27 května, 2024

Problémy s broukama (nejen v hlavě)

(Shootterhandovo agroanarchistické okénko)

OLD SHOOTTERHAND pravil: „Tyvole, kterýho mičurina napadlo zkřížit blechu s mandelinkou?“

Život na vesnici není žádná procházka růžovým sadem. Každou chvíli musíte řešit nějakej novej, přitom úplně jinej a samozřejmě skoro vždycky nečekanej problém. Tu moc prší nebo zase vůbec ne, řádí tu zvěř a podobná chamraď – myši, kuny, kosáci, slimáci, mravenci, něco se přemnoží, něco neroste, něco naopak přeroste – pro náplavu z města je to tu furt samý „překvapení“ a o zábavu má postaráno.

Předloni měl Old Shootterhand na zahradě přemnožený slimáky (kapitola Mars útočí – Majn Kochbuch, str. 67) a letos jsem zjistil na svý zahradě další pěstitelskej problém já. A to nejen s listama kedluben a řepy, ale i s bramborovou natí – něco je evidentně ožíralo. Abych – jakožto správnej agroanarchista – nemusel používat chemický postřiky, jsem pravidelně kontroloval listy brambor, jestli na nich nejsou housenky „americkýho“ brouka a to i zespoda, jestli tam nejsou už vajíčka, ale nic jsem neobjevil, přestože si v hospodě pár štamgastů na mandelinku stěžovalo. O to horší bylo mý překvapení, že se na listech začaly objevovat vykousaný dírky, který se zvětšovaly a některý listy natě začínaly žloutnout až hnědnout. Po týdnu marnýho zkoumání, jestli přece jen někde nenajdu nějakou oranžovou housenku, ale kde nic, tu nic, mi bylo jasný, že tuhle záhadu hlavolamu sám nerozlousknu, tak jsem povolal na pomoc Old Shootterhanda a našeho nejvíc nejlepšího kámoše Pepu z Vesnice, samozřejmě pod lstivou záminkou posezení u piva.

A abych nemusel pořád běhat do ledničky pro lahváče, rozhodl jsem se koupit 10 litrovej soudek a provětrat trochu svoje chlazení. Těch 20 piv uděláme ve třech jak nic. Takže jsem přece jen pro jistotu koupil navíc i jednu basu.

První dorazil Old Shootterhand. Zaspokovali jsme. Jakmile se usadil, vyhodil na stůl svůj tabák a papírky a já před něj postavil natočenej půllitr a odevzdaně i svýho zippáka. Zjevně ho překvapilo, že nepijeme lahvový, vzal půllitr do ruky, podíval se skrz něj proti slunci, pak mi s ním naznačil přípitek a uznale pravil: „Hmmm, točený!“

Taky jsem pozvednul svůj půllitr a napil se. Shootterhand se ale zarazil a začal se levým ukazováčkem šťourat v pěně. Vylovil nějakou mušku, co mu tam stihla vlítnout, pak zopakoval symbolickej náznak přípitku a konečně se napil.

„Hele, vono snad prší?“ zeptal se, když položil půllitr zpátky na stůl.

Rychlým pohledem jsem zkontroloval bezoblačný nebe nad sebou a pak dlažbu kolem stolu, kterou nestínil slunečník, jestli na ní nejsou kapky. Nebyly.

„Kde by se vzal déšť?“ zeptal jsem se.

„Počkej, poslechni si,“ Old Shootterhand ukázal prstem směrem vzhůru, kde se nad ním rozprostíral slunečník.

Zaposlouchal jsem se. A opravdu. Za chvilku se ozvalo lehký plesknutí, přesně jako když na něj padne kapka deště. A další. Znovu jsem pohledem zkontroloval dlažbu, ale opět byla úplně suchá.

„To není déšť, to asi padá ze vzduchu nějakej bordel,“ usoudil jsem. Než jsme to stačili se Shootterhandem dořešit, vrzla branka. 

„Čau volové,“ dorazil Pepa a hned spustil svoji obligátní vítací mantru: „máte štěstí, že jdu právě kolem.“ Tak, jako jsme si my s Old Shootterhandem zprivatizovali Spockův pozdrav ze Star Treku, zprivatizoval si Pepa Hanzlíkovu legendární hlášku ze Slavností sněženek.

Šel jsem natočit Pepovi, kterej se mezitím usadil na svý obvyklý místo. Když jsem se vracel ke stolu, Old Shootterhand už zase lovil ve svým půllitru mušku. Dvakrát po sobě, tomu se říká pech, pomyslel jsem si v duchu, postavil jsem natočenej půllitr před Pepu a vrátil se ke svýmu a chytil jsem ho, že si jako připijeme všichni tři i s Pepou, ale než jsem to stihnul udělat, všimnul jsem si, že mi v něm plavou taky dvě černý mušky.

„Plác!“

„Sakra!“ zaklel Pepa a plácnul se přes krk. „Něco mě tady žere.“ Zatímco jsem lovil ve svým pivu ty dvě mušky, plácnul se znovu.

„Plác!“ To byl pro změnu Old Shootterhanda plácnul se tentokrát na čelo. „Tyvole, fakt, tady něco lítá a žere to!“ zaklel. „Nějaký mušky. A ještě to nejde rozplácnout, jsou nějaký tvrdý!“ komentoval udiveně.

Ve stejným okamžiku mi něco přistálo na vlasech. Taky jsem se plácnul. Old Shootterhand i Pepa se vzápětí plácli znova. Vypadalo to, že nás napadl nějakej roj krvežíznivých mušek.

„Hergot!“ zaklel znovu Pepa, kterej se ještě ani nestih napít a zase se plácnul. „Co ti to tady lítá?“

„Plác! Plác! Plác!“

„No, co je tohle? Co je tohle???“ láteřil Old Shootterhand a zase se plácnul, tentokrát na předloktí levý ruky. Chvilku jsme se všichni tři plácali jako magoři až to naše posezení dostalo podobu absurdní grotesky – montypythonovský Ministerstvo švihlý chůze hadr!

„Plác! Plác! Plác!“

Protože poslední Old Shootterhandova sentence byla shodná s Gerendášovou hláškou z filmu Tři veteráni, vzpomněl jsem si na scénku s plácačkama na mouchy, mouchama a flájbojem Edou.

Flájbój

Pepa se chopil svýho půllitru, že se konečně napije, pěna už spadla, ale zůstal koukat, protože mu plavala taky jedna černá muška jako předtím mně a Old Shootterhandovi.

„Tyvole, to neni muška, to je dřepčík!“ zvolal Pepa. „To máš na zahradě nejspíš přemnožený dřepčíky!“

„Dřep… cooo?“ zachechtal jsem se. „Co to je?“

Pepa se na mě káravě podíval a pak s profesorským výrazem – zase moh´ jednou on dělat chytrýho – vysvětloval. „To je, kamaráde, na zahradě docela dost velkej problém. Jsou to jen takovýhle černý mrňaví hajzlíci. Jakobys zkřížil mandelinku s blechou. Maj tvrdej exoskelet, musíš je pořádně zmáčknout, abys je zabil, jsou o něco větší než blechy, skáčou jak blechy, ale žere to jako mandelinka. Tyhle potvory ti sežerou skoro všechno. Hlavně brukvovitou zeleninu – kedlubny, řepu, ale jdou i na brambory. Plác!“ znovu plácnul jednoho dřepčíka, kterej mu přistál na spánku. „Mně třeba loni ožrali i listy arónií.“

„A jak se to pozná?“ zeptal se Old Shootterhand (plác!). „Hele, vono to skáče i lítá!“ (plác!)

„Začíná to tím,“ vysvětloval Pepa (plác!), „že ti to vyžere díry do listů, u brambor to vypadá podobně jako mandelinky a ty listy pak žloutnou a uschnou. Jejich přemnožení poznáš je i po zvuku, když skáčou po listech, tak to vydává zvuk, jako když prší.““

U našeho stolu jakoby vybuchla bomba. Vsjo jásno! Žádná mandelinka mi brambory nelikviduje, anóbrž dřepčík!

„No, na tohle jsem se vás právě chtěl zeptat,“ šel jsem s pravdou ven, proč jsem si je vlastně pozval. „Něco mi tam žere listy bramborový natě a řípy, ale slimáky ani mandelinku jsem tam nikde nenašel.“

„No, tak to budou nejspíš ti dřepčíci,“ prohlásil Pepa. „ty jsou taky z čeledi mandelinkovitých. Můžeme se tam zajít na to mrknout?“

Vydali jsme se do zahrady a já jim ukázal postižený záhony.

Pepa si listy zevrubně zblízka prostudoval a pak přišel ke mně a položil mi přátelsky – nebo asi spíš konejšivě – ruku na rameno. „Tak kamaráde, to teda upřímnou soustrast. Tos měl zase jednou štěstí, protože v dřepčíkách jsi chytil dva, možná tři škůdce v jednom, respektive že je to škůdce, kterej má víc plodin, který mu chutnaj. Takhle napadený už to můžeš jedině postříkat chemií, nebo se s úrodou rozloučit.“

„Tyvole, necpi mu sem žádnou chemii,“ rozhorlil se Old Shootterhand. „To není vůbec agroanarchistický! Copak neexistuje nějakej přírodní způsob?“

Pepa se zamyslel. „No, babskej a bio recept je výluh z listů rebarbory, ale příprava ti zabere 48 hodin, což bych vzhledem k aktuálnímu stavu neriskoval.“

„Navíc už nemám rebarboru,“ povzdychnul jsem si, „manželka ji sdělala na koláč.“

„Ještě bys moh nasadit škvory,“ zauvažoval nahlas Pepa. „Nemáš tady třeba někde nějakou škvoří protidřepčíkovskou jednotku?“ zažertoval.

Old Shootterhand i já jsme nad tím fórem jen zakouleli očima.

„Taky se na prej na listy sype popel, jenže tyhlety přírodní a babský recepty fungujou preventivně a na běžnej výskyt dřepčíka, ty tady máš zjevnou kalamitu. To je jak s kobylkama…“

„Jo, to je pěkně ztvárněný ve filmu Nebeské dny…“ vpadnul do toho Old Shootterhand, ale větu nedokončil, protože ho Pepa drsně utnul.

„Tyvole, netahej sem furt to tvoje intelektuálno! Tohle není žádnej film, to je reál, “ a pak pokračoval směrem ke mně: „Hele, já mám doma takovej postřik na tyhle šmejdy, jestli chceš, tak ti pro něj hnedka skáknu a můžeš to postříkat ještě dneska.“

„No, já nevim,“ pokrčil jsem nerozhodně ramenama a kouknul se na svýho agroanarchistickýho  mentora. Old Shootterhand se mračil jako kakabus.

„Jak chceš,“ pokračoval Pepa. „Nutit tě do toho nebudu, ale můžeš si vybrat: buď to při týhle kalamitě postříkáš výjimečně chemií a halt to nebudeš mít stopro bio, nebo agroanarchistický, jak vy tomu říkáte, a třeba tu úrodu ještě zachráníš, anebo na úrodu zapomeň a budeš si to muset koupit někde v tom vašem hytlermarketu, kde ovšem prodávaj zeleninu chemicky ošetřenou na sto pro.“

Pořád jsem stál nerozhodně mezi ním a Old Shootterhandem jako tvrdý Y. Shootterhand se tvářil jedovatě a nafukoval se jako ryba Fugu.

„Hele, já bych to udělal,“ hučel do mě Pepa. „Jdu pro to. Aspoň si vyzkoušíme a uvidíme, jestli to funguje i na takovýhle kalamitní stavy. Jinak vo to stejně přijdeš a vo půl roku svý dřiny na zahradě anebo to pak můžeš vždycky ještě vyhodit.“ Otočil se a vyrazil. Slyšeli jsme vrznout branku. Vydali jsme se se Shootterhandem zpátky ke stolu.

„Tyvole,“ pravil zasmušile Old Shootterhand, „to je úplný agroanarchistický Waterloo.“

Celá situace s dřepčíkama měla ale nečekaný rozuzlení. Když se asi po deseti minutách mýho a Shootterhandova popíjení piva, klení a plácání Pepa vrátil a postavil přede mě na stůl malou krabičku s nápisem Karate, vylil svůj půllitr se zvětralým pivem, kam mu mezitím naskákalo asi pět černejch broučků za sebe do trávy a významně mi ho podal, abych mu šel natočit nový, povídá: „Tyvole, mně už je to jasný, kde se tu ty potvory vzaly.“

Zarazil jsem se s jeho půllitrem v ruce i Old Shootterhand se tvářil napjatě, cože to z Pepy vypadne.

„Koukal jsem cestou, že máš vedle zahrady pole s řepkou. Tak to máš určitě vodtamtuď.“

„Jako fakt?“ divil se Old Shootterhand.

„No, jasně, dřepčíci se líhnou v červenci převážně z řepky. Jestli mi nevěříš, tak zavolej starýmu Fořtovi nebo Džejárovi, ty ti to určitě potvrděj.“

Došel jsem natočit Pepovi pivo, cestou jsem vzal se stolu mobil a vytočil starýho Fořta. Když jsem domluvil a vrátil se ke stolu s pivem pro Pepu, Old Shootterhand s Pepou, který slyšeli jen moji část rozhovoru, se na mě vrhli: „Tak co říkal?“ zajímal se Pepa.

„No, že je to určitě z pole od řepky a že je to normální, ale že to teď stříkat nemůžou, protože už mlátěj. Ale že mám bejt v klidu, že příště to bude zase až za čtyři roky. A eště se tomu smál, kokot jeden!“

„Nojo,“ mudroval Pepa, „Měls to tímhle preventivně postříkat už v červnu, když máš vedle sebe pole s řepkou.“

„Tyvole,“ rozčílil jsem se, „a jak jsem to asi měl jako pražská náplava vědět?“

„No, tak teď už to víš,“ odtušil suše Pepa a napil se.

Protože už se stmívalo, dřepčíci přestali skákat a prudit. V soudku na nás na každýho čekaly ještě 4 piva, tak jsme před sebou měli jasnej další program.

Poučení:

  1. Zkušenost je věštkyní pravdy (Publius) – Majn Kochbuch, str. 16
  2. Tento článek není návodem jak zatočit s dřepčíkem!
  3. Žádná sebelepší, sebeušlechtilejší (zelená/bio) teorie ani ideologie (ani Shootterhandova Agroanarchie) nefunguje vždy a za každých okolností tváří v tvář reálnýmu životu a je dobře v krizový situaci ctít pokrok a pomoct si výdobytky moderní vědy a výzkumu.

Pokud chcete zjistit víc o Agroanarchii a zajímají vás další Old Shootterhandovy originální, vždy satirické, nekorektní a trochu potřeštěné teorie na svět kolem nás (Desatero podle Old Shootterhanda, Koloběh hovna v přírodě, Kšeft über Alles, Gríndýl über Alles, Nekonečno + Bůh a kobliha atd.), najdete je v knize Majn Kochbuch s předmluvou Svět podle Old Shootterhanda a Základy Agroanarchie. Právě vyšlo druhé vydání. Více informací, včetně ukázek, najdete zde: https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuch/

Dřepčíci

https://www.agromanual.cz/cz/atlas/skudci/skudce/drepcik-cerny

Old Shootterhandova oblíbená propagandistická scéna o ničení brouků

Věděli jste, že:

…se na Kladně říká mandelinka linkovým městským autobusům?

Důvodem je, že původní autobusy soukromého dopravce Matěje Bendáka, které jezdily do roku 1953 před zavedením státních linek ČSAD, měly žlutohnědě natřené karoserie, čímž připomínaly ‚amerického brouka‘, tedy mandelinku bramborovou.

46 thoughts on “Problémy s broukama (nejen v hlavě)

  1. Takže aby som to zhrnul, repkové pole a nad nim modra obloha, to je ukrajina. A z toho repkového pola sem k nam vo velkom pritiahol drepčík, aby nam všetko zožral. Je velmi odolny, neda sa zničit beznymi ekologickymi prostriedkami. Čiže masy utečencov z ukrajiny nas tu vyžierajú, nemaju hanby a beznou medziludskou komunikaciou s nimi nic nedosiahnete. Preto treba pouzit chemiu, karate a urobit s nimi koniec, kym nas tu celkom nevyžeru. Ty vole, to je na Igora Stríža. U nas by s vami podobne zatočil prokurator Honz-Urvalek.

      1. možte dat lail 🙂
        Inak da sa ta Old Shootterhandova kniha zaslať aj na slovensko? lebo na ich stranke taka moznost nie je.

            1. Dobrý den. Díky za dotaz. Možnost objednání z Belgie v e-shopu přidána. Bohužel je tam pekelný poštovný… 🙁

  2. Abych podpořil mladého, chytrého a krásného Starého kocoura, hážu sem OT, coby pěkný dovětek k týdnu věnovanému Vidlákem Ukradině.

    https://www.novinky.cz/diskuze/valka-na-ukrajine-ukrajina-trva-na-valce-a-evropa-vse-plati-sokoval-bulharsky-prezident-40437898

    Titulek hovoří za vše.
    Poněkud se divím, že to soudruzi vůbec pustili do světa.
    Na druhé straně se nedivím, že s tím čekali do neděle, kdy se většina lidí léčí po sobotní opici, případně maže spálená záda sobě a svému okolí.

    1. Co to? Podle ještě loňských nedezinformačních médií, Putin je mrtvý, Rusku, došla munice, náhradní díly, tanky, letadla, vojáci a ruský lid lačnící po demokracii, mnohosti pohlaví a svobodě šukat v chrámu s mraženým kuřetem svrhl vládu a díky nezištné pomoci Západu pro blaho všech ovládajícího tamní trh a zdroje, těší se nebývalé prosperitě tak jako lid příkladmo Iráku a Libye, o kterých zdejší média mlčí, aby nedošlo k migrační vlně obyvatel EU lačnících po tamním ráji? Je ještě válka a nebo nám naši politici a média něco tají? Vědí alespoň něco pracovníci nově zřízených policejních útvarů, kteří vyhodnocují zdejší články, diskusi, diskutující, třídí, ukládají do databází, ztotožňují, odposlouchávají, rozpracovávají, sledují, podávají hlášení, navrhují opatření…? Jistěže chápu principiální zájem. Třeba je nějaký vážný důvod aby nejen USA měly „area 51“. Co když je všechno jinak, a vykosmolodili se tam mimozemšťané poté co se nás marně snažili vyhubit covidem 19, avšak díky prozíravým opatřením našich vlád se jim to nezdařilo? Nepřipadá vám Putin jako mimozemská xenoformní forma života? Anebo je to úplně jinak. Jenže, co všechno člověka napadá, když sleduje média a navíc si dlouho pamatuje. Dlouho.

  3. Dřepčíci se nepřemnožili jen z řepky. Old Shooterhand a autor si zprivatizovali Spockův pozdrav ze Star Treku (Žij dlouho a blaze?), což při častém opakování veškeří škůdci vztáhli na sebe v anglické verzi pozdravu: „Live long and prosper.“ A tak prosperují a daří se jim rozmnožovat. A k tomu žijí dlouho. O blaho se jim postará Old Shooterhand a Dan Šustr.
    Článek je psán ich formou, ale jméno autora se tam objeví jen nepřímo. Jména Old Shooterhanda a Pepy z Vesnice (s hanzlíkovským pozdravem: „Máte štěstí, že jdu právě kolem.“) se v článku objevují, ale jméno autora ich formy Dana Šustra čtenář dohledá až v odkazu na knihu https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuch/. Zajímavé je, že se stejné opomenutí objevuje ve všech článcích.
    To je jen pro připomenutí, kdože je tím záhadným autorem ich formy alias pražskou náplavou.

    Co se týká dřepčíka, v ČR se vyskytuje ve dvou druzích Epitrix atropae a Epitrix pubescens.
    Každé zjištění jeho výskytu na hlízách bramboru nebo na listech hostitelských rostlin by mělo být neprodleně ohlášeno Státní rostlinolékařská správě.
    Vyvíjejí na rostlinách z čeledi lilkovitých, hlavně bramboru, ale také na rajčeti jedlém, lilku vejcoplodé, tabáku obecném, paprice seté, kustovnici cizí a dlaších 80 druzích kustovnice (v ČR ještě čínská), durmanu obecném a na některých lilkovitých druzích plevelů, jako je rulík zlomocný, lilek černý nebo blín černý.
    Dospělí brouci velikosti 2mm se živí kromě brambor a výše jmenovaných rostlin také listy křenu selského, řepy obecné, brukve zelné, okurky seté, úhorníku Descurainia pinnata, lociky salátové (salátu setého), tolice vojtěšky (vojtěšky seté), ředkve seté, fazolu obecného, mochyně, rybízu červeného, špenátu setého, topolovky růžové, merlíku bílého, pcháče rolního, hořčice rolní, ptačince prostředního, pampelišky lékařské. A kromě zmiňovaných rostlin je hlavním hostitelem dřepčíka Epitrix cucumeris brambor a vyvíjet se může ale i na jiných lilkovitých (lilek vejcoplodý, paprika setá, rajče jedlé a tabák obecný). Dospělí brouci se mohou živit kromě lilkovitých i na rostlinách z jiných čeledí, např. na brukvi zelné, řepě obecné, okurce seté, slunečnici roční, locice salátové, kukuřici seté a fazolu.

    Kdo došel až sem, nechť si všimne, že brouk hostuje na dvou plevelech, ptačinci a pampelišce. Kromě listů hostuje i na kořenech. A přezimuje v půdě pod zbytky vegetace. Takže je úplně všude a jeden postřik nestačí.
    S tím, jak se rozšiřuje popularita bezorebných technologií, se dá očekávat jeho hojný výskyt – vůbec nebudeme vědět, odkud se vylíhnul.
    Brouci vylézají z půdy od května do července.

    Jak vypadají jednotlivá poškození listů na zahradě od různých škůdců najdete přehledně zde: https://cs.wikibooks.org/wiki/Jak_na_zahradu/%C5%A0k%C5%AFdci_a_choroby/Po%C5%A1kozen%C3%AD_list%C5%AF

      1. Co symbolizuje řepkové pole? Kdo jsou dřepčíci? Co ožírají a vyžírají? Co má znamenat postřik? He?
        Kdepak. Tohle je jasná velezráda a podněcování ke genocidě.
        My vám toho císařpána už vyženeme z hlavy.
        Mééé hop!

      2. Zapomněl jsem dodat, že přežívá i na hlízách brambor, takže při dovozu potravin z celého světa je nezbytnost chemických postřiků proti dřepčíkovi zřejmá a především opakovaná každý rok. V podstatě jej nelze vymýtit. A i kdyby ano, rychle si jej odněkud dovezeme. Stav bude trvat, dokud budeme dovážet brambory z celého světa.

  4. Letos mě taky začali žrát dřepčíci. Zejména brokolici a zelí, kterým zjevně dávali přednost před bramborami. A to i bez blízkého řepkového pole. Karate to jistilo, přežily ale molice. Co na molice?

    Ještě čekám bělásky – čubčí syny.

    1. Podle návodu/průvodního letáku v Karate by měl postřik být účinný i na molice (požíravý hmyz). Ale bio/agroanarchistický postřik na molice je z máty s chilli.

  5. Na řepce se přemnožuje blýskáček řepkový, je to dost podobné, dřepčíci skáčou, a škodí na bramborách. V pivu mohli být ti blýskáčci, jedou po žluté a jasně zelené. Jaká jste měli trička nebo ubrus či slunečník?

    1. Starý kocoure, díky za komentář, ale protože jsem byl superabitrován pro blbost, tak mi nějak uniká, jak souvisí přemnožení dřepčíků s platbou kartama??? 🙂

        1. Hele, já vím, že jste/jsi dobrý komentátor, ale – jakožto zdejší nováček – právě nechápu na tomhle blogu, proč se tu postujou k příspěvkům odkazy irelevantní k tématu? Zase mi něco uniká? …se jen ptám. Dík za odpověď.

          1. Re: OS

            Milý Oldo Šutrovej,
            tradici tzv. Off Topic příspěvků sem zatáhli někteří soudruzi, mimo jiné Admirál (ať tady pomlouvám konkrétně) a další v tom zdárně pokračují (třeba ema, ať jsem taky konkrétní).

            Časem zdejší kolegium přijalo za nezvratný axiom, neboli dogma, skutečnost, že kdo chce býti KRÁSNÝM, MLADÝM a CHYTRÝM, musí občas nějaký OT příspěvek zplodit.

            Pokud máte zájem býti i nadále:
            – hnusnej jak cesta do práce,
            – blbej jak zlomené tágo a
            – o rok starší, než hnědé uhlí,

            podivujte se dál našim tématickým přemetům, vyjadřujte údiv a pohoršujte se nad těmito způsoby.

            A až zjistíte, jak blahodárně na vás působí mé rady, můžete mi poslat jeden tisíc korun českých. To je tady taková obvyklá taxa k udržení mého dobrého rozmaru.

    2. kdyz uz se karetni tema nakouslo — kdo veri bankam at necte dal, protoze jsou zde jiste dezinformace a metafory

      vetsina prispevatelu, neprovozuje maly obchod a nezna podrobne podminky pro platby kartami, zejmena minimalni, nebo fixni poplatek za operaci a porad se ohaneji nizsimi procenty za poplatky

      treba kdyz zaplatite do 100 Kc platite vzdy 10Kc fixni poplatek za transakci, takze platba necoho za 20-50Kc vas vlastne jako obchodnika ruinuje

      cenu o tuto castku pro platbu kartou nesmite navysit- proste platba 35kc, pripoctete fixni poplatek 1-5-10kc a transakcni v procentech a jste na +11 tj cena = 46 navyseni o cca 30 procent,

      kdyz si z ceny 35Kc odectete 11 kc poplatek jste na 24kc a prave prichazite o veskery zisk a dotujete karetni spolecnost a zakaznika

      coz samozrejme intelektual platici svoje veci jen kartou odmita videt

      zdroje:
      https://www.comgate.cz/blog/ceniky-platebnich-bran-pozor-na-triky-a-bizarni-poplatky
      Minimální poplatek z transakce

      Představte si, že máte skvělou sazbu 0,79 % z transakcí bez fixních poplatků z plateb. Na několikáté stránce nabídky ale narazíte na nenápadný řádek, který zní Minimální výše poplatku – 5 Kč. To znamená, že u každé jednotlivé platby v hodnotě nižší než 633 Kč zaplatíte k poplatku přirážku. Například u platby 200 Kč to na základě tohoto nenápadného bodu bude více než tři koruny (200 Kč x 0,79 % = 1,58 Kč; 5 Kč – 1,58 Kč = 3,42 Kč). Na první pohled pěkná sazba 0,79 % se najednou při přepočtení na skutečný náklad 5 Kč z transakce mění na 2,5 %. Pěkný trik, co říkáte? Deklarovat 0,79 % bez fixního poplatku, a přitom ve skutečnosti účtovat víc než třikrát tolik, tomu říkáme kouzlo.

      https://www.kbsmartpay.cz/cs/cenik
      Minimální poplatek za každou transakci je 1 Kč

      https://blog.inspirum.cz/platebni-terminaly-2023-velke-nezavisle-srovnani-poskytovatelu-cr/
      V rámci kreditních karet je výše poplatku zpravidla o 0,1 % vyšší. Při menších platbách (méně než 100 Kč) si někdy poskytovatelé účtují ještě fixní poplatek, například 1,5 Kč za transakci.

      1. A ta žravost bank jim způsobí odliv majitelů terminálů na kterých vydělávají*. Když ještě vrátí poplatky za platby nebo za výběry z bankomatů tak si tu větev pod sebou pořádně naříznou. A nakonec dosáhnou toho, že se lidé vrátí k platbám v hotovosti. Což se státu nebude líbit, ztratí jeden kanál informací o obyvatelstvu. Možná přijme nějaká „opatření“. A spor „kartářů“ a „bankovkářů“ zmizí.

        */Banky vydělávají na tomhle a na půjčkách. Jenže ty jsou občas nevymahatelné. Stejně máme podle mě těch bank hodně.

  6. Mandelinka se snad říká všude, ne? Jsou to ty autobusy spojené uprostřed varhanama. Obvykle dva. Jezdí za sebou a v zatáčkách úpí. Barvu mají celkem nezáživnou.

    1. Mandelinka se za meho detstvi rikalo Skode RTO. Ale takovyhle veci byvaji dost podminene lokalne. Uz jako robe mne trudna zkusenost naucila, ze kdyz si v zaostalych krajich reknu o sodovku, dostanu limonadu. Kdyz jsem to chtel bez prichute, mel jsem si rict o sifon.

      A co se parazitu tyce, ja si letos poridil chovnou stanici berusek. Na jednom keri se mi totiz premnozily msice a ty mrchy teckaty se na to sletnou a hodujou. No a pak s jich par nechaji na seminko a za nejaky cas maji zase prostreno. Kupodivu se ty mensi mrchy zatim omezuji jen na ten ker.

    2. Re: M
      Ne. Kloubákům se říká čabajka.
      Provní kloubové autobusy nesly zn. Ikarus a měly dokonce i barvu čabajské klobásy, v originále
      CSABAI KOLBÁSZ.
      Btw. v okolí města Békéscsaba ještě stále přežívá slovenská diaspora a místo je, teda bylo vyhlášené produkcí vepřového masa.

      1. Třeba v některých jiných krajích jezdila pravidelná.
        Fakt čekat na čabajku bych se potrhal smíchy jako když babička jednou neprozřetelně na zastávce řekla že, kde je ta mandelinka.. a beztak přijel bus bez kloubu, tak zas nic. My teda jako rodina pocházíme skoro odevšud, ale jinud, jen ne z ostravska a pražska (viz Helanov) ani kladenska, ale třeba na Moravě jsem zaznamenal i housenku (viz katango) i jozkův sifón. Pak máme vědět, co lidi ve společném národě chtějí. Ale přidržme se tématu.. jestli my ten hmyz trochu nemateme.. Jestli zmatený hmyz neurčuje příští úrodu vytvářející klima a dešťové mraky a kořenový systém

    3. Tady v Praze se kloubovým autobusům říkalo čabajky. Byly v barvě čabajky a vyráběly se v Maďarsku. Výraz mandelinka čtu poprvé.

      1. K těm Ikarusům, pokud vím, masově začaly jezdit na trase Budějovická – Jižní město.
        Metro končilo na Budějovické, konvoje Ikarusů přepravovaly pracující do nového sídliště. Po čabajce to v nich ale nevonělo, spíš po segedínském guláši. Byly narvané a velké množství zpocených lidí …
        Když se ten nádiva, který vyrůstal v nóbl bejváku s výhledem na Hradčana, vyjádřil o panelákových sídlištích jako o králikárnách, tam mi poprvé docvaklo, že to není můj prezident.
        My jsme tam bydleli už asi půl roku před kolaudací, voda tekla zatím jen studená, elektřinu jsme si vytáhli z chodby, elektroměry byly instalovány až před kolaudací. Takže jsem ráno nepustila vanu, vložila spirálový ohříváček a večer jsem mohla vykoupat děti v příjemně vlažné vodě.
        😀
        Mám takový pocit, že dneska může většina mladých rodin, o juniorech ani nemluvě, o takové králikárně jen snít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *