Posledních pár dní jsem si vysloveně užíval kvikotu pravdy a lásky, které začalo docházet, že jde do tuhého a jejich tradiční ochrana přestala fungovat. A protože dobrých zpráv je pomálu a jsou vždycky vyváženy nějakými průsery (například se znovu střílí mezi Íránem a Izraelem a na severu Čech zavírají nějaké továrny na autodíly), bude dnešní článek vysloveně pozitivní a naplněný dobrou náladou.
Začneme stávkou, které si nikdo nevšiml a nikoho nezajímala. Na úřadě vlády nám totiž stávkovali henti „zmocněnci.“ Ani nestávkovali všichni, údajně asi desetina z nich, tedy nějakých padesát až šedesát kousků. Stávka měla být výstražná, ale nikoho nevystrašila, zejména ne Babišovu Tundu Bartha, která chladnokrevně dokončila přesun všech těch zmocněneckých agend pod jiná ministerstva, kde se milým zmocněncům stane přesně to, co se stalo v každém podniku, který převzal Agrofert.
Vždycky to začalo auditem, kdy se do detailu zkoumalo, co má které pracovní místo na starosti, kolik času příslušný zaměstnanec skutečně stráví prací a jestli tuto práci nedělá už někdo jiný. A pak se propouštělo. Žádná libovůle, žádný rozmar šéfa… nezávislý audit. Všichni ti zmocněnci Michailidu počínaje a Hollanem konče dobře vědí, že se jim na jejich nemakačenkování přijde a bude to s nimi o to jednodušší, že budou rozprášeni do různých baráků i různých agend a každý bude vyhozen podle jiných kritériíí a v jinou dobu.
A tak zkusili stávkovat. Média si k tomu pozvali, černě se oblékli, temné proslovy měli, kamery to natáčely… pak přišla Tunda Bartha, řekla, že se nenechá zastrašit, oznámila, že je rozhodnuto a Babiš to pak velmi expresívně potvrdil na pondělní tiskovce po jednání vlády. Mediální řev sice byl, ale nefungoval. Nefungoval ani na Babiše, ani na čtenáře, ani na diváky. Můžeme začít vypisovat sázky, za jak dlouho bude Hollan na dlažbě, protože ministerský audit zjistí, že nic nedělal. Koneckonců, víte, kolik podobných idiotů už Babiš ve své korporátní kariéře vyhodil na dlažbu? Tisíce!
Mimochodem, asi jste si nevšimli, že spolu s Hollanem stávkovalo prý na čtyřicet adiktologických zařízení… Nevšiml si toho nikdo!
Stejně tak mě potěšilo, že ezonom Tomáš Sedláček během krátké doby tak dojebal Knihovu Václava Havla, že končí. Penízky přestaly proudit. Zdeněk Bakala buď usoudil, že už se na to může vykašlat a nebo zjistil, že mu to stejně jeho morální profil nezlepší a žádná protihodnota z toho nebude. Inu, ani Havlův kult už není, co býval.
Má to jednoduchý důvod, Havla si berou do huby čím dál horší kreatury. Nositelé jeho odkazu jsou jeden vedle druhého samý válečný štváč, proněmecký kolaborant, smiřovatel s nacisty, sprosťák, hulvát, Rakušan nebo Šarapatka. Ať byl Venca Flaška jaký byl, jeho odkaz se jaksi zmaterializoval do Foltýnovských sviní, Rakušanových pytlů na mrtvoly, Ondráčkovského rusožroutství říznutého Timurem Mindičem, tuposti Danuše Nerudové a zbrojařského lobbingu Kolářova Nývlta. Z Havla se stala taková svastika. Kdysi symbol slunce je dnes zakázán, protože si ho také zprivatizovaly ty nejhorší kreatury a díky Dolfimu dostal tento prastarý symbol úplně nový rozměr. Stejně tak dostává úplně nový rozměr i Václav Havel… inu, berou si ho na tričko ti nejhorší z nás.
A tak Bakala usoudil, že sponzorovat to, jsou vyhozené peníze.
Stejně tak prakticky nikdo neřeší stávkovou pohotovost České televize. Nikoho jejich strasti nezvedají ze židle, tedy, kromě Mikuláše Mináře, ale ten se protestováním živí a nic jiného neumí. Sice slibuje, že nebude mlčet a Milion chvilek skutečně nemlčí, ale větší půlka národa doufá, že televizní pracovníci svou výhružku splní a fakt přestanou výstražně vysírat… totiž vysílat.
Svým způsobem, poslední záchranou pro Českou televizi byl Klempířův mediální zákon. Jednak veřejnoprávním médiím přiznával nějaký status v nové nekoncesionářské době a jednak se dal připomínkovat. Ale aktivisti řekli: „NE!“ a místo nás, dezolátů, bojovali proti tomu zákonu sami. Tohle jsem si užíval několik týdnů a nemohl jsem uvěřit, jak jsou libtardi blbí! Díky jejich vlastní práci žádný nový zákon nebude, jen prostě skončí koncesionářské poplatky… Česká televize bude mít stále současné povinnosti, ale nebude mít současné prachy… Ne fakt se nezlobím.
Tímto navrhuji, abychom u Andreje všichni lobovali za to, aby stát vůbec Českou televizi neplatil. Aby prostě jen udělal koncesionářské poplatky dobrovolnými. Hotovo. Ať si pravda s láskou svoje oblíbené mééédium platí sama. Jestli to projde, nevím, ale než se na vládě rozhodnou, mohli by se všichni ti Chudárkové, Takáčové a Řezníčkové hezky kroutit, řvát jak píchlé prase a trčit jim do zadnice šestnáctku roxor, tak ho přeštípnou.
S chutí teď také koukám na vládní tiskovky. Ne proto, že bych měl radost z toho, jak Andrej neplní předvolební sliby, které tiše padají pod stůl… Teď naposled třeba valorizace důchodů. Ale užívám si, že i Veľký Bocian už mééédia nepovažuje za mocná. Inu, už před rokem byla alternativa větší než majnstrým a od té doby to opět pokročilo. Největším investigativcem současnosti už není Seznam zprávy, ale Thomas Paukner, který Lukačovičovi na vztek publikuje na Seznam Médiu, kde ho sice různě mažou a omezují mu dosah, ale ono už je to jedno. Alternativa ho na fejsbůku rozšíří naprosto spolehlivě a dostatečně.
Ještě v roce 2021 to bylo naopak. Novináři byli na tiskovkách klidní a politici byli naštvaní. Novináři byli pány situace a politici různě kejhali, zvyšovali hlas a nezvládali. Teď je to naopak. Vysmátý Babiš a ještě vysmátější Macinka posílají Nory Fridrichové a Radky Bartoníčky do prdele s takovou grácií, že novinářům přeskakuje hlas a vyvádí je to z míry. Před několika lety by to byl mediální průser první kategorie, protože novináři by si to sestříhali jako vyhrožování a pohrdání, ale dneska, než se Bartoníček vrátí do střižny, má Babišovo video, jak ho stírá, už dávno milion shlédnutí.
Mimochodem… měl Moravec tuto neděli zase nějaký svůj pořad? Nějak jsem si nevšiml. Poprvé tam byl Macinka, tak se o tom trochu mluvilo, ale od té doby tam sice pár ministrů a dalších potentátů bylo, ale nějak to zapadlo. Koneckonců, proč bych platil Moravcovi za něco, co mi kterýkoliv politik řekne zadarmo na svém vlastním profilu a ještě si zaplatí reklamu, aby to ke mně dostal. Jestli někohop baví Moravcovo mistrování, ať si to klidně zaplatí, ale ty peníze jsou vyhozené do kanálu. Moderátor, jakožto zprostředkovatel mezi premiérem a veřejností, možná není zbytečný, ale je i zadarmo drahý. Navíc, aby měl Moravec vůbec nějaký dosah, musí dávat větší prostor ministrům a menší prostor opozici. Zpokorněl nám, chlapec!
Shrneme si to:
Vláda se už mediální řevu nebojí a role se otočily. Ministři za pultíkem jsou klidní a novináři ječí jak Viktorky na splavu. A není jim to nic platné. Mediální řev už Hollany a jiné zelené Khméry nechrání. Jsme to naopak my, kteří zahajujeme dlouhý pochod institucemi. Šejna a Kubásek jsou první vlaštovky.
Havlův kult je pryč a postupně se mění v symbol posseltovského nacistického pohrobka, foltýnovské svině a ukrajinského zlatého záchodu. Je to tak blbé, že to i Bakala zabalil.
Českou televizi nikdo zachraňovat nebude a Milion chvilek se maximálně přiživí na jejím pádu. Za půl roku si tady všichni řeknou o dvě stovky měsíčně, když to teda lidi nemusejí platit České televizi. Nový mediální zákon, kterým chtěl Klempíř vyjít pravdoláskařům vstříc, libtardi sami odmítli.
Jednotlivci jsou schopni lepší ivestigativy než celá Lukačovičova banda a protože Lukačovič je v bledě modrém totéž, co Bakala, jakmile zjistí, že mu to nenese ani moc, ani vliv, ani body, všechny je vyhází a nebo jim zkrouhne honoráře… Oh wait, to už se děje.
Tohle všechno se už nedá vzít zpátky. Tohle není výsledek voleb nebo práce nějakého jednotlivce. Tohle je trend, který zahájili Fiala s Rakušanem. On byl tak strašný premiér a Rakušan tak velký mafián, že nás všechny tak či onak zvedli ze židle, začali jsme pracovat, udělali jsme si vlastní média, šli jsme na sociální sítě a díky tomu se intervjuci změnili z polobohů v opovrhované presstitutky. Jestli nevěříte, podívejte se na Babiše, jak s nimi na tiskovkách zachází. Tohle bude už jen sílit bez ohledu na to, jestli Andrejko bude svou politiku dělat dobře nebo špatně.
A na to se napijeme!
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
Mám zřejmě štěstí. Přestože čtu, že je doma vše naprosto špatně, potkávám denně úspěšné mladé lidi, moudré, pracovité, se smyslem pro rodinný život, pro život v manželství, pro rodinu, pro výchovu dětí.
Život současný i budoucí pro každého z nás je právě takový, o jaký usilujeme.
Přijel jsem domů do Prahy.
Ulice jsou plné dobře najedených (podle objemu těla) a dobře oblečených, mladých i ostatních, korzujících ve všední pracovní dny po městských ulicích, nebo sedících v zácpách v předražených moderních automobilech. Mladé slečny zřejmě rády navštěvují nákupní centra. Drahá kosmetika se velmi dobře prodává. Kde jsou ti ostatní co jsou na tom špatně? Zřejmě někde lepí k silnici, nebo za něco demonstrují, zahaleni do ukrajinských vlajek.
Někdo má zájem umět něco užitečného. Učí se to, naučí se to a dělá to.
Někdo má zájem, být odlišný, být viditelný, být jaksi okrasný. Nepotřebuje se učit. Nepotřebuje být užitečný.
Nechá si pomalovat kůži od hlavy k patě, nabarvit vlasy na zeleno, modro či červeno, něco si vyholít, něco vyhulit, něco si píchnout a doufat, že národ se postará.
Už v říjnu se budou konat komunální volby. Všichni máme příležitost volit. Na kandidátkách budou užiteční i okrasní. Budou tam schopní, neschopní i schoní všeho. Budou tam zelení, modří i červení, ti co jedou vpravo, ti co jedou vlevo i ti co jedou v protisměru, ti co rozumějí době i ti co nerozumění ničemu. V pátek se dozvíme některá jména.
Výlet do Prahy vystupuji z vlaku a procházím Sherwoodem vidím úspěšné mladé lidi, moudré, pracovité, se smyslem pro rodinný život, pro život v manželství, pro rodinu, pro výchovu dětí polehávat po trávníku se svými igelitkami, jediným majetkem, cítím odér moči a zrcátku, přicházím na Václavák, ulice oplná vizuálního smogu, nejznámější náměstí republiky rozkopané a plné ohrad kvůli výstavbě naprosto zbytečných kolejí pro tramvaje, všude davy lidí většinou zevlujících či pijících naprosto neekologickou kávu z plastu, rozhodně ne dobře oblečených, většinou nepadnoucích a zmačkaných oděvech, prý to je móda a říká se tomu ovrsajzed a used, obchody plné většinou oblečení, které už kulturou prodeje připomíná popelnici Evropy, než místa prodeje nějakých rádoby kdysi renomovaných značek, no nic nebudu kupovat, u vstupu do metra dýlují drogy, dám si oběd na Václavském náměstí, profláklé řetězce bufetového typu se samoobsluhou vynechám, chci si sednout a v klidu v sedě se nechat obsloužit, usedám do jedné co slibuje českou kuchyni, 3 jídla, guláš svíčková řízek, donesena oranžová želatina s oschlými knedlíky a houževnatým masem za 350, prchám pasáží U Stýblů, tam na konci vím o parčíku, usedám zmožena a hned paní smilujte se nad starým nemocným , žebrák s plechovkou a to zažiji ještě několikrát. Na Václaváku nevidím už ani to pozlátko ani snahu o nějakou reprezentaci ani prezentaci něčeho domácího, kam se poděla prodejna ústředí lidové tvorby nebo nějaké české značky? No a dopravní zácpu, symbol pokroku, tu jsem viděla, naštěstí už z vlaku.
Pohled na Václavské náměstí symbolizuje tu bídu současného stavu .