Koncept…

Původně měl tento článek vyjít včera, ale bylo zapotřebí vytěžit téma jedenadvacátého srpna a všeho, co s tím souvisí. Včera tedy vyšel článek o Českém rozhlase, který tentokrát není bráněn národem proti okupaci, ale je bráněn před národem vrchním převlékačem kabátů, dozimerickým mafiánem, pirátským vyfetlem a přehlídkou vydlabaných dýní. Porušil jsem tradici posledních čtyř měsíců a přesunul jsem pravidelný report o rekonstruci Vidlákovny na dnešek.

Přátelé, máme za sebou konzultace se všemi odborníky na výstavbu, vypořádali jsme se s milionem předpisů a požadavků, vyhověli jsme stavebním normám, hasičům i hygienikům. Splnili jsme požadavky na energetickou náročnost (energetický štítek, neboli PENB), hádal jsem se o zachování vzhledu i genius loci celé sýpky, bouchal jsem pěstí do stolu, odporoval jsem naší projektantce Martině, byl jsem na ni drzý, lichotil jsem se do přízně všem možným úředníkům… zkrátka absolvoval jsem bláznivé kolečko po české stavební byrokracii a zjistil jsem, že jsme sýpku koupili za minutu dvanáct, protože za dva roky už předpisům vyhoví jedině multimilionáři nebo korupčníci.

Každopádně, máme to za sebou, našli jsme si cestičku rozumných řešení bez poraženeckých kompromisů a tak vám dnes mohu představit koncept Vidlákovny jako takové. Nákresy najdete pod dnešním článkem. Zbytek dnešního textu už budou jen nadšené litanie jednoho obskurního blogera, který je hrdý na to, že přežil bez úhony střet s českým stavebním zákonem a díky takřka terapeutické péči několika projektantů a odborníků dosáhl svého. Kolegové, děkuji vám za to. Měli jste to se mnou těžké.

Na nákresech najdete přízemí a první patro sýpky. Ostatní prostory budou tak či onak sloužit jako zázemí pro každodenní fungování. Vidlákovna musí být trochu jako Svatobernardský klášter. Musí být otevřena 365 dní v roce. Přízemí bude bezbariérově přístupné od venkovního parkoviště a kromě míst k sezení u poctivých stolů bude k dispozici i dostatečně vybavený kuchyňský kout. Nebude se tam vařit, ale budeme si tam vařit. Ano, přesně takhle jsem to chtěl napsat.

Sál v přízemí je akorát velký, aby nás tam nebylo jak do mariáše, ale zároveň je dost malý, abychom se všichni slyšeli, nikdo nebyl odstrčený v koutě a nikdo nebyl opomíjen. Ať přijedete, kdy přijedete, vždycky bude otevřeno a nikdo nebude sedět nad prázdným talířem a s prázdnou sklenicí. Bude to váš prostor, abyste si mohli popovídat, povzbudit se, potkat se se stejně smýšlejícími lidmi a načerpat síly.

Zároveň je sál akorát dostatečný na všemožné akce. Od kurzů vaření, či výroby marmelády, přes zabíjačky, vepřové hody, svatby, pohřby, vzpomínkové akce, sledování hokeje, výměny domácích produktů, až k přednášce Petra Druláka, či setkání s našimi politiky, abychom si o nich sami udělali obrázek. Rok má dvaapadesát víkendů a já počítám, že pětačtyřicet z nich se bude něco dít. Máme prostor pro všechno. Zemědělství, politiku, prepperství, zručnost, gastronomii i normální odpočinek… takhle nějak si představuju terapeutické prostředí.

Každý den nebudou akce, ale každý den bude otevřeno. Vidlákovnu stavíme, aby někdo dělal to, co měl dělat Český rozhlas, co měl dělat Člověk v tísni a co měla dělat církev svatá. Prostě, aby se sloužilo národu i lidu.

Srdcem přízemí budou velká kachlová kamna jako hlavní zdroj tepla pro celou budovu. Vzhledem k tomu, že musíme mít zatepleno, protože jinak by se na nás Uršula tak moc zlobila, že by nám to nezkolaudovala, bude zatepleno tak, aby ta kamna sama o sobě stačila pro celý objekt.

Pokud se vám nebude chtít z příjemné společnosti domů, tož si vyběhnete po schodech do prvního patra, kde bude k dispozici osm pokojíků pro přespání. Ne, neděláme ani hotel, ani penzion. Děláme si v podstatě rekreační zázemí, aby byla k dispozici postel, čisté povlečení a soukromí. Abyste se mohli po probděné a prozpívané noci zušlechtit před zrcadlem a odjet domů v lepším stavu, než jste přijeli a odvezli si kus povzbuzení a dobrého rozmaru.

Budeme si rozpočítávat režijní náklady, nikoliv zisk. Přespávat se bude za cenu spotřebované vody, tepla a vyprání povlečení. Jíst se bude za nákupní cenu rohlíků, špaget, či piva. Je to zázemí pro naši komunitu. Kdyby byly Vidlákovy kydy fabrikou, tohle je naše rekreační chata. Každý, kdo přispěl prací či penězi na tento projekt, každý, kdo byl v dnešní blbé době optimistou a nestaral se jen o sebe, ten se kdykoliv dozvoní a kdykoliv bude mít otevřené dveře.

Doufám, že jednoho dne se kolem Vidlákovny bude pást stračena, v chlívku budou chrochtat vepříci a k snídani bude omeleta z domácích vajec. Na louce pod ovocnými stromy bude možné si postavit stan a u plotu bude pruh obdělané půdy, který dodá dostatek zeleniny i bylinek. Ale to samozřejmě ještě potrvá. Dnes vám představuji první etapu, která se spolu se základním zázemím bude povolovat a realizovat jako první a pokud bude vaše přízeň tomuto projektu trvat, bude nás brzdit jen úřední šiml a jeho stále delší lhůty. Děláme, co můžeme, abychom tuto zimu měli stavební povolení.

Děkuji všem, kteří tento projekt vzali za svůj. S leckterými z vás se uvidíme v sobotu 29.8. na brigádě. Na místě budeme od osmi hodin ráno, ale přijeďte kdykoliv. Budete vítáni.

Váš Vidlák

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360