Pro směřování České republiky bude mimo jiné důležité i to, jakou hlavu státu bude mít v čele, a to navzdory skutečnosti, že zatím nejsme státem prezidentským.
Prezidentova zahraničí politika
Nynější prezident republiky, Petr Pavel, se rád odvolává na Ústavu České republiky. Domáhá se svého údajného práva účastnit se summitu NATO v Ankaře. Mainstreamová média v této souvislosti začala zmiňovat kompetenční žalobu. Jak u nich ale bývá zvykem, opomněla to zásadní. Prezident republiky u nás nemá právo na svou zahraničí politiku. Tu může praktikovat pouze v souladu s vládou, jež za ní nese zodpovědnost.
Lze konstatovat, že zahraničně politická koncepce Petra Pavla je v naprostém rozporu s koncepcí vlády Andreje Babiše:
1) Petr Pavel se setkal v roce 2025 s dalajlámou, načež s jeho osobou Čína přerušila veškeré styky. Již v roce 2023 přitom Pavel popudil čínské představitele svým telefonátem tchajwanské prezidentce. Současná vláda usiluje o posílení vztahů s Čínou, zejména v oblasti obchodu. Pozice Petra Pavla její snahy enormně poškozuje.
2) Jako zásadní problém je třeba vnímat aktivistický postoj Petra Pavla k eurofederaci a jeho podporu Spojených států evropských. Před podobným vývojem stávající vláda varuje, a staví se proti němu. Nestojí o centralizovaný superstát, který bude jednotlivým zemím diktovat. Nestojí o politiku Green Dealu a podporu masové imigrace. Nestojí o militarizaci společnosti a přechod automobilového průmyslu na vojenský. S tím má Evropa již od dob Adolfa Hitlera zkušenosti vyloženě neblahé.
3) Sudetendeutsche Landsmannschaft je zájmovým spolkem, jenž do jisté míry navazuje na odkaz Konrada Henleina (Sudetendeutsche Heimatfront, později Sudetendeutsche Partie). Zpochybňuje mezinárodní dohodu o vysídlení tzv. sudetských Němců, z nichž se valná většina podílela na zničení Československa. Tato dohoda měla charakter preventivní, aby předešla podobně tragickým scénářům jako v roce 1939. Usmíření a odpuštění není možné v atmosféře, kdy jsou zamlčovány příčiny určitého jevu, a naopak zveličovány jeho následky. Sudetoněmecký spolek dodnes nepřijal zodpovědnost za své předky, kteří se podíleli na rozbití Československa. Požadují, aby vysídlení viníků bylo označeno za křivdu. Jenže této údajné křivdě předcházely několikaleté bezprecedentní brutální zločiny, které pouze na našem území poznamenaly statisíce a miliony životů.
Proto by se k tomuto spolku neměl český prezident hlásit. Ten tak ovšem činí, opět v příkrém rozporu s Babišovou vládou.
Ve vlastních řadách…
Problémem vlády Andreje Babiše je, že není schopna vygenerovat osobu, která by se vůči Petrovi Pavlovi ve výše uvedených bodech vymezila, a nabídla se tak jako alternativa do dalších prezidentských voleb.
Zřejmě se tak děje proto, a o to je onen problém závažnější, že v těchto tématech nejsou jednotny ani koaliční strany, a značné názorové rozdělení panuje v táborech voličů těchto stran.
Vláda sice oficiálně odmítá provokaci v podobě účasti Landsmannschaftu v Brně, ale její ministr školství tuto akci podporuje. Tentýž ministr školství nemá problém s indoktrinační koncepcí 2030+. Naopak jí hájí a chlubí se jí. Indoktrinační ji nazývám proto, že požaduje redukci faktické výuky na úkor nově zaváděné výuky ideologické. Děti jsou údajně zahlceny množstvím informací, zato jim je ale potřeba vštěpit do hlav, jaké mají zastávat postoje ke konkrétním tématům. A čím méně informací k tomu budou mít k dispozici, tím z hlediska ideologů lépe.
Stejně tak není Babišova vláda schopna svým voličům vysvětlit, že není možné na jedné straně zvyšovat náklady na zbrojení, a na té druhé chtít funkční sociální systém či zdravotnictví dostupné pro všechny občany.
Voliči současné opozice jsou víceméně jednotní. Ti zvyšovat výdaje na zbrojení požadují sborově. Voliči ANO i Motoristů jsou v tomto podle různých průzkumů názorově rozpolcení, což je chyba vlády. Ta s nimi nedebatuje. Nevysvětluje jim, co jednotlivé kroky znamenají. Nepředkládá jasnou vizi, kam hodlá dojít, a po jaké cestě. Jakoby se za své kroky styděla či jim nevěřila.
Když není vůle…
Není problém najít osobnosti, které se v případě výše zmíněných témat proti Petrovi Pavlovi vymezují, a nabízejí alternativu. Jde například o Petra Druláka, Ilonu Švihlíkovou (Tu Andrej Babiš zapřel jako Petr, nikoli Pavel, Krista), Miroslava Ševčíka či Jana Zahradila.
Problém je, že současná vláda tyto osobnosti neoslovuje jako možné prezidentské kandidáty, a že témata, jež by měla být jejími vlajkovými loďmi, rozmělňuje a bagatelizuje.
Největším nepřítelem kabinetu Andreje Babiše není opozice, ale je jím právě tento kabinet sám. Svým voličům totiž neukazuje směr. Možná proto, že ho sám nenachází, což je ovšem velmi špatná zpráva pro celou naši společnost.
Bez vzdělanosti není obrození…
Osobně se domnívám, a ve svých statích to opakuji, že je třeba začít u vzdělávacího systému. Jedině lidé znalí historických faktů sebou nenechají manipulovat a nedají se zneužít například k přepisování výsledků druhé světové války. Jenže v takovém případě nemůže stát v čele resortu školství Robert Plaga.
Zkouška za dveřmi
Blíží se senátní volby, které jasně ukážou, zda současné vládní strany potlačí svá ega, a postaví společné kandidáty. Čímž se rovněž zjistí, jak to vládní strany myslí vážně se svým odporem k politice Green Dealu a k emisním povolenkám, k nekontrolované imigraci, k likvidační politice zvyšování nákladů na zbrojení a k eurofederalizaci (v níž se drží ústa i krok) jako takové. A jestli naše společnost o nějakého vyzyvatele Petra Pavla v soupeření o Hrad vůbec stojí.
Sepsal jsem villonskou baladu, v níž se zamýšlím nad neutěšeným stavem světa, jejíž motto je ovšem nadmíru pozitivní: Když vládne temno, nám všem přeji svit.
Temno a svit
Další rok v děsném tempu uplynul,
a já jsem starší. Slavit? Neslavit?
Kdo chce psa bíti, vždy si najde hůl.
Svět se nám chvěje. Kdekdo je v něm bit.
Ztrácí se rozum, okorává cit.
Lhostejnost hesla doby doprovází.
Ratolest míru dal bych do své vázy.
A co bych k tomu ještě mohl chtít?
Ať lidstvo do zdi tryskem nenarazí.
Když vládne temno, nám všem přeji svit.
Čím vyšší řády, tím je i víc nul.
Přeji si zdraví. Chtěl bych uzdravit
svět, který na hruď zkázu přivinul,
svět, který drží jedna tenká nit.
Hlas, který hlásal duši nezranit,
zaniká v řevu, na nějž povel sází,
rozkazy vedou lidí do nesnází,
neboť jim smysl chůze zůstal skryt,
zabalen do všech otřepaných frází.
Když vládne temno, nám všem přeji svit.
Dějinný chod se opět rychle hnul,
nezdá se, že by ráčil polevit.
Z minuty k pádu je již jenom půl,
kdy není vidět písmo pro sešit.
Člověk by přál si trochu potěšit,
když to, co může, zásadně se kazí.
Přál by si život v lásce, bez nákazy,
který byl dešti zloby téměř smyt.
V očích je příliš rozpálených sazí.
Když vládne temno, nám všem přeji svit.
Miluji život. Vnímám příkré srázy.
Apokalypsu víra nezarazí?
Rád bloumám v lese. Dokážu v něm snít.
Erupcí strachu prázdnota se plazí.
Když vládne temno, nám všem přeji svit…
Následující sonet věnuji vám všem, kdo potřebujete povzbuzení. Kdo jste zahlceni nálepkováním všeho druhu, ponižováním, ale i lhostejností a apatií mnohých a kdo potřebujete najít sílu k tomu se nevzdat:
Křídla v duši
Někdo si myslí, že dospělost značí,
že na anděly člověk nevěří.
Vždyť peří je jen záležitost ptačí,
a co by byla křídla bez peří?
Jiní, co déle po světě již kráčí,
vědí, že jsou tu lidé někteří,
kteří, byť byli dáni do bodláčí,
rozkvetou v růže, když se sešeří.
Křídla těch lidí ukrytá jsou v duši.
Ten, koho chrání, z jejich očí tuší,
že právě pro něj lehce jimi mávnou.
Za světlem cestu ukazují ze tmy,
kdy často stačí jeden úsměv letmý,
jenž prozrazuje, že jsou s ním již dávno…
Vy ten systém dosazování figurek na určité posty popisujete jako soutěž , o toho nejvhodnějšího kandidáta . V určitém smyslu to tak je . Každé volby probíhají tak , že jsou předem vybraní určití „kádři“ generačně parazitických klanů , které založením politické strany a výběrem svých poskoků aspirují na převzetí moci v daném státu , či v dané části státu .
Takže každá volba proběhne zaručeně a ne náhodně , jako výběr mezi špatným a hodně špatným , protože každý koho zvolíte nebude pracovat na rozvoj státu , nýbrž na zájmy dané skupiny . Ať už místní , či přeshraniční .
A k volbě předem vybraného adepta pRezidenta protektorátu ČR , lze podotknout to samé . Proč SPD vybrala za kandidáta člověka , který nemohl prorazit , vzhledem k tomu , že svým projevem nepatřil mezi oslovovače davu .
Proč ANO nenasadila protifiguru ohrožující vzestup štábní krysy na hrad .
Protože jim tento manévr byl zakázán .
Jako maskot tohoto státu byl vybrán chameleon a to z toho důvodu , že vyhovuje pro průběh procesu likvidace České státnosti skupinám protistátním , tak i skupinám , které operují z pozice globální politiky , které maskota použijí k rozvoji svých prosazovaných procesů , přičemž mimo jiné zaříznou ty , kteří jim svým nechápáním do průběhu běžících procesů vstupují . Že přitom maskota a jeho vodiče použijí jako palivo pro své projekty , je chybou těch , kteří nechápou to , co chápat musí , pokud se derou příliš vzhůru . Že se musí „zařadit“.
A nedělám si žádné iluze o tom , že v této přetahované bude někdo brát ohledy na pasené stádo . Prostě budeme zařazeni do projektu toho , kdo je schopen zařadit střední a východní Evropu do svých scénářů a kdo má nástroje , zdroje a kádry k tomuto řízení .