To byl jeden z prvních Havlových činů, když se stal prezidentem, ne? Omluvil se Sudetským Němcům za odsun. Bylo to tehdy od nás moc ošklivé, že jsme je vyhnali heim ins Reich, kam chtěli tak moc, že kvůli tomu přepadávali české četnické stanice, vyhnali statisíce Čechů do vnitrozemí a chodili se dívat do Kounicových kolejí, jak tam české vlastence střílejí do týla. Bylo to od nás moc fujky fujky, že došlo i na akty pomsty za šest let poroby a vyvražďování. Dějiny totiž začaly devátým květnem 1945, víme? Předtím nic nebylo.
Havel samozřejmě nezmínil, že česká vláda tehdy žádné excesy ani zločiny netrpěla. Kde na našem území obnovila po přechodu fronty suverenitu, tam okamžitě jakékoliv akty pomsty ukončila. Že to leckde trvalo déle, to není vina české vlády, stejně tak není vina české vlády, že se soustředila na pomoc českým občanům a ne těm říšským, dočasně dislokovaným na našem území. Ale tak či onak, Havel vystoupil a omluvil se za to, že jsme válku vyhráli.
Už je to pětatřicet let.
Pětatřicet let jezdí čeští politici na sudetoněmecké sjezdy do Německa a tam se pořád pěkně omlouvají našim milým krajanům. Pětatřicet let, rok za rokem, tu poslanec, tu premiér, tu ministr, tu Zdechovský. Milí krajané, omlouváme se vám, že jsme na vás byli zlí a odsunuli jsme vás. Nečas, Bělobrádek, Herman, Bek a k tomu desítky dalších zmocněnců, úředníků, náměstků a další svoloči.
Hele, a ono nic! Pětatřicet let omluvání pořád nestačilo. Pořád je to Posseltovi málo. Pořád neudělal tlustou čáru za minulostí, pořád ještě neuznal, že mezi Čechy a Němci už neleží žádné křivdy. Ani českoněmecká deklarace o přátelství nestačila, ačkoliv tam obě strany vyjádřily zcela oficiálně lítost nad špatnými skutky, které se tehdy staly. Posselt dokonce hlasoval (spolu s europoslanci za CSU) proti přijetí České republiky do EU.
Na sjezd se mu pak přijel omluvit český premiér i český ministr kultury. Mluvili tam, jako když másla ukrajuje, s tou největší lokajskou servilitou, jaké je česká kolaborantská povaha schopna. Mohli se mile ukrajanovat, dávat si navzájem ocenění… a stejně nic.
Já tedy nevím, ale když k usmíření nestačily desítky českých politiků, nestačil premiér, nestačil ministr kultury a pořád Bernd Posselt řeší nějaké křivdy, tak zřejmě nepůjde o prosté smíření, že? Protože těžko se pro to dá udělat víc. Svým způsobem, smysl existence Landsmanšaftu byl naplněn už tenkrát Havlem. Od té doby je Landsmanšaft stejně zbytečný jako NATO, když skončila Varšavská smlouva. Ale stejně jako NATO, Landsmanšaft neuznal, že dosáhl svého a nerozpustil se.
Nikomu nelezli čeští politici do rekta tak kvalitně, jako Berndtu Posseltovi. Nikdo neměl lokajíčky ve vzornějším předklonu. Stejně ho to neuspokojilo. A jestliže ho to neuspokojilo, tak od začátku šlo o něco jiného. Možná jim kdysi i Havel i něco víc slíbil, jen věděl, že se to nedá říct nahlas. Možná jim tenkrát slíbil návrat i majetky. Bylo by mu to podobné. Koneckonců, zlé jazyky tvrdí, že jeho kariéra začala na kolenou Reinhrada Heydricha.
Suše konstatuji, že když Posseltovi nestačilo pětatřicet let smiřování, nepostačí mu ani sjezd v Brně nebo Reichenbergu. Bude mu to pořád málo a bude chtít pořád víc. Takhle se to totiž dělá. Když projevíte vstřícnost a ochotu ustoupit, tak na vás přitlačí. Věřit spolku, který založili kovaní nacisté pro revizi výsledků Druhé světové války a kterému nestačilo pětatřicet let omluv, může jen blbec nebo navedenec. Pokud jim byla každá omluva málo, tak jim nejde o omluvu, ale o něco jiného.
Proto je nejvyšší čas, s tím přestat a naopak začít mluvit o reparacích. A při každém požadavku od Landsmanšaftu, je třeba přitvrdit. Při každé další nordické smiřovačce je třeba odpovědět ještě pádněji. Kdo chce víc, nemá nic. Tento víkend je první příležitostí, vysvětlit milým krajanům, že už nás prostě serou. Už jsme byli dost vstřícní a dost jsme se nausmiřovali. Už jsme jim do brusele lezli víc než dost a oni si toho neváží. Proto teď už nedostanou nic, ale naopak my budeme chtít reparace. A možná bychom si takovou menší reparační schůzku o dlužných německých sto bilionech korun měli udělat v Mnichově. Co ty na to, Katko? Neuděláme něco takového?
Landsmanšaft potřebuje pádnou odpověď, že už toho usmiřování STAČILO! Tento víkend je první vhodnou příležitostí, aby zjistili, co si o jejich požadavcích nadále myslíme. Stejně tak by měli všichni ti čeští smiřovači zjistit, že řečnění na Landsmanšaftech jim hlasy bere, nikoliv přidává. Měli by zjistit, že přestřelili.
Mimochodem, nikdy nebyly sociální sítě tak naplněné příběhy z doby německé okupace a nikdy se tak do detailu neprobíralo, co nám tehdy Germáni dělali. I lidé, kteří se o politiku vůbec nezajímají, mají na sjezd německých ýbrmenšů dost vyhraněný názor. Posun v politickém poznání přichází ve skocích. Matěj Hollan se o jeden takový skok postaral. Co jsme nedokázali lidem vysvětlit za posledních deset let, to on zvládl jedním pozváním.
Milí krajani už nejsou milí. Nestačilo jim pětatřicet let omlouvání. Nestačilo jim pětatřicet let přívětivosti. Nevážili si české vstřícnosti. Nevážili si Nečasova lokajství. Je nejvyšší čas, aby se seznámili s tou husitskou stránkou české povahy. Je nejvyšší čas, na spanilou jízdu do Brna.
A pak do Mnichova! A za sebou táhnout na opratích ty, kteří znesvětili sochu Edvarda Beneše.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
https://youtu.be/0fsLB5AJsYw?si=DfE1EreZsJwUXxdn
Robin Čumpelík u Tomáše Lukavce. Pro ty, kteří ještě věří, že cesta změny je ve volbách.
Macinka bezvýhradně podporuje izraelský Mordor. Někdy je těžké rozsoudit, na které straně je větší zlo, jestli vládní motorista nebo hradní komunista. Oba tlačí dopředu své války.
Vidlák – Táta dezolátů. Všichni tlačí dopředu své války.
Co je to za hloupou manipulaci? O co vám jde?
Bezpáteřní vysavač, klasika, něco Vás na něm překvapilo ?
Překvapilo. Obvykle se snaží vypadat chytře a vytvářet logické konstrukty.
Pravda, rozumím.
Eta tu není.
Ale možná tu je ale neptřebuje se zapojit do diskuze. Nedivím se mu.
Ale moc mu to nejde.
v com vidite tlacenie vojny?? proti komu?? komu chce Vidlak vziat to co ma na uzemi CR?
jen npřipomínka pro ty kteří to nezažili od těcvh kteří ano.
https://www.youtube.com/watch?v=HpZIRTaoZyI
netřeba nic dodávat
Protože jsem se nechal nachytat vidinou výpovědí pamětníků, tak pro všechny, jde o :
Vlak dětství a naděje 1. Sněhurčina smrt 2.Malý muž a velká žena
No já jsem zvědavá co na to naše údajně česká TV., Jestli udělají propagační celodenní historický exkurz, nebo prostě pustí třeba tenhleten díl, ve kterém je vlastně všechnol
Uvidíme
To nevymyslíš:
Plán:: „21. května (čtvrtek) Hlavní nádraží Brno – 5. nástupiště 17.00 hod
Z místa, kde byly vypravovány transporty vězňů do koncentračních táborů je plánován sudeťáky akt smíření. Protože jde o pietní akt, my budeme přítomni více méně v tichém protestu před vstupem na 5. nástupiště. Sraz účastníků 16.30 hod., protiakce není oficiálně organizována, proto budeme rozptýleni a neorganizováni, ale budeme dávat jasně, ale decentně, najevo, že nesouhlasíme se sjezdem.“
Realita: ???
Realitu vidím v tom, že insignie/symptomy každého hnutí/strany jsou si zatraceně podobné. Změní se sice kostýmy, transparenty a projevy, ale princip zůstane stejný. Ti druzí jsou vrahové našich ideí.
Úhel pohledu!
V celé diskuzi o Sudetských Němcích, čtvrtém bavorském kmeni, nikdy nezazněla klíčová otázka:
„Jak by se Sudetští Němci zachovali k obyvatelům Böhmen und Mähren, kdyby Hitler vyhrál válku, s čímž mu mocně pomáhali?“
Odpověď je známá, Reinhard Heydrich vysvětlil své záměry s místními obyvateli jasně: Chtěli nás vyhladit.
Projev Reinharda Heydricha o plánech na likvidaci českého národa
Příslušníci strany, pánové!
Z rozkazu vůdce jsem převzal před třemi dny vedení úřadu říšského protektora místo ochuravělého říšského protektora, říšského ministra von Neuratha.
Tě í mne, e ji dnes po třech dnech, mám příležitost pozdravit vás, spolupracovníky protektorátního štábu
protektorátní vlády, úřednický sektor, především té představitele svrchovanosti strany v tomto bojovém
prostoru – samozřejmě kromě svých užších spolupracovníků ve funkci náčelníka bezpečnostní policie a SD
také vás, páni vrchní zemští radové, kteří jste venku nositeli spásy a – jak doufám – bojových úkolů na poli
správy.
Vůdcova směrnice, kterou jsem obdržel pro tento úkol, jej považuji za omezený jak časově, tak i v jiném
směru, tato vůdcova směrnice zní: Mám v tomto prostoru jednoznačně a se vší tvrdostí zajistit, aby
obyvatelstvo, pokud je české národnosti, pochopilo, že se nelze vyhýbat realitě příslušnosti k říši a
poslušnosti vůči říši; Němci musí vidět, že tato část říše je součástí říše a že zde na jedné straně požívá
Němec ochrany a hraje vůdčí úlohu – má ji hrát, jak mu přísluší – ale že má i tomuto právu odpovídající
povinnost chovat se a jednat jako Němec.
V politickém směru znamená to, co mi řekl vůdce, uznání linie, kterou zde a dosud udával z politického
hlediska státní tajemník Frank. Znamená to současně samozřejmý, lidský, reálný a přátelský předpoklad pro spolupráci mezi kamarádem Frankem a mnou.
Je tě krátce úvodem, pánové! Vy ve mně vidíte všeobecně náčelníka bezpečnostní policie a SD. Vidíte ve mně – v každém případě jsem si zvykl, že tomu tak ve správě je – muže exekutivy, jen hledí podle možností
vyřešit všechno jen exekutivně. Tento názor je chybný a falešný a já bych chtěl, dříve ne vám řeknu něco o
problémech tohoto prostoru, aby bylo i zde, jako často u jinde, jednoznačně jasno o pojetí, podle něho se
chápu svých úkolů jako náčelník bezpečnostní policie, jako SSmann a spolupracovník říšského vůdce SS, jako nacionální socialista.
SS (SD a bezpečnostní policie jsou součástí SS) jsou úderným oddílem strany ve všech otázkách zajišťování nacionálně socialistické ideje. Být úderným oddílem znamená být vždy před masou, být zvlášť dobře vyzbrojen, být schopný nasazení a rozumět boji. Úderný oddíl však také nedělá nic, co by se dálo bez vůle a bez plánu celého vedení. Předpokladem úkolu zajistit ideu však není a nemůže být jen snaha vidět věci pouze po vnější, výkonné stránce a plnit úkoly a rozkazy je vniknout hlouběji do problémů, vmyslet se do nich a jednat se znalostí věci, nedívat se na ně jen povrchně, ale hluboce se jimi obírat a pochopit je. Tak jednáme jako výkonné orgány, jsouce si vědomi poslání vůdce i říše, onoho poslání, je vede přes velkoněmeckou říši k říši velkogermánské. Vůdce mi při odchodu řekl: Mějte na paměti, že vždy tam, kde vidím, že je ohrožena jednota říše, vyberu jednoho velitele SS a vyšlu ho z pověření říše, aby zachoval jednotu říše. Můžete si tak z těchto vůdcových slov odvodit celkové poslání SS, a tím i mé zvláštní poslání zde.
Říkám předem: Nemám v úmyslu lpět nyní na svém místě na jednom úkolu proto, že je pěkný a souvisí s ním reprezentace, nýbrž chápu svůj úkol zde jako bojový úkol, který mám splnit v zastoupení jiného, abychom mohl, a jej splním, ohlásit vůdci: „Můj vůdče, splnil jsem jej. Nyní se mohu opět věnovat svému hlavnímu poslání.“ Neznám vak dosud dobu, jež je mi vymezena; budou-li to týdny či měsíce, to závisí na vyřešení, na problémech tohoto úkolu, to závisí na rozkazu vůdce.
Hovořil jsem o úkolech SS jako celku. Mohl bych je shrnout do hesla: „Nepřítel všech nepřátel a ochránce
všeho německého“, a to má platit zejména pro tento prostor. Úkol „nepřítel všech nepřátel“ obsahuje hlavní směrnici pro na e policejní a zajišťovací úkoly, nejen v užším, ale i v širším smyslu slova. Nevidím v tom jen úkol zatýkat a předávat k odsouzení a dohlížet, ale chápu to jako systematické zkoumání nepřátelských vlivů, ale i vlastních chyb v jednotlivých oblastech života.
Druhá stránka tohoto úkolu, „ochránce všeho německého“, má své zdůvodnění ji ve vnější formulaci
skutečnosti, že vůdce ustanovil říšského vůdce SS říšským komisařem pro upevnění němectví. A kdy jsem
nyní převzal tento úkol zde, v protektorátu, jsou oba tyto pilíře koneckonců té základy mé náplně úkolů:
odrazit a potlačit v e nepřátelské a zajistit, avšak i plánovat pro budoucnost, všechny věci, které jsou dobré pro němectví a nutné pro budoucnost.
Nechte mne nyní trochu se rozmáchnout, abych právě celkové problémy také tohoto prostoru postavil do
všeobecné souvislosti, abychom nebyli jako klapkami na očích omezeni jen protektorátními hranicemi.
Předpokladem pro válku, pro splnění této války, pro obsazení nutných prostorů a pro formování a utváření
velkoněmecké a velkogermánské říše bylo vnitropolitické zabezpečení říše. Z toho především vyplývá a zde také začal původní vývoj úkolů SS a policie – kromě toho bylo naším úkolem plánovat podle osobních příkazů a směrnic vůdce v tehdejší cizině výzkumnou a průzkumnou metodou všechno to, co se během vývoje mohlo stát předpokladem pro mnohé politické, ale i vojenské úspěchy a události. K tomu pak přistupovala následkem politického vývoje v evropském prostoru nutnost a úkol zaměřit se na návrat Němců, řídit návrat občanů německé národnosti z prostorů, které jsou dnes na východě obsazeny našimi jednotkami, těch občanů německé národnosti, kterým by se bylo určitě stalo totéž , co se dnes děje občanům německé národnosti na Volze, kdyby vůdce nebyl rozkázal a dosáhl nanejvýš naléhavého převedení tohoto půl milionu občanů německé národnosti. A teď k samotné válce.
Musí nám být jasno, že všechny události posledních let, všechny vojenské a politické otázky, mají úžasnou
organickou souvislost. Musíme mít také jasno v tom, že předpoklady této války a její následky vyžadují – při naprosto tvrdém vedení této války a do konce – aby se zachovala a dále vytvářela tato říše a aby byla
dovedena k velikosti. Neboť všechny politické mezihry, ať diplomatické, zahraničně politické či jiné povahy, byly jen přípravnou prací velkých, jasných věcí, totiž těch, že nepřátelé říše, vedeni židy a svobodnými zednáři, si koneckonců kladli za cíl, e toto Německo, snažící se o vzestup svým vnitřním ideovým vedením nacionálního socialismu, e toto Německo je nebezpečím pro světové plány židovstva celého světa. Že proto bylo uděláno v e, aby se Německo stalo malým a aby je zničili. To proto, že poznali, že v dějinách Německé říše vždy, když už žid věří, že nás má na zemi, povstal odněkud z německého prostoru, z německých lidí, někdo, jen dal dohromady Němce neslýchanou ideovou silou a svou osobností, stmelil je v jednotu a potom je vedl k velikosti a překonání nebezpečí a viděl, že jen tehdy mohl být německý vývoj rušen a brzděn, jestliže mohla přijít rána dýkou z německého prostoru.
Nyní jsme v Evropě obsadili pod vůdcovým vedením velmi mnoho prostoru, co je vojenským předpokladem pro další vedení války a její vítězné ukončení. Musíme si říci jasně, že obsazení tohoto prostoru v každém případě nebude v mnoha zemích přechodným, nýbrž konečným obsazením, přičemž je lhostejno, jaká bude forma kontaktu těchto prostorů s námi. To však znamená, že budoucnost říše závisí na ukončení války, na schopnosti říše a na schopnosti lidí této ří e získané prostory udržet, ovládnout a popřípadě s říší spojit.
Závisí tedy na způsobu, jak jsme schopni s lidmi zacházet, vést je a spojit s námi. Musíme zde však rozlišovat velké skupiny, jednu skupinu tvoří prostory s germánskými lidmi, to je s lidmi, kteří jsou naší krve, a proto jsou vlastně našeho charakteru. To jsou ti, kteří patným politickým vedením a vlivem židovstva jsou nějak pokřiveni, kteří teprve pomalu musí být dovedeni k základním prvkům současného my lení. Jak to vidím, jsou to tyto prostory: Norsko, Holandsko, Flandry, později i Dánsko a Švédsko. Jsou to ty prostory, jež jsou osídleny Germány a které nějakým způsobem, a musíme si zde udělat jasno, zda v konfederaci, jako župa či nějak jinak, budou patřit k nám. Je jasné, že musíme nalézt vůči těmto lidem docela jiný způsob jednání než vůči národům jiné rasy, slovanským či podobným národům. Germána se musíme chopit tvrdě, spravedlivě, ale musíme jej vést lidsky, podobně jako vedeme náš národ, jestliže ho chceme udržet natrvalo v říši a chceme-li, aby s ní splynul.
Druhou skupinou jsou východní prostory, je jsou zčásti osídleny Slovany, to jsou prostory, kde je třeba
vědět, že dobrota bude chápána jen jako slabost, to jsou prostory, kde sám Slovan vůbec nechce, aby se s
ním zacházelo jako s člověkem rovnoprávným, a je zvyklý, že pán si s ním nezadává. To jsou teda prostory,
které máme nyní na východě vést a udržet. Jsou to prostory, v nich musí jednou vládnout německá horní
vrstva, po dalším vojenském vývoji budou sahat a hluboko do Ruska, a daleko k Uralu; tyto prostory musí
být na í surovinovou základnou, jejich obyvatelé se stanou pracovníky pro velké, i kulturní, úkoly, a mám-li
to říci docela drasticky, musí nám sloužit jako otroci. Jsou to prostory, s nimi budeme vlastně nakládat, jako když se obepíná nová země na pobřeží hrází, tím způsobem, e se tam na východě vybuduje ohromný val z branných rolníků, aby se toto území u jednou uzavřelo proti bouřlivému přívalu z Asie, pak bychom je
rozdělili příčnými valy, tuto půdu bychom postupně pro sebe získávali tím, že na okraji vlastního Německa, jež je osídleno německou krví, se pomalu bude vysouvat vždy jeden německý val za druhým, abychom tak postupovali s německým osídlováním na východ prostřednictvím německých lidí, kteří jsou německé krve. Z tohoto hlediska je třeba vidět všechny úkoly na východě, které tam musíme splnit. První val, o jehož protektorátním území budu mluvit a potom, tvoří na východě obě provincie Gdaňsk – západní Prusko a župa Warta, které spolu s východním Pruskem a slezskými částmi je tě asi před rokem byly vcelku plně osídleny téměř 8 miliony Poláků; to jsou prostory, které se nyní musí osídlovat zcela systematicky Němci, aby se polský živel kousek po kousku, krok za krokem vytlačil. Jsou to prostory, je musí být jednou celé osídleny Němci. Pak stále dál na východ, k Baltu, jen jednou bude muset být osídlen jen Němci, přičemž musíme uvážit, které pokrevní části Lotyšů, Estonců a Litevců jsou schopny regermanizace či germanizace. Rasově nejlepší živly jsou Estonci, na nich jsou patrny švédské vlivy, pak přicházejí Lotyši a nejhorší jsou Litevci.
Dále se jedná o velkopolský prostor, jen je nejbližší oblastí, která se musí zcela pozvolna osídlit Němci a z
které se polský živel musí postupně zatlačit na východ. Pak přijde Ukrajina, jež má též žít především pod
německým velením jako velká surovinová a vyživovací základna, kdy nejprve jistým přechodným řešením
bude postupně vyloučena z velkoruského prostoru s tím, že se použije a využije jistých, v podvědomí ještě
dřímajících, vlastních národních myšlenek, aniž dáme tomuto národu kulturní posilu či oporu, aniž bychom tam chtěli vypěstovat silnou inteligenci, aby tak nevznikla v pozdějších dobách nějaká opozice. Taková inteligence by se pod slabým vedením mohla po létech opět chtít odpoutat. Vcelku vzato platí tedy zde v prostorech na východě starý kolonizační princip, jenž však v protikladu k dřívější kolonizaci řádových rytířů a baltských baronů sleduje tu myšlenku, že jejími nositeli jsme my, naše krev, a že se na východě probouzí stará idea, idea řádových rytířů, jako stupeň k opanování prostoru, který nemůžeme úplně osídlit. A nyní, kdy máte před sebou celkový obraz, musí vám být jasné, že se českomoravský prostor natrvalo nesmí nikdy ponechat v takovém stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že to je jejich prostor. Zde jde pouze o jedno, a to, že si nejdříve připomeneme, co je životně důležité a přednostní, jaké má tento prostor historické základy, že se rozhodneme, co tu vlastně jednou uděláme. Z čeho vyrostl tento prostor. Odkud jsou lidé, kam patří atd.
Chtěl bych se je tě dotknout jedné věci, doufám, že to nebude pro vás nic nového, ale přece jen bych to
chtěl načrtnout. Musí vám být jasné, že v německých dějinách byly Čechy a Morava srdcem říše, srdcem, jež bylo v příznivých dobách vždy pevností němectví, e v dobách kolonizace byly stráží proti východu, že
koneckonců – jak to dokumentuje i vývoj na kulturním poli – bývaly v dobrých dobách vždy pevností, a jak to řekl Bismarck, „citadelou Evropy“. To je odůvodněno i tím, že první říšská univerzita před Krakovem a před Vídní byla založena zde v Praze. Když se na to nyní podíváte pozorněji, bude vám bezesporu naprosto jasné, jakou osudovou dynamiku má tento prostor pro Německo a německé dějiny. V létech německých dějin, jež chceme nyní trochu probrat, přicházely rány dýkou ohrožující říši většinou z tohoto prostoru. Tedy právě v tom okamžiku, kdy říše vítězí, v tomto okamžiku je možné, aby se tady zasazovala rána dýkou dějinám a vývoji říše; ať to je třeba – ať už líčím kteroukoli etapu němectví – ať u to je třeba Marbod (Marobud) z Čech, který postupoval proti Arminovi z kmene Cherusků, ať to jsou slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří chtěli odtrhnout tento prostor pod pláštíkem náboženských církevních myšlenek východních církví a církevní cestou jej přivést k byzantské myšlence, ať již to byly vnější počátky třicetileté války s pražskou defenestrací nebo ať je to v současné době pokus ohrozit říši ilegálním hnutím odporu a vpadnout tak říši do zad v jejím rozhodném osudovém boji proti bolševismu.
Pánové! To ve jsou věci, které mají zcela jasný logický sled týchž myšlenek a událostí, to jsou stejné rány
dýkou z tohoto prostoru.
Avšak stejně tomu bylo i opačně, vždy když vedení říše poznalo, že tento prostor je rozhodující, že Čechy a
Morava mají zároveň účast, osudový, rozhodující podíl na pozitivním plánování dějin. Známe jména, která
zasáhla do kolonizace východu. Ať je to král Otakar, který nakonec při kolonizaci východu dospěl jako úderný oddíl proti východu a ke Královci a toto město založil, ať je to doba Karla IV. nebo boje Bedřicha Velikého, bitva u Hradce Králové nebo i dnes nekonečná, dějinná a osudově rozhodná vůdcovská síla Adolfa Hitlera, jenž teď ve dvou etapách definitivně získává tento prostor, kdy z něho, z nepřátelské základny, dělá pevnost pro naše nasazení a naše boje proti bolševickému nepříteli.
A teď k současné situaci. Řekl jsem, e dnes rozhodně vývoj spěje k nové ráně dýkou. V posledních týdnech
prožíváme vývoj, charakterizovaný sabotážemi, teroristickými skupinami, ničením úrody, zpomalováním
práce, což zcela jasně organizuje velká odbojová organizace. Tento vývoj, i kdy nevede k aktivnímu
povstání, přece jen zcela systematicky připravuje všechno, co má být připraveno pro okamžik, a přijde čas
uvrhnout toto území ke škodě říše do nebezpečného neklidu. I kdyby to bylo jen to, že nepřítel vede a chce
české obyvatelstvo vést ke vzpouře, chce, abychom utrpěli citelnou ztrátu, že jde o pracovní výkon ve
zbrojním průmyslu a citelný neklid, co nakonec může být vzorem pro ostatní obsazená území. Stav v
posledních týdnech byl takový, e se u dalo říci, e jednota ří e byla jednoznačně ohrožena, tento prostor
pod povrchem tak vřel, že se jedině dá říci, tady se musí včas zasáhnout. A chtěl bych říci zcela otevřeně, že vinu nenese jen protivník, vinu máme také my, Němci, neboť v tomto prostoru ne všichni Němci, kteří sem přišli, si uvědomili, že to je bojová oblast, bojový prostor, kde každý jednotlivý Němec, bez ohledu na
kompetenci, musí té jako bojovník pro němectví zvítězit. Každý Němec, jenž zde vyniká, musí se cítit
politickým vojákem vůdce, musí vidět zcela jasně základní linii v tomto prostoru, musí vědět, že základní linií je zajištění tohoto prostoru, boj proti veškeré české samostatnosti, a musí při zacházení s jednotlivci chápat, že Čech je Slovan a e také Čech si vykládá každou měkkost jako slabost. Že je to šílenství povolit v
jednotlivých případech, proto e ten druhý to neuzná, ihned toho využije a vyloží si to jako slabost; jakmile se mu povolí, přijde podruhé s větším požadavkem. Na víc je však v tomto prostoru třeba, aby si nikdo
nemyslel, co Němec velmi často dělá, že je v německém prostoru, že je to právě taková provincie jako v říši
a že je možné zde spravovat od stolu stejnými správními metodami, co naprosto nikdy nepůjde. Správní
rozdělení tohoto prostoru, viděno z německé strany, je pouze jedním z prostředků a metod, jak tento prostor definitivně ovládnout a vést. Je to systém, který nemůžeme srovnávat se správním rozdělením a metodami správy, je platí v říši, vůči německým lidem. K tomu však přistupuje ještě základní myšlenka: veškeré počínání německých lidí v tomto prostoru musí být v tomto okamžiku usměrňováno naprosto jednoznačně, totiž tak, že vzhledem k válce a z taktických důvodů nesmíme připustit, aby se Čech v jistých věcech rozzuřil a vybuchl, i když musíme být v tomto okamžiku z jistých taktických důvodů tvrdí, musíme přesto jednat tak, aby si Čech, nemá-li žádné jiné východisko, nemyslel, že teď právě musí vyvolat povstání. Základní linie však musí, ač nevyslovena, i při takovém jednání platit: tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat. To jsou věci, které můj úkol zde rozdělují na dvě velké a jasné etapy a oblasti činnosti. Jedna je blízká – zaměřená na válku – druhou začíná dalekosáhlý konečný úkol. První, blízká, je diktována potřebami vedení války. Potřebuji v tomto prostoru klid, aby dělník, aby český dělník zde nasadil pro německé válečné úsilí plně svou pracovní sílu a abychom nezdržovali při zdejším obrovském válečném průmyslu přísun a další rozvoj zbrojního průmyslu. K tomu patří i to, že se přirozeně musí dát českým dělníkům tolik žrádla, mám-li to tak zřetelně říci, aby mohli splnit svou práci. Ale i to, abychom dávali pozor, aby Čech nevyužil podle svého zvyku tohoto nouzového stavu říše, aby si nevydobyl pro sebe soukromé a vlastní české výhody. Tento blízký úkol předpokládá, že Čechovi nejprve ukážeme, kdo je pánem v domě, aby věděl přesně, že zde diktuje německý zájem a že zde koneckonců má rozhodné slovo říše, říše zastoupená vedením na tomto území, tedy též vámi, pánové.
Říše nenechá se sebou žertovat a je prostě pánem v domě, to znamená, že ani jediný Němec nic Čechovi neodpouští, asi tím způsobem, jako je tomu v říši se židovstvem, aby neexistoval jediný Němec, jenž by řekl, ale ten Čech je přece slušný.
To byl problém židovské otázky v říši, a můžete si představit, jak by takhle dopadlo řešení židovské otázky. Kdy všichni nebudeme zjevně držet pospolu a navenek nevtvoříme vůči češství jedinou frontu, bude Čech hledat stále zadní vrátka, jimi vyklouzne chytrácky ven. O otázce, zda můžeme o jednotlivci říci, to je skutečně slušný chlap, se bude uvažovat teprve tehdy, a přistoupíme k tomu, abychom začali s dalekosáhlým konečným řešením úkolu, tedy při otázce poněmčování a podobných problémech. Přitom nesmíme zapomenout na jedno: že navenek, co se týká kultury, a to zejména důležité, si nesmíme zadat, aby si Čech nemohl dělat legraci z toho, jak se Němec chová. Němec si nemůže dovolit, aby se v lokálu ožral; tady musíme být zcela otevření: jestliže se někdo sežere, jestliže si popustí uzdu, proti tomu nikdo nic nemá, ale má to dělat mezi svými čtyřmi stěnami nebo v kasinu. Čech musí vidět, že Němec, ať ve službě, či v soukromí, se umí chovat,
že je pánem od hlavy a k patě. A proto jsem nařídil, abychom dostali zde v Praze německou ústřední
policejní stráž , která se bude starat především o to, aby se té Němci v tomto prostoru chovali řádně. Neboť Němec, který není vychován, jak se na vůdcovskou úlohu sluší, ten se sice cítí jako pán v domě, ale ve falešném směru, a vede si ke škodě říše hůře, ne si sám dovede představit.
Dále očekávám, že vám bude při zacházení s Čechy jasné, že je třeba té jistých taktických předpokladů.
Kdy např. vydám nařízení tisku, musí napsat bez reptání to, co potřebuji. Přesto budu samozřejmě udržovat s Čechy korektní společenský styk, přičemž musím vždy dávat pozor, abych nepřekročil hranice, abych si v každém okamžiku říkal: Dej pozor, jsou to ale Češi! Rozumíte? Stýkáme-li se z taktické nutnosti s Čechy, kteří nám slouží, i pak je nutno se vždy vracet k myšlence: Jsou to ale Češi.
Něco jiného je, a to je nejpodstatnější, že při vší tvrdosti se opravdu staráme o věci, které skutečně nejsou v pořádku. Neboť nemá žádný význam, kdy Čecha mlátím a se vší námahou a působením policie přivádím k
tomu, aby pracoval, kdy on skutečně nedostává to, co potřebuje, aby měl fyzickou sílu vykonávat svou
práci. V tomto směru se konala na návrh státního tajemníka Franka porada u vůdce, na ní byl přizván
tajemník Backe, a my pravděpodobně přistoupíme, prosím, abyste si toto ve nechali pro sebe, ne to bude
uveřejněno, neboť se to musí náležitě propagačně upravit, pravděpodobně přistoupíme ke zvýšení přídělu
tuku pro české dělníky, tak okolo 400 gramů, to je množství, o něm se u dá mluvit. Abych to šikovně využil
k propagačním účelům, spojím to s myšlenkou: vy, čeští dělníci venku, buďte raději zticha, jinak by se mohla
také stát, že bude příděl tuku opět menší. To vše jsou věci, které se musí správně psychologicky uchopit. A
nyní k otázce celé propagandistické linie. Viděno ve velkých obrysech, musí se stále více zdůrazňovat
myšlenka o svatém Václavu v jejím dějinném vývoji, neboť jestliže Češi svatého Václava oslavují, nemusíme jej líčit jako svatého Čecha, nýbrž tak: svatý Václav byl mužem, jenž pochopil, že český národ může žít jen
spolu s německým prostorem. To se musí správně psychologicky uplatnit a obrátit zbraň; kdy tedy Češi
oslavují svatého Václava, vlastně dokazují, že měl pravdu. To je to, co se dá historicky využít.
Za druhé je třeba pro nejbližší dobu války jasně Čechům ukázat: ať nás miluje nebo ne, ať pomýšlí na
samostatný stát později nebo ne, důležité je, že přinejmenším teď uznává , že by to bylo pro tebe v tomto
okamžiku jen škodlivé, kdybys vyvolal povstání anebo kladl odpor. To je taktika a linie, kterou, myslím,
musíme v tomto okamžiku sledovat. Ty lidi nezískáme, to nechceme, a ani by se nám to nepodařilo. Budeme
jen prakticky všem vysvětlovat – propagandou a opatřením atd. – docela jasně, že pro Čecha je reálně
nejpříznivější, kdy v tomto okamžiku hodně pracuje, i kdy si tajně myslí, půjde-li to s ří í přece jen dolů,
pak budu mít opět svou svobodu. To nám může být úplně jedno; hlavní věc je, že je klidný, neboť my
potřebujeme klid a ticho pro konečné získání tohoto prostoru. Základní linie musí být jasná, avšak i taktika
musí být jasná, každý Němec, který tuto základní linii nemá, a základní linie může být jen nacionálně
socialistická, musí pryč. Kdo v taktickém jednání s Čechy opět ustupuje, toho zde nepotřebujeme, takoví
Němci zde nemají co pohledávat.
Prosím vás zcela otevřeně, pokud se to týká vás či vašich spolupracovníků, řekněte mi zcela otevřeně: Tak,
jak jsi to tu řekl, tak to nemohu dělat, prosím, nech mne odejít domů. Pánové, pustím bez reptání každého,
aniž ztratí svou kvalifikaci, jen je dost poctivý, aby to řekl. Ale velice tvrdě zasáhnu, jestliže během mé
činnosti tyto myšlenky neuzná a nebude se jimi řídit. K tomu přistupuje i přísný dohled nad těmi říšskými
Němci, kteří zde z důvodů osobní touhy po zisku při arizaci jen škodí vážnosti říš e. To jsou ti, kteří udávají, že
zde pracují v zájmu němectví, mají však na zřeteli ve skutečnosti pouze svůj měšec a svůj mamon.
Když se budeme na věci dívat takto, platí jako nejbližší úkol toto: základní linie je jasná, taktika je jasná,
tedy všechna opatření závisejí jen na užitku pro vedení války říší, závisejí na tom, aby byla zachována
základní linie, na tom, že to při taktice nepřeženeme a základní linii neuškodíme. Závisejí koneckonců na
tom, abychom měli zcela jasně před očima, že ve, co se zde musí stát, je právě jen řešení pro nejbližší
budoucnost, čím nesmí utrpět konečné řešení.
A nyní, pánové, několik myšlenek o konečném řešení, musí s sebou přinést toto:
1. Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nemůže trpět, to ukazuje německý vývoj v historii, aby z tohoto prostoru přicházely znovu a znovu rány dýkou proti říši.
Nechci však snad říci o konečném poněmčení tohoto prostoru: pokusíme se tedy teď podle staré metody
poněmčit českou verbež, nýbrž říkám docela střízlivě: začíná to věcmi, s nimi můžeme u dnes maskovaně
začít. Abychom získali přehled o tom, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen poněmčení, musím provést
soupis v rasově národnostním smyslu. To tedy znamená, že musím získat nejrůznějšími metodami,
nejrůznějšími oklikami příležitost, abych jednou ohodnotil veškeré obyvatelstvo z hlediska rasového a
národnostního. Ať u pomocí rentgenu, prohlídkami ve kole, nebo tím, že rasově přezkoušíme mládež při
zdánlivém uložení pracovní služby. Musím mít celkový obraz národa a pak mohu říci, tak a tak vypadá
obyvatelstvo. Jsou to takovíto lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlející, to je pak jednoduché, ty
můžeme poněmčit. Potom máme ostatní, co stojí na opačném pólu: jsou to lidé špatné rasy a špatně
smýšlející. Ty musíme dostat ven. Na východě je hodně místa. Uprostřed zůstává střední vrstva, kterou
musím přesně vyzkoušet. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé patné rasy a patně smýšlející lidé dobré
rasy. U těch dobře smýšlejících špatné rasy se to asi musí udělat tak, e je nasadíme do práce někde v ří i
jinde a budeme se starat o to, aby u neměli děti, protože je nechceme v tomto prostoru dále rozvíjet. Ale
nesmíme je odradit. To ve je řečeno jen teoreticky. Pak zůstávají patně smýšlející lidé dobré rasy. Ti jsou
nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vůdcovská vrstva.
Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části patně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, ne
se pokusit usídli je v ří i, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, kdy
to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.
To jsou zcela jasné, zásadní myšlenky, které musí být vodítkem. Kdy se to stane, to je otázka, kterou musí
rozhodnout vůdce. Ale plánovat a shromažďovat materiál, to jsou věci, s nimi u můžeme začít. Musíme
materiál přezkou et, musíme využít možností, které tu jsou. Např. Pozemkový úřad, kdy ho nasadíme
správně politicky opačným směrem, ne to udělali kdysi Češi, může nám u dnes v jakési kostře dát
nekonečně mnoho, tak e věřím, e za krátkou dobu, kterou tu asi budu, mohu ji položit v mnohém základ
pro národností záležitosti. K tomu přistupuje je tě toto: musí nám být jasno, e tyto věci je možné uskutečnit v celém tomto plánovacím období, v této nejbližší době boje, jen jestli e budou také jednotně řízeny a plánovány.
Je samozřejmě jasné, že např. různí krajští vedoucí, kteří nyní patří do čtyř žup, sami uvažují a
plánují v rámci celkové linie, která prospívá té župě. Ale přece bych rád, abyste nejprve viděli jedno:
primárním je ovládnutí a definitivní podmanění tohoto prostoru, na pozdější dělení – pánové a příslušníci
strany – je času dost pak. Nejprve musí být tento prostor zvládnout, co nedokáži, nebude-li řízen z jednoho
ústředí. Nemohu s Čechy zacházet podle čtyř různých dílčích metod. To je té smyslem kancléře strany,
kterou zde zřídil styčný úřad kancléře strany pod vedením župního vedoucího dr. Juryho a pod praktickým
pracovním vedením příslušníka strany Schulte-Schomburga. Určitě budu vycházet vstříc všem přáním a
potřebám up ve všech záležitostech. Pouze v jediném nenajdete u mne slyšení, a to tam, kde to bude
narušovat to primární, totiž nutnost podmanění a koneckonců upevnění tohoto prostoru. Avšak
předpokládám, e jste nacisté, a nacista konečně ví, e celkový zájem ří e je primární a e teprve pak
přicházejí zájmy vlastní.
Sídlo říšského protektora, Černínský palác, Praha, 2. října 1941
© Václav Král: Chtěli nás vyhubit, Praha 1961, str. 125 a 137
Nějaké chyby jsme opravil, najděte si to zde:
https://mzv.gov.cz/file/198483/Microsoft_Word___HeydrichCesky.pdf
Kdyby Hitler vyhrál válku, byl by v sobotu sraz sudetských Čechů v Mnichově.
jakých čechů?
Chtěl jste spíše napsat v Dachau, ne ? Hned první sobotu po válce.
Co bylo prokazatelně plánováno pro Čechy – Nacistické vedení mělo pro české země konkrétní scénáře, které se lišily jen v míře brutality:
1) Germanizace části populace – Himmler (1940) výslovně uvedl, že asi 40–50 % Čechů je možné poněmčit“, pokud projdou rasovými testy. Ti „vhodní“ by byli postupně asimilováni, zbaveni identity, jazyka i kultury.
2) Vysídlení – Zbytek měl být:
odsunut do Generálního gouvernementu (okupované Polsko), nebo dále na východ v rámci Generalplan Ost. To by znamenalo miliony lidí deportovaných.
3) Likvidace elity – Nacistické dokumenty počítaly s tím, že: inteligence, kulturní elity, důstojníci, učitelé, kněží byli považováni za „nebezpečné“ a měli být fyzicky odstraněni. Heydrich to shrnul slovy: „Češi musí zmizet.“
Jakou roli by v tom hráli sudetští Němci – Tady je důležité držet se faktů, ne kolektivní viny.
1) Nacistické vedení počítalo se sudetskými Němci jako s oporou režimu – Po Mnichovu a připojení Sudet se velká část sudetských Němců zapojila do: NSDAP, SA, gestapa, administrativy Protektorátu.
To je doložené – šlo o masovou podporu Henleinovy strany a následně nacistického režimu.
2) Vítězství Hitlera by jejich postavení ještě posílilo – Sudetští Němci by se stali: vládnoucí vrstvou, správci majetku po vysídlených Češích, personálním zázemím pro germanizaci.
To není domněnka – nacistické plány s tím výslovně počítaly.
3) Ale ne všichni sudetští Němci byli nacisté – Historicky: část byla aktivně pronacistická, část pasivně loajální, část byla apolitická a malá část dokonce pomáhala Čechům.
Takže jednotné chování celé skupiny nelze tvrdit.
Co by se tedy stalo, kdyby Hitler vyhrál – Na základě dokumentů, ne domněnek:
✔ Sudetští Němci by byli privilegovanou vrstvou – Měli by přístup k majetku, funkcím, půdě a moci.
✔ Češi by byli rozděleni na „poněmčitelné“ a „neponěmčitelné“ – Ti první by ztratili identitu, ti druzí by byli deportováni.
✔ Český národ jako celek by přestal existovat – To byl explicitní cíl nacistické politiky.
Shrnutí v jedné větě : Kdyby Hitler vyhrál, české obyvatelstvo by čekala germanizace, deportace a likvidace elity, zatímco sudetští Němci by se stali privilegovanou oporou nacistické správy – ale jejich individuální chování by nebylo jednotné.
Ti první by ztratili identitu, ti druzí by byli deportováni. Opět slizce lžeš keťasi. Ti třetí, kterých bylo nejvíce, šli do Terezína, Osvětimi a podobně.
Když tak čtu ten projev, zdá se to brněnské smíření jasnější. Smiř se s osudem, Jiříku, Honzíku, Karlíku. My jsme tvůj osud. Přijeli jsme tě hladit až do úplného vyhlazení.
Ale teď vážně. Nejvíc mě pobuřuje ta neochvějná podplacená doktrína, že když už jednou Němec řekl, že nic nehrozí, tak že je to stav jednou provždy daný a neměnný.
Stačil by bohatě ten odkaz.
Nebylo by třeba přerolovávat takové množství typograficky neupraveného textu.
a motoristé schvalují další, již 78 let probíhající genocidu :
Praha tvrdí, že Brusel už zašel dost daleko po schválení opatření proti izraelským osadníkům kvůli násilí na Západním břehu
Česká republika varovala, že je připravena stát v rámci Evropské unie osamoceně, jen aby zablokovala jakékoli další sankce proti Izraeli — a to poté, co blok schválil nová opatření namířená proti izraelským osadníkům obviněným z násilí na Západním břehu Jordánu.
Ministr zahraničí Petr Macinka uvedl, že Praha nepodpoří další kolo sankcí a odmítne jakýkoli pokus o pozastavení Asociační dohody mezi EU a Izraelem — rámce upravujícího politickou a hospodářskou spolupráci mezi oběma stranami.