Deník N skutečně nepatří k mnou preferovaným médiím a jsem přesvědčena o tom, že povětšinou hájí zájmy, které jsou v rozporu se zájmy a názory, které zastávám já. Nicméně, jak praví klasik, i stojící hodiny ukazují dvakrát denně správný čas a to, že jsi paranoidní neznamená, že tě nikdo nesleduje.
Zcela v duchu těchto lidových průpovídek trefil Deník N kladívkem na hlavičku hřebíčku svým rozsáhlým článkem s názvem „Soudkyni potrestali za nevhodné chování, o dětech rozhoduje dál. Rodiče opět popisují nátlak a křik“, které popisuje jednání soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6, JUDr. Kamily Petrusové. (https://denikn.cz/2079342/soudkyni-potrestali-za-nevhodne-chovani-o-detech-rozhoduje-dal-rodice-opet-popisuji-natlak-a-krik/?fbclid=IwY2xjawTqjl1wZG9mBWV4dG4DYWVtAjEwAGJyaWQRMVRBcHQwbXdQZUNBM2ZONHFzcnRjBmFwcF9pZBAyMjIwMzkxNzg4MjAwODkyAAEeLPah9bBfZ39Y2GKQkVmSgwf45m3LWPIwEBTAZomdODItWXIHSEUAjeIEKl4_aem_hbpyL5e9LxvfqkGjuC6v6A&)
Předesílám, že s danou soudkyní mám při obhajobě svých klientů osobní zkušenosti a její jednání, které je v článku popisováno, zcela odpovídá mým vlastním zážitkům, které jsem s danou soudkyní měla. Rozhodně patří k tomu nejotřesnějšímu, co jsem za 32 let svého výkonu advokacie u soudů zažila.
Situace, kterou Deník N ve svém článku popisuje, je dle mého názoru vyobrazena naprosto relevantně, přiléhavě a korektně. Nicméně je to jen JEDNA SOUDKYNĚ, a i když se jedná o extrémní případ, různých aspektů takového jednání jsem v průběhu své praxe zažila nemálo, a to včetně okřikování advokátů a snižování jejich důstojnosti.
Pojďme se však na daný případ podívat z širšího, obecnějšího hlediska. Základem problému dle mého názoru je, že soudci jsou neodvolatelní. Nenesou tedy za své jednání, včetně rozhodnutí žádnou OSOBNÍ zodpovědnost a důsledky i uznaně nesprávného jednání jsou pro ně zanedbatelné. Jakmile někdo stane soudcem, je jim prakticky do konce jeho pracovní kariéry, která má ovšem k „normálnímu“ postavení občanů – zaměstnanců asi stejně daleko, jako je z Obvodního soudu pro Prahu 6 na Mars. Tato situace byla nastolena zákonem č. 335/1991 Sb. o soudech a soudcích. Ten přinesl jmenování soudců bez časového omezení a jejich neodvolatelnost, což byla zásadní změna oproti předchozímu zákonu č. 36/1964 Sb., kdy soudce z povolání byl volen národní radou (tedy Československým parlamentem, po vzniku federace pak Českou národní radou nebo Slovenskou národní radou. Zde je nutno připomenout, že ministerstvo spravedlnosti nikdy neexistovalo na federální úrovni). Volební období bylo desetileté a příslušnou národní radou mohl být soudce odvolán na návrh Národní fronty (tedy souhrnným orgánem všech za socialismu existujících politických stran.)
Důvodem přijetí ustanovení o neodvolatelnosti soudců bylo tvrzení, že tímto konstruktem bude zajištěna nestrannost soudců. Ti se totiž nebudou muset bát o své soudcovské křeslo a nebudou podléhat vlivům, které by je mohlo přiklonit na jednu či druhou stranu na základě jiných aspektů než čistě právních. Zde je nutno se posunout v čase a zkonstatovat, že je na místě citovat další zlidovělé moudro, jehož autorství je připisováno bývalému předsedovi vlády Ruské federace, Viktoru Černomyrdinovi: „Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky.“ Místo nezávislých soudců jsme si vypěstovali kastu, jejíž jedna – nikoliv nepodstatná – část byla nejen „lidovou“ moudrostí pojmenována jako „justiční mafie“.
Faktem je, že soudy dnes se viditelně v politicky exponovaných kauzách přichylují na jednu či druhou stranu, a to nikoliv PŘES TO, že jsou soudci neodvolatelní, ale PRÁVĚ PROTO. Změna politického režimu, a to demokratickými volbami, je pro ně naprosto nepodstatná, protože platí, že „jednou rozsouzeno – navždy rozsouzeno“. Ke kariérnímu postupu je možno se propracovat v době vydání toho kterého rozsudku a tento kariérní postup je, pozor, změna, NENAPADNUTELNÝ. To zabezpečil Ústavní soud svým nálezem ze dne 12. září 2006 sp. zn. II. ÚS 53/06 ve věci odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové z její funkce. Zde Ústavní soud zcela nezávisle, pochopitelně, dospěl k závěru, že výkonná moc nesmí zasahovat do „personální stability a nezávislosti soudnictví“, neboť „personální stabilita a autonomie představitelů soudní moci jsou nezbytnou podmínkou pro dělbu moci.“ Takže když si za jedné vlády vysloužíte funkcionářské křeslo, další vláda může tak právě jenom čekat, až justičnímu funkcionáři uplyne volební období a stane se opět „jenom“ soudcem.
Existence přímo jungovského stínu – tedy nechtěného a nezamýšleného důsledku dnes existující právní úpravy „nezávislosti“ soudců se projevuje právě v takových případech, jako je případ soudkyně Kamily Petrusové. Jestliže – dle sdělení Denku N – „Někdejší předseda soudu Karel Steiner Deníku N sdělil, že vedení vyvíjelo „v rámci svých možností maximální možné úsilí, aby opatrovnické věci byly řádně vyřízeny/skončeny“ je možno pouze konstatovat, že ani tehdejší předseda OS Praha 6, ani nynější předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 JUDr. Kateřina Melková, případně místopředsedkyně soudu pro věci občanskoprávní JUDr. Eva Pořízová, si nemusí dělat vrásky, i když by soudkyně Petrusová řádila v rodinách tak, jako doposud, tedy jak černá ruka. I jejich funkce jsou na dobu jejich jmenování neohrožené.
Jedinou obranou proti evidentnímu zneužívání soudcovské pravomoci tak, že lze pochybovat nejen o profesní zdatnosti, ale i o osobní integritě soudce, je poukazování na značně obecné ustanovení § 80 zákona o soudech a soudcích. Protože v tomto státě (alespoň z mého pohledu) to vypadá tak, že se čtením zákonů již nikdo neobtěžuje, dovolím si uvedené ustanovení citovat doslova:
§80
(1) Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce je povinen podávat oznámení o osobním zájmu, o činnostech, majetku, příjmech a závazcích podle zvláštního právního předpisu.
(2) V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména
a) je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst,
b) je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce,
c) je povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví,
d) se nesmí při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky,
e) musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků,
f) dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována.
Avšak položme si otázku: co se stane, jestliže justiční orgány samy a zcela nezávisle dospějí k názoru, že § 80 zákona soudech a soudcích soudce neporušil a není tudíž důvod proti tomu kterému soudci zasahovat? A to ani v případě, kdy si obrovská masa účastníků řízení myslí pravý opak?? Ano, je to zřejmé: nestane se VŮBEC NIC… Nezávislost soudů a soudců (na všem včetně na zákonu) je dokonána…
A na závěr ještě jedna zpráva: stejně otřesným způsobem, jakým soudí JUDr. Kamila Petrusová jen dle mých osobních znalostí a zkušeností – a to s obohacením o další skvělé „kličky“, na některé z nichž dokonce ještě nepřišla ani výše zmíněná – soudí jen v Praze a jen opatrovnické věci minimálně dva soudci, o jejichž identitě pochopitelně nesmím nic ani naznačovat. Konstatuji pouze, že na jejich jednání jsem si opakovaně stěžovala u předsedů daných soudů, u předsedy nadřízeného soudu, tedy Městského soudu v Praze, ba i u Ministerstva spravedlnosti a jak čtenáři správně očekávají, nestalo se VŮBEC NIC. A to i když moje stížnosti byly shledány oprávněnými – na způsobu řízení danými soudci to nemělo žádný dopad. Ostatně poté, co na mě podala stížnost na Českou advokátní komoru předsedkyně Okresního soudu pro Prahu – západ a předseda Nejvyššího soudu ČR že jedním či druhým způsobem „snižuji důstojnost justice“ (obě byly ČAKem zamítnuty, za což děkuji), jsem zvědavá, co bude následovat po tomto článku: další projev nezávislosti justice?
Takže aby těch závěrů bylo vícero, dodám ještě jeden: někdy se zdá, že jdeme vpřed a vykračujeme správným směrem. V případě tak zvané údajné „nezávislosti soudů“ jsme dle mého názoru udělali krok vzad. Takže je na čase udělat krok vpřed, a to minimálně jeden.
https://drigon.blog/2026/08/15/neodvolatelnost-soudce-rovna-se-absolutni-moc/
Mé zamyšlení nad neodvolatelností soudců a nad jejich jmenováním.
Přeji hezký den a otevřenou mysl.
Dříve, než někdo u nás začne rozvíjet své myšlenky o tzv. „neodvolatelnosti soudců“ u nás, měl by se seznámit v nezbytném rozsahu s právní úpravou postavení soudců.
Ti, co umějí číst, by přišli i na to, že žádná „neodvolatelnost soudců“ u nás neexistuje.
Abyste nebloudil, právní úpravu najdete zde – zákon o soudech a soudcích …
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-6
a zákon o řízení ve věcech soudců … https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-7
Neodvolatelnost soudců a z toho plynoucí moc a absence jakékoliv zodpovědnosti vede k feudalistickému absolutismu a mafiánství soudců…
Nezodpovědnost nikdy k dobrým koncům nevede ! Absolutní nezodpovědnost vede k nejhorším koncům…
Ústavní soud zde v červnu zcela pošlapal jakýkoliv zbytek své důvěryhodnosti (kauza Pavel vs Babiš a flagrantní porušení zákonů o ÚS soudci…), je to jen prodejná děvka politických zájmů a zbrojařských magnátů…
A nejhumornější karikatura pak jsou soudcovští „králíčci“ malých provincií (jako Indiana) nebo středně velkých zemiček (jako Brazílie), kteří si myslí, že mohou vládnout celému světu a nadnárodním korporacím nařizovat, co musí cenzurovat a koho kam nesmí pustit… A když se nepodvolí, udělovat miliardové vyděračské pokuty… Poněkud zapomínají, kde končí hranice jejich Jurisdikce…!
πα½
Čtu tady kritiku dělby moci i s názorem na odstranění onoho třetího pilíře, moci soudní. Samozřejmě, na názor máme každý právo, jenom při jeho uskutečňování musíme myslet „na ty konce“.
Pro připomenutí –
Charles Louis Montesquieu
„Charles Louis de Secondat, baron de La Brède et de Montesquieu (od 5. ledna 1728) (18. ledna 1689 La Brède – 10. února 1755 Paříž) [šárl lui d’sekonda e d’monteskijé], byl francouzský filozof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby. Proslavil se dílem O duchu zákonů (De l’esprit des lois), které položilo základy moderní politické filozofie.[1]
Dělba moci
V této knize uvádí Montesquieu svou politologickou teorii rozdělení moci ve státě na tři složky: výkonnou, zákonodárnou a soudní. K stávajícímu názoru Johna Locka na nutnost rozdělení moci do dvou složek přidal i složku třetí, soudní moc. Soudní moc musí být k zajištění své funkčnosti nezávislá a výkonná moc musí být omezena zákony, které si nemůže schvalovat sama.
• Výkonná moc má dohlížet na výběr daní, armádu, veřejně dostupné služby a dopadení zločinců.
• Zákonodárná moc má zjišťovat stav mezi lidmi a jejich vůdci ve státě a podle toho navrhovat zákony, kterými se bude společnost řídit.
• Soudní moc pak má vykládat zákony a vynášet rozsudky.
Montesquieova teorie měla v USA vliv na Otce zakladatele, ústavu Spojených států amerických a systém takzvaných „brzd a protivah“, v Evropě na vývoj po roce 1848 (francouzská ústava z roku 1791), v Rusku na Kateřinu Velikou a mnoho dalších panovníků a filosofů po celém světě.“
Co tím chci říct?
Že nic lepšího pro demokratickou společnost, než dělbu moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, jak ji prvně popsal a knižně vydal Montesquie už před 278 lety, ještě nikdo nevymyslel.
Protože problém našeho současného marasmu není v té DĚLBĚ MOCI, ale v tom co přesně, „na komoru“ píše autor Jan Plaček v tomhle článku – https://medium.seznam.cz/clanek/jan-placek-pro-zmenu-kvality-spolecenskeho-zivota-staci-pouze-dbat-o-poznani-objektivni-pravdy-37674
Si, tedy, myslím.
Možná jsem to zformuloval špatně, ale chtěl jsem říct, že pokud má být justice „třetím pilířem moci“ ve státě, kde je dle ústavy zdrojem veškeré moci údajně lid, musí mít lid také právo tuto moc zvolit, kontrolovat a odvolat / znovu nezvolit, stejně jako tomu je u zbylých dvou pilířů.
Žádná nepřímo ustavovaná součást moci nesmí stát nad těmi, které lid volí přímo. Ani mít vůči nim nějaké výhody. Žádný poslanec ani člen vlády není do své funkce jmenován doživotně, například. Dokonce by nám to asi připadalo jako totalita. Kdežto u soudců se to bere jako samozřejmost. Proč?
Jsem pro zachování třetího pilíře, pokud bude svou moc a svůj mandát odvozovat z pravidelně opakovaných přímých voleb. Jinak nejde o nic jiného než správní úřad.
Protože být soudcem je vyhrazeno jenom některým.
Ale s osobními kvalitami to nesouvisí,je třeba se správně
narodit a být členem správné „“lepšolidní““ struktury.
Stane,
napsal jste – „…musí mít lid také právo tuto moc zvolit, kontrolovat a odvolat /
znovu nezvolit, stejně jako tomu je u zbylých dvou pilířů.“
OK!
Já nehoruju pro současný systém „soudcokracie“, nicméně věc je mnohem složitější, přece. Už tím, že první dva „pilíře“ moci jsou ryze politické, kdežto ten třetí je /musí být, nebo skutečně je?/ naprosto APOLITICKÝ.
A jen pro srovnání – činnost volené Poslanecké sněmovny a od ní se odvíjející vlády /k apendixu v podobě Senátu nepřihlížím/ hodnotíme – ve srovnání s hodnocením soudů jak?
Pokud vím, tak právě vlády a aktuální Poslanecké sněmovny si stojí na žebříčcích hodnocení občany nejníže ze všech státních institucí – včetně hodnocení těch samých, co je zvolili.
Takže jsem nakloněn nevidět ten problém primárně ve způsobu vzniku a trvání těch institucí a s tím spojenou kvalitou jejich činnosti, byť Poslanecká sněmovna a derivátně i vláda vzniká z opakovaně aprobované vůle občanů, kdežto obsazení soudní soustavy formou prezidentem doživotně jmenovaných soudců.
Dovedu si představit, že funkce soudce by byla omezena časovým mandátem /řekněme desetiletým/, po němž by soudce musel svůj mandát obhajovat. Otázkou je před kým, a zda by i tohle nebylo zformalizováno tak, že by šlo víceméně o frašku. Píšu-li „před kým“, mohla by to být komise složená z delegátů nadřízeného soudu, státního zastupitelství, advokátní komory a orgánů územní samosprávy i státní správy.
A na závěr – osobně nejsem tak skeptický vůči soudcům a soudům. Jistě, jako všude, i zde se najdou špičky, průměr, a ti, co se vezou na chvostu peletonu.
Ale pro všechny ti lidové sudiče soudců samotných a fungování soudů mám skromnou otázku – „Máte představu, co obnáší JUSTIČNÍ ZKOUŠKA a jak ve skutečnosti vypadá práce soudce?“
Protože to, že se nám nelíbí nějaký rozsudek nebo něco na soudcích a soudech, ještě automaticky neznamená, že máme pravdu.
Objektivitu soudního rozhodování by totiž měla zaručit existující dvoustupňová soustava soudního řízení /nalézací a odvolací/, ve většině případů s možností „třetího stupně“ cestou dovolání k Nejvyššímu soudu, a v určitých případech i cestou ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.
Věci jsou většinou složitější, než jako laikové dokážeme chápat.
j..
PS
A, kdyby tento koment četli, pro případné zdejší experty na ústavní právo, ostatní právní i vědní disciplíny, včetně prací všeho druhu, už dopředu říkám – „Ano, jsem si vědom, že jsem blb a primitiv.“
Jen oni jsou letadlo.
Soudci tu rozhodně nejsou apolitičtí…
Viz političtí vězni Čermák nebo (tuším?) Tušl, bručí ve vězení za relativně nevinné žvásty, nebo Křivka zatím s podmínkou za Z na mikině, zatímco šmejdi jako Hřebejk a další vypouští mnohem horší výroky a nabádání k vraždám zcela beztrestně…
Se soudci je zásadní problém, že když jsou neodvolatelní, a nezávislí především na zákonech, nemají žádnou ZODPOVĚDNOST, a proto jsou mnozí z nich naprosto nezodpovědní… (V zemích věřících bývají zodpovědní alespoň Bohu, ale tihle ateisti nejsou zodpovědní nikomu)
(A poslance i vládu hodnotím vždy důvěryhodněji, a to i tu minulou, než justiční „mafii“, protože té vlády se můžeme zbavit – sice pozdě, ale přece, když se bude chovat tak, jako třeba ta minulá – a ta vláda to ví a zcela beztrestně se chovat nemůže…)
πα½
Chyba se udělala už v samotném základu, žádný „třetí pilíř moci“ se neměl vytvářet. Pokud nejsou soudci voleni přímo a na pevně dané období, stejně jako poslanci, mají být soudy prostě správní úřady vyššího stupně v plné gesci ministerstva spravedlnosti. A samozřejmě mají být při výkonu své funkce civilně oblečení, žádné směšné kostýmy, které mají implikovat jejich nadřazenost.
Až budeme psát novou ústavu, musímena to pamatovat.
100% trefa do černého…
😁
🤣
Myslíte ústavu konstituční monarchie?
Ta existovala od roku 1867…
Myslím ústavu demokracie bez přívlastků.
Jsem mírný optimista, nejnovější vyjádření ministra Tejce dávají jistou naději na zlepšení, uvidíme.
Já jsem naprostý pesimista. Systém je špatně nastavený a přitom dokonale zabetonovaný. Jedinou jeho slabinou, kterou by bylo možné využít, je možnost, kterou se zatím žádná vláda neodvážila vyzkoušet, i když o tom snad téměř každá uvažovala (dokonce i Marek Benda přiznal, že o tom v ODS kdysi uvažovali). A tou je prostě rozhodnutí nějakého soudu, ideálně ústavního, ignorovat. Případně si to ještě nechat posvětit zástupci (údajně) svrchovaného zdroje moci v parlamentu.
Pak by se teprve ukázalo, kolik má která složka moci divizí.
Kdo kontroluje kvalitu práce soudců a státních zástupců?
Nikdo.Když automechanik udělá blbě brzdy,dopadne to
podle toho.Když státní zástupce na telefon zvenku popraví
občana dvě minuty před zahájením podání vysvětlení,
nic se neděje.Když tentýž …..zařídí dvojnásobné potrestání
za vyfabulovaný blábol,vše v pořádku.Není divu.Z justice
se stala chátra,když popravila nevinného Kajinka.Stejně
jako policie ztratila čest…..a dvojnásobný vrah běhá po
Plzni.Občané prý znají i jeho jméno,ale mlčí,nikdo nechce
být třetí.Proto musíme hledat řešení,které bude účinné
a nás neohrozí.Lze to,a není to tak náročné jak by se zdálo….
…..to jméno?? Inu Kronďák…info přímo od jakéhosi jeho kolegy-operativce… Stalo se v r. 1994, cestou z Plzně na křižovatku ve Stříbře, kde se vlevo odbočovalo na další cestu k hranicím DE. Ten kriminalista se nám -coby lovec autostopu- „nasomroval“ tak nějak napůl samovolně do auta, když jsme zastavili před jedním plzeňským kruháčem za účelem najít v papírové mapě správnou cestu na hranice do DE. A po cestě se zajímavě rozpovídal…dokonce nám ze zadního sedadla, kde se uvelebil, ukázal na důkaz že je mužem zákona i svůj policajtský průkaz, a z batohu vytáhl i „čízu vzor (tuším) 75…nebo jak se to jmenovalo… Slámová i Kolja Kubíček o tom všem věděli…nehnuli ale prstem. A tak v téhle odporné švejkovské zemi, která se vyznačuje MEGA-LŽÍ „ŽE JE MATERIÁLNÍM PRÁVNÍM STÁTEM“, Kajínek hnil v base. A hnil by tam dodnes, kdyby moudrý Zeman neučinil tak jak učinil. Dodnes se domnívám, že Zeman se nějak dověděl, kdo tam tehdy ty dva vzorné občany plzeňské galerky poslal do nebe (či kam jinam…) A závěrem: SORRY, ALE ŽE JAKO PRÁVNÍ STÁT?? NE NE…GAUNERSKÝ STÁT. S PŘESNĚ TAKOVOU JUSTICÍ, JAKOU MOUDŘE A PRAVDIVĚ POPSALA KOLEGYNĚ JUDr. KLÁRA SAMKOVÁ…SHORA PLEASE…
Jednou jedinkrát zažít tento justiční chalífát na vlastní kůži a dojdou vám fóry na léta. Když se z takového soudu vypotácíte na světlo boží uvědomíte si, že řeči o našem demokratickém státu jsou jen bláboly „těch nahoře“ a vy – druhdy hrdý občan – jste jen lejno u cesty!
Mám stejnou zkušenost. Justiční chalífát je velmi výstižný popis.
Celé je to tudíž naprostý nesmysl, což by redaktorovi Radimovi Vaculíkovi, jenž tenhle pamflet splácal, jistě potvrdil i student prvního semestru jakékoliv právnické fakulty. Ale cílem Seznamu není objektivně informovat. Cílem Seznamu je plivat špínu.
https://pravyprostor.net/aktivisticky-zurnalismus-seznamu-dosahl-noveho-dna/
Nevím o tom případu nic, právu nerozumím, právníky až na výjimky nemám rád a nic mi po tom není.
Ale nemohu se zbavit vtíravého pocitu, že se tady jedná o vyřizování osobních účtů.
S jedním ale souhlasím: Justice si v Kotlince vybudovala nedobytný hrad. 😾👎
(Osobní, docela čerstvá zkušenost. Pište, mailujte, telefonujte. Pokud nebudou soudy chtít, ničeho nedosáhnete. Ani nějaké reakce.)
Nedobytný hrad je dobytný,když je bez posádky.ZLO bude vítězit
tak dlouho,dokud my slušní budeme hodní…
Kdyby tenhle článek byl rozhodnutím, považoval bych ho za nepřezkoumatelné, protože neobsahuje náležité skutkové a právní úvahy.
Tu ÚÚÚPLNĚ nejposlednější iluzi o českém soudnictví jsem ztratil v okamžiku, kady jedna soudružka soudkyně shodila „žádost o předběžné opatření“, které mělo přinutit majitele k opravě elektrické instalace, aby veřejně přístupná ocelová dvířka rozvodné skříně nebyla pod napětím.
Nestalo se tak. Dvířka stále čekají, až přijde někdo v mokrých botách…
Možná, že až někdo umře. Moje hospitalizace po kopanci a týdenní pracovní neschopnost byla příliš málo…
Co třeba….. obecné ohrožení? Sice těžko si lze oředstavit, že by to kleplo naráz sedm lidí, ale za pokus by to stálo.
Na druhou stranu, jeví se jako účinná ochrana proti nenechavcům. Ovšem pro ten případ aby z toho nebyl randál jako ve Francii, prchatel se před policií ukryl do trafačky, což nebyl dobrý nápad, protože skončil grilovačkou v kobce vysokého napětí. Pak z toho hořela auta i obchody, protože souvěrci ugrilovaného tím vyslovili kategorický nesouhlas s jednáním policie, a vznesli kruciální námitku, že kdyby ho policie nehonila, k ugrilování by nedošlo. Naháňka sice byla kvůli krádeži, jenže byla nelegitimní, neboť je známo, že Alláh jim dal celou onu zemi.
Co by se stalo v případě jiného postupu – například pečlivě připraveným zkratovacím vedením spolehlivě připojeným na domovní zem (samozřejmě s maximální opatrností a nejlépe v izolačních rukavicích) za provozu „uzemnit“ ta zmíněná dvířka? Možná se to nebezpečné napětí na kostře dvířek podaří svést na potenciál země a problém bude (dočasně) vyřešen. Mohlo by se stát, že se objeví viditelný a taky slyšitelný výboj, při němž zkratový proud vyhodí nadřazené jističe v domě, pročež možná zhasnou např. některé byty. Potom se možná objeví více protestujících svědků, kteří nakonec budou rádi, že ten svodový proud nešel přes jejich vlastní tělo, a dojde jim, že by fakt zásadní oprava nebezpečného okruhu byla docela dost potřebná, dokonce i proti vůli pana majitele. Pak třeba věc vyřeší někdo jiný, než onen soud…
Re: Tomáš
Vyhodit jistič není problém. Problém je donutit vlastníka = SBD, aby konalo. Zvláště v případě, kdy vlastník bez jakékoli opravy rozprodává garáže družstevnákům, a to tímto stylem:
A/ koupíš si vlastní garáž – stavěnou za hotové – a vypadneš z družstva bez jakéhokoli majetkového vyrovnání, anebo
B/ nekoupíš a my si najdem kupce, ktarý nám dá prachy a my tě vystěhujem, i když jsi družstevník s platnou smlouvou a členstvím.
Kardinální průser – na 80 garáží je jeden elektroměr, zbytek jede na podružné hodiny a instalačka je stará 50 let bez jakékoli údržby…
Tak to možná konečně může dojít na názor (viz výše) nicku „pyčus“, pořádně rozfoukat to obecné ohrožení (předpokládám z vaší poslední věty že se asi vůbec nedělají povinné bezpečnostní revize). Upozornit na to policii, hasiče, pojišťovnu, zainteresované obyvatele…
Snad – opět viz výše – není nutno přizvat i muslimy?
Když vypadnou jističe několikrát denně je časem přestane bavit chodit je nahazovat.
A nebo to zveřejnit. Nejlépe za asistence pracovníků rozvodných zavodů.
Na misto politicko poucnyho skoleni muzstva nas by zajimaly fakta a skutecnosti. MIsto obvykly vseobecny vycpavky vatou tsunami pismen . A blabolu misto zakonu..Jako musi soudce vystupovat nezaujate , kdyz nevystupuje , judr udela svinstva ,dle prikazu zhora..
Patrasova , zminena v casti clanku , nic sme se nedovedeli a zatajovani..Prej nemela spravny chovani..
Dale co je potreba . Skoncit nacpavani soudcu vsude a natrvalo , kdyz kazdej , vodzhora dolu podleha ukonceni pracovniho pomeru. Hlavne tech uchylnej skudcu, judru..
A co ty predbezny, rozhodnuti toho soudu sasku v talarech , plazicich se pred presidentem , s predbeznostma , vycvicenych presidentem, jako psi , ktery aportujou na povel a jak potrebuje.
Pro svoje zbytecny vylety ovsem nikdy za ,za kazdou cenu , to se mi to hoduje a cestuje ,s poskokama ,
kdyz to jiny zaplati a musi a kdyz to z nich muzu vydrit .. Nic a zase hodne , toho nic..
Zase bezny a ocekavany , neurazit probuh ..Vod vsech karieristu co se chteji vysplhat mezi ne..
Politicko ,akademicky ,diplomaticky prazdno.