Marný křik dezoláta

 Zneužil jsem své krásy, chytrosti a mládí, abych se pokusil zavelet Vidlákovi, o čem by měl JEDINĚ SPRÁVNĚ psát.

      Vidlák mne i mé přání rovnající se téměř rozkazu odpálkoval, řka, že umím mačkat písmenka na klábosnici takměř stejně vznosně, jako jeho maličkost.

      Samozřejmě že kecám. Prostě mi odepsal, že nestíhá a témat má přehršli, tudíž nechť se laskavě pokusím namáhat já sám.

      Asi by bylo dobré, kdyby se potenciální čtenář dozvěděl, čím jsem chtěl své okolí ohúriť (slovenské sloveso „ohúriť“ prostě zbožňuji).

      Chtěl jsem reagovat na vyhošťovací a nepouštěcí epidemii našich jedině správných politických představitelů, kteří se rozhodli, že už NIKDY žádný Rus, potažmo Bělorus si nebude moci dovolovat kazit vzduch na teritoriu České republiky. K tomu prý dokonce vypotili i jakési usnesení, což jest cár papíru, kterým vládní pětispolek dává na vědomí urbi et orbi (městu a světu), jak je definováno vládní stanovisko k nějakému problému – kupříkladu k návrhu zákona, který podává někdo jiný.

      Tedy po pravdě řečeno, slůvko „NIKDY“ nikdy nikdo neřekl. Klatba na zcela nevhodné slovanské kusy bude dozajista zrušena, jen co slavně utrpíme „Konečné Vítězství“ na Kulikově – ech, co to plácám – na donbasském poli. 

      Nicméně vraťme se k tomu, o čem chci klofat. Doposud jsem se domníval, že pomáhací a chráničové příslušníky řídí jejich okrskový velitel, nad ním je pak (ve zkrácené verzi) krajský ředitel, policejní prezident, ministr vnitra. Pro sichr jsem se i mrknul na wikinu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Policie_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky

      Nikde ani čárka o tom, že by řadovému pomahači měl šéfovat kolektivní orgán ze Strakovky. Pokud vezmeme v úvahu, že v takové organizaci, jako je policie, existuje princip nedělitelné pravomoci, je zřejmé, že někdo něco porušil.

      Jako první jsou na seznamu „porušovníků“ novináři, kteří český plebs MOŽNÁ informovali zcela mylně a písemný rozkaz policejního prezidenta si spletli s papírem, který nesl nadpis Usnesení vlády ČR, tudíž porušili zásadu ověřování zdrojů informací, které pak šíří do éteru. Vzhledem k tomu, co v denním zpravodajství produkují, by mne takové zjištění příliš neudivilo.

      Pokud se ovšem novináři nespletli a informovali nás správně, pak jsou na řadě policisté, kteří přinutili ruské tenistky bez rozkazu svého přímého nadřízeného opustit území ČR a měli by se zodpovídat ze zneužití pravomoci úřední osoby.

     „ Zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu.“

      Jakákoli další diskuze je zbytečná. Policajt nemá co vyhazovat z republiky cizího státního příslušníka, pokud tento obdržel povolení ke vstupu, například v podobě vstupního víza či jiného rovnocenného dokumentu. A ministr vnitra, coby jeho nejvyšší nadřízený, si může na twitteru žvanit, co chce, protože cár papíru s vládním razítkem, potažmo ministrovy tvítovací výlevy rozhodně nemohou rušit platné zákony a mezinárodní závazky státu. Pardon – PRÁVNÍHO státu.

      Je zde ovšem eventualita, že jsem oficiální zrušení právního státu jaksi nezaznamenal a nadále žiji v bludu a pověrách…, pak by ovšem byla chyba pouze na mé straně.

      Další pikoška se pak skrývá v dokumentu, který si v době příhodné všichni rádi berou do úst, aniž by se alespoň pokusili jej přečíst a zaznamenat skutečnost, že ČR je signatářem tohoto dokumentu, tudíž se písemně zavázala k dodržování jeho zásad. V době nepříhodné pak všichni kolektivně předstírají, že nic takového neexistuje.

      Tím dokumentem je Olympijská charta, v níž jsou definovány takové chuťovky, jako jsou základní principy olympismu.

Zejména je výživný bod č. 4

Provozování sportu je lidským právem. Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair-play.

Bod č. 5 je pro naše vedoucí soudruhy úplně špatně, protože si dovoluje definovat, že:

… sportovní organizace spadající do olympijského hnutí uplatňují politickou neutralitu.

Ale ani takový bod č. 6 není úplně marný:

 Požívání práv a svobod stanovených v této Olympijské chartě bude zajištěno bez jakékoli formy diskriminace, jako je diskriminace na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, NÁRODNOSTI nebo společenského původu, majetku, původu nebo jiného postavení.

      No fuj…, kdo to kdy viděl…? Hen totok…

      Ještě že se v Olympijské chartě nepíše nic o kolektivních trestech… A o vydírání formou vynucování podpisů pod text, který spolehlivě znemožní podepsanému případný bezproblémový návrat do vlasti, že pane Hašku…, Dominiku…

… co by jeden neudělal pro rychlý vstup do vyšší politiky…

      Poznámka na závěr – docela by mne zajímalo, kde vězí dobře placení soudruzi z neziskových organizací střežících lidská práva…