24 června, 2024

Kuchyňská medicína

U nás na dědině (v Coloradu) máme takovou plechovou barabiznu. Říkáme tomu komunitní hala, útulné to není, ale je tam i kuchyň, a máme se kde scházet. A tak jednou za měsíc pořádáme tzv. potluck (slovo odvozené od indiánského potlachu). Každý přinese hrnec či pekáč nějakého jídla, a i bez organizace se vždy sejde pár moučníků, pár salátů, housky, a jinak nejrůznější hlavní jídla. Řekne se modlitba, pak se nadlábnem, a nakonec se koná přednáška o něčem zajímavém. Příští měsíc máme naplánovanou přednášku o tom, jak v našem údolí chovat slepičky, a neztratit je všecky pumám, liškám, kojotům, a medvědům. Už se těším.

Tento měsíc jsme my — já a sousedka — daly dohromady přednášku na téma péče o zdraví, z vlastní zkušenosti. Ona mluvila o lymfedému a lymfatické dranáži. Já jsem mluvila o tzv. kuchyňské medicíně a o terapii červeným světlem. Přišlo hodně lidí, a doufám, že se mi podaří dát dohromady skupinku sousedů, kteří mají zájem se pravidelně scházet, a vyměňovat si informace o nejrůznějších neduzích, a co objevili, že funguje. Mám totiž pocit, že stárnutí je daleko složitějsi, když člověk nemá jakousi takovou podpůrnou skupinu lidí, kteří se nebojí zkoušet to a ono. Víc hlav víc ví.

No a tak vám povím, co jsem povídala tam. Já jsem velká fanynka té kuchyňské medicíny, kterou praktikovaly naše babičky a pra-prababičky už od dávných dob. K léčení se prostě použije to, co je v domácnosti, či na zahrádce, po lesích a loukách. Já jsem měla štěstí, že jsem s takovou babičkou vyrůstala. Když mne píchla včela, potřela to cibulí. Pomáhala jsem ji sbírat šípky a lipový květ na zimní čaje. Ona velice věřila v pocení; zabalila mne do šály, čepice a palčáků pod velkou duchnou, a pak mi krásně četla. Posléze ze mne stáhla mokrou košilku, dala čistou, a poslala do hajan. Moc dobře to zabíralo.

Když jsem přišla do Ameriky, byla doba hipíků, kteří se zajímali o léčitelství a bylinky. Tenkrát ale moc dobrých knížek neexistovalo, páč ti hipíci neměli zkušenosti, a tak kdejaký autor udal snůšku středověkých dohadů a nesmyslů. Ale našla jsem skvost: dnes už proslulá anglická bylinářka Juliette de Bairacli Levy napsala řadu knížek, většinu pro zvířata, a pár pro lidi. Paní Juliette se původně školila na veterinu, ale — to byla doba mezi válkami — nelíbilo se jí, kam moderní veterinářství míří. A tak obcestovala kus světa, kde se učila od místních kmenů. V Mexiku se učila od indiánů, v severní Africe od Beduínů, a ve Španělsku a v Anglii od kočovných cigánů, s kterými i nějakou dobu žila. Taky se učila od zvířat; pozorovala, jaké bylinky vyhledávají, když jim není dobře, a pak je zkoušela sama.

Zrovna v době, kdy jsem studovala její rady, pořídili jsme si dvě štěňátka. No a jak to často bývá, když jsme je nechali prohlídnout u veterináře, ukázalo se, že mají červíky. Tak jsem si řekla, že vyzkouším ten její recept. Radila toto: ráno dát psíku mléko smíchané s práškem z kůry jilmu (tedy přesně z lýka stromu Ulmus americana, v angličtině zvaný slippery elm). A odpoledne česnekový klystýr. Vůbec jim to nevadilo, a když jsem je nechala znovu otestovat, červíci byli pryč. Bylo to pro mne jako zjevení. Ono to opravdu funguje na specifické neduhy!

Jako mladá žena jsem měla časté kvasinkové infekce. Dávali na to předpisem takový patlavý antibiotický krém. Ale objevila jsem, že se to dá výborně léčit jogurtem či česnekem. Stroužek česneku se popíchá nožem, přiváže na niť, a nechá vevnitř zhruba den dva. Od té doby jsem už kvůli takovým drobnostem za doktory nemusela.

Jeden z mých nejtvrdších zdravotních oříšků mne zaskočil po pětatřicítce. Myslela jsem, že jsem někde na plovárně chytla plíseň. Na šlapkách a na dlaních se mi loupala kůže, praskala a svědila. Několik let jsem na to dávala protiplísňovou vodičku, která se tu prodává v drogerii. Zdálo, že to trochu pomáhá. Pak se to ale prudce zhoršilo. Dermatolog mne ujistil, že to plíseň není, a udělal diagnózu: dyshidrotický ekzém. Jakživ jsem o tom neslyšela. Dal mi na to hydrokortisonový krém. To bylo jako špatný vtip: moje paty byly porostlé “hroší kůží,” která praskala, krvácela, a šíleně svědila, zvlášť v noci. Na to krátkodobě dávat nějaký krém vůbec nemělo smysl.

Pochopila jsem, že jsem na to sama. Začala jsem zkoušet to i ono. Vyzkoušela jsem různé pedikúrové pilníky, a nakonec jsem zůstala u takových plastových, co se daly po čase zahodit. Jenomže když jsem tu kůži ošmirglovala, tak se mi ten problém zhoršil. Jakoby pod tou kůží žila nemoc, která se pak rozběhla po celé šlapce. My jsme v té době koupili domek, kde byl malý bazén. Podědili jsme údržbu systémem bez chloru, který využíval 27% peroxidu vodíku. Že jsem to měla při ruce, tak jsem si řekla, že to zkusím. A ono to zafungovalo. Nevýhoda byla, že peroxid chvíli pálí a svědí (je korozivní). Ale byla jsem celá pryč, že jsem našla něco, co zabírá.

Pak jsem vyhledala na internetu skupinu lidí se stejnou diagnózou, a tam jsme objevili kúru na svědění. Ani se mi tomu nechtělo věřit: horká voda! Když máte svědivou ruku či nohu, strčte ji pod kohoutek, pusťte teplou, a držte, až teče voda opravdu hodně horká — v tom bodě člověk přirozeně ucukne. A svědění je fuč. No, na několik hodin. Ale pro lidi s ekzémem je těch několik hodin úlevy jako zázrak.

V té skupině jsme začli experimentovat s jablečným octem. Taky velice pomáhá. Já jsem si ho ohřála, a v tom nohu máchala. Jiní zase vyráběli octovou mastičku. No zkrátka a dobře, po čase se mi to vyléčilo… téměř. Nikdo by nepoznal, že tam ještě trochu té nemoci zůstává. Dlouho jsem si říkala, že to tak stačí. Ale před rokem to zase začalo trochu svědit, a tak jsem se rozhodla to vyléčit docela. Jsem zvědavá, zda se mi to podaří. Zkouším teď koloidní stříbro místo peroxidu, a pak na to dávám zářit červené světlo.

Terapii červeným světlem jsem objevila teprve loni na podzim. Vyšla zde knížka o tom, jak některé kliniky nekonvenčně léčí různé neduhy červeným a infračerveným světlem, popřípadě studenými lasery. Jmenuje se The Brain’s Way of Healing, čili Jak se léčit skrze mozek, nebo Mozkové cesty k léčení, od Normana Doidgeho. (Anebo víc starobyle, K hojení, mozku cestička.)

Frekvence má být kolem 660 a 840 nanometrů. (Viditelné spektrum je od 400 do 700 nm.) Moc to tady teď frčí, mají červené lampy prý i v posilovnách. (Ale pozor, některé mají jen velmi nízkou intenzitu, a není jasné, zda ty pomáhají.) Ten doktor Doidge říká, že to léčí i takové “neléčitelné” věci jako natrhnuté svaly a šlachy, poškozené chrupavky, a navrácení funkce po mrtvici. Taky prý to léčí záněty, špatně se hojící rány, staré jizvy, a potíže krevního oběhu. Velice rychle mi to pomohlo s pročištěním nosních dutin. Teď to zkouším na ten ekzém, a taky na postherpetickou neuralgií (nepříjemné dlouhodobé pozůstatky oparu). Zde je lampa, kterou jsem si pořídila; kombinuje červené a infračervené světlo v jedné žárovce.

Zakončím mým oblíbeným objevem: kúrou na škytavku. Jako malá holka jsem to měla často. Říkali mi tenkrát, drž dech! Tak jsem ten dech držela a držela a ono to nepomáhalo. Tak jsem držela dech ještě tvrdějc! Nic. V dospělosti už to nebyl tak velký problém, ale zůstalo mi to v podvědomí trčet jak tříska. Co s tím? A před asi dvaceti lety jsem konečně objevila ten zázračný lék, po kterém jsem toužila. Půl lžičky cukru, dát dozadu na jazyk, nechat rozpustit a spolknout. Abrakadabra! Výsledek okamžitý, škytavka pryč. Každý človíček starší tří let by to měl znát!

183 thoughts on “Kuchyňská medicína

  1. Tužka napíše,…znovu jsem si proběhla,…metoda ŽAVES, co zde bylo napsáno. Kdosi měl dotaz na řepík.
    Už jeho název řepík lékažský Agrimonia eupatoria, odkazuje k tomu, že medicína ho zná, a taky ho používá ve svých produktech. Lze ho koupit v lekárnách v různé podobě Značka Herbadent ho také zařazuje.
    Znám jednu paní, která jinou bylinu nepoužívá, jen řepík,…na všechny problémy, sobě i v rodině. V sezoně živou rostlinu, v zimním období sušenou. Ptala jsem se, kam pro ni chodí,…no, trochu mlžila, do Krkonoš. Mám dojem, že do národního parku a měla strach, aby se neprozradila, je to trestné.
    U nás v nížině neroste, nenašla jsem zdroj. Před lety jsem jeho hledání věnovala spoustu času,….nezadařilo se.
    Nádherné rostliny řepíku, shluky třeba padesátky rostlin, jsem zaznamenala v Norsku na různých místech.

    Taky se tu nikdo nezmínil o směsi bylin pod názvem Švédské byliny, nebo Švédské kapky. Ty Švédské kapky se k nám dováží od výrobců z Rakouska, /ty považuji za nejkvalitnější/, pak z Německa a Maďarska. Je to směs hodně bylin v lihu. Trochu se liší, něco vynechají, něco přidají.
    Dobrý byl i Amol, vyráběli ve Švýcarsku. Taky směs bylin v lihu na masáže. Roky se k nám nedováží.
    O Alpě se tady psalo,.. Francovka Alpa je jedinečná, navšechno. Masážní krém stojí pár korun, malé balení, to je dobře, rychle se využije. Považuji ho za nejlepší mezi všemi masážními produkty. Klienti to už taky poznali, většina přešla na jeho používání. Když si k tomu krému přikápnu Kolínskou vodu Alpa, ta vůně, ten hřejivý pocit,…no,… mužská část klientely většinou kolínskou nechce,…nejsou pannenky na hraní,…

    Mějte se fajn,….Tužka.

  2. Tužka napíše pro paní Vevča,….o bylinách jsem toho na internetu napsala postupně dost, Nejvice pod blogy pana Petra Klána. Dopátrala jsem se, kde je toho nejvíc.
    www. centrum.cz Aktualně.cz blogy Petr Klán archiv všech blogů autora březen 2010
    blog: ŽIVOT MEZI ŽIVOTEM A VĚDOMÍM 26.3.2010
    O bylinách tam začínám pod blogem psát 28.3. 2010 10:34.
    Postupně je tam víc vstupů.

    Pokud byste se chtěla dozvědět, jak přistupuji k bylinám a jak je používám,…je to o těch nejúčinnějších, jejichž použití i dlouhodobé nemá vedlejší účinky, pokud není alergie na chlorofyl.
    Tužka.

  3. Frekvence má být kolem 660 a 840 nanometrů
    ————————————————————–
    Neni to frekvence, ale vlnova delka.
    Vlnová délka (někdy též délka vlny) označuje vzdálenost dvou nejbližších bodů postupného periodického vlnění, které kmitají ve fázi. Je zde prima souvislost s indexem lomu a tedy i lecebnim ucinkum. Je to zajimave tema s nekolika zajimavymi clanky na Nature, Scientist.

    Vztah mezi vlnovou délkou, frekvencí a rychlostí světla
    c = λ / τ = λ × f
    c…rychlost světla (2,998.108 m/s)
    λ…vlnová délka (m)
    τ…perioda (s)
    f…frekvence, kmitočet (Hz=s-1)
    ————————————————————–
    Tyto souvislosti by se meli znat, aby clovek porozumel proc to funguje.

    Jinak velmi zajimave cteni.
    Osobne mam pocit, ze cim mensi komunita v USA (vesnice), tim vice lidi drzi pospolu. Mozna je to tim, ze jsou chudci, vidici vice na talir? Tezko ric.

    Ale porad je mi milejsi ‚vidlak‘ s Texasu, nez isiot z NY ci LA.

    Mimochodem, mohu se zeptat, jak se u Vas rika ‚vidlakum‘?

        1. Fakt, že jediný člověk někoho nenašel v zemi s 50 státy a 330 miliony obyvatel ještě neznamená, že neexistují. Třeba se díval jinam než měl. Já tu rednecky potkávám a my sami se za ně považujeme.

  4. Tužka napíše,…seznam bylin, které používám. Především pampelišku, pak jitrocel, řebřiček, kopřivu, lipový květ, šípky, listy maliníku a ostružiníku. lopuch, meduńka, kostival, přeslička, kontryhel, podběl, petrklíč, třezalka, svízel, světlík. hluchavka.

    V kuchyni má své léčivé účinky,…z koření kmín, hřebíček, majoránka. Ze zeleniny, … mrkev, petržel, celer, zelí, Z ovoce, jablka, meruňky, maliny, borůvky, brusinky, další potraviny … oves, mák, ořechy. chmelové šištice….možná mi něco vypadlo ze seznamu,…když tak doplním.
    Tužka.
    Ano, na Asfaltového holuba myslím už ode dneška,….doufám, že se zadaří, že to zvládne,….

  5. Tak já také tady přispěji do mlýna a to jak proti škytavce. Velmi jednoduše. Kamarádka mně kdysi dávno poradila, že stačí abych dcerám, které jí měli v dětství docela často, dala napít jakoukoliv tekutinu a ony přitom ale měly obě ruce vztyčené nad hlavou. Smála jsem se tomu ale ono to fakt funguje, od té doby nic jiného v široké rodině nepoužíváme. Vždy to zabere. Ona to měla prý do své maminky.

      1. Na spáleniny,říznutí,drobné rány atd. je výborný Janův olej – teřzalku tečkovanou drobně nakrájet /všechno-květ,listy,stonek/,dát do lahvičky s uzávěrem,zalít kakýmkoliv olejem.Lahvičku dáme na 2-3 týdny na sluníčko a až olej získá krásnou tmavočervenou barvu je hotovo.Scedíme a popáleninu olejem namažeme.Nepálí jako jiné desinfekce /např. lihový macerát z arniky/, navíc nezůstávají jizvy.

          1. Bílý jogurt.
            Kamarádka na sebe zvrhla vřelý olej a bílý jogurt (opatrně roztíraný) jí hodně pomohl.
            Na spálení od slunce to funguje taky – ochlazuje a zároveň dodává do kůže vlhkost.

      1. Asi to bude na stejném principu, protože také musíte mít ruce alespoň trochu zvednuté. Jen je nepraktické, že na to musí být dva :D.

  6. Prosba:
    Kdo zítra můžete, posílejte zítra dopoledne všechnu sílu a energii našemu Asfalťákovi, bude ji moc potřebovat v celkové narkóze. Myslete na něj. Díky.

    1. Ládik!!!
      Tak to určité budu držet palce,ať to dobře dopadne.
      Přidám toto,jestli by s tím
      Vevča souhlasila,aby mohl pan Vidlák,něco použít z těchto nápadů, jak se je dají některé léčivé rostliny vypěstovat na zahrádce a použít k léčení, az bude psát další knihu.

  7. Ano, infračervené světlo je výborný lék. Já prodávám infrapodložky s délkou přes 900 nm, ty dokážou léčit hloubkově. Snižujou tlak, léčí ekzémy, otoky, prokrvují celý organismus a upravují metabolismus, čistí cévy.

            1. To bylo asi zas něco ještě jiného, takový stroj u dětského doktora ,nic to nedělalo, ale děcka musela sedět mezi takovými kotouči a prý to bylo na průdušky

    1. Muzete dat link, Roj?

      Sibylo, neni. Infracervene blizke zareni je velmi blizko cervenemu svetlu, a vydava jen malo tepla. Infracervene dlouhe je to, co se pouziva v teplometech a v lampach do kurniku a tak. Je horke, a musi se s nim opatrne.

          1. Pokud je to z drátu, je to vyhřívaná podložka. Ale tohle je z karbonu, ten nehřeje, jen září dlouhovlnným infrasvětlem, Samo je to studené, nškteří zákazníi tomu říkají „studené teplo“.
            Něco jako LEDka.
            Je to mnohem účinnější něž „obyčejné“ teplo.
            Kdyžtak mejl.
            roj@ Seznamáckej

  8. Tužka napíše,…paní Vevčo, četla jsem si,…a jaký milý potlach se Vám tady nastolil.
    Většinu zde napsaných zkušeností z příspěvků znám, dost jen z vypravování. Čechy, Morava Slovensko nejsou nijak veliké, a dobří lidé se s dobrými radami podělí.
    Upozornit bych chtěla jen na různé koketování s česnekem. Do direk v dolní části trupu bych ho rozhodně nedoporučovala. Na česnek je velice citlivý trojklanný nerv, tak ani ne na bolavé zuby nebo bolest v uších. Může způsobit obrnu přilehlých nervů. Ochabne část tváře, někdy povolí kůže na celém obličeji. A trvá to týdny, než se vše vrátí k normálu.

    Počkám, co kdo ještě napíše, vrátím se sem, něco připíšu. Své oblíbené byliny a pokrmy,…a taky dodám,…i pravidelný pohyb na čerstvém povětří dělá zázraky,….a ještě,….stáří není pro sraby, tak se mu bránit,…lze i humorem a dobrým naladěním,….mějte se vespolek fajn,…. Tužka.

  9. Nejprve přání všem ženám k svátku.
    Na chalupě mám na severní straně od roubenky lípu asi 250 let starou. Takže lipový čaj při každém nachlazení. Další léčivkou je heřmánek na krajích záhonů a třeba i mezi zeleninou. Zjistil jsem, že když jsou rostlinky maličké, snesou i přesazení na místo, kde nebudou překážet. Listy černého bezu si dávám na ránu, která se chce „podebírat“. Urychlí to hojení.
    Salát z hlávkového salátu vždycky doplním listy pampelišek. Na jaře je nejlepší špenát z mladých kopřiv. Podařilo se mi na zahradě rozšířit medvědí česnek, nejlépe se mu daří pod keři černého rybízu. Občas žena dává do polévky květy sedmikrásek. Máme na zahradě taky pár smrků a pod nimi na jaře rostou muchomůrky růžovky. Neznám lepší houbu.
    Protože mám problém s hryzci, nemohu pěstovat kořenovou zeleninu, protože mi úrodu sklidí dřív než já. Naštěstí na jahody, fazole, hrášek, červenou řepu a cibuli nejdou. Není větší radost, než mít v polévce zeleninu, která byla ještě před pár minutami na záhonku.

    1. Z černého bezu se dají připravit výborné kosmatice. Je to taková specialitka, buď na sladko, nebo na slano, v pivním těstíčku, klidně i se sýrem. Vysloveně sezónní jídlo.
      Chce to květ namočit v těstíčku, hodit na pánev, vzít nůžky a rychle odstřihnout stopku a silnější stvoly. Potom obrátit a je to osmažené krásně do zlatova.
      Nevýhoda je, že jde o dost tučné jídlo. Takže přílohu – brambory – namastit , ale trochu tatarské omáčky neuškodí.
      ( Samozřejmě v tom květu nesmějí být mšice!!!)

    2. na hryzce, slimáky a další předkusovače mých výpěstků jsem po x různých pokusech následně „vyzrál“ takto. Dřevěné vysuté záhony (prkna o síle cca 2cm), výška záhonu 60 cm, délka 150 cm, šíře 90 cm. Ošetřeno teakovým olejem. Postaveno na cihlový podklad pod dřevem. Pod celou plochou je oddrnovaná hlína. Žížaly tak mohou vzhůru do záhonu a nadbytečná voda zase v klidu odteče. Uvnitř kolem dokola vyloženo nopovou fólií proti vodě, aby nemohla ke dřevu. Na dně položeno jemné pletivo proti průlezu nechtěných strávníků s přesahem až ke stranám záhonu. Na pletivu cca 20 cm písku, navrch hlína. Zelenina se skvěle opečovává, je přístupnější a přehlednější. Jednodušší kontrola zálivky i hnojení. A hlavně mne nebolí záda. Záhonů mám celkem 9. Plně dostačující pro základní pestrost jídelníčku. Každý rok stačí vyměnit svrchní vrstvu hlíny do max. 5 – 8 cm.

      1. Fakt?
        Myslím, že ten odporný zrzavohnědý plzáček vleze všude. Jmenuje se Plzák španělský a je to po šoanělské chřipce asi to nejhorší, co Španělsko dalo světu.
        😀
        Navíc i hnusně chutná. Vnouček, když mu byl asi rok, tak se snažil jednoho plzáčka rozžvýkat, ale rychle ho vyplivnul a říkal eé.
        😀

          1. Když Vevčo, ten slimák je v Česku strašně rozmnožený. Sbírala jsem na zahradě každý večer 200 až 300 slimáků – celé léto, s neztenčenou intenzitou. Tam křemelina nepomůže.

            1. Tak potom jedine obehnat celou zahradu nejakym kovem, ktery ma v sobe dost elektrickeho naboje, aby je odradil. Nekteri lidi chvalej indicke bezce, ale zase druzi tvrdi, ze jich moc nesezerou…

        1. Španělský slimák asi nemá se Španěly nic společného, dříve se psalo, že vznikl křížením se slimákem černým.
          Plzák španělský byl identifikován jako Arion lusitanicus , když byl poprvé hlášen jako invazní druh ve Francii v roce 1956, [2] a proto je někdy nazýván slimákem lusitanským (např. [3] ).
          Současná shoda je, že pravý Arion lusitanicus je druh ze západní části Pyrenejského poloostrova. [4] [5] Průzkum slimáků z pohoří Serra da Arrábida v Portugalsku , odkud byl původně popsán Julesem François Mabille v roce 1868, ukázal, že pravý A. lusitanicus se od vetřelce liší svou vnitřní anatomií, tvarem spermatoforu . a počet chromozomů . [6] [7]

          Chybná identifikace byla poprvé rozpoznána v roce 1997 [4] a šířeji zveřejněna v atlasu britských měkkýšů. [8] Arion vulgaris byl navržen jako náhradní jméno.

          Ještě dnes se setkáváme s tím, že vetřelec byl údajně původně zavlečen se zeleninou ze Španělska. Tyto zprávy jsou obvykle založeny na zastaralých informacích publikovaných v literatuře před rokem 1999. Obecný název „Slimák španělský“ dále vycházel z nepodloženého předpokladu, že tento druh nebude žít pouze v Portugalsku, ale také ve Španělsku. Arion vulgaris se zdá být ve Španělsku vzácný. [13] Jiný název, který se někdy používá, je „Iberian slimák“.

          Stejně jako ostatní plicní hlemýždi a slimáci je to hermafrodit a tento druh má schopnost samooplodnění , [58] takže jeden jediný slimák může zahájit zamoření.

          Příchod A. vulgaris Kromě způsobení ekonomických škod byl často spojován se zmizením podobně velkého kongeneru Arion ater sl během několika let, alespoň na synantropních stanovištích. [53] Zatímco oba druhy koexistují, mohou se navzájem pářit [59] a produkovat plodné potomky. Je to z překladače, v angličtině je více informací.

        2. “ … je to po šoanělské chřipce asi to nejhorší, co Španělsko dalo světu.“
          Obávám se, že tzv. španělská chřipka ve Španělsku nevznikla … jen tam byla poprvé oznámena/označena … ty ostatní země to v té době radši „tutlaly“ !! Zlí jazykové povídaly, že přišla s naočkovanými vojáky z USA !! Tak já nevím …

          1. Spanelska chripka pry z Kansasu, od prasat…

            Ale prave jsem slysela hypotezu, ze umrtnost byla tak vysoka, protoze prave dali na trh aspirin (acylpirin) a jeste ho neumeli pouzival zdrzenlive, a tam tim spoustu lidi zabili. Je dost zaznamu o tom, kolik jim davali, tak snad se to vyjasni.

  10. Ahoj, přidám také jeden způsob léčby který je ryze český – vymyslel ho mgr. Čehovský – je velice jednoduchý a umí téměř zázraky.
    Není k tomu potřeba nic kromě znalosti jak správně aplikovat, čisté vody a širokohrdlá lékovka pokud si nepořídíte rovnou originální lahvičku.
    Jmenuje se to autopatie a já jsem si touto metodou vyléčil svůj zdravotní problém se kterým si nevěděla rady ani Česká medicína ani čínská medicína ani ajurvéda.
    Metoda je tak jednoduchá že mnozí ani nevěří že by to mohlo zafungovat a ani to nevyzkouší. Já jsem to naštěstí vyzkoušel i když jsem se tomu na začátku velice smál.
    Zde odkaz na video návod přímo od autora této metody.

    https://youtu.be/Tztf7cvdfiI

    Pokud by to někoho z vás zaujalo a chtěl více informací můžete napsat i mě. Tato metoda mě natolik zaujala že jsem si udělal kurz a radím lidem jak aplikovat tuto metodu. http://aham.cz

      1. Tohle si může aplikovat každý sám zadarmo, když někdo bude chtít tak mu i rád poradím – taky zadarmo. Je to tak jednoduché 👍 jen se musí vědět JAK. Vidím, že tu metodu nikdo z místních nezná 😁👍

  11. Dobré čítanie ….. u nás pred 60 rokmi u babičky sa používal na rôzne neduhy domáci tvaroh ktorý dokázal vytiahnúť hnisavé ložiská pod kožou 🙂 na žalúdočné neduhy sme dostávali „pití pro krávy a kozy“ zemežluč a fungovala výborne. Podmáslí na zrazenie horúčky 🙂 ……..

      1. Jak užívat Zeměžluč?
        Výsledek obrázku pro zeměžluč
        Příprava Zeměžluče

        Nálev – čaj připravíme zalitím 1 kávové lžičky sušené natě zeměžluči 1/4 l vroucí vody, přiklopíme a necháme 10 minut louhovat. Užívá se 2 – 3x denně, mírně teplý a neslazený, při nechutenství 30 minut před jídlem, na úpravu zažívání po jídle.
        JInak dejte do vyhledávače na wiki, je tam toho víc vysv+ětleno

  12. Díky, Vevčo, za pěkný článek ! Nějakou svou zkušenost s přírodní medicínou možná napíši později, já se hlavně snažím držet se znalostí a rad předků při práci na zahradě a při hospodaření. A napadlo mne napsat Vám,zda znáte několik mých oblíbených pořadů na toto téma, které vysílá Česká televize.Jsou to: Co naše babičky znaly a my jsme zapomněli, Herbář a Pečení na neděli – to je podle mého obzvláště krásně komponovaný, moudře a vlídně provázený pořad nejen o tradičním pečení v jednotlivých českých a moravských regionech, pravá potěcha srdce. Všechny ty pořady můžete, doufám, sledovat i přes internet na i – vysílání ČT.
    Moc se mi líbí vaše sousedské společenství, setkávání s pohoštěním, přátelské vztahy. Bylo by hezké dozvědět se víc, také se mi v Americe zdáli obyčejní lidé srdečnější a přátelštější než tady v Čechách,ale neměla jsem dost času proniknout k tomu,zda je něco tzv.pod povrchem těch úsměvů a přátelských slov. Možná to Vás zklamalo při pobytu v Čechách, že jste očekávala, že lidé budou podobně přátelští a rovní jako v Coloradu,a oni se tu chovají jinak..
    A taky by mne zajímalo,co na ta setkání Vy vaříte,zda nějaká česká jídla,a co nosí ostatní,co patří k nejoblíbenějším….typuju že nějaké casseroles. Bude hezké dozvědět se od Vás víc!

    1. Dekuju, Olgo, podivam se! Taky doporucim pratelum., kteri CT radi sleduji z Floridy.

      Kdyz jsme prijeli do Ameriky, Cesi dost pomlouvali Americany, ze jsou plytci. Ale po tech letech muzu rict, ze Americani se mi nezdaji o nic plytsejsi nez Evropani ci Cesi. A jsou daleko pratelstejsi, prijemnejsi. Lide temer vsude.

      Prave jsem mluvila s kamaradkou, ktera mela Cecha z Prahy na navsteve. Pry chodil po plazi a cosi se ucil. A lidi byli zvedavi, a ptali se ho, co dela, zapradali konverzace, vitali ho. Moc se mu to libilo.

      Americani jsou otevreni a pratelsti ke vsem. Skvoreckemu se to zdalo hrozne naivni. Ja se priznam, ze se mi Cesi domaci zdaji byt nerudni a nekomunikativni. Zaskocilo mne to. Nejsem uz na to zvykla.

      No, na ty potlucky hodne lidi bere vselijake ty casseroles (zapecene blivajzy, ale obcas moc dobre veci, napr. takovou bublaninu z kukurice). Anebo čili (pikantni fazole s mletym masem). Ja delam veci, co jsou jednoduche. Gulas, recky salat s olivama a fetou, zapecene chlebicky se salamem a strouhanym syrem (recept moji mamy), jednou jsem delala bagely (kulate housky s dirou uprostred) se syrovou pomazankou a kousky lososu, cibule a rajcat, propichla jsem to paratky… na priste se chystam upect zapecene brambory s vejci, rodinny recept. Co vy byste na potluck nesla? Ocenila bych napady.

      1. Já bych přinesla buchty. Je to i jídlo i zákusek. A v létě zeleninu ze zahrádky nebo jahody a nevařila bych nic.

            1. Buchty, to je skvely napad. Chlebicky a jednohubky, to je spis na party. Ty potlucky jsou vic podobne piknikum, akorat ze je jidlo povetsinou teple.

              Taky jsem si rikala, visnova bublanina a svestkovy tac. Na moucnik.

              1. A nebo já dělám na takové rychlé občerstvení taštičky s balkánským sýrem. Listové těsto, vykrájet kolečka(skleničkou) a dát do toho náplň z rozmíchaného balkánského sýra, cibule na jemno, vajíčka a koření čubrica. Přitisknout okraje a upéct. Vždy to má úspěch. Je to zase podle kolegyně provdané za Bulhara. Ta čubrica je skvělá, myslím, že směs koření, ale nevím jestli to seženete u vás.

                  1. Čubrica=balkánské koření do mletých mas,salátů atd.Složení-pískavice řecké seno,saturejka,chilli,max.15% soli
                    Balkánský sýr -původně z ovčího,ale nyní i z kozího a kravského mléka,bílý,slaný,hrudkovité konzistence,uchovává se ve slaném nálevu.Téměř totožná je řecká feta nebo mexická cotija.

      2. Vevčo, já tomu Škvoreckému hodně rozumím.
        I mně se žádají Američané takoví divní, s tím svým kípsmejling.
        Tady když je někdo smutný, nebo naštvaný, tak se neusmívá. Proč by měl?
        Já to vnímám jako takovou přetvářku, takové jako : Heč, jsem vysmátý jako lečo.
        Ještě na sto let starých fotkách se portrétovaní tváří normálně, důstojně, neutrálně.
        Dneska je úzus mít tlamu rozraženou od ucha k uchu a ukazovat dobře ošetřené zuby.
        Přijde mi naprosto bizarní, když Fialoví někde občani nadávají a on se zubí jako idiot a nazývá je přátelé milí. 🤪
        Sousedka je stará žlučovitá bába, všechny pomlouvá. Domovníka nemůže ani cítit a jeho družku nesnáší. Když ho vidí, tak se na něj cení a volá : Ahoj Péťóó!? Na chalupu? Tak pozdravuj Darju a hezky si to tam užijtééé !
        Je mi z ní blivno , ale v Americe by patrně byla za milou, společenskou osobu. Brrrr

        1. Hela: Ono se to s tim usmivanim prepisklo vsude. Je to takovy moderni nesvar. A co s tim udelali teflonovi politici, no to uz cloveka bere cert.

          Co mne taky v Americe hrozne vadilo, je, ze oni kdyz se potkaji, tak vzdy rikaji „jak se mate“ ale vubec nemaji zajem, aby na to clovek odpovedel. Pak jsem pochopila, ze pro ne je to jako kdyz my rekneme „dobry den.“ Taky necekame, ze nam ten druhy bude vypravet, jaky den vlastne ma.

          Pretvarka to ale neni. Oni jsou vycepovani byt zdvorili, a je to takove spolecenske mazadlo. Chapou, ze je zivot dohromady prijemnejsi, kdyz jsou lidi vuci jeden druhemu prijemnejsi. I urednici. Fakt. Na mne dvakrat v Cesku byli ridici autobusu tak hrubi, ze jsem byla sokovana. To by se zde nestalo.

          1. Vevčo, tady se říkal takový vtip :
            Američan : Jak se máte?
            Čech : Děkuji, dobře, nemohu si stěžovat. A vy?
            Američan : Také dobře, ale mohu si stěžovat.

      3. Já jsem dělala na dětskou párty pizza šneky z listoveho tésta.
        Těstovou placku jsem potřela rajským protlakem, na to plátky šunky nebo anglické slaniny, posypat kořením oregon, nebo klidně i tymiánem. Možné je i trochu posypat sýrem.
        Vytvořit roládu, dát do ledničky, aby se to dalo krájet na asi 1 cm kousky. Upéct v troubě, je to hned, dobře to vypadá a moc se s tím nenadrobí, je to tak dvě sousta.
        Ale ta náplň může být i vegetariánská. V tom případě potřít dušeným špenátem a doplnit nějakým pikantním sýrem. Jdou do toho i tence krájené žampiony a sýr, ev. šunky. Možností je mnoho.
        Vždycky se po šnekách jen zaprášilo. Nezbyl ani jeden.
        Z pilnosti se dají šneky na plechu potřít vejcem. Hezky to vypadá, ale není to nutné.

      4. Díky moc, Vevčo,za dlouhou odpověď !
        Jsem ráda, že jsem Vám mohla doporučit opravdu pěkné pořady české televize, stojí opravdu za podívání, zahřejí u srdce.Snad se podaří Vám i přátelům je přes internet sledovat.A napište pak jestli se Vám líbily. Z Ameriky si takové pořady nevybavuji, podobně zaměřená je Martha Stewart,ale to už je jiná úroveň,v těch českých je to více než jen o vaření a zahradničení o tradicích a regionální lidové kultuře,moc hezky dělané.
        Bohužel to srovnání americké povahy s českou jsem viděla podobně, povrchnost jsem moc posuzovat nemohla,ale rozhodně i tady od časů Škvoreckého ta všeobecná vzdělanost dost upadla. A my Češi jsme uzavřenější,je to jak s tím vínem, jež zprvu trpké zdá se…. Není nad to mít pár opravdu dobrých přátel,tady i tam.A umím si představit, že to nastavení na americké mezilidské vztahy Vám dělalo v Čechách potíže.Kromě přátelskosti se mi v Americe líbila také všeobecná zdvořilost a slušnost mezi lidmi,a to jsme byli na východním pobřeží.Slyšela jsem, že na středozápadě jsou lidé ještě mnohem slušnější.To by se mi líbilo.A Vy v tom asi žijete.
        O tom,co bych já uvařila nebo upekla na vaše sousedské sezení,budu přemýšlet a kdyžtak ještě něco napíšu. U mně je to jiné v tom, že já jsem mnohem víc než Vy spjatá s Čechami a tedy i s českou kuchyní a bylo ode mne v Americe zajímavé něco z ní ochutnat.Vy jste už spíš Američanka,tak tradiční české pokrmy asi nikdo nečeká. Já bych asi zkusila bramboráky,i když ty se dělají i v jiných národních kuchyních, třeba podobně v židovské. Nebo nějakou hustou polévku – klasickou českou bramboračku,gulášovku, zelňačku…S hrachovkou by byl asi problém kvůli hrachu,s kulajdou kvůli houbám…. Možná segedínský guláš i s klasickými knedlíky,ale to už byste dělala spíše pracnou osvětu než rychlé jídlo. Určitě by chutnal smažený sýr nebo květák s tatarkou, ale smažené se tam jí skoro všechno ,tak to není nic výjimečného. Možná v sezóně ovocné knedlíky,i když i to je dost pracné, ale myslím, že by chutnaly. A z pečeného – jiný je asi jen náš klasický štrůdl nebo buchty a kulaté koláče,ale to je vše dost pracné.
        Bude milé přemýšlet v době takových starostí o tom,co uvařit na potluck, třeba se přidají i další a na chvíli si odpočineme od politiky ….

        1. Když smažit květák v trojobalu, tak rozhodně růžičky syrové, to je pak úplně jiná chuť, než smažíte – li růžičky předvařené. Sakra, dostala jsem na něj takovou chuť!

          1. No,Katango, vzhledem k ceně květáku v supermarketech – nedávno v Bille 89,- Kč – bude už i ten smažený květák luxusní pochoutkou. Snad letos vypěstuju nějaký vlastní, sazeničky už rostou na okně! Pak zkusím Vaši variantu – obalit syrový. To neznám.

            1. Mi nechutnají takto usmažené, a klidně shňapu i vařený květák, ten mám raději než smažený. Jo ty ceny jsou děs 🙁

            2. Hmm květák, mně poslední dobou šmakují – brokolice a růžičková kapusta. Stačí povařit a posypat opraženou strouhankou a máslem. K tomu jen tak brambor.

        2. Olgo, tradicni ceskou kuchyn ode mne necekaji, ale kdyz jsem udelala gulas, tak si pochutnavali. Zkusim priste segedinsky.

          Ano, na zapade jsou lidi milejsi, je tu vic prostoru a min stresu. A Jizani jsou zase neuveritelne zdvorili ke starym damam. 🙂

          Moc diky za dalsi napady! Ty bramborove placky bych mela zkusit. Ovocne knedliky si nezaslouzej. Ty sezeru sama. 🙂 Mnam mnam. Jen se tu tezko shani tvrdy tvaroh (na strouhani).

  13. Jenom připomínám, že bylinkářství je v EU potlačeno, neboť se na něho vztahují stejné regulační směrnice jako na průmyslově vyráběné léky. Pokud vám babka kořenářka na sáček lipového květu napíše k čemu slouží, pak jí lze zatnout tipec.

    1. Jo, za tohle informacni embargo jsem ojrosoudruhum fakt vdecnej.

      Bezne vypiju spoustu ruznych bylinnych caju, vicemene na chut. Jednoho dne jsem uplne nahodou zjistil, ze repik mi „nedokumentovane“ (aspon z toho, co je psano na obalu) pomaha s jednim zdravotnim problemem. Jak pocitove, tak i s laboratorne meritelnym prinosem.

      Potreboval bych zjistit, kolik toho muze clovek vypit, popr. jaka jsou rizika, kdy toho clovek vypije az moc, ale vlastne nevim, kde se k tomu muzu dozvedet spolehlive info.

      Ciste nahodou, nevite nekdo? / Nemate nekdo tip na chytrou knizku?

      Dekuji.

      1. Tak u bylin je právě problém, že nikdy nemůžete vědět, kolik té drogy v tom máte. To je proměnlivé a záleží na mnoha faktorech při pěstování, zpracování i skladování, takže se to doporučuje jen jako podpůrná léčba. A řepíku byste asi víc jak 2 litry denně nedal, takže vás ohrozit nemůže. Ale třeba náprstník nebo pozitivní na některé čínské čaje sem dovážené, tím už byste se mohl i otrávit.

      2. Pani Juliette rika pro repik: hrst repiku do 1 1/2 salku vody ci podmasli, svarit, az zbyva jen 1 salek.

        Chevallier (Encyclopedia of herbal medicine) rika: velkou lzici repiku do 1 salku vody, povarit 20 minut, brat ne vic nez 450 ml denne, a ne dele nez 3 dny.

      3. A co se knizek tyce, prisla jsem na Josefa Antonína Zentricha, ktery ma velice dobre rady. Napsal radu knizek. Pry meli kdysi ve Slusovicich dokonce alternativni kliniku, kde on pracoval. Nevi o tom nekdo vic?

        1. Našla jsem tohle, je už bohužel mrtvý , zemřel před 11 lety.
          https://knihy.heureka.cz/herbar-lecivych-rostlin-7-josef-a-zentrich-jiri-janca/#prehled/
          Popis produktu

          Nejucelenější herbářové dílo v historii českých zemí korunuje poslední společný díl obou autorů, který nese výstižný podtitul RECEPTÁŘ.

          Stovky rad a receptů na léčbu a prevenci celé řady nemocí jsou provázeny stránkovými odkazy na předešlé díly.

    2. Doporučuji eshop prodejbylin. Mají tam spousta různých bylin a rostlin. Já tam kupuju čistou hennu a pak koření, třeba plnej pytlík majoránky, voňavé a chutné, za pár šupů. Dtto tymián, římský kmín atd. Ale návody se tam taky nedočtete, to zase jo.

    3. Jeste pred nejakymi triceti lety bylo Nemecko velice na vysi, co se bylinek tyce. Delali tam poctivy vyzkum, a v Americe se od nich ucili. Pak se EU zacla roztahovat.

  14. Na přírodu moc nevěřím, můj dnešní prostředek proti všem neduhům je Brufen.
    Ale fakt je, že od té doby, co jsem začala ve velkém požívat česnek, jsem nedostala ani rýmu.
    Speciální česnečku, která má takové grády až málem slzím, si připravuji nejmíň dvakrát týdně.
    Drobně nakrájím asi dvě brambory, přidám 50 gr taveného sýra, dám vařit. Přidám kousky stroužků česneku, které mi zbydou po nastrouháni na malém struhadélku. Vsypu lžičku pepře, klidně i trochu chili, zahustím ovesnými vločkami, někdy smíchanými s lžičkou hladké mouky.
    Kdybych mohla solit, tak bych část pepře nahradila solí, ale to nemůžu. Tak tam aspoň naliji trochu Magi, v blahé naději, že nesolím.
    😀
    Až když jsou brambory měkké a polévko/ omáčka dovařená, vložím zbytek jemně nastrouhaného česneku, aby byly zachovány vitamíny, ostrá chuť , zkrátka aby ta česnečka měla pořádné grády. A to tedy má!
    😛
    ***
    Dotaz na Vevču:
    Jak je to v Americe s loupáním brambor? Tady se pod názvem americké brambory servírují plátky neloupaných brambor.
    Já už považuji loupání za zlozvyk a čistě omyté brambory s hladkou slupkou zásadně neloupu. Domnívám se, že lidskému organismu prospívají i tzv. balastní látky = slupky.

    1. Nejsem Vevča, nicméně něco taky vím: V Americe si můžete koupit instantní bramborovou kaši v krabici, která je taky z neloupaných brambor. Když jsem tam kolegům sdělil, že brambory loupám, ptali se mne proč se zbavuji toho nejlepšího. Na druhou stranu, vařené brambory ve vodě neznají.

      1. Díky!
        Vzhledem k cenám plynu už nevařím brambory vcelku, moc dlouho to trvá. Vařím je pokrájené na drobně kousky, je to hned , stačí minuta – dvě a nechat dojít.
        Brambory na loupačku už jedině do salátu.
        Něco jako americké brambory jsem připravovala za totáče dětem. Energie byla levná, takže :
        Plátky syrových brambor vyskládat na pekáč, pokapat olejem, posypat strouhaným česnekem, protřepat a šoupnout do trouby.
        Pokrm je krásně zlatavý do červena, voní to a dá se to jíst jen tak. I když Kysela okurka tomu neublíží. Takové ňam jídlo před výplatou.
        😀

      1. Připouštím, že pro ty, kteří se rádi líbají, není česnek právě ideální. K těm ale já už nepatřím, tak si mohu dopřávat tu aromatickou zeleninu co hrdlo ráčí a žaludek snese.
        😀

          1. Jestli jste se rozdělila s frendbójem, tak to bylo OK.
            Moje vnučka tomu čemu se dříve říkalo kámoš říká frendbój. Ale určitě dělají ty stejné věci, jako jsme v jejich věku dělali i my.
            😀

    2. Helo, neni to legracni? Ja jsem se s Americany nikdy o loupani brambor nebavila, ani mi nenapadlo, ze by to tu bylo jinak. Americani maji radi moucne brambory (jako Irove), ktere se pecou v celku, nariznou, a da se na to kysela smetana.

      Ja se osobne moucnym bramboram vyhybam, a pamatuju, ze nam to kdysi chvili trvalo, nez jsme objevili ty cervene, jako evropske. Povetsinou jsou ceske brambory chutnejsi nez zdejsi. I kdyz posledni dobou se tu najdou i rohlicky.

      1. Já jsem kupovala nejvíce Yukon gold,ty byly takové univerzální.Ty moučné, bílé, kterých byla v obchodech většina,byly na mashed potatos,bramborovou kaši, nejoblíbenější bramborovou přílohu. Za více než trojnásobek ceny se tehdy prodávaly malé lahůdkové brambůrky,ty se podávaly vařené i se slupkou,jinak bych řekla, že se brambory také loupaly, mnohé velké odrůdy měly slupku tuhou.Ty drahé lahůdkové jsem koupila jednou , polovinu nasázela do záhonu a pak už byly pořád zdarma.

      1. Chce to pečlivě vydloubnout všechny klíčky a případné kazy slupky. A pořádně vydrbat pod tekoucí vodou ostrým kartáček.
        Ale je s tím pořád míň práce, než s loupáním. A také minimální odpad.

    3. Ano, česnek. Maceruji ho spolu s čili paprikou ve slivovici a každé ráno na lačno 20 kapek do čaje s lžičkou medu. To je lék i proti smrti 🙂

  15. Cukr na škytavku mi radila už moje babička. Vždycky, když jsem měl škytavku, říkala, dej si kostku cukru do pusy a nech volně rozpustit. Babička tu není už 32 let a já to stále úspěšně používám. Zadržení dechu funguje taky, ale je potřeba vyržet se zadrženým dechem, přes ten moment kdy se chce škytnout.

    1. A ještě na ten cukr pár kapek Francovky a bylo to na vše, včetně srdeční slabosti. I to svědění nohou by určitě vyléčila samozřejmě bez cukru. Na http://www.alpa. cz nacházím spoustu medicínky a mají to tam o hodně levnější nez v krámě, třeba DM drogerie nebo Teta, ty sice drží stejné kartelové ceny,ať spolu nemají společné nic, ale vše o pětinu dražší než v eshopu.

        1. Ještě lepší byly Hofmanské kapky. Už se to asi neprodává, ale bývalo to součástí každé závodní lékárničky.
          Jako asi sedmnáctiletá jsem na ně chodila a potom jsem viděla na revolverovém soustruhu vrták dvakrát a závitnik nejmíň třikrát.

          1. Teď jsem se dočetla na Wikipedii, že se tím dá čistit i optika. Tak fakt je, že hlavu jsem po těch kapkách měla vyčištěnou dočista dočista. Asi dva v jednom. Nebo tak něco.
            😻

              1. Jarmila Glazarova psala, ze hofmanske kapky byly tak popularni, ze si pani velebnicci stezovali, jak tim lidi citit. (to by bylo nekdy ve tricatych letech)

                1. Kamarádka z dětství chodila s nějakým Hofmanem, pak si ho i vzala. Říkala mi, že si od kamošek tehdy hodně užila s neustálými dotazy, jak jí šmakovaly hofmanské kapky.

            1. To by nebylo moc veselé vyprávění. Ale práce se mi líbila a byla jsem omráčená z prvních vlastnoručně vydělaných peněz. Hned jsem běžela před Tuzex, směnila 200 Kčs za bony a zakoupila si konečně první džíny. A ještě jsem velkoryse dala stovku babičce, u které jsem v té době bydlela a která mi poskytovala snídaně a večeře.

              1. Nechci samozřejmě naléhat!

                Ale ani za mýho mládí, tedy v Šedesátkách,nebylo vůbec běžný (snad i možný), aby mohla sedmnáctiletá holka oficiálně postavit k soustruhu … a pokud sem chodí číst mladý, nebylo by úplně od věci, aby se dozvěděli, jak se to mohlo tehdá vůbec přihodit.

                1. Tuhle bylo v roce asi 66-67.
                  Na obrobně pracovaly i patnáctileté, pokud měly tak špatný prospěch, že se nedostaly ani na žádný učební obor.
                  A byly tam i staré babičky, které už ani nedokázaly pořádně stát na nohou celou směnu. Seděly na stoličce a pomocí vrtáku odhrocovaly podložky, pilníkem začišťovaly různé výlisky , šlo jim to rychle a v úkolu si vydělaly slušný peníz.
                  Tenkrát bylo běžné, že pracovali všichni. Neexistovalo válet se na kanapi.

                2. Blbíši, už vím, na co narážíte.
                  Tenkrát byl svět jste normální, práceschopný byl skoro každý.
                  Dneska by duševně zpomalený člověk nebrousil kontakty, ani nevozil vozík se šponami a nezametal dílnu. Dneska by hačal někde v chráněné dílně, tvaroval voskové svíčky, navlékal korálky a skákaly by okolo něj tři dobře placené slečny z nějaké bezva nezyskofki.
                  Ách jo. Ó my se máme. Pokrok nezastavíš. Snad až dojdou prachy.

                  1. … ano, kápla sete na to úplně přesně. Já tohle samozřejmě vím, protože za mě se vycházelo ze školy zcela běžně i z šestý třídy (bylo úplně běžný, že nás nepropadlý mlátili po hlavách propadlíci, který nás převyšovali o dvě hlavy), protože tenkrát zkrátka platilo, kde nic nebylo, ani Bůh s tím nic nenadělal … bylo to přesně tak, jak píšete!

                    Ale abych řekl pravdu, nezažil jsem, že by se děti škraloupovitých tehdy nedostaly ani na učební obor, to opravdu si už nevzpomínám! Zbylo pro ně vždycky kominictví, nebo opravárenství zemědělskejch strojů a pro holky kuchaření! A právě proto mě ten soustruh u Vás v sedmnácti hodně zarazil!

                    1. Některé děti ale ten učňák nezvládly. Ať už kvůli prospěchu, nebo jim nešla praxe, nebo je vyhodili kvůli problémům s kázní. V takovém případě šly raději rovnou do pracovního procesu. Byl to vlastně i můj případ. V práci se mi líbilo víc než v učňovské škole.

                    2. Taky jsme měli takovou dívčinu na základce a lezli jsme ji na nervy písničkou na motivy Carmen: Alča je drak šestihlavej…
                      My byli na prvním stupni, tuším 4.třída a ona měla 14 let a byla blondýna, cikánské děti tam byly také, ale ty skočily právě tou 4. třídou, kam se poděly to už nevím.

                    3. … to jó, s tím taky nemám problém, ale nemohu uvěřit, že Vás pustili v sedmnácti k soustruhu

                    4. Nejdřív k vrtačce, šlo mi to, tak potom k soustruhu. Revolverový soustruh je malý a se vším poradí nástrojář anebo mistr. Není to žádná věda.

              2. Možná by si vevča francovkou vyléčila i gynekologické problémy. Když tam snese česnek ( ten já syrový nesnesu ani v žaludku) takže nakapat na tampón a vyzkoušet, tohle já nevím. Jinak jsem Francovku zkoušela fakt snad na všechno.

                1. Ja taky cesnek moc nesnasim v zaludku. Musim vas ujistit, ze „tam“ mi to nedela problemy. 🙂

                  Znam ale pani, co si vylecila zapal plic cesnekem. Chodila k ni kazdy den bylinarka, ktera naplnila entericke kapsle cerstvym cesnekem, aby se ji to dostalo primo do strev, a neposkodilo to zaludek.

                  1. Mně zase jeden Bulhar řekl, že česnek je výborný na kuří oka. Přiložit na otlak, pevně zavázat a plátek česneku to kuří oko vytáhne ven. Ale je prý to drastické a ne každý to vydrží. Ten pán byl pingl a vyléčil si tím bolavá chodidla. Prý.

                    1. Helanov, to mi někdo kdysi poradil, že na bradavice je dobrý rozdrcený česnek se solí. Tož jsem aplikovala a pak vyrazila na vlak. Došla jsem tak 200 metrů a pak metelila zpátky domů, abych tu směs z bradavice fofrem smyla. Byla to příšerná bolest.

                    2. Pry jsou bradavice virove. Tak treba na to cesnek fachci. Ale ja jsem zakopala pod okapem provazek s uzlikama, co bradavic, to uzliku, a az zhnila, tak bradavice sesly, a uz se nikdy nevratily.

                      To podle moji mamy, ne podle Huckleberry Finna. 🙂

      1. Marihuanu je nutné kvůli přeměně THC na tu druhou složku vařit nejlépe ve vepřovém sádle, to sádlo mi poradila lékárnice, 3 HODINY.
        Né méně, neb to bude mít furt ty omamné látky.

        Marihuana se rozpouští v tucích, alkoholu a tuším i v petroleji (ale to už si nepamatuji přesně).
        Já jsem na ten ekzém tu potvoru jeden rok pěstovala. Je to samičí a samčí rostlina, tedy je dvojdomá a největší obsah THC má samičí rostlina v šišticích, snad to píší dobře. Smrdí potfora po fermeži či terpentýnu.
        Měla jsem ji v pařeništi a vyrostly dvě bestie, skoro tak velké jako ta obří slunečnice. Byly košaté a skoro nic v tom pařeništi už pak nerostlo. Když se lidé začali zastavovat u plotu, bo my jsme u cesty 2.třídy (zastavovali i auta a autobusy a soused varoval, že na to je zákon, raději jsem je vykopala a sušila v pergoli, tu máme krytou. To byli samci, oni mají jiné květy.
        Samice vyrostla jen jedna, ty šistice, nesmí dozrát, ty jsem prodala kolegovi z práce, později ho vyhodili za užívání omamných látek :-/ .

        Stačí na drogu bohatě ty listy, nejdříve jsem měla z webu Eko-koza přímo základ pro ty mastičky, pak už to neměli. Měla jsem ty listy ve vodce, ona má pak tmavě zelenou barvu a díky lásce manžela nebožtíka k alkoholu, jsem ji schovávala. Ten výluh trvá asi 14 dní, přesně nevím, bo jsem vždy zapomněla kde jsem to vrazila. On to občas našel a vypil, nemůžu sdělit zda byl zhulený či opilý, vypadal stejně i po jiném chlastu.

        3hodiny jsem to pak opatrně vařila ten alkoholový výluh, raději jsem tam dala trochu vody ze začátku a vařila poctivě ty 3 hodiny a hlídala jsem to. Úplně stejně se to připravuje v sádle, jde to dělat i v troubě. Akorát mi bylo pak líto toho tuku, neb ho zůstalo hodně na těch listech. Tak raději rozpustit v alkoholu, přecedit a vařit poctivě a ke konci přidat to sádlo. Sádlo nesmí být solené.
        No a pak výsledný produkt nalít do lékových mističek, používala jsem i malé skleněné lahvičky od svíček, občas se prodávají. A s uzávěrem, kdesi jsem četla, že se má použít malé množství alkoholu na potlačení plísní a podobně.
        Ještě jsem viděla video z Ameriky a ten pán používal rýžovar. Video bylo přeložené, tehdy ty weby na pěstování fungovaly. Nevím jak teď.

        A to nejlepší v uvozovkách na konec. Po asi sedmi letech mi ty mastičky ekzém zhoršovaly, asi před 4 lety a kožní lékařka mi řekla, že po 7 letech už toho má kůže dost a začne stávkovat a předepsala mi kortikoidy. No tak už tedy nepoužívám ani kortikoidy, neb se mi nechce chodit s takovou chorobou po doktorech co 14 dní či měsíc, dříve říkala, že pokud se to zlepší, nemusím chodit vůbec.
        Používám indulónu, tu modrou, základní. Mám ekzém jen v zimě.

        1. Evix: To je krasny navod, dekuji! Znam jednu pani (v Cesku), ktera si to taky pestuje na zahrade, nalozila to do alkoholu, a lecila si tim artritidu a bolesti po operaci (teda jako mazani). Pry za nekolik mesicu se z toho dostala. Dnes je ji pres 80 a je ciperka.

          A jaky ekzem mate? Ja bych predevsim zkusila velke davky biotinu. Zvlast, je li to ekzem seborhoicky. Kortikoidy dlouhodobe nici plet (a skodi i organum a kloubum). Ale to vam jiste rekli. Takze lip, kdyz nemusite. Ekzem je zabirak, vidte.

          1. Mám Vevčo atopický ekzém a nikdy mi nedělali testy, prostě se paní doktor podívala a řekla diagnózu. Existuje i chladová alergie a projevuje se jako ekzém v zimě. Tak mi to řekla paní odbornice.

        2. „3hodiny jsem to pak opatrně vařila ten alkoholový výluh, raději jsem tam dala trochu vody ze začátku a vařila poctivě ty 3 hodiny …“
          Po třech hodinách (nemáte-li to pod zpětným chladičem, aby vám ten alkohol opět stékal zpátky), tak tam nic již nebudete mít !! Sorry jako …

          1. Tak to zkuste a uvidíte. Nejlepší je napsat něco a nemít to vyzkoušené. Marihuanu můžete pěstovat ve foliovníku, není tam tak vidět.

  16. Asi bude lepší, vážený, když to zdejším holkám napíšu sem k Vevčině UV-lampě, jablečnýmu voctu či kvasinkový infekci, neb se domnívám, že furt lepší, než pod dnešní Vidlákovu agitku, takže:

    Všem holkám,

    … dneska mi vnouček stál za zády a prej:
    dědo, co kreslíš?
    … a já, že schody
    a kam ty schody vedou?
    … a já, že do nebe

    a … a nějak sem se zasnil a byl jsem zase mladej a slyším flák romantickejch Šedesátek, kterým dělá Kopecký všem holkám díru do hlavy Takovýma schodama do nebe:

    https://www.youtube.com/watch?v=rOnz892PZXY&ab_channel=V%C3%A1clavMal%C3%A9%C5%99

    Vono totiž postavit dobrý schody vyžaduje už umět řemeslo a pokud dokážete těma schodama přivést některou do nebe, pak je to rozhodně i pořádný umění. Věřte mi, poněvadž (už) vím, vo čem píšu!

    A tak bych vám přál, vy všechny holky, aby bylo furt hodně kluků, který vám ty schody do nebe budou chtít napořád stavět … a nejen na svátek.

      1. Moje schody jsou točité, dřevěné schodnice jsou vetknuty do centrálního nerovného dubu a nevržou. Dub je 2 ocelovými čepy zajištěn do betonu na prolitých hurdiskách a ty jsou podepřeny ve sklepě svislou trubkou 159/4,5, na jejichž koncích jsou navařeny roznášecí desky z brzdových kotoučů Nissan Terrano. Celé to spočívá na základu z prostého betonu 70x70cm, hl. 90cm, ve sklepě.

          1. … jasně,

            tudle sem byl pro vnoučka po „O“ (=obědě) ve školce a školka zavřená. Tak zvoním na zvonek „třída“ … a NIC … tak zvoním na zvonek „kancelář“ … a vono taky NIC … a tak zvoním na zvonek „kuchyně“ a … a příde mi otevřít taková velice tlustá teta a prej:
            co si přeju
            a já, že du pro vnoučka a vona se na mě podívá a říká:
            tedy vařit tomu vašemu klukovi je jedna radost, tuhle mi povídá … tedy teto, tohle nebylo vůbec dobrý (*/), ale co se dá dělat, nakonec sem to snědl, protože u nás se musí všechno jídlo dojídat, protože děda má cukrovku a je vzteklej, když jídlo po nás musí dojídat

            */
            v tý školce mají takovou šáhleaktivistickou ředitelku a ta školku přihlásila do takový debilní (zřejmě) neziskovky, či jak se ta zisková parta kolem „SPRÁVNÝ VÝŽIVY“ jmenuje, a tak děcka třeba dostanou k obědu JEN chleba s holejma fazolema a podobný blafový kombinace, který vnouček u babičky a dědy nedostane ani náhodou (leda tak z pořádnou klobásou,paprikou a s ostrou omáčkou jako guláš. Třeba teď měl narozeniny a zbožně vydechl: jé babičko … svíčková s brusinkama (von je totiž omáčkovej)

            P.S.
            samozřejmě, že pro Fidorku tohle u nás neplatí, tu naopak musím velice chytře před úplně všema schovávat … ta je jen za odměnu (nebo jen pro dědu) … ale vykládejte to takový Sibyle, protože když děcka holt nechtěj, tak nechtěj, přes to u ní ( a nejen u ní) nejede vlak = mají přeci svobodu, žejo? … a to i kdyby se před jídlem nacpaly čokoládolu a bonbónama, nebo to jídlo měly rovnou vyhodit do koše a vzápětí se nacpat třeba hranolkama s kečupem z Mekáče a zapít to tou sladkou vše rozleptávající kokakolou

            P.P.S.
            a vůbec nejraději sem, když se u nás se dojídá systémem „myčka“ … třeba minulej tejden nám to předvedla ta úplně nejmenší na rajský … to bylo tak, když talíř doslova vylízala do leskla

            … to víte, u nás v chudých kamenitých horách si ještě furt dáváme bacha, aby nám tu rostly rovný stromy

            1. Na naší základce jsou na výběr vždycky tři jídla. Rodiče doma na internetu vybírají oběd pro svoje děti.
              Děti samozřejmě nejraději rajskou omáčku s těstovinami, pizzu a takové věci.
              Jednou byly v nabídce buchtičky se šódó.
              Nikdo si je nenapsal, jen učitelé, dětem rodiče zaškrtli rybí filé a ještě něco masitého.
              Když děti viděly tu hromádku zlatých buchtiček a krásnou, sladkou, žlutou omáčku, tak celý stůl začal hromadně brečet. Prvňáci jsou ještě plačtiví a brek je nakažlivý, slzelo asi 20 dětí.
              Pančelka přinesla z kuchyně rychle mísu buchtiček, každé dítě dostalo pár kouskú jako moučník.
              Kuchařky se smály, že prý se to stává každý rok. Že se děti seznámí s tím lahodným pokrmem až ve školní jídelně. Takže jsou na to už připravené.
              😀

              1. … no vidíte
                a zrovna dneska se mi manželka při snídani ptala, jestli bych neudělal večeři, když je ten svátek … a přitom jako správnej cukrovkář bych si zrovna dal taky ty buchtičky s krémem … ale tak už to bejvá, nic není dokonalý, co se dá dělat!

                Ale teď mi napadá, že bych to na ní s tím pláčem taky zkusil?

                1. Buchtičky dneska koupíte na tácku v marketech upečené. Ale není to ono, domácí jsou domácí, jenže kdo se s tím má piplat. Dnešní mamky určitě né.

                1. To já taky. Nebo zemlbábu, nebo ovesnou kaši , které jsme říkali m@dka.
                  😀
                  Dneska ale děti ty buchtičky neznají, tak jim to chutná. Berou to jako něco extra.

                  1. Haha. Tak ta m*dka k nam na Moravu nepronikla, ani ovesna kase. Ugh — tu snasej jen Skoti.

                    Zemlbabu jsem mela docela rada. Babicka mi ji delala, asi proto.

                    1. Když byl (ještě za bolševika) u nás na návštěvě kamarád Holanďan, žena udělala zemlbábu z loupáčků a na talíři mu je dala se šlehačkou. Sežral toho půl pekáče, tak mu to chutnalo.

                    2. Taky jsme měli sousedy, co k nim jezdili Holanďani a ti tady žrali jak sjednaní. I zkažená vajíčka se šnytlíkem pro ně bylo michelinovske jídlo. Domu jeli za 14 dní a pásek posunutý o 3 dírky. No a prý Holanďanky vůbec doma nevaří, ohrivaji jen polotovary. Tak když dostali tady na návštěvě něco domácího, tak vrněli blahem.

                    3. Pepánku, tady ale šlo o školní jídelnu a celý oběd i s kompotem stál 3,20 Kčs .

                    4. Povídá Angličan Skotovi: „Pfff, vy jíte ovesné vločky. To my dáváme leda tak koňům!“ A Skot bryskně kontruje: „A proto jsou angličtí koně a Skotové nejlepší na celém světě.“

            2. Mňam, svíčková, to je u nás taky systém myčka. A dojídat se u nás musí taky (ale bohužel by se dalo říct, že jsem třetinu života s nima proseděla u stolu, protože to stále držely v puse a nechtěly kousat a polykat).
              A znova musím poznamenat úžasný dědeček a asi i babička. Moje děti už mají jen jednoho dědečka… takže závidím a vůbec mi nevadí nějaká Fidorka 🙂 Mám naprosté pochopení, protože já takhle nedám úplně obyčejnou mléčnou čokoládu z Lidla (parádně se rozpouští do kafe a to je taková moje odměna) a děti můžou téměř plakat a házet vyčítavé pohledy (mají svojí a jistě lepší) a dostanou jen malinkatej kousíček (krkavčí matka, já vím). Před Vánoci s jejich otcem objevili moje tajné zásoby, vymysleli z ní cukroví (rozpustili, přidali burizony, sušené ovoce, oříšky) a dali tomu název „Maminčiny slzy“….

    1. Ano, schody jsou umění. Strýc na Slovensku si je vymyslel sám na půdu, bo na čo akého si remeslníka a jelikož měl dva metry, udělal si je na míru. Zvedat nohy skoro půl metru na výšku je nepříjemné a zpátky zase měl člověk dojem, že padá z každého schodu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *