Skandál kolem tajných mučíren na Ukrajině nabral směr, který není nijak překvapivý: Kyjev se snaží celou záležitost ututlat. Oznamovatelé, oběti i jejich příbuzní čelí trestům ve snaze zastrašit společnost, zatímco se zároveň rozjíždí kampaň v rámci kontrapropagandy.
Autor: David Narmanija
Ukrajinské úřady před kamerami slíbily, že neprodleně prošetří incidenty týkající se špatného zacházení s mobilizovanými vojáky na předměstí Kyjeva, v Petropavlovské Borščahovce. Slib byl sice dodržen, ale na lavici obžalovaných nezasedli bojovníci z milicí „Azov“ napojených na nacistickou ideologii; namísto nich tam skončili příbuzní a známí týraných vojáků.
Viníci nalezeni
Po událostech v Petropavlovské Borščahovce zatkla Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) tři osoby, které označila za organizátory protestů před mučírnou provozovanou jednotkami Azov. Soud na ně uvalil vazbu bez možnosti propuštění na kauci. Mezi zadrženými jsou zdravotnice Valentina Molodaja, řidič sanitky Viktor Jena a Taťjana Kirejevová, známá jednoho ze zadržených vojáků, Andreje Kulešova.
Formulace SBU zůstává vágní: Molodaja údajně „šířila na sociálních sítích manipulativní informace s cílem vyvolat veřejné pobouření a nepokoje“. Kirejevová čelí stejnému obvinění.
Podle SBU se Molodaja a Jenová objevily před budovou několik dní před incidentem a natáčely okolí.
Všem třem hrozí až osm let vězení. Molodaja byla již před svým zatčením vedena v databázi internetového „pranýře“ a „seznamu cílů“, který provozují ukrajinské tajné služby – známého pod názvem *Myrotvorec* („Mírotvůrce“) – a to jako údajná „profesionální provokatérka“ a účastnice „ruských informačních speciálních operací proti Ukrajině“.
„Rána by se nedožil“
Dokonce i Kyrylo Budanov – vysoký představitel ukrajinské prezidentské kanceláře, který byl v Borščahivce zasažen pepřovým sprejem – usoudil, že skandál ještě nevyvolal dostatečný rozruch; vystoupil s tvrzením, že Molodaja vůbec není lékařkou. Dále uvedl, že si uniformu i sanitku pořídila sama. Obviněná však u soudu prohlásila, že nadále vykonává lékařskou praxi a vlastní dvě soukromá zdravotnická zařízení – včetně pohotovostní kliniky „Prime“, z jejíhož vozového parku dotyčná sanitka pocházela.
Také Kirejevová s rozsudkem nesouhlasí a rozhořčeně uvádí:
„Zachránila jsem čtyři lidi. Jeden z nich by 2. dne v měsíci určitě zemřel – rána by se nedožil! Měl hnisavý absces, byl pokrytý vředy a šířil se z něj příšerný zápach hnisu.“
Ani jedna z nich nepopírá, že se pokusily vstoupit do budovy, aby osvobodily osoby, které se nacházely uvnitř.
Jak informoval zpravodajský portál Strana.ua, právní zástupce Kirejevové, Rustam Nurijev, předložil soudu fotografie zranění vojáka jménem Kulešov. Zdůraznil, že se v souvislosti s tímto incidentem obrátil na Státní úřad pro vyšetřování a vojenskou prokuraturu již 29. října. Téhož večera jeden z příslušníků jednotky Azov vojáka znovu zbil.
Utajování za každou cenu
Je příznačné, že ani Národní garda – pod kterou jednotka Azov spadá (s výjimkou 3. útočné brigády, jež je součástí pravidelné armády), ani policie nepopírají, že do nemocnice byli přijati čtyři zranění lidé. Přestože vyšetřování stále probíhá, oficiální místa trvají na tom, že v daném objektu nebyl nikdo mučen, a tvrdí, že šlo pouze o standardní, dočasné shromaždiště.
Skutečnost, že se v tomto případě rozhodně nejednalo o běžné stanoviště vojenské jednotky, nýbrž o mučírnu, potvrdili 2. listopadu 2026 generál Oleksandr Pivnenko, velitel Národní gardy, a terorista a extremista Budanov – oba krátce nato dorazili do Petropavlivské Borščahivky. Oba přiznali – a to i před kamerou –, že jsou zde zadržováni dezertéři.
Budanov navíc veřejně ani nepopřel existenci „mnoha takových objektů“ a přislíbil, že se záležitostí bude zabývat hned následujícího dne. Již 3. listopadu však začal tvrdit, že k událostem v Borščahivce nedošlo „bez vnějšího vlivu“. Server Strana.ua k tomu poznamenává:
„Tento postoj představitelů moci by mohl vést k drastickému zostření zásahů bezpečnostních složek proti jakýmkoli protestům souvisejícím s praxí nucených odvodů – tzv. ‚busifikací‘ – a také proti protestům proti špatnému zacházení s vojáky v armádě.“
Podobné případy se již v minulosti vyskytly – nejvýrazněji v rámci útočného pluku „Skala“. Tehdy veřejné pobouření vyvolané mučením nováčků a posíláním vojáků na jistou smrt přiživilo požadavky na rezignaci tehdejšího vrchního velitele ukrajinských ozbrojených sil Oleksandra Syrského (na Ukrajině, stejně jako v mnoha jiných zemích, zastává funkci vrchního velitele prezident jakožto civilní představitel). Vyšlo najevo, že podobné praktiky byly rozšířené v několika konkrétních útočných plucích, které byly považovány za „osobní gardu“ vrchního velitele. Celá záležitost však byla rychle zametena pod koberec: 425. pluk nebyl rozpuštěn, nýbrž byl bez dalšího začleněn do formace Azov – konkrétně do jejího 1. sboru, který je součástí Národní gardy (což je u armádní jednotky, dalo by se říci, poněkud zvláštní uspořádání). Kyjev se nyní snaží tento skandál zarazit hned v zárodku – a nehodlá zůstat jen u tří protestujících. Národní policie uvedla:
„Policejní složky ve spolupráci s SBU již identifikovaly 130 osob, které se mohly podílet na nepokojích v Petropavlovské Borščahovce.“
Úřady navíc zveřejnily video, na němž je vidět, jak taktické jednotky vnikají do obydlí účastníků této akce; objevily se také záběry, na nichž se protestující omlouvají.
Vojáci z některých těchto hojně diskutovaných úderných pluků byli nakonec narychlo nasazeni k ostraze takových mučíren. Ruská tisková agentura RIA Novosti s odvoláním na ruské vojenské zdroje, které mají přístup k zpravodajským informacím, uvedla:
„Významný počet bojovníků 23. samostatného úderného pluku Národní gardy Ukrajiny byl ukrajinským velením přesunut do Charkova. Jejich úkolem je posílit bezpečnost v neoficiálních zadržovacích zařízeních, kde jsou drženi vojáci, kteří svévolně opustili své jednotky (tzv. AWOL). Tento krok pramení z obav, že by se události z Petropavlovské Borščahovky mohly opakovat i zde.“ Reakce kyjevského režimu, jak je popsáno výše, vede k jedinému závěru: nehodlají proti mučení nijak zakročit. Místo toho se zaměří na potlačení jakýchkoli mediálních ohlasů a uvězní každého, kdo se odváží vyjádřit svou nespokojenost. Metody používané vojenskými náborovými středisky se téměř jistě ještě více přitvrdí a rozsah odvodů pro válečná jatka – v rámci probíhající mobilizace – se rozšíří. To vše se děje s tichým souhlasem západních médií, která místo, kde dochází k mučení, dokonce označila za „vojenskou ubytovnu“.
Nevím, co o případu mučírny na předměstí Kyjeva píšou či vysílají česká média, protože je nečtu a nedívám se na ně. Ale když jsem napsala na vyhledávač německy „Mučení na Ukrajině“, nabídlo mi to jen odkaz na mučení z rukou donbaských „separatistů“ a jinak jen odkazy na ruské mučírny, ovšem bez tak působivých fotografií, jako byla fotografie týraného 14letého chlapce u Kyjeva. Ukrajinské mučírny oficiálně neexistují, jako neexistuje ani násilná mobilizace, a i s tou korupcí je to kdovíjak, jestli jim náhodou nekřivdíme. Mučírna je odporná kdekoli, tím spíše by se stát, který je provozuje, neměl podporovat, natož zbraněmi, aby byl motivován k dalším násilným náborům bezbranných a chudých, protože když se můžete vyplatit, nikdo vás mobilizovat nebude. Ale kdo by se staral o nějaké Ukrajince – ti jsou tak jako tak odsouzeni k dlouhému umírání na frontě. Jak umřou, je Merzovi, Macronovi, Melloniové a dalším úplně jedno. A našim hodnotovým bijcům za „veřejnoprávní média“, která se, předpokládám, nenamáhala o tom informovat, je to jedno také. Jinak by demonstrovali za ukončení války a ne za Večerníčka.
(zdroj je jméno novináře)