16 dubna, 2024

Dostat se k brzdě

Je to právě rok, kdy jsem psal své poslední úvahy na téma demonstrace a vypořádával se se škarohlídy, kteří věděli, že tam na Václavák skoro nikdo nepřijde, nemá to smysl, protože organizátoři jsou nedůvěryhodní, protože nejsou dost levicoví, dost pravicoví, jsou příliš asociální nebo příliš sociální… mohl jsem si vybrat z naprosto plné škály námitek a pro kteroukoliv z nich bych našel někoho, pro koho to byl důvod, na demonstraci nejít.

Leckteré z nich se také vyplnily. Organizátoři se nám pohádali… Láďa Vrabel dnes přemýšlí o založení strany a Jirka Havel řeší s Kollerem, že Drulák a Štefec nejsou žádní vlastenci… Původně velké demonstrace se měnily v menší a ještě menší… odbory se nepřidaly, nátlakové akce byly spíš jen symbolického charakteru… leckdo se odkopal, leckdo se zesměšnil, leckdo to prostě vzdal.

Já jsem tenkrát na tu demonstraci šel, protože můj kalich prostě přetekl. Už mi prostě nestačilo jen naříkat na Kydech. Už mi nestačilo se doma připravovat na stále rostoucí rizika vládnutí našeho Péťi. Základní obživu jsem už měl zajištěnou, základní přísun masa také, spížka byla plná, uhlí jsem také nacpal až po strop. Nakonec jsem zvládl i tu loupačku na ječné kroupy… Víc už jsem pro sebe udělat nemohl a když jsem viděl, kam spěje náš svět, prostě jsem nemohl zůstat doma a čekat, až prostě narazíme do zdi nebo vykolejíme.

Nedělal jsem si nikdy žádné iluze ani o organizátorech ani o vlastní demonstraci. Věděl jsem, že jsou to lidé z masa a kostí a víc se podobají mně samotnému než nějakým gerojům z bájí a pověstí. Věděl jsem, že mají své běžné lidské slabosti, mají své letory i nálady, mají své starosti, bojí se o své rodiny, vzdorují značnému mediálnímu tlaku a tam na Václaváku budou stát jako David proti Goliášovi… postaví se tam proti obrovské globalizované mašinérii, která disponuje takřka nekonečnými penězi, mocenskými kontakty, má k dispozici represivní aparát a spoustu pomahačů. Věděl jsem, že boj proti takové hydře nebude bez obětí a je zbytečné si myslet, že všechno půjde dobře a správně.

Už dlouho jsem viděl, že se ten náš západní vlak tak nějak řítí proti zdi. Vzal jsem všechny polštáře, které byly v kupé a obložil jsem jimi svoje děti i manželku. Samozřejmě to je nedostatečné. Nikdo neví, jak ten náraz bude přesně vypadat. Ale udělal jsem všechno, co bylo v mých silách. A pak jsem se rozhodl, že prostě půjdu dopředu a zkusím se prodrat k brzdě a zatáhnout za ní. A byl jsem mile překvapen, že těch, co tuší budoucí karambol, bylo docela hodně.

Věděl jsem, že tento pokus o zastavení vlaku každý neustojí. Věděl jsem, že v boji proti takovému nepříteli se udělá i celá řada chyb, budou v tom hrát roli i různé malicherné osobní spory, deziluze a další. Přesto jsem tam šel, protože zatím jsme stále plně nenarazili a ještě je pořád šance, že se vlak podaří zabrzdit. K vykolejení jsme nikdy neměli tak blízko, jako tuto zimu…

Od začátku jsem se dal k té největší skupině a u ní jsem zůstal. Půlka mé duše je z ruských stepí, asi mám nějak v sobě, že je zapotřebí, aby „nás bylo mnógo.“ Je více beranidel, která se snaží nějak rozrazit ty evropské hodnoty a já se prostě postavil k tomu největšímu. Tak nějak mám pocit, že větší klacek je lepší než menší.

Ale stále mi jde o to stejné – zatáhnout za brzdu. Dostat vládu ze Strakovky. Kdyby se to podařilo, pořád budeme stát na koleji, která vede do Brusele. Pořád budeme stát na dráze, kterou vyměřily americké ambasády. Pořád budeme mít vlak naložený líbodémo neziskovkami i líbodémo spoluobčany. Pořád tu budou americké semafory i americké zákazy vjezdu.

Ale… pokud vlak zastavíme, je tu nějaká šance couvat. Nebo stát na místě a položit koleje jinam. Je šance, že nový strojvůdce pojede pomaleji a třeba na příští výhybce rozumněji odbočí. Nebo odbočit nedokáže, protože tlak na něj bude obrovský, ale k nárazu dojde nižší rychlostí a z havárie se posbíráme o něco snáze. A nebo se nestane nic. Blyštivý Péťa se u kormidla udrží a prostě narazíme i s celým eurohodnotným Titanikem v plné rychlosti a pak se ukáže, jestli moje soukromé přípravy na náraz k něčemu byly. Pokud se to stane, leckdo připravený stejně půjde ke dnu a leckdo nepřipravený to přežije. Tak je to vždycky.

Nicméně, teď chci jediné – zatáhnout za brzdu. Přidal jsem se k největší skupině, prostě proto, že je největší a má největší šanci se k té brzdě prodrat. Je to to jediné, o co se jako obyčejný člověk ještě mohu pokusit.

Ono se totiž ukazuje, že i přes všechny chyby, všechny prohry, všechny malichernosti, všechny pitomosti i všechny pitomce, to vědomí průseru nikam nezmizelo. Stále to vypadá, že každou chvíli vykolejíme. K brzdě jsme se zatím nedostali, ale pasažéři si neposedali zpátky na sedačky a chuť pokusit se něco udělat, nikam nezmizela. Jízda se neuklidnila a je mnohem více vidět, že lokomotivní četa je naprosto nekompetentní.

Námitka, že máme mizerná páčidla a chlap, co to organizuje, možná není dobrý strojvůdce, poněkud není na místě. Kdybychom opravdu byli ve vlaku a viděli jak se řítíme proti zdi, tak budeme železo páčit holýma rukama a neposlouchali bychom fatalisty, že to nemá cenu. Obzvlášť my, co máme děti. Prostě bychom se pokusili, protože druhá možnost je ta, že jsme před nárazem holt zbytečně pracovali. Tož já budu raději zbytečně pracovat, než sedět a smiřovat se s neodvratným osudem.

Možná Rajchlovo beranidlo není dostatečné. Ale je největší. A když se řítíme proti zdi, nebudu se ohlížet ani na to, že většina spoluobčanů sedí v klidu a rychlá jízda se jim nadmíru líbí, ani na to, že další vědí, že pokoušet se dostat k brzdě, nemá cenu. Možná fakt nemá. Ale jdu se o to pokusit, protože maximálně budu chvíli dělat marnou práci. Většina z těch, co čekají na náraz v klidu a teple domova, ti na tom po nárazu nebudou lépe než my, co jsme se pokoušeli pohnout s dějinami.

Zůstat doma a nic nedělat, nepředstavuje žádnou výhodu.

Pokud se nám podaří vlak zastavit, přidám se k všeobecnému lustrování a hledání nového strojvůdce. Také pak přinesu svůj návrh, kam by se měly ty koleje do Brusele přeložit. Také se pak budu zamýšlet, kdo je vhodným kandidátem na strojvůdce i topiče. Ale tak daleko ani zdaleka nejsme. Teď se budu snažit dostat k brzdě… minimálně do voleb. Pokud ještě nějaké budou…

Aby nedošlo k mýlce… píšu svůj osobní pohled a nikoho nenutím, aby se ke mě přidal. Já tam jdu, protože bych rád, aby budoucí náraz byl co nejmenší a jdu s těmi, kterých je nejvíc.

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý kdo pošle dar alespoň 350,- Kč, může si na oplátku vyžádat moji knihu. Kdo pošle alespoň 200,- Kč, může si stáhnout audioknihu.

239 thoughts on “Dostat se k brzdě

    1. Stát přece nesmí vytvořit bárs za bilion, kerej odsáď jede jako namydlenej blesk do cizákova, deset stádních podniků s podílama na majetku každému synovi a dceři od naší mámy, aby tady zapůldarma na nových technologiích švihali blahobyt. Nechcu ani říkat, že by to dělal každej rok. To ani komanči nesměli, museli podporovat všechny okolní a vzdálené země v rámci solidarity.

  1. Proč je tolik hlasů, které na jednu stranu ze všeho nejvíc nechtějí, aby to tak nakonec skutečně bylo a aby tahle země dopadla až na dno, na druhou ale mantru, že to tak být musí, stále odříkávají a vzájemně se utvrzují v tom, že je bezpředmětné proti tomu cokoli dělat?

    Protože mi na toto málokdy někdo odpoví (Alefe, budete-li to číst, nejde o můj stesk a rozervanost duše), odpovím si sám. Tyto hlasy jdou bytostně přesvědčeny, že tomu tak skutečně je. Dokládá jim to pohled na ignoranci společnosti, její roztříštěnost, nedostatek „kádrů“, naopak velmi silné držení se koryt „vrchnosti“ a taky vnější podmínky, které jakékoli změně u nás intenzivně nepřejí. A ano, v takovém bohunelibém stavu to u nás skutečně je.

    Kdo ale je tou společností? Oni snad ne? Nepatří do ní? A nebrání snad té změně právě tím, jak do široka a hluboka veřejně rozpracovávají a argumentují tu nemožnost? Vždyť je dobře známo, že čím víc se vzájemně budeme ujišťovat, jak to nejde, tím víc to opravdu nepůjde.

    Nikdo ale přece nikomu nenabízí, natožpak vnucuje nějaké vzdušné zámky. Ani těm (a není jich málo), kdo si ze zvláštních důvodů neuvědomují trpkou realitu, že ty zámky nejsou dostupné. Že má jít jen o pokus zachovat si aspoň pozemskou garsonku místo přespávání pod mostem. A že to nedostanou s věnováním. Ale přesto po nich silně volají s tím, že dokud je nebudou mít garantovány, do ničeho ani za nic nepůjdou.
    Všimněte si prosím, kolik takových je, kteří to mají rozděleno na „černé a bílé“ v tom smyslu, že dokud tzv. nemají (nepříliš exaktně popsané, obecně – dokud já nebudu cítit, že už to je ono) „vyhlídky“, je to pro ně mrtvá věc. Ale která věc je ta zdaleka a zdaleka nejmrtvější? Skutečně to není tato vláda? Skutečně to není v poloze, že ohrnování nosu nad „mrtvým“ znamená garantovanou přítomnost toho nejmrtvějšího se všemi z toho plynoucími důsledky?
    Kdesi tu myslím je věta – „ubereme školám, abychom měli na letadla“. To se dá zobecnit jako jakési krédo této vlády ve všech ohledech její činnosti.
    Je to ale vedle režimu samotného právě ta část společnosti, která to buď ignoruje, nebo rovnou otevřeně zavrhuje jakýkoliv odpor proti té vládě, kdo je největší brzdou čehokoli. Kdo se mlčky dívá na to ubírání. Kdybych byl přecitlivělý, způsobilo by mi to zlomeninu srdečního svalu.

    Může, ale taky nemusí se něco změnit k lepšímu. Kdo chce na to jiná slova, tak k méně špatnému. Což stojí proti jistotě toho velmi špatného.
    Nic není jisté, ba přesně naopak. Do toho ale patří taky to, že přes všechna „zaručená“ slova o tom jak to jistojistě nejde, určitě není pravdou ani ta jistojistota nemožnosti. Jen se musí chtít přesvědčit se o té míře jistoty/nejistoty ne pouze předpovědí (jakkoli i zpracovanou co nejvíce objektivně), ale prakticky, fyzicky. Víc toho v nabídce není. A je na každém si vybrat, což není ani vydírání, ani osočování, nýbrž stav naší přítomnosti na tomto místě a v tomto čase…

    1. Já si byl jistý, že tu něco takového je. A on je to rovnou název článku. To o sebrání školám. Skoro jsem si to zapamatovat správně. Skoro…

    2. Vždycky mi bylo záhadou, jak je možné, že se mohl tak kulturní národ, jako byli Němci, nechat tak zblbnout Hitlerem. Až se mi to názorně předvedlo v národě vlastním, v oné tupé, maistreamové protiruské nenávisti. A v nepříjemném zjištění, že ani racionální, podložená či kvalifikovaná argumentace s tím nic nenadělá.

      Pokud chcete tajtrlíkovat na náměstí a dožadovat se tak pozornosti ignorantů, prosím. Ale všechno má svůj čas, je čas mluvit i čas mlčet, je čas rození i umírání, praví biblický Kazatel.

    3. Picco: Me nevadi, ze Vidlak rajtuje na tech demonstracich. Ale myslim si, ze je to strategicka chyba, davat vsechny vajca do jednoho kosiku. 🙂

      1. Vůbec ne, Vevčo. Ta situace už čitelnější být nemůže.
        Sori jako, už je to asi únavné nejen pro ty, co mě čtou, ale i pro mě. Vláda to tu ničí. Obludně masivně a obludně rychle. Na tom se kromě pár jejich zastánců shodnou všichni. Proti té vládě vznikne hnutí, vedené PRO. Lidé jsou osloveni, aby se přidali. Široko daleko není nikdo další takový, čas už je dávno v kritické fázi.
        A výsledek? Kromě jiného mi oznámíte, že všechny cpu do jednoho košíku. Víte, ony jsou jen a pouze dva košíky. Protivládní a jiný. Je to natolik zřejmé, že když někdo vládě neodporuje, automaticky jí tím dává zelenou, že by bylo absurdní to vůbec nějak rozporovat. S vládou je jistota, že to bude špatně. Proti ní je nejistota, může/nemusí to být méně špatně. Úplně dobře je chiméra, ani žádné další výsledky tohoto faktického stavu neexistují. Tento stav nacpal, ne já.

        1. Picco: Nene, vy jste mi neporozumel, nebo jsem se blbe vyjadrila. Myslim, ze by se nemelo spolehat jen na „demonstrace v Praze.“ Ze by se melo uvazovat i o jinych akcich, o jinych typech akci, o jinych strategiich. Ostatne nejsem tu sama, kdo to rika.

    4. „Kdesi tu myslím je věta – „ubereme školám, abychom měli na letadla“. To se dá zobecnit jako jakési krédo této vlády ve všech ohledech její činnosti.“

      Je to jen o ignoranci příčin a bezbřehém komentování následků. Tato vláda je takovej balíček zákonů, kerej bylo potřeba pro vrchnost nad náma schválit a vona to udělala.

      Sebrala peníze školství, keré třicet let vymetá blboňům mozky, což by za jistých okolností byla polehčující okolnost, ale zbytek jejich činnosti je čistočistě prozápadní. A teď zase blboni z těch škol nechápou, že prozápadní je proti našim zájmům.

      V konečném důsledku fšichni keří jen přebírají harpagondechujcká hovna a hledají v tem smysl, přebírají už jen hotové smradlavé důsledky.

      1. Nevím co je OSF.? Já jsem jen chtel vyjádřit, že mi chybí příspěvky k42jky. Jestli to někdo nepochopil, tak se velice omlouvám.

  2. Na Ukrajině byly volby. Jistý komik do nich šel s programem znovuzavedení ruštiny, debanderizace, normalizace vztahů s Ruskem.
    Jen vyhrál, otočil ve všem.
    Ukrajinu to zatím stálo 500 000 mrtvých, asi třikrát tolik mrzáků, 5 000 000 exulantů.
    Možná by pro Ukrajinu a Ukrajince bylo lepší, kdyby ho hned po zradě vypískali.

    Naše vláda po volbách taky sliby obrátila naruby, hradní pán je profesionální zrádce a podvodník.
    Nevím, jestli je to pro naši zem a její obyvatelstvo to nejlepší.
    A jestli to náhodou nesměřují k něčemu horšímu.

    Jen si tak trochu písknout, to není moc.
    Ale, abychom si jednou nevyčítali, že jsme neudělali ani to.

        1. Hmm, zajímavé, s tím časem. Sem si myslel že jste to ode mě opsal, nebo alespoň se nechal inspirovat, ale houby.

          Možná že to naše klábosení nakonec k něčemu i třeba je.

  3. Vzpomínko,
    doteku něžný.

    Iluze, či realita?

    Je čas.
    Čas tvořit,
    čas žít.
    To vše bez dogmat,
    předpisů či příkazů a zákazů
    co ano a co ne.

    Každý jen sám sobě
    jednou za svou tvorbu zodpoví.

    Iluze, či realita?

    Tráva na dvoře po deštích se zazelenala,
    květiny však mají opět žízeň,
    jako by volaly:
    „Pít, dej mi konev vody čisté, pít.“
    A tak za švitoření vlaštovek
    bosa trávou kráčím,
    květiny zalévám.

    Hle, vedle kamélie
    žába v trávě odpočívá.
    Ropucha nás navštívila.
    a tak opatrně našlapuji,
    abych jí neublížila.
    Je krásná.

    Však iluzi jsem odmítla,
    bez polibku krásná žába
    zůstala.

    1. Re: matka

      To není ropucha, to jsem já, krásný Targus!
      A furt čekám na polibek od nějaké bohaté princezny, nebo aspoň milionářské dcerky a furt ho*no!
      Zn. BERU I HRBATÉ!!!

        1. Porada tady soutez vo kralovnu, mlado krasy.
          V kazdym prispevku. Je tim nejak nekonecne posedlej.
          Opet se jedna o opakovanou mastrurbaci v trollovani , nebo co.
          Nebo je transgender.
          „Manie“ ,/ maniac = uncontrolled manner/…

  4. Jak nad tím tak přemýšlím, říkám si, že důležité není to, jaký kdo byl, ale jaký kdo je a jaký bude. Rajchl si může vysloužit ostruhy v boji. Pakliže začne skutečně právně zastupovat a úspěšně chránit lidi šikanované režimem proto, že říkají a píší nepohodlnou pravdu, bude brzo miláčkem národa. A minulá škola života může být studnice zkušeností, kterou akademická „hodnotově politická“ vláda nemá a pak se jen diví, proč jde všechno do řiti, když přece všechno dělali dobře.

    1. Bohužel ne, jsou spojeni krví rusů na ukrajině, překočili všechny mezi, spolu až do konce.
      Válka neskončí až dojdou ukrajinci.

      1. Bohužel mám ten stejný pocit. Že se vlastně ve skutečnosti jedná o divadlo pro Rusy. Západ moc dobře ví, že Rusko nelze porazit vojensky a musí se zhroutit vnitřně. Rusové se vždy rádi vnímali jako nejsilnější slovanská země, která by měla všechny slovany vést a vždy měli pro ostatní slovany afinitu. A právě hodně krvavá jatka mezi slovany by mohla v Rusku vytvořit potřebný vnitropolitický tlak na změnu režimu. Pro rasistické imperiální anglosasy jsme vždy byli untrmenšové, ještě níž jak obyvatelé jejich kolonií. Jsme pro ně jen položka, která se „spotřebuje“ na dosažení kýženého cíle. Kdo uteče, vyhraje…

        1. : tomas1
          “ jsme vždy byli untrmenšové, ještě níž jak obyvatelé jejich kolonií“

          Zde bych si dovolil oponovat, vím, že jen můj soukromý názor, ale neřekl bych, že níž, než obyvatelé bývalých kolonií. I když se to tak může jevit. Myslím, že kdyby proběhla nějaká halasnější kritika Arabů, Pákistánců či dalších věřících vousu Prorokovu, hrozila by nějaká ta šmik-hlavička. Kritika těchto + všech ostatních, řekněme pro upřesnění: barevných (klidně i křesťanů), hrozí vážný zájem tisku, TV a hlavně policie. Může následovat deonestace kritiků, vyhození z práce, až kriminál. Tak se drží huba.

          Domnívám se, že je to dnes u nás podobné jako kritizovat např.bulharské gastarbeitery oproti ukrajinským. Kvůli kritice těch prvních určitě nikdo nebude pořádat demošky a prokurátor Mříž nebude mít kšeft.

          Vezměte si POKUS (!!!) odstranit banderovský hadr z Muzea a podmínka. A kde jsou Stohovnaři s prezidentskou standartou ??? Ti ji opravdu ukradli. A fízlové co na to ?

  5. Důležité je Pětikolku rozkolísat. Funkcionáři začnou hledat únikové strategie a jednota se začne drolit.

  6. Brzda je v této situaci aparát celkem k ničemu. Váhu a setrvačnost rozjetého amsámblu žádná taková brzda někde pod koněm nijak neovlivní. Jenom se trochu začmoudí a vlak sviští dál.
    Jenom ať se ten vlak otluče řádně o zeď.
    Teprve pak bude situace vhodná k výměně mašinführera a sajtny okolo celého toho vlaku.
    A může se začít znova a když nebudeme blbí, tak i snad lépe.

    1. Mašinfíra celý ten vlak vede úmyslně a plnou rychlostí, proti těm deseti-dvaceti kubíkům železobetonu, co u nás stával jako jakási zarážka, na konci první koleje, kdyby se něco nepovedlo, protože o nějakých 40m dál, už začíná bytová výstavba. Nevím, jak se té „zarážce“ říká v ajznboňáčtině. Prostě je to kostka železobetonu, jejíž třetina je v zemi, u které končí koleje a na té betonové kostce je našroubován tlustý pražec ve výšce nárazníků.

      Toho mašinfíru, toho je potřeba hypoteticky zabít ještě dřív, než se lokomotiva rozmázne o ty desítky kubíků betonu. Zbylé vagóny se vlastní setrvačností nahrnou do sebe a různě křížem přes sebe, na jednu velkou hromadu. Už jsem jednu takovou „hromadu“ vagónů při jedné nehodě viděl, po chvíli začaly hořet od jejich elektroinstalace a od toho chytla nafta, vytékající z rozflákané lokotky.
      Po mašinfírovi neštěkne ani pes, byl to hajzl, byl za ten náraz předem zaplacenej a věděl, že před nárazem má utéct dozadu, nebo vyskočit. Cypsnim.
      Ale v těch vagónech, tam budou kvanta mrtvých, co do posledních chvil nic netušili.
      Hypoteticky musí být poblíž strakovky vysypána ze sklápěčky hromada dlažebních kostek, lidi budou hypoteticky muset mít v rukou molotovy, které budou házet po fízlech. Strakovka bude muset být odštípnutá od internetů, od pevných linek a s vypnutou elektrikou.
      Fízlové, jako prodloužená pěst zkurvené vlády, se budou muset bát tak, že napřed použijí slzáky, vodu a potom gumové kulky.
      Tvrdím už snad po sté, že po dobrém to už nepůjde, jedině po zlém.
      Ten postup, kdy napadaný člověk nastavuje druhou tvář a po lidech, útočících šutry hází zpět skývy chleba, se v celé historii lidstva neosvědčil. Není znám jediný případ, kdy by se útočník „zamyslel“, sám od sebe přestal útočit, zastyděl se a uznal, že ten napadený je vlastně dobrý člověk.
      Běžte už do prdele s demonstracemi.
      Tohle není Francie. Tam sice měly demonstrace dílčí úspěchy, ale v jednom celku měly výsledky dosti pochybné. Vlády se tam sice zamyslely, jakože vstoupily do jednání s odbory, ale opět s pochybnými výsledky.

      A u nás v Čechách? Vysedí, vymlčí úplně stejně, jako Babiš vyseděl a vymlčel čtvrtmilionovou Letnou – a stalo se úplné hovno.
      Z mého hlediska jsou jakkoli velké demonstrace a řečnění na nich, postup „po dobrém“.
      A jak je vidět, zde to nefunguje. Jsou už tak otrlí, že i kdyby byla zcela plná Letná a přenášely to TV štáby so celého světa – tak se stane hovno.
      Vláda vydá další prohlášení o hrstce zmanipulovaných dezolátů a proruských švábů a tím to skončí.
      Už toho nechte, nemá to smysl.
      Buď začněte z úplně jiného, ostřejšího konce a já rád přiložím ruku k dílu, nebo se na to vyserte. Už to zašlo tak daleko, že po dobrém to nepůjde!
      Vám nestačí jako příklad ta skutečnost, jak pětikolka dokázala před volbami potlačit rozdílné názory, proudy a nevraživosti, účelově se na pár měsíců spojit – a překvapivě tím vyhrát volby?
      Oni kurva totiž mají disciplínu a ne ledajakou!!
      My nemáme disciplínu vůbec žádnou!
      Vždyť nejsme ani schopni tady, na tomto příhodném webu, diskutovat mezi sebou, ptát se a vzájemně si odpovídat na důležité otázky!!

      Namísto diskusí, jsou tu jen výkřiky pár frustrátů, nakřížených s hlupáky.
      A pak – pak už jenom rádoby chytré, jakože zasvěcené, ale vždy předlouhé monology jiných kříženců – frustrátů s podpantofláky.
      A ti píší jen proto, aby něco psali, aby byli vidět.
      Kompenzují si tím skutečnost, že doma musí držet hubu, krok, vynášet koš, každou středu z povinnosti oprcat prasnici – a patnáctého udělat stojku…

      Jo, taky jsem dnes dlouhý. Je to jen proto, že mě vždycky nějaký takový kříženec nasere. Až tak, že píšu hodně navysoko a často – i když můj nick vypovídá o čemsi jiném.
      Tímto se všem citlivějším dušičkám omlouvám.

      Sasine, došla ti řeč?

  7. Máte to blbě. Nelze jen násobit ceny 10x i kdyby byly 10x větší platy. Protože rodina musí nejprve zaplatit mandatorní výdaje (nájem, energie, voda, poplatky od koncesionářských, přes odpad, až po dálniční známku či zubaře), net, mobil, děckám kroužky, …

    Až to, co zbyde, můžete násobit.

    Našim za Husáka zbyly 3 tisíce ale většině rodin dnes jaksi nezbude 30 tisíc na nákupy. Takže pivo za 70 vůbec není levné.

      1. Píšu to tu stále jako kolovrátek. Kdysi ke konci socialismu jsem si přál „západní“ magneťák. Z druhé ruky, otec za něj zaplatil cca 4000,- Kčs. S dotyčným se domluvil, že na dvě splátky. O něco více, než byl jeho plat. Opravdu to nadvakrát splatil.

        Bajvoko to vynásobme deseti (plus mínus průměrná čistá mzda)… Kdyby za mnou přišlo dítě, že chce něco koupit za čtyřicet tisíc, dostane lepáka za finanční negramotnost, s odůvodněním, že nekradu.
        Rozhodně bych si nemohl dovolit ze dvou výplat sumu dát dohromady, aniž bychom se pásli a bydleli onu dobu ve stanu.

        1. Teď čtu znovu příspěvek Ety a sedí to celkem přesně i na mé rodiče. Pokud zbyly 3000,-Kčs měsíčně, šlo každý měsíc dva zaplatit.

          1. A ještě mě napadlo, hned po revoluci. Půl roku jsem ještě za VŠ kolej platil 50,-Kčs, kdy platy byly stále stejné, jako jsem psal výše. Kolik že dnes stojí kolejné ? Že by pětistovku na měsíc, pokud násobíme deseti ? Anebo na den ..?

        2. Naši to se mnou měli jednoduché.
          Nestačí ti ten Telefunken, na který jsem šetřil rok? Tak si na lepší vydělej.
          Celé prázdniny a každý volný den v osmičce, pak i celý školní rok devítky jsme s kámošem a s podobným cílem, na dvoukolákách s přefoukanými koly, sváželi třikrát i čtyřikrát týdně, kartony ze tří místních sámošek. Naše dvorky někdy vypadaly, jako Sběrné suroviny, protože sběrna byla otevřená jen v sobotu od sedmi do dvou.
          Tehdy Sběrné suroviny platily rovnou korunu za kilo těchto kartonů, pokud ovšem byly čisté, suché a nezamaštěné.
          Po konci posledních prázdnin po základce, ještě před nástupem do prváku, jsem vyzvedával objednaný (a zazálohovaný tisícem bonů) můj sen – Revox A77, v tehdy gottwaldovském Tuzexu. Táta pak prohlásil, že tak škaredý a přitom tak drahý magnetofon nikdy neviděl 😀
          Bony zajistil spřátelený tirák, z kamarádství s tátou jen za čtyři kačky.
          Prodavačky v Tuzexu nějak nechtěly věřit, že takový šušeň si může dovolit objednat a koupit tak drahý magneťák – a asi proto se ke mně chovaly velice slušně, až jsem byl překvapený.

          Na jedinou věc mi naši, během studia na průmce, půjčili své úspory. Věděli, že si tou investicí hodlám seriózně vydělávat (ozvučováním všeho možného) a že jim to splatím.
          Půjčili mi na čtyři nové reprosoustavy Forte 60 Vocal z Jakosu Uh. Hradiště, dva použité koncové zesilovače Mono 130, použitý mixážní zesilovač Monomix 7 a Echolanu 2, odkoupené od Národního výboru, sedm nových šibenic z Hifiservisu Praha, pět mikrofonů AMD410N a dva AKG D130. Použité věci jsme se strejdou, zkušeným radiomechanikem vyučeným v prvorepublikové Telegrafii Pardubice, repasovali a trochu i vylepšili k dosažení maximální spolehlivosti, dokoupily se nějaké odolnější mikrofonní kabely, než byly tenkrát ty tenké tkaničky (sehnal jsem celé kolo šedého rozhlasáckého MK 2×0,35) a za nějakých 15 měsíců byla celá investice splacená.
          Celkem tehdejších 28.000,-Kčs.

          Dneska si sopel řekne o telefon za dvacet tisíc – a dostane ho…To je, myslím si, velká výchovná chyba a je to chyba i v tom, že smrad si toho telefonu neváží, protože se na něj nenadřel, jako my kdysi, když jsme chtěli mít něco lepšího.
          Moji rodiče „dělnického třídního původu“ neměli na rozhazování. V prvé řadě to byly investice do baráku a do našeho vzdělání, všecko další byl luxus navíc.

  8. Vono těch procent je víc,ale nevoliči toho,co je ve Sněmovně si musí vyndat hlavu z prdele a začít přemýšlet,aby jim hlas nepropadl.To neplatí o voličích Asociální Šmardokracie,ta se v případě vlezení do Prdlamentu přidá k podpoře libtardů.Tož tak.

  9. Někdy mám pocit, že sem chodíme jak ke zpovědi a že nás je asi tolik, kolik je věřících, přesto věřím tomu, že Vidlak nedělá zbytečnou práci.
    Dnes je těžká doba, hrozí nám migrace, vakcinace, válka a dost často i chudoba. Tohle vše je ohromný nápor na hlavu. Každý občan to vnímá jinak a výsledkem je roztristena společnost, která se nevhodné v ničem.

    1. Má stejný pocit, ale díky tomu jak to vedou myslím že věřících přibývá a hlavně se snad blíží impuls z vnějšku.

      1. Byla roztříštěna. Socialismus naučil lidi žít ve velké životní naivitě a dětinskosti. Což by nevadilo, kdyby všude kolem za ostnatým plotem nežily dravé šelmy.

    2. Vo jakou praci tady se jedna.
      Nekdo beznadejne unavenej , bez energie chce brzdit a zastavovat vlaky.
      Vysvetluje jak si opevnil kupe , dal nema sil , aby podnikl neco dalsiho.
      Ztratil touhu neco udelat, ceka jen na zarucene oblehani vlaku.
      Vo lokomotive , ktera tahne jeho vlak nema zajem. Jen se veze v kupe.
      A chce se prodrat jen k brzde. Predem zbytecnej pokus.
      Nekdo jinej vlak vykoleji a nebo vlak do zdi picne.
      Vyporadal se s nejakymi skarohlidy. Sam neni..
      Kalich pretekl, bez ilusi , David a Golias a vsecko pude nedobre.
      Zvadlej nezajem o sjednoceni rozhadanych negeroju s lidskymi slabostmi….
      Vypadaji , ze sou v poslednim tazeni , jeden krok schazi do propasti.
      Pritom Vidlaka a spol nikdo nepronasleduje , nezakazuje , pise co chce
      a prece maluje strasidelny certy na zed , jako poverciva stara baba..
      plna zarucenych pover o skonu vseho dobreho..
      Skonu sveta s narikajici prestavkou na Kydech, mistni libodemove
      a americky semafory a vodbrzdit vladu pryc, by to chtelo.
      Pod kuratelou EU. Z EU do EU.
      Dalsi se snazi zviditelnit rozpravkama vsude a s portrety na
      kazdym rohu ,na upozorneni ,
      pamatujte si mne az do voleb ,potom budete zase chtit zapomenout ,
      co ste zvolili….Nejak na vas hodi zase Lejno.
      Vetsina mile prekvapila cekanim na karambol , s vlakem a bez.
      Straslivy certi na zdi uz vladnou vsemu. Vlakem jeste nestihli prijet,
      ale zvesti se kvapem siri..

      Poutnik potkal smrt. Rika ji ,slysel jsem , ze jsi ve meste zabila 50 tisic lidi.
      Smrt odpovi. Jenom 5 tisic, ty ostatni zemreli strachem..

      Vo masovych vrazdach a jinych bajecnych bajkach.
      U komunistu jeden si byl jistej , ze nedovoli nic jinyho , nez mir.
      Ze valka uz neni mozna, nikdo nema nato , jit na frontu , kazdej je pacifista.
      I rusaky muselo zaskocit velke a nepredvidane nadseni ukru pro valku ,
      muzeme to nazvat ,nadseni vest , bojovat, obetovat se a umirat ve znacnych mnozstvich, tedy vest a zucastnit se valky za kazdou cenu , pro valku samotnou..
      Veleni nic moc. Nejvic chteji zbohatnout za 5 minut.
      Valka velkejch kseftu a svindlu. Cast zeme prodana. Rus vsecko rozmlati.
      A mockrat.
      Kazdej asi ctvrtej ze zeme ihned utekl. Vypatlana strategie ,proti silnejsimu vyzbrojenymu statu ,je treba zvolit zamer a plan jak prezit, za ucelem vyhrat.
      Zemrit za ucelem vitezstvi ,nic moc , si to hrdina vubec, ani trochu neuzije.
      Obecna vedomost veli , ze zadna okupace netrva dlouho ani
      nemusi se do okupantu zrovna moc kopat.
      Kdyz to veme na chvili bohatej a stedrej /ze spatnyho svedomi/ rus ,
      urcite lepsi , bajdy se zelim. Kde berou motivaci. Vomrzel je zivot?
      Taktika, at sem bit, jen kdyz se peru , taky nevede ke kloudnym vysledkum..
      Mnozi se informace o masovych zlocinech ,jdou do milionu , nic se nelepsi ..
      Na druhou stranu tady mame narozeni cloveka a jeho zivot , kterej zarucuje,
      ze vsichni zahyneme a nikdo neunikne , drive ci pozdeji..
      Nejhorsi ,pocitam je ten blbej a silenej nesmysl narozeni , ktery zarucuje zaroven
      jistou smrt. Silenstvi mezitim jen zkveta a siri se..V hlavni roli.

      1. paw, ještě, že tu jste. alespoň mohu ty vaše zbytečné příspěvky přeskakovat a posouvat se k zajímavějším (a taky kvalitnějším). číst tuhle hatmatilku bez diakritiky opravdu nechci a nebudu

  10. Niekto tu spomínal ako dedovi Vlkovi rozosrali diskusiu na kose. Zdá sa mi, že tu je zopár jedincov čo to má tiež úmysle…. len tak mimo tému 🙂

        1. souhlasím, jak jsem psal o pár příspěvků výše, lidé, co jsou s vidlákem déle, již vědí, co (koho) má cenu číst a co je lepší rovnou přerolovat.

    1. A takhle to vypadá, když potrefená husa písemně potvrdí, že byla skutečně potrefena 😀
      Mimochodem, broučku, za žádnou cenu nepřestávej lhát! K čemu bys jim pak byl? A zdroje vysychají …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *