Autor textu: Petra
Už je to pár měsíců, co jsem se odmlčela. Než začnu vyprávět, ráda bych osvětlila důvod odmlčení a pokryla to, co se mezitím událo.
Minulý srpen jsem si zamluvila letenku do Prahy. Nikomu jsem nic neříkala, protože mi aerolinka neustále posouvala jak termín tak i trasu sem tam jak u blbých, tak proč si hrát na krále z Pyšné princezny stylem „Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil“. Strašně moc jsem se těšila na rodiče, na děti a mimo jiné jsem taky plánovala, že zkontaktuju pana Vidláka a domluvím si setkání. Ta cesta někam ke Znojmu by mi za to byla stála. Ale znáte to… Chceš-li pobavit Boha, vykládej mu o svých plánech. Zhruba měsíc před odletem se z obou mých rodičů stali úrazem a následnými peripetiemi „ležáci“, a skončili ve zdravotnických zařízeních, 20 kilometrů jeden od druhého. Už v té době jsem byla napnutá jak kšandy a tohle byla poslední kapka, která mě přiměla dát si pauzu v psaní a soustředit se jenom na to abych připravila Billa a hospodářství tak, aby to šlapalo i po dobu mé nepřítomnosti v Mississippi, na vyřízení všech nutných formalit a na hlídání si stavu letenky. Co chvíli probíhala komunikace s prodejcem letenky ve stylu: (Já:) „Píšete, že aerolinka zrušila zamluvený let a navrhujete cestu přes Mnichov, ale ta letenka, co jste poslali končí v Mnichově.“ (prodejce:) „Ale z Mnichova není spojení do Prahy“ (já:) „Já nechci do Mnichova, já chci do Prahy. Mám zaplacenou letenku do Prahy. Je mi jedno kudy, ale do PRAHY.“ Další lahůdkou bylo shánění PCR testu, jelikož ČR požadovala PCR test, ne starší než 48 hodin. Všechna zdejší odběrná místa v rozumné dojezdové vzdálenosti nabízela PCR test do 48 hodin. Ale jakápak tu byla rezerva v případě jakékoliv zdržení na straně laboratoře? Nakonec jsme našli jedno místo, které nabízelo PCR test do 24 hodin, navíc „jen“ za 90 dolarů (běžná cena se pohybovala kolem 200). No, a aby toho nebylo málo, den před odletem Rusko napadlo Ukrajinu. Brácha, čekající na letišti mě přivítal slovy: „Rusko napadlo Ukrajinu. Nechceš to otočit a letět rovnou zpátky?“ No, to uhodl. Nechtěla. Celý pobyt jsem strávila úklidem u rodičů doma, návštěvami rodičů v nemocnicích, vyřizování nutných záležitostí a setkání s nejbližší rodinou. Setkávání s přáteli jsem zrušila, protože jsem na to neměla ani čas ani duševní sílu být společenská. Tímto se panu Vidlákovi omlouvám. Mrzí mě to. Snad příště.
Jaké jsem měla dojmy po 4 letech mimo republiku? Lidé se mi zdáli totálně vyčerpaní a do sebe uzavření. Ve veřejných dopravních prostředcích všichni s náhubkem, oči sklopené buď k mobilu nebo k zemi, úsměv aby pohledal. Jen studenti se nezměnili, bohudík. Pošťuchování, diskuse o nesmrtelnosti chrousta i předvádění se před opačným pohlavím – docela mě to zahřálo u srdce. Co mě zarazilo bylo kolik malých krámků zmizelo z centra krajského města. Prodejna korálků, galanterie, pekařství, papírnictví – všechno fuč. Místo nich kavárna, bufet, vinárna, bufet, jídelna, restaurace… Vrtalo mi hlavou, jak se, nalepení jeden na druhého, uživí. Další věc, s čím jsem sice počítala, ale co mě přesto dostalo, byly ceny potravin (o benzínu ani nemluvě). Při nákupu v Tescu mi v duchu vyskakovaly výrazy, které dáma nepoužívá, jeden za druhým, jako na běžícím páse. Ne snad jako výraz vzteku, spíš jen jako výraz nepříjemného překvapení.
Jednu věc musím České republice přiznat. Má mnohem lépe propracovanou agendu týkající se kovidu – ať už jde o testy nebo o očkování. Zatímco americký očkovací průkaz je jen kartička s ručně vyplněnými údaji co se vejde do šrajtofle, v ČR je potvrzení o očkování promptně zasláno elektronicky s QR kódem, které se asi nedá jen tak zfalšovat. A stejné je to i s potvrzením o výsledku testu. Oproti tomu jak jsem v USA musela výsledek testu několikrát urgovat, agenda PCR testování v ČR byla jako když nůž projede máslem – šup, šup a výsledek přistál v e-mailu. Když porovnávám americký a český systém, vzdáleně mi to připomíná vtip: Ivan emigruje do Států. Usadí se v San Francisku a jednoho dne se rozhodne navštívit Aljošu, co se usídlil v Los Angeles. I vypraví se na radnici a chce, aby mu vystavili bumážku, že může vyjet mimo město. Tam se ho zeptají: „Auto máš?“ „Da.“ „Benzín máš?“ „Da.“ „Peníze na cestu máš?“ „Da.“ „No tak jeď.“ „Vot takája straná i vot takój chaós!“ povzdychne si Ivan.
Tři neděle uběhly jako voda a musela jsem se vrátit zpátky do Mississippi, kde už netrpělivě čekal Bill. Jestli jsem měla do té doby pocit, že 48-hodinová lhůta pro PCR test je šibeniční termín, tak při zpáteční cestě mi zvadl úsměv na tváři, když jsem zjistila, že USA vyžaduje test starý jen 24 hodin. Když odlétáte v 5 hodin v pondělí ráno, což znamená, že na letišti musíte být už ve 3, shánějte si v neděli dopoledne laboratoř, která vám bude garantovat, že výsledky přijdou včas, nejlíp už večer. Díky již výše zmíněné propracovanosti české agendy se mi podařilo test získat „za pět minut dvanáct“ a tak mě přeci jen do letadla pustili. O 22 hodin později jsem na jacksonském letišti mohla obejmout Billa.
A jak to vypadá teď tady v Mississippi? Co se týká kovidu, život se vrací k normálu. Roušky se nosí už jen do zdravotnických zařízení a občas ji někdo má nasazenou v obchodě. Na rozdíl od Česka nošení či nenošení roušek nikoho nepobuřovalo a nepobuřuje. Berou to tu prostě jako otázku osobní preference. Byly zrušeny kovidové předpisy jak manipulovat s potravinami – tzn. na farmářských trzích se opět smí prodávat pečivo, zelenina už nemusí být předem balená a zvážená. Někdy mám pocit, jako by ty dva roky s kovidem byl jen špatný sen.
Místo toho lidi začíná strašit a štvát výrazná inflace. Prodejce hovězího z farmářského trhu to musel zabalit z důvodu zvyšujících se provozních nákladů. My jsme museli kvůli zvýšené ceně krmiva zvýšit cenu vajec ze 2 dolarů na 3 za tucet, ale vzhledem k tomu, že v obchodě jsou ceny vajec podobné, máme pro ně odbyt, aspoň zatím. Ceny zeleniny zatím zůstávají stejné, ale to asi jen dočasu, protože cena hnojiv výrazně poskočila. Močovinu už v Co-opu nemají, místo ní nabízejí síran amonný. Cena benzínu se v našem okrese pohybuje kolem 4,29 dolarů za galon (Když jsem minulý říjen psala o cenách zboží v Mississippi, uváděla jsem, že cena benzínu je 2,79 dolaru za galon). A to si ještě můžeme pískat – v Kalifornii ceny benzínu atakují i 7 dolarů za galon. U některých položek dochází ke shrinkflation (hybrid ze slov shrink – smrštit a inflation – inflace) to znamená že cena produktu zůstává stejná, jen balení se smrští – nejlépe tak aby si toho zákazník nevšimnul. Obchod „Dollar Tree“, který prodával všechny položky za 1 dolar zvýšil cenu na 1,25 dolaru za položku. Náš soused, co má stavební firmu, se u nás nedávno zastavil a v hovoru se mezi jiným zmínil i to, že dřevěný impregnovaný sloupek 4×4 dlouhý 9 stop stával kolem 14 dolarů. Dnes už je za 25 dolarů.
Dalším jevem toho, že začíná být lidem ouvej je vyšší podíl obdělané půdy. Tu i onde vidíme naše sousedy zakládat či obnovovat zahrady (i když tady slovo zahrada znamená jenom zoraný pruh země, obvykle tak 20×20 metrů s řádky, kam nasází rajčata, okru, fazole, kukuřici atp. Pár žen už mi v hovoru řeklo, že si přijdou ke mně poradit, jak zavařovat zeleninu a maso. Bill a já jsme přikoupili další inkubátor a soustředíme se na líhnutí křepelek a kuřat ve větším objemu než loni. Do toho řešíme, jak vypěstovat aspoň část krmiva pro drůbež na svém pozemku. (Začátkem minulého října jsem psala článek o rodinném rozpočtu a mimo jiné jsem zmínila cenu granulí pro slepice – 12 dolarů za 50-librový pytel. Dnes už je to přes 14 dolarů a růst ceny se tady asi nezastaví.)
Konflikt na Ukrajině tu lidé moc nesledují, a pokud ano, spíš drží palce Ukrajině. Přisuzuju to narativu, jak jej prezentuje televizní stanice Fox News, o CNN ani nemluvě. Tu intenzitu, s jakou se o konfliktu diskutuje v Česku, s tou jsem se tady nesetkala. No bodejť, vždyť ona je bližší košile než kabát. Lidé tady nemusí řešit fyzickou přítomnost velkého množství uprchlíků z Ukrajiny, tak proč by se vášnili. Témata, která tady asi nejvíc hýbou společností jsou: ekonomická situace USA, spor o potraty, nedostatek dětské výživy, střelba v texaském Uvaldu jakož i aktivity prezidenta Bidena a potažmo i celé Demokratické strany.
Na dnešním snímku máte dva příklady shrinkflation (srážení se obalů) – na objem nehleďte, jedna láhev už je načatá. Jen se mrkněte na obsah, případně hmotnost uvedenou na obalu. A aby to nebylo tak pesimistické, tak na závěr ještě fotka ptačí mámy sedící na vejcích, tak jak jsem ji vyfotila minulou sobotu nedaleko farmářského trhu. Pták se jmenuje killdeer a dělá si „hnízdo“ z kamínků, mezi něž klade obvykle 2 vejce. V případě ohrožení hnízda či mladých rodiče předvádějí kouzelnou etudu na téma „zlomené křídlo“. To jen abychom se nezapomínali radovat i z malých věcí.
P.S. Dnes jsem se dozvěděla zajímavou věc. Před jedním pamětníkem jsem zmínila, že chci nakoupit sůl do zásoby, protože tu si nevypěstuju. Vyprávěl mi, že jeho prarodiče získávali sůl z potu mezka. Zpocený mezek se otíral pytlem od mouky (Za krize se tady mouka prodávala ve velkých bavlněných pytlech. Dodnes se flour sack towel (utěrka z pytle od mouky) dá běžně koupit, má to podobnou texturu jako měly látkové pleny blahé paměti. ). Tyto potem nasáklé pytle se pak vyvářely v kotli a voda se nechala odpařit. Nevím, zda je to skutečně pravda nebo jen agentura „Jedna paní povídala“, ale pro jistotu se můžete začít poohlížet po nějakém tom mezkovi.
Z Mississippi zdraví Petra
Pro Petru
Kdo vám nakukal, že QR kód se nedá obejít?
Moje Jahoda se šprajcla, že se nenechá očkovat, takže musela chodit na testy. A pochopitelně za nějaký čas si je měla platit sama, i když to po ní chtěl zaměstnavatel, a tedy povinnost platit měl on.
Když spořivá Jahoda zjistila při prvním testu, kolik to stojí, nadále se už testovalo pouze a výhradně u synkova počítače.
Co tam ti dva u kompu vyváděli, to netuším, ale na ty domácí papíry s potvrzením se oba celkem úspěšně pohybovali všude, kde chtěli či potřebovali.
Šťastná to žena.
Nicméně, asi to chce určité znalosti, možná i vybavení a nejen skenner a propisovačku, protože, jak už jsem psala, představte si kartičku na kladívkovém papíru, kam nemocniční personál doplní veškeré údaje rukou. Lidé, co se nechali naočkovat v USA pak měli potíže s tím aby jim to české zdravotnictví uznávalo. Teď už to nějak zprovoznili a uznávají i ty kartičky.
Hey, Y´all, Petra is back !
Jak jsem jí před třičtvrtě rokem vysvětloval, že očkování ani náhodou, tak po útěku hrobníkovi z lopaty jsem přeci jen podlehl a nechal se 2x bodnout tou nejnovější (v EU ?) vakcínou…Ale spíše to byl tlak okolí, kvůli dlouhodobému pobytu v nemocnici, než mé přesvědčení.
Jinak je mi moc líto, proč jste musela navštívit rodnou hroudu.
Paní Petro, těší mě nejen Váš návrat, ale zejména zjištění, že i za velkou louží existují lidé stejné krevní skupiny, kteří pobrblají, ale obnovují zahrady, chtějí zavařovat, rozšiřují chovy.
Je deprimující, když v mém okolí lidé, kteří obdělávali zahrady, chovali domácí zvířata, zlenivěli, a raději čučí na televizi.
Těším se na Vaše postřehy ze života, protože člověk se může něčemu přiučit.
Dokonce jsem i sledoval vaše počasí, protože mi nešlo do hlavy, že u vás může mrznout.
Zjistil jsem, že může.
… no jó, no … vy všichni tady glorifikujete Petru, ale že byste se taky řídili její radou, to tedy né. Já tedy jó, a tak sem se hned ráno vypravil do města a kromě jinýho, že se taky podívám po tom mezkovi … jak radila Petra.
No zkrátím to … řeknu to asi takhle … oslů habaděj, ale mezka … aby člověk pohledal.
Co mám dělat, Petro?
Třeba by šel i pár volů.
… tak jó, zajdu v pondělí ještě na úřady … v tom páru bych neviděl problém
… v tom pocení však jo
P.S.
nebo u vás v Mississippi se úředníci potí? … bych silně pochyboval!!!
Tady se potíme všichni jak dveře od chlíva. Je tu neuvěřitelná vzdušná vlhkost. A s těmi úředníky? Musím říct, že si, aspoň zatím, na úředníky tady nemůžu stěžovat. Vesměs milí a ochotní.
Ale ne ne. Z klimatizovaného auta do klimatizovaného bytu, obchoďáku, baru…
V létě manželka na dovolené v chudším evropském zahraničí, když jsme měli dražší na tamní poměry hotel, viděla klimatizaci ne ten v Evropě obvyklý podlouhlý blbinec na zdi s ovladačem, ale jen spoustu výdechů centrální A/C v každé místnosti. Byla z toho paf. V Americe normál asi všude…
Přiznám se, že v motelu dávám přednost takové té klimatizaci pod oknem. Člověk si může navolit teplotu podle svého. (Tím nemyslím takovou tu hrozně těžkou bednu, co se strká do okna a boky se utěsní harmonikově poskládaným materiálem.) Doma máme ústřední klimatizaci s průduchy ve stropě, jak jste ji popsal, ale stále existují domácnosti s tou těžkou bednou v okně.
Jste zpátky. Hodně životního entuziasmu, a jen tak dále. Rád čtu vaše články, je to přece jen zase jiný šálek čaje než politika. Dneska mi dovezli 3 tuny uhlí. Složil jsem to vcelku rychle, snad budu mít do vánoc klid.
Co v Missisippi, musí se topit, a čím?
Nejsem paní Petra, ale hádám, že pokud umíte plavat, v Mississippi topit se není potřeba.
Teplo je tu tak od března do listopadu. Pak už je třeba topit. Koncem ledna nebo začátkem února bývá krátké období, kdy teploty klesnou až k -10°C. Nejběžnější je topení elektrikou nebo propanem. My jsme „redneckové“, co mají hluboko do kapsy, ale máme pozemek se stromy. A když ne my, tak Billovy děti. Topíme dřevem stromů, které vyvrátila bouře. Zrovna včera jsme na tom pracovali. Tedy, abych byla přesná, zjednali jsme si sílu, která naložila pořezané kuláče k domu. Tady budeme metodou přískoků kuláče štípat na štípačce a rovnat do sáhů.
Rozvedu trochu paní Petru. Topení elektrikou se asi většinově myslí topení centrální klimatizací. Buď ta věc celý byt chladí nebo naopak dotápí na nastavenou teplotu. Jako v autě.
Budete se divit, spousta lidí si přitápí jen takovým tím přenosným elektrickým radiátorem. Jiní mají plynové přímotopy a ti movitější ústřední topení jak jste je popsal. My sice máme možnost toho ústředního topení, ale je to jenom záloha, kdybychom ze zdravotních důvodů nebyli schopni si každý den navozit dříví (cca 1 kolečko) nebo kdyby nám přerostlo přes hlavu štípání dříví v létě.
Děkuji za poutavý článek!
A velký dík za killerdeera,.
Tereza Spencerová dobře věděla, proč ke každé Kávičce podává zvířátko.
Něco jako v lepším restaurantu sklenička vody ke kávě, aby ten šálek kávy případně s někým nesekl.
☕️
Často se mi i stalo, že když bylo po sobě víc hustých zpráv, šla jsem se uklidnit na zvířátko a docela to pomáhalo. 😀
V Kalifornii žil můj dědeček, který byl Bělorus asimilovaný v ČSR, ale květnové osvobození pro něj znamenalo rychlý úprk dál na západ. Dneska by mu bylo asi 130 let, tudíž ho cena galonu benzínu netrápí.
Ještě jednou děkuji za článek a moc se těším na dakší. 🌷
Já pamatuji „gas(oline)“ USD 0.80/galon a po nějakých dvou letech vtípek v rádiu, kam to ta společnost spěje, když už benzín je dražší než mléko (mléko u nich se také většinou prodává(lo ?) v galonových plastových nádobách.
Stále – buď galony nebo poloviny galonu.
Posílám do MSP jednu noční Telč.
http://imgway.cz/s/d6Uf
Telč během lokdaunu? 😳
Že tam není ani noha? 🤔
Před 14 dny, v noci.
Jedním slovem – nádhera! Něco takového tady nemáme.
I já jsem rád, že jste zpět – svět je rázem trošičku normálnější 🙂
Na nedostatek dětské výživy jsem už narazil v souvislosti s jejími dodávkami z Německa.
Jen jsem nepochopil, co to je „formula“. To je něco jako náš „Sunar“ – tedy upravené kvalitní mléko, nebo nějaká bezlaktózová náhražka z kdovíčeho?
Psali, že to postihlo hlavně chudší a chudé rodiny s pracujícími matkami a pak rodiny odkázané na potravinové lístky. U té pracující chudiny bych to chápal – pracující máma asi nemá moc možností kojit. Ale u těch nejchudších bych čekal, že ženy dají přednost levnějšímu kojení.
Nevíte o tom, prosím, něco bližšího?
Máte pravdu, formula je vlastně Sunar a ostatní „mléčné výživy“ pro kojence. Za nás nic jiného než Sunar nebyl, ale dnes je na každý kojenecký neduh jiný druh mléčné výživy. S tím kojením – to je těžké. Tady holka 3 měsíce po porodu frčí zpátky do práce (a někdy i dřív). Nic jiného jim nezbývá, protože víc jim systém neproplatí a také by mohly přijít o dobré místo. Děti dávají do „nursery“, kde je chůvy krmí právě tou formulou. O několika takových nurseries jsem slyšela, jednu jsem i viděla a mám z toho smíšené pocity. Dalšími důvody proč některé ženy nekojí může být, že si některá žena nechce kazit postavu a některá zkrátka má smůlu a nemá mléka dost. Těžko soudit.
K tomu nedostatku snad mělo dojít, když výrobce výživy Abbott Powder Formulas stáhnul velké šarže z důvodu kontaminace. Dalším důvodem (prý) byla oscilace při poptávce – na začátku koronaviru lidé mléčnou výživu kupovali v nadbytečném množství do zásoby, načež prodej výrazně klesl. Tudíž výrobce snížil objednávky vstupních materiálů. (To mi připomíná tu scénu ve filmu Ať žijí duchové, když jeden den všechna děcka požadovala pribiňák, a další den všechen objednaný pribiňák zůstal vedoucímu potravin na krku.) A možná i panika. Vzpomínám na svou tchýni. Říkala mi: „Víš kdy jsem pro děti měla nejvíc punčocháčů? Když nebyly. Protože kdykoliv kdokoliv viděl punčocháče na pultě, hned je koupil a přinesl mi je jako vzácnost.“
Když byli sourozenci malí – což je víc než 50 let – tak byl běžně k dispozici ještě „Feminar“ pro slabší, ale zdravé děti, a pak speciální mléka na lékařský předpis pro různě nemocné děti.
Když byly malé naše děti, což je také už 35 let, tak bylo těch mlék ještě víc.
Smíšené pocity? Proč?
Když systém pro matky miminek a batolat nic nedělá, tak holt musejí brát, co je k dispozici.
Ty, co mají po ruce alespoň „nursery“, jsou pořád ještě ty šťastnější.
Podle statistiky – https://www.zippia.com/advice/us-child-care-availability-statistics/ – 30% US rodin nemá v dostupném okolí vůbec žádnou „day care facility“, takže buď máma zůstává z donucení doma, nebo prostě další dítě (nebo taky žádné) nemají.
Když jsem tak pročítal tu statistiku, tak musím konstatovat, že US mámy jsou na tom o myší fousek lépe než české pokud jde o dostupnost jeslí v místě bydliště. Cenově to je ale stejný luxus jako v ČR.
Máte pravdu, na Feminar jsem zapomněla.
Smíšené pocity mám protože na jednu stranu chápu, že si holky nemohou vybírat. Navíc jim to přijde normální – nic jiného neznají. Ale na druhou stranu si myslím, že aspoň ty dva roky, když maminka může zůstat s dítkem doma je ve finále prospěšnější nejen pro dítě, ale i pro společnost. Tedy za předpokladu, že maminka se miminu věnuje. Naučí ho sedět, chodit, smát se, chodit na nočník, smrkat, první slova, první hry…
Jaké „dva roky“?
Američanka má zákonný nárok na max. 12 týdnů NEPLACENÉHO volna, pokud její zaměstnavatel má alespoň 50 zaměstnanců.
Zaměstnankyně menších firem nemají nárok na nic.
Placení mateřské je zcela na libovůli zaměstnavatelů.
A dovolit si v dnešní době přijít o práci a příjem, to si asi lajsne jen málokterá žena.
Samozřejmě, že v Americe nemají 2 roky. Vždyť jsem psala, že po 3 měsících holky frčí zpátky do práce. Jen si myslím, že 2 roky jsou minimum, co by maminky měly mít možnost být s dětmi doma. Že by se to ve finále společnosti vyplatilo.
Na druhou stranu, zmínil jste, že pamatujete dobu před padesáti lety. Já taky. Tehdy byla mateřská také 3 měsíce. A taky jsme nějak ty jesle přežili.
Moje sousedka,asi čtyřicetiletá,v Massachusetts,byla doma se dvěma dětmi kolem pěti a dvou let. Před tím pracovala v bance.Manžel vydělával.Takové starší matky , většinou se třemi dětmi,jsme potkávali často. Jsou to většinou vdané vysokoškolačky, které deset nebo i více let po škole věnují kariéře a tedy dobře vydělávají a spoří,aby si mohly po založení rodiny dovolit být s dětmi až do jejich školního věku doma.
Jsou považovány a označovány za šťastné ženy.
Ve srovnání s našimi poměry ale také nic ideálního.
Moje dcera má tři děti, první měla v třiatřiceti. Dneska je jim 15, 13 a 10 let a pořád je s nimi doma.
A nezastaví se. Kluci hrají hokej, všechny děti musí vozit na různé kroužky a sportovní akce , kdyby pracovala , nemohla by být s tím nejmladším na stadionu už v 6:30.
Myslím si, že starší mamka si ty děti umí víc užít. Já jsem měla děti spíš brzy a ani zdaleka jsem se jim tolik nevěnovala.
Ja mala prvu v 33 a posledneho v 40 … ako … nevadilo by mi byt doma, kym ten posledny nevychodi stvrtu triedu … ale z coho by sme zili?
Ta matka především potřebuje manžela, který to všechno zaplatí a ještě mu zbude dost na to, aby jí platil důchodové pojištění nebo ji jinak zabezpečil na stáří.
PAK si ta matka může užívat .
No jasně.
Může si to dovolit jen rodina, kde se nemusí počítat každá koruna.
Ale jsou případy, kde by si to rodiče dovolit mohli, přesto se žena z kariérních důvodů vrací co nejrychleji do pracovního procesu.
Přežili,ale tenkrát byly jesle přímo v továrnách,ženy měly přestávky na kojení,placené a zákonem dané,ženu s dítětem do 3 let nebylo možno poslat na služební cestu a přitom ty matky nebyly nijak diskriminovány. Dnes by matku nikdo nezaměstnal,pokud by se jejímu mateřství musel přizpůsobovat. Navíc ženy chodily do penze v 55 letech a podle počtu dětí i dříve,takže celkem mladé a mohly kmitat kolem vnoučků a pomoci,což často dělaly. U nás bylo 5 školek rovnoměrně rozhozených po městě,takže všude to bylo v docházkové vzdálenosti. První,co se po revoluci zrušilo,byly ty v centru města a na výhodných adresách. Zůstaly jen 2 a z toho jedna obří pro 150 dětí úplně za městem,kam se bez auta s malým děckem ani nedostanete. Dnes se nejde matkám na ruku a nemají žádné úlevy. Společnost je izoluje doma,aby se nepletly,neb je nastavená na ty mladé krásné progresivní bez závazků mimo jediného,vydělat peníze
Zvláštní je, že mám pocit – po revoluci naopak kritika socialistického způsobu péče o matky kdy po roce (?) už musely naklusat do práce. Domnívám se, že si v tomto tématu smočil i náš prezident „skoroPutin“, který ne a ne se pustit funkce. Řekl bych, že se dával za vzor „západoevropský“ model – matka co nejdéle s malým dítětem (NAPROSTO souhlasím), jenže ve finále to snad byl pouze model NĚMECKÝ. Ničí jiný. Dnes je naopak tento způsob tvrdě kritizován a deonestován. O tom, jak se nám toto předesílalo jako velká výhoda kapitalismu (za kterým stála církev) dnes nepadne ani slovo. Nebo že bych si to pamatoval špatně ?
No nevím, s mnou byla matka doma do 3 let a otec byl jen technik v Tatře Smíchov. Takže nutně asi nemusela do práce, nevím jak to bylo ale nějak jsme vyžili.
Jinak co s týká Feminaru, protože jsem také neměla dost mléka, tak jsem musela dvojčata přikrmovat a Feminar způsoboval u jedné z nich průjem, pak mně lékař v Motole řekl at rozhodně přejdu na Sunar, že Feminar není zrovna moc dobré mléko a opravdu, od té doby už bez problému. Údajně si na tom udělal jméno nějaký, dá se říci protekční, člověk (na Feminaru).
Už dávno nebyla.
V r. 1950 – 18 týdnů (90% platu)
V r. 1964 – 22 týdnů (90% platu)
V r. 1968 – 26 týdnů (90% platu)
V r. 1968 – 35 týdnů dvojčata a více (90% platu)
V r. 1968 – „další mateřská dovolená“ do 1 roku (neplacená)
V r. 1970 – „další mateřská dovolená“ do 2 let (neplacená)
V r. 1980 – „další mateřská dovolená“ do 3 let (do 1 roku příspěvek dle počtu dětí v péči 500 Kčs/měs. – 1200 Kčs/měs., další dva roky neplacená)
O francouzské, rakouské nebo německé ovšem mohou české ženy jen hořce snít. Stejně tak o počtu a finanční dostupnosti jeslí a školek.
Hodně maminek nekojí, protože jim to nejde.
Počátky nejsou vždycky lehké a když miminko nepřibírá, tak se maminka lekne a sáhne po láhvi.
Z té se pochopitelně saje líp, tak miminko ztratí o mateřské mléko zájem úplně.
Fakt to není tak jednoduché!
Není to jednoduché, poznatek s vnoučkem mě dostal. Kojila snacha dlouho a často a mimi při kojení usínalo. Rostlo do délky, ale bylo hubené, strašně, až jsme se druhou babi, matkou snachy pokoušely snachu přimět, aby dítko na noc přikrmovala.
Prý má mléka dost, což bylo i pravda, musela odstřikovat. Ve dvou měsících šla do poradny a tam nařídila lékařka ukončila experiment s pohrůžkou, že ditko je podvýživené, váhu mělo nižší než při narození. Prostě její mléko obsahovalo málo tuku, cukru a bílkovin.
Stává se to.
Pak během měsíce přibral 2 a půl kila.
Když to nejde, tak je určitě lepší to vzdát. U nás to nešlo ani u mých dětí, ani potom u vnoučat. Bohužel. 😢
Se divím,že neřvalo jak tur.
Neřvalo, bylo podvýživené a furt spalo. Kdyby se nezačalo přikrmovat, zemřelo by. Tak jak umíraly běžně děti chudých před komouši.
Ono to mimčo mužského pohlaví ocení to balení až za pár let.
Nepravda, ten moj sa prsa nechcel pustit, az som ho musela dat do jasli 😀 … asi som stratila mlieko, pretoze po roku a pol zacalo byt kojenie fyzicky neprijemne, ale az tak, ze som k sebe ani manzela nepustila este dobre dva mesiace po finalnom odstaveni.
U nás se traduje historka, že jeden příbuzný cucal od mámy až do tří let.
Říkal :” Maminko, sedni si na pařízek, já mám žízeň. “
😀
Přepočet:
V Mississipi 1 litr benzínu = 26 Kč.
V Česku 1 litr benzínu = 45 až 50 Kč.
Ještě máte hodně co dohánět. 🙂
Jo, jo. Taky se tímhle přepočtem utěšuju. Že ještě není tak zle, že v ČR jste na tom hůř, tak proč si mám naříkat.
Děkuji za článek a za zajímavé postřehy. Zdá se, že inflace je teď problém všude a uvidíme, jak se s tím jednotlivé země „poperou“. V době ekonomického růstu s inflací „bojovat“ jde, ale v době krize mohou protiinflační opatření problémy ekonomiky ještě více prohloubit. Je jasné, že obzvlášť Evropa zchudne, protože doba levných komodit zřejmě skončila.
Dík za vyprávění. Pecny chleba, které byly před 30 lety, se výrazně zmenšily a hlavně chuťově zmenily.
Rohlík je gumový už večer a také stojí daleko více.
A tak je to se vším. Ovšem teď to nabralo grady, slunečnicový olej je za 70 Kč a granule pro slepice či králíky už je za 190 Kč za 10 kg.
Ještě před 3 lety to bylo o 100 Kč méně, loni už za 120 Kč.
Nevěřím, že to je kvůli Ukrajině.
Války jsou posledních asi 13 let, Libye, Sýrie a žádné takové skoky nebyly. Je to jen okrádání občanů.
Po přečtení cen, co jste uvedla, mi spadla čelist.
Paní Petro, to je dobře, že jste zpátky. Lidé jako Vy mi umožňují chápat, že všichni Američani nejsou militantní nafoukané potvory, které chtějí vládnout světu, i kdyby to mělo vyvolat třetí světovou. Moc rád čtu Vaše články.
Děkuji pěkně za laskavá slova. 🙂
Napsal jste to i za mne.
🥰
I za mne👍
Já bych řekl, že ač v posledních letech přerodilý proAmeričan na AntiAmi, tak v USA lidé opravdu ten svět naprosto nijak NEŘEŠÍ. Jen kouknou na zprávy, tam člověku vysvětlí, kdo je hodný a kdo zlý, ukážou mapku, aby měl alespoň představu, kde se událost odehrává a tím to hasne. Jinak se onen „redneck“ stará o úrodu zeleniny, jestli auto ještě jezdí a nepotřebuje nějakou finančně-likvidační opravu, jestli benzín je ještě v lidských možnostech koupit v požadovaném množství…
Koneckonců, vždyť jinak to není ani u nás. Dnes na obědě ve firmě si přisedly trochu vyšší šarže – konstruktéři. Trochu se dotkli i politiky. Člověk by očekával nějaké bližší znalosti. ALE. Agresor Rusko – napadlo téměř bezbrannou Ukrajinu. Z ničeho nic. Ale jo, něco se jim i doneslo ohledně Donbasu…“Jó, to bylo, jak jim Rusási nejdřív Ukradli ten Krym a dneska i to je jim málo…“ Nějakých OSM let ostřelování a cca. deset tisíc mrtvých v Doněcké a Luhanské oblastech ? To přece jen Ukrajina chtěla zpátky své území, které jim Rusko ukradlo. Většina lidí má svět jednoduchý.
Je pěkné vidět, že už je vše zase při starém. Radost Vás opět číst Petro.
Petro dík, a k tomu schrinkflůation… nic nového. U nás už to funguje nejmíň rok. A u kdečeho. Máslo stejně draké, ale místo 25 jen 20 dkg. Mlíko pokud nezdražilo, tak jen 75dl. A dalo by se pokračovat. njn
a držím palce abychom to všichni zvládli líp než věrchušky.
To se tady děje od roku 1989. Kromě mouky, cukru a mlíka, kde jsou balení jasně litrové/kilové, jsou kelímky a balíčky o 10-20% menší, typicky chleba, jogurty a cukrovinky. (To se pak „zakomunistům“ srovnává …)
A samozřejmě to zkouší i tím „nedělním“ mlékem nebo máslem, které je ale (zatím) velikostně proti normálu rozpoznatelné.
Další metodou je uvedení mrňavé gramáže (jako nakonec se najde) a obrovského čísla „porcí“ (u jídla) nebo „várek“ (u pracího prostředku). Tam je snížení gramáže snazší, protože počet porcí/várek zůstává stejný – jíme zdravěji, pereme „úsporněji“, ale za stejné peníze.
Souhlas. Nedávno jsme rozdělali chipsy Lay´s, ale ty vlnkovaté. Já preferuji normální. V normálních: pytel – max.2/3 obsahu. Kdysi to snad vysvětlovali nějakou příznivou „atmosférou“, kterou pytel přifouknou, aby brambůrky byly déle „čerstvé“. Ty vlnkovaté, stejný pytel a výrobce – max.1/2. Zbytek vzduch.
nikdo neopraví… 🙂 0,75 l…. musím sama a už na to mají i menší sklenky 🙂
nikdo neopraví… 🙂 0,75 l…. musím sama a už na to mají i menší sklenky 🙂
jinak dneska půlka chleba s kmínem/ no půlka/ 450g = 27,9 v bille
Kupodivu ale 40 dkg banánů za 12,63…. a to určo jely přes půl světa…. 🙂
hmm
Tak místo brkaše banánové pyré , nó…
Africké děti dlabou banány, tak proč né i ty naše ?
Přes týden banány a v neděli rohlík.
😀
Ema
V Lidlu je do konce týdne akce na slunečnicový chléb, což je žitný, posypaný slunečnicí.
s tím žitným mám problém. Když s ním poplyšáku začali byl samá chuť. Včil už jsou to drtiny… strašný rozdíl… takže raděj doma péct.
Emo, tady máte můj recept na pšenično-žitný chléb. Třeba se vám bude hodit:
250 ml žitné mouky
250 ml celozrnné pšeničné
1000 ml hladké mouky
500 ml vody
1 lžíce octa
2 lžičky sušených kvasnic
2 lžičky cukru
hrst kmínu
1a1/2 lžičky soli
Do hnětací misky nalejte vodu, přidejte cukr, kvasnice a část hladké mouky. Počkejte, až kvasnice vzejdou, přidejte ostatní ingredience. Vzniklé těsto ještě prohněťte na vále. Dejte kynout do mísy. Vykynuté těsto rozdělte do 4 bochníčků a nechte znovu vykynout na plechu vyloženém pečícím papírem. (Bochníky přikryjte – já je přikrývám potravinovou fólií.) Vykynuté těsto posypte troškou mouky a nařízněte. Troubu vyhřejte na 230°C. Na dno trouby dejte plecháček s horkou vodou. Po 10 minutách pečení snižte teplotu na 200°C. Pečte ještě asi 30 až 40 minut. Je téměř jisté, že si budete muset recept upravit na české podmínky. (Dělám rovnou dvě dávky, které pak vydrží celý týden. Ale mám velkou troubu a můžu péct obě dávky naráz.)
Tohle by se hodilo i Občanovi do jeho kuchařky. – Halóóó, Óóóóbčanééééé! Už jste si to opsal?
P.S. Zapomněla jsem uvést 1 lžíci sádla.
díky zkusím, trochu jiná sestava mouk , uvidíme. Já jen že 60,- za kilo chleba je trochu divoké. Na kolik přijde chleba u Vás, – kupovaný? Taky je to taková paleta co tady?
Zdejší chleba mi nechutná. Stojí kolem 2 dolarů. Na vzhled vypadá jako český toastový. Kdybyste jej zmačkala, získáte hroudu velikosti tenisáku. Když se na něj pokusíte něco namazat, hmota se prohýbá a trhá. Ještě tak opéct v toastovači. Takže pokud to jen trochu jde, peču vlastní. Tenhle chleba si dávám i do mrazáku – tady se dají koupit igelitové sáčky s chytrým zavíráním – od čtvrtlitrových až po čtyřlitrové. Chléb dávám do těch čtyřlitrových a po vytažení jej zakryju, aby se na něm nesrážela voda. Po rozmrznutí chutná jako čerstvý.
Jih USA: chleba = bageta. Hodně podobných je v jižní Evropě. Řecko, Chorvatsko, Č.Hora…Mně chutná moc, ale je fakt, že to za chléb nepovažuji.
Já ho po vytažení z mražáku balím do utěrky a dávám do chlebníku.