Konečné řešení české otázky?

„Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein

Z ministerstva války Jany Černochové vyšla následující myšlenka – musíme se vyzbrojit a připravit na dlouhou a jadernou válku s Ruskem. Přes naše území se budou přesouvat spojenecká vojska. „V důsledku rostoucí agresivity Ruska je hlavním úkolem české obranné politiky všestranná příprava na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi,“ stojí v dokumentu, určeném pro branný výbor Sněmovny.

Pokud si myslíme, že kromě vyzbrojování zbytků naší armády kulomety, dle ceny zřejmě posázenými diamanty, předraženými švédskými bojovými pěchotními vozidly a rovněž předraženými americkými stíhačkami schopnými nést jaderné zbraně – pokud tedy kvůli poruše elektroniky nestojí na zemi – by měla následovat i nějaká ochrana civilního obyvatelstva, jsme na omylu.

O civilní obyvatelstvo nejde. Jde o válku za každou cenu, o kšefty pro zbrojařské firmy, o provize. Vybití domorodců je zřejmě přijatelná cena.

Jsem z generace, která zažila brannou výchovu a cvičení civilní obrany. I komunisté tedy zřejmě v případě války, na kterou se urputně chystali, chtěli, aby civilisté nebyli jen slepými příjemci nepřátelských raket, ale aby měli šanci přežít.  Ne tak slečna Černochová. O civilistech se nikterak nezmiňuje a všichni víme, že u nás už nejsou funkční prakticky žádná zařízení někdejší civilní obrany. Máme to jen zaplatit, včetně vlastní likvidace.

Dlouhá a jaderná válka s Ruskem by tedy „konečně vyřešila českou otázku“ a do naší kotliny by se konečně mohly přestěhovat nějaké „hodnotnější“ národy, pokud tedy něco jako česká kotlina po jaderné válce zbyde. Tak, jak to měli v programu Konstantin von Neurath, Reinhard Heydrich a K.H. Frank. I logistika je vyřešena – nebude třeba přemýšlet, jak dostat „nepřizpůsobivou“ většinu českého národa na Sibiř.

Přesuny spojeneckých i nepřátelských vojsk se u nás konaly například za třicetileté války, efekt byl do té doby nepřekonatelný. Po roce 1648 na území Čech a Moravy zbyla čtvrtina obyvatelstva.

Hlavně nemluvit o míru a nejednat! Slečna Černochová chce válčit, tak jak to po ní chtějí ti američtí jestřábi, kteří hodlají zvítězit nad Ruskem, i kdyby to znamenalo jadernou zimu a smrt většiny populace na Zemi.

Proto „česká“ vláda snižuje rozpočet školství (pochopitelně i další výdaje na lidi) a přesouvá peníze na zbrojení. Možná i oni navzdory celé své omezenosti pochopili, že na budoucnost pro konečně vyřešený národ je zbytečné vydávat peníze. I když si jadernou válku představují jako pověstný Hurvínek – válka je totiž buďto dlouhá, nebo jaderná.