Myslím, že v tomto „sportu“, kdy pořád něco objednáváme a pořád nic nemáme, jsme jedineční.
Dnes jsem slyšela Karla Řehku rozplývat se nad tím, jak 2 % HDP na obranu jsou málo. Tak jasně, že tímto stylem ano. I 50 % by bylo málo. Protože i 50krát nic je pořád nic.
Je to taková klasika, jako v případě polních kuchyní – peníze odešly jako záloha, objednané drony ale nedorazily a dodavatelská firma následně zkrachovala. Tudum tum.
Ministerstvo obrany chtělo pořídit deset dronů pro pyrotechniky Vojenské policie. Firmě Summit Defense podle dřívějších informací médií zaplatilo zálohu 17,6 milionu korun. Dodavatelská firma ale následně zkrachovala a objednané drony nedodala. To solventnost těch firem nikdo neprověřuje? Nedělejte si srandu, že strategický vojenský materiál může AČR dodávat každý krachující ďoubal, případně krachující bývalý ódeesák.
„Policejní orgán se zejména zaměřil na ověření úmyslu dodavatele plnit dle uzavřené smlouvy. Sestavil a ověřil časovou linii jednání, která vedla k vzniku situace, jež mohla naznačovat, že došlo ke spáchání trestného činu.“ Nakonec ovšem došli k tomu, že se nic nelegálního nestalo, a věc odložili.
Akorát se teda dodavatelská firma i její mateřská společnost Summit Advanced Systems nacházely na hraně bankrotu už v době uzavření smlouvy. S firmou byla smlouva uzavřena bez veřejné soutěže, což ministerstvo zdůvodňovalo unikátním know-how. Jenže firmy žádné unikátní know-how neměly a dokonce podle zjištění ona firma Summit Defense plánovala přeprodat státu drony od jiné společnosti. 
Švejk by měl radost.
Takže nic se nestalo, zapomeňte. Jen nemáme ty miliony a, co je horší, ani ty drony. Ale pořád se tu najdou slabomyslní jedinci, kteří to budou do morku kostí obhajovat a nás nazývat neznalými dezoláty. To nevymyslíš.