13 prosince, 2024

Povstanou noví vysírači

Pamatujete, jak jsem dvanáctého března napsal článek, kde jsem tvrdil, že válka na Ukrajině se rozhodne u Kramatorsku? Že se Rusové snaží obklíčit jádro ukrajinských sil na Donbase, protože tam mají Ukrajinci nasáčkovan to nejlepší, co měli k dispozici? A hele, stačilo čtrnáct dní a už si toho všimli i slovutní analytici, začaly o tom mluvit americké tajné služby, dokonce začaly Ukrajincům radit, aby se z Donbasu stáhli za novou obrannou linii. Jenže, ono to vypadá, že nemají jak. Že tak dlouho byl důležitý Kyjev, že už se nedá řešit Donbas. Jakmile ukrajinská armáda vystrčí nos ze svých opevněných oblastí, jakmile se seřadí na silnici, aby vyjeli, tak se do nich okamžitě pustí ruské letectvo. Pokud se budou Ukrajinci stahovat, tak budou muset po svých.

Jak jsem to věděl? Úplně jednoduše. Koukal jsem se na ruskou propagandu. Zjišťoval jsem, jakými úspěchy se chlubí ty strašné ruské hordy, které sice jsou těsně před rozpadnutím, ale pokud se nesemkneme, tak dobudou celou Evropu. Hned od začátku mě ťuknul do hlavy ten rozdíl. Ukrajinci pořád dokolečka mluvili o hrdinné obraně Kyjeva a Rusové zase v jednom kuse mluvili o obklíčení nácků na Donbase. Tímto se hlásím jako analytik do CIA. Postačí mi královský plat a možnost sledovat ruské kanály. Řekl bych jim, že ruský začátek byl tak trochu ohňostroj, jestli se celá Ukrajina nerozpadne, Rusové obětovali něco obrněného šrotu a něco branců… a za tuto krvavou cenu nahnali všechny ukrajinské vojáky do statických pozic ve městech a opevněních. A jakmile Rusové dosáhli toho, že se Ukrajinci semkli a nemohli ven, najednou zvolnili tempo, přestali obětovat svoje lidi a začali postupovat syrským scénářem. V klidu, pomalu, jako láva. Nezadržitelně. Samozřejmě ruské počítání ztrát je trochu jiné než u nás, takže nějaká tisícovka mrtvých se snese. I deset tisíc mrtvých se snese.

Zároveň se nám naši analytici docela hezky rozpovídali o polské mírové misi a já najednou nejsme tady u Alefa jediní, kdo tvrdí, že by si Poláci rádi kus Ukrajiny ukrojili pro sebe. Hele není to vlastně Nomen Omen? Ukrajina se jmenuje Ukrajina, protože se od ní bude ukrajovat.

K tomu se začíná mluvit o tom, jak Fiala jednal na své kyjevské cestě s bratry Poláky o novém obranném paktu proti ruské rozpínavosti. Samozřejmě jen tak, potichu. Zřejmě to nebyl jen Putin, kdo došel k názoru, že Evropa je mu k ničemu. Zdá se, že ke stejnému názoru došel i Biden. Že Němci a Francouzi nejsou dost ochotní bojovat za americké zájmy a ani velké příběhy o utrpení ukrajinského lidu nestačí. Naštěstí jsou tu ale Středoevropané, jejichž novináři i politici dostali patřičnou dávku medailí a ocenění, dostali se ve správnou chvíli k moci a teď je nejvyšší čas založit to Trojmoří.

Pamatujete, když jsem o tom psal na podzim, že se nám ta iniciativa vlastně líbila? Že jsme si řekli, že by to mohl být dobrý způsob, jak se zbavit té byrokratické EU, být tady ve střední Evropě ve společnosti sobě rovných, zároveň by se to mohlo líbit i Rusům, protože by mezi NATO a sebou měli malé neškodné nárazníkové státy a tím pádem by se nemuseli obávat napadení. Tenkrát to byl článek, který měl spoustu pozitivních hodnocení na fejsbůku a dost lidí ho sdílelo.

Já byl takový vůl, debil, idiot, magor, blázen, imbecil a kokot.

Jo, zdá se, že Trojmoří bude. Biden už to nějak peče na polských hranicích. Zdá se, že vznikne nový pakt. Ale bude to pakt nových vysíračů Ruska. Ukrajina je v prdeli, Rus jí prostě sejme (Bude ho to stát hóóódně peněz i krve a jak řekl včera Targus: Rusové vypálí Ukrajincům do kolektivní paměti hlubokou zkušenost válkou, aby všichni nejen na Ukrajině věděli, proč je dobré se Rusa bát) a tak je zapotřebí vytvořit novou koalici ochotných, aby se Rus mohl za pár let vyčerpávat zase na ní. Ukrajina se kvůli tomuto úkolu dostala na čelní místo evropské chudoby. Ale armádu, jak vidno, měla pořádnou, dobře vybavenou a propojenou s US družicemi.

Zdá se, že zase vznikne nějaké pásmo ala Donbas, kde se bude Rusko provokovat a bude se to dělat tak dlouho, až nějaký Putinův nástupce nevydrží s nervama a spustí další speciální denacifikační operaci.

Ale předtím to tu bude jako na současné Ukrajině. Budou sílit hlasy různých nácků, bude se zakazovat opozice, příliš hlasití odpůrci budou mizet ve vězeních a nebo je prostě už nikdo nenajde, vyhraje vždycky ta správná proamerická klika a kdyby nevyhrála, tak se tomu pomůže nějakým krvavějším Majdanem.

Trojmoří není pakt, který nám pomůže od EU. To je pakt, který pomůže Amíkům dál udržovat Rusko ve válečném stavu, aby se nestalo námořní mocností. A zároveň každé americké přání bude rozkazem. Bída a nouze tu vadit nebudou, jen armáda bude kvalitní a velká. Nebudou peníze na lidi, ale na americké tanky a skladiště plná javelinů. To už se osvědčilo.

Bohužel je k tomu třeba říct, že Rus možná Ukrajince považuje za bratry a je ochoten kvůli nim prolévat krev svých vojáků, aby šetřil civilisty. Ale u nás s tím teda rozhodně nepočítejte.

Po zničené Ukrajině povstanou noví rozesírači a my budeme jejich součástí. Vznikne nový a údernější pakt, než je NATO. Bude pod přímým americkým velením a bude mít tutéž úlohu jako Ukrajina.

Mimochodem… já rád čtu Mariana Kechlibara, byť ne vždycky s ním souhlasím. A když teď začal odkazovat na web toho vojenského teoretika Breta Devereauxe, od kterého bere většinu informací, tak jsem se tam podíval taky. A víte, co jsem si tam přečetl? Náš budoucí osud. Pan Teoretik tam do detailu rozebírá, jak bojovat proti silnějšímu nepříteli. To prostě obětujete faktor času, rozptýlíte svojí armádu mezi civilisty, necháte nepřítele, aby se musel barbarsky probíjet přes civilní infrastrukturu, aby to ve velkém vyrábělo drsné příběhy o zabitých dětech a ustřelených nohách. Tohle se dá dělat téměř nekonečně dlouho. My mysleli, že tohle dělá jen Tálibán nebo Islámský stát, ale ono ne, to budou dělat jednou nám, přesně jak to teď dělají Ukrajincům. Válka se povede pomocí vašich domů a životů vašich dětí. Postaví vám na dvorek dělo, na náměstí raketomet, schovají se mezi vás a počkají, až nepřítel odpoví. A pak to nafotí a natočí… A vám bude houby platné, že jste v právu a nepřítel si začal. Bude se bojovat tím, co jste v životě vybudovali. Vy a vaše domy, to bude ten nejlacinější frontový materiál. Tak jak je to teď na Ukrajině. Nejprve na všechny ty Javeliny vyděláte a pak ve válce přijdete o všechno. Konečně ďábel vymyslel, jak do války zapojit starce i děti.

Vy přijdete o všechno, aby pár papalášů a korporátníků mohlo mluvit o svobodě. Jestli si myslíte, že Američani přijdou a budou umírat pro vaše baráky a vaše životy, tak jste naivní. Budou z dálky posílat zbraně a dojímat se, jak vám Rus rozbořil dům a vaší dceři jako ustřelili ruku. A nějaký český Zelenský bude dělat videjka, jak se statečně propadáte do doby kamenné. Tohle je teď docela pravděpodobná budoucnost.

Co to znamená pro mě osobně? Pokud tohle rozesírací Trojmoří vznikne, tak to budu brát jako čas mezi Norimberskými zákony a Křišťálovou nocí. Čas, který měli Židé na vystěhování a kdo ho využil, ten přežil. Čas, který měli Ukrajinci, aby včas odešli ze země. Pak v jednu chvíli přijde konec, bude to podobné jako teď – zakážou mužům opouštět zemi a nařídí jim bojovat do posledního Ukrajince, posledního baráku a posledního dítěte. Mezitím vám vysvětlí, že si máte hrát na hrdiny, že bojujete za svojí zemi, za svoje rodiny, ale ve skutečnosti budete jen jatečné maso a váš smysl je v tom, nechat se zmrzačit, přijít o dům, přijít o dítě a pak tu tragédii vypovědět na kameru. Aby se zase o jeden stát dál všichni dojímali nad vaší ztrátou, semkli se, akceptovali ztrátu svobody i pokles životní úrovně a aby za dalších deset let zjistili, že došlo i na ně, protože starému impériu se nechce skončit a nové je nadržené na světovládu.

Sakra, zařídil jsem si krásný život. Dotáhl jsem se ke slušné soběstačnosti. Ale budu prosit Pánaboha, aby mi majetek nebyl překážkou včas odejít ze Sodomy. Abych se neohlížel jako Lotova žena. Abych to včas rozpoznal a vypadl, dokud to ještě půjde. Trojmoří je moje Nemesis. Pokud tady něco podobného vznikne a jeho hlavním smyslem bude dál udržovat Rusa v ostražité nasranosti, tak je nejvyšší čas zvednout kotvy.

165 thoughts on “Povstanou noví vysírači

  1. Vidlák: Bohužel je k tomu třeba říct, že Rus možná Ukrajince považuje za bratry a je ochoten kvůli nim prolévat krev svých vojáků, aby šetřil civilisty.

    Jak Rus šetří civilisty, to můžeme vidět třeba v Mariupolu.

  2. nasiel som zaujimavy text (je to preklad z rustiny)

    Téma lokálneho jadrového úderu

    V sovietskej armáde, ako v každej aktívnej vojenskej mašinérii, pôsobili rôzne skupiny vojenských teoretikov. Jedna takáto skupina sa zrodila po čínsko-sovietskom konflikte o Damanský ostrov – niekomu sa to môže zdať zvláštne, ale nie všetci sovietski dôstojníci považovali tento konflikt za víťazný.

    Invázia PLA na sovietske územie bola mimoriadne alarmujúcim signálom – Čínu nezastrašila vojenská sila ZSSR ani jeho jadrový arzenál. Porážka Číňanov bola podľa nich len formalitou, pretože sa nakoniec vytvoril precedens, ktorý umožnil vniknutie na sovietske územie.

    Riešenie bolo v očiach dôstojníkov jednoduché – akýkoľvek lokálny konflikt, aj nepriamo súvisiaci s ohrozením Sovietov, si vyžadoval demonštratívne použitie taktických jadrových zbraní.

    Kalkulácia bola jednoduchá a pragmatická – takáto očividná demonštrácia sily mala schladiť všetky horúce hlavy, ktoré by chceli rozpútať vojnu priamo na sovietskom území alebo ohroziť strategické záujmy Sovietov. Následne sa myšlienka použitia taktických jadrových zbraní vznášala aj v Afganistane – hoci neoficiálne, ale myšlienka bombardovania riedko osídlených horských oblastí pri pakistanských hraniciach bola.

    A na tomto mieste navrhujem vrátiť sa k udalostiam dnešného dňa.

    Myšlienka „lokálneho jadrového úderu“ sa zo ZSSR plynule presunula do Ruska. Je to vlastne logické – Rusko má obrovské zraniteľné územie, ale príliš málo vojenských zdrojov na jeho obranu. Úprimne povedané, ruské ozbrojené sily nie sú dosť silné ani na to, aby viedli dve veľké lokálne vojny naraz – a práve to je moment zraniteľnosti.

    Väčšina ruských kádrových jednotiek, ktoré sú najviac pripravené na boj, sa nachádza na Ukrajine – nedostatok peších jednotiek núti veliteľov presúvať sily aj z výbušných regiónov, ako je Karabach a Tadžikistan.

    Veľmi lákavý moment, ktorý sa dá využiť, však?

    Nedávne správy o azerbajdžanskej vojenskej ofenzíve v Náhornom Karabachu naznačujú, že aj Baku vidí túto príležitosť. Ruské jednotky, nech by chceli akokoľvek, nemôžu bojovať v dvoch konfliktoch v rôznych regiónoch súčasne – ani keby začali mobilizovať záložníkov a masovo narukovať.

    A tu prichádza ďalší lákavý moment – moment, ktorý chce človek využiť na to, aby uviedol do praxe pár bojových hlavíc, však?

    Objektívne povedané, Moskva by z takéhoto kroku profitovala nielen z hľadiska demonštrácie sily, ale aj z ekonomického hľadiska. Azerbajdžan je jedným z hlavných dodávateľov energie do Európy. Jej fyzická likvidácia postaví EÚ pred mimoriadne ťažkú voľbu – buď sa dohodne s Moskvou, alebo sa prepadne do priepasti… s Moskvou.

    Mimoriadne dôležitý je však aj faktor demonštrácie sily na nízkej úrovni a malého záujmu svetového regionálneho hráča. Mať jadrové zbrane a deklarovať pripravenosť ich použiť je jedna vec. Ak to uvedieme do praxe… no, dramaticky to mení rovnováhu, najmä na pozadí aktívneho záujmu Poľska o Kaliningrad a záujmu Japonska o Kurily. Územné nároky voči Rusku budú exponenciálne narastať a Moskva nemá konvenčný spôsob, ako na všetky tieto hrozby reagovať. To je dôležitý bod, ktorý je zároveň slabinou aj silnou stránkou: takéto strategické usporiadanie by v podstate odstránilo akékoľvek obmedzenie použitia ruského jadrového arzenálu.

    Možno sa teda jedného dňa zobudíte a s prekvapením zistíte, že Azerbajdžan sa stal prvou obeťou jadrových zbraní v 21. storočí.

    Éra veľkých zmien, sakra.

    Translated with http://www.DeepL.com/Translator (free version)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *