O zřízení blogu na webu Litterate jsem požádal hlavně proto, abych mohl zprostředkovat myšlenky Curtise Yarvina, který píše asi nejzajímavější – dle mého soudu – rozbory mocenské situace v západním světa a strategií ohledně možnosti dosažení změny.
Vybral jsem tohle místo proto, že se mi zdá, že se tu schází publikum inteligentnější a otevřenější než kde jinde na českém internetu, aspoň soudě podle diskuzí. Tím netvrdím, že jiné servery nejsou zajímavé a že tam nejsou materiály, které stojí za čtení (ostatně, sám na ty jiné servery píšu). Nicméně v diskuzích jsou vidět v podstatě jen dva postoje. Na jedné straně téměř bezmezná loajalita k současné vládní garnituře, globálnímu kapitalismu a nadnárodním organizacím. Na druhé straně ti, kdo chtějí slyšet patetické výzvy ke svržení vlády a k lidovému povstání, ideálně v kombinaci s legendami o smrtících vakcínách a smrtících mobilních sítích (v poslední době se tam často objevuje i motiv mimozemských civilizací, které mají údajně řídit světový bankovní systém, a především americký Fed). Ani jedna ze stran není schopna si položit složitější otázku, natož zvážit argumenty.
Diskuze pod článkem z minulého týdne mě v tom názoru ještě utvrdila. Už roky se mi nestalo, že by tak vysoké procento příspěvků mělo racionální strukturu a umožňovalo reagovat. Vlastně se mi to nestalo od té doby, kdy mě zakázali na Finmagu.
Ale ke Curtisu Yarvinovi. Dnes začnu jeho definicí politických systémů.
Za prvé. Existuje systém (přinejmenším v teorii), kde se všichni občané reálně mohou podílet na řízení státu, a to bez omezení urozeností, odborností, příjmem apod.
Takový politický systém byl tradičně označován jako „demokracie“ a v současné době je ve velkých médiích a v jazyce mainstreamových politologů jako „populismus.“
Za druhé. Existuje systém, kde vládne menšina, přičemž moc je mezi tu menšinu rozptýlena. Neexistuje žádná centrála. Existují předsedové vlád, prezidenti a generální ředitelé, ovšem oni jsou fakticky neformálně odpovědni ostatním příslušníkům menšiny. Pokud s nimi není menšina jako celek spokojena, musí tyto osobnosti odejít. Tato vládnoucí menšina není soustředěna v jedné instituci, ale prochází napříč politickým sektorem, korporacemi, velkými médii, bankami, nadnárodními neziskovkami apod. Ve svých knihách píšu o vládě nové aristokracie nebo o aristokratickém davu (protože tenhle druh vlády má davové rysy).
Takový politický systém byl tradičně označován jako „oligarchie“ a v současném jazyce velkých médií a mainstreamové politologie je označován jako „demokracie“. Když Západ vede války za vývoz demokracie, má na mysli demokracii v tomto smyslu, nikoliv tu populistickou.
Za třetí. Existuje systém, kde vládne jeden člověk s téměř absolutní pravomocí nad všemi institucemi. Případně ta moc může být rozdělena mezi několik jednotlivců, ale to už je technický detail.
Takový systém byl tradičně označován jako „monarchie“ a v současném jazyce velkých médií a oficiálních politologů se hovoří o oligarchii.
To je jeden z důvodů, proč pojmový aparát prosazovaný jako součást oficiálního „narativu“ nemůže vést k pochopení situace, i kdyby ho používali poctiví lidé.
Když totiž hovoří o vládě oligarchů, vyjadřují tím své obavy z nastolení monarchie.
Když hovoří o demokracii, mají na mysli oligarchii sestávající z profesionálních politiků, intelektuálů, aktivistů a vysokých manažerů.
A když odsuzují populismus, vyjadřují tím své pohrdání demokracií.
Z tohoto základního rozdělení ovšem taky logicky vyplývá, jaké změny jsou možné a jaké nikoliv. Aspoň podle Curtise Yarvina.
Režim „demokracie-populismus“ může být jen obtížně vyvrácen jednou velkou osobností. Na to by diktátor potřeboval obrovské zdroje, velice početnou policii, okupační armádu apod. Rozhodně to není myslitelné bez otevřené války. Demokracie-populismus je ovšem neustále ohrožována oligarchií-demokracií. Lidé, kteří z různých důvodů dosáhli lepšího postavení než ostatní, mají tendenci se sdružovat a podporovat taková opatření, která jejich výhody upevní a zvýší. Až se postupně stanou vydělenou vládnoucí vrstvou.
Oligarchie-demokracie je zase odolná vůči lidovým revolucím. I kdyby se podařilo postání nebo totální volební vítězství, můžete svrhnout panovníka. Ale jak svrhnout desetitisíce a statisíce lidí v různých institucích? I kdyby dnes někdo vyměnil celou vládu, mnoho by se nezměnilo, protože stejní lidé jako dosud budou držet velká média, velké peníze a státní správu.
Oligarchie-demokracie je však ohrožována monarchií-oligarchií. Jenom koncentrovaná centrální moc může vymést aristokracii napříč všemi institucemi a změnit celkové poměry. Nový monarcha se zpravidla opírá o lid, ale odpovědnost nese jenom on. Tak je tomu v celé moderní politice – od Napoleona Bonaparta po Viktora Orbána. A přesně to chtěli američtí voliči od Donalda Trumpa, když jej v roce 2016 vyslali do Bílého domu.
Monarchický-oligarchický režim dokáže být velmi odolný vůči aristokratické korupci oligarchií-demokracií. I když různí poradci a velmoži získají hodně moci, může se jich monarcha zase zbavit. Občas se některému z nich povede puč a nahradí jej, ale to nic nemění na podstatě systému.
Nicméně monarchický-oligarchický režim může být smeten lidovou/populistickou revolucí.
Tolik Curtis Yarvin a zdá se, že dějiny jeho vzorec potvrzují.
Jestli se vám z tolik zmatků kolem slovíček netočí hlava, můžete přemýšlet, co z toho vyplývá pro nás.
Takze nepreslo to ani druyhykrat. Skusim tretikrat, s nejakou upravou…Ako som napisal pri druhom pokuse, asi su moje prispevky specialne preverovane?😜
Ad:
Zappova ukolébavka napsal:19 července, 2022 (10:46)
Já osobně jsem monarchista. Stabilita těchto uspořádání je prověřená staletími. Nikoli daleko je ještě teokracie, i té jsem příznivec. Prosperita a rozvoj jsou zajištěné u dlouhodobého hospodáře; u těch cyklických je to na pováženou
Ja si myslim, ze v sucasnosti je najlepsi politicky system i prax v Singapure. Nieco teoreticke o tom tu:
(Dam odkazy do uvodzoviek, lebo prispevok mi dvakrat nepresiel).
“ https://is.muni.cz/th/143894/fss_b/politicky_rezim_singapuru.pdf “
A nieco ludovejsie napisane z praxe, tu:
“ https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/singapur-diktatura-kde-by-chtel-zit-kazdy.A150828_152704_pozice-tema_kasa “
—
Jasně, jsou speciálně prověřované 🙂
A teď vážně, všem, nejen autorovi příspěvku:
Už si to, prosím vás, zapamatujte 😀
Zakladatel
Nemyslel som Vas, ze to preverujete, ale ak ste to nakusli, tak prosim…
Ad: zakladatel
Zapamatajte si.
Pocitat viem. Mal som 2 (slovom DVA) odkazy, a to tie iste, ako teraz. Nepisem, ze mi nieco nepreslo len tak, z pleziru.
Napriek tomu prispevok nebol 2x (slovom dvakrat) zverejneny a to bol IBA s tymi dvoma odkazmi.
Zverejnena bola (teda JE), tretia varianta. Prve dva pokusy (z neznamych dovodov, kedze podla Vasho vyjadrenie Vy ste za tym neboli🙂 nepresli a neboli zverejnene.
Ano, ve spamu byly od vás 3 víceméně totožné komentáře, ve všech byly ty stejné odkazy. Poslední jsem pustil, dva předchozí jsem smazal. Tak to dělám, pokud se to takto stane, vždy, nejen u vás.
Rozumějte: pokud napíšete komentář, který vám z nějakého důvodu spadne do spamu, a vy ho pošlete znovu třeba 5x, pokaždé zase spadne do spamu.
Pokud chcete dát více odkazů (3 a více), doporučuju to udělat na dvakrát (nebo na víckrát – podle počtu odkazů).
Někdy – nevím proč, do Aksimetu nevidím – do spamu spadne i z mého pohledu naprosto nezávadný příspěvek. Když na to přijdu, okamžitě pouštím, ale nesedím tady 24/7.
OK.
Dakujem za odpoved.
Samozrejme, ze nemozete sediet v kuse a sledovat, co spadlo, ci nie do spamu. Ja len, ze mi predtym prechadzali prispevky bez problemov a v poslednych 10 dnoch raz nepresiel a potom presiel povodny i opakovany a teraz znova nepresiel.
VAZIM si, ze ste vytvorili priestor na slobodne diskutovanie🤗, preto si zoberiem ponaucenie a budem TRPEZLIVEJSI, t. j. po neuverejneni pockam dlhsie, kym prispevok vylovite zo spamu😉
Skvěle formulováno. Podobně to formuloval před více než dvěma tisíciletími už Aristoteles a stále to platí. Už dlouho mě vadí, jak demokracií je nazýváno něco, co už dávno demokracií není a ti, podobně je to s oligarchií…, v tomto článku je to skvěle vysvětleno. Já bych ještě jen zdůraznil přednosti dobrého vladaře, který od narození je připravován, že jednou převezme břímě (!) vlády a vládne ve prospěch lidu a celé země, protože to vše patří jemu a chce, aby to co mu patří prosperovalo a taky aby pro svého potomka – následujícího vladaře pokud možno zanechal zemi co nejvíce zvelebenou a prosperující. To ani ve skutečné demokracii, kde volení zástupci jsou odpovědní lidu, tak dobře nefunguje.
můj pohled na funkční společenské uspořádání je takový, který by se co nejvíce přiblížil řecké spartě (myslím politicky, ne vojensky). vždyt ten jejich systém vydržel kolem 800 let !! co mám na mysli, je velké množství zpětné vazby – jednotlivé výkonné orgány moci se navzájem hlídaly a nesly za svá rozhodnutí odpovědnost a každý orgán měl svého kontrolora, který tu odpovědnost měl sílu vynutit. velmi dobrý systém spatřuji i ve švýcarském referendu, kdy lze každý vydaný zákon vetovat referendem. a dále pravidlo za každý nový paragraf dva až tři staré zrušit, dokud se paragrafované pravidla nesmrsknou do útlé knížečky, kterou je schopen každý se základním vzděláním přečíst a hlavně pochopit. jak psal, myslím že Lao´C , čím víc zákonů, tím víc lumpů. Karel IV napsal „stavební zákon“ na dvě A4 a postavili podle toho Nové Město. kdo bude hlasovat pro schodkový rozpočet, tak jeho oběť za takto vyjímečný počin bude nemožnost příště kandidovat. většina problémů by se takto velmi rychle vyřešila sama. hledejme systém s přirozenou zpětnou vazbou. Rašín přivedl zděděnou rakousko-uherskou inflační ekonomiku do cajku během půl roku, pak ho zavraždili. nevěřte ,že náprava vyžaduje mnoho času. stačí přesně mířená cílená opatření.
Jsem rád, že někdo sdílí můj pohled na věc, alespoň tedy pokud jde o onu zpětnou vazbu.
Ad: Libri
„nevěřte ,že náprava vyžaduje mnoho času. stačí přesně mířená cílená opatření.“
No a tu je ten kamen urazu. KTO? (CO?, aka entita?) urobi tie „přesně mířená cílená opatření“ a RYCHLE?
Skvělá, logická studie/úvaha, jako většina toho, co pochází z dílny Petra Hampla. Je třeba se trochu zorientovat v terminologii, ale jinak popřemýšlím, co z toho plyne.
Já osobně jsem monarchista. Stabilita těchto uspořádání je prověřená staletími. Nikoli daleko je ještě teokracie, i té jsem příznivec. Prosperita a rozvoj jsou zajištěné u dlouhodobého hospodáře; u těch cyklických je to na pováženou
ale je to spojene s tym, ze deti dotycnych vladcov netusia a nechapu situaciu beznych ludi a su v tomto zavisli od svojich poradcov. A pozrite sa na R-U a Habsburgovcov, za celu ich vladu nazyvali osvietenych (ako teda urcity signal o tom, ze dotycny naozaj povzniesol svoju krajinu) len dvoch, Mariu Tereziu a jej syna. Inak to bolo standard, ekonomicka zaostalost oproti Zapadu, jazykovo rozdelene imperium, kde sa vsetci pchali Rakusanom do zadku, vedenie vojen a vyberanie dani. V com boli lepsi ako su sucasni politici? V tom, ze ich casovy horizont bol dlhsi ako 4 roky? Ale to nestaci. Na to, ze na vasu krajinu budu kaslat dlhsie ako 4 roky a tahat z nej co sa da? Ved to robia uz teraz. Len nie je cesky kral. Akonahle sa prechadza na monarchiu (naozajstnu), straca sa spojenie na narod. Pretoze kral sa sobasi s princeznou z ineho statu, ich starymi rodicmi su zasa casto uplne inej narodnosti a vo vysledku…..oni sa staraju o seba a svoj rod, nie o krajinu (ak ano, tak je to skor vedlajsi priaznivy efekt, nez primarny ucel). A zisky z tohto idu na ich financovanie…..aky je podla VAs rozdiel v tom, ze Schwarzenberg taha zisky z CR pre seba oproti Erste bank? A ak by sa stal ceskym kralom, zmenilo by sa nieco?
Vy moc střídáte epochy; hned po baroku semelete Švarcenberka, takže z toho vyjde kočkopes. Já se pokouším inspirovat Beneluxem, Skandinávií, kde jsou naopak monarchové uctívanými osobami. I tolik přetřásaná Velká Británie drží pohromadě; co ji rozkolísává je naopak parlamentní demokracie.
Jenze v tech zemich je uz drahne let monarcha jen drahy vyvesni stit bez spetky jakekoliv pravomoci nebo zodpovednosti.
Monarchie je taky symbol, maják, stálost. Stojí to prachy? Určtě. O tom, že královské rodiny nemají zodpovědnost k lidem, to bych určitě neřekl. Dost často jsou monarchové velebeni. Pokud bych chtěl podumat, kdo má z evropských politiků takovou aureolu, napadá mě jen Orbán. Pak je bezedná propast.
Takze z praktickeho hlediska NULA. Dost draha nula.
Co byste si z praktického hlediska představoval? Že budou řídit kombajn? Nebo že princ Charles bude dělat reklamu na šprcky? Existují i nehmotné statky.
Tak ono se to zbožné uctívání koruny jako symbolu národa a státu snese s faktickou morální korupcí současné monarchistické bandy jen do určité míry. A ta už byla dávno překročena.
Třeba budete sdílnější a něco mi o té korupci v královských rodinách prozradíte.
Jsou toho plné noviny, britská koruna se nechutnými skandály jenom hemží (za všechny v posledn době princ Andrew), ale kdo nechce slyšet, neslyší. Jste evidentně rytířem Quijotem v královských službách, tak si to užijte.
ago, psala jste o korupci. Chování tohoto rozmazleného spratka tyto rysy nevykazuje.
Psala jsem o „MORÁLNÍ korupci“. Význam slova korupce je „zkaženost“.
No, zacal bych tim, ze bych si neprotirecil. Ja nebyl ten, kdo napsal “ Prosperita a rozvoj jsou zajištěné u dlouhodobého hospodáře“.
Jaky muze byt hospodar, kdyz nema pravo hospodarit? To, jestli se na znamku tiskne osoba s korunkou nebo bez ni nema na hospodareni nejmensi vliv.
Ostatne hospodareni Britanie behem „panovani“ soucasne kralovny popoira cokoliv z toho, co jste napsal.
To ale hodně překrucujete. Hospodařit se dá tak, že dáváte do pronájmu půdu a statky, ale nemusíte vzít do ruky uzdu. Já si neprotiřečím. Nebo lépe, čím?
Mate to tam napsane.
Proste se pohybujete v oblasti svych vlastnich zboznych prani. Vase vec.
Jozko, jestli je to moje věc, tak s tím s vámi souhlasím. Někdo uzavřel tuto diskuzi, tak musím reagovat takhle.
Diskuse umoznuje jen urcity pocet urovni, od urcite uz jede jen na jedne.
A aspon na necem se shodneme 🙂
Aha, jsem tady ani ne týden, tak chytám pravidla za pochodu.
Ti angličtí jsou obzvlášť trapní,v bulváru nejvíce. 2 královští darmošlapové a jejich anorektické manželky a děti přes kolik generaci jak přes kopírák podlouhlé hlavy a přední zajícovité klofáky předkládání jako nějaký vzor ikon. Zajímaví tak leda pro Mendela a jeho dědičnost dominantní.
Dobrá, gaio, takže vy čtete bulvár a nezvládáte svoje kilogramy. Pak to ještě okořeníte úlitbou k árijským typům, načež prozradíte, ře váš nos je jak rajče.
Tuček, Šlajs, stejné chyby, stejné známky…
Nojo, monarchové v Beneluxu jsou jednou z hlavních hybných sil Bilderbergu, a specielně belgický královský rod si nezadá s krvavými zrůdami minulosti. Ti fakt mají být proč uctíváni.
V principu by mohla být monarchie dobrá, kdyby se postupem času vysoká šlechta nestala propojenou globální sítí křížící se mezi sebou, ve které převládly agresivní germánské geny. Je to v zásadě nadnárodní skupina propojená nerozlučně se svými původními bankéři, nyní ještě vlivnější nadnárodní finanční skupinou. Odtud tedy rozhodně záchranu nečekám.
Ačkoli jsem Völkischer Beobachter nikdy nečetl, ten váš druhý odstavec jakoby z něj vypadl.
Ale děte, asi jste toho nečetl víc, doporučuji začít třeba tímto, a pak si budeme dál povídat o sympatiích k nacismu a rasismu:
Leopold II. Belgický (9. dubna 1835, Brusel – 17. prosince 1909, Laeken) byl belgický král a majitel Svobodného státu Kongo. Řadí se k největším masovým vrahům v historii, protože zavinil smrt několika milionů lidí;[1][2] pro jeho působení byl poprvé použit obrat „zločiny proti lidskosti“ (anglicky crimes against humanity).[3]
Opravdu máte pocit, že výraz „agresivní germánské geny“ je v tomto případě nemístný?
Aha, vaše studnice moudrosti je wikipedie. To jsem si mohl myslet. A pak dáte příklad z předminulého století. Ne, tu vaši krmi baštit nebudu. Protože pak se hned dostaneme k republikánským chuťovkám, případně obchodem s otroky.
To je dobrý argument – je to na Wiki, tak to není pravda :))
Tenhle lokajský obdiv k modré krvi, bez ohledu na její toxicitu, je zajímavý psychický fenomen.
V National Geographic psali,že ten belgický Leopold byl ze všech kolonizátorů nejhorší. Že za něj Belgičani v Kongu otrokům co umdlevali dali do zadku patronu a odpálili a přišlo jim to vtipné.
To se mýlíte, já wikipedii nehaním. Je jen zjednodušená. Ale vám zjevně došly argumenty a už píšete o lokajství. U toho vám svítit nebudu. Pa
Cim svitite neni jisty ,ale vladne podezreni. A obavy.
Co vam brani oslovovat Fialu Vase velicenstvo? Pomohlo by vam to?
Nebo byste radeji Ursulu z Lejna? Ta prece Fon uz je.
Nebo aby Zemanovu funkci zdedila prvorozena?
Vítám Vás, pane Hample; a to i přesto, že se názorově asi moc nesejdeme.
Zaujalo mě Vámi zmíněné jméno „Curtis Yarvin“ a tak jsem se po něm porozhlédl-
Pokud je to tato osoba – https://en.wikiquote.org/wiki/Curtis_Yarvin a https://en.wikipedia.org/wiki/Curtis_Yarvin, pak jsem zděšen.
Pokud pominu jeho akceptaci nacismu, toho nejhoršího z eugeniky a obdiv k Breivíkovi, tak ten týpek horuje pro diktaturu korporací (a předpokládá, že patří nebo bude patřit mezi oligarchickou aristokracii).
Zatím jsem u něho nenarazil na nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo ROZUMNÉ řešení současných problémů.
Demokracie je politický systém, kapitalismus je ekonomický systém. Demokracie je založena na rovnosti, kapitalismus na zisku. Nemůže to jít dohromady. Je to marné. Socík zahynul na všeobecnou lenost, kapík zahyne na chamtivost.
Pravda. Jedinec jako císař nebo konzul se nejvíc v tradici bonapartismu opřel o lid, který mobilizoval v referendech na svou podporu, tím vešel v přímý styk s lidem a obešel parlament, který byl tehdy složen řekněme z velké buržoazie nebo davové elitarni masy privilegovaných a ti nechtěli vyhovět požadavkům lidu. Císař mohl udělat mnoho. Lid ve svém egoismu potřeboval. I Napoleon III. na začátku vlády udělal to, že jako prezident se nechal referendem zvolit císařem a parlamentu se ptát nemusel. Monarchismus a populismus. Jeho pozdější chyby, jak je kritický zhodnotil Kissinger, už jsou jiná kapitola.
Karel Marx byl ve svém rozboru kapitalizmu, jeho vývojových fází naprosto přesný. Východiska už tak dobrá nebyla, podle toho, co jsme zažili, je to jen segment zacyklení.
Po 3000 letech, co ten stále se opakující cyklus měli přijmout jako axiom.
Karel Marx se snažil společenské rovnice o mnoha neznámých řešit pomocí dosazování, a protože mu to moc nešlo, zvolil triviální řešení – ideu, kdy předpokládal změnu formy i obsahu v jednom okamžiku.
V čase se ukázalo, že hlavní hybnou silou není idea, ale setrvačnost.
My to ale už povětšinou víme, a zdá se, že někteří už i mají jasnou představu, co s tím provést. Bohužel, zvyk je pro mnohé železná košile a i když už je tíží a zapáchá, stejně se v ní cítí bezpečněji, než při představě, že by si ji mohli odložit.
Tohle odkládání zvyků je potřeba provádět s citem a velmi jemně, často i pomalu. Když se ale podíváte třeba jen na tenhle blog, někteří už to alespoň zkouší.
Hlavní hybnou silou je setrvačnost ČEHO?
Pánové, vy všichni, včetně Marxe, jakoby považujete systém za něco mechanického, co jedná vlastní silou bez ohledu na lidi. Přitom je to právě naopak. Systém je nutným důsledkem genetických daností většiny lidí a zákonů fungování sociálních skupin, a zlepšovat by se mohl jen velmi postupně růstem jejich duchovní úrovně. Ale hlavní neznámou v systému je fakt popsaný třeba Koukolíkem, že se v něm k moci dostávají zákonitě deprivanti, kteří si JAKÝKOLIV systém přizpůsobí svým zvráceným egoistickým potřebám. Normální lidé proti těmto parazitům zatím nenašli účinnou obranu.
Čili, hnací silou jsou – jako vždy – emoce, a až na jejich základě se tvoří další – politické, ekonomické atd. vztahy.
Vždyť jste si sama odpověděla…
U vás to bude setrvačnost emocí, u většiny to ale jsou vzorce chování a jednání.
Já bych byla bývalaa rádaslyšela Váš názor, ne svou odpověď.
A vzorce chování a jednání se řídí čím podle vás, když ne emocemi?
Mno, ono se to asi moc nesmí říkat (ani P.H. to nenapsal naplacato), ale z Yarvinových/Hamplových úvah plyne, že jediná cesta ven je „bonapartismus“. Nebo „orbánismus“, chceme-li. Jenže nastolení „Bonaparta, který vymete zakopané struktury“ (a nezvrhne se, což se Bonapartům občas stává) naráží na drobounký problém – nejsou lidi.
Může se stát „Bonapartem“ Babiš? Osobně pochybuji, ne proto, že by k tomu neměl prostředky, ale protože k tomu nejspíš nemá motivaci a věk. Původní Bonaparte se k moci dostal jako mladý a relativně chudý mladík. Totéž vlastně Orbán – nevím, zda byl chudý, ale bylo mu před ca 15 lety… o 15 let méně, než dnes. Babiš je finančně zajištěn a „mocensky“ omlácen, to není kombinace, s níž vymetáte zakopané struktury. Nakonec, Trumpův problém mohl být podobný. Dobré úmysly nejspíš měl, prostředky k tomu taky, ale nebyl v životní fázi, kdy se člověk rve do roztrhání těla.
Takže kde brát ty lidi?
Pokud chcete lidi „hotové“, skončí to vždy katastrofou.
Existuje ale jedna skupina lidí, kteří jsou vlastně jen malé šedé a často i nevidívané myšky. Jejich hlavní devizou je schopnost se obětovat dobré věci.
Hledejte mezi takovými, Ta schopnost obětovat se z nich udělá velikány.
Kde brát lidi? No, já si myslím, že současný režim má obrovskou slabinu – pořád je k dispozici generace, které reálně budovala socialismus a pak s nemenším nadšením kapitalismus. Tohle je rezervoár lidí, kteří A/ většinou nemají už co ztratit a B/ pokud dostanou příležitost být užiteční, tak zdarma odvedou kus práce a C/ reálně poznali, jak oba systémy fungují.
Jinak – hotový člověk na obzoru není a já si myslím, že to je i dobře. Tohle totiž musí začít od základů, nikoliv tak, že média někoho „udělají“.
Lidí je dost, ale nemají svobodu jednání. Všichni jsou sešněrovaní legislativou a dluhem. Osobní hrdinství v této situaci nepomůže, protože přednější je místo ve směčce. I kdyby jedinec projevil své hrdinství bez ohledu na ztráty, vždy ho budou brzdit ohledy na své blízké.
Ani Hampl nebo Konvička (pánové prominou) nepůjde proti systému tak daleko, aby ohrozil svoji pozici, kterou mu systém přidělil.
Benes a vudci naroda se bali SSSR a jeho pomoci jako cert krize ,vic nez Hitlera, vedli nas k paralyse okupace a potom to dopadlo tak, ze jsme meli nejen Hitlera, ale poradnou porci SSSR a Stalina jeste navrch.
Jenže to už musí být někdo ze státní správy, kdo ví jak se stát řídí, kudy tečou peníze a jak vystupovat na úrovni. Nemůže to být člověk z ulice, nejspíš ani ne nikdo z „levelu“ vesnického starosty. Jinak zemi uvrhneme do nejhoršího možného chaosu. Současně takový člověk (už) nemůže být na levelu Lukašenka nebo Kima z Koreje, to vede k mezinárodní izolaci a td.., kromě toho, taková forma vlády není o lepší než EU.
Orbán se dostal k moci demokratickými volbami a to opakovaně, přesto ho líčí jako diktátora. Přesto je schopný s EU jednat (a poslat je do háje s nesmysly), proto také k omezení malých zemí Brusel tlačí na omezení jednomyslnosti. Prosadí-li se Brusel nastane Maďarský Brexit?
V jedné diskusi na PL jsem četl několik názorů ve smyslu, že současnou vládní garnituru treba zavesiť, ako to robili Maďari 1956. Protože jinak se chytře přeskupí do jiných a jinak pojmenovaných stran, hnutí – a bude národu škodit dál.
Lidi jsou, ale ti čestní mají z veřejných, natož tak vládních funkcí hrůzu. Protože viděli v přímém přenosu, jaká to je špína.
Udělali Ukrajinci něco podobného na Majdanu v hněvu proti oligarchům a přitom byl Majdan oligarchy manipulován, aby zničili svou oligarchickou konkurenci. Je snadné jedněm slibovat volný průchod krajního nacionalismu a druhým blahobyt v EU. Lidi se nechají manipulovat sem a tam. Která revoluce po roce 2000 nebyla barevná? Barevné jsou podle jedné šablony. Podobné letáky, taktika, sponzoři atd.
Spíš bych viděla problém v tom, že do doby prezidentování se Trump pohyboval v trochu jiné sociální bublině a neměl v oblasti politiky lidi, o které by se mohl opřít. Nebo možná měl, ale bál se je jmenovat, aby nebyl obviněn z toho, že si vládu složil ze svých kamarádů. Jmenování Jeffa Sessionse na pozici minstra spravedlnosti rozhodně nebylo šťastnou volbou. S Rexem Tillersonem na pozici ministra zahraničí si také nesedl. Ostatně ani Mike Pence nebyla až tak velká výhra. Pro danou pozici a situaci to byl moc velký slušňák. A proč Benu Carsonovi dal ministerstvo pro bydlení a místní rozvoj místo toho aby ho posadil na ministerstvo zdravotnictví, to také moc nechápu. A to, že nevyužil Rudyho Giulianiho, za jehož prací jsou vidět výsledky, to možná také byla chyba. Ale pravda je, že po bitvě je každý generálem a že určitě mi spousta aspektů zůstává skrytá.
Základem marketingu je odlišit se od konkurence. Převážně jde o nalezení jiného líbivého názvu u zavedeného významu.
Abychom byli světoví je třeba demokracii nějak zahalit do nových slovíček a stát se odborníkem na ta nová slovíčka.
Demokracie je již málo, tak tu budeme mít „demokracie-populismus“, „Oligarchie-demokracie“, „monarchií-oligarchií“.
Úkol splněn, nová hvězda politologie stoupá.
Vsadím hodně vysoko, že ani jeden čtenář těm názvům neporozuměl. Já určitě ne.
Zmatení pojmů dokonáno jest. Konečně se asi to dílo podaří.
To jste si zřejmě vyložil jinak, než je to myšleno. Autor nejprve uvádí před pomlčkou dle něj správný pojem a za pomlčkou ten, který se používá v mainstreamu. Nic víc bych za tím v tomto případě nehledal. Prostě před pomlčkou, co si o tom myslíte vy na základě původního významu slova, za pomlčkou to, jak vám budou nadávat nebo kam sami sebe budou oni zařazovat, byť ta nálepka nebude mít se skutečnou povahou jejich chování pranic společného.
Již začátek Existuje systém, kde vládne menšina, přičemž moc je mezi tu menšinu rozptýlena
Existuje systém, no a první otázka je jaký? Z celého odstavce jsem nepochopil jaký by to mohl být. Ono ani nebylo možné pochopit, neb jde o protimluv.
-vládne menšina
-přičemž moc je mezi tu menšinu rozptýlen
Zkuste si to představit. Například, že by vláda, jakákoli, neměla svého předsedu. Nebo, že by nebyl předseda parlamentu.
Vždy a za každých okolností je přítomna hierarchie moci, a to tak, že od nepaměti. Nebo, že by ona hierarchie moci bylo ono rozptýlení?
Takto selským rozumem je možné jít větu od věty a naprosté nesrovnalosti porovnávat s žitou skutečností.
Chceme li zaujmout většinu je třeba jevy zjednodušovat. Takové to intelektuální mudrování nad problémem a vyjadřovat se takovým tím vznešeným jazykem často s povytaženým obočím významnosti, je vskutku jen pro kluky co spolu mluví.
Takovýto postup nepřinese nic dobrého, jen zmate a zastře zavedené pojmy. Vsadím hodně vysoko, že pokračování bude ve stejném duchu intelektuálna pro ty správné kluky.
Jestli jsem článek pochopil správně, tak pan Petr popisuje systém, takže tu hlavu. vrcholek pyramidy.
Já bych se chtěl zeptat, zda by bylo možné nějak pojmenovat nebo aplikovat něco i na ten základní systém řízení. Na obecní, městské samosprávy. Vysvětlím proč se na to ptám. Protože tím svým selským rozumem si říkám, že případná změna k lepšímu musí být jak nahoře, ty sféry které se tady popsaly, ale taky dole, na základech, i když mi samozřejmě něco říká že ano, ale jinak. A my máme tady mnohdy blíž k té komunální politice, alespoň si to myslím, a máme větší možnost ovlivnit to dole než to nahoře.
Já bych zde, Folďasi, viděl nepřímou úměru.
Čím menší obec, tím je obvykle na její vedení lépe vidět a často mají lidé v jejich čele důvěru svých voličů.
Čím je obec větší, tím je její vedení/řízení/ovládání neprůhlednější a lidé v jejich čele pro voliče méně důvěryhodní.
Když se dobelháme až na vrchol té naší miniaturní politické pyramidy, musíme konstatovat, že do dějů tam moc nevidíme. Podpora/nepodpora jejích protagonistů tedy závisí nikoliv na důvěře (dané znalostí faktů), ale na víře. Její míra pak hodně záleží na individuálním nastavení každého jednotlivce – na jeho vzdělání (skutečném), zkušenostech a pod.
Ve výšinách EU se už běžný občan (takových nás je většina) neorientuje vůbec, vznáší se kdesi nad vodami a moje tvrzení, související s předcházející pyramidou, se tu spíše umocňuje.
Tato moje tvrzení jistě neplatí absolutně, ale o jejich obecné platnosti jsem klidně ochoten svést disputaci. Jako ten Jan před koncilem. 🙂
Zajímavé, p. Hample. Zejména ta myšlenka „zmatení pojmů“, ten starozákonní Babylón, kde každý pod pojmem demokracie, oligarchie nebo monarchie rozumí trochu něco jiného a podle toho jedná.
Kdybych měl trochu zaspekulovat na budoucnost, taky vidím globalizaci, falešné mesiáše a oligarchii (nebo-li vaši novou aristokracii) v popředí konfliktů. Falešný mesiáš (politický, ale to sakrální mu neupírám:-) ) je ve skrze falešný, ať už sliby pro lid nebo tím, že ho, jako zdánlivého mesiáše, nastrčí oligarchie. Prostě oligarchie, přesněji dědičná oligarchie (pro zachování generační výměny), v tom pravém slova smyslu, tady v globalizovaném světě, bude vládnout do…konce světa:-)
Technické prostředky jí to efektivně a stále lépe, také umožnují.
Tedy globalizace jako rámec a v něm konflikty pseudomesiášů a oligarchie. Jak píši je nepodstatné jak se pseudomesiáš dostane k moci a skrze jakou oligarchii a s jakou oligarchií se kde v globalizovaném světě dostane do sporů (typicky teď a tady: Putin vs. západní oligarchie s jejich nastrčeným prezidentem Z., z oné země, kde oni, bojují za nás:-) ). Globalizovaný svět bude směřovat k hledání kompromisů, ale zájmy lokálních oligarchií budou stálým zdrojem sporů. Lid je „zohledňován“ jen tehdy, pokud neohrožuje samotnou podstatu oligarchie. Lid, nejlépe už od rodiny, musí být atomizován, nejlepší je, pokud se objeví vleklé spory, které neumožní se lidu bránit – kde si více jak dva lidé už nedůvěřují nebo pro hedonismus nepůjdou do konfliktů…
Z tohoto mého pohledu, když se vrátím k vašemu textu, je takový Orbán nebo kupřikladu Marine Le Pen „pseudomesiáš“ (to není nadávka!), jen se prostě nemůže zapomínat na to, že k moci, se dostal (nebo chtěla dostat) za pomocí místní oligarchie – čímž se kruh uzavírá.
Politická spása lidí jedno zda to bude kvůli klimatu, nebo bylo před Židy, katolíky, protestanty, Turky, nebo bolševiky či buržoasii, tak vždycky, když se sečtou mrtvoly, se zjistí, že připravila o život více lidí a napáchala více zla, než co měla odvrátit nebo zachránit. 1989 byla moje poslední revoluce, případná další, už bez mé účasti:-)
Odolnost režimu proti změnám může být narušena nejen pozvolnými procesy (řekl bych prolínáním vrstev, viz rozpad SSSR), ale i jednou jedinou velkou událostí („velkým třeskem“), jenž nemusí být nutně následována revolucí, ale spíše pučem (rozdíl mezi oběma slovy záleží na postoji pozorovatele). Mluvím tady o vyvolané události, jenž by se dala spíše nazvat „dobře zahraná záminka“ (např. Gliwice, ZHN u Husajna v Iráku atd.). Nedávno jsem četl úvahy o tom, jak zajistit, aby demokraté v USA (kterým se to drobet drolí) zůstali u moci. Zavřít nebo zabít Trumpa se zdálo autorovi kontraproduktivní, ale zabití Bidena – to je jiná (stanné právo, likvidace protivníků, změna zákonů zajišťující posun republikánů do nevýznamné opozice a je to). Až mě přišlo té smutné postavy dějin USA líto, že na něj vymýšlejí takové věci.
Technická, Petr má i řadu pronásledovatelů, ti mu založili dokonce antifanklub, kde ho řádně “propírají”.
Až ho doženou i zde, připravte se na nárůst příspěvků vulgárních anonymních tvz. liberálů.
Odkaz na stoku (antifanklub) zde: https://www.okoun.cz/boards/petr_hampl_fetisizmus
Ted prichazi na radu Vidlakova teorie jednoty. Ve dvou se to lepe tahne, ve trech se lepe odolava denunciacim.
Coz je vyznamny argument do kauzy Samkova vs. Vidlaci v diskuzi.
Mimochodem, v tom antiklubu si už Litterate všimli a přímo Petra.
Vědí také, že na tomto webu
– není demokracie?
– vládne diktatura (o níž Godot tvrdí, že je „soft“)?
Na tyto otázky by si měl každý příchozí odpovědět a neopomenout Kodex webu, kde se mimo jiné praví:
Tím, že tento web navštěvujete, vyjadřujete souhlas s tím, jak to tady chodí.
—
Na Lampárně je místa dost. Časem ji možná přejmenuju na Obludárium, kdo ví.
1) nevědí
2) nevědí
3) Kodex mají vlastní: rozesírat, rozvracet a pozvracet.
Tak to je dobrý – ať přijdou, to si budeme určitě rozumět.
Mnozí by mohli vyprávět, ale už nemohou.
Vždy připraven!
Je to pěkný web. Má celou řadu hlubokých myšlenek a osvěžíte si tam řadu v češtině málo užívaných přídavných jmen. Mně nikdo takový fanklub na zvlášť pro mne udělaném webu nevytvoří. Je to nespravedlnost a lumpárna.
OT: máte to na zítra 8:00 nachystáno.
Díky za odkaz.
Byl jsem se podívat.
Taková koncentrace exaktního myšlení a brilantní logiky se jen tak nevidí.
a ta vytříbenost projevu, že? Další kvalitní stoka: https://www.okoun.cz/boards/russia_countdown
Asi nepřekvapí…
Zkusenost mi rika, ze demokracie- populismus nema dlouheho trvani a vladu lidu brzy ukradne oligarchie.
Demokracie-oligarchie casem smeruje zakonite k monarchii oligarchie (k monopolu korporaci, jako u trhu).
Monarchie humanni 🙂 je zase sazka na trinactku, nikdo nevi, jaky debil se z monarchy vyklube.
Ale volit je nutno, proto ja bych bral monarchii- oligarchii a to procesem vylucovacim: Populismus i oligarchie smeruji na 100% k tech-feudalismu, u monarchie je MOZNA osvicena vlada. A uz jen ta MOZNOST mne naplnuje stestim.
Nejprirozenejsi forma ne-vlady je anarchie, v te jsou vsichni svobodni a kazdy system v ni nakonec konci (revoluce, prevrat, kolaps), byt na velmi kratko (tydny, obcas mesice a vyjimecne roky- viz Rusko v 90. letech).
Kdo mel to stesti a nekolik tydnu anarchie zazil, ma krasny urcujici zazitek na cely zivot. Kdo mel tu smulu a musel v anarchii prozit roky, ma zazitek na cely zivot taky.
Stridor: Zkusenost mi rika, ze demokracie- populismus nema dlouheho trvani a vladu lidu brzy ukradne oligarchie.
***
Při návštěvě slovenského Lidlu jsem včera viděl na firemním tričku prodavačky, přesněji na rukávě výšivku: Na ceste k lepšiemu zajtrajšku.
Tak jsme si řekl, že Slováci už začali budovat lepší zítřky…(si myslím, že je to překlad sloganu z německé centrály, ale je zajímavé, že se tam nikdo neptal alespoň na DDR zkušenost, když už nezjištoval, jak to bude znít v ostatních zemích:-) )
Oligarchie tedy ukradne vládu lidu, ale ve finále se stane, že jako mladý budete chodit do prvomájového průvodu s mavátkem ČKD a na stáří s Lidlem!
Tady souhlas.
Jednotlivé formy se vyvíjejí, spějí k vrcholu, degenerují a směřují ke změně.
Představa, že by si lidstvo vytvořilo stabilní politický systém je podle mého hloupost, na tom pohořeli komunisti, na tom pohořely monarchie, na tom pohořeli „populisti“.
Smiřme se s tím, že žijeme v nějaké etapě tohodle bordelu, snažme se házet klacky pod nohy idiotům, co by se nás snažili zavléct do války.
Nemám problém žít ve „slušné“ oligarchii nebo monarchii nebo populistokracii.
O vývoji politických firem psal už Aristoteles. AAA pojmy se mění to protože naši demokracii považoval Aristoteles za úpadkovou správnou podobu vlády většiny označoval jako politeia.
Ahoj Petře, známe se, proto nezvykle tykám (pivovar v Berouně, asistence při kampani do senátu, aj.). Předně vítej na Litterate!
Petře,
pokud hledáte význam pro „nás“ (předpokládejme, že jde o nekonkrétní skupinu lidí, kteří ještě neztratili víru v elementátní možnost „spravedlivějšího uspořádání života a vůbec“), měl byste zásadně rozšířit výčet prvků množiny „systém vlády“. V prvním přiblížení zkuste projít pokus o nalezení téhož, nazvaný Citadela. Autor je tentýž, který vytvořil postavu Malého Prince.
Citadela je mnohem, mnohem víc. Pro mě jedna z nej knih, které kdy byly napsány. Ale do diskuse o politice bych ji příliš netahal. Sice v ní vladař pouštního města udílí rady svému synovi, jak vládnout, ale dílo samotné není o politice. Rozhodně ne v tom slova smyslu, v jakém se o ní tady běžně bavíme a v jakém se nese i tento článek.
Pokud budeme definovat politiku, jako formu manipulace s cílem podřízení, vystačíme si skutečně s těmi třemi hraničními kameny.
Pokud ale politiku budeme definovat jako metodu utváření sounáležitosti s cílem všeobecné spolupráce, Citadela se byde hodit jako nikdy před tím.
Politika má svá jasná specifika, která jsou omezena lidskou podstatou. Citadela mluví o politice, když už tedy, založené na morálním kreditu a velikosti jediné osobnosti. My ale potřebujeme systém, který funguje za rámec jednoho omezeného života a nutně má obranné mechanismy počítající s onou běžnou lidskou malostí. Systém počítající s morálním kreditem těch, kteří v něm mají vládnout a rozhodovat, je předem odsouzen k totálnímu ztroskotání. Vždycky se totiž najde někdo, kdo ten kredit mít nebude, zato nestoudnou touhu vládnout a obohacovat se na úkor ostatních.
Citadela je pokus přinést pomocí různých „nástrojů“ do lidského života smysl jedince i jeho existence. Dá se předpokládat, že politika, aby byla co k čemu, by tento smysl měla minimálně brát v potaz. A to je přesně to, co jste napsal: „My ale potřebujeme systém, který funguje za rámec jednoho omezeného života (…)“.
Citadela, jako celek, je návod k tomu, aby bylo zaručeno to, že skutečný Vládce je ten „poslední sluha“ ve službě svému lidu – a je to na příkladech vysvětlováno, že Vládce slouží lidem tak, že oni tu osobu ani to vedení nepotřebují vidět předem, ale naopak, ve správný čas se jim to vše propojí, a oni jsou svému Vládci vděčni.
Ale nechci flame war, Citadela není jediná, která se tématem propojení vedení a smyslu existence zabývá. Ale je dobré o ní vědět, a ještě lepší je si ji alespoň po částech projít.
Tohle určitě není žádná slovní potyčka. Já vím, jak to myslíte. A souhlasím obecně s tím, co říkáte. Jen prostě nevěřím, že politika a morálka jdou dohromady natolik, že by se ta první mohla spoléhat na tu druhou. Myslím principiálně. Kdyby to tak historicky fungovalo, nevzniklo by jiné dílo – Machiavelliho Vladař.
Citadela je úžasná kniha, na tom se shodneme. Ale podívejte se, kdo běžně vstupuje do politiky a má ambici vládnout a rozhodovat. Ti lidé nejsou s to ani mentálně něco takového pojmout, natož z toho udělat součást svého mravního kodexu. Stačí se podívat na tu blběnu Markétu Pekarovou Adamovou: https://youtu.be/yu2O3flGTlk?t=3162
Zdá se, že jste jinými slovy položil tutéž otázku, kterou položil Petr Hampl na konci svého příspěvku.
Možná dojdeme k tomutéž, k čemu došel autor Citadely – k tomu, aby člověk sám měl potřebu být morálně zdravý, k tomu je potřeba hledat opojnou vůni smyslu vlastní existence v kontextu existence světa.
Což sice měl být i závěr pro Petra Hampla samého, jenže vy moc spěcháte…
Ale – když jste to už nakousl…
Lidi nezajímá politika jako taková, je zajímá pozitivní smysl jejich existence. Pokud jim někdo přinese tuhle stravu, budou jen prospívat a žádné excesy je nebudou přitahovat, ba naopak, budou se těm excesům ze své pozice i snažit zabraňovat.
Nešlo to spojit…
Když se podívám na všechny ty, co se snaží najít smysl sebe sama v těch „pozicích“, jímá mně spíše soucit. Dokážete si představit, že by nebloudili v temných uličkách kořistění, intrik a strachu, ale své schopnosti a energii by vložili do něčeho, co obsahuje skutečný smysl prospěšný pro celek, a je samotné by to naplňovalo?
Já ano.
@ Petr Hampl – technická poznámka
Váš článek jsem zařadil do stejných rubrik, jako text předchozí: Názory, Politika, Úvahy. To samozřejmě můžete podle vlastního uvážení změnit – nechtěl jsem mít články zařazeny v rubrice „Neurčeno“, tam Váš text dozajista nepatří.
Zajímavé myšlenky – určitě ještě budu reagovat podrobněji.
Jen k posledním odstavcům: trochu (ne trochu; hodně!) to připomíná známou hru kámen-nůžky-papír. Zřejmě to bude obecnější a v přirozenosti světa založený jev. – S touto myšlenkou určitě stojí za to trochu si pohrát.
https://www.waynes.cz/kamen-nuzky-papir-tapir-spock/
Není to myšleno jen povrchně, ta klíčová myšlenka je v tom, že vlastně ani jedna z vypsaných variant nevykazuje potřebné kvality – co takhle neupínat se k starým a nedokonalým modelům obsahujícím chyby, ale naopak sestavit model novější, který pokryje změny uvědomění společnosti, místo toho aby je zatlačoval do již nevhodných krabiček. Podle toho, co jste o sobě prozradil, nekonvenčnost myšlení by vám neměla být až tak cizí.
http://www.vozdek.eu/static_pages_files/image/5el_velky.jpg
Jistě.
Jste starší, moudřejší, krásnější a já nejsem hoden zavázati vám střevíčku…
A hlavně – máte pravdu, tohle jim vydrželo už pár desítek staletí, a stále to nevyčpělo.
A teď ta jednodušší část – jak to vysvětlit lidem.
Díky.
To je jednoduché: nevysvětlíte. Mluvím (píšu) z vlastní a osobní dlouhodobé zkušenosti, asi 25 let, ale vlastně i víc.
Na některé věci musí každý přijít sám, z toho není uhnutí.
—
Znal jste Vlastimila Marka? Muzikoterapie a pod. – pro určitost.
Vlasta ma prekvapil, že zomrel na cocovid.
Však bol už skoro osvietený/!
Tak to jsem nevěděl. – O mrtvých jen dobře.
—
Chtěl jsem napsat vlastně jen toto: Vlasta Marek často v diskusích reagoval takto: „…ale o tom já jsem už dávno psal!“
A mně tím šel strašně na nervy. – Někdy se přistihnu, že mám chuť napsat totéž. Asi karma.
Pardon, že vstupuji. Pana Marka jsem neznal. Osvícení znamená pouze to, že věci jsou furt stejné, ale člověkovi je to už tak nějak fuk. Před budoucností osvícení neochrání. Klidný večer přeji.
Prozaicky máte s vnější podobou osvícení možná pravdu, ale ta legrace okolo toho uvnitř, to za to stojí… 😉
1***
🙂
Stran legrace okolo máte samozřejmě pravdu Vy. Cest je mnoho, akorát jsem se v jeden moment lekl, když se začala plnit přání. Tak jsem raději zůstal u prozaického pohledu. Zdálky je vrchol té hory taky krásný. Ať už se díváte odkudkoliv.
Se stářím často přání mizí a kupodivu i ty dříve vysoké hory jsou nějak znatelně blíž – stačí jen se odvážit natáhnout ruku…
Hodně štěstí.
V době jeho slávy byl ten „Český rybník“ velice malý, myslím, že se tady znali všichni navzájem. Jenom toho pána v záhlaví vašich článků si zase tak moc nevybavuji…
Tak teď si asi stojím na vedení… koho máte na mysli (pán v záhlaví mých článků)?
Podle výzoru by se dalo říci, že je to obraz starého Záhoře, jak ho vybásnil K. J. Erben.
https://web.litterate.cz/wp-content/uploads/2022/07/zakladatel-male-foto.jpg
To už jsem tady občas vysvětloval.
V dobách, kdy jsem psal web, potřeboval jsem testovat jak v roli admina, tak i v rolích uživatelů s nižším oprávněním. Proto také Alef Nula, moje „autorské“ alter ego zde.
Ksichty jsem pobral na internetu, jaké se mi líbily. Nic hlubšího v tom nehledejte.
Nezdá se mi ta definice monarchie – spíše bych použil pojem diktatura, popřípadě tyranida. Pokud monarchie, tak absolutistická, protože anglická královna má jistě mnohem menší reálnou moc než saudský princ. Myslím, že pro monarchii je spíše typickým znakem vyšší právo dané původem.
Když tak dumám nad těmi definicemi – theokracie sice bývá řazena k monarchiím, ale když se nad tím zamyslíme („Právo vlády se odvozuje od příslušnosti k církvi jež naplňuje Boží vůli“), tak má možná víc společného s nacismem, kde právo vlády určovala prozřetelnost“. Bolševici se přeci jenom odvolávali na tu vůli lidu, ti měli blíže ke stavovské monarchii, kde právo vládnout bylo určeno původem…
No, vítejte pane Hample. Už bylo na čase. Když už jste si cestu nenašel na Vidlákův dvorek…
Teď jsem zjistil, že už jste tu déle… Inu, kdo chvilku stojí a Litterate nesleduje… Ale přesto vítejte. Patříte sem.
Možná nejrozumnější je monarchie konstituční se silnou roli monarchy, Maroko, Jordánsko, Bhútán. Kde královská rodina skoro vše nevlastní jako v Saúdské Arábii, ale vládne společně parlamentem. Monarcha se stará o politický systém, aby žádná strana nezískala absolutní moc, jako se sadař stará o sad. Sám je omezen ústavou, aby se nestal tyranem, taky ví, že když chce trůn jednou předat svému dědici, nemůže lidí tolik naštvat, že by potom předání trůnu využili k revoluci. Je odpovědný svým předkům i potomkům za to, že nit svého rodu nepretrhne. Monarcha je symbolem své země a představuje tradici. Propojení minulosti s budoucností. Háček je v tom, že to musí být někdo ke komu mají lidi respekt. Marocký rod je domácí a ne cizí, ke spojen s bojem proti kolonialismu za nezávislost. Bhútán má vlastní rod, který má zásluhu na diplomatickém zajištění nezávislosti. Jen v Jordánsku je rod cizí původem z Měkky, ale za sto let už ho lidí dávno berou za svůj. My Přemyslovce nemáme a k Habsburkové nemáme onen mystický vztah zaujetí. Současný Habsburk nemůže za minulost, ale nelze po lidech chtít, aby ho milovali. V každé české vesnici je památník padlých 1914-2014. Nakonec přivézt třeba nějakého britského nebo skandinávského prince s tím, že bude sedět na trůnu bez jakýkoli pravomoci, k čemu to bude?Češi budou říkat kral-cizinec a on nic nezmění. Jediný přínos by byl zrušení nedůstojné přímé volby prezidenta, vláda by byla rozdělena na složku reprezentativní symbolickou a potom tu výkonnou představovanou premiérem, kde se premiéři střídají. Ve Švédsku mají takový systém s bezmocným monarchou a co z toho, islamizace, politická korektnost všecko jede naplno. Král nesmí ani jmenovat premiéra a radit mu. Taky můžeme jít cestou aspoň omezené inspirace reformy republiky po vzoru Švýcarska, i když zcela okopírovat jejich systém nejde. Protože lidi mají problém pochopit i méně odlišný systém maďarský.
1914-1918