28 února, 2024

Připravujeme se na mír

Je to rok a pár dní, kdy mé ženě přišly první nenávistné SMSky. Jsou Vánoce, tak nebudu expresivní, ale bylo tam hodně o přání smrti pro ni i celou naši rodinu, včetně dětí, spousta silných výrazů, že se tahá s tím nejhorším šmejdem v téhle republice, mnoho doporučení, ať táhneme do Russka a hodně vroucného očekávání, že už brzy skončím v base a ona ať zajde v bídě.

Já osobně tehdy zažil mnohem menší hejtování a nálepkování, než má žena. Jako by někomu dělalo dobře, že si našel její profil a pustil se do ní. Nebo dokonce, že si zjistili její telefonní číslo a řádně jí vyhrožovali. Se mnou to nebylo tak snadné, já jsem odsekával zpátky a co jsem dostal, to jsem i vrátil. Je vidět, že ve společnosti je všeobecně méně statečných a rovných vojáků, ale zato více marodérů a drancířů, kteří z podstaty nejdou do boje, ale jdou rovnou proti ženským a dětem, kteří za nic nemohou. Byla to právě loňská zkušenost s nenávistí od těch, co mají jediný správný názor, že jsem tak příkrý k médiím a liberálním novinářům. Kdyby se vyplnila loňská přání těch, kteří psali mé ženě, tak jsme viseli s celou rodinou v oprátkách na ohořelých trámech našeho domu.

Nestalo se… Hejtování, vybičované Jeníkem Cemperem a Novinkami, skončilo se zimou a už se nikdy nevrátilo. Ani teď v listopadu, kdy jsem učitelům ukradl stávku a mééédia mě desetinásobně onálepkovala v hlavním vysílacím čase, už žádná nenávistná zpráva nepřišla. Svět se posunul.

Víte, já nevěřím ve výběrovou nenávist. Nevěřím, že lze nenávidět jen dezoláty nebo jen Rusy. Nevěřím, že lze bez následků rozdělit společnost na podlidi a nadlidi. Nelze psát vzkazy na hlavně, nelze přát spoluobčanům koncentrák, nelze vybírat na tanky Tomáše a vrtulníky Čestmíry, nelze volat po válce proti mongioioloidním hordám, aniž by se to neprojevilo i jinde. Nevěřím ve výběrovou dehumanizaci. Nevěřím, že můžeme být zároveň ve válce, když jde o zahraniční politiku a zároveň mít hluboký mír doma. Vždycky se to někudy vrátí. Nenávist si cestu najde a když to funguje na dezoláty, funguje to i na liberální studenty na Univerzitě Karlově. Pokud v lidech nenávist probudíte, je to nakonec vždycky nenávist univerzální.

Nevěřím na výběrovou úctu k životu. Nelze přát některým lidem smrt a být zároveň spořádaným občanem, který má třeba i právo na zbrojní průkaz. Nelze výběrově zakazovat diskusi nad některými otázkami… nelze výběrově potírat některé názory. Nelze jiné právo pro Pavla Novotného a jiné pro Tomáše Čermáka. Výsledkem bude vždycky zvůle. Nelze dehumanizaci zaměřit výběrově na Rusy nebo „opice v Gaze…“ vždycky se to zvrhne v dehumanizaci všeobecnou. Nelze zaměřit přísnost výběrově proti dezolátům. Nakonec se z ní stane přísnost proti všem. I proti těm, kteří po ní volali. Nelze výběrově omezit práva jedněm. Vždycky to skončí omezením práv všem. Když kvůli jednomu závodníkovi uděláte v ulici retardér, budou si na něm ničit tlumiče všichni a závodníků neubude. Když budete potírat dezinformace, brzy budete potírat i informace. Když použijete právo útrpné k usvědčení vinných, brzy pomocí něj budete usvědčovat i nevinné.

Je jedním z velkolepých činů člověka, když na nenávist NEODPOVÍ ještě větší nenávistí. Je strašně těžké neeskalovat konflikt a naopak ho zmírňovat. Je těžké neodpovědět na ránu ranou a někdy to ani nejde. Je těžké se vzepřít všeobecnému dehumanizačnímu trendu a neroztáčet spirálu násilí a rozdělování společnosti na ty, kteří si zaslouží zostřenou přísnost a ty, kteří si zaslouží nekritický obdiv a podporu. Je těžké obstát jako člověk, když se kolem postupně všichni mění v šelmy. Před třiceti lety jsme přemýšleli, jak povznést lidstvo. Dnes přemýšlíme, jak alespoň udržet rodinu.

Proč to všechno píšu…

Dnes bych chtěl poděkovat své ženě a svým dětem, že to se mnou celý uplynulý rok vydrželi. Že se dokázali přenést přes ta přání smrti a násilí, aniž by jim to vzalo důvěru v lidství. Že dokázali převzít starost o hospodářství, zatímco já jsem objížděl republiku a mluvil na demonstracích. Že mi dělali zázemí, ačkoliv jedinou odměnou, kterou mohli očekávat, byly přání všeho nejhoršího. Především od vysokoškolsky a humanitně vzdělaných.

V uplynulém roce měla moje žena sto důvodů mi dát ultimátum, buď ona a nebo Vidlákovy kydy. Přesto téměř denně vítala nějakého hosta, který za mnou přijel a starala se, aby na stole našel pohoštění. Těch plánovaných i nenadálých návštěv… Těch změn v rodinných plánech, když se změnily plány mně. S mým prostředním klukem jsem letos nebyl ani jednou na rybách… S nejstarším jsem nepostavil jediné lego. S tou nejmladší jsem byl méně, než bych si přál… Už zjara jsem se stal blogerem na volné noze, ale můj odchod z práce trval velmi dlouho – nejsou lidi.

„Jak to stíháš, Vidláku,“ to byla jedna z nejčastějších otázek, které jsem dostával. Inu, žena a děti se postarali o to, co jsem normálně doma dělal já. Bez řečí, bez výčitek. Běž táto a bojuj, když je to teď zapotřebí. Doma bude všechno v pořádku. Když všichni říkají, že se musíme připravovat na válku, tak běž a říkej, že se MUSÍME PŘIPRAVOVAT NA MÍR.

Nikdy nebylo pro mojí rodinu tak těžké, aby doma mír skutečně byl. V uplynulém roce se hodně stalo, zažil jsem hodně tlaku i velmi nepříjemných situací, mnohokrát jsem byl v presu, mnohokrát jsem byl vytočený, mnohokrát jsem si domů přinesl špatnou náladu, mnohokrát jsem se doma hádal a byl jsem nepříjemný. Ačkoliv jsem zažil úžasné věci, ty nepříjemné se podepsaly na mém zdraví. Inu… celý rok ve střehu, odkud přijde zase další útok. Nedivím se, že nikomu soudnému se do politiky nechce. Prášky na tlak jsou základní výbavou kohokoliv, kdo si dneska dovolí nahlas mít jiný názor, než velká média a jejich twitterová úderka.

U nás doma ale každá taková situace vždycky skončila mírem. Všechny ohnivé šípy moje žena uhasila, všechny rány ošetřila, všechen můj vztek ukonejšila. Nikdy doma nevzplála nenávist, hádka byla jako rýma… chtělo to trochu času, trochu klidu, trochu tepla, čaj s medem… a bylo to pryč. Má žena mi byla nejlepším farářem, psychoterapeutem i mediátorem a ukázalo se, že se na své děti mohu spolehnout v mnoha a mnoha věcech.

Nebýt zázemí, kterým mi byla má rodina, nebyl by ani Vidlák. Nevydržel bych to tempo a nevydržel bych to psychicky. Loni o Vánocích jsem si přál, aby můj dům byl mnohem větší, než je, aby se do něj vešlo co nejvíc hostů. Pošilhával jsem po větším statku, ale vždycky jsem narazil na ekonomickou realitu. Ano, pořád si to přeju. Pořád považuju za nejdůležitější, abychom se měli kde scházet v hojném počtu. Pořád bych chtěl mít stůl i pokojíky pro dvacet hostů. Tento cíl nadřazuju jakékoliv politické angažovanosti. Mnohonásobně víc toužím po prvním dezolátském komunitním centru, než po kariéře poslance či senátora…

… ale dnes už vím, že si hlavně mám přát, aby moje žena a děti dál byli tím skvělým zázemím, bez kterého by to nešlo. Mám si přát, abych jim mohl jejich péči co nejvíc oplácet. Mám si přát, aby na nich zlo světa napáchalo co nejmenší škody.

Nikdy jim nebudu moci dost poděkovat. Jestli nějak přispěju ke změně atmosféry a politiky v této zemi, tak to bude jen díky tomu, že mě rodina drží nad vodou a dává mi víc, než si zasloužím.

Dnes, o Štědrém dni, budu zpozdile dohánět, co jsem měl dělat průběžně během roku. Padne na to hodně lega, nějaký ten prut a vlasec, procházka s dcerami a se psem… a jeden den nebude táta přemýšlet o dalším článku na Kydy, ale bude věnovat plnou pozornost tomu, co mu doma říkají. Večer v obvyklou dobu na všechny své platformy přidám PFku, abyste na Boží hod měli prostor k diskusi a přáním navzájem. Ale článek zítra nevyjde.

Dnes se doma připravujeme na mír.

Krásné Vánoce!

139 thoughts on “Připravujeme se na mír

  1. Takže dnes naposled dárky mluveného slova:

    Zdeněk Fibich: Melodram Štědrý den – Růžena Nasková 1956
    https://www.uschovna.cz/zasilka/NQ6ZW5XYBT3LXNIB-5VD/JAKRF362TX

    Božena Němcová-Sůl nad zlato Otýlie Beníšková 1955
    https://www.uschovna.cz/zasilka/NQIYPF894GS2LMPX-4MB/2WUBXF9G6Z

    Charles Dickens – Co zažil Klub Pickwickovců o Vánocích
    https://www.uschovna.cz/zasilka/NQKJF7ZBU6U3584G-ATX/CLJGXXVKEE
    Pan Pickwick a jeho tři přátelé, Augustus Snodgrass, Nathaniel Winkle a Tracy Tupman jsou členy londýnského Pickwickova klubu. Na jeho schůzi padne rozhodnutí, že pánové podniknou poznávací cesty z Londýna na venkov a do jiných měst, aby se blíže seznámili se zvláštnostmi tamějšího života.
    ——
    Prožijte klidné vánoční svátky!

  2. Dobré dny a dobrý rok všem.

    A smekám Danieli hluboce v lehkém úklonu svůj duševní klobouk před prací, kterou jsi odvedl. A ještě víc před Tvou ženou. To už i v úklonu hlubokém.

    Štěstí, zdraví, pokoj svatý.

        1. Ještě donedávna nám libtardi nadávali do chcimírů. To když věřili ve sci-fi zprávy o vítězství našich zbraní.

  3. Vidláku, člověka skutečně poznáte v dobách nelehkých. V tom vaše rodina obstála a vaše krásné veřejné poděkování si zaslouží.
    A jestli jste někdy někomu věřil, a pak se v něm zklamal, tak si z toho nic nedělejte, to je život.
    A z těch hejtrů si nic nedělejte, to jsou nešťastní lidí.
    Hezké a klidné svátky všem.

      1. A nedá pokoj ani o svátcích. Když to video, píseň, text a jejich vyznění nechápu, tak nekomentuji. Ušetřím se toho, vypadat jako scallop. Ale to scallopovi evidentně nejde. A jinak, ty stovky tisíc mrtvých za banderovské ideály a západní „hodnoty“ v podobě peněz do jistých kapes určitě stály.

      2. Byt na nas, tak se nevalci. A UA by mela to, co jsou ted, po tisicich mrtvych ochotni nabidnout.

        Jenze to skeble nepochopi. Nemaj to na lepikach.

      3. proto mají tak vytřeštěné voči.
        Těm nebude nikdo dělat testy na psychotropní látky, stejně jako řeporyjci a redaktorům zpravodajství.

  4. Krásné prožití svátků vánočních, plno lásky, radosti a klidu s blízkými,
    lepší dny v novém roce, především zdraví a štěstí
    přeji Vidlákovi a jeho rodině,
    a všem zde na dvorku.

    P.S.:
    Děkuju Vidlákovi, Alefovi, vidlákovcům za každodenní možnost zde pobýt
    a nabrat naději, že svět není ještě úplně mimo.

  5. Nám chlapům se ty emoce blbě vyjadřujou, no… děkuji Vidlákově ženě. Děkuju jeho dětem.
    Děkuju Vidlákovi.

  6. Vážený Vidláku!
    Přeji Vám i Vašim blízkým co nejkrásnější svátky vánoční a v novém roce především zdraví, a to jak fyzické, tak to duševní. Totéž si dovoluji vinšovat i všem slušným diskutérům, které zde mám možnost potkávat.
    Vaším blogem i veřejným vystupováním děláte pro tuto zemi více než desítky profesionálních politiků. Z celého srdce Vám děkuji za Vaše články i za slova na demonstracích. Kéž by Vám to přání ohledně statku vyšlo. Myslím, že za práci, kterou každodenně odvádíte, byste si ho zasloužil.
    Hezké Vánoce!

  7. Advokátka Monika Čírtková se vyjádřila k tragické střelbě na Filosofické fakultě a také napsala pár slov ke Dni státního smutku. Podivila se, proč se o něčem mluví, a jiné věci též podstatné zůstavají tabu. „Vláda velmi správně vyhlásila Den státního smutku. Je na nás, jakým způsobem si památku obětí střelby na Filosofické fakultě připomeneme: půjdeme do kostela, pomodlíme se, zapálíme svíčku, promluvíme se svými dětmi, zastavíme se v předvánočním ruchu. A k takovému zastavení přináším několik námětů, kterými se naše úvahy mohou ubírat,“ uvedla ve svém prohlášení Čírtková.

    „První reakce na Alarmu, médiu blízkém postižené fakultě, z pera Ondřeje Bělíčka nese název ,Nejbezpečnější místo v našich životech se stalo obětí masové vraždy. Zlomené srdce, strach a hrdost na fildu‘. Autor v něm – zcela příznačně a v prvotním šoku jistě i pochopitelně – úplně pomíjí fakt, že pachatel zločinu byl součástí té fakultní komunity. Nebyl to někdo zvenčí, nějaký cizí nepřátelský element, který přijde
    a nenávistně ničí bezpečné prostředí. On z tohoto bezpečného prostředí sám vyšel.

    Čtu velmi pozorně články mladých humanitně zaměřených autorů a autorek. Mají plná ústa ,péče‘. Bez ,péče‘ se v textech vůbec neobejdou, tedy bez vzájemné péče, kterou si máme v tom nepřátelském světě všichni vzájemně projevovat. A ani tito lidé si nevšimli, že v jejich bezprostředním okolí se nachází člověk, v němž narůstá nekonečná frustrace, vztek a nenávist, který hromadí zbraně (už to je u studenta takové fakulty velmi neobvyklé) a směřuje k fatálnímu ,řešení‘ své osobní krize. Přímo v jejich středu vyrostl člověk, kterému se pomoci vůbec nedostalo; možná nikdo ani netušil, že ji potřebuje,“ poznamenala advokátka Čírtková ve svém příspěvku na facebooku.

    „Opakovaně se poukazuje na to, že psychický stav mladých lidí je velice špatný. Tohle může být jen extrémní ukázka, kam až mohou neřešené problémy zajít. Kolik takových lidí mezi námi žije? A kolik se jich nechá tímhle příšerným činem inspirovat? Koho dalšího semele nihilismus, beznaděj, frustrace a žal? Nesnažme se vyřešit situaci hlídáním zbraní. Hlídejme sebe navzájem, v tom dobrém slova smyslu. Podívejme se kolem sebe: neznáme někoho, koho si vlastně nevšímáme – a měli bychom? Proč neudělat v den státního smutku právě tohle?“ zakončila tento status Čírtková se slovy, že myslí na rodiče, kterým dnes už děti do školy neodejdou. Čértková ještě o něco později připsala k původnímu textu jednu poznámku.

    „Kdyby to byl někdo zvenčí, mimo fakultu, celé týdny bychom poslouchali litanie o nenávisti ve společnosti obecně a o nenávisti konzervativců k humanitním oborům zvlášť. Ale protože to byl student přímo té dotčené fakulty, je ticho. Je to totiž naopak: studenta humanitního oboru zachvátila nenávist vůči společnosti. A to je něco jiného, než když společnost trpí přílišnou averzí k progresivním humanitním oborům. Prostě to je něco jiného. O tom jednom se mluví. O tom druhém ne,“ doplnila advokátka Čírtková.

  8. Toto jsou výjimečné stránky a za to Vidlákovi díky. Až bych řekl, disidentské, otevřené a svobodné. Okno do krajiny že zaprděného pokoje na rotě, kde se pěstuje šikana, řvaní a ti nejhorší dostali frčky. Kde hajzly myjí ti, kdo se snaží udržet normálnost nebo to myslí jinak.
    Přeji vám, Vidláku, i Vaší rodině, požehnané Vánoce a den už strávený jen spolu. Věřím, že se na stránky podíváte nejdříve zítra, ale lepe az ve středu. Dělník na vinici si zaslouží odpočinek.
    Že váš přestali hejtovat? Oni se vás už totiž začali bát. Co kdybyste se přece jen dostal k moci, když jste to ustál. To byste jim přece mohl zavařit. Jsou to slouhové moci a vlastního strachu.
    Do výkonné politiky, jak tu někdo zmínil, bych se zatím moc necpal. Bude tu volné místo prezidenta, a ten se volí přímou volbou:-)
    Dnes si poslechnu Modlitbu od Marty. Stala se pro mě aktuální.
    Se zvoláním „Vidláci všech zemí, spojte se!“ a úctou se loučím.

  9. Toto jsou výjimečné stránky a za to Vidlákovi díky. Až bych řekl, disidentské, otevřené a svobodné. Okno do krajiny že zaprděného pokoje na rotě, kde se pěstuje šikana, řvaní a ti nejhorší dostali frčky. Kde hajzly myjí ti, kdo se snaží udržet normálnost nebo to myslí jinak.
    Přeji vám, Vidláku, i Vaší rodině, požehnané Vánoce a den už strávený jen spolu. Věřím, že se na stránky podíváte nejdříve zítra, ale lepe az ve středu. Dělník na vinici si zaslouží odpočinek.
    Že váš přestali hejtovat? Oni se vás už totiž začali bát. Co kdybyste se přece jen dostal k moci, když jste to ustál. To byste jim přece mohl zavařit. Jsou to slouhové moci a vlastního strachu.
    Do výkonné politiky, jak tu někdo zmínil, bych se zatím moc necpal. Bude tu volné místo prezidenta, a ten se volí přímou volbou:-)
    Dnes si poslechnu Modlitbu od Marty. Stala se pro mě aktuální.
    Se zvoláním „Vidlici všech zemí, spojte se!“ a úctou se loučím.

  10. Pane Vidlák děkuji za to co děláte a hlavně Vaší rodině obdiv že Vás tak podporuje, rodina je to nejdůležitější bez toho by to nešlo

  11. Šťastné a požehnané svátky vánoční, Krista Pána narození, Boží požehnání a po smrti království nebeské, i celé rodině. Vidlákovi i všem zdejším. Tak se tradičně vinšovalo zde, kde žijeme už víc než 40 let. Jak se přávalo v rodném Šlonsku jsem v paměti nechoval.

  12. Přál bych si, aby Daniel Sterzig alias Vidlák založil politickou stranu. Daniel má neskutečný záběr, zapsal se do vědomí lidí takovým způsobem, že mu všichni dnešní politici mohou jenom závidět. Myslím si , že je škoda Vidlákova úsilí podporovat politiky, kteří zdaleka nedosahují jeho kvalit , hlavně schopnost komunikovat bez podrazů a jeho schopnost promluvit k tolika lidem.
    Taky si uvědomuji, že moje přání, aby Vidlák šel do politiky, je ode mě tak trochu sobeckost (zbabělost), protože ani nevím, jak šťastný by byl v politice sám Daniel a jeho rodina. Zatím za nás tahá Daniel horké kaštany z ohně a my se tady kolikrát dohadujeme , jak malé děti, co Daniel napsal blbě a co tam správně mělo být. Daniel jde s kůží na trh a my jsme inkognito pěkně v závětří.
    Myslím, že se musí něco změnit. Stávající strany, kromě SPD jsou ryze pro-Bruselské a impotentní. Všechno totiž záleží na občanech, kteří ve své důvěřivosti (nevědomosti?) volí prospěcháře, skáčí při jednotlivých volbách zleva doprava, nechávají se opít rohlíkem.
    Kdyby Vidlák založil stranu „VIDLÁCI“ asi bych poprvé v životě vstoupil do strany.

    VŠEM PŘEJI TO NEJLEPŠÍ, HLAVNĚ MÍR A POROZUMNĚNÍ MEZI NÁMI OBČANY TÉTO ZEMĚ NAVĚKY!

  13. Dobrý den „Vidláku“,
    co jen říci :
    Udělal jste víc práce než ten bláznivý ministr vnitra.
    Děkuji.
    Martin Huněk

  14. Vidláku,
    vám i vaší rodině přeji šťastné a veselé a hlavně pohodové vánoce ! Co děláte, děláte pro všechny; a vaší rodině za skvělé zázemí patří uctivý hlubokosklon. Držte se, moc si vaší práce vážím a cením. Děkuji za všechno.

  15. Vidláku,
    to jste napsal krásně!
    Přeji Vám i Vaší obdivuhodné rodině příjemné svátky a hodně zdraví a sil do dalšího roku.

    Nám všem přeji mír – jak v duši, tak v reálu. Snad zvítězí lidé dobré vůle.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *