Nejtěžší zjištění…

Když jsem četl Orwellův román 1984, měl jsem největší problém s jeho termínem „doublethink.“ Dvojité myšlení. Zastávání nějakého postojeM Ochota tento postoj zuřivě hájit a pak ho jak přepnutím vypínače zase odvrhnout a hájit postoj přesně opačný. Eastasie je přece odjakživa ve válce s Oceánií… Měl jsem s tím problém, protože přece takhle to nefunguje! Není možné, aby si člověk nezachoval alespoň zbytek kritického myšlení. Vždyť by se nemohl podívat do zrcadla!

Dnes se musím Orwellovi za mojhe tehdejší pochybnosti omluvit. Měl totiž pravdu.

V přímém přenosu a ve full HD se dnes dívám na Uhdeho, jehož otec přešíval prapor s hákenkrojcem na prapot se srpem a kladivem. Prý jedni vojáci odešli a druzí přišli… Že by mohl vyvěsit klidně i český prapor, to ho zřejmě vůbec nenapadlo. Sám Uhde pak byl ukázkovým stalinistou, který se pak změnil na disidenta a chartistu, protože byl odstaven od moci, lizu i koryta poněkud méně krvelačnou frakcí v KSČ. Kruh se uzavřel, Uhde stihl všechno. Ještě se v teď v Brně stihl vrátit nazpět k tomu praporu s hákovým křížem.

Dívám se na pravdoláskaře, kteří se posledních třicet let zuřivě bili za panevropanství. Národ neexistuje, je to jen sociální konstrukt (stejně tak neexistuje ani manželství, ba dokonce ani pohlaví). Dokonce sám Emanuel Pávek přesně toto hlásil ze své hradní sesle. Naše naděje je v evropanství, odvrhněme přízemní národovectví, odvrhněme představu, že jsme sebeurčeni našimi tisíciletými hranicemi, českou krví a českou řečí.

A najednou ti stejní asistují tomu nejnacionálnějšímu německému spolku, který založili kovaní nacisté a nadšeně přikyvují jejich požadavkům na národní sebeurčení určené jejich tisíciletým usazením v českých zemích. Klanějí se jejich sebeurčení na základě jazyka a krve. A bylo to jednoduché – zaveleli jim a oni poslušně zapomněli, že ještě včera bečeli úplně jinou písničku. Pořádají pochody smíření pro ty, kteří pořádali pochody smrti a kterým se pak dostala jejich vlastní medicína.

Dívám se, jak ti stejní, kteří zakazovali ruským sportovcům Olympidáu a Anně Netrebko koncerty, protože každý Rusák může za to, že je Rusák, jak najednou vystupují proti kolektivní vině milých krajanů, kteří si nezasloužili umřít na tyfus v pohořelickém táboře, který ovšem sami postavili a nijak se nestarali o hygienu podlidí, které do něj zavírali. Až když brněnští továrníci a udavači seděli v zařízení, které sami nachystali pro Untermenšen, tak jim to najednou začalo vadit.

V přímém přenosu se dívám na ty, kteří spolu se mnou stáli v jednom zákopu, bojovali za mír na Ukrajině a odmítali spolu se mnou „Drang nach Osten“ a viděli příčiny války především v rozpínavosti NATO směrem k ruským hranicím. Bili se, aby tento geopolitický tlak skončil, protože proto přece válka začala a pokud bude odstraněna tato příčina, válka skončí. Dnes leckdo z nich uznává Trumpovo právo útočit na Írán, protože to přece jsou zlí ajatoláhové, kteří drží chudáky Peršany v područí a stačí jen kopnout a ten shnilý stát se zhroutí. Používají stejný slovník i stejné argumenty, který pravda a láska používala na Rusko. Změnilo se jen slovo „Rusko“ na slovo „Írán“ a najednou příčinou válek není západní rozpínavost. Předtím vadilo, že nám Fialova politika zdražuje benzín. Teď to na Trumpově politice nějak nevadí.

Nejtěžší věc, se kterou jsem se musel vyrovat v politice, nebyly útoky všech těch Bartoníčků, Bartkovských, Svobodových, Karasů či Brodníčkových. Nejtěžší bylo zjištění, že sice každý souhlasil s tím, že se musíme spojovat, ale platilo to jen do chvíle, kdy jsem to skutečně začal dělat. Vidláku, ty se bratříčkuješ s komunisty? A co mám dělat, řekl jsem že se všichni musíme spojit a Katka Konečná napřáhla ruku, že je to pravda. Ti stejní, kteří se se mnou bili za široké vlastenecké spojení, nakonec raději zůstali u svých JaSaNů, Výzev a dalších straniček, které nedaly dohromady ani naplněné kandidátky…

Nejtěžší pro mě bylo vidět, jak snadno a na jakých hnidách mezi námi vznikaly spory a hádky. Už tenkrát, když se rozhádali Láďa Vrabel s Jirkou Havlem, jsem si řekl, že jsme jako Alternativa stále ještě nepřekonali kmenové uspořádání a také podléháme doublethinku. Asi je to lidská vlastnost. Už tehdy jsem začal psát o tom, že potřebujeme nějaký symbol a středobod. Potřebujeme něco, co bude naše i přes všechny spory, odlišnosti. Byl rok 2023, kdy jsem poprvé napsal, že potřebujeme svoje Národní divadlo a poprvé jsem zmínil, že potřebujeme komunitní centrum.

Dnes bych řekl, že potřebujeme Elrondovu Roklinku. Sice už víme, který vítr přináší tmu, bídu a nesvobodu, ale ještě jsme nepřekonali všechny vlastní rozpory. Ještě pořád nejsme sjednocení. Už jsme se naučili demonstrovat a máme vlastní politiku, ale není v tom ještě jednota a ještě pořád vedeme bitvy o naše vlastní rozpory. V době, kdy liberálové sjednocují vše do jednoho Petropavslovského symbolu a učí své ovečky, aby bečely, jak se jim zapíská, to prostě nebudeme mít jednoduché.

Dnes je to přesně měsíc, co jsem poprvé napsal, že máme sýpku a že chci, aby se stala našim reálným útočištěm. Má být zhmotněnou skutečností, že postupně překonáme všechny rozpory, překonáme i náš vlastní doublethink a nenecháme se rozeštvat. Má být dalším krokem na cestě k nové národní emancipaci a má být odpovědí na liberální pohrdání „těmi hnusnými dezoláty.“

Přátelé, dovolte mi říci, že za ten jeden měsíc se sešlo víc než milion korun. Vězte, že jste součástí velké komunity. Větší, než si myslíte. Získané peníze pokryjí náklady na novou střechu, nová okna, rekonstrukci elektrické přípojky, studnu, projekční práce a spóóóustu poplatků. Máme za sebou také konzultaci s odborníkem na statiku a požární bezpečnost, který přišel, suše konstatoval, že dřevěné konstrukce svou masivností samy o sobě splňují požadavky na třicetiminutovou požární odolnost a jen doplnil, kde všude musejí být potipožární dveře a jak má vypadat úniková cesta. V podstatě brnkačka… Stejně tak se zdá, že budeme mít i lepší a levnější řešení na čističku odpadních vod.

Od tohoto čtvrtka také máme stavební rozvaděč i elektrorevizi a už jen čekáme na distributora, až nás připojí k elektřině. Reálná práce na rekonstrukci přípojky byla asi tak desetkrát rychlejší než lhůty úředního šimla na vyjádření…

Už jsem ve veřejném prostoru rozjížděl vícero projektů, ale tento má suverénně největší odezvu. Jste skvělí, štědří, úžasní. Pokud trendy tohoto projektu budou kopírovat trendy těch předchozích, budeme prezidentskou volbu už hodnotit ve velmi hezkém a příjemném prostředí v srdci Jižní Moravy.

Dnes se potkáme v Brně na demonstraci. Dokázali jste zařídit, aby Posselt ohledně Benešovvých dekretů mlčel jak zařezaný. Dokázali jste liberály připravit o vládu. Teď si postavíme reálné útočiště normálního života. Opravdové, nejen virtuální. Bude důkazem naší emancipace a toho, že rosteme a sílíme. Bude důkazem, že se Češi a Moravané neodrodili, nezapomněli na svou minulost a díky tomu budou mít i budoucnost, bez ohledu na to, jakou temnotu bude vysílat bruselský Mordor.

Díky že jste

Váš Vidlák

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600