V roce 1800 pracovala většina lidí Evropy v zemědělství. Měli s tím staletou, ba tisíciletou zkušenost. Nevolnictví už bylo zrušeno, měli osobní svobodu, byli sice chudí jak kostelní myši, ale v rurální společnosti měli všichni své pevné místo, identitu i rytmus života. Doba selských povstání už byla pryč, robota byla snesitelná, prakticky každý už uměl číst, psát a počítat a každý týden chodili do kostela de facto na koncert velmi kvalitní hudby. Manufaktury už dodávaly alespoň základní zboží denní potřeby za přijatelné peníze, šlechtické elity byly bodré a na udržení kázně i morálky stačil ve vesnici učitel, kněz a starosta.
O padesát let později už obrovské masy lidí žily v průmyslových koloniích na okrajích měst. Svět byl mnohem bohatší než před dvěma generacemi, ale zároveň byl pro většinu také mnohem chudší. Jejich život už neřídil rytmus přírody, ale rytmus soukolí parního stroje. Na jedné straně rostly paláce, na druhé straně byla bída, která byla horší než chudoba feudálního světa.
V roce 1850 už bylo všem jasné, že svět se proměnil, ale nikdo z mocných ani bohatých nechtěl měnit řád. Vyhovoval jim. Měli pramalé ohledy k dělnému lidu. Budoucí Leninové, Stalinové, Bakuninové a jiní revolucionáři se zrodili v této době. V době, kdy elity odmítaly se jakkoliv dělit o moc i o bohatství. Dobové autority na to tehdy měly zpracované plné knihovny textů, proč bylo tehdejší uspořádání spravedlivé před lidmi i před Bohem. Nikdo z těch, kdo se scházeli ve šlechtických salónech tehdy ve své pýše a nabubřelosti nepředpokládal, že za dalších padesát let tu budou dělnické internacionály, anarchisté, kteří zapíchnou klidně i císařovnu Sisi, budou tu dělnické bouře, které budou ničit stroje a budou tu už vyšlechtění nepřátelé, kteří zatřesou světem tak, že z toho bude úzko i bankéřům v londýnské City, či „vrahům z Vólstrýtu.“
Byla z toho Velká válka. Tak velká, že měla dvacetiletou přestávku a pak se rozjela ještě víc. Byla to válka, která zničila impéria, zrušila šlechtu ve většině světa a úplně vyměnila vlastnické vztahy. Kdybyste nějakému rakouskému arcivévodovi v roce 1910 řekli, že za deset let nebude ani Rakousko – Uhersko, ani jeho Apoštolské Veličenstvo, ani jeho titul a nějaký profesůrek ze Slovácka mu vyvlastní půdu, asi by se vám vysmál a poslal vás za Sigmundem Freudem. A kdybyste mu řekli, že o dalších dvacet let později už nebude britské impérium a Evropa bude poseta koncentračními tábory, nevěřil by vám už vůbec.
Uspořádání, které po Druhé světové válce nakonec vzniklo, bylo v podstatě přesně to, po kterém volali ti chudobní bohatého světa už někdy kolem roku 1850. Chtěli podíl na moci a podíl na zisku, chtěli mít pracovní a sociální práva, chtěli slušné zacházení a nechtěli být za onuce. Nového řádu bylo dosaženo za cenu milionových obětí a o sto let později než to mohlo být. Nakonec se ukázalo, že pravice i levice vedle sebe mohou docela dobře žít. Ausgerechnet to přišlo v době, kdy se svět už zase pootočil a průmysl začal být předbíhán službami, což zase znamenalo změnu světa i smýšlení.
Celý proces kvůli své obludnosti a světovosti vyšlechtil skutečně silné a zdatné drsňáky. Jinak to ani nemohlo být, protože slabí už kolem toho roku 1850 shnili ve vězení a nebo vyhnanství. Zůstali jen ti oceloví.
Tenkrát, kolem roku 1850 to naposled šlo vyřešit bez střílení do dělníků, bez vzniku Komunistické strany, bez Velké války a bez Velké vlastenecké války. Kdyby ti nahoře věděli, co způsobí jejich pýcha a odmítání, s radostí by se vzdali pár procent svého bohatství, protože by to bylo mnohem levnější, než o co nakonec doopravdy přišli. Pokud říkám, že je zapotřebí začít znovu od začátku, tak tohle byl ten začátek.
Když se dneska dívám na svět, vidím vlastně to samé, co viděli Havlíčkové Borovští nebo Nerudové tenkrát před sto padesáti lety. Svět se změnil. Je násobně bohatší, než byl, ale stojí na chudobě těch dole, kteří už zase jsou za onuce a nemají žádná práva. Soudy proti nim uplatňují dvojí metry až dozimetry. A když se ozvou s požadavky na podíl na moci i bohatství, jsou zhurta okřiknuti. Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. Jsme svět, který střílí do vesmíru rakety, ale nestará se o lidi, kteří pod mosty žijí ve stanech. Jsme svět, který umí zachránit dvanáctitýdenní embryo, ale není schopen zajistit všem zubní péči. Jsme svět, kde jedno procento vlastní padesát procent všeho. Jsme svět, který je placen daněmi těch dole a ne těch nahoře.
Světové elity mají opět plné univerzity lidí, kteří vám dokonale a přesně zdůvodní, proč je současný řád jediný možný a že se máme nejlépe, jak jsme se kdy měli. Vždyť máte plné košíky, holoto! Co byste ještě chtěli?
Třeba identitu bychom chtěli… Chtěli bychom mít své místo ve světě, chtěli bychom mít nějaké ty jistoty, chtěli bychom být skutečně rovnoprávní, nejen papírově. Chtěli bychom, aby volby alespoň občas něco změnily.
Stejně jako před sto padesáti lety roste útlak proti těm dole. To by tak hrálo, aby chtěli sociální jistoty! Pokud jim to dáme, budou chtít víc a pak zase víc a nakonec tady bude vládnout nějaký dezolát, ne? To zrovna! Místo faráře na ně pustíme novináře, místo četnických bodáků jim zablokujeme účty a zavedeme na ně sankce, ostatně, my, korporace, nejlépe víme, jak má svět vypadat.
Už to generuje i odpor a někde dole už jsou zárodky budoucích Stalinů. Ne proto, že by sami chtěli. To bezohlednost elit spolehlivě zajistí dostatek křivd, aby se zatvrdili, stali se paranoidními a neposrali se z nějaké té mrtvoly. Kurňa, ani já už nejsem stejný, jak jsem býval. Už také příliš často zatínám pěsti a mám příliš mnoho důvodů se mstít.
I tu válku, která má vše vyřešit, už nám elity ordinují. Na Ukrajině už to má stejné výsledky. Jeďte se podívat na tamní vojenské hřbitovy. Už jsou stejně četné jako pomníky se jmény padlých za císařpána v našich vesnicích. A protože pokok nezastavíš, od války, která má zachránit současné elity před zlobou těch dole, je to k totální válce jen krůček. Nemusíme dvacet let čekat, až se objeví nějací ti náckové, kteří mají sehrát stejnou úlohu jako kdysi Dolfi. Zachránit elitám jejich postavení a srovnat do latě dezoláty, co vystrkují hlavy. Stačilo jen exhumovat Andrije Melnyka a zajistit mu státní pohřeb. Podívejte se po českém fejsbůku, kolik lidí se tam dovolává pomoci pluku Azov proti svým sousedům. Sviním se přece nebude ustupovat ani o milimetr! Ani jejich nejmenší požadavek nesmí být vyslyšen! Viď, Otíku Foltýne!
Na co jsme posledních pětatřicet let dřeli? Na drahé byty v Havlových „králíkárnách,“ na vodu v rukou Francouzů, paneláky v rukou Bakalů, průmysl v rukou Němců a teď už čtyři roky pěkně dřeme na válku proti Rusovi. Dobro došli!
V roce 1850 stačilo zavést to, co bylo zavedeno v roce 1945. Sociální stát. Dát těm dole malý podíl na moci i bohatství. Prostě trochu pustit chlup. Evropa si mohla ušetřit sto let hororů. Nestalo se. Pýcha dávných šlechtických rodů a apoštolských veličenstev byla příliš veliká. A když se jim to začalo vymykat z rukou, bylo už pozdě a zbyl jim jediný recept. Genocida vlastních národů.
Dneska se děje přesně, ale úplně přesně, to samé. Jen to jde rychleji. Svět se pootočil. Změnila ho globalizace, těžiště moci se přesunulo a vygenerovalo to spousty lidí bez identity, kteří jsou chudí v bohatém světě, protože v něm nemají žádné místo. Jsou postradatelní. I oni se organizují mnohem rychleji než kdysi a jsou tak početní a hlasití, že Merzové, Macronové, Leyenové i Pavlové už zřejmě nevidí jiné řešení než velkou válku, která sice má být formálně proti Rusku, ale ve skutečnosti je to zase jednou válka elit proti vlastním národům.
Stejné věci prostě generují stejné výsledky.
Elity se, zdá se, z dějin nepoučily. Opět si chtějí podržet, co považují navěky za své a od Boha dané. Ale kurňa, jejich národy by se poučit mohly. Nemusely by jim na to zase skočit. Nemusely by se nechat vyvraždit, obrat a pohnojit svými těly stepi na Ukrajině. Národy by se mohly bránit efektivněji a lépe, než před sto lety. Nemuseli bychom se nechat vehnat do války, která má zachovat panství nad světem těm, kteří s ním teď neumějí zacházet.
Jestliže to elity ženou do stejného průseru jako před sto lety, pojďme jim na to neskočit! Jen blbec přece udělá stejnou chybu dvakrát!
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360
Dneska, pane Dane, na vašem fb samá perla. Válím se smíchy. V Lotyšsku na cvičení se spřátelená vojska NATO vzájemně postřílí, PePa zase utržil nějaké zranění….a tohle chce jít na Rusa?! Jo, PePa si to zranění sám ošetřil….no, já se nedávno taky řízla a sama ošetřila, tak jen abyste věděli! Jenom čekám, až si PePa sám vyoperuje slepáka, v to už mu konkurovat nebudu 😀
Poslední bitva vzplála,
většina ještě spala.
Sundala řetězy,
dala se k vítězi.
Pevná nová pouta.
“Tam lehni do kouta!
Hospodin tě pomiluje!”
Zem se znovu tuneluje.
Pane domácí,
média. Je třeba zrušit, nebo zásadně omezit moc médií a jejich vlastníků.
Oni jsou dnes schopni bez jediného výstřelu, bez jediného brutálního zákroku fízla, zastrašit či zlikvidovat celé skupiny lidí. Mediální manipulace to Lukačovičovi umožňují.
Podívejte se, co dokázal Kubík se Slonkovou a Klusákem :
Dokázali přes prokazatelně nemocného syna, ostrakizovat premiéra jeho vlastním synem ! Naložili ho do auta, vozili jej jako opici na Babišovy mítinky a dokonce zorganizovali fingovaný únos Babiše ml. na tehdy už ruský Krym !
Pane domácí, ne podíl na moci.
To by k ničemu dobrému nevedlo – podívejte se na tento Váš, vlastní web, kolik je tu různých názorů, co se týče otázky našeho vztahu k Rusům či Němcům !
Třebas i spravedlivý podíl na moci, by znamenal její ještě větší rozstříštěnost, která by nepochybně vedla k tomu, že bychom si kvůli té roztříštěnosti nedovedli vládnout sami.
Jen vymahatelnost spravedlnosti a práva, plus omezení finančně-mediální moci.
Lukačovič, pokud by o to snad stál, by si dneska za své miliardy dolarů dokázal doslova kúpit všecky, jak to řekl Bohuš v Dědictví. Nedělá to a neudělá, protože to pro něj není výhodné tak, jako čím dál vyšší příjmy z reklamy pro věrchušku.
A nakonec ten Lukačovič řekne :
„Co jsem já provedl? Vůbec nic, jen jsem prodával reklamní prostor. Stíhejte si ty lidi, kteří v tom reklamním prostoru něco slibovali a nic nedodrželi. Já dodržel reklamní smlouvy do puntíku.“
Mediální moc a její zneužívání. To je to, po čem byste měl jít.
Abychom mohli média zrušit, museli bychom si vyrobit vlastní protimediální průmyslový komplex. A ten bychom museli hlídat a on by nás pak ovládl. Tuhle chybu jsme dělali dvacet let – snažili jsme se dosáhnout, aby bylo něco zrušeno.
My musíme mít vlastní média, která budou silnější než Česká televize a díky čemuž se lidi na ČT přestanou koukat.
Obrozenci se nesnažili dosáhnout zrušení Stavovského divadla ani německých her, ale postavili si vlastní divadlo.
Domnívám se, že lidi na ČT většinově koukají už jenom kvůli těm starým filmům a seriálům natočeným za socialismu.
ČT nepotřebuje, aby na ni lidi koukali, to je jim jedno. Oni potřebují, aby jim lidi platili. Statistiku sledovanosti, kterou argumentují ve prospěch poplatků, lze snadno zfixlovat.
Včera to zase byla úchylácká slátanina na ČT 1. A od Pavla Kohouta, no nedivím se, že ho komunisti upozaďovali v jeho tvorbě. A ještě bude druhý díl. Za peníze koncesionářů pěkný opruz.
My musíme mít vlastní média, která budou silnější než Česká televize a díky čemuž se lidi na ČT přestanou koukat.
Tak tohle si zatím nedokážu představit. Spousta peněz by byla potřeba na rozšíření vysílání mezi hlavní SMI (média). Internet rozhodně nestačí.
A taky atraktivnost. Zdrojů je spousta jenže z hlediska atraktivnosti a kompaktnosti vlastního sdělení jich mnoho nevyhovuje. Žvanění, rozmíšky mezi podobně smýšlejícími obvykle převáží nad snadno pochopitelnými argumenty. I ten Petr Bohuš je poněkud rozvláčný, i když je spolu s Kateřinou K. snad nejlepší. Sednout si před kameru a něco deset minut vykládat opravdu není divácky atraktivní.
ČT dosáhne téhož pouhým vložením několika adjektiv mezi chytře postříhané informace.
Svatá slova. Mediální manipulace jsou hlavou draka. A toho draka krmí příjmy z reklamy.
Víte, co bych vydal já jako jeden z prvních dekretů, kdybych se zítra stal diktátorem s neomezenou mocí? Absolutní zákaz reklamy. Asi bychom se nestačili divit, kolik problémů dnešní společnosti by se tím vyřešilo.
To já bych jako první naložil do vlaku organizátory a přispěvatele do sbírek na zbraně a poslal je vlakem na Donbas.
Jo!
To Stan B.: Položily by se soukromé stanice, které z reklam žijí.
Tzv. „veřejnoprávní“ stanice, placené poplatky by s radostí zaujaly místo Novy, CNN atd.
A stejně jim to nebylo nic platný. Babiš tak jako tak ty volby vyhrál. (On totiž vyhrál i v roce 2021, ale nemohl sestavit vládu kvůli žiďáckému komplotu Rychetského ústavního soudu. S elektorátem Babiše to ani nehnulo, protože ti lidi vědí, že je to propaganda a serou jim na to.
Elity maju nastudovane, kde elity minule urobili chybu.
Ale rovnako ako generali – su pripraveni na vojny minule.
Z toho vyplyva, ze nova a unikatna konstelacia udalosti sposobi, ze opat si cast elit natrebe hubu a ti co to rozchodia budu za prorokov a ich riesenie sa zapise do ucebnic elit ako riesenie, ako prezit nestabilny system.
A nove elity budu opat pripravene na nestabilitu minulu. Opakuje sa to imrvere, len terazky sa to drobet zrychluje.
Ivo Budil na PL volá po dostatečně kompetentních elitách a intelektuální a produktivní síle a že naše postavení by nemělo záviset na historicky pomíjivých vzestupech a pádech německy mluvícího prostoru.
Navíc připomíná skutečnost, že Německo není plně svrchovaným státem, ale vazalem Spojených států amerických… AMEN
A protože jsme tedy nyní cca i vazalem vazala…, tak nyní část (údajně cca polovina!!!) našeho Svatovítského pokladu je bohužel i 28.9. na cestách. Vystavuje se údajně až do 7.2.2027 v USA, tentokrát píší v židovském muzeu a snad je a bude tam alespoň v bezpečí a vše a v pořádku vráceno. Zajímejme se prosím o to!
https://www.echo24.cz/a/Hbhg5/zpravy-panorama-vystava-svatovitskeho-pokladu-v-zidovskem-muzeu-v-new-yorku
Korunovační kříž byl v 2024 dokonce (tfuj tajbl a hanba) 15. března, na výročí okupace Československa nacistickými vojsky, vyvezen a vystaven v Drážďanech. Zahájení bylo za účasti zrádce vojenské přísahy- rozvědčíka a tato výstava v USA je údajně nějakým tohoto pokračováním. Jeden by si ale řekl právě pro toho 15.3., a to prosím čeho?
7 klíčníků, stát, není čas ptát se, proč to vyvážení pokladu provádíte, PROČ?
Neměli by za chráněným domácím pokladem jezdit lidi z ciziny a ne naopak?
Ptal se někdo lidu ČR, zda si to vyvážení pokladu, ochranných relikvií naší státnosti i duchovna, skutečně většinově přeje?
I v tom (snad originálně navráceném) korunovačním a ochranném kříži je toho přece mnohem víc, duch národa, duch lidí, kteří o naší zem a státnost pečovali, a současně energie nejvyšších sfér i pro věřící.
A kdo toto vyveze, navíc bohužel zrovna do Německa, považte dokonce k datu 15.3.?!
Tak snad dojde i na návrat poloviny dalších originálů z pokladu, nyní v USA a kéž se najdou i skutečné elity, které to vyvážení už napříště a NIKDY nedovolí.
A k dnešnímu dni, který by neměl být jen nějaký „prodloužený víkend“ a chvilková exhibice Mináře, ale každé malé dítě by mělo znát a vědět a cítit a ctít ten symbol, Svatováclavský svátek klidně i mýtických kořenů, ale protože naší a české státnosti a suverenity.
A je jen smutným podobenstvím, že Boleslava naší státnosti nyní hraje z Hradu dříve „u komunista“, posluha a ješitný dle mého názoru narcistní egoista, který by možná zaprodal i zemi, nyní zbytkovou suverenitu….a s davovou tragickou i naivní „suitou“ jeho voličů k tomu.
Dám sem dle mne pěkně provedený ač komorní Svatováclavský chorál, hlavně …“nedej zahynouti, nám i budoucím“…, by mělo být v hymně.
https://www.youtube.com/watch?v=Gmg9KHvg4Fg
No, s tím svátkem nevím, je poměrně kontroverzní.
Jsme snad jediný stát na světě, který slaví svou státnost velebením vládce, kterého jeho odvěký nepřítel uznával (a patrně dodnes uznává) coby symbol dobrovolného porobení se tomuto nepříteli a uznání jeho historické nadřazenosti, který už před tisíci lety pochopil, že Češi mají přijmout ochranu a vedení německé říše. Který tedy byl dost možná řečeno dnešní terminologií kolaborant s cizí mocí.
Dokonce ta cizí moc během (skutečné) okupace naší země udělovala tehdejším kolaborantům řád svatováclavské orlice…
No a co?
Víme snad přesně, jak to tenkrát bylo – a odkud? Dokonce jsem někde četla, že snad sv. Václav vůbec neexistoval.
Ale ať tak, či onak, tradice je třeba zachovávat a nenechat si je brát, či podle potřeby „inovovat“. Tradice nejsou ůnadiktovány“ žádným vládcem, jsou podloženy tisíciletými zkušenostmi předků – a jejich ztráta je první a důležitý krok, vedoucí k zániku každého státu, každého národa.
Aha Albi, tak povrchní nejste a omlouvám se tímto za koment níže.
Adolf i Reinhard se opakovaně vyslovovali pro podporu kultu svatého patrona kolaborantů
Nemám patent na pravdu, ale pokud budeme vše zpochybňovat, komu tím asi prospějeme?
Pokud popliveme, i kdyby mýtus, zakladatele NAŠÍ státnosti, bude to pro dobro zbytku suverenity? I tu sochu na koni pod muzeem vnímám jako symbol, nedej zahynouti…i ochrany.
I tehdy za okupace existovala přece manipulace, převracení, propaganda, diskreditace, zneužívání kde čeho ve stylu „účel světí prostředky“, zrádci nejen přísah a cca tehdejší snaha o „dějebis „, mně se mnohem více líbí, že Reinhard si údajně nasadil na hlavu Svatováclavskou korunu“ a…
Ale samozřejmě respektuji, že někdo má úplně jiné symboly, názory…
Na Hájkově Protiproudu je krásný rozhovor s panem Václavem Hrabákem.