Dneska jsem chtěl psát, že máme na sýpce hotovou střechu a o peripetiích, které jsme s ní zažili. Chtěl jsem ukázat fotky před a po rekonstrukci, a sžíravě okomentovat situaci na trhu se střešními krytinami. Chtěl jsem psát, že jsem ohledně Vidlákovny poprvé udělal objednávku, která nebyla finančně zajištěná a popsat, proč jsem to udělal. Chtěl jsem být optimistický ve světě vyhrávajících vousáčů se samopaly, kteří předvádějí velmocem, že zase nejsou tak velké ani silné. Chtěl jsem zase o kousek posunout tu naši záchrannou lodičku, abychom byli zase více připraveni, až se evropský Titanic potopí i se všemi horory, které si na své obyvatele nachystal.
Ale to všechno bude až v příštím článku. Včera mi totiž po delší době napsala paní Viera.
Vy, co mě čtete dlouhodobě, víte, že ji považuji za strážného anděla naší Vidlákovny. Víte, při každé věci, každém projektu a každé snaze, není důležitý ten první, kdo s tím přišel. Nejdůležitější je ten druhý, kdo se jako první přidal. Náš svět je přesycen vizemi a výzvami k následování. Každý den někdo vyzývá veřejnost, aby se za něco postavila. Naše sociální bublina je plná boje proti vrchnosti, demonstrací, trestních oznámení, žalob, apelů na semknutí…. V tomto ohledu jsme jako Ježíšovská doba. Na každém rohu káže nějaký pošuk a ukazuje směr, kterým by se všichni měli vydat. A nejlepší by bylo vydat se bez řečí, bez pochybností a bez obav.
Viera byla první, která se přidala k projektu Vidlákovny. Počínaje jarem 2023, kdy jsem poprvé nastínil, že bychom měli mít nějakou základnu a domov, každý měsíc od ní přišla velmi štědrá částka a bylo u ní připsáno: „Na komunitní centrum.“ Tři roky, měsíc co měsíc. Hodiny by se podle ní daly řídit. Tři roky paní Viera věřila…. má to ve jméně, možná to pomáhá věci, ale ona tomu věřila i v době, kdy jsem tomu já už nevěřil ani za mák. Věřila v době, kdy mi pan majitel řekl, že nám buď prodá celý areál za deset milionů a nebo máme smůlu. Považoval jsem to za ztracené, ale kurňa, každý měsíc přišla platba na komunitní centrum…
A tak jsem začal majitele ukecávat. Trvalo to dva roky a normálně bych se na to vykašlal, ale každý měsíc s železnou pravidelností přišla platba na komunitní centrum. Prostě nešlo přestat. Pak se mi to podařilo, ale zrovna jsem byl na vrcholu přízně majnstrýových médií a byl jsem ten Ruskem placený bloger, který se koupe v rublech od Putina. A tak zas chtěl majitel za sýpku naprosto nesmyslnou cenu.
Opět bych to vzdal, dokonce jsem paní Vieře psal, že je to v háji a žádné komunitní centrum nebude. Co myslíte, že se stalo? Ano, každý měsíc přišel tvrdohlavý příspěvek na komunitní centrum. A tak jsem prostě jednal dál a jednal a jednal, až nakonec Vieřina umanutost zvítězila. Byla jako ta vdova z biblického podobenství, která nakonec došla zastání, protože i soudce umořila. Trochu si myslím, že Viera svým přístupem „obměkčila i Hospodina, který se nakonec ani tak neslitoval nad klackem jako já, ale slitoval se nad touto starou paní, která svou neoblomností nakonec umořila i Pánaboha.“
Zkrátka, jestli budete jenom dalším pošukem, který káže utopie a nebo realizátorem, to rozhoduje ten první, kdo se přidá.
Nuže, včera mi paní Viera napsala, že v uplynulých měsících se její manžel, který se o ni obětavě staral, potýkal se svinskou rakovinou a ona sama se stala téměř nepohyblivou. A tak měli spoustu starostí, užili si nemocnic, ozařování a všech těch zákroků, které jsou schopny jejich neduhy zpomalit. Naštěstí jsou obklopeni milující rodinou a tak měli vždycky k dispozici ruce i řidiče, kteří jim pomohli. Pan manžel se díky laskavé péči ve svém věku pospravil tak, že už opět plánuje chodit do práce (to víte, je doktor a na ty žádný důchod nečeká. Obzvlášť, když máte nenahraditelné zkušenosti)… oba jsou ještě uhněteni z materiálu, který vydrží víc, než my mladší.
A samozřejmě, rakovina nerakovina, stáří nestáří, problémy neproblémy… každý měsíc přišla ona tvrdošíjná platba na komunitní centrum… Nějaká rakovina nebo stáří, to nás, Vidláku, nemůže rozhodit. Dožili jsme se takového věku, „že už rozhodně neumřeme předčasně.“ Brečel jsem jak želva, když jsem si to celé uvědomil. Byli první, kdo se přidali, ve svém věku i se všemi překážkami z toho vyplývajícími, nikdy nevynechali a uvěřili jednomu Vidlákovi, co stál na rohu a kázal o novém národním obrození…
Viero, jste silnější než my kdy budeme a není žádný dostatečný způsob, jak Vám vyjádřit vděčnost. Slíbil jsem, že nad vchodovými dveřmi do Vidlákovny bude vytesáno Vaše jméno a v sýpce se už suší příslušný dubový trám, ale nikdy to nevyjádří velikost toho, co jste pro nás udělala.
Proto chci dneska poprosit vás, čtenáře, o modlitbu. Prosím vás, kteří věříte v Boha i vás, kteří jste tak bezvýhradní ateisté, že se bojíte, že vás za to Pámbu potrestá. Kdo nevíte, jak se taková modlitba dělá, tak je to jednoduché. Je to jako napsat laskavý komentář pod dnešní článek. Je to přání dostatku sil pro příští měsíce. Přání, aby oba viděli, jak se Vidlákovna bude otevírat. Přání, aby se tam mohli podívat. Je to poděkování za jejich zaťatou, neutuchající víru, která mě donutila konat i v naprosté beznaději. Která obměkčila korporátní požadavky a která obměkčila i Boha na nebesích.
Dnes žádná žádost o podporu. Dnes vás prosím o modlitbu pro Vieru P. a jejího manžela. Byli první, kdo uvěřili.
Tak tohle je asi to nejhorší, co jsem v poslední době četl.
K Vidlákovně jsem měl neutrální vztah: bude to sice víceméně k ničemu, ale dotace na to nejdou (zatím) a kdo si hraje, nezlobí. Takže proč ne.
Ještě nedávno tu bylo hlavní téma, jak čeští důchodci živoří, ceny stoupají a jak se musí demonstrovat, jinak už z těch důchodů nezaplatí nic.
Předpokládám, že se tu scházejí pořád ti stejní důchodci, že je nikdo tak rychle nevyměnil. Ceny taky nikam neklesly, spíš naopak.
Bohužel ta nenápadná připomínka v závěru článku se postupně stupňuje víc a víc a dnešní článek už je podle mě za hranou. A to dost výrazně.
Klasický pravdoláskařský HLP: silný příběh, emoce, morální apel a hlavně — posílejte peníze.
Jestli je ten příběh pravdivý, tak tím hůř. Protože právě v takové situaci by člověk čekal určitou míru soudnosti a především respektu k lidem, kteří mohou být zranitelnější než ostatní.
Tahat peníze ze starých lidí patřilo vždycky k těm nejvíce odsouzeníhodným praktikám. Námitka, že jsou všichni plnoletí a plně zodpovědní sami za sebe, je podle mě naprosto směšná. Stejnou logikou bychom mohli omlouvat prodejce „zázračných“ hrnců, protože si je přece důchodci kupovali dobrovolně a nikdo jim pistoli u hlavy nedržel.
Guru Járymu se také některé ženštiny zastávaly s tím, že je k roztahování nohou nijak nenutil. U soudu mu to nijak nepomohlo.
Původně jsem nechtěl psát nic, ale při čtení o tom, jak „každý měsíc přišel tvrdohlavý příspěvek…“, jsem si vzpomněl na prodejce hrnců. Ti také tvrdili, že jim důchodci peníze prakticky sami nutili a prosili je, aby jim nějaké ty hrnce dali stranou.
Jenže právě v tom je ten problém. To, že někdo něco zaplatí dobrovolně, ještě samo o sobě neznamená, že je morálně v pořádku toho člověka k placení systematicky motivovat, tlačit na jeho emoce nebo zneužívat jeho důvěru.
A tahat peníze ze starých a nemocných lidí, ještě do toho namotat Hospodina a Bibli, to už vyžaduje opravdu mimořádně hroší kůži. Pokud je někdo ochoten spojovat víru, soucit a lidskou zranitelnost s opakovaným ždímáním peněz, pak už opravdu nevím, kde by podle něj měla ležet hranice.
Slovy klasika:
Velebnosti…
Závist je strašná svina.
Nevím, co Vidlákovi závidíte, ale já bych si od starých a nemocných lidí peníze v životě nevzal. Už jen ta představa mi přijde odpudivá.
🤣 😂
Ti lidé jsou svéprávní, mají své sny a na ty posílají peníze. Tobě by nikdo nic neposlal, ani kdyby ses přetrhl, také proto závidíš. Tím s tebou končím, troly nekrmím ani u starších textů.
Viero, toto patří Vám, Vašemu milovanému manželovi a každému přímo od Autora života, záchrany a uzdravení: „Já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“
Rada pro NÁS.
Myslím si, že je to pro nás pro všechny.
Toto Bola Najlepšia Rada | RNDr. Emil Páleš, CSc.
https://youtube.com/shorts/BlXondG72Xk?si=D3BCaRzo9_zGaJDb
Archanděl.
Hezká rada, díky.
Nechápu, o jakém zlu hovoří. Pokud je v človĕku přítomna touha ke zlu, je potřeba s tím bojovat, jinak touha přeroste k reálným zlým činům. Pokud se jedná o zlo, které vidíme kolem nás, tak uzavřeme všechny vĕznice, zrušime policii, armádu..? A jestli se pedofil bude před vašimi zraky snažit znásilnit dítĕ? Tak nechápu, jak se budeme snažit zlo přerůst vlastní osobností?
Καὶ ὁ λόγος σὰρξ ἐγένετο καὶ ἐσκήνωσεν ἐν ἡμῖν
A Slovo se stalo tělem a přebývalo V NÁS
Každý svým životem svědčí o tom co Bůh je.
Palác moudrosti se tedy zrodil ze síly myšlenky.To by ho mělo dlouho
chránit.Náš mozek má schopnost proměnit myšlenku v realitu.Proto
ZLO mate náš mozek,ničí naše soustředění,rozkmitává naši jistotu.
Někde jsem četl příběh o ženě snad z Prahy.Syna jí odvlekli nacisti
do Německa do pracovního tábora.Ona se něho bála.Tak prosila Ježíše
Krista,aby ho ochraňoval,a sama nabídla že ponese bolest jeho hřeby
probitých rukou.Tak se na to v modlitbách soustředila,až se jí uprostřed
dlaní udělaly rány,jaké měl Ježíš.Šla s tím do kostela,a snad ji dovlekli až
k Hitlerovi,který podobné „zázraky“dost žral.Nevím,jak to celé nakonec
dopadlo.Když jsem dělal obchoďáka,pokusil jsem se představit si
zákazníka,který přijme,co jsem nabízel.Nechal jsem se vést myšlenkou
úspěchu k zákazníkovi.Vypnul jsem a soustředil se jen na to.Šel jsem
bez ovlivňování směru.Přišel jsem před panelák,vešel do výtahu ,
náhodně zmáčknul tlačítko a nahoře náhodně odbočil ke dveřím.
Oslovil jsem pána,nabídnul mu zboží,a on mi řekl,že zrovna řešili se
ženou nákup toho,co jsem mu nabídl.Udělal jsem smlouvu a byli spokojeni.
Takže věřím,že myšlenkou se dá ovlivnit hodně.Tak jako to předvedla
paní Viera Vám.Dříve,než se něco stane,vytvořme výsledek v myšlence
a ta se pak jenom promění ve skutečnost.Platí to ale i pro myšlenky
ZLA,jak se často můžeme přesvědčit.Takže opatrně…..ono se nakonec
zrealizuje všechno…..
„Merz musí jít!“ Demonstranti žádají odsoutpení splkového předsedy. Vláda na ně poslal těžkooděnce.
https://www.youtube.com/watch?v=oOUCuqE6vGw
Velké poděkování paní Viere a manželovi. Sílu a štěstí.
Bože, pomoz a podpoř všechny dobré lidi, včetně paní Very a jejího manžela, kteří svými skutky činí náš svĕt svĕtlejší a krásnĕjší.
Pomodlim se i pro další.
Teď během 14 dni,jsem dostal dvě špatné zprávy, jedna rakovina,jeden úraz.
Taky přeji paní Viere a jejímu manželovi to, aby jejich svíčka „svítila ještě tak dlouho, jak jim to předurčil OSUD..“
A aby navštívili zkušeného léčitele / léčitelku, to by jim mohlo pomoci, a poradit se, aby se nemoc nevrátila..
A pokud na to nevěří, at zkusí protonové centrum, to pochválil i pan Staněk..
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2026/09/806236299_2569788320139477_7350078213974178280_n.jpg
😀
Se modlit nehodlam , jenom bych potreboval jeji adresu , po pripade telefon….
Nikde zadny jmena tesat, nemam v umyslu..Byl sem sice pokrtenej ,ale sem presto jenom vobyc clovek.
A co s tou informací chcete dělat?
Předat ji přímému nadřízenému.
Nebuďte dítě. Jestli paní posílá prachy přes banku, tak to nadřízení dávno vědí.
Hovno vědí.
A….držím palce.
Vše dobré a hodně síly pro Věrku a její rodinu!
Přeji i paní Vieře (ale nejen jí, všem bytostem-některým ale co nejdál ode mne), aby jí i manželovi ta rodinná podpora a situace pomohla zajistit co nejméně trápení a bolesti, důstojnost, i nějakou tu radost až srandu.
A pro jejího manžela, aby si mohl trošku vydechnout, nabrat nutných sil (boj s rakovinou je hrozně vysilující) a nebál se sám požádat případně druhé o pomoc a mohl mít také vždy koho (oba) úspěšně požádat.
A moje „modlitba“ by byla cca kéž se Vidlák s paní třeba domluví, dokud ještě je nějak i omezeně pohyblivou a udělá jim (přiveze odveze) pro potěšení těch lidí zřejmě i ze setkání jednu prohlídku Vidlákovny jak je raději navíc a předčasně, pokud by o to oni stáli.
On čas a schopnost je někdy to, čeho dost být nemusí, případně se prý bohové plánům rádi také smějí, i když nic ani proti té Vidlákově a dalších pak tedy modlitbě…
P.S. Někteří lidé jeví se mi umírají „předčasně“ i ve velmi vysokém věku.
off topic:
Předseda parlamentní frakce CDU/CSU v německém Spolkovém sněmu Thorsten Frei pohrozil opoziční straně Alternativa pro Německo (AfD) tvrdými opatřeními, pokud nebude dodržovat spolkové zákony, informuje RIA Novosti. Frei tak reagoval na vítězství AfD ve volbách do zemského sněmu v Sasku-Anhaltsku a poukázal přitom na článek 37 Základního zákona Spolkové republiky Německo, který dosud v praxi nikdy nebyl použit.
„Pokud si to situace vyžádá, samozřejmě zajistíme dodržování Základního zákona a využijeme k tomu všechny dostupné nástroje,“ uvedl poslanec. Upřesnil, že mezi možná sankční opatření patří zavedení externí správy úřadů, krácení financování a zapojení spolkové policie.
jak řekl Adolf Hitler ohledně zmocňovacího zákona:
„Vláda přitom zamýšlí použít tohoto zákona pouze v té míře, v jaké je to nezbytné k provedení životně nutných opatření.“
historie se nám, zdá se, opakuje
Tak. To je jako když „Listinou základních práv a svobod zaručená práva smějí být omezena jen zákonem“. A arbitrem pro užití článku 23 má být kdo?
https://drigon.blog/2026/09/13/monika/
Přeji štěstí a zdraví jak paní Vieře a jejímu manželovi, ale i všem lidem dobré vůle. A někdy by to chtělo poslat nějakou tu zrychlující energii úředníkům. To aby se člověk dočkal jejich rozhodnutí dřív, než nastane to pověstné „až naprší a uschne“.
A taky ať se vyhneme osudu postav Moniky a Dana, o kterých píši v „příběhu“ na svém webu, kdy v noci na pondělí vydám článek odhalující pozadí jejich osudu.
Paní Vieru neznám, ale přeju jí hodně sil v boji s nepřízní přírody a hodně štěstí. Viera, naděje a láska je o několik levelů nad politickými spory.
Pro paní Vieru a její rodinu, hodně štěstí !! ❤️❤️❤️🍀🍀🍀🍀
Ďakujme každý deň za všetko to skvelé, čo nás v živote postretlo a za každého človeka, čo k tomu, ako sme doteraz mohli žiť prispel.
Troška sa opakujem, napísal som to sem včera, ale v tomto sa opakujem rád. Ďakujem každé ráno a snažím sa aj celý deň. To je moja modlitba. A zahŕňa každého jedného. Aj keď ho vôbec nepoznáte. To je na nej tak zázračné.
Ďakujem tým čo orú, sejú, žnú, vyrábajú stroje, pekárom, chovateľom, čo to všetko postavili, elektrikárom, baníkom, predavačkám, rozvozcom, výrobcom áut, asfltérom, učiteľom, sestrám, lekárom, plynárom, mäsiarom atď…
Ďakujem zemi, vode, vzduchu, slnku, včelám, stromom…
Tá krása, keď sedíte na čerešni a pred vami sa vo vánku vlní nádherne žlté more zbožia, božieho daru.
Ďakujem TOMU, kto nám to všetko stvoril a dal možnosť si to vychutnať…
A tam niekde je aj pani Viera a každý jeden z Vás, aj keď vás vôbec nepoznám.
PS: Do kostolov chodím akurát tak obdivovať architektúru a posvätnú geometriu.
Aj tento chlapík vo videu ma celkom na to zaujímavý pohľad :
https://www.youtube.com/watch?v=g9Q14FbHw4A
Bože, Otče Nebeský, prosím Tě o sílu a návrat zdraví pro paní Vieru a jejího manžela. Smiluj se nad nimi. Amen