Svoboda slova v laboratoři

Kauza laboratoří na Ukrajině je mimo jiné důležitá pro svobodu slova jako takovou, pro diskusi, a ve svém důsledku pro funkční demokratické zřízení.
Jestli je něco s demokracií neslučitelné, je to dělení občanů na kategorie s různou mírou práv. Stávající systém občany rozčlenil na ty loajální, a dezoláty, přičemž s druhými jmenovanými je zacházeno jako s méněcennými. Tito lidé jsou nálepkováni, dehonestováni, zesměšňováni a šikanováni. A to pouze proto, že si dovolí k tomu či onomu tématu zaujmout jiné než mainstreamové stanovisko. To pokládám za nepřijatelné.

Laboratoře neexistují…

Je vyloženě nešťastné, pokud jste oficiální propagandou označeni za lháře, že vyslovíte hypotézu, která oficiálnímu stanovisku odporuje. Žádnou vládu by nemělo zajímat, nakolik jsou argumenty toho kterého občana pravdivé. Od toho tu má být svobodná diskuse a výměna názorů. Některé skutečnosti se odhalí až časem. Což je i následující případ.
Ředitelka americké Národní zpravodajské služby Tulsi Gabbardová zveřejnila některé odtajněné dokumenty týkající se činnosti ukrajinských biolaboratoří financovaných USA.
Okamžitě se vyrojily komentáře, že tyto dokumenty údajně nic nedokazují, a že dezoláti jsou nadále dezoláty.
Připomeňme si argumentaci Jaroslava Krupky z Deníku.cz z roku 2022:
Tvrzení o amerických biolaboratořích na Ukrajině jsou podle Polygraph.info nevěrohodná, protože neexistuje žádný důkaz o jejich existenci.
„Na Ukrajině nejsou žádné laboratoře řízené americkou armádou,“ řekl Andy Weber, člen představenstva Asociace pro kontrolu zbrojení a bývalý náměstek ministra obrany pro programy jaderné, chemické a biologické obrany.
Slovo pana Webera bylo pro Deník čímsi jako slovem božím, a protiargumenty toto médium ani nehledalo. Podobně na tom ovšem byla například Česká televize, jíž mají žáci a studenti podle školského systému bezmezně věřit jako Písmu svatému.
Občanovi je soustavně upíráno právo pochybovat. Nestačí ti, že to říkali v České televizi? Pak jsi ruský kolaborant a dezolát.

A zbraně se v nich rovněž nevyráběly…

Co hlásá Deník dnes?:
Existenci laboratoří na Ukrajině ve skutečnosti tehdy nikdo netajil. Jediné, co bylo zpochybňováno, bylo tvrzení, že sloužily k výrobě biologických zbraní.
O pár řádků výše je doloženo, že v roce 2022 byla zpochybňována i sama existence ukrajinských laboratoří.
Pochybnost je hybatelem vědy i demokracie. Pochybovat znamená myslet, ověřovat, ptát se a hledat odpovědi.
Dokumenty zmiňují několik biolaboratoří, včetně center v Charkově, Dněpropetrovsku, Lvově, Vinnycji a Černihivu, kde byly prováděny studie patogenů způsobujících antrax, tularémii, prasečí chřipku, marburskou horečku, ebolu, mor a další. »Mnoho z těchto biolaboratoří financovaných americkou vládou se zabývalo výzkumem nebezpečných a vysoce infekčních patogenů, v některých případech včetně výzkumu zaměřeného na získání funkce, prakticky bez dohledu nebo regulace,« uvedla ve svém prohlášení Národní zpravodajská služba USA.
Deník, který původně popíral samotnou existenci laboratoří, nyní tvrdí, že zde není žádný důkaz o vývoji bioligických zbraní. V případě útoku na Irák přitom takový důkaz nebyl vůbec zapotřebí. Stačilo, že se G. W. Bush obklopil zločinci (vedení války na základě lží, mučení vězňů) typu D. Rumsfelda a D. Cheneyho, a rozhodl, že Irák bioligickými a chemickými zbraněmi disponuje, což bylo v rozporu s poznatky OSN (Hans Blix).

Podpora mírumilovného bádání?

Nejdříve nám bylo zakazováno vyslovit hypotézu, že ony laboratoře na Ukrajině navzdory oficiálním narativům existovat mohly, nyní je nám pro změnu zakazováno vyslovit hypotézu, že v nich mohl probíhat výzkum využitelný i pro účely armády.
Skutečně nenajdeme argumenty, na jejichž základě lze vyvodit, že takový výzkum v oněch laboratořích probíhat mohl?
Proč mainstreamová média nevěnují pozornost Rosemont Seneca Technology Partners, investiční a poradenské společnosti, s níž je neodmyslitelně spojeno jméno Huntera Bidena?
Společnost Metabiota se zabývá výzkumem infekčních nemocí a byla dodavatelem amerického ministerstva obrany. Daily Mail zveřejnil uniklou konverzaci z počítače Huntera Bidena. Syn bývalého amerického prezidenta, Joea Bidena, pomáhal zajistit miliony dolarů právě pro tuto organizaci, která je dodavatelem ministerstva obrany USA specializujícím se na výzkum nemocí způsobujících pandemie. Ty by mohly být využity jako biologická zbraň.
Mailům se věnovaly rovněž New York Times a Washington Post a jejich pravost byla potvrzena. Máme tu tedy biologické laboratoře na Ukrajině s patogeny způsobujícími antrax, ebolu či mor a přes Huntera Bidena a Metabiota je zde spojení s ministerstvem obrany USA. Že by někdo vynakládal pohádkové bohatství v zájmu altruismu s tím, že tím světcem měl být Hunter Biden?
Hunter Biden nastoupil do představenstva ukrajinské plynárenské společnosti Burisma Holdings (těžba zemního plynu) v dubnu 2014, krátce po ukrajinském krvavém Majdanu. Uzavřel tehdy pětiletý kontrakt.
Toto jsou fakta podložená důkazy (jen uniklé e-maily se počítají na desetitisíce). Mainstream se tváří, že tato fakta neexistují.

Kelly, Irák a Ukrajina

David Kelly byl přední britský zbrojní expert a inspektor OSN, který v roce 2003 upozornil na to, že tehdejší vláda Tonyho Blaira zveličila důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení. Jinými slovy, že si ony důkazy vymyslela. Krátce poté byl Kelly nalezen mrtvý. Oficiální vyšetřování uzavřelo jeho smrt jako sebevraždu, avšak okolnosti dodnes vyvolávají pochybnosti.
Mainstreamová média, která mají vždy nějaké vlastníky, nepátrají po tom, zda David Kelly spáchal sebevraždu, nebo zda byl zavražděn. Tato média se chovají jako fanoušci sportovních klubů. Těm svým nekriticky fandí, soupeře by nejraději zničila.
Co by Bush s Blairem v roce 2003 dali za aktivní ukrajinské laboratoře v Iráku. Tehdy by Deník a podobná média zarytě všechny přesvědčovaly, že už samotná existence laboratoří dokazuje vývoj zbraní hromadného ničení.
Například Forum 24 šířilo v roce 2015 hoax, že se chemické zbraně v Iráku našly, ale údajně se o tom nesmělo mluvit. Našly se zbraně z éry bývalé, nikoli zbraně dokazující jejich aktivní vývoj v roce 2003.

O věrném spojenectví

Irák skutečně chemické zbraně použil. Bylo to v éře iránsko-irácké války v 80. letech 20. století, kdy Irák patřil ke spojencům USA. Jestli by něco nemělo být zapomenuto, jedná se o masakr Kurdů v Halabdže z 16. 3. 1988, kdy jich byly tisíce povražděny po útoku chemickými zbraněmi. Tehdy ovšem používání těchto zbraní představitelům USA nevadilo. Ironií dějin je, že byl Irák vojenský napaden až tehdy, kdy již nikoho neohrožoval. Ovšem již nebyl spojencem USA.

Obecně platí, že každý, kdo nemůže své tvrzení stoprocentně doložit, by se měl zdržet rezolutních soudů. Příkladem by měl být mainstream, ale zrovna jeho závěry střidmost v úsudku postrádají a mýlku nepřipouštějí. Přitom již šířil celou řadu mýtů jako například existenci chemických zbraní v Iráku v roce 2003.
Za nejhorší mainstreamovou lež ovšem považuji tu, že někteří občané si zaslouží horší jednání, že jsou méněcenní a podřadní. Takto se chová totalitní režim je svým odpůrcům.

Pochybnosti jsou na místě…

Toto vše ospravedlňuje každého, kdo se domnívá, že v ukrajinských laboratořích výzkum, který by byl využitelný pro vojenské účely, probíhat mohl, aby své pochybnosti vyslovil nahlas.

Poučení

V jedné zemi všech se týká
nový výnos panovníka:
Vydal seznam povolených vět.
Stojí v něm, co jak se říká,
co je chyba převeliká
a co nelze nikdy vrátit zpět.

Témata jsou jasně daná,
názorově jednostranná,
která mají kmány k pravdě vést.
Kdo by neposlechl pána,
tomu bude zvonit hrana:
Odpadlíky čeká přísný trest.

Kdo nechce být terčem zloby,
pokorně se přizpůsobí.
Kdo se vzepře, ocitne se sám.
Poslušného řády zdobí,
vážený je, symbol doby,
Stačí jedno: Tolerovat klam.

Kdo chtěl vzhůru, přijmul tezi,
proti níž se nevymezí,
jak má smýšlet, a čeho se bát.
Nepídil se, co v čem vězí,
nevybočil z daných mezí,
aby z něho nebyl dezolát.

To byl člověk odpudivý,
jenž se ptá a jenž se diví,
který ruší zavedený řád.
Na něm pán má štípat dříví,
až svá záda zcela zkřiví,
hlavně když se neodváží ptát.

Co s tou zemí že se stalo?
Myslelo se v ní tak málo,
až se jednou zhroutil celý stát.
Proč tam všechno ztroskotalo?
Kde se předklon pojí s chválou,
tam vše funkční padá akorát…

Přidám ještě svou jednu báseň, villonskou baladu, v níž vedu fiktivní rozhovor s hlavní postavou Hugových Bídníků. V refrénu jsem ponechal obrat: Kdo šlohne chleba, míří na galeje, neboť mi to k postavě Jeana Valjeana přišlo vhodnější než spisovná formulace: Kdo krade chléb, ten míří na galeje:

Dopis pro Valjeana, aneb Kdo šlohne chleba…

Píši Vám, milý pane Valjeane,
sedím teď v parku, slunce velmi hřeje.
Říkám si, kdo se bídných zastane?
Zas by vás měli, pane, za zloděje.
Poctivec úpí, grázl se mu směje.
Podvádět druhé? Zločin? Ani zdání.
Závadný názor? To se vás hned straní.
Prodáte titul? No a? To se děje.
Jste-li člen gangu, máte šifrování:
Kdo šlohne chleba, míří na galeje.

Záleží, jak se panstvu zamane.
V lidech je opět plno beznaděje.
Cenzurou rty jsou pevně svázané.
Kdo nectí dogma, s tím pak brzy zle je.
Čestní jsou hnáni. Chválí farizeje.
Médiím se dnes člověk těžko brání.
Skutečný lotr nesedává v báni:
Ministrem bude, pokud si to přeje.
Bohatí šmejdi nejsou potrestáni:
Kdo šlohne chleba, míří na galeje.

Čekám, kdy svěží vítr zavane.
Do kruté války Evropa nám spěje.
Těžko lze sečíst všechny zklamané,
kteří již vidí propast, co tu zeje.
Chudák je v koutě, když má boháč reje.
Hochštapler stoupá, pracovité zdaní.
Všechno je dražší, je to k uzoufání.
Darebák září, hrdina se chvěje.
Bandera je prý hoden zmrtvýchvstání:
Kdo šlohne chleba, míří na galeje.

Úpadek, zkáza, žádné slitování.
Trpíme, Jeane, uniformováni.
Lhář pravdomluvným prostor nedopřeje.
Agrese vládne. Ohebný se klaní:
Kdo šlohne chleba, míří na galeje…