21 listopadu, 2026

PAK ZBÝVÁ JEN JEDNA VĚC!

In memoriam Wolfgang Borchert – 20. května 1921 – 20. listopadu 1947

V německém prostoru se v poslední době znovu silně sdílejí protiváleční autoři – hlasy generace, která zažila válku na vlastní kůži a dokázala o ní psát bez jakéhokoli patosu. Jedním z nejvýraznějších z nich je Wolfgang Borchert, představitel poválečné Kahlschlagliteratur, tedy literatury vzniklé na místě, kde už nic neroste.

Včera uplynulo přesně 79 let od chvíle, kdy v pouhých šestadvaceti letech zemřel na následky válečného věznění a podlomeného zdraví. Pár týdnů před smrtí, na podzim roku 1947 v basilejském sanatoriu, napsal tento mrazivý manifest Dann gibt es nur eins!

Protože mě jeho tvorba kdysi hluboce zasáhla – a dnes zní jeho slova až děsivě aktuálně –, přikládám celý text ve svém vlastním překladu:

PAK ZBÝVÁ JEN JEDNA VĚC!

Ty – člověče u stroje a člověče v dílně.

Jestliže ti zítra nařídí, abys přestal vyrábět vodovodní trubky a hrnce na vaření – a místo toho vyráběl ocelové přilby a kulomety – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – dívko za pultem v obchodě a dívko v kanceláři.

Jestliže ti zítra nařídí, abys plnila dělostřelecké granáty a montovala zaměřovače na odstřelovací pušky – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – majiteli továrny.

Jestliže ti zítra nařídí, abys místo pudru na tvář a kakaa prodával střelný prach – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – výzkumníku v laboratoři.

Jestliže ti zítra nařídí, abys vynalezl nový druh smrti, který má být použit proti životu – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – básníku ve své pracovně.

Jestliže ti zítra nařídí, abys přestal zpívat písně o lásce a začal zpívat písně nenávisti – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – lékaři u lůžka nemocného.

Jestliže ti zítra nařídí, abys potvrzoval, že jsou muži schopni války – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – duchovní na kazatelně.

Jestliže ti zítra nařídí, abys žehnal vraždění a posvěcoval válku – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – kapitáne parníku.

Jestliže ti zítra nařídí, abys přestal vozit obilí – a místo toho vozil děla a tanky – pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – pilote na letišti.

Jestliže ti zítra nařídí, abys nad města dopravoval bomby a fosfor, pak zbývá jen jedna věc:

Řekni NE!

Ty – krejčí u svého stolu, kde stříháš látku. Pokud vám zítra nařídí, abyste oblékli uniformy, pak zbývá jediná věc:

Řekněte NE!

Vy, soudci ve svých talárech.

Pokud vám zítra nařídí, abyste zasedli ve vojenském soudu, pak zbývá jediná věc:

Řekněte NE!

Vy, muži na nádraží.

Pokud vám zítra nařídí, abyste dali pokyn k odjezdu vlaku vezoucího munici či vojsko, pak zbývá jediná věc:

Řekněte NE!

Vy, muži na vesnici i ve městě.

Pokud zítra přijdou a přinesou vám povolávací rozkaz, pak zbývá jediná věc:

Řekněte NE!

Vy, matky v Normandii i na Ukrajině; vy, matky v San Franciscu a v Londýně; vy u Žluté řeky i u Mississippi; vy, matky v Neapoli, Hamburku, Káhiře či Oslu – matky na všech kontinentech, matky po celém světě.

Pokud vám zítra nařídí, abyste přiváděly na svět děti – ošetřovatelky pro polní lazarety a nové vojáky pro nové bitvy –, pak, matky světa, zbývá jediná věc:

Řekněte NE! Matky, řekněte NE! Neboť pokud neřeknete NE – pokud VY neřeknete ne, matky –, pak, pak…

V hlučných, párou zahalených přístavních městech utichnou s táhlým sténáním obrovské lodě a budou se líně kolébat – jako vodou nasáklé mršiny titánských mamutů – o mrtvé, opuštěné nábřežní zdi; Jejich kdysi třpytivé, zvučné trupy jsou nyní obaleny řasami, mořskými chaluhami a slávkami; páchnou rybinou a hrobem, drolí se, chátrají, jsou mrtvé –

Tramvaje – jako nesmyslné, zašlé klece se skleněnýma očima – budou ležet všude kolem, promáčknuté, zničené, s olupujícím se nátěrem; vedle spletitých ocelových koster trolejového vedení a kolejí, za trouchnivějícími kůlnami s děravými střechami, na zapomenutých ulicích rozervaných krátery –

Přivalí se husté, olověné, blátivě šedé ticho – nenasytné, neustále se rozpínající –; pronikne do škol, univerzit i divadel, přes sportoviště a dětská hřiště; bude ponuré, chamtivé, nezastavitelné –

Na zanedbaných svazích budou hnít sluncem zalité, šťavnaté hrozny; v vyprahlé zemi bude vadnout rýže; na ladem ležících polích zmrznou brambory; a krávy budou k nebi trčet svýma ztuhlýma, mrtvýma nohama – jako převrácené stoličky na dojení –

V laboratořích budou geniální vynálezy velkých učenců podléhat zkáze, rozkládat se a pokrývat plísní –

V kuchyních, spížích a sklepech, v chladírnách i sýpkách vezmou za své poslední pytle mouky a poslední sklenice jahod, dýní či třešňové šťávy – stejně jako chléb, ležící pod převrácenými stoly a na roztříštěných talířích… vše zezelená a rozlité máslo začne páchnout jako mazlavé mýdlo; obilí na polích polehne vedle zrezivělých pluhů – jako armáda skolená v bitvě – a kouřící cihlové komíny – průduchy a věže dunících továren – se začnou drolit, pohlceny postupující, věčnou trávou – drolit – drolit – drolit –

Pak bude poslední člověk – s rozervanými útrobami a otrávenými plícemi – bloudit zcela sám, bez naděje na odpověď, pod sluncem sálajícím toxickým žárem a pod hvězdami, které se točí v závratném reji; sám uprostřed rozlehlých, nepředstavitelných masových hrobů a chladných idolů oněch obrovských, pustých měst z betonových bloků. Ten poslední člověk – vyzáblý, šílený, rouhající se, naříkající – vykřikne strašlivou otázku: PROČ? Ale jeho výkřik zanikne, nevyslyšen, v širých stepích; Bude se vznášet mezi rozbitými troskami, pronikat do sutin kostelů, narážet do stěn betonových bunkrů a dopadat do kaluží krve – nevyslyšen, bez odezvy, jako to úplně poslední.

Zvířecí výkřik posledního tvora – člověka –

To vše se stane,

zítra,

možná zítra,

možná už dnes večer,

možná dnes večer,

pokud…

pokud…

pokud neřeknete NE.

One thought on “PAK ZBÝVÁ JEN JEDNA VĚC!”

  1. „Pokud vám zítra nařídí, abyste přiváděly na svět děti – ošetřovatelky pro polní lazarety a nové vojáky pro nové bitvy –, pak, matky světa, zbývá jediná věc:

    Řekněte NE!“

    Banksteři zavedli feminismus, antikoncepci, „plánované rodičovství“, LGBTQ, a koronafašismus s mRNA sajrajty. Výsledek se skoro přibližuje zoufalství autorovy ideologie. Porodnost v protektorátech mezinárodního parazita je úchvatná. V ČR asi 1.3. Každý rok méně. V démonkratické Jižní Korei ovšem kazisvěti dosáhli rekord, porodnost 0.7.

    Co se týče neposlušnosti, říkání lokajům banksterismu NE:
    Na Ukrorujně odchytávají lidi jak lovnou zvěř.
    Říkat NE, bez schopnosti pochopit podstatu režimu, je nedostatečné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *