Souhlas Česka

V neděli 26. května 1946 se konaly první poválečné volby do Ústavodárného shromáždění Československé republiky. Jednalo se bezpochyby o regulérní demokratické volby, ve kterých drtivě zvítězila tehdejší KSČ – získala v podstatě dvojnásobný počet hlasů, jako druhá na pásce Československá strana národně socialistická. Výsledek dokazuje, že komunisté byli bezesporu disciplinovaná a organizovaná síla, která věděla co chce. Dá se tedy konstatovat, že v r. 1946 zvítězila síla, která sdílela společnou vizi – stát dělníků a rolníků, stát pro obyčejné lidi.

Události r. 1968 měly taky jedno společné – veřejně se projednávala vize, které lze přiřadit heslo „Socialismus s lidskou tváří“ a opět lze prohlásit, že to byla široce podporovaná a sdílená vize.

Pokud byste se v listopadu 1989 kohokoliv zeptali, jakou změnu očekává, pak nejčastější odpověď by pravděpodobně byla, že by to chtělo trošku těch kapitalistických výhod a svobod … k tomu socialismu.

Všechny tři zlomové události mají jedno společné – lidé sdíleli a podporovali společnou vizi. Jak to dopadlo ve všech třech případech je věc druhá, podstatné ovšem bylo to národní sjednocení a ochota směřovat k vytyčenému cíli.

Dnes žijeme opět ve zlomové době – rozpadá se hegemonie Západu a nastupuje multipolární řád. Je před námi pravděpodobně dekáda turbulencí a my máme problém – nemáme žádnou společnou vizi, žádný společný cíl, se kterým by souhlasila většina společnosti. Dobrou zprávou ale je, že dnešní technika, hlavně online výměna informací, neobyčejně usnadňuje celospolečenskou diskuzi. Je pouze na nás, zda situace využijeme a pokusíme se zformovat náš společný stát tak, aby sloužil všem občanům. Druhou dobrou zprávou je, že v nadcházející turbulentní době nebudou mít hlavní globální hráči čas na detailní řízení menších států, protože budou zcela zaměstnáni bojem o své postavení ve formujícím se multipolárním světě.

Je tady ale i špatná zpráva. Platí jednoduché pravidlo – pokud nebudeme mít svůj vlastní cíl, svoji vlastní vizi, se kterou bude souhlasit většina národa, pak nám nějaký cíl bude určen někým aktivnějším.

Volby 2025

Vidlák svého času velmi trefně přirovnal aktuální volební klání k asi nejslavnější bitvě 2. svět. války – bitvě u Stalingradu. Tehdy tam za cenu nesmírných lidských obětí šlo o zastavení postupu německé armády. Nabízí se paralela s dneškem – za jakoukoliv cenu ve volbách zastavit destrukční činnost současné vládní pětikoalice, která nehájí zájmy českých občanů a nespravuje náš stát ku prospěchu Čechů.

Je velmi pravděpodobné, že samotný hrdinný boj u Stalingradu by k vítězství ve válce nestačil. Historie ovšem dokládá, že během obranných bojů se naplánovala a následně provedla operace „Uran“, jejíž důsledek byl pro německé válečné tažení fatální. I zde se nabízí paralela s dneškem – sebedrtivější vítězství opozice nezajistí nic víc, než odstavení současného destrukčního vládního týmu. Volební vítězství totiž zajistí jen výměnu hlavních politických tváří, nikoliv změnu myšlení úředníků, kteří tvoří výkonný státní aparát.

Systémová změna je ZATÍM nemožná, resp. nereálná, protože chybí široce sdílená společná vize, chybí společný cíl, kam by vlastně měl náš stát směřovat, jak by vlastně měl vypadat a hlavně fungovat.

Souhlas Česka

Můžeme parafrázovat lidovou modrost, která říká, že neexistuje vize, na které by se shodli všichni občané Česka. To je nemožné, ovšem už reálná může být vize, na které se shodně většina … a o tom přece demokracie je. Demokracie je o celospolečenské veřejné diskuzi, která je schopna vygenerovat mantinely společných zájmů a cílů akceptovatelných většinou.

Tady znovu zopakuji – pokud nebudeme schopni si sami formulovat společnou vizi a cíl, pak nám někdo schopnější a hlavně aktivnější naplánuje svoji vizi, svůj cíl.

Tým z lidí kolem Jungmannovy národní akademie, kteří si uvědomují historickou šanci na změnu, se pokusil položit základy pro takovou celospolečenskou diskuzi a sestavil základní balík otázek, které by se měly veřejně diskutovat. Rád bych zdůraznil, že se jedná o základní balík otázek k diskuzi a kdokoliv může doplnit návrh pro jakoukoliv další otázku. K dnešnímu dni sestavené otázky vč. jednoduchého formuláře pro doplnění najdete na webu ‚kudyzkrize.cz‘ – přímý odkaz >> zde <<

Celospolečenská diskuze

Nabízí se otázka, jak vlastně vzniká taková celospolečenská diskuze? Odpověď bude zřejmá, pokud lehce zanalyzujeme mediální mainstream, který pracuje následovně – ten, kdo nesleduje ‚seznam.cz‘, kde téma „XY“ zveřejnili v pondělí, tak ten na toto téma narazí nejpozději v úterý na ‚idnes.cz‘. A ten kdo nechodí ani na ‚seznam.cz‘ nebo ‚idnes.cz‘, tak ten stejně tématu „XY“ stejně neunikne, protože na něj narazí nejpozději ve středu na serveru ‚lidovky.cz‘ nebo jiném mainstreamovém zdroji. Výsledkem pak je, že téma „XY“ se dostane ke každému konzumentovi mainstreamu a … a už se o něm diskutuje při pivku, v diskuzích pod články, v práci, už to komentují ve zprávách … atd.

Naše spoluobčany můžeme rozdělit do několika skupin – na ty, kteří se o politiku nezajímají a takové zprávy nečtou. Pak na ty, kteří pouze čtou, ale nepíší komentáře a pak na ty aktivní – ty, kteří píší aktivně komentáře pod články a samozřejmě samotné autory.

Z principu věci je jasné, že hybnou silou jsou ti aktivní, kteří aktivně formulují své názory a stanoviska.

Cílem projektu „Souhlas Česka“ je nabídnout možnost diskutovat nad hlavními otázkami, které se týkají naší budoucnosti. Je na každém aktivním spoluobčanovi, zda a jak se zapojí. Sestavený základní autorský tým bude publikovat svoje úvahy na předem vyhlašované otázky, resp. okruhy témat. Přidat se může každý, jen zdůrazňuji – nejde nám o jednotný, předem určený názor, ale o vlastní úvahu na předem vyhlášené téma.

Některých otázek se již chopili lidé ze spolku Svatopluk Petra Druláka. Tyto a podobné aktivity jsou velmi potřebné a žádocou, jen je třeba v nich vytrvat. Formování celospolečenského konsenzu neprobíhá, obrazně řečeno, ze středy na čtvrtek …

Vyhlašované otázky najdete zde na webu ‚kudyzkrize.cz‘ v kalendáři v pravém sloupci nebo v kalendáři událostí na webu ‚nepodvoleni.cz‘, taktéž v pravém sloupci.