokladu vašeho dobrovolného popření vaší abstrakce. A do konce bych se dobrat stejně neuměl.
            U víry se nerozlejzám ne ve smyslu hloubky rozboru tamních situací (především biblických), ale co do počtu těch rozumem neuchopitelných, protože v následující větě se popírajících kauz.

            1. Ach jo. … falešný argument. Vychází totiž z „logické“ premisy lineárního průběhu. A kdyby jen to…

            2. Co co myslím. Vaše první dva odstavce jsem napsal co myslím tam, kde to začíná od věty – Znamenalo by to, že.. Jestli jako je tohle má abstrakce, tak aspoň rozveďte tu plazmu. Co bylo za jejím vznikem, co to je a proč mluvíte o hmotně a vlnové energii a gravitaci. Myslíte magnetismus? A začněte od vymršťování světelného vlnění. Bylo světlo napřed? Co by ten vesmír, teda prostor zahřàlo? Musím běžet, ale potom to třeba dopovíme. A díky, že jste to napsal

            3. Já to nejdřív pověsil jinam, má to být tu.

              M 3:57
              Snad není nezdvořilé dát na tu plazmu odkaz. Plazmu lze považovat za skupenský stav. S příslušnými odlišnými charakteristikami, než mají jiná skupenství. Zde ale ten odkaz

              https://www.aldebaran.cz/astrofyzika/plazma/basics.php

              Ono se udává, že třesk je vlastně stav plazmatický, že „celý vesmír“ je v jeho chvíli tvořen jí. Ale je nutno se vrátit k singularitě (gravitační proto, že gravitací je to způsobeno), kde parametry nabývají nekonečných rozměrů, zde nekonečně malých. Do toho se nenacpe ani plazma. Nutno sice dodat, že plazmatický třesk s nekonečně malými (a zároveň velkými) hodnotami nepočítá, ale to bychom si uvařili hlavy.
              Proto jsem to svý psaní nazval populárním, což do jisté (spíš značné) míry znamená zavádějícím. Nekonečně malé hodnoty v přírodě – vesmír je totiž taky příroda (kobliha) – dosáhnout nelze. Jinými slovy, nekonečně malá singularita je jen teoretickým východiskem, v realitě (už zase ta realita) však fikcí.
              Naše technologie nemají kapacitu dohlédnout „za horizont“, tedy k odrazům dějů počátku, protože už od nás jsou moc daleko. Pomáháme si proto pro singularitu extrapolacemi, ev. tam alternativně dosazujeme taky možné další dimenze časoprostoru, které by to, čemu říkáme ta singularita, umožnily. Uvidíme, co na to struny…

              O hmotě, vlnění, energii a gravitací mluvím proto, že to spolu navzájem velmi úzce souvisí. Což je pokrytecká odpověď, protože neuvádím, v čem se to liší a jak to souvisí. Protože to ale je na dlouhý povídání, zase odkaz

              https://www.aldebaran.cz/astrofyzika/gravitace/

              Mezi gravitačním a magnetickým polem je rozdíl. K tomu rozdílu i co do vztahu hmoty a energie opět nabízím cokoli rozumněji vypadajícího na internetu.

              Jsem se sebou nespokojen, správně jsem to všechno místo odkazů měl napsat svými slovy. Ale je to opravdu mimořádně obšírné téma, to bych se upsal.
              A protože do vás vidím jak do hubený kozy, tak bych pak klidně očekával celkem smysl dávající otázku, že když singularita není nekonečně malá, tak jak je teda velká. Já například bych se taky ptal, že když teda začal existovat ten čas, jak dlouho ten třesk teda trval. To by mě pak nestačila vzducholoď. Musel bych na net, což já nerad, protože to pak jde poznat, protože tolik podrobností si pořádně pamatovat nejde. Což evokuje předstírání znalostí. Preferuju psaní z hlavy a viděl jste, jak jsem bloudil v hlubinách tajemného 3x. A zrovna u tohoto tématu bych pak mohl způsobit velký třesk své obličejovně. Klidně budu předstírat cokoli, ale génia…

              1. Proto potřebujene gravitaci, abychon dosáhli nekonečně malého parametru? A pak v něm můžeme připustit magnetismus? Měli jsme to všechno, ty částice, co nebyly, napřed veliké, pak jsme to stlačili do singularity, aby potom to mohlo vybuchnout? A ještě mi objasněte, co tam bylo napřed, jestli proton s neutronem, když vnímají i gravitaci i magnetismus a potom teprve elektron s neutricosi. Jo asi potom, když se uvolňoval foton potom. Ale ještě teda tu vysokou teplotu bych. Něco si vymyslete o tom klidně. A kolik mohlo mít bezčasostření stupňů, nebo spíš při jaké teplotě se dějou věci a musel být ten stlačený bod všude jen jeden? (jestli teda bylo všude, ale ono spíš ještě nebylo, když říkáte). Bylo by to hezké a nezakřivené s jedním počátečním bodem a souměrně lidské, ale jak jsem se v odkazech dočetl.. jak to bylo.. něco, že prostor tvoří tělesa, že ho sama vytvářejí.. z toho jsem trochu v šoku, s tím si teď nedovedu poradit, ačkoliv to zní logicky, tak to nedovedu pochopit. Přece tím, že se vesmír rozpíná, tedy tím, že tvoří tělesa prostor, a stále s ním i časovou škálu, to dělají ta tělesa bez, promiňte mi tu formuli, bez částicové reakce? Když by dělaly to všechno pořád v návaznosti na ten první výbuch, nepřekáží jim v tom zakřivení, jak si jej stále taky schválně vytvářejí, protože nemûžou jinak, nejsme spíš už celí došišata jako? Teda ne my, ten vesmír celý.. Co když se tak jako plynně plazmaticky jako nesouměrně převalujeme, jako víte co myslím, tak jakože jaksi kašovitě, rozlitě, nepravidelně. Nejvíc mě zajímají částice. Díky

            4. Ještě ke 3:57

              Jsem nahlíd, jestli už jste z procházky, tak ještě něco připíšu. A inspiroval mě taky Tymákovan, protože jsem mu psal o vtipné kaši.
              Já tam okázale ignoruju vaše otázky na světlo a teplo, místo toho samý odkazy. Tak trochu teď rozlezu.
              Mimochodem, sice jste se neptal, ale ignoruju taky gluony a kvarky, dokonce i neutrina. Přitom by to, kdybych to tam strčil, vypadalo doopravdicky zasvěceně.

              Ale ta kaše. Těžko soudit, jestli tam u toho byla legrace, ale když to prdlo, uvolnilo se cosi, co bych místo té plazmy klidně nazval kaší. Energeticko-hmotná všehochuť, která se začala od sebe separovat. Ani teď nepodvádím vedlejším oknem, odkud si to čtu, takže to nemusí bejt ouplně přesný, byly tam právě ty podivný slůvka, ty reprezentovaly hmotu, na a gravitace s elektromagnetismem zase energie. A šlo to vod sebe.

              Teplo, a to hodně veliká jeho energie, to tam mějme jaksi automaticky. Hodně horká kaše to byla. Nikomu nechybělo, spíš přebejvalo a všichni byli rádi, že teploměr rychle klesá. A byli tam spíš potmě, protože nejprve se z podivných slůvek začaly formovat jádra nejjednodušších atomů. Později se k tomu nalíply elektrony a atomy byly hotový. A proč to píšu, zároveň ty atomy začaly vod sebe vodkopávat fotony – částice světla. Takže až tehdy začalo na to být trochu vidět.
              Takže takto s tím teplem a světlem. Pokud jste tím světlem myslel, že se na to začalo i dát koukat bez všemožných něco-metrů. A jestli teda jsem někde něco v přednášce nezmrvil.

              To já umím. Když tak rád čtete rozlejzání, tak jsem před chvílí úplně stejně u Alefa zabloudil, jako u vašeho 3x. Kde velmi zdvořile, i když po svém zvyku ne úplně potřebně, mne právě Tymákovan upozornil na omyl. Na což jsem mu hrubě a humpolácky vodštěk tou vtipnou kaší. (Jak sám vidíte, u něj to mám salonní češtinou, kdežto u sebe pěkně jak mi náleží)
              Tak se rozlejzám, ať máte čtení. Jak jsem sem nahlíd, pořád jsem si u toho spokojeně říkal, jak jsem mu to tou kaší nandal… a dostal vynikající nápad – místo plazmy kaše…
              Tak to celý bylo.

              1. Ježíši, kam jsem to zas přilepil, někam nad vás. Ale četl jsem si i tento vzkaz. No, a to já dělávám, nespěchám pomalu, budu si muset dát novoroční předsevzetí. Za těkání jsem obdržel už i kývání ukazováčkem z vyšších míst. Ale já věřím, že se časem uklidním a budu klidný jako vy.

            5. M 7:03 a 7:43

              Já bych taky někdy potřeboval bejt klidnej. Aspoň jak rozrušená želva, když ne jak želva. Ale důležitý je, že jste to nakonec přečet, i když to bylo všude možně.

              Signalizoval jsem, že ono to s tím třeskem a singularitou je takový trochu kách. Zkuste s tím přijít třeba na olomoucký arcibiskupství, klidně i na jiný. A ještě s tím, že předtím tam byl jiný vesmír, který se do toho sám od sebe nacpal. Se budou popadat za břicha, a to oni břicha maj. Stačí přece říct abraka dabraka a je to celý pořešený. Prej nějaká kaše, co se za mrknutí oka ochladí o miliardu kelvinů nebo o kolik, vylezou z toho ty škvarky, ze kterých se udělají nakonec ty atomy. A ta gravitace tam, co to je za řeči?! Správně to říkáte, že je to děsnej podnik.

              Já mimochodem tím fyzikálním chemikem ani být původně nechtěl. A astrofyzikem už vůbec, viděl jste ty paka, co na to choděj? Vůbec neumí hrát fotbal, my jim na turnaji nasypali sedmičku! No, ona ta fyzikála sice není astrofyzika, ale taky to jednomu nacpe do palice všemožný ty mikro a makrojevy, co je jimi ten náš životní prostor proobklopen. Stačí si pak přečíst Neutrinovy lapálie a Hochy od plazmové kaše a třesk je hned jasnej jak facka.
              Nechtěl. Já si pěkně dělal ty svý vláknitý materiály, jenže fyzikála je na VŠCHT jeden ze základních předmětů a navíc mi ji napsali do státnic. Taky jsem jím ani nebyl, pěkně jsem pak šel za svými vlákny a makromolekulami. Tuhle kolagenový, támhle třeba aromatický polyamidy a tak. I orgánu jsem si na to ve škole musel nahrotit.

              Jenže pak jsem se začal zajímat o to nábožko. A to nejde s prázdnýma rukama, jeden musí mít na to abraka dabraka nějaké protiargumenty. Tak jsem si ještě čet Rychlé částice, ty v komiksovém vydání, taky Proton a jeho parta a Jak se kalila gravitace. A vidíte? Stačí se zeptat a všecko vám vo tom povím…

              1. Notak promiňte, že já nemám odborný dotaz, vím, že mám fyzikální znalosti někde v plínkách. A nesměju se jim, já teda ne. Ale jestli mně to s tou gravitací nevysvětlíte, tak si to klidně přečtu v těch knížkách, které mi tu radíte, mně je to jedno.

          3. M 14:47

            V pohodě. Jde se do gravitace.

            Vyskočíte, ale díky přitažlivosti zase dopadnete hned zpátky. To je přesně ono. Dva hmotné objekty na sebe vzájemně působí tou gravitací (energie, třeba z elmag záření, u toho taky můžou být, ale hmota stačí). Přitahují se silou, úměrnou své hmotnosti. Stačí, když je něco hmota, hned se to vzájemně přitahuje s jinou hmotou. Jen ty gravitace na sebe musej dosáhnout, nesmí to od sebe být dál. Když teda vyskočíte, zároveň i vy k sobě tu zeměkouli přitahujete. Jen se to vaše ani nedá změřit, protože zeměkoule je kvadrilionkrát (nebo o nulu méně, teď nevím) hmotnější, takže gravitačně silnější. Nepřitahujete se ale jen vy se zeměkoulí, taky vy a hrnek kafe před vámi na stole, ten stůl s vámi i s hrnkem, přitahuje se cokoli hmotného s čímkoli hmotným, je-li to v dosahu svých gravitačních polí.

            Jen se tu u nás do toho ta země plete tou svojí gravitací – přitažlivostí, protože síla je vektor, ta její je giga větší, takže výslednice vede dolů. A i tak, kdybychom uměli nějak pověsit do vzduchu něco, co tu váží milion tun, tak si stejně ani nevšimnete, že by si vás to bralo k sobě, aby to poznat šlo, fakt už to vedle vás musí být jak dvousetkilovej chlap krát tisíc miliónů krát ještě něco velkýho.
            Jako, být to magnet nebo elektromagnet a vy v brnění, to by bylo hned něco jiného. Ale magnetismus nestojí za psaní, ten je pro naši věc vo ničom. Stačí na něj gůgl.

            Důležitější je, že tady u nás „těžší“ je jako mající větší hmotnost, ale to je matoucí. Není to stejný, protože u nás se to počítá přes tíhu, způsobenou konkrétně zemskou přitažlivostí, tedy gravitací, způsobovanou konkrétně naší matičkou. Zvykli jsme si zaměňovat hmotnost a váhu, to ale je u udávání třeba kilogramů stejný jen tady na ní. Například ve vodě sice svoji hmotnost máte, ale nadlehčuje vás tam starej Archimedes, takže v ní máte jinou váhu. Kdybyste sed na Sputnika (Challenger je sice demokratičtější, ale to to neovlivní, leda byste u toho proklel Putina do sedmýho kolene), zas by to celý bylo jinak. A celkem rozumně ty gravitační poměry mezi hmotnými objekty popsal starej Newton.
            Můžeme sice říct, že hmotnost je ne ve smyslu pozemské váhy, ale ve smyslu být složen ze hmoty alias být hmotný. Ale to budem dělat že jsem nenapsal, protože to bych pak nemusel mít o tom napsáno to ostatní.

            Obecně pro hmotnost objektu, tedy taky pro jím vytvořenou gravitaci, platí součet relativních (což znamená bez udávání váhových jednotek) atomových hmotností všech atomů, které v něm jsou. To proto, že našich dvacet deka vlašáku (ne deset, já jsem žravej) je Merkuricky půlkrát do huby, zato Jupitericky jak nakrájený železo a zlato ve rtuťový majonéze. Čím hmotnější objekt, tím silnější gravitaci vytváří a tím dál od něj sahá jeho gravitační pole – prostor, ve kterém ta gravitace působí.
            A když je to fakt hodně hmotný (nejlépe taky energetický) prasisko, tak už to umí křivit, v horších případech i nepustit, ten prostor a čas. To je to popření abstrakce, protože jakoukoli manipulaci s časem a prostorem si ta lidská abstrakce neumí připustit. Třeba přeměnu hmoty v energii trochu jo, například díky mnemotechnické pomůcce – hodit dříví do kamen. Sice to jen tak vypadá, ale je to jako, že se polínko ztratilo a místo něj přišlo teplíčko.

            Vás to ale nejspíš zajímá konkrétně ve vztahu k tomu vejbuchu. Nechme to v poloze toho základního kosmologického modelu, který počítá s tou nekonečně malou singularitou. A kdy sám ale uznává, že jí nelze dosáhnout (pěknej blbeček, ten model. Že?).
            Je to, že ve chvíli, když se z kaše separovala energie, tak z tý energie se zase separovala ta gravitace a začala dělat ten výše popsaný čurbes.
            On ten základní model to má i obráceně, totiž, že proces koncentrace předchozího (byl-li) vesmíru byl podobný dějům v černé díře. Tam v ní on si myslí, že je taky ta šíleně velká gravitace, protože tam musí být toho tolik nacpaného, tolik hmoty a všeho, což tam furt a furt přibývá, že to postupně dotáhne do takový masožravosti, že způsobí právě to zhroucení všeho včetně sebe sama do tý singularity.

            Tohle je (myslím si) relativně nejpozřetelnější vysvětleníčko, kdyby se šlo do dalších verzí vejbuchu a gravitace s ním související, skončil bych u daleko většího počtu odkazů, co bych je vám na to musel dát. Navíc jsem to vzal povypravěčsku, možná to i pude číst.

            1. Aha, jo, hmm, díky, ale asi došlo k nedorozumění, jsem zas kapku mírně pokročilý, než za jakého mne vydáváte, mohl jste na mě mluvit i kvarkama, dokonce by mě to zajímalo, kaše dobrá, ale uvolnila se z ní energie- té říkáme nějak? A ta pak na sebe působila gravitací a dál je to, jak píšu výše, že jsme potřebovali gravitací si vysvětlit ten začátek. Kdybyste věci nazýval pravými jmény, dovedl bych si to líp představit. Ve skutečném světě to lze, problémek je jen u výkladu biblí, tam, kde sekáte slova z nich, jak tam stojí černé na bílém, mám zdrženlivost o tom Písmu svatém.
              Nepustit prostor.. takhle je myšleno to vytváření? že ho to těleso.. jakože ten prostor je, veškerý prostor gravitační, to těleso jej vytvoří, bez něj by nebyl. Možná to neumím říkat odborně, ale jak to bývá případné při studiu cizích jazyků, člověk je schopen rozumět dřív než produkovat. Ale zase rodilý mluvčí si s ním nepokecá. Tak vás chápu a opravdu oceňuji, co jste všechno v této oblasti udělal. Myslel jsem, že mě zajímají nejvíc atomy a tak a mě teď zajímá ta otravná bezduchá gravitace.

            2. Vyzní to tam, že banalizuju vaše uvažování. Tak to ale nemyslím. Příklady s Archimedem a Jupiterem dávám jen pro připomenutí zjevnosti těch věcí, navíc rozdíl mezi váhou a tou hmotností zdaleka banální není, protože ta relativní hmotnost je všude stejná, kdežto váhu potažmo tíhu mají objekty různou právě v závislosti na síle gravitace, která tam působí.

              Ještě dám komentář ke gravitaci a křivení prostoru. Zkusím ubrat na tom hokynářském podání, já se tím opravdu nechtěl někoho dotknout.

              1. Da se vubec vypocitat hmotnost telesa bez vedomosti jeho gravitacni sily?
                Vidite kouli (mesic) na nebi- objem se vypocitat da, ale muze byt klidne jenom slupka, plna napriklad helia (teoreticky 🙂 ) anebo naopak zeleza (teoreticky).

                1. Známe-li relativní atomovou hmotnost toho tělesa. S jeho váhou/tíhou je to jinak. Museli bychom znát více parametrů a „přepočítat“ to třeba na takové tuny, jaké jsou u nás podle naší gravitace/přitažlivosti.
                  A ze znalosti hmotnosti tělesa naopak dojedeme i k síle jeho gravitačního pole.

                  1. Diky za odpoved…potud je to jasne.
                    Zajima me to tak teoreticko- prakticky.
                    Hmotnost beznych (dosazitelnych) teles lze zjistit zvazenim, hmotnost teles se znamym slozenim vypoctem a hmotnost nedosazitelnych teles diky jejich zmene pohybu ve (znamem) gravitacnim poli.
                    Podle meho tady tomu skoro nikdo nerozumi a hmotnost s tihou si plete skoro kazdy.
                    Zamerne jsem negugloval, abych ukazal, jaky jsem blbec.
                    Dokonce bych se odvazil rici, ze hmotnost je funkci gravitace (nebo naopak).
                    Je to uplne blbe?

                    1. Pokud nějaké hodnoty či parametry mají nějakou souvztažnost, přesněji škálu hodnot těch souvztažností, sestrojování má zelenou.

              2. Omlouvám se, zatemnilo se mi z toho arcibiskupství a z těch břich k tomu, a přitom až teď, když jsem si vás celého přečetl ještě jednou.. nebyl jste asi ne na mojí straně.
                A taky jsem se ještě dočetl (do-četl), že počátku vesmíru rozumíme asi docela podobně, zřejmě to máme z podobných zdrojů, jenom já to mám zpřeházené (určitě z časové svojí tísně) a vy mi tomu dáváte řád, notak jsem rád. Tak jestli budete ještě psát o gravitaci z relativního hlediska, s přihlédnutím k vytváření prostoru, nemohl byste do toho přimíchat zvuk? Totiž v té plazmě, nevím, jestli to mám vûbec psát, ale věřím, že už jste unesl tolik věcí, že unesete i tíhu té otázky po svém. Ono v té plazmě, co byla před tou vaší gravitací.. víte, co myslím, tu hudbu sfér..

            3. M 20:05

              Žádný vaše omlouvání, na řadě jsem se sebereflexí já. Přečet jsem úryvek synovi do telefonu – tati, sori jako, dost tam zníš jako nějakej namistrovanej náfuka.
              To je to mé neumění dávkovat bodrost. Často jí tam dám místo špetky pytel a všimnu si až po upozornění, nebo sám, ale pozdě. Jste na mě byl měkčí, než kluk…

              Nejsem zvyklý to takto sypat z rukávu. Sice jsem se vybájil, co vše jsem a umím, ale rukáv nic moc. Tak jsem přece jen nahlíd na net.
              Přineslo to velkou věc. Totiž – kdoví, jestli to vymyslel ten Tymákovan. Voni tam totiž operují u začátku třesku pojmem polévka. A já se s tím stopro předtím už setkal a v podvědomí se mi to s tou kaší mohlo propojit. To by pak Tymákovan měl jen přihrávku.

              Jednou nafurt jdeme od tý nekonečně malý singularity. Mělo to podle některých přece jen, sice nic moc, ale mít nějaké rozměry. Lepší je teda třeba kopačák, do kterého se objevila v první mikropidisekundě ta polévka. O chlup mikropidi pak gravitace, v různých mezičasech vše ostatní.
              A inflace, na tu jsem taky zapomněl, to je bleskový nárust objemu nového prostoru, taky se to stalo v mikropidi. Průměr nového prostoru superbleskově skočil snad na světelné roky. Jak se to stalo se neví, natožpak bych to věděl já, když ani nevím, odkud ta polévka vytryskla. Gravitace to ale na triku prý nemá, ani inflaci ne.

              Do toho další kočičárna, prý klidně mohla v tu chvíli být všude možně hromada takových kopačáků. Nevím kde, asi v tom neprostoru. To se s inflací může i nemusí prát, podle toho, kde ty kopačáky v tom neprostoru vytvářely prostor a inflační prostor. Kdyby pralo, vytvářely by se průměty.

              Zdá se, že tohle ale máte pokryto, jen, jak jste říkal, si to setřiďujete. A jde vám o vztah gravitace a prostoru teď, nebo v čase polévky? Plazmové polévky…
              Inflací jsem vám s prostorem pomoh sotva o pár roků, to je nic moc. A více kopačáky taky moc ne. Nehledě, že podle vědy se v tom stejně ta naše holka neangažovala.

              Vlastně bych na činnost gravitace v polévce měl odpovědět, že musela dělat to samý, co dycky, když už byla. Pokud budeme kvarky brát jako jakousi prahmotu, mohla to být ona, ta prahmota, že někde se z kvarků vytvořil zárodek třeba protonu, což byl v už tak velmi hmotném kopačáku ještě hmotnější bod, měl tedy silnější gravitační pole. No a pak z toho hned byl ten proton. A z jiného hmotnějšího bodu zas jiná subatomární částice.

              Jenomže to by byl zároveň z každého takového bodu zárodek černé díry, protože by se na to vzniklé atomové jádro s vůči okolí silnějším gravitačním polem musely natahovat okolní kvarky atd atd. Tady mi to selhává, protože podle teorie to všecko z toho kopačáku/kopačáků mělo ihned valit do dálav budovat nové prostory, připouští se i to, že prostor se tam mazal budovat sám. Kdy gravitace tam se přichomejtnuvších těles mu v tom od samýho začátku dělala naschvály.
              Já to říkal taky od samýho začátku, totiž, že se máme držet toho základního kosmologického modelu. Je to sice s tím mininekonečnem blbeček, ale proti tomuhle všemu vyloženej dobračisko. No, když teda ale podle něj ne, tak asi se tedy za polévkových časů naše holka chovala jinak. Ale obávám se, že u toho nemůžu sloužit.

              Jestli gravitace těles vytváří prostor, tzn. nafukuje balónek, neprotiřečí si to s její podstatou? Přitahuje přece vše k jejímu původci – tělesu. Když je těleso hodně velké a má tedy hodně silné gravitační pole, přitahuje dokonce prostor a čas, které do toho „všeho“ patří. Nejprve je to zakřivuje, a když je to pořádnej kus, tak i pohlcuje.

              Já vás totiž stejně podezírám, že mě jen tak todlecto, protože nejspíš víte, že gravitace je jedna z největších oříšků astrofyziky. Podobě oříšková, jako třeba temná hmota. Takovej Einstein tuším dokonce měl pravit něco v tom smyslu, že starej Newton to celý poplet, že například Slunce vůbec nepřitahuje Zemi gravitací. Že Země obíhá dokola jednoduše proto, že slunce kolem sebe gravitací zakřivilo prostor, takže ten oběh je jak dráha dopředu, kdy ovšem to „dopředu“ má díky zakřivení ten eliptický tvar. To staví ty řeči o tom, že čím hmotnější těleso, tím větší jeho gravitační síla, na hlavu. Ledaže by proti naší matičce ten prostor byl muší křidélko, což nakonec může, když v něm zrovna nic není. Baví vás vůbec tohle číst??
              Kdybych uměl struny, s tím by se asi dalo slušně zacházet, protože když se do toho přidá suma subatomárních neznámých dimenzí, s tím zakřivením by to mohlo dopadnout tak, že třesk i gravitace opravdu jsou na hraní dětem, protože klidně ty informace o tom, včetně těch o prostoru a čase, můžou být přímo před očima, akorát zarulovaný v jiných dimenzích, navíc schovaných za horizontem zakřivení. Ale to je má ultraspekulace…

              A ty zvuky? Tak tam jsem namydlen. Jeden by řek, že proti třesku nebo gravitací je to píseček s bábovičkou, prostě vlnění, co je slyšet. Ale to je právě to. Jak udělat vlnění slyšitelným, tzn. takovým, aby vytvářelo zvuky? No, snad tolik namydlen ale nebudu. Jestli nemíříte jinam – a já nevím kam – všechna vlnění jsou nositeli nějakého zvuku, pocházejícího z nějakého zdroje. Jen ty zvuky nejsou všechny slyšet, to kvůli frekvencím toho vlnění. Tady je na audio tuším Starej kocour, jestli to bude číst, snad mě neroztrhne jak hada. Například lidskému uchu se to musí nějak namodelovat, aby se to vlezlo do rozsahu jeho slyšitelnosti. Nebo to , musí v tom rozsahu frekvencí rovnou být. Tam je zajímavé i to další. Totiž ušní bubínek to vlnění chytne, má tam k tomu i další cosi. A co s tím dál udělá? Pošle o tom mozku nějaký info, který tím dostane třeba tvar škrábání nehty o parapet. Ale jak je to vymyšlený, to byste se mě rovnou moh zeptat, proč směs chemikálií, co jsou v mrkvi, chutná jak mrkev. Tak to prostě je. Říká se, že některý zvířata vidí spektrum barev úplně jinak, než člověk. No, třeba králíkovi chutná mrkev taky jinak, než člověku. Třeba jak topinka.

              Už blbnu, sori. Já opravdu nevím, jak bych ke gravitaci ten zvuk přimontoval…

              1. Šmarná, já to snad ani po sobě číst nebudu. Mám na sebe podezření, že jsem se sice dušoval odbodřením, ale strčil tam pak rovnou dva pytle…

              2. Díky. Ten zvuk, zvuková vlna šířící se úspěšně v plazmě mohla zformovat to první něco, mohla, jak se o sebe narážela s další vlnou z jiného místa, vytvořit třením na jiném místě zárodek taky nějaké částice třeba na jiné frekvenci, pak se jaksi ty zárodečné trochuhmoty gravitačně ..jako k sobě, no a dál už to známe.. A že těm kopačákům nezpůsobila gravitace kolaps, nezachránilo je přidání do té důležité rovnice kosmologického členu, kterým se to urovnalo? Je tam někde i odtředivá síla. Což by ale samozřejmě bez elmg stejně celé spadlo. I Slunce by spadlo. Není mi jasné, proč Einstein neuvažoval kvantově a páral se s rovnicí a se zakřiveností. Ale naštěstí jsme teď tolik liberàlní, že můžeme mít i relativní teorii i kvantovou, ale zas slyšel jsem zlé jazyky povídat, že to by být nemělo nebo ne dlouho, že by se to mělo, teď nevím, jestli sloučit nebo vyloučit, ale rozhodně něco, aby bylo už jasno v tom. Nebo se třeba čeká na struny. K těm jsem ještě nedošel.
                S tím nevytvářením prostoru jsem zase v šoku. Dobře, notak gravitace prostor nemůže rozpínat, ale těleso prostor vytváří, jsem se dočetl, notakže prostor jsou gravitační pole na sebe navazující, vytvořená kolem každého jwdnotlivého tělesa. Jako ve vesmíru, tak i na Zemi. Kdekoli. Proč by se jinak vědecky tvrdilo, že tělesa vytváří prostor? Vlastně zaměňuju prostor s gravitačním polem. Ačkoliv polní částice.. Proč vlastně nevezmete na milost kvantovou teorii a uznáváte raděj tu gravitaci. Proč je jako ten elektromagnetismus pro vás tak nanicovatý?

            4. M 6:18

              Já si zas vymazal text. Nezálohovaný. Dlouhý, tentokrát jsem i googlil, aby to mělo co nejvíc hlavu a patu. Mně z toho povezou v košatince!! Nevím, kdy najdu sílu to znovu sepsat…
              Dejte mi nějakej čas na hluboké prodýchání, do nějakého konce to dovést musíme. Třeba zjistíme, jak to celý bylo. Jsem si říkal, že by bylo super, kdybychom zjistili (pokus o koblihu, moc mi nejde, protože jsem fakt rozčilenej).

              1. … jak jen to ten Komenský dělal…
                Kdybychom na to přišli, něco bychom přehlédli. Ten zvuk mám od pythagorejců a tu vlnu jsem zase někde četl.. tak snad vás to neinspirovalo jako tady něčí nápad k tomu, že už jsme blízko. Víme jenom to, co už je psáno.
                Ale pokud tu energii k psaní najdete, notak dobrá.

        3. M 17:09

          Jak jsem teď byl ten nabubřelec, bubřícíž vědomostmiž, který byl synem otevřeně vypískánž a vámi společensky připomenutž, že tolika bubření nenutnož, přečet jsem si tady pár svých komentářůž. Z výzkumných důvodů v dresuž dotčenofilaž, abych na sebe náhodou nebyl moc hodnejž.
          Jako součást terapie jsem si tož předsevzalž, abych se zmoh z toho dušezraněníž. Kdybyste viděl, co já tam všechno měl. A jaký skvělý obraty…
          Ještě z tý vymazávacíž depkyž nejsemž.
          Na toho nabubřeně vědomostmi bubřícíhož sebe jsem se tam zaměřil. Tak se teď budu sebehodnotit. Výsledek – s přihlédnutímž na dlouhodobý styl svého psaníž je to celkem průměr. Průběžně jednou víc, jindy tolik ne. Ten koment s Archimedem a Jupiterem, tam popelž, to jsem přehvízdž. Ale přečtu z toho klukoviž nějakou část, kde jsem zdrženlivž. Že ať si to zprůměruje, pak nebude drzoun o tátovi vykládat, že je náfuka. To jinak dopadnout ani nemohlož,, když jsem to hodnotilž já.

          Jsem si vás vzal za terapeutaž – jestli si to teda přečtěte. A jestli mi řekněte slovo gravitacež, dostanete to dvě stě miliardkrátže (tady se to jediný píše jinak) opsat. V tom našem podniku se používají čísla s mnoha desítkamiž nulž, tak v tom jsem na vás docela ohleduplnejž.
          Nedal jsem tam těch ž na konci moc? Já ale nikdy nepřeháním, tak bych řekž, že nedal. A ž jsem tam nestřílel od pasuž, protože vím, kam to správně v archaický a biblický češtiněž patří a kam než.

          1. Nemůžete být veliký nabubřenec, jelikož jste nedostal žádnou konkrétní otázku, tak je bubření logicky neobhajitelné, naopak. Buď jste předsudečnej nebo zodpovědný. Ale prokletím to určitě nebylo, já myslím, že opravovač, co vám to vymazal, tomu náboženství nerozumí, kdy ho říkáte vážně a kdy z legrace.
            A magnetismus říkat můžu?

            1. Tak tedy dobrá, můžete.
              Opravovač ne, to já, nemehlo, jsem se něčím dotkl dotykové obrazovky. A co některá z entit nechtěla, zrovna křížek na zavření okna webu litterate byl dotčen. Včera jsem ale opravdu musel být rozervánž, protože já sice někdy napíšu ledacos, ovšem takovou slátaninu…

              Docela už mi otrnulo a chci zase slnit (průběhový tvar od oslnit). Ale ještě mi dejte pondělí, možná i úterý, protože ten, co mě tak sepsul, teď stvořil dlouhatánský text, co nutně potřebuje mít v co nejlepším stavu. Nemá. Tak na jedný straně sedí on a kouká, co se mu to tam děje, na druhý zase já předělávám stylistiku, interpunkci a gramatiku. Já, který píšu slátaniny… Celé se to odehrává v rámci sdílení toho textu a online textového korektoru.

          2. M 15:30

            Já vždycky zkusím od něčeho, abych neudělal dlouhou tenkou.
            Ty mý délky ale stejně jsou moc, no, dnes se uvidí (jsem to nakonec stih). Vlastně (mi) to začalo jako ten argument vůči abraka, ono se ale taky naráží dokola na něco, co se musí připustit jako „kouzlo“. Třeba nakonec ten můj dotek dotykovky bylo Entitovo vnuknutí, že jsem to celý psal proto, abychom se stejně zase dál nedostali.

            To s tou zvukovlnou, ona by to možná musela být fakt hodně silná rána něčeho o něco, aby to vyvolalo fakt hodně silné vlnění. Aby to mělo dost páry na to zárodkování „skutečných“ částic. Ale zase, tehdy se to vše dělo velkým něčím, tak proč ne.
            Rána vznikne buď nárazem hmoty na hmotu, tím to vyvolá zvukovlnu. Stačila by srážka prvohmoty, tzn. kvarku s kvarkem? (Nějaká forma hmoty, tzn. ty kvarky, už tam byly z polévky vyseparovaný.) Nebo vznikne synťákem. (On se tam vedle naší holky ten elmag pak musel taky účastnit frkotu. To já jej jen odstrkoval.) A elmag, vytvářející ev. synťák, takovou hmotu, co umí velký rány, nepotřebuje. Ale ten se měl začít účastnit frkotu až po naší holce, takže se mi to točí v kruhu.
            Pozn. Já elmag odbejval, že nestojí za řeč, to ale byla přetvářka. Představa rozboru tohohle přenosu energetických kvant jsou mý zimomravky. Což vypadá, že jiný ne, kobliha.

            Asi bych podobně dopad s tím prostorem. Na ten vám jeden odkaz přece jen dám. Jestli to ale dokážete číst a nemít z toho hlavu v pejru, dáme si k tomu uzený na hrášku. (Od Pepy Nose – to ale neznamená, abychom si nedali uzený na hrášku, to neznamená, abychom měli hlavu v pejru) Jestli to ale víte, tak to v závorce nečtěte.
            Tak tedy –
            http://www.fyzika-prostoru.cz/01/01_teze.htm

            Já už to čtu hodně dlouho, mnohý a mnohý jeden odstaveček mě tam jakoby nabádá, abych hmotou udeřil o hmotu, nejlépe hlavou o cokoli tvrdého. O pejr. Ale přesto jsem se spolu s vámi pustil do dešifrování polévky.
            Buď mám předsudek, že se z tý polívky dá dostat aspoň ke kaši, nebo se se vší zodpovědností pokouším ujistit se (nás), že cesta je zarúbaná. A kdoví, jestli jsem neměl nechat dres dotčenofila ve skříni a místo toho si v těch komentářích projet, jestli mi to tam s těmi vědou udávanými tezemi a presumpcemi pokaždý koresponduje…

            Nevyvlíkám se, ani nepřepinkávám k vám. Jestli ona zase ve mě nepřevážila marnost nad marnost, všechno je marnost. Já jsem někdy jaksi kolísav či co. To není ani z relativity, ani z kvantový. Od konkurence to je, což kurnik ale nejspíš zase taky víte, on takto biblicky vzdychá každou chvíli kdekdo…

            1. Nedělá se tečka za větou až za závorkou? Já jen, aby kluk to měl správně, kdyby náhodou.
              A beru to zpět, to, že to máme z podobných zdrojů. Napřed to vystudujete a pak z rozjitřenosti už nevíte, co byste spořádal. Tohle dát přečíst, ten odkaz, třeba aristotelovi, tož vám nevím, asi by pověsil brko na hřebík. Ale je to jen můj dojem, ani jsem o mechanické fyzice a fyzickém pristředí tolik nebádal, abych teď oponoval něčemu z tak strohého textu, kteréžto já tak nemám rád, a nemůžu z takových nic pochopit. Rozhodně pro tento text se tělesa tvoří v prostoru, tak na to já jim dlabu, čas je po ně výmysl, to už i staří Otcové k němu přistupovali jinak. Nebo jsem příliš ovlivněn klasicky, ale tento text mě nemůže svést na scestí, a budu doufat, že se podobnými nenecháte pokazit. Mohly by kazit duši i charakter. Formou a v těch místech, kde si protiřečí, i obsahem.
              Říkáte silný úder, aby mohla jít vlna. Sakra, kde já to jenom četl. Nechávám si přinášet přes někoho od někoho nakopírovaná jako skripta na papírech a nosím je po kapsách, je to skladnější, můžu si to číst kdykoliv, kdekoliv, v mezičasech, pak se ale kývá těma ukazováčkama na mě. Vím, kde ty papíry mám, ale který to byl… Už nějakou chvíli se zabývám otázkou, myslíte, že potomek dokáže nemít nějakou újmu z toho, když je jeho otec trochu praštěný?
              Asi spíš čert nechtěl, abyste na to přišel. Musel jste být v tom, co čert nechtěltextu, velice velice blízko, vzpomeňte si. Mluvili jsme o tom, že tělesa vytvářejí prostor, to píšou v tom odkazu, co jste mi předtím dával. Asi mě pomalu donutíte, začít se hrabat v papírech a já se přitom teď zaneprázdňuju jiným tématem. Prý marnost. Podívejte na Komenského marnosti nad marnosti a kolikrát! A i on věděl, že božího je třikrát. Víte to už i vy.

              1. V závorce se dělá tečka, když je v ní samostatný děj celou větou. Nebo víc vět. Ale nevím, jestli na to pokaždý dbám. Obecně tu interpunkci v komentářích uplatňuju jaksi s lehkostí, že to nějak dopadne. Ale když mám zodpovědnou redakci, tak jsem puntičkář, kromě interpunkce napíšu taky „pokaždé“ a „uplatňuji“.

                Aristoteles by měl záškuby. I jiní by měli, proto jsem vám to poskyt, abyste viděl, co se všechno dá o prostoru přečíst ve formě vážného textu. A to byste musel vidět, co tam píše o jiných kratochvílích.

                Jsem kolísav tím, že jednou těm svým vědomostem a načtenostem (a hlavně tomu, co načítám) fandím, jindy mě pohled na to rozčarovává. To podle toho, zda v tu chvíli přijmu „ne pokaždé logickou logiku“ (tomu říkám to „kouzlo“) tamních rošťáren, nebo mi přijde, že jsem ten fanda až moc. Nehledě (vlastně hledě) k tomu, že za své odpovídající vnímání tamních logických i nelogicky logických úkazů a dějů ruku do ohně spíš nedám.

                Co bylo před tou mikropikosekundou, než se začalo rošťačit? Okamžik začátku toho třesku. Vesmír ne nekonečně malý (to už vykouzlit asi fakt nejde), ale velikosti kopačáku(ů), obsahující polévku, ve které je všechno v jiném, než následně svém – námi už nějak popsatelném – stavu. Hmota ještě netvořená ani gluony a kvarky, rozpuštěná v ještě neenergetické polévkové vodě-nevodě. A v příslušných fragmentech té mikropikosekundy se to v příslušném pořadí začalo oddělovat a specifikovat, dokonce tam hypersvětelnou rychlostí došlo k té prostorové inflaci v řádu jednotek světelných let. A pak další a další rosťárny a bubřeníčka, netrvající už mikropiko, ale celé sekundy a déle. Ukázka tečky v závorce – (Taky, když už začal bejt čas, tak na to bylo dost času.)

                Není to vskutku kouzelný? Teď jedna věc, co se jí říká falešný argument. Totiž odvolávání se na autority. Já to přesné znění nečet, ale samotnej Hawking prý měl sice celou dobu odolávat, ale pak se vyjádřit něco v tom smyslu, že kurnik šopa, jestli von ten starej Entita v tom nakonec přece jen neměl prsty… Neodvažuju se s ním srovnávat. Takovej hrdobce nejsem. Dokonce autoritě trochu odporuju, totiž v tom, že osobně pořád odvolávám. Sice, podobně, jako nejsem čistokrevnej ateista, nejsem ani čistokrevnej scientista, ale pořád to s tím kouzlením jak Entitovým, tak vejbuchovým, mám vocaď pocaď.

                A do toho si přijdeme my, že možná tam byla hlasitá rána, která to celý rozvlnila. Což to všechno klidně tam mohlo spustit. A polemizujeme k tomu, jestli naše holka prostor nafukuje do balónku, nebo jej naopak vypouští. Kdy se ovšem co nejvíc snažíme dodržet znění teorií, které proto byly vytvořeny a nadále se dovytvářejí. A kde nemalou jejich součástí zůstávají ta „kouzla“.

                Nemám z toho bejt kolísav?

                Ono to všechno mohlo proběhnout tak, jak je v těch vědeckých teoriích, nebo proběhnout blízko těm popisům. Dokonce i blízko tomu, jak to svými slovy zkoušíme vyjádřit. Co si ale hodně myslím, že o dost blíž to můžou posunout právě jen ty struny. Nahlédnout do subatomárních rošťáren a začít se v nich umět trochu líp orientovat…

                Struny se probírat nebudou. Nevodstrkuju je, jako ten elmag, ale netroufám si na víc, než obecný popis, čím se to zabejvá.

                1. Přes nicotu jsem tu já, vy máte být smějící se kamzík, spolupráce se smějícími se kamzíky je mnohem jednodušší, je dřív po pracovní době a připouštím, že bokem nebo venkoncem je to i svým dílem nějak také nakažlivé přísunem k bláznivému optimismu. Vyprchá sice dřív než zaklapnou dveře za šťastným to člověkem, ale vzpomínka zůstane.
                  Pesimisté absurdně přepólovávají zrcadelní odraz situací životních, že není ani prostor k uvědomění si té hrûzy, kterou chtějí vyjádřit. Ale nejhorší je, když přijde někdo s tím svým pohledem upřeným do dálky a ještě, když z něho vypadne něco takového, jakože čte a přemýšlí, to je konec. Konec, kterého se nelze dobrat a nelze se s tím smířit. Smíření chodí jen ti, co nemluví.
                  A dobře tedy, nemusíme struny probírat, jak jste psal, že jsou svinutým světem, mírem nebo prostorem, tzn. vrstevnatě jaksi, nevím už ani jak by stvořitel byl u toho. Neumím ho pochopitelně.. jak by jej mimo svět ty struny.. jako by se ho neptaly ani.. Jak by to myslel, nevím. Pochopitelnější je to hawkingovo promítání, jak říkáte, jako se uvolnil ten elektromagnetický signál z polévky a ochlazeným už plynem neutrálním se promítl znovu do jiné pak polévky za set miliónů let, pokud jí míníme plazmu, kterou už ale rozsvítily asi ty fotony nebo něco takového. A tak my tu žijem.
                  A víte, že za tu větu v závorce, na které jste mi demonstroval tečku, kterou taky chápu jako vsuvku myšlenky, kterouž pisatel chce, aby čitatel dělal, že ji nevidí, jsem vám soukromně udělil nobelovku. Ačkoliv, právě po nobelovi.. možná né. Spíš sókratovku.

                2. Já jsem četl, myslel a upíral. Ale ne, abych z toho ve finále byl nabručenž, nýbrž kolísav.
                  Kolísání je vlastně vibrace o nízké frekvenci. Takové vlnění o nepravidelné amplitudě. Směrem k Entitovi se mi to moc nevychyluje, brzdí mě tam to abraka. Tam je amplituda víceméně stejná. Jen takový malý kopeček. K vejbuchu jo, tam ji mám větší. Jen, jak to kdesi říkám, je to jednou Sněžka, jednou Pik Lénina, jednou Říp.

                  Ani ta frekvence není moc pravidelná. Opačný kopeček je tam vždycky takový samotář, jinak jsem věčně v polévce, líp zní v pěkný kaši.
                  O nicotu se s vámi přetahovat nebudu, tam můžete být klidnejž.
                  A konce, jimž nelze dohlédnout, ty nechám melancholikům. Nechci dohlédnout jen k tomu životu, protože v tom mám z lidí obavu. A melancholik jsem taky u nich, aktuálně u těch dnešních.

                  Tak to vypadá, že to mý dotknutí dotekový mi taky způsobilo nekoordinovaný sjezd ze Sněžky někam k Řípu. Až jednou budu zdolávat Pik, klidně se může stát, že spolu těm zvukům na kobylku přijdeme.

                  Koukám, že jsem vás dnes nějak odbyl nebo co. Ani jsem nezkusil od něčeho.

                    1. Všecko je relativní. Každý máme buňky na něco jiného.
                      Před chvílí mě dcera informovala, že zítra píše test z dějepisu a utrousila pár detailů… co vám mám povídat, šly na mě mrákoty. – To bych nikdy nedal, z dějepisu jsem vždy prolezl zásluhou milosrdenství učitelů.

                      Jak se to může někdo naučit?

                  1. Teď nepředstírám skromnost, sice díky za uznání, ale zas takový chytrouš nejsem.

                    A já se to taky jen nedoučoval, nýbrž se zájmem si to nastudovával.

                    Kolem abraky se to pamatuje snadno, protože tam mají všechno polopaticky.
                    Navíc bylo pro mě velmi přínosné sledovat weby ateistů (kde je těm webům konec). Tam, zároveň s těmi různými christnety a s jakýmsi získaným smyslem pro „nachápávání si“, ke kterému mě tehdy donutila ta nutnost získat diplom, jsem se naučil vnímat například i naprostou rozporuplnost u stvoření, i pak u celé kauzy Ježíše. (Věřící, jako, sori, to není ode mě naschvál. Taky chápu, že jste si jistí tím, že jsem to naopak nepochopil vůbec.) Sem to psát nebudu, stačí ten další příklad hned dvou teček v závorce. Ale při projevení zájmu v dalším od něčeho. Nabídka, lze-li uvěřit v existenci Boha, musí tím být lze uvěřit i v existenci ještě vyššího šéfa, kteréhož je starej Entita jen služebníkem. To z principu víry nedokáže nikdo vyvrátit, pouze k tomu není příslušná svatá literatura.

                    A u vejbuchu mám patrně i přes to mý původní vzdělání (kterého jsem nabyl tak, jako tehdy téměř všichni ostatní, tzn. hrocením o zkouškovým a bujarým životem o semestrech) a následné dovzdělávání pořád drobounké omylečky. Jak já bych rád, kdyby mi nějakej Hawking vyčistil břicho a malinko mi je opravinkal.

                    1. To bylo tedy tím třeskutým způsobem, teď už tomu chápu. A teď taky je to třeskutým způsobem, to mě dost štve

                    2. Achjo, nechci to zas tak nechat, ačkoliv je to v celém tom našem podniku jedno, samozřejmě.
                      ‚Třeskutým způsobem‘.., to mi uvízla ta vaše slova v myšlence, když jsem si představoval, jak se přicházívá k pravopisům. Sem se teď nějakým obloukem vrátila.
                      Konečné rozuzlení naší zákopové debaty v tichu před bouří čtu, že je ekumenické, v přeneseném smyslu ohledně té záležitosti. Kdykoliv se ocitnu v zàkopech, vždycky si na vás vzpomenu, to máte marný, a tohle není ani žádná beta, je to obyčejný úhel. Pohledu.

                3. Já si ještě na internetu tolik s nikým nepovídal. Jsem toho napsal jak za posledního půl roku. Tak jsem z toho jaksi nesvůj či co. Že je jako hotovo.
                  Jsem zkoušel záchranný lano, ale nábožko, to by tu bylo nastavovaná kaše. Jestli se do něj někdy půjde, musí to mít své vlákno a musí se tam pak to zkoušet odněkud, aby netenký a nedlouhý.

                  No, já asi, možná, vlastně nevím jak, ale tak jsem si pořád myslel, že ono to tu jednou skončit musí. Nejlépe ne dlouhým tenkým, kterej teď dělám… ba ne, já přece zkusím odněkud, to by bylo až moc dlouhotenký. No, že to skončí trochu velkolepěji jsem si myslel, než že já to zahraju do autu a vy řekněte, že tak, a je to zahraný do autu.
                  Já to snad začnu pořádně znovu hroutit (ne vyrypovat, ale učit se, učit se, učit se), když nic, mohli bychom aspoň tam do toho udělat nějaký objev. Klidně i menší, jestli to tu nečtem sami dva, tak abych nedělal před nimi velikáše. Něco s tím zvukem by se do toho šiklo Tak mezitím taky něco vymyslete. Z těch papíru, jak je máte různě roztahaný.

                  1. A ještě jsem si všim slova ekumenie. Takový bych tam nedával. Aspoň ne k tomu mému Říp – Pik Lénina – Sněžka – Pl – Ř – S – S – PL – S – PL – Ř – S – PL………….. – MKD (Malý Kopeček Dolů) – S – PL – PL – S – Ř – Ř – S…………………. – MKD -……..
                    Copak takhle to vypadá v ekumenii, kde všichni se všema kamaráděj, dokud si někdo nezmyslí, že tamti se stejně modlej blbě a všechno se to zase rozhádá? Takhle to v tý ekumenii nevypadá.

                    1. Ke kopci vám to ani nedávám, což z toho není zřetelné pravda, je to váš kopec a nekopec a kolem pobíhají ti všichni lidi z jiné planety, neekumijové. Tu kolísavost chápu, že je a čas od času se staví na kus řeči u člověka, já jí odmítám propadat, mně se to už někde ve škole ze všech těch myšlenek o světě, co jsem šprtal, převalilo v ten existenciální nic, ale zas když nehloubám, žiju normálně celkem.
                      Myslel jsem ekuméné, což ale stejně v trochu popostrčenovém významu (vyvolává to slovo ve mně mír. Jako pokoj.), se týkalo vašeho podotku k tomu šéfovi někde za závorkou, ale to asi víte.
                      Nevím, jestli doprobíráme prostor nebo vesmír, ale bible virruálně se mnou tíž (jjá se s nikým na internetu nikde nebavím a shledávám původně, že mi činí obtíž s tím písmem pravopísmem máchat a gestikulovat na nějakém takovém skle). A vůbec, víte už asi, jak to s biblemi mám a nebudu tady, obzvlášť na skle, předstírat, že nemám. Notakže s přihlédnutím k tomu leda.
                      Musel bych ty papíry prohrabat, teď mám na stole ale dopad evropy na pravoslaví, ne takhle doslova, trochu jsem to pojmenování zhustil. Ne, není to psaní papežovi, je to jen takový úkol.

                  2. Jo, učit se třikrát, prý hrotit, vy mě bavíte. Začal jsem hrabat, no třeba tady ty částice, jsou schopné ze sebe při nárazu vykřesat další sebe, ale ony žádnou informaci v sobě o sobě nenesou. Jako když si představíme lidského člověka, tedy dva, opačných pohlaví, kteří jsou nositeli genet. info a jich spojením se tyto přenesou k vytvoření člověka nesoucího skoro stejné informace. Tak částice žádné takové informace nenesou. Ne, to se musí udělat celé jinak, chce to nějaký systém, normální učebnici pořídit, musím se do toho zavrtat uplně jinak

                    1. Já to pořád říkám, že je to tam samý kouzlo.

                      Ne, že teď budete vztahovačný. Nebýváte, ani já ne. Ale kdyby, tak já bych pak taky. Za to, že vy jste.
                      Totiž, já kdysi viděl ruskou pohádku. A byl tam princ – tanečník. Dělal piruety. Zrychloval, nakonec je dělal tak rychle, že se zavrtal…

                      Takže kouzla a zavrtávání se do nich. Tak to je. To já musím vědět. Co já se nazavrtával. A není to odrazování, ona se tam ta kvantová do toho cpe sama, vyhnat ji nejde. A kam se na ni relativita s tím kouzlením hrabe.
                      Patrně znáte průlet fotonu mřížkou a jeho dopad na fotocitlivý dopadiště. Když se na ně pak koukne z jedný strany, je na něm jeden flek po dopadu toho fotonu. A když ze druhý, jsou tam dva.
                      U těch polévkových situací se provozují i onačejší kočičárny. Ale já taky slíbil to učit se. Taky 3x, kdy vy jste nezabloudil. Jste lepší. Až budeme mít nahrocíno, jistě dáme dohromady něco kloudnějšího, než dosud. Nemusí to trvat nějak moc dní a některej přijdeme s průlomem. V hantýrce se tomu myslím říká doposavaď. Jestli to teda nakonec dokonce není spisovně. Taky skáču z jednoho na druhý. Jako vy. Tak ať máte taky nějaký počteníčko.

                    2. To teda nevím, foton mřížkou, vím elektron štěrbinkou, když se nikdo nedívá, vlní se, ale jak se zahřeje a připustí se mu trochu kyslíku, začne se chovat jak hovado, teda jako lidi. Tzn. kvantový svět je netykavka, neinteragující z prostředím, totiž, když ještě na něj nepůsobí, dělá se kvantovým a když už interaguje, dělá chameleona a hujersky se relativně podbízí.
                      Nic no, dnes můžu trochu vrtat, zatím jsem na zvuk nenarazil, ale proč vlastně by byl potřeba zvuk, bylo by to stejné vlnění i bez něj. Leda by na počátku bylo slovo, nějaký Log. Musím tu učebnici pořídit a začít od začátku.

                    3. .. tamto to je jenom překlep, česky umím někdy trochu líp než tak, jak jsem to teď panebože odeslal. Jdu raděj hloubat, hloubit

            2. M 16:31
              To já jen lehce humpolácky naznačoval tu světelnou dualitu. Že jako je ten foton ta vlnově korpuskulární mrška. Nakonec, třeba je to částicový dinosaurus a tuhle vlastnost má ještě polévkovou. Ale možná ne, ono se už kolikrát neví, co je ještě hmota a co už je energie.
              Každopádně je ale foton dobrej. Nějaký ušní zařízení totiž umí slyšet ten zvuk. Se něčím třískne, kolem se to rozvlní a zařízení to slyší. Banalita, řeklo by se, ale zas taková ne. Čímž ale ten zvuk nutně do polévky necpu. Zato ten foton. Jeho vlnová část umí ty vlnově délky, naše oční zařízení díky tomu vidí barvy. A ještě s sebou umí do zařízení nasypat ty hmotný svoje projevy. Kdyby se to zdrclo, třeba jak mlíko, tak by se do zařízení nasypalo něco jako světelný písek. Uvádím to, aniž jsem předtím požil omamné látky.

              Z jiný částice se světlo nevyndá, teda, jestli jsem ten váš elektron pochopil jako jeho přesun mezi orbitaly, čímž z toho přesunu vylítne fungl novej zrozenej foton. To je myslím princip takový tý blikací zářivky, obecně diody.

              Jsem nevěděl, jak to bude tlustý, tak jsem zkusil odtud. Asi nebude. Ale třeba tam u nějakýho systému dojde k excitaci a bude vzrůšo.

              1. Aha, psaní bylo moc rychle. Světlo se ne nevyndá, ale vyndá. Ale musejí tam přehupnout ty elektrony a vykašle to ten foton. Teď tam ale vidím ten kyslík, takže to celé bude o něčem jiném. Jako, on je sice tak elektron tak mrňavej, že i ti vod Schrodingera jím pohrdají, Ale zase je pro lecjakou špatnost, takže když teda dostane tu horečku, co začne dělat s tím kyslíkem za hovadiny? Cosi mě napadá, ale nechci předjímat.

                1. No ano, no, máte to správně všechno, i že je vlnově korpuskulární, svědčí o tom tímpádem i ten můj imaginárně přeskakující sem tam, i ten váš vykašlaný, a taky máte náskok. A dočetl jsem se, že zvuk je vázán na hmotné prostředí, tak to je docela rána, teda by byla jakožto zklamání, ovšem jen pokud Bůh by nebyl Slovem. Dává to všechno smysl, fyzikové na to sice přišli teprve nedávno. Né, že by mě to odradilo, musím se taky věnovat dopadu evropy než bez mého pojednání nás zavalí a krachnem úplně. Doufám, že vy se dostanete v bádání dál,(já to hrnu všechno najednou před sebou jak bagrem, vy máte řád) a poňouknete mě.

              2. Ten, například elektron, se ve vakuu chová kvantově energeticky, ale v interakci s nepatrným nebo ještě menším množstvím vzduchu, ten samotný kyslík, to byla jen taková alegorie ode mě, se chová už potom hmotně a jak bychom očekávali, tak se to už ví, přechod mezi energií a hmotou. Nezáleží na velikosti z principu, ale na podmínkách. Ti, lidi, co je u toho zmiňuju, no prostě jsou hmotní, neboť je děsně ale děsně ovlivňuje prostředí a reagujou s ním jedna relativita. Mě to docela zaujalo.
                Foton, jo vím, vím. Do zařízení, vím. Přeposílají si ho elektrony mezi sebou sem tam, jsem někde zachytil, ale to asi nebylo v polévce. Nic, jdu číst.
                A klidně se nezdráhejte napsat normálně, co víte, já stejně vím, že nic nevím, i mě opravte, nebudu vztahovačný, fakt, opravdicky.

              3. špatně jsem to přilepil. Zase. Někam o patro výš. Mám tam nový objev, takže je hodný nepřehlédnutí. A bylo to dnes v takových dobrých 17 h a 26 minutách.
                Nechápu, jak se můžou takoví dva lidi domluvit, kteří
                přeskakujou v ději, v poznání a ve zkušenosti a taky furt něco lepjej jinam, ale asi to jde.

                1. Ono se to srovná. Zkoušet odněkud se musí, víte sám, jaký bychom z toho jinak už dávno měli nekonečný uzoučký nudle.

              4. Normálně jsem se nezdráhal si z elektronu utahovat. Je to sice proti protonu mravenec, ale to jsem jen narážel na ty aproximace u Schrodingera. Při výpočtu energie částic v silovém poli se ta jeho tam neuvádí.

                Přechází-li z orbitalu na jiný, znamená to výdej či příjem energetického kvanta. Což se projeví vyplivnutím nebo pozřením fotonu. Což možná děláte, že nevíte, ale stejně myslím, že víte.

                S tím vakuem, on musí dostat energii, aby se vyprostil z orbitalu. Když tam je magnetické pole, valí to k anodě, když ne, poletuje poblíž katody, myslím tam vzniká nějaká rovnováha, protože zákon zachování. Víc to z hlavy nepopíšu.
                A jakmile je tam plyn, dochází k jeho ionizaci. Nevím, jestli tomu říkat hmotné působení. Ani mi to nepřijde, některé částice prostě začnou být kladně a některé záporně nabité.

                A ještě k fotonům. Museli bychom si umět dát časový bod, kdy je ještě polévka a kdy už po-polévka. Elektrony s těma fotonama cvičí i v tuto chvíli, tehdy ale nejprve musel vzniknout atom, aby mohl nějaký foton počít. Spíš teda to bylo až v po-polévce.

                Kdybych já se vyznal, jestli to máte v malíku a jen si zkoušíte pomocí takových „cinknutých“ úvahootázek, co ze mě vyleze. Když jsem se tak vyzdobil těmi tituly a věděním, tak jestli ze mě nevyleze nějaká kravina. Lidi se na internetu moc rádi prsí, co všechno velmi specifického a velmi odborného odříkají hned po probuzení, já tak po všem tomto psaní taky můžu vypadat. Na jednu stranu dobře mi tak. Na druhou, když jsem se takto „odkopal“, aspoň byste moh naznačit, jestli na to máte vzdálené vzpomínky z gymplu, blížeji se o to zajímáte, tzn. už se znalostí toho, jak se čemu říká a co to dělá, nebo v tom rovnou nějak jedete.

                1. Baže, že jste to nenašel, není ten vzkaz tak vysoko, jen asi o tři vzkazy v 17:26, povidám, že jsem učinil objev, jak jste to mohl přehlédnout, je dost zásadní, co na to říkáte? A pak budu mít už jen jednu otázku.

                2. Jak nenašel? Našel. A co jsem v tom měl najít? Toho dinosaura? Nic jinýho tam není. A pak, že v tom nejedete. Zásadní, říkáte?
                  Jako, že zvuk se vakuem nešíří, to je mi pěkný překvapeníčko, to byste rovnou moh předstírat údiv u utopenýho pod vodou.

                  1. Aha, vakuum, no to je logické, a proč jste celou dobu předstíral, že hledáme zvuk a kdyby nejlépe před polévkou a vážně se mě ptáte, jestli v tom nejedu. A co vůbec znamenají ty cinknuté otázky? Za první nevím, co to je, a pak taky úplně nevztahovačně to ve mě nevyvolává dobrý pocit, ne kvůli tomu, že to tak podobně říkali v pohádce, ale mě to trochu uráží, aniž bych to chápal. Nemám nejmenší nástroj k tomu, abych vás chtěl nachytat a usvědčit, ani potřebu, zajímalo mě to z čistě vědeckého, totiž amatérského hlediska, no ale když zvuk je souvztažný se hmotou, existuje přece ve vakuu fyzikální pole, v elektromagnetickém nějaké kvazičástice. Nikdy se o tom nenaučím povídat komplexně jako vy, myslím, že jste se ničím neznemohoucněl, ani před zraky kolegů příp., já jsem se ve škole soustředil na něco jiného, moje dráha byla předurčena a bavilo mě to. Fyziku jsem si pak podrobněji našel ke čtení možná z důvodu odreagování a protiváhy, jako hledání světa vysvětlitelně jednoznačného, což se ani tudy, touto vědou, vlastně nepodařilo. Ale ano, uznávám, fyzici mění svět. Fyzici a chemici. Respektive, rozumí světu lépe, lépe se jimi svět nají a ustele si.

              5. M 4:15

                Psaná forma je psaná forma. S tím nehnem, vždycky to svádí k čemusi.
                Já tuhle netrefil ven z 3x, teď jsem si zase byl na sedm set procent jistý, že čtu „jste učinil objev“. Že tedy já jsem učinil. A vy přitom jste „jsem učinil objev“. Proto má odpověď dává smysl nesmyslně. Sedmnáctého šestadvacátého jste tedy psal jedno a já čet druhý.
                Já za to můžu.

                Už nebudu podezřívav, věřím, že vás to spojení hmoty a zvuku ranilo (od – rána). Já už vážně myslel, že mi s tím jen brnkáte na city. Je to s tou hmotou tak. Musí tam něco hmotného vibrovat, neboli přenášet ty zvukové vlny. A jak tam kdesi mám ten synťák, to jsem zase humpolácky připomínal, že ten zvuk se dá taky přenášet v modulované formě i bez hmoty. Ta humpoláčtina vyvěrala z toho mého pocitu, že si mě jen trochu zkoušíte.

                Asi je nutno připomenout znovu tu abstrakci, lidé se při ní do různých dějů jakoby vciťují, aby si to ulehčili. Např. kilogram, kilometr, hodina, to si jeden „pocitově“ představí. Ale biliontina biliontiny sekundy? Nebo sto kvadrilionů částic? To už ta představivost neumí. Stejně tak u té polévky, pokud by se to vzalo pouze objemově, ta část v tom kopačáku, ze který bude jednou naše zeměkoule, je tam zastoupena malinkatým zlomečkem špendlíkové hlavičky.

                Takže jak rychle – ještě dříve, než v té první biliontině biliontiny sekundy – se to začne dít. Že například ten čas mezi vznikem prvního atomu a oddělením se fotonu od něj je opět v bil-bil, kdy jiné děje jsou buď miliardakrát kratší, nebo naopak delší, ale stejně to trvá kratší dobu, než začneme mrkat okem. To je jednoduše mimo lidskou abstrakci.

                Kdo je ochoten kývnout na to, že svěťák Fibingerový byl vytvořen téměř dutou koulí? Uvědomi si u toho, jak vlastně nejspíš vypadá atom železa? Že je to jádro, kolem kterého elektrony (které jsou proti jádru ti mravenečkové) běhají šíleně daleko – dá se to připodobnit ke sluneční soustavě se Sluncem a řekněme samými Jupitery? A vedle je druhej atom se svojí soustavou, který do prostoru toho prvního nijak nezasahuje atd atd, kdy z toho je pak ta koule Fibingerky.?Vždyť to je prázdný prostor, jen občas někde kousek něčeho. A týká se to kromě tý koule pochopitelně veškeré hmoty kolem nás.

                Když se s Fibingerkou vrátíme k polévce, malinko se nám to tam rozjasní. Kdyby tam všechno byla jen hmota, tak si představíme, že je to tam všechno nalepený na sebe. Bez toho prostoru ve sluneční (neboli té atomové) soustavě, navíc i ty částečky stlačený jak když se zmáčkne pěnový balónek. To už nám pak ta představivost dovolí si nejasně představit, že do toho kopačáku se toho vejde „hódně moc“.

                K tomu si ale přidejme ten čas s prostorem. Ty tam mají být taky. V tom případě ovšem by obojí taky muselo být stlačitelné. Prostor možná. S odřenýma ušima. Ale jaké to je, když prostě není čas? Nebo je mnohobilionkrát stlačený? To už abstrakce nedá ani s mnemotechnickými pomůckami. Prostě ten čas pro naši abstrakci nemá jak neexistovat. Přesto u třesku musíme přijmout jeho atribut, že umí neběžet.
                (Když už teda nemám ty předsudky, koblih, zkuste si zatrénovat představivost. U toho času. Pokud by se dal stlačit, umožnilo by to všem těm dějům tam probíhat celkem poklidně, protože probíhaly v tamním čase naší časovou rychlostí, takže „ve skutečnosti“ na to tam měly ten čas mnohobilionkrát delší? Například místo bil-bil třeba celé půl sekundy? Nebo to naopak tam kvůli té stlačenosti všechno bylo o to rychlejší? Nebo vás zavádím, protože ty děje se začaly dít paralelně s uvolněním času, takže už běžel normálně a ty děje proto skutečně trvaly těch uváděných bil-bil bez jakékoli časové deformace?)

                Proto to přirovnávám k tý abrace, ty děje jsou od té naší představivost vlastně „absolutně“ daleko. A my si to tu popisujeme, že jako by se vlastně ani nechumelilo. Proto jsem začal pak už být trochu zdráhavej, teď se vrátím k tý svý podezíravosti – protože jsem si čím dál víc začal myslet, že se možná díváte, jak suverénně nechumelím.

                Rozhodně tím nenaznačuju,, že jsem si teď naopak jistý, že na to všechno koukáte s otevřenou pusou. Ani náhodou. Celé to je tak, že jsem, taky s pomocí své vynikající koncentrace na slova ve vašich textech, jen nevěděl, kde na té škále „gympl – jedu v tom“ jste. A, v mém případě možná slovo nevídané, chtěl jsem dát najevo, že dokonce i já k tý polévce a kopačáku mám – pokoru.

                1. Čas to drží pohromadě, postupně. No, bylo to trochu znát, že máte větší pokoru před nedomyšleným světem, než před vymyšleným, ale není to logické.

                  1. Ano, o obou se sice vyjadřuju stejně hubatě, ale k prvnímu mám. A víc mě baví být člověkem, než schránkou duše.

                    Víte, jako táta mám vlastní pohled na tu prapodstatu starýho Entity. Principiální. Neuměl bych svý děti nechat ve štychu, ani kdyby hřešily prvotně, druhotně nebo x-otně. Sice se to prezentuje, že jde o morální a filozofickou koncepci, dokonce se na to vymyslela ta hermeneutika. Já jsem přízemnější, ani jedna vteřina života pro mě není „jen“ nějakou zkušební dobou, podle který mě pak někdo bude hodnotit. Když se nějakej „milující otec nás všech“ vydlábne na svý děti v jejich nouzi (lhostejno, kdyby si za ni samy mohly) i jen na tu dobu zkušebky, v takovýho ani věřit nechci. Obzvlášť, když by mohl, ale stejně to neudělá.
                    Mmch, jak jsem zmiňoval tu chybějící abstrakci pro vnímání nad a pod rozměrných věci, i věčnost blaha vůči vteřině zbytečného pekla je pro mě pokrytecká „náhrada“.

                    1. Jako táta, na prapodstatu, ani na vteřinu nesvobodný, hermeneutický čas postupně slábne. Kdybych nějak vlastním příkladem, ještě vždycky můžu se třeba vyučit přidělávačem plechových okapů na střechu, byla by to rána v hmotném světě, ale co je to oproti tomu, nenechat ve štychu, obzvláště teď, když vůbec to nevidím rozporuplně.

    1. „Polibte si… preference“, vzkazovala svého času Bubílková se Šimkem.
      „Věřím jen té statistice, kterou si sám zfalšuji“, říkal zase jistý Winston Ch.

      Ale stejně… těch 1,5% pro KDU-ČSL, tak to tu ještě nebylo. Že by konečně zafungovala Jurečkova (a)sociální politika? Anebo je to celé „Výborné“?
      Ještě jim zbývá uvalit daň na tiché víno.

  2. Velmi vážné! Západ vyložil poslední kartu.

    Země z celého světa varují před teroristickým útokem v Rusku

    pojené státy, Velká Británie, Švédsko, Jižní Korea, Estonsko, Austrálie, Německo, Lotyšsko nebo Kanada. Všechny tyto země v pátek postupně varovaly pro následujících 48 hodin před možným teroristickým útokem v Rusku.
    https://www.novinky.cz/

    No nic, jdu ještě přikoupit zásoby.

    1. To je zvláštní zpráva. Jak tomu rozumět? Spojené státy, Velká Británie, Švédsko, Jižní Korea, Estonsko, Austrálie, Německo, Lotyšsko nebo Kanada plánují uskutečnit v Rusku teroristický útok?

      Myslím, že bych se měl probudit, asi se mi zdá nějaký špatný sen.

      1. Prožidovský a proruský nacista se domnívá, že cílem je vyvolání chaosu v zemi, či odvedení pozornosti Rusů jinam.
        Jistěže, od všiváků lze čekat zase jen všivárny, co taky jiného..

          1. Náckovi cosi říká, že se to nepovede, že v tomto případě jde o kategorii „mokrý sen“.
            Jaké jiné sny, mohou mít obyvatelé těch pobaltských vymírátů?

  3. Omluva za OT:
    Macron se nechal slyšet na pohovoru se zástupci francouzské opozice, ze vysláni vojsk do UA mysli naprosto vážně a iniciaci bude, když se Rus přiblíží ke Kyjevu nebo Odese.
    Jak jsem pochopila, vysláni vojáků se muže uskutečnit jen se souhlasem Národního shromáždění – dolní komora s 577 poslanci. Tam snad už vládní strany nemají většinu. Ale složení nebo pravidla se mi nedaří najít.
    Není jistá možnost, ze ten micron blufuje celou dobu?
    Byla by to jistá útěcha.
    Taky nejsem sto najít nějaká info o stavu fr armády. Těžké to bude už proto, ze mají na Ukrajinu dlouhou cestu.
    Každopádně vloni se chystali do Konga a ani nenasadili čepice.

      1. Podobně jako novinky.cz i idnes začal mít dvojí řazení příspěvků. Podle času a podle „nejlepších/doporučovaných“.

        Už ani ty debaty prověřených nemají to správné vyznění.

        Vetchý je s pánama na ledě.

          1. Nacista říká: „Ale no dobře“.
            Sice nácek vedl řeč o lajně, nikoli o lidech, ale budiž. Pod švejkovinu se vejde ledacos.

  4. Veřejnoprávní má také prioritu, jede adoraci hradního šaška.
    Tak alespoň tady.
    Mámy, babičky, ŽENY 🌹💓

      1. Díky!
        Jsem na operním týdnu v Ostravě (jediný operní dům, který v ČR dává k 200. výročí narození Bedřicha Smetany všech osm autorových oper), dnes to bude Tajemství.
        Při procházce po měste koukám, u jednoho domu leží narcis, který někdo utrhl ze záhonu v parku. Dala jsem ho v hotelu do skleničky, a tak i já s kytičkou slavím MDŽ. 🙂

    1. Jakpak se ten zákrok slučuje s následujícím paragrafem Zákona o policii. 273/2008

      §11

      Přiměřenost postupu

      Policista a zaměstnanec policie jsou povinni

      a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma,

      b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma,

      c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.

      1. Rozdíl při takovém zásahu mezi dnešní a předlistopadovou dobou samozřejmě spočívá v tom, že tehdy bylo použití nepřiměřeného policejního násilí projevem odporného nesvobodného a nedemokratického totalitního režimu, kdežto v tom našem dnešním pravdoláskovém jde vždy a pouze jen o politováníhodné selhání jednotlivců. A kdo s tím nesouhlasí, na toho naběhne policejní komando a vysvětlí mu velmi důrazně, že tomu pendrek rozumí.

        1. Nemám ráda, když někdo něco požaduje bez kouzelného slovíčka, a tím není ani abrakadabra, ani čárymáryfuk.

  5. Václav Klaus a Ivo Strejček se zemědělci v Trhovém Štěpánově – https://www.youtube.com/watch?v=UM65DmugoBA – potřebovali to jako prase drbání, ale stejně hlavní současný cíl, tedy odstavení této vlády, přímočaře neřekli. Ale znovu formulovali mnoho zásadních tezí a souvislostí. Bohužel, spíš věřím na leknutí a couvnutí zúčastněných, než na rozšíření „revolty“, jak u protestujících, tak u voličů. Jak rád bych se mýlil!!!

    1. Václav Klaus profituje z úpadku společnosti a rozprodáním národního majetku, který sám inicializoval. O jeho kořenech zla, které způsobily zmatení pojmů, zmatení hodnot a převrácení společnosti naruby, se bez bázně a hany rozvykládává mezi posluchači a svými hadími obraty se vyhřívá na výsluní.

      1. Majetku nikoli národního nýbrž státního. Národ nebyl a není nositelem vlastnického práva.
        Tak je to i s názvy. Například Národní bezpečnostní úřad, Národní protidrogová centrála, Národní centrála proto organizovanému zločinu jsou státní.
        Proč nazvány tak a ne státní? Z příčiny politicko propagandistické a jako nápodoba. Státní v názvu silové složky by vyvolávalo nežádoucí asociace se Státní bezpečností. A, snaha po světovosti. Nápodoba USA. Jenže tam národní není užíváno ve smyslu etnickém, nýbrž obecném. Název pro občanstvo jako nositele moci. Formální, ehm.

        1. No samozřejmě, všechny výklady ohledně pojmenovávání korporátních institucí z hlediska práva národa jsou irelevantní, neplatné, nevymahatelné. Obecně vzato, národní uvědomění, ačkolivěk je konstruktem politiky, potažmo ohraničení území dělných pracovitých, zpívajících a veskrze zadarmo množících se otroků, se ujalo a lidé žijící za nějakým ohradníkem mluvící stejnou řečí a zbavení nepřístojných zvyků jiných národů, si tuto výsadu, ( privilegium ), které si sami vysadili, zasadili, nechtějí nechat vzít.

      2. Promiňte, ale hodnocení ad hominem není věcně relevantní a snižuje pravděpodobnost úspěchu – platí obecně.

    2. Toto video skutečně stojí za shlédnutí.
      Pro mě hlavní zpráva: Není možné se odstřihnout od šílené politiky grýndylismu, které se stalo náboženstvím EU, bez vystoupení z EU.

  6. Tak jo, naši hodnotoví géniové sehnali peníze na dělostřeleckou munici. Když si člověk odmyslí to, že sklady s municí bývají jedny z nejzranitelnějších cílů, tak tu zbývá hlavní otázka, budou to mít na UA čím střílet? Tak třeba podle Michala a Petra to vypadá, že ani ne: https://shorturl.at/apu78

  7. Vládní sračkomety se tenktokrát omezují na zveličování nehody v tunelu a sehnali pár stávkokazů, aby vyvolali dojem, že se „spousta distancuje“. Co jim taky zbývá, když už i Agrární komora a Svaz se přidali k zemědělcům.

    1. Tak dlouho budou tihle kreténci označovat někoho, že je „proruský“, až se ti lidé ve velkém fakt proruští stanou. Ověřeno v historii xkrát.

      1. Někteří lidé by čistě hypoteticky proruští mohli být, ale když je zde to varování pana oStříže, že. Tři roky, to může být důchodce doživotí.

      2. Že mám jiný názor než 5kolka, neznamená ještě, že jsem proruská. Ale je možné, že mě k tomu doženou.

        1. „Ale je možné, že mě k tomu doženou.“
          Nu, někdo půjde i sám, ani ho nebude potřeba hnát.
          Při takovéto příležitosti si vždy vybavím, jak vypadá metro v Moskvě (skoro jako Ermitáž) a v Novém Yorku (jako temný dungeon ze hry Perský princ).

          Trochu se obávám, že nás nebudou k proruskosti hnát, ale spíš bránit v úprku tamtéž.

          1. Samovar natopený, pirohy v troubě, voda na bliny se vaří, vodka v mrazáku, cédéčko s Alexandrovci připraveno.

            1. A sundavací gesicht, se šikmýma očima – pro všecky případy – máte?
              Obfiknutou předkožku, taky pro všecky případy, máte?
              Nacista radši připomíná, aby se na nic důležitého nezapomnělo. 😀

  8. OT ale jen málo, protože i tento článek je o fialovi a dalších z naší z božího dopuštění „vlády“.
    Nikde jinde na mainstreamu jsem tuto zprávu nenašel

    „Poté, co vláda Petra Fialy (ODS) přerušila a na neurčito odložila mezivládní konzultace s kabinetem Roberta Fica (Směr-SD), dorazil do Prahy ujišťovat o tom, že na Slovensku jsou stále partneři k jednání podobného smýšlení lídr opozice Michal Šimečka, který v posledních volbách dotáhl Progresivní Slovensko na 2. místo. Šimečka se po čtvrtečním jednání s Piráty sešel v pátek s premiérem Fialou, čeká ho ještě setkání se šéfkou Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09).“
    https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/780867/fiala-po-roztrzce-se-slovaky-s-usmevem-prijal-v-praze-ficova-hlavniho-rivala.html

    Jen aby bylo jasno, s kým se tahle pakáž „teplí“.
    L.

    1. Šimečka přijel hlavně dělat presidentskou kampaň pro Ivana Korčoka, na Slovensku mají 23.3. volby.
      Z české strany je to očividné ovlivňování voleb.

        1. Při parlamentních volbách jim to bylo hov.. houby platné.
          Slováci mají Čaputové plné zuby, proč by měli volit Korčoka?

  9. Nakonec jsem poslal pětikilo i přímo těm zemědělcům.
    https://myzemedelci.cz
    Ať vidí, že nejsou sami.
    Někdo dříve psal, že v zemědělství pracuje jenom 2% obyvatelstva.
    Možná jo. Ale živí nás všechny. Až se to rozesere doopravdy (a ono se to rozesere, na to vemte jed), těžko nás bude živit Argentina nebo Německo. Buďto to budou naši zemědělci, nebo chcípneme hlady.

  10. OT:
    Zrno asi sežral nějaké v alkoholu namočené zrno a otočil o pověstných 360 °.
    https://twitter.com/MatyasZrno/status/1765004327322628456
    Já nemám přístup na X, tak mi to zobrazuje jen perex, ale je i to dost výživné.
    Tohle je strojový překlad (část) ze strojově přeloženého článku do angličtiny (k originálu se nedostanu):
    Ruská strategie je účinná. Prolomí obranu dělostřeleckým bombardováním a klouzavými bombami (ty jsou opravdu děsivé), pak obránce smetou lidskými vlnami „vojáků na jedno použití“ a teprve potom se nastěhují dobře vycvičení a vybavení vojáci.

    Přechod na válečnou výrobu se jim prostě povedl (s čínskou pomocí).

    Mobilizace je velké téma. Vojáci se celkem logicky rozčilují, když ve městě vidí mladé muže, jak si při dezertování užívají normální život. „Kdybychom se před dvěma lety zmobilizovali, máme nyní připravenou armádu,“ řekl jeden z důstojníků.

    Všichni chtějí poslat na frontu policisty (v zemi je půl milionu policistů a nikdo nechápe, proč třeba v centru Užhorodu musí hlídkovat šest policistů se samopaly najednou) a hlavně celníky.

    Vojáci by nejraději vyměnili polovinu velitelů. Kvalita velení je velmi proměnlivá, slušně řečeno. Asi není tajemstvím, že tam, kde jsou dobří velitelé, kteří se starají o své muže, je morálka vysoká. Často tomu tak není.

    Velkou ranou byl pád Avdijivky, respektive to, jak spadla…

    A nejlepší nakonec:

    Ukrajina by měla vybudovat silnou obranu a vycvičit „novou“ armádu a společně s Evropou (která by měla vystrčit hlavu z „ESG“ ekologicky udržitelného, ​​společensky odpovědného zadku) zahájit válečnou výrobu odpovídající intenzitě války.

    1. K te posledni vete… a doufam, ze to neudela. Protoze ta debilita Grean Dealu, ESG a podobnych je to jedine, co nas oddeluje od cesty do zakopu na vychode. Kdyby jen trochu mohli, nahnali by nas tam.

      1. Nemějte strach. I kdyby se nyní zelený úúděl šmahem zrušil, vrácení věcí do normálu by bylo tak obtížné a tak drahé, že na alespoň částečně fungující ekonomiku by jsme dosáhli až za léta.
        Pak jsou tu suroviny. Ty nemáme. Vezměte si příklad bavlny potřebné k výrobě střelného prachu. Pěstuje se v Číně, ta nedodává a fabriky stojí. A co ocel, hliník ad. A co kvalifikovaný personál.

        Je to na generaci a to TO BUDE UŽ DÁVNO PO VÁLCE.

        1. No ale po válce taky nic nebylo , takže se recyklovaly- jak se včil říká- všechn y staré a prastaré zásoby. Lidi si poradí, o to nemám strach. Akorát se z toho srabu dostat.

    2. Poslat na frontu policisty – výtečný nápad! To udělají! Policajti už mají praxi z mlácení klidně stojících lidí, z jejich odtahování k výslechům, ze stříleček u fakult, jooo. Policajti na ukradinu !!!

    3. „pak obránce smetou lidskými vlnami „vojáků na jedno použití““

      Ty „lidské vlny“ jsou neuvěřitelný hoax šířený na západních webech. Neexistuje jediné video nebo alespoň fotka, kde by se něco, co by se skutečně dalo takto označit. Je směšné, jak si libtardí idioti libují v podobných fantasmagorických narativech, jen aby jejich hroutící se konstrukt světa ještě chvilku vydržel, byť v té nejzkroucenější možné podobě. Tady je video k uvedení té stupidity na pravou míru: https://www.youtube.com/watch?v=2F4akL1AS5w (Breaking The Myth of Russian “Human Wave” Attacks).

      1. Mozna jeste loni jsem od jinak inteleciho cloveka cetl neco ve smyslu „to je mozny, ty rusky rakety litaj s presnosti plus minus pul kilometru“.

        Proste je potreba si tu obrannou zed kolem sebe vystavet, jinak se nam ten svet zhrouti zejo.

      2. To tdx
        Asi se libtardi moc koukají na ruské válečné filmy, ve velké válce to tak bylo. Ale od padesátých let, kdy vznikla železná opona a začala vznikat nová ruská armáda, už to není pravda. Dneska je to nejschopnější a nejlíp vybavená armáda na světě, dneska už takový postup není efektivní a není potřeba.

        1. Kdyby ruské. Nepřítel před branami byl film americký. Pro ty kdo ho neviděli, americká představa, jak to vypadalo ve Stalingradu, jedna puška pro dva vojáky atd. Což je vyvrácený nesmysl.

    4. K těm lidským vlnám. Nebylo by alespoň jedno jediné (alespoň kraťounké) video, na kterém bude vidět lidská vlna ruských vojáků? Nemyslím fanoušky CSKA Moskva na fotbalovém utkání.

      1. Hele, byl to strojový překlad ze strojového překladu do angličtiny.
        K českému originálu se nedostanu.
        Proč jsem zvýraznil tu jednu větu (a ono to souvisí s tím grííndílem), je, že se máme vykakat na ESG.
        Do teď byly ESG a gríndíl božskou bytostí, jejíž kritika se rovnala středověké herezi a upálení na hranici liberasty.

      1. Pokud je Rakušan bezvýznamný nýmand, tak proč o něm Vidlák pořád píše?
        Tady vám to logicky nepasuje.
        Měl tam jít už proto, aby obhájil své postoje, tečka.

        1. Proč by měl Vidlák, který si Rakušana platí svými daněmi, obhajovat před ním své postoje? Není to právě naopak? Rakušan by měl před občany této země obhajovat své konání, a nejen on; a ne se pořád vymlouvat na Babiše, Putina, Čepigu, Myškina a dezoláty.

      1. Nick Čtenář ví, kde by měl Vidlák být a kde ne. 🙂
        Kdo ví, proč ho to sem, na Kydy, pořád tak táhne, když s Vidlákem prakticky v ničem nesouhlasí?

    1. Jediná smysl mající „konfrontace“ je fungující tvrdý nákop jeho vnitrozádele. Klidně i s rotací, hlavně aby letěl co nejdál, nejlépe do nepříjemných vzpomínek.

  11. Vláda padla, vláda padla
    Kdopak nám ji sestaví
    Starej mocnář není doma
    A mladej to neumí

    Zavoláme Okamuru
    Ten má velký kladivo
    Dá do do toho dvě tři rány
    A bude mít hotovo

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *