Scott Ritter: Jak Hamás, tak Izrael mohou mít důvody skrývat pravdu o výbuchu v nemocnici Al-Ahli

Bývalý zbrojní expert OSN se pokouší použít důkazy k rozptýlení válečné mlhy a poskytnout vhled do smrtícího útoku.

Válečná mlha je všudypřítomná realita, kterou definuje faktická nejistota způsobená nedokonalými vzpomínkami lidí vystavených stresu, který je v každodenním životě nemyslitelný.

Není neobvyklé, že protichůdné strany konfliktu předkládají vzájemně si konkurující narativy o dané události, přičemž každá strana věří, že je přesná, ale jejich příslušná fakta a z nich odvozené závěry se neshodují. Někdy však jedna nebo obě strany mají něco, co chtějí skrýt, nepříjemnou realitu, která by z jejich pohledu neměla nikdy spatřit světlo světa. V takovém případě se z válečné mlhy stane úmyslná kouřová clona, která má za cíl uvést v omyl a nasměrovat publikum tak, aby se pravdu nikdy nedozvědělo. Pokud se na takovém podvodu podílí pouze jedna strana, skutečnost si obvykle najde způsob, jak se odhalit. Ale pokud jsou obě strany zapojeny do záměrného mlžení, je prakticky nemožné najít pravdu.

Padlo mnoho obvinění o incidentu v arabské nemocnici Al-Ahli v Gaze v noci 17. října 2023. Není sporu o tom, že těsně před 19:00 17. října vybuchla raketa neurčeného původu. zasáhla parkoviště nemocnice Al-Ahli v Gaze. Přesný počet obětí zatím nebyl stanoven. Přesto se většina zdrojů shoduje, že několik stovek Palestinců, kteří byli vyhnáni ze svých domovů izraelskými bombami a hledali úkryt v areálu nemocnice, bylo zabito a stovky dalších byly zraněny.

Hamás okamžitě obvinil Izrael, tento příběh rychle převzala většina médií po celém světě, což vyvolalo bouři pobouření proti Izraeli a potažmo Spojeným státům. Izrael ze své strany vehementně popřel, že by se na útoku podílel. Místo toho přesunula odpovědnost na Palestinský islámský džihád (PIJ), spojence Hamásu, který se účastnil událostí 7. října a který rovněž provádí raketové útoky proti izraelským městům z Gazy. Izraelci tvrdili, že raketa vypálená PIJ selhala a přistála v nemocnici.

Izrael podpořil své tvrzení poskytnutím několika informací, včetně radarových dat používaných ke sledování raketové a minometné palby vycházející z Gazy, údajné zachycené komunikace mezi dvěma nejmenovanými bojovníky Hamásu, kteří potvrdili izraelská tvrzení, že zdrojem smrtící exploze v nemocnici byl chybná raketa PIJ a sérií videí z několika zdrojů, které z izraelské perspektivy ukazovaly, jak nefunkční raketa PIJ zasáhla areál nemocnice.

Izrael však v minulosti nemluvil pravdivě o incidentech, kdy se jeho ozbrojené síly podílely na smrti nevinného civilního obyvatelstva. Příkladem je masakr v Qana v roce 1996 v jižním Libanonu, kde izraelská dělostřelecká palba zabila desítky libanonských uprchlíků, kteří se ukryli v bunkru umístěném na základně patřící mírovým jednotkám OSN. Izraelci lhali o všech aspektech svého zapojení, s největší pravděpodobností proto, že se snažili skrýt zapojení tajného komanda operujícího poblíž bunkrů. Teprve později, když Organizace spojených národů zveřejnila své vlastní vyšetřování incidentu, Izrael konečně řekl pravdu – že jednotku komanda odhalili bojovníci Hizballáhu a Izrael nevybíravým způsobem vypálil dělostřelecké náboje, aby pomohl dostat četu (velel ji budoucí izraelský premiér Naftali Bennett) do bezpečí.

V předložené kauze týkající se arabské nemocnice al-Ahli ponechává izraelská prezentace dostatek prostoru pro pochybnosti. Údajná zachycená komunikace se zdá vykonstruovaná a vzhledem ke skutečnosti, že Izrael v době, kdy se konverzace údajně odehrála, aktivně hledal aktivitu mobilních telefonů, kterou by bylo možné geograficky lokalizovat a zaměřit, těžko věřit, že by dva bojovníci Hamásu porušili protokoly zabezpečení komunikace v tomto rozsahu, který by pak přidával izraelské verzi na pravděpodobnosti.

Zdá se, že radarová data poskytnutá Izraelem ukazují trajektorii raket, které byly odpáleny v době útoku, a vytvořily věrohodný scénář, kdy jedna mohla z jakéhokoli důvodu odletět z kurzu a zasáhnout parkoviště nemocnice. Radarová data se však stávají méně přesvědčivá ve srovnání s časovou osou událostí souvisejících s nemocničním incidentem.

Al-Džazíra vytvořila přesvědčivou časovou osu založenou na důkazech kolem incidentu arabské nemocnice al-Ahli. První věc, kterou je třeba zdůraznit, je, že incident se neodehrál izolovaně, ale byl nedílnou součástí větší bitvy, kterou svedlo izraelské letectvo proti Hamásu a silám PIJ operujícím v blízkosti areálu nemocnice. Od 18:54 do 18:58 provedl Izrael čtyři nálety proti cílům v obecné oblasti nemocnice Al-Ahli. To znamená, že se na místě odehrávala činnost, kterou Izrael považoval za důvod k zásahu.

Nápověda k tomu, k jaké aktivitě došlo, se objevila v 18:59, kdy bylo z pozice jižně od nemocnice, směrem na Izrael, odpáleno mnoho raket v severo-severozápadním směru. Většina z těchto raket byla vypuštěna mezi 21 sekundami a 32 sekundami po 18:59. Tyto střely byly zachyceny izraelským systémem protivzdušné obrany Iron Dome, který se nachází severně od severní hranice Izraele s Gazou.

Mezi okamžikem, kdy byla vypálena poslední salva a jediná raketa odstartovala ze stejného místa, je třísekundová mezera. Tuto raketu lze vidět stoupat na noční oblohu předtím, o pět sekund později, byla zachycena Iron Dome a zničena.

55 sekund po 18:59 je několik set metrů od nemocnice Al-Ahli vidět malý výbuch. O dvě sekundy později se v areálu nemocnice ozval větší výbuch. To byl útok, který si vyžádal tolik nevinných životů.

Fyzické důkazy o útoku na zemi jsou takové, že tvrzení Hamásu o izraelské bombě, podobné těm, které zničily tolik Gazy od začátku izraelské odvety, mohla být okamžitě zamítnuta. Hamás však kontroloval přístup do areálu nemocnice a dělal, co mohl, aby vyvolal mezinárodní pobouření proti Izraeli za provedení takového útoku. V první řadě velikost kráteru a fyzické poškození způsobené okolní oblasti eliminují možnost izraelské bomby. Ale také má tendenci eliminovat mnoho zbraní používaných PIJ, jejichž ničivá síla by vytvořila větší kráter a obecnější fyzickou destrukci, než je zřejmé na zemi.

Základní analýza kráteru odhaluje směr pohybu, který naznačuje, že raketa pravděpodobně pochází z místa situovaného jiho-jihozápadně od nemocnice, což do jisté míry podporuje izraelské tvrzení. Protože však video důkazy toto tvrzení nepotvrzují, nelze ukvapeně dojít k závěru, že dotyčná raketa pochází od PIJ. Velikost kráteru navíc ukazuje na malou hlavici obsahující méně než 50 liber vysoce účinné trhaviny, což otevírá dveře možnosti, že tu noc byla použita jiná zbraň – ne raketa PIJ a ne izraelská bomba.

Existovala další zbraň, kterou Izrael hojně využívá v konfliktu v Gaze – střela vzduch-země Mikholit nesená drony Hermes 450, které byly používány k provádění takzvaných „střechových úderů“ určených k varování obyvatel budov určený ke zničení k útěku. Mikholit byl také používán k provádění přesných úderů určených k neutralizaci cíle při minimalizaci vedlejších škod.

S ohledem na tuto skutečnost by další důkaz mohl objasnit, co se skutečně stalo v nemocnici Al-Ahli v noci 17. října. Ve 20:23 Hananya Naftali, poradce izraelského premiéra Benjamina Netanjahua pro digitální obsah, zveřejnil následně na X:

„Izraelské letectvo zaútočilo na teroristickou základnu Hamásu v nemocnici v Gaze. Mnoho teroristů je mrtvých. Je srdcervoucí, že Hamás vypouští rakety z nemocnic, mešit, škol a využívá civilisty jako lidské štíty.

Naftali tento tweet později smazal a tvrdil, že jej nesprávně zveřejnil na základě zprávy agentury Reuters.

Dotyčný příběh, jak byl původně zveřejněn, však zněl: „Více než 300 zabitých při izraelském leteckém útoku na nemocnici v Gaze – úředník civilní obrany“. Obsah příběhu obsahoval podobné informace: „V úterý večer bylo při izraelském leteckém útoku na nemocnici v pásmu Gazy zabito více než 300 lidí, řekl šéf civilní obrany televizi Al-Džazíra. Úředník ministerstva zdravotnictví v Gaze uvedl, že při leteckém útoku bylo zabito a zraněno nejméně 500 lidí.

Naftaliho tweet však obsahoval velmi konkrétní informace, které v citovaném článku Reuters chyběly: Jaký byl cíl („teroristická základna Hamásu“) a jaké byly výsledky útoku („značný počet teroristů je mrtvých.“). Poskytl také právní zdůvodnění útoku („Hamás… používá civilisty jako lidské štíty.“).

Pokud přejdeme možnost, že izraelský bezpilotní letoun Hermes 450 vypálil střelu vzduch-země Mikholit, která v noci 17. října 2023 zasáhla parkoviště nemocnice Al-Ahli v Gaze, alternativní scénář toho, co se mohlo stát se začíná vynořovat.

Původní Naftaliho tweet hovoří o „teroristické základně uvnitř nemocnice v Gaze“. Hovoří také o „lidských štítech“, které používá Hamás. To znamená, že Izraelci měli extrémně přesné informace o povaze cíle a chápali, že cíl je obklopen mořem palestinských civilistů, kteří se ukrývají na parkovišti u nemocnice.

Střela Mikholit je naváděna na svůj cíl pomocí laserového/elektro-optického systému (tj. kamery namontované na špici) nebo naváděcí hlavice GPS. Laserová/EO hlavice má přesnost jeden metr, zatímco hlavice GPS má přesnost pět metrů. Mohlo být použito obojí, ačkoli vzhledem ke specifičnosti cílového popisu by se zdálo žádoucí větší přesnost. Hlavice rakety Mikholit obsahuje asi 30 liber vysoce výbušné trhaviny a může to být buď průbojná zbraň, nebo tříštivá hlavice s ocelovou koulí. Podobně může být hlavice nakonfigurována tak, aby vybuchla při kontaktu se zemí, měla zpoždění (užitečné pro pronikání do bunkrů a/nebo budov) nebo použila blízkou detonaci (pro fragmentační hlavici.) Vzhledem k existenci jediného kráteru a zjevného tříštivého dopadu na stěny přilehlých budov mohli Izraelci použít jedinou střelu Mikholit konfigurovanou s jednotnou vysoce výbušnou hlavicí, která by při dopadu explodovala.

Podle Naftaliho smazaného tweetu Izraelci potvrdili četná úmrtí mezi teroristy, na které cílili. To implikuje schopnost rozlišovat mezi teroristy a civilisty, což rovněž znamená existenci dostatečně přesných informací, aby bylo možné určit shluk lidí na zemi a že tito lidé byli během útoku vizuálně sledováni. Zpětným rozborem těchto extrapolací lze postulovat následující příběh.

Buňka Hamásu byla nucena opustit svůj podzemní kryt a zaujmout pozici na parkovišti nemocnice Al-Ahli. Naftaliho prohlášení o Hamásu „odpalujícím rakety z nemocnic“ a „využívání civilistů jako lidských štítů“ rovněž naznačuje vhled do operační metodologie těch, na které se zaměřují. Tato specifičnost naznačuje, že Izraelci operovali pomocí velmi přesného zpravodajství, jako je schopnost zachytit a sledovat komunikaci spojenou s konkrétní buňkou nebo vůdcem Hamásu.

Na rozdíl od zdlouhavé mobilní komunikace produkované Izraelem, která se snažila propojit raketu, která zasáhla nemocnici, s palestinským islámským džihádem, Hamás by s největší pravděpodobností uchýlil k používání mobilních telefonů jen v extrémním případě, protože dobře ví, že izraelské zpravodajské služby hledají v éteru jakýkoli signál, který by mohl být detekován a geograficky lokalizován k okamžitému zákazu aktivy stojícími právě za tímto účelem. Z tohoto důvodu Hamás pravděpodobně zavedl systém kurýrů smíšený s pevně zapojenými pevnými linkami pro komunikaci – používání mobilních telefonů by bylo omezeno na situace, kdy kurýři a pevné linky nejsou dostupné nebo praktické. Pokud by byl použit mobilní telefon, konverzace by byla velmi krátká a používala by systém kódů. Kromě toho by žádný mobilní telefon nebyl použit více než jednou, což znamená, že každá buňka Hamásu má pravděpodobně zásobu „vypalovaček“ telefonů, které by byly po jednom použití vyřazeny.

Pokud by Izrael mohl detekovat a lokalizovat buňku nebo vůdce Hamásu pomocí zachycené komunikace, naznačuje to, že znali dotyčné telefonní číslo a jeho spojení s konkrétní osobou. Izraelské zpravodajské služby se léta snažily infiltrovat do dodavatelského řetězce mobilních telefonů Hamásu; ve skutečnosti byl tímto způsobem dodán mobilní telefon, který byl vybaven 15 gramy trhaviny, do rukou Yahya Abd-al-Latif Ayyash, známého také jako „Inženýr“, notoricky známého výrobce bomb, který postavil většinu zařízení používaných sebevražednými atentátníky Hamásu v polovině 90. let. Když izraelští tajní agenti zavolali na číslo mobilního telefonu a potvrdili, že je Ayyash na druhém konci, odpálili vysoce výbušnou nálož a okamžitě ho zabili.

Pokud by byl Izrael schopen převzít kontrolu nad dodavatelským řetězcem „vypalovaček“ a měl konkrétní znalosti o dotyčných číslech a jejich spojení s hierarchií Hamásu, bylo by to jedno z nejpřísněji střežených tajemství v izraelské zpravodajské komunitě – druh tajemství, které by bylo sdíleno pouze s velmi vybranou skupinou jednotlivců na základě zásady „vědět jen to co potřebuje“. Jakékoli kompromisy v této schopnosti by vedly k tomu, že Hamás buď opustí dotyčné „vypalovačky“, nebo použije napadené telefony k šíření dezinformací. Z tohoto důvodu by se Izrael zdráhal jednat s využitím zpravodajských informací získaných z takového zdroje ze strachu, že by tím upozornil Hamás na existenci kompromitovaných telefonů.

Pokud by měl Izrael jednat na základě tak citlivých zpravodajských informací, povaha cíle – jako je konkrétní buňka nebo vůdce Hamásu – muselo by to ospravedlnit riziko možného kompromisu. Rozhodnutí takového rozsahu by padlo na nejvyšší úrovni – předsedy vlády. To by mohlo vysvětlovat, proč měl tvůrce digitálního obsahu k dispozici takové konkrétní podrobnosti týkající se povahy cíle, výsledků útoku a jakékoli konverzace, která mohla proběhnout mezi autory útoku a právními poradci o zákonnosti takového útoku podle válečného práva, kde jsou otázky přiměřenosti reakce spojeny s vojenskou hodnotou daného cíle.

Odhalilo by to také Hananyu Naftaliho jako jednoho z nejneschopnějších poradců ve vesmíru kolem Benjamina Netanjahua.

Pravda o tom, co se stalo v nemocnici Al-Ahli, stále čeká na své sdělení. Důkazy potřebné k odhalení této pravdy existují na půdě nemocnice, v kráteru a okolí, ve formě zbytků raket, které zabily a zranily tolik nevinných palestinských civilistů. Je pochopitelné, proč by se Izrael snažil zamlžit jakékoli podrobnosti, které s útokem spojovaly. Stejný je důvod, proč by Hamás udělal totéž. Jedním ze zřejmých důvodů je, že pokud by existovaly důkazy, které by potvrzovaly izraelskou verzi, že dotyčná raketa byla vypálena palestinským islámským džihádem – Hamás by to nikdy nechtěl přiznat, protože vynaložil tolik úsilí na udržení přesvědčení, že za útokem stojí Izrael.

Ale proč by Hamás potlačoval důkazy, že Izrael ve skutečnosti provedl útok na nemocnici? Pokud by byla skutečně „viníkem“ raketa Mikholit, Hamás by nepochybně měl fyzické důkazy na podporu takového závěru. Jeden problém, který by mohl být spojen s uvolněním takových informací, je to, že to změní scénář způsobem, který by mohl být pro Hamás nepohodlný. V současné době má Hamás kontrolu nad příběhem, který se příhodně hodí k celosvětovému rozhořčení nad nevybíravým izraelským bombardováním Gazy a vražděním civilistů. Pobouření nad těmito izraelskými akcemi se spojilo kolem incidentu v nemocnici Al-Ahli. Projevilo se to v demonstracích po celém světě, které, jak se odehrávají, jsou pro Hamás výraznou výhodou.

Za normálních podmínek je válečná mlha generována nejistotou ohledně toho, co se stalo během události, a je vedlejším produktem zmatku způsobeného stresem souvisejícím s bojem. Někdy je však válečná mlha záměrně vytvářena jako kouřová clona, aby bránila hledání pravdy. Pokud jde o incident v nemocnici Al-Ahli, druhý se zdá pravděpodobnější než první. Je třeba poznamenat, že Izrael neústupně popírá, že by v blízkosti nemocnice Al-Ahli v době incidentu ze 17. října probíhaly jakékoli vojenské operace, což video důkaz poskytnutý Al-Džazírou snadno vyvrací. Izrael to veřejně nepřiznává kvůli probíhající speciální operaci a/nebo zpravodajské operaci. Izraelské popření jen posiluje pravděpodobnost, že původní tweet Naftaliho byl založen na přesných informacích.

Pokud by Hamás předložil důkazy, které by prokázaly, že útok nebyl výsledkem nerozlišujícího izraelského bombardování, ale místo toho byl proveden pomocí rakety Mikholit, příběh by se dramaticky změnil. Útok by zdaleka nebyl případem svévolného zabíjení, ale spíše by nabyl charakteru záměrné izraelské akce proti buňce Hamásu, jejíž existenci a aktivity by Hamás nechtěl zveřejnit – zvláště pokud se fakta hodí k příběhu, který Hamás používá. Palestinští civilisté se nacpali na nemocniční parkoviště jako lidské štíty.

Operační citlivost na obou stranách v takovém scénáři vedla k tomu, že Izrael i Hamás zakryly pravdu o tom, co se stalo v nemocnici Al-Ahli, zvrácenou tajnou dohodou s jedním spojujícím faktem: Ochotou obou stran používat palestinský lid jako tragické pěšáky v boji o moc mezi dvěma protichůdnými mocnostmi, které jsou obě kriminálně lhostejné k výslednému masakru civilistů.

Scott Ritter je bývalý zpravodajský důstojník americké námořní pěchoty a autor knihy „Odzbrojení v době perestrojky: Kontrola zbrojení a konec Sovětského svazu“. Sloužil v Sovětském svazu jako inspektor provádějící smlouvu INF, ve štábu generála Schwarzkopfa během války v Perském zálivu a v letech 1991-1998 jako zbrojní inspektor OSN.