Rajchl …

Už to tady někdo v komentářích psal – že má „tam někde vzadu v hlavě“ zasunuty a uskladněny všechny vzpomínky a informace, se kterými se v životě setkal, na které v životě narazil a které si nastudoval nebo jen prostě přečetl. Leží tam zdánlivě neuspořádaně jako nějaké magnetky do doby, než přijde nějaký impuls. Ten impuls pak způsobí, že se tyto střípky jako nějaké opravdové magnetky začnou seřazovat sever-jih a spojovat až vykreslí nějakou větší mozaiku. Lidově se tomu říká: „došlo mi to“, „poskládalo se mi to“ atd.

Mám to podobně a tentokrát se ty mé střípky informací týkaly Lenina, Hitlera, r.1989, Šlachty a Rajchla. Hezký miš-maš, že jo? Než se dostanu k tomu, co mají společného, tak musí předcházet pár úvodních vět.

Člověk sbírá informace a zkušenosti celý život. Je proto logické, že čím je starší, tím těch „střípků“ k seřazení mívá více. Problém nastává, jak pak vše stručně, logicky a srozumitelně předložit k diskuzi k prověření, zda sdělené logické myšlení a závěry obstojí v testu. Většinou je nutný nějaký širší úvod a jen doufám, že ten můj čtenáře neodradí od dalšího čtení.

Jako metodickou pomůcku použiji, mnoha lidem známý, film „Šakal“, promítaný i pod názvem „Den Šakala“ , který byl natočen na motivy mého oblíbeného autora F. Forsytha. Film je o přípravě atentátu na prezidenta Francie Charlese de Gaulle, resp. objednání nájemného vraha vedením OAS, jeho pronásledováním, odhalením a nakonec i zastřelením těsně před provedením atentátu. Na scénáři obdivuji logiku – na začátku bylo totiž vágní podezření britské tajné služby na jistého Charlese Caltropha a někdo se mj. pozastavil nad faktem, že jméno CHArles CALtrop by mohlo být základem pro přezdívku CHA-CAL, tedy Šakal. Provedli tedy u něj rutinní domovní prohlídku a závěr byl, že nic podezřelého nenašli, vyslechnou ho nemohli, protože dle sousedů odjel do zahraničí. Nicméně vyšetřovateli neunikl rozpor – jak může být v zahraničí, když při prohlídce byl objeven pas. A rázem se z vágního podezřelého stal sprostý podezřelý a rozjelo se vyšetřování. Film končí tím, že Šakal je v Paříži zastřelen přímo komisařem Lebelem a policisté v Londýně provádějí důkladnou domovní prohlídku v bytě Charlese Caltropha a … a najednou se ve dveřích objevuje skutečný Charles Caltrop vracející se z dovolené. Podstatné pro následující úvahy – i na základě nesprávné počáteční hypotézy lze dojít ke správným výsledkům, čímž původní hypotézu klidně vyvrátíme.

Další úvod se týká něčeho, co jsem již několikrát uvedl – za opakování se omlouvám. Každý asi chápe, že když má být pohromadě vícero lidí, nastupuje nějaká forma řízení. Rodinu řídí jeden rodič nebo oba a rozhodují, jak nejlépe ovlivnit budoucnost svoji a svých dětí. Malá obec má obecní zastupitelstvo, které by mělo mít stejný cíl – ovlivnit, resp. řídit obec směrem k nejlepší společné budoucnosti. Město má za stejným účelem městkou radu, kraje mají krajské rady, stát má parlament, vícero států sdružených ve federaci mají pro řízení federální struktury, soustátí EU má pro řízení bruselské struktury … až sem asi opravdu každému jasné, srozumitelné a pochopitelné. A já bych měl otázku: Je nějaký důvod se domnívat, že to tímto končí? … že dál není nic? Je nějaký důvod se domnívat, že nemůže existovat nějaká entita, která má snahu řídit celou planetu Zemi? Logika a nepřímé důkazy ukazují, že tomu tak nejspíše bude, že existuje entita, která ovlivňuje chod světových událostí nebo alespoň má snahu chod věcí budoucích celoplanetárně ovlivnit. Pokud přijmeme tento hypotetický předpoklad, pak mnoho dnes nesmyslných jednání a počinů začne najednou dávat smysl. Ale zachovejme se jako ve filmu Šakal – vyjděme jen z hypotetické teze, je docela možné, že na konci, stejně jak ve filmu, zjistíme, že jsme se mýlili. I pokud by to byla chybná teze, pak to ale v žádném případě (stejně jako ve filmu) neznamená, že stejně chybná je celá další logika a závěry z logických kroků a zjištění. Ono totiž nezávisle na úvodní hypotetické tezi, že existuje entita se snahou řídit zemi, jsou pro řízení v podstatě dva způsoby – přímé řízení (např. rozkazy v armádě, úkolování podřízeného v práci atd.) a nepřímé řízení – typicky např. vyvolání módní vlny nebo slevové akce v obchodech. Dotyčným nic nenutíte, nic jim nepřikazujete, jen je nepřímo navádíte, aby něco udělali. Obojí má své výhody a nevýhody – přímé řízení je rychlejší a „akčnější“, nepřímé se pak vyznačuje dlouhou setrvačností jak při náběhu, ale hlavně v doběhu. Tohle je velmi podstatné a vysvětlím na ukázce. Pjakin, který entitu se snahou řídit Zemi označuje jako Globální Prediktor (GP) měl svého času dotaz od diváka, zda je možné GP porazit. Usmál se a s klidem odvětil, že v žádném případě. A ukážeme si to na příkladu z našeho života proč to řekl. Entita, která má zájem a snahu řídit celu planetu Zemi má z principu věci k dispozici jen prostředky a možnosti nepřímého řízení, které mívají dlouhý nástup ale i dlouhý doběh. Změna kurzu je problematická a projeví se až v delším čase. Je to stejné, jako když rozjíždíte plně naložený kamión nebo plně naložený nákladní vlak. Trvá to dlouho než je dostanete do cestovní rychlosti a v žádném případě pak nejste schopnu udělat prudkou zatáčku (radikální změnu kurzu) nebo ihned zastavit, otočit lokomotivu a vyrazit okamžitě novým směrem. Je tam prostě setrvačnost a ta setrvačnost u nepřímého řízení je zcela nezávislá na tom, zda hypotéza s entitou řídící planetu Zemi je správná či nikoliv. Jediné co můžete udělat je dopředu položit výhybku a pak do toho rozjetého kamiónu nebo vlaku z boku „drcnout“ a tím ho vychýlit směrem, kterým chcete aby se dál ubíral … a pak znovu a znovu .. až se pojede Vámi žádaným směrem. Tohle se podařilo Bolševikům v Rusku, ale o tom dále. Slíbil jsem praktickou ukázku ze života – přijměme tezi, že v zájmu světovládců není mít vzdělané obyvatelstvo, ale hlupáky, kteří se pak lépe ovládají. Protože mají (světovládci) znalosti jak na to, čas a neomezené peníze, tak vědí, že tohle je záležitost minimálně jedné generace (tedy 30 let) a musí začít destrukci školství. A řekněme, že za 15 let to někomu v tom školství dojde, udělá v ČR revoluci a vyžene všechny neziskovky a další užitečné idioty ze školství a tím začne náprava. Každému je jasné, že změna nenastane hned, ale až za další generaci, kdy budou ze škol do života a řídících funkcí nastupovat ti, kteří se začali vzdělávat po opětovném uvedení školství do normálního stavu. A protože mám něco společného se školstvím, tak Vám mohu důvěrně sdělit, že destrukce školství zatím probíhá nerušeně a naopak s nadšením plynule dál. A opět – je úplně jedno, zda výchozí teze je správná či nikoliv. Destrukce školství u nás probíhá a náprava bude zdlouhavá. Tečka. Tohle je objektivní fakt a je úplně jedno, jestli za tím byl úmysl nějakých světovládců nebo ne. Podstatné pro další je – a/ nepřímé řízení nelze zastavit okamžitě, lze ho jen ovlivňovat, no a b/ mechanismy a nástroje pro nepřímé řízení jsou v podstatě stále stejné, lišit se mohou jen v načasování a posloupnosti kroků.

Teď se můžeme dostat k meritu moji úvahy – co mají společného Lenin, Hitler, studentská revoluce 1989, Šlachta a Rajchl společného, přesněji, které průvodní události jsou stejné, což by signalizovalo stejné praktiky nepřímého řízení a tedy i stejný řídící štáb. Klasik volá: Tuček, Šlajs – stejné chyby, stejné známky.

Další mé úvahy nikomu nevnucuji, jen je předkládám k otestování v diskuzi.

Takže Lenin – už i v mainstreamu se můžete dočíst, jak se ten kulihrach dostal do Ruska. Ve stručnosti je to tak, že ho německá tajná služba vyfutrovala penězi, zapečetila do vlaku a vypustila směr Rusko. Klíčové je – německá tajná služba žádné své peníze neměla. Buďto někdo mocný udělal změnu v přiděleném vládním rozpočtu nebo (a to bude pravděpodobnější) někdo z okruhu vládců světa usoudil, že bez peněz do Ruska nelez a dal pokyn, aby finance Leninovi poskytli z některého z jejich bezedných zdrojů. Druhou podstatnou věcí je, že existoval rozpor mezi tím, čemu měli obyčejní lidé uvěřit a skutečnými cíli. Lenin měl provést revoluci aby došlo k rozdrobení Ruska na menší entity, aby se pak dalo území snadněji ovládnout. Přesně podle hesle „rozděl a panuj“. Lidem se pak věšeli bulíky na nos, že to je revoluce pro jejich dobro a zářnou budoucnost bez tehdejších ukrutných, nedemokratických a despotických vládců. Z dnešního pohledu je jasné, že Bolševici do toho hodili úspěšně vidle, využili energie, kterou Němci do toho vložili a v podstatě řízení převzali a začali si budovat vlastní zemi podle svého. Prostě do toho trošku „drcli z boku“ aby využili kinetické energie, ale přitom ji nasměrovali sobě žádaným směrem. Zuřivost vládců planety se plně prokázala během II. svět. války, kdy genocida všeho ruského byla nevídaná.

Pak tady máme Hitlera – ten malíř s výložkami desátníka byl úplně švorc. V podstatě řešil, kde a hlavně za co se nají. A najednou, světe div se, peněz jak šlupek, podpora a dveře otevřené všude možně. Ta správná otázka je stejná jako u Lenina – kdo poskytl peníze, kdo uvolnil a organizoval financování. I v jeho případě je stejná druhá podstatná část nepřímého řízení – tedy cíle, jak se prezentoval Němcům a o co šlo ve skutečnosti. Němcům se tlačilo do hlavy, že Hitler jim zajistí ráj na zemi, ve skutečnosti šlo o rozdrobení Ruska, vyrabování ruských zdrojů a získat pod svou nadvládu další podstatný kus planety Země. I tady se projevily zápory nepřímého řízení – Hitler dle všeho uvěřil ve vlastní schopnosti a trošku se jim utrhl z řetězu. Ukážu jen na dvě události, které nepřímo naznačují, že Hitler musel být korigován – u Dunkerque mohl Wehrmacht jednoduše celou ustupující západní armádu Angličanů a Francouzů zlikvidovat nebo minimálně zajmout a bylo po problémech. Místo toho Hitler osobně vydal příkaz, aby se postup zastavil a tím umožnil evakuaci do Anglie. Druhou událostí je, že obsadil a okupoval celou Evropu, ale nějak zabudol na Švýcarsko, přestože to je a byl takový malý zlatý důl uprostřed Evropy. Všechny dookola obsadil a okupoval, jen to Švýcarsko …. asi měli štěstí :-).

Další v řadě máme „Sametovou revoluci studentů“ v r. 1989. Tuhle dobu už nemám zprostředkovaně, protože jsem ji prožíval. A opět – dva společné znaky. Chce se zvolat: „Tuček, Šlajs – stejné nástroje, stejné postupy“ … což není až tak divné, protože v nepřímém řízení jsou k dispozici holt stále stejné možnosti a navíc anglosasové razí zásadu, že co fungovalo jednou, bude fungovat i podruhé … i potřetí … i počtvrté … Opět zde tedy máme otázku financování a rozpor mezi tím, jaké cíle revoluce se předkládaly lidu a jaké byly ve skutečnosti. Dnes asi nikdo nepochybuje, že celý disent byl řízen ze zahraničí a to prostřednictvím tajných služeb anglosasů, zejména CIA. O žádnou spontánní revoluci studentů nešlo. Největší díl financování nebyl ani tak u nás, jako spíše na Západě. U nás je to stálo obrazně pár kopírek, nějaký ten bakšiš disidentům a platy na mediální zpravodaje, zbytek práce vykonali nadšení občané, kterým nedošlo, že jsou v rolích užitečných idiotů. Větší finanční rozpočet musel někdo vyčlenit na kampaň na Západě. Museli z Havla udělat kulturního velikána a vydávat díla, která by asi moc lidí nekupovalo. Ostatně tuším Škvorecký se nechal slyšet, že když Havel posloužil (a dosloužil), tak se jeho hry přestaly ze dne na den hrát … jako když utne, což u hodnotných uměleckých děl nebývá asi často. Lidem se nabulíkovalo, že po odstranění nenáviděných komunistů nastane ráj na zemi, kdy k sociálním výhodám, které samozřejmě budou zachovány, přibudou vymoženosti kapitalistického světa. Ve skutečnosti šlo o rozbití východního bloku, získání nadvlády nad novým územím, získání nových trhů za současné likvidace konkurence a posun předmostí pro konečné uchvácení nesmírných ruských zdrojů. Heslo doby bylo „NATO ani píď na východ“ a … a dnes je u hranic RF. Asi jen nějaké malé nedopatření …

Výsledek snad není třeba komentovat – jsme řádně ždímaná kolonie, sociální jistoty mizí jak pára nad hrncem, za vodu, která nám tady naprší, platíme Francouzům, elektřinu, kterou tady levně vyrobíme, prodáváme za hubičku Němcům a zpět kupujeme za násobné ceny, uhlovodíky nebereme z Ruska přímo od zdroje (ačkoliv trubky k nám vedou), ale poslušně, po ideologickém vyčištění, za násobné ceny od Němců.

Dostáváme se k Šlachtovi a jeho Přísaze. Tohohle jsem se pokusil účastnit osobně nikoliv z důvodů nezměrných sympatií, ale protože jsem chtěl v reále poznat, jak se taková kampaň dělá a jak probíhá. Navíc, mám kamaráda od Policie a tam se neslo, že Šlachta je poctivý dříč, rovný chlap. Zaregistroval jsem se jako podporovatel a organizátory zjevně zaskočil tím, že jsem souhlasil a dostavil se na jeden předvolební mítink coby pomocník pořadatelů. Hampl je mi svědkem co jsem zjistil a jaký jsem udělal závěr – ve zkratce jedna velká bouda … o žádného pomocníka nestáli, jemně mi dali najevo, že překážím. Opět se chce zvolat: Tuček, Šlajs – stejné nástroje, stejné metody. Napřed k penězům – oficiální tvrzení je, že Šlachta přicupital do banky, řekl, že chce shodit vládu a úvěr pro financování byl na světě. Kdo někdy s bankou o úvěru jednal ví, že tohle je nebes se dotýkající blbost. Čím se vyznačovaly ty mítinky – vše perfektní, organizace klapala, vybavení nové, kvalitní a tedy nikoliv levné, zkrátka najatá sehraná parta. Peníze očividně nebyl problém, dostalo se i na nákup služebních aut. Opět zde byl očividný rozpor mezi tím, co se jakožto záměr předkládalo lidu a skutečným záměrem. Z hovoru totiž vyplynulo, že nikdo nic neví, vše ví jen „Robert“. Jaké máte cíle? … tohle Ti nejlépe zodpoví Robert, já mu jen věřím a pomáhám. Jak a čeho chcete dosáhnout? … tohle má Robert promyšleno a já mu věřím … atd. Bylo očividné, že o nějakém postupu v hierarchii Přísahy nemůže být ani řeč, protože celá hierarchie ve skutečnosti znamenala Šlachta + jeho pár neznámých kolegů. Co ale bylo zajímavé – jistě si pamatujete, že celkem svižně se Přísaha dostala do zveřejňovaných průzkumů veřejného mínění a na základě toho pak do TV. SPD v klatbě, ale Přísaha … světe div se … zkratkou a ihned v TV. Můj závěr je, že tak nějak nenápadně musel jít někdo z mainstreamu tomu Šlachtovu štěstíčku naproti. Zajímavé, když si uvědomíme, že taková SPD byla v hluboké klatbě … ale na druhou stranu někdo taky svého času popostrkoval to štěstíčko směrem i k Havlovi. A znova volám … Tuček, Šlajs – stejné metody – stejné výsledky.

Odbočím k Volnému a jeho bloku – dle mého tohle byl nechtěný a pouze trpěný prvek, prostě samo-domo akce pana Volného. Trpěný byl proto, že sloužil ke stejnému cíli jako Šlachtova přísaha – rozdrobit alternativu, což se povedlo dokonale. Podle mého byl cíl posunout Šlachtu přes 5%, aby se dostal do PS. To že Přísaha není v PS není tedy úplná prohra – je to jen o něco horší výsledek než mohl být. Hlavní cíl – rozmělnit protistranu se podařil.

Dostáváme se k Rajchlovi – můj názor je, že volba „Rajchl“ je upgrade něčí akce se Šlachtou a v pozadí stojí někdo, kdo si v žádném případě nepřeje být zveřejněn. Rajchl bude a je jiná liga, svým mediálním vystupováním je fakt někde jinde než Šlachta. Navíc i zde platí, že nemůže být úkolován manuálně a detailně, zkrátka musí se projevit a určitě nejen pro nás je otázkou, jak se vlastně projeví … a jak moc bude muset být korigován.

Proberme si nepřímé důkazy a pak si řekněme co by se s tím dalo asi tak udělat. Napřed nepřímé důkazy – demonstrace na Václaváku měla očividně perfektní zázemí. Profesionální pódium, profi ozvučení. Obě věci za 10.000,- Kč nepořídíte. Můj odhad je ve statisících, když by mi někdo ukázal součet účtů za milión, tak bych se nedivil. Naskýtá se otázka, kdo to financuje. Oficiální verze je, že člověk, který má tuším 27 exekucí šáhnul do kapsy manželky … ha, ha. Další v řadě na vyprávění je pohádka O Červené Karkulce. Takže, takhle ne, soudruzi, seno u mě žerou koně. Další věc – ČT09 akci v podstatě úspěšně bojkotovala, ale kupodivu tu a tam se v mainstreamu nějaká zmínka o Rajchlovic PRO objeví a kupodivu je toho dost v západních médiích. V těch médiích, které fandily Havlovi, sehrály zásadní úlohu v 89. a nenávidí SPD nebo třeba Putina. Zajímavé, nezdá se Vám?

Takže – Rajchl a jeho PRO je na scéně, tohle je objektivní skutečnost, se kterou je třeba pracovat. Rozjíždí se to pěkně a nepochybně to bude jako pořádně naložený a rozjetý vlak – setrvačnost bude velká, zastavit na fleku to asi nepůjde, radikální změna kurzu asi taky nebude okamžitě možná. Ovšem pozor – tohle platí jak pro nás, tak pro toho, kdo (a pokud) stojí v zákulisí.

Moje jedna z posledních připomínek se týká problematiky, kdy nemůžete prohrát. Víte kdy? … když financujete obě strany. Při vítězství kterékoliv strany Vám musí nějak oplatit „vděčnost“ a „štědrost“. Snad nemusím připomínat, že na tuhle geniální myšlenku už přišli někteří i u nás, když sponzorovali svého času jak ODS tak ČSSD.

Můj názor je, že bychom se měli účastnit, ale být obezřetní a být připraveni do toho z boku „trošku drcnout“ pokud by to nesměřovalo naším směrem. Přesně tohle totiž udělali Bolševici v Rusku – oni v podstatě převzali řízení a tak tu revoluci někomu ukradli.

Mějte na paměti – pokud to hází stín jak uši od zajíce, pokud to kličkuje jak zajíc, pokud to zanechává stopu jak zajíc, pokud to zanechává chlupy jak z kožíšku zajíce, tak … tak přestože jste to neviděli, klidně se můžete vsadit, že to je zajíc.

O tom, jak konkrétně dále, dám úvahu v příštím blogu.