Od kacířů k dezinformátorům

Od upálení Jana Husa uplynulo 611 let. Něco se od té doby posunulo. Místo mečů disponujeme atomovými zbraněmi, místo kněží mainstreamovými médii a „think tanky“, a místo kacířů se dnes hovoří o „dezolátech“. Ti se dnes neupalují na hranicích, ale veřejně se škvaří v televizi a na sociálních sítích.
Paměť národa (jedním z koordinátorů je ústav Post Bellum s ředitelem M. Kroupou) sestavila své desatero údajných dezinformací ohledně konfliktu na Ukrajině. Již samotná argumentace této instituce ovšem poukazuje na problematičnost termínu „dezinformace“. Lze totiž namítnout, že za dezinformační je možno považovat oněch deset bodů Paměti národa.

Žádný fašismus, jen Šuchevyč v pantheonu

Jedním z nich, a možná klíčovým, je urputná snaha bagatelizovat adoraci fašismu stávajícím ukrajinským systémem. Stepan Bandera je líčen jako bojovník za svobodu, a co hůře, Paměť národa z té své nějak zcela vytěsnila volyňský masakr a roli Ukrajinské povstalecké armády (UPA) v něm.
Po rozpadu Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) na dvě frakce se Roman Taras Josypovyč Šuchevyč stává čelnou postavou té radikálnější, OUN-B, pod vedením již zmíněného Stepana Bandery.
Právě Šuchevyč je symbolem vraždění protinacistických partizánů, ale i civilistů včetně židovské populace. Zpochybňování volyňského masakru je zpochybňováním genocidy.
Nezle přehlížet, že stávající ukrajinské vedení se k těmto temným postavám své minulosti hlásí a adoruje je. Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že mu nikdo nebude diktovat, koho smí uctívat. Je to ovšem stejné, jako by německý vrcholný představitel označil Heydricha či Göringa za velké německé ikony a vystavil je v pantheonu s tím, že nikdo nemá právo Německu diktovat, koho si dá na svůj piedestal.
Za naprosto irelevantní je pak třeba označit následující argument Paměti národa: „Navíc tvrzení o „nacistické“ Ukrajině oslabuje i fakt, že prezident Volodymyr Zelenskyj je židovského původu.“
Ponechme nyní stranou, nakolik relevantní jsou teorie o židovských předcích Adolfa Hitlera nebo Reinharda Heydricha. Za předpokladu, že by byly pravdivé, by z argumentace Paměti národa vyplývalo, že tvrzení o nacistickém Německu ve 30. a v první polovině 20. století oslabuje fakt, že ti a ti nacisté byli židovského původu.
Paměť národa by měla rovněž zveřejnit seznam ulic a náměstí na Ukrajině pojmenovaných po vrazích Banderovi a Šuchevyčovi. Hitlerova ulice v Berlíně by snad dodnes odpor v Evropě vyvolala. Stejně by tomu mělo být v případě výše zmíněných jmen.

A ani korupce tam není…

Jako další dezinformaci Paměť národa zmiňuje konstatování, že Ukrajina je skrz na skrz prolezlá korupcí. Situace ohledně korupce se prý zlepšuje, a není nijak alarmující.
Paměť národa by si měla doplnit informace ohledně aféry exministra obrany, Rustema Umerova (předtím vedl Fond státního majetku).
Jedná se o kauzu, kterou odborníci označují za největší protikorupční vyšetřování v éře prezidenta Volodymyra Zelenského. Týká se rozsáhlého podezření ze zpronevěry a manipulací s veřejnými zakázkami okolo státní společnosti Enerhoatom, která je klíčovým pilířem ukrajinské energetiky a spravuje jaderné elektrárny.
Z praní špinavých peněz byl obviněn Andrij Jermak, exšéf Zelenského kanceláře. Toto jednoduše nelze bagatelizovat, a týká se to nejvyšších pater ukrajinské politiky. O „prolezlosti korupcí“ na Ukrajině tedy hovořit lze, a toto tvrzení je možno doložit konkrétními kauzami.

Laboratoře na mír?

V podobném duchu by šlo pokračovat i u dalších bodů. Z nich vyberu již jen biologické laboratoře na Ukrajině a hypotézy, na co se mohly specializovat. Paměť národa u nich žádné spekulace nepřipouští. Zcela ovšem bojkotuje roli společnosti Metabiota s napojením na americké ministerstvo obrany (dnes války) a Huntera Bidena. Více jsem o tom pojednával zde:
https://web.litterate.cz/svoboda-slova-v-laboratori/.

Zákazem ke svobodě?

Nezapomínejme, že stávající ukrajinský režim zakázal celou řadu opozičních stran včetně levice. Byly to například tyto strany:
1) Socialisté (Соціалісти)
2) Socialistická strana Ukrajiny (Соціалістичная партія України)
3) Progresivní socialistická strana Ukrajiny (Прогресивна соціалістична партія України)
4) Svaz levých sil (Союз лівих сил)
5) Levá opozice (Ліва опозиція) ad.
Kdo zakazuje opozici, skutečně nemůže být nazýván demokratem. Je-li tak nazýván, vypovídá to vše o tom, kdo tak činí. To samé se týká i opozičních médií (Strana.ua, NewsOne, 112 Ukraine). Vždy stačilo jediné – nepohodlné strany či média označit za „proruské“.

Dezinformace, základ demokracie

Pamětí národa jako takovou nemá cenu se zabývat. Je pouze jedním z řady koleček stávajícího systému, která se točí kolem takzvaných dezinformací. A zde jsme si názorně na příkladech ukázali, že dezinformace není lež. Někdy se pravdě blíží mnohem více než argument odpůrců. Čím tedy ona dezinformace vlastně je?
Jde o jakékoli tvrzení, jakkoli (ne)pravdivé, které se vládnoucí skupině osob nehodí do jejího pojetí a do její propagandy. Je to cokoli, co narušuje tabuizovanou představu světa, o níž se nediskutuje. Dezinformace podkopává dogma, protože zpochybňuje předkládané jako jedině správné.
Kdo bojuje proti dezinformacím, bojuje proti diskusi, proti přemýšlení a proti hledání odpovědí. Přesně na těchto principech však stojí něco, čemu se říká demokracie.

Bez diskusí

Co dnes bych napsal Husovi?
Mistře (začal bych lehce),
mocní jsou zase suroví,
od válu se jim nechce.

Něco se zkrátka nemění:
Kdo dogma že teď střeží?
Ti, pro které jsme bezcenní:
Média místo kněží.

Odpustky opět prosadí,
když soudy různě měří.
Pravdu přemístí z pozadí
do mísy po večeři.

Ne, dnes hranice neplanou,
dnes v médiích vás škvaří.
Že chtějí stranu nestrannou,
hlásají všichni lháři.

Tak jako kdysi kacíři,
co kněžím plány hatí,
dnes na pány prst namíří
občané dezoláti.

Mistře (vzdychnu si ke stáru),
v čem že je doba jiná?
Dnes upalují bez žáru
dnes bez sekyr se stíná.

Dřív vědět znamenalo číst.
Dnes ledy se již hnuly,
tak neznalí, tím jsem si jist,
si dojdou pro tituly.

Mistře (dodal bych v závěru),
kdo myslí, ten se dusí,
neb dospělo se k závěru,
že líp je bez diskusí…