Jak všichni víte, stavíme Vidlákovnu… Koupili jsme starou sýpku o rozměrech dvacet krát deset metrů, má tři podlaží… cena jako za garsonku v Brně… a je to tak akorát, aby to byl zvládnutelný projekt. Aby to nebylo megalomanské, dokončitelné v reálném čase a za reálné peníze.
Před sto padesáti lety stavěli naši předci obrovské stavby ze žuly a mramoru plné uměleckých děl a leštěných podlah. Postavili Národní divadlo tak, že v podstatě postavili tři. Nejprve to Prozatímní, pak Zítkovo Národní, pak to shořelo a tak obě divadla propojili dohromady a postavili znovu. Následně postavili Obecní dům a ohromný Veletržní palác, který byl hotov rychleji, než dokončíme rekonstrukci sýpky.
Naši předci měli politické strany o statisících členech. Stavěli ohromné ocelové a mramorové veřejné budovy. Chystali se na chvíli, kdy převezmou svou zemi a vyvedou ji z habsburského jha. Žili v chudším a prostším světě, ale za sto let zvládli obnovit český jazyk, vytvořit podpůrné struktury pro Národní obrození, vytvářet kulturní a umělecká díla na světové úrovni, dosáhnout samostatnosti a udržet si historické hranice. A ještě dokázali pozvednout Slovensko a vyvést Podkarpatskou Rus ze středověku. Neuvěřitelný výkon.
Musel to být ohromný národní optimismus, který se od sprostého jazyka sedláků za sto let emancipval k samostatnosti a nezůstal nijak pozadu za mocnostmi své doby.
Teď jsme o sto let dál a budova o velikosti dvou rodinných domků je tak akorát, co reálně zvládneme… Je to vlastně tak malé, že je to pod rozlišovací schopnost mocných.
Svým způsobem je to logické. Nestavíme ji, abychom dalším počinem pozvedli českou zemi na ještě vyšší vrchol, ale abychom zachránili alespoň vzpomínku na dobu, kdy byla Vlast a národ nejvyšší hodnotou. Nestavíme ji, abychom postavili pomník českému umu, ale abychom udrželi vzpomínku na dobu, kdy lidská práce byla hodna úcty. Nestavíme Vidlákovnu, abychom předvedli světu naše průmyslové a zemědělské schopnosti, ale abychom alespoň trochu uchovali vztah k půdě a k hospodářským zvířatům. Stavíme Vidlákovnu, protože ty velké budovy z mramoru, co postavili naši předci, ty si už zprivatizovala pravda a láska.
Velké dějinné hodnoty a velké dějiné úkoly se změnily v malé. Už nemáme sílu na vyvýšení národa, už se z něj jen snažíme uchovat alespoň něco. Už se nesnažíme pozvednout jiné národy z domělého primitivismu, už se nesnažíme přinášet někam civilizaci… ani na bodácích ne. Už jsme rádi, když zachováme alespoň vlastní rodiny. Když ve shonu dnešní doby dokážeme dětem předat alespoň trochu z toho, co pro nás bylo samozřejmé a normální, můžeme se dmout pýchou, protože kolem nás je příliš mnoho těch, kteří to nedokázali.
Když se nám děti neodrodí, je to vlastně heroický výkon.
Před sto lety naši předci snili o zkrácených vzdálenostech, o neexistenci hladu, vymýcení nemocí, snili o sociálním zabezpečení, odstranění dřiny, všeobecné zdravotní péči, snili o samostatnosti a velikosti. Snili o všeobecném vzdělání. A my se dnes, po sto letech snažíme alespoň něco z toho zachovat. Nestavíme Vidlákovny, abychom dobývali světy a ukázali lidstvu, co všechno umíme, ale aby existovala alespoň připomínka toho, co bylo. Abychom mohli dětem a vnoučatům ukázat, jak vypadá hospodářství, jak vypadá živé zvíře a jak se dělají ta nejzákladnější řemesla, která ještě nedávno uměl každý a jak vypadá úcta k vlastní zemi.
Ještě jsme neztratili naději, že bude líp. Ještě stále se pokoušíme o politiku, děláme nová média i nové neziskovky, ale už stavíme i ty kláštery v horách, protože cítíme, že nás válcuje nové stěhování národů i změny všech známých pravd a narativů. Ještě se na světovém i národním hřišti snažíme hrát v souladu s pravidly, které nám vnutili jiní, ale už se zároveň přizpůsobujeme nové realitě nikoliv světových vítězů, ale světových poražených.
Vidlákovna bude světýlkem ve tmě a přístavem v bezčasí, než základnou k expanzi. Bude zachovávat, co zachovat lze, bude řeholí k povzbuzení a bude mít ambici přežít roztříštěný svět a zachovat alespoň něco ze zlatého věku. Nebude tady proto, aby přinesla nové hodnoty, ale aby zachovala alespoň něco z těch hodnot, díky kterým stále ještě existujeme. Bude oslavou rodiny a úcty k práci. Bude připomínkou dobře obdělávané půdy, skromnosti a klidu.
Ostatně… vzniká na místě, které už pro dnešní svět není zajímavé. Bylo určeno k prodeji, ale nikdo ho za tři roky nechtěl. Zbytečné místo pro dnešní dobu. Nehodilo se dokonce ani solárním baronům nebo skladovačům odpadu z Německa. Tak moc o něj nikdo nestál.
Vidlákovna nebude chrámem na posvátné hoře, ale bude přístřeším na dlouhé cestě. Nebude ukázkou moci, ale bude místem, kde se člověk bude moci zastavit a odpočinout si. Vidlákovna nebude katedrálou, ale kapličkou pro ty, kteří chtějí i v dlouhých temných hodinách „čekat s připravenou lampou na příchod ženicha.“ Inu, velké hodnoty a velké úkoly se změnily v malé. Nejsme-li schopni zachránit svět, zachraňme z něj alespoň to, na co stačíme.
Přátelé, dovolte mi říct, že jsme právě překročili částku dva miliony korun vybraných od čtyřiadvacátého dubna, kdy jsme s projektem Vidlákovny začali. Končí další týden, kdy mohu s hrdostí říct, že stále předstihujeme plán. Stále nás víc brzdí úřední šiml, předpisy a povolení, než nedostatek financí.
Na dnešních fotkách dokumentuji, že střecha je už téměř dokončená. Ještě chybí oplechování věžičky, závětrné lišty a hřebenáče. Ještě je zapotřebí propojit okapové svody se žlaby, ale do sýpky už neteče. Připomínám, že v sobotu 29.8. bude brigáda při které musíme dovnitř nanosit dva náklaďáky řeziva a správně ho proložit, aby mohlo přes zimu proschnout. Přijeďte v ten den kdykoliv, třeba jen pro závdavek toho, jak to pak ve Vidlákovně bude chodit.
Děkuji všem, kteří tento projekt podporují. Nedosáhneme díky němu velikosti, ale zachováme alespoň něco ze světa, který jsme budovali a který byl náš.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
No dobře, celá sýpka se dá vnímat jako zapálení malé svíčky místo nadávání na tmu. Ale co když jdeme ne proti zlovůli KoZA imperialistů a kapíku odtrženého z řetězu a prožraného woke rakovinou – ale věc se má jinak ? Co když nám postmateriální společnost přináší samovolnou globalizaci ne snad vnucenou kulturní totalitou – já pochybuju že brazilcům bude někdo bránit v sambě a rusům v kazačoku – ale bude to globalizace civilizační, díky totální propojenosti ? Mnoho to přinese, a ne že ne. A to nejen v materiální oblasti. Za 15 let budou doteď nepřístupné, nedigitalizované archivní fondy zpracovávat masinky. Dnes prostě nejde uživit x tisíc historiků a archivářů aby se v čase kratším než desítky let fyzicky věnovali této práci. Zcela jiné bude když se postaví kontejner s bandou humanoidů a jedním živým doktorandem ke vchodu do zámku, matriky, muzea a za pár týdnů tam vše schroustají list po listu, v různých spektrech, a uloží si do cloudu. Je to naléhavý úkol, srovnatelný s vesmírným výzkumem. I v tak spočítačované a bohaté krajině jako USA, je digitalizovaných sotva 30 procent Kongresové knihovny, o jiných fondech ani nemluvě. Přijdou s tím velké objevy v historiografii, mnoho učebnic se bude muset přepsat. Ale aby jsme se vrátili k tématu : Takováto sdílená ekonomika i vědění v globálním měřítku – nezajde tím na úbytě idea samostatných politických národů ? Není dobré se této myšlence automaticky začít smát, co je jediné co u komplexnějších úvah zdejší asi tak 7 členný Klub Iqváčů dokáže 😀 Je dobré si uvědomit, jak by se úvahám o ňáké Republice či Demokracii, smál intelektuál z tisíciletých stabilních společeství jako byli Egypt, Babylon, Sumer, Čína…
TVL, už je tady zas…
Ten debil vleze snad i kanálem. Neutišitelná touha vystavit na odiv svou stupiditu. Sakra, my se musíme složit na Zakladatele, aby se smiloval a začal zase kydat.
Pane Bouška, jak je v Libni? Fajfku už máte?
Super.
Měli jsme podobný problém, jak dostat rezivo výš, tak na delší paletu narovnáno rezivo zvednul jeřáb k oknu,okno nebylo osazené. Pak se jen popotahovalo a rovnalo.
Re: zemedelec
Kolik stojí hodina práce autojeřábu?
Plus cesta.
Re: Tymák..
Tu jsem vynechal schválně.
Snad z toho bude časem nový Montségur.
A kdo bude nový Amalric? 🙂
Nacpat dvě mega do baráku je určitě lepší než to vyházet za demonstrace, volební agitaci a další skoro nefunkční snahy. Deep state okupuje všechny instituce a má k dispozici desítky až stovky miliard a tak je nutno soutěžit v jiné hře, ve které jsou vyrovnanější šance. Vidlák, podoben důmyslnému rytíři Donu Quijotovi de la Mancha, sedlá každý víkend svou Rosinantu. Libtardi z toho mají asi prdel, ale kolik je stála třeba ta poslední deviantní pomatená šaškárna v Praze? Jejich hovnoty dobře ukazují, co jsou zač. Proti tomu je rekonstrukce Vidlákovny racionální počin.
Lidí, kteří mají k dispozici více než příspěvky na národní
dívadlostodolu a přesto je štve současné ponižování bílého heterosexuálního patriarchálního muže, není zas tak málo, jak si myslíte.Jenže je to chce něčím přitáhnout, něčím pozitivním. Vznešeným. Možná i mile naivním, jako Amélie s nohama do X a AI videem s legračními chybičkami.
Vidláku,
k té avízované brigádě je potřeba se ti nějak nahlásit, abys měl přehled, kolik čumilů a radičů se dostaví na guláš – ééééé – totiž na místo činu?
A možná by bylo dobré, kdybys napsal něco víc o tom materiálu.
Náklaďák může být třítunová Avia, anebo anebo takřka padesátitunový lesovůz.
A dřevo na uskladnění můžou být malé parketky, anebo dvanáctimetrové fošny a kanty.
… občas se stane, že při takové práci může pomoci nějaká vychytávka, pokud člověk ví, co ho čeká…
Btw. pokud chceš řezivo prokládat, budou k dispozici předem nařezané špangle, nebo se to bude řešit na místě? Já jen, že by se třeba hodila nějaká ta pilka a zdroj elektřiny, pokud by byla sýpka „hluchá“…
Stačí, když mi napíšeš na mail, Targusi… 🙂
Všechno bude na místě připravené a předpokládám, že řezivo bude uklizené už během dopoledne. Budu mít připravené další práce, kdybychom byli hotovi dřív a také nebude vadit, když všechno nezvládneme. 🙂
Vidláku, Danieli, jsi buditel! 👍❗
Takových je dneska málo! 😸
Stavba má krásný tvar, proporce.
Re: Ládik!!!
No, já nevím. Řekl bych, že moje Jahoda má hen ty proporce přece jen vlídnější…
Vidláku, počin je to dobrý, protože málokdo dělá alespoň to.
Jenže, nezlobte se, Vám (i vám) chybí ten optimistický a nadšený étos našich předků (stále si myslím, že by bylo vhodné postupovat v synergii se státy původní západořímské říše, ale o to se hádat nechci).
Potřebujeme někoho jako Amélii. Jen je škoda, že je virtuální.
https://youtu.be/bEKUxzJQcWM?si=pofATCsR52qUUE9o
Jaký je český ekvivalent Restore Britain?
Re: Oj
Já myslím, že více synergie s ostatními státy na území ZŘŘ již netřeba. Ojropská Uhnije, chcete-li Čtvrtá říše úplně stačí.
👍
Klidně můžete mít pravdu, proto tu závorku o tom, že se nechci hádat.
Meritum věci je jinde. Naději má boj za něco, nikoliv proti něčemu. Make (anything) Great Again. Nemrmlat.
https://youtu.be/zpw0qO-VqD0?si=e8j9b6csU36FnrOZ
Re: Oj
Soudružka má nohy do „X“, což ji vylučuje z pořadí vhodných adeptek.
A ve finiši ji AI nakreslila na lvu mimo těžiště, takže nejdřív by šla k zemi ona a za ní i ten lev.
O mamlasovi, který na začátku jakože mlátí kladivem do meče, nemá cenu psát…
🙂 Vždyť je to jen klip k písničce, ne návod, jak kovat nože.
Nicméně přesně ilustrujete to, co nemá naději na úspěch. Vše lacině hejtovat. Nenávidět. Zesměšňovat. Mrmlat.
Pokud bych chtěl něco měnit, musím mít pozitivní program. Musím za něčím jít, ne škodit pos(t)ranně.
Re: Oj
Nikoli.
Vycvičen životem vždy zásadně pozoruji, co odpovídá realitě a co je zcela mimo. Má to své výhody.
Ale je fakt, že Jahoda ze mne šílí, zejména pak při povinném sledování televizních hoven.
Zrovna dnes si pustila telku a čuměla na policajty, kteří nebyli schopni vymyslet, jak dostat z cesty padlý strom.
Hlavní soudružka běžela do kostela uříznout špagát ze zvonu, aby pak polomarně zkoušela odtáhnout strom z cesty autem.
Komentoval jsem to dotazy:
1/ jak je možné, že z pěti aut na silnici (z toho 3 policejní) nemá nikdo tažné lano,
2/ proč nespřáhnou za sebe několik aut, aby stromem najisto pohnuli
3/ jak je možné, že nechají za volantem cizího auta babu, která to evidentně neumí
4/ jak je možné, že hlavní soudružka sundala z cesty padlý strom takovým způsobem, že jela autem po silnici.
Ale to jsou jen takové perličky…
V jiné situaci bych s Vámi pravděpodobně souhlasil, zejména sešli-li bychom se u nějakého stroje.
Jinak doufám, že má propagace pozitivity a proaktivity byla doručena i mezi uši a nebudu si třepiti dále a marně pysk.
Televizi nemám, nemohu soudit, leč mozkové myšlení příslušníků bych nepřeceňoval.
Vy nevíte že se o Angličankách tvrdí, že mají nejhnusnější nohy v Evropě ?
Baby nic moc a kuchyň jakbysmet a kradli všude po světě snad nejvíc ze všech
Re: Gaia
Souhlas, domorodé baby jsou tam hnusné, jak cesta do práce.
Re: Tymák…
O tom nevím. Já jsem se jim většinou díval na ksicht, nikoli pod sukně.
Proti lidské blbosti se bojovat musí, jinak by zaplavila celý svět.
Současný stav světa vašemu boji nedává dobré vysvědčení.
Současnému stavu světa odpovídá na prvním místě nenažranost
Běžte se navečeřet. 🙂
Nikoli nenažranost, ale neochota k boji za své ideály. Vůbec neochota nějaké ideály mít.
Ti špatní (jako já) se vezou s davem a hledají si své niky ekonomické úspěšnosti.
Ti lepší (jako vidlák) se separují od davu a hledají si totéž.
My potřebujeme ty nejlepší. Vůdce. Kde je vzít?
Já hlasuji, že největším problémem dnešní doby je nenažranost
Svatá prostoto.
S tím běžte k urologovi
Břehů nezná naivita
miluju když ženě svítá
myšlenky se rozvášní
muži jsou pak nešťastní.
Chtěl bych ještě na chvíli
laskat křídla motýlí
než popadnu plácačku
a motýl bude na sračku.
To si myslím už dávno a jsem rád, že jsme už aspoň dva
Co jiného než nenažranost je to make great again