Vánoce jsou časem dárků, a i mně se jich pár dostalo. Což je fajn a jsem šťastná, že mám přátele, kteří na mě myslí, čím mi radost udělat. Ovšem ne vždy se jim to povede… tak říkajíc úplně, respektive, občas se jim povede vyvolat duchy z mé minulosti. To se bezesporu povedlo mým drahým přátelům L + R, kteří mi darovali nádhernou knížku: „Praha 1580 – 1680 – místo konfesijních sporů.“ To máte totiž tak. Když jsem na podzim 1986 dělala tzv. malý doktorát na právech, páchala jsem jej na katedře Dějin státu a práva a zkoušku jsem skládala z českých právních dějin. A i když jsem se snažila připravit se poctivě, (a ano, i prof. Malý mě pochválil, což teda všichni, kdo jej znali ví, že to bylo úplně TOP) tak jsem věděla, že když si vytáhnu otázky okolo Stavovského povstání, tak teda je po doktorátu. Protože já jsem ty vzájemné vztahy prostě nebyla schopna pochopit. Kdo – s kým – proti komu – a co z toho… Což teda mi značně připomíná i dnešní dobu. S problémem Stavovského povstání a z toho plynoucích zcela zašmodrchaných českých dějin jsem se poctivě snažila vypořádat i v létech následujících a jak vidno ze zde prezentovaného letošního vánočního daru, ještě není všem dnům konec. Musím hloub – hloub – hloub… a snad pak pochopím, co se tady děje i dnes. A zkusím si taky odhadnout, kterých sedmadvacet českých pánů skončí na Staromáku tentokrát…Když jsem procházela zde prezentovanou nádhernou publikací, přišel mi na mysl fiktivní dopis, který jsem napsala v roce 2011 urozené paní Polyxeně z Lobkovic. Znovu jsem si ho přečetla – a tady ho máte. Je mi to moc líto, ale na své aktuálnosti neztratil vůbec nic…
Vysoce urozené paní,
paní Polyxeně, z Boží milosti kněžně z Lobkovic, rozené z Pernštejna, paní na Roudnici nad Labem.
Drahá Polyxeno, píši Ti se smutkem v duši, avšak s nadějí, protože Ty jsi jediná žena, která mi může ulevit v mém trápení a pomoci mi zanalyzovat dnešní situaci. Žiju v úplně stejně blbé době, jako jsi žila Ty. Za Tvého života proběhlo největší přerozdělování majetků v Zemích Koruny České, totiž konfiskace majetku české protestantské šlechty po bitvě na Bílé hoře, my máme za sebou velkou privatizaci. Co se týká objemu majetku, který změnil vlastníka, vyjde to tak nastejno a taky průvodní jevy jsou stejné. Vy jste měli ty popravy na Staromáku, my nějaké ty sudy v Orlické přehradě, v obou případech se prodávalo pod rukou až Bůh bránil (nebo spíše nebránil), kdekdo v obou případech emigroval, kdekdo emigrovat nestačil, kdejaké chtivé ručičky pěkně z českého majetku vyrabovaly, co se dalo. Fakt je ten, že Ty jsi na rozdíl ode mne v tom uměla chodit a pěkně jsi se na tomhle protestantsko-katolickém přerozdělování napakovala. To já jsem naprosto neschopný debil, který měl za kamarády dokonce dva ministry pro privatizaci a z privatizace samotné nemám ani vorla. No uznej sama, to by jeden nade mnou zaplakal…Víš, drahá, já jsem Ti strašně dlouho zazlívala, že jsi tenkrát Slavatu a Martinice z toho příkopu po defenestraci vytáhla a teprve později jsem pochopila, že to od tebe byl moudrý a státnický tah. Správně jsi pochopila, že česká kotlinka je malá a figurky, které se v ní pohybují, jsou pořád ty stejné a stejnými zůstanou, ať bude režim jakýkoliv. Jednou bude u vesla ten, podruhé onen, ale všeobecně vzato, lidské životy jdou stále dál a těmi vylomeninami dějin je potřeba prostě nějak proplout. Když jsem zjistila, jak jsi se fakt snažila zachránit majetek protestantským Trčkům – i když se Ti to nepovedlo – když vím, že u mnoha dalších členů protestantské šlechty, tedy Tvých úhlavních odpůrců, se ti to povedlo, když jsem zjistila, že jsi podporovala protestantské české šlechtice na útěku a na císařském dvoře jsi vymediovala ledasco, následkem čeho se dalo v Čechách žít poněkud snesitelněji, pochopila jsem konečně, co je to oposmlouva… To ty jsi ji vynalezla, drahá přítelko, a já jsem šťastna, že jsem identifikovala jejího prvního tvůrce, respektive první tvůrkyni.Další věc, která se za ta léta, co jsi po smrti, vůbec nezměnila, jsou chlapi. Jsou to stále nádoby křehké, sebevědomí nestálého a nápadů někdy značně šílených, což je obzvláště zkomplikováno tím, že si 99,9 % z nich myslí, že jsou nepostradatelní géniové. Ach jo. Já vím, že ani Ty jsi to neměla s tím svým Popelem z Lobkovic jednoduchý, a to to byl kancléř Království Českého, žádný buran a blb, ale hlava katolické české šlechty a vzdělanec. Ale stejně jsi na něj musela úplně stejně, jako jdeme na ty svoje pány Zeměkoule my, obyčejný babský plebs žijící čtyři sta let po Tobě. To totiž je vidět z toho Tvého dopisu, adresovaného Tvému choti, který je teď vystaven ve Tvém paláci na Hradčanech. Nevím teda, proč mu píšeš staroportugalsky, snad ty Tvoje lichotky v tomto jazyce vyznívaly nějak extra sexy, ale řeknu Ti, že to má svůj říz i v novodobém českém překladu. Víš, mám na mysli, jak mu tam píšeš přes půl dopisu takové to „ty moje hvězdo… nejsladší a nejmilovanější… nejúžasnější ze všech mužů…. každý den bez tebe je strádáním mého srdce, mysli i těla, ty dokonalosti sama, můj vzore, génie, anděli, miláčku nejúžasnější…“ no prostě, to bychom se každá měla povinně naučit zpaměti a tenhle Tvůj text by měla dostávat každá novomanželka ke svatbě coby příbalový leták a návod na použití manžela. No a pak to přijde. Teda nepřijde. Nejdřív totiž píšeš, že jako ať udělá cokoliv, tak to bude zajisté nejlepší, nejúžasnější, nejbáječnější, protože on je jediný génius a všechno zvládne a všemu rozumí a pochopitelně nad něj není. Teprve potom píšeš, že ovšem Ty, kdybys jako v něm neměla tu oporu, co všechno ví a všechno zvládne, tak že teda Ty bys ta moravská panství na rozdíl od něj nepronajímala, ale rovnou prodala. Protože totiž, jak píšeš, když se ta panství jen pronajmou, tak nájemce bude strašně ždímat poddaný lid, jen aby si přišel na svý, zanedbá a vymrská pole, do oprav nic neinvestuje a po pár letech pronájmu dojde k daleko podstatnějšímu znehodnocení majetku, než bude přínos z toho pronájmu. Takhle vymrskaná panství pak budou už v podstatě neprodejná, a vy budete muset následně investovat podstatně větší částku, abyste je vůbec udrželi při životě, než co jste dostali v předchozích letech za nájem. No vidíš, Polyxeno. A tahle Tvoje úvaha je důvod, proč Ti dnes vlastně píšu. Voni jsou ti chlapi ve vládě stejně nedovtipný jako ten Tvůj Popel. Vůbec jim nedochází, že pokud naprosto fundamentalisticky neochrání vlastnická práva, tak se jim všechno rozsype pod rukama jako domeček z karet. Je to poráde stejná písnička: tu se vyvlastní nějaký ten pozemek přes který má jet dálnice – však co si ta farmářská baba furt vymejší, tu se retroaktivně zdaní fotovoltaika bez ohledu na to, že si to takhle nesmyslně nastavili jen pár let před tím a ať mi nikdo neříká, že to bylo čistě náhodou a ne proto, aby si pár dobře informovaných jedinců nepřihráblo hlínu k sobě. No a už vůbec nemluvím o českém evergreenu, totiž regulaci nájemného bytů, kde je už asi pětasedmdesát nálezů Ústavního soudu, že to je protiústavní a nikdo to evidentně nemá ani v patě. Jo a zapomněla jsem na ještě tužší regulaci nájmu zemědělských pozemků, kdy majitelé zemědělské půdy to někdy dotáhli až tak daleko, že platí VYŠŠÍ daně z nemovitostí, než je nejvyšší povolený nájem. Při takovém způsobu hospodářství, Polyxeno, jak jsi prý byla prý úplný ekonomický génius a prosperující velkostatkářka, bys zkrachovala i Ty. No a Ty naše vládnoucí hvězdy mají stále dojem, že to mají pevně v rukách a že tu a tam něco zadotujou nějakou tou miliardkou (Bůh ví, kde ji chtějí vzít, když to jde všechno tak zu grunt) a všechno bude O.K. Takže, Polyxeno, prosím Tě, když Ty to tak skvěle s těma chlapama umíš, nemohla bys mi poradit, jak na ně?? Vždyť to jejich ego je normálně úplně sklátí do hrobu (bohužel pro českou ekonomiku ne dostatečně rychle, a navíc se vždycky potvory doplněj z řad záložníků) a my pojedeme s nima. To víš, holka. Doby jsou zlý, děcka jako vždycky na našem krku a jak zaplatit složenky, to je taky jako obvykle problém mámy, však o znáš… Jen tě prosím, drahá Polyxeno, kdybys mi mohla vyslat nějaký ten kouřový signál, jak to s nimi provést, víš, už jako teď. Víš, já se strašně těším, že až umřu tak konečně spolu pořádně pokecáme. Však tam máš určitě už další spoustu báječnejch bab, se kterýma se dá mluvit, třeba se těším taky na Nefertiti, hele, ta teda měla taky magora: Boží syn Achnaton a udělal jí šest dcer, nové hlavní město a na krku celou říši… Ale teď je to v Čechách fakt urgentní a nemůžu čekat. Taky když je člověk mrtvej, tak je přece jen trochu méně akční, a tak bych něco ráda rozjela ještě živá. Tak se, prosím Tě, posnaž. Budu Tě čekat ve středu odpo u Tvého Jezulátka na Malé Straně, víš, toho, co Ti dala Tvoje matka, která je zase dostala od své matky ze Španělska, když se vdávala za Tvého otce, pána na Pernštejně. Počítám, že tam budeš a dáš mi vědět, co s tím zdejším hnojem. Tak se měj a pozdravuj ty dva do příkopu padlý, a jestli by mohli sem taky na misi, protože těch, co by měli vypadnout, a to nejen z okna, těch je tady, děvče moje, na výběr, a potřebovali by taky tréning předem.
S láskou, obětím a křesťanským pozdravením,
Tvoje Klára Alžběta, z Boží milosti advokátka Zeměmi Koruny České se plouhající.
Záměr zajisté chvalitebný byl, avšak řeč a způsoby v psaní se ukrývající, pro lid hluboce podhradní příznačné se jeví. Též slova novodobá a pojmenování prapodivná, ku příkladu TOP, oposmlouva, sudy v přehradě, a mnohá další, všecko to hrubě nesrozumitelným činí. Uchována je vzpomínka z doby dřívější na jakéhosi Brůčka zvaného, kterýžto prý také z časů budoucích přišel, řečí nemnoze srozumitelnou, třebaže povědomě znějící, podobné prapodivnosti také zjevoval.
Oposmlouva,krademe všichni.ti napravo i na levo.
A kdo nekrade s námi, krade proti nám!
Kapitalismus je lepší než socialismus, ale horší než jsem si myslel. Skutečný rozdíl mezi kapitalismem a socialismem: V socialismu zloději kradli toaletní papír,mýdlo, tužky.V kapitalismu zloději kradou fabriky vyrábějící toaletní papír, mýdla, tužky..; V socialismu dělníci dostávali přebytky. V kapitalismu, jsou dělníci přebytkem. V socialismu kradlo hodně lidí, ale málo. V kapitalismu krade málo lidí, ale zato hodně.; V socialismu se o zlodějích psalo v černé kronice a seděli v base. V kapitalismu se o zlodějích píše jako o celebritách a sedí v daňovém ráji. (Jiří Suchý)
V socialismu lidi kradli často hlavně to, co chybělo v obchodech, nebo to bylo „pod pultem“.
Osmičky zinkované pevnostní imbusy, prostě v žádném obchodě koupit nešly. Přinejlepším jen černé a měkké jako bláto. Totéž bylo třeba s nějakým lepším plechem (sehnat hliník či dural byl majstrštyk), texgumoidem, plexisklem, vrtáky do betonu, ale třeba i měděnými vodiči pro elektroinstalace, vodotopo materiálem, nebo cuprextitem pro plošné spoje, aspoň odpadovými kousky z velkovýroby. Ty potíže se zásobováním obchodní sítě dostatkem těchto základních věcí, se táhly celá 60. a 70. léta. Ten cuprextit se začal objevovat v prodeji až v 80.letech, v sedmdesátkách bylo skoro vyloučeno jej koupit regulérně a v množství, jaké bylo třeba.
OBČAS bylo něco málo z těch materiálů k dostání v Řempu, ale vždycky tak málo, že to bylo hned pryč. Doma něco kutili skoro všichni, kdo neměli obě ruce levé a kupovali si časopis Udělej-urob si sám, Zahrádkáře, nebo třeba Amatérské Radio.
Bylo proto jednodušší a rychlejší to ukrást ve fabrice, třebaže to bylo spojeno s určitým rizikem.
Myslím, že nikdo to nekradl „do zásoby“, osobně jsem neznal nikoho, kdo by to dělal, nebo s tím dál kšeftoval, ale možnost připouštím.
V těch dobách, všeobecného nedostatku všeho, od šroubků po auta, byly ty krádeže v podnicích „nutnost“, protože jinak nešlo doma udělat skoro nic.
Sehnat řemeslníka, který by si všechno potřebné přivezl s sebou, ani nemluvím. „Paninko, sežeňte si ty okapy, svody, žlaby a já vám to pak přijdu namontovat, ale nejdřív za dva měsíce“..
Tyhle krádeže (teď nemyslím ty okapy, ale třeba kousek Al plechu) byly drobnosti a přestože to dělal každý druhý, podnik tím prakticky nijak neutrpěl, protože tím byl zásoben v rámci plánu a přímo z výroby, s rezervami a proto nikdy nikde nic nechybělo.
Bylo to, jako nabrat si kýbl vody z rybníka. Tím to samozřejmě neomlouvám, jen poznamenávám, že to lidi dělali často z prosté nutnosti – kdyby to šlo pohodlně koupit, tak by zbytečně neriskovali.
Ale nekradly se majetky, protože všechno bylo státní. Nemohl jste ukrást 40 tisíc hornických bytů nebo Novou scénu Národního divadla
Co když potřebuji kousek plechu? Měď, mosaz, hliník, zinek… Kousek kulatiny, trubky…. Tehdy byla například prodejna Hutník.
Vážená Kláro,
paní Polyxena byla jistě vzdělaná a schopná správkyně svěřeného majetku. Tyto schopnosti by však sami o sobě nestačily k úspěchu. Bez druhého manžela, Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz, by politické a majetkové povznesení rodu Lobkowiczů sama nedosáhla. Úspěch rodiny spočíval v naprosté oddanosti Zdeňka Vojtěcha Habsburkům a to jak rakouským, tak španělským. Však Polyxena byla poloviční Španělkou. A věrnost Habsburkům znamenala také naprostou oddanost katolické církvi, což byl v zemích Koruny české v té době zdánlivě rizikový politický postoj (při 80% počtu protestantů v zemi), ale ne až tak, když vezmeme v úvahu ekonomickou sílu zejména španělských Habsburků, danou jejich příjmy z kolonií.
Zdeněk Popel proměnil zdánlivě rizikovou orientaci na katolictví a Habsburky v roce 1624 v titul prvního dědičného knížete mezi českým panstvem (rok před tím byl jmenován říšským knížetem a na vídeňském dvoře byl oslovován jako Gnädige Fürst). Titul si vysloužil nejen nepodepsáním Majestátu o svobodě vyznání, ale hlavně neprotestováním proti znění Obnoveného zřízení zemského z roku 1627. To degradovalo stavy a jejich dosavadní svobody v Čechách a později i na Moravě do fakticky nesamostatné pozice.
Takže jak to ti Lobkowiczové vlastně dosáhly, že se tak politicky a majetkově zmohly? No naprostou loajalitou k Habsburkům a katolické církvi, na úkor zájmům českého národa. Takže Váš dotaz jak na to v současném Česku?
Jednoduše, lísat se do přízně USáka. USák je v Praze, Česku i Evropě nástupcem Španěla.
Aj, chybka, Gnädiger Fürst.
Protestanty Polyxena tvrdě pronásledovala, jejich vůdce na svém panství,Lukáše Pakostu z Horního Ujezda,nechala popravit oběšením. Dřela sedláky z kůže.
Nemáte přesné informace. I u Polyxeny a obecně v době po Bílé hoře to bylo podobné, jako v ČSSR po roce 1968. Někdo pronásledován byl, někdo ne. Většinou asi evangelíci museli opustit zem. Ale například lékař Matyáš Borbonius z Borbenheimu, který byl odsouzen po Bílé hoře za nepříliš velké politické provinění k trestu smrti, byl na žádost Polyxeny omilostněn (Polyxenu vyléčil koupelemi v Karlových Varech a dnešních Františkových lázních).
Evangelíci v Ledčicích, patřících k roudnickému lobkowiczkému panství, se udrželi až do patentu Josefa II. a v roce 1783 společenství obnovilo otevřenou činnost (a také v dalších obcích pod Řípem). Polyxena tajné evangelíky pod Řípem nepronásledovala tvrdě, přednější pro ni bylo, že měla pracovní sílu, která by snadno, v případě útlaku, odešla do blízkého Saska.
Z čeho je zastoupení protestantů počítáno? Ze stavu panského či z lidu poddaného, povinného sdílet konfesi panskou? Či měšťanů? Co má do činění konfese s češstvím, navíc nahlíženým skrze romantismus století devatenáctého? Což mezi katolíky nebylo mnoho Čechů? Což luteránské panstvo dřelo poddané méně než panstvo katolické? A co pozdější buditelé a tvůrci a šiřitelé vzdělanosti a českého jazyka, příkladmo Bohuslav Balbín? Byl by nejen jazyk ale i národ český zachován pod konfesí luteránskou, severoněmeckou?
Kdo z „bitvy“ na Bílé hoře, ale i z porážky vojska sirotčího u Lipan svým výkladem učinil tragédii národní? Oněch „tři sta let temna“ přepisovaných z traktátu do traktátu, z učebnice do učebnice, až se stala „pravdou“? Kdo učinil a i dále činí historii děvkou ve službách politiky?
Čtěte Pekaře, pomýlení. Čtěte Pekaře.
A pak z takového dějepisu dělejte doktorát.:-)
Dobře Vy. A knihu si koupím.
No to teda musím říct, Kláro, vy kdybyste uměla trochu čarovat, hned by se v čechách žilo lépe.
Ona ta Polyxena hlavně překupovala majetky. Levné konfiskáty za 350 tisíc zlatých a tak zřejmě kašulírováním chtěla zas něco prodat z manželova majetku. Takhle se bohatne,draho prodat levně nakoupit
Jako v tom vtipu – za 10 koupím, za 40 prodám a mně ty 3% stačej…
Zřejmě chtěla prodat JEHO majetek a sobě koupit něco jineho, doufala, že když bude kašulírovat a zabalí to do sladkých řečiček že on si toho nevšimne a skočí ji na to. Ale chtěly byste,feministky, takového blbečka,se kterým se musí takto jednat?
Majitelé zemědělské půdy, kteří na ni nepracují,nemohou chtít neomezené nájmy, dělat na cizí půdě se taky musí vyplatit. A že jsou vysoké daně z nemovitostí,ať si stěžují u samospráv,které využívají nejvyšší možné koeficienty, aby lidi odrbali a ještě slyšíme od politiků,že ty daně z nemovitosti jsou malé a měly být procenty z tržní ceny. Co má co sockar vlastnit byteček,baráček nebo chatičku.
Moc moudré od Polyxeny,všechno prodat,nebylo. Vidíme dnes,už nám tu nic nepatří a vymrskané a znehodnocené je to i tak.
Naprosto geniální reakce, paní Sybilo.
Chtěl jsem se původně hlavně vymezit vůči zbytečnému identitárnímu tónu celého textu, ale vy ste vystihla podstatu. Polyxena (oprávněně z pohledu tehdejší doby) snila o jakési alternativní budoucnosti, kterou my dnes prožíváme. A vidíme v reálném čase, že určitě není lepší. Polyxena to už vidět nemůže, ale paní Samková ano. Když si sundá zbytečné klapky feminismu, věřím, že to při své inteligenci uvidí také…
Souhlasím, ale tehdy většinou daný vlastník na tom panství žil. Když ne trvale, tak částečně.
Je to trochu rozdíl oproti akcionářům někde v daleké … zemi a dosazenými managery zaměřenými pouze na zisk. A po nás potopa.
Mnohdy nežil,ale z odstupu se jeví třeba i jako plus. Např. v celé Evropě se dochovalo jen 7 zámeckých divadélek a to z duvodu,že kde panstvo žilo,tak když ta éra zábavy v divadélku pominula,tak zámek zmodernizovalo ,divadélko vybourali a udělali třeba koupelnu. Kdežto že Polyxena na zámku v Litomyšli,co zdědila po matce nikdy nebydlela,tak tam zůstal ten skvost i s kulisami a další nejbližší divadélko je až v Litvě.
Ono divadlo bylo také na lobkowiczském zámku v Roudnici postaveném nakonec Antoniem della Portou. Jenomže prostor divadla (v západním křídle zámku) byl přepažen na nižší kinosál a vyšší tělocvičnu pro potřebu vojenské hudební školy.
Děkuji,uloženo
Kdyz ctu – lepe receno silim se do toho – tyhle dusevni prujmy, ja nevim proc me napadaji klasicke vyroky o tom jak je pohromou moderni doby uceny hlupak, nebo jak je vzdelani u cloveka necnostneho jako diamant v rypaku prasete… 🙂
Pozor, Bandito, abyste se tim zastim nezadusil…
Zu grunt trvá. Zdá se, že drahá Polyxena se u jezulátka neobjevila. Ani dnes se nedá spoléhat ani na urozené. I urozený Čech, jako poleno Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg, šel pilně ve šlépějích drahé Polyxeny a za pomoci vency flašky se hlavně napakoval.
No, u jezulátka je hlavně zmrd Halík… a ten si do svejch čachrů rozhodně nenechá kafrat od nějaký Polyxeny…
U jezulátka Halík není, jeho farou je kostel u sv. Salvátora, naproti staroměstské mostecké věži.
Obětem Vašeho obětí věnujeme minutu ticha.
Což o objetí, ale o odstavci autorka netuše ničehož!
Mezi spisovatelem a grafomanem je jisty rozdil 🙂
A když už chcete kritizovat, co takhle se něco doučit o používání přechodníků?
no jasně…. se omlouvám…
Děkuji. Ale pokud jste dopis napsala už v roce 2011 a píšete v něm, že:
Ale teď je to v Čechách fakt urgentní – tak co je to teď? Nebo jen všichni čekáme na Cháróna, nás převeze na druhý břeh?
spíše čekáme na Godota, a to dohromady s Otcem Ubu…
Já jsem tady, prosím,…..
Jste nechal ohnout novou motorku do pravého úhlu. To není šťastná reference.