Le Bona, Psychologii davu, četli úplně, ale úplně všichni. Vyšla v roce 1895 a autor, sociální psycholog v ní popsal koncepci davu. Vycházel z chování davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci – to znamená, že jednotlivci přestávají sami sebe vnímat jako individuální bytosti a splývají s ostatními do jednoho mentálního sugestibilního celku, v němž se rychle šíří emoce a často i asociální chování.
Tuhle příručku kolektivního šílenství četli úplně všichni. Opíral se o ni i Velká Áda, když předložil svým generálům projekt útoku na Londýn. Nikdo nepochyboval o tom, že ve smyslu Le Bonových tvrzení se město štandopéde zhroutí. Upřímně, předpokládal to i Churchill, který pochopitelně Le Bona taky četl a v momentě, kdy bylo jasné, že se neodvratně schyluje k válce, za městem nechal zřídit několik polních psychiatrických nemocnic, aby zachytily první vlnu davového šílenství. (Idea, že zdravotnický personál davovému šílenství nepropadne, tu si teda postavil nevím na čem…)
NICMÉNĚ… 7 září 1940 zamířilo na Londýn 348 německých bombardérů a následovala zkáza. Během následujících devíti měsíců dopadlo na Londýn asi 80.000 bomb. A co se stalo – kromě asi 40.000 mrtvých a čtvrtí srovnaných se zemí? NAPROSTO NIC… Britové se postavili k bombardování se sobě vlastním suchým humorem a před rozvaliny svých obchůdků vystrčili cedule s nápisy jako „jsme otevřeni více než obvykle“ a prodávali dál… Polní psychiatrické nemocnice zůstaly prázdné. Samozřejmě, že britští experti došli k názoru (jak jinak), že podobné chování je výrazem „britského ducha“, o kterém, pokud se chcete dozvědět něco více, doporučuji přečíst Kiplingovy básně „Písně mužů“, blicí pytlík doporučuji k ruce. Takže Britové prohlásili, že bombardování není funkční pouze vůči Britům a jejich speciálnímu charakteru, jinak samozřejmě funguje a v Německu zbombardovali, co se dalo. Jen v Drážďanech zemřelo během nejděsivějšího náletů více obyvatel než za celé období bombardování Londýna. Po skončení války byla vyslána výzkumná komis, aby přímo na místě prověřila, zda bylo bombardování účinné. Ukázalo se, že to bylo totální fiasko, zejména s ohledem na totální zvýšení kapacit výroby zbraní a munice po dobu bombardování. Jinými slovy – pokud bombardujete obyvatelstvo a civilní cíle, je to úplně na… nic.
O 25 let po Drážďanech svrhli Američané na Vietnam třikrát více bomb než na Německo za II. Světové války. Výsledek známe…
Jedna moje přítelkyně, která zažila jako mladé děvče bombardování Bělehradu mi vyprávěla, že po pár dnech už si její rodina donesla na střechu paneláku plážová křesílka, popíjeli drinky a dívali se, jak to všude kolem padá. Věděli, že jestli jsou v zaměřovači, tak jim stejně nic nepomůže a nic je neochrání, tak proč si alespoň neužít ohňostroje. (e fakt, že je tehdy nenapadlo, že v bombách a střechách je špinavý uran a dva členové ze čtyř to odnesli nepěknou rakovinou).
No a postoupíme dále: Ukrajinu už ovládáme na úrovni turistických značek „po žluté kolem náspu a před Kuplajnskem a na rozcestníku v hájíčku se dejte po modré“. Drony létají, klaksony, troubí, stěrače stírají a každá ze stran na střídačku ozanmují, kolik velevýznamných jednotek kilometrů čtverečních právě dobyly. Kyjev mrznul a nesvítil, po schodech se valila voda a chcanky dokud to nezmrzlo – no a co…
Pravda, dochází k jistému posunu, když z Ukrajiny už lítají rachejtle nikoliv tak, aby z toho byla Alej Andělů, ale cílem byla rafinérie (což je ovšem taky civilní cíl, ale aspoň více méně bez lidí) a z Íránu létají rovněž rachejtle, a to rovněž na jednoznačně strategické cíle a nikoliv na totem Emirátů, Burdž Chalífu, což by sice bylo ideologicky pěkné, leč více méně ku ničemu.
Ovšem pozor – ke změnám nedochází všeobecně. Jsou takoví, kteří tvrdí, že „pošlou Írán do doby kamenné“. Hele, nemohl by našemu Velkému Oranžovému Otci už doporučit, aby toho Le Bona hodil do tzv. výsernice, zvané honosně prevért, neboť to nefunguje? (A na hranice Libanonu bych taky poprosila vzkázat, že Drážďany i Varšava na tom byly hůře, než zbagrovaný před-Lítánsko (podobnost s Předlitavskem zcela náhodná) a stojej…
Děkuji uctivě za vyřízení a do Bílé chýše posílám klíčenku…