Vidlák se ve svém článku „Orbánská společnost“ dotknul něčeho podstatného – jaká by vlastně měla být občanská společnost v našem státě, resp. o co bychom se měli snažit. Delší dobu tvrdím, že my, z tzv. Východního bloku, máme neocenitelnou historickou výhodu, protože jedna generace má reálné zkušenosti jak z dob budování socialismu, tak z dob budování kapitalismu. Na Západě mají lidé zkušenosti jen z jednoho společenského zřízení.
Malá odbočka – představte si stavbu a dáváte instrukce, kde vysypat fůru s pískem a kde složit palety s cementem. někdo to dá bezmyšlenkovitě „někam na stavbu“, kde je zrovna místo, druhý se zamyslí a dá to co nejblíže míchačky. Ten, kdo to dá „někam, kde zrovna bylo místo“ pak tahá naložená kolečka k míchačce, aby mohl namíchat beton nebo maltu. Druhý si to složí tak, aby to lopatou házel přímo do míchačky. Ani o jednom nelze říci, že nepracují … že by byli leniví. Oba budou řádně zpoceni než vše namíchají, jen ten přemýšlivější se nadře trošku méně.
Jinými slovy, k cíli vede několik cest, vyplatí se ale u všeho trošku přemýšlet.
Pojďme se do historie podívat, jaké možnosti a jaké výsledky už byly dosaženy při budování občanské společnosti.
Zde jsou největší volební zisky za dobu našeho státu:
- 1946 – komunisté v regulérních volbách získali 31,2%, což obnášelo 2 205 697 hlasů
- 1996 – v prvních senátních volbách získala ODS 32 mandátů z 81 … což je 39,5%
- 1998 – ve volbách zvítězila ČSSD se ziskem 32,30%
- 2002 – ČSSD vítězí s 32,02%
- 2006 – ODS pod vedením Topolánka získala 35,38% hlasů
- 2006 – v komunálních volbách získala ODS napříč republikou 36,20 % hlasů.
- 2025 – vítězí hnutí ANO se ziskem 34,51% hlasů (celkem 1 940 507 hlasů)
Jedny volby jsem zatím úmyslně vynechal, protože jsou asi klíčem našeho řešení a rozeberu je níže.
Podívejme se nejprve na historické okolnosti, za kterých politické strany dosáhly svých úspěchů.
Volby v r. 1946 byly svým způsobem specifické – bylo po válečném masakru, kde zabíjení lidí ve velkém bylo normální a všeobecně musela být touha po mírovém a klidném životě. Komunisté byli do té doby jednak nejvíce pronásledovanou skupinou, ale taky to byla jediná organizovaná skupina, která měla vizi uspořádání státu pro „dělníky a rolníky“ … zkrátka státu, kde se mělo obyčejným lidem žít dobře a v míru. Tvrdím, že to asi byla doba, kdy pro jejich myšlenku byla ve společnosti největší podpora – přesto ale jen 31,2% hlasů celostátně ve férových volbách. Přesněji to bylo 31,2% celostátně a 40,17% v českých zemích. Faktem ovšem taky je, že získali o více jak 1 milión hlasů více, jako druzí národní socialisté … tedy žádné těsné vítězství, ale výrazná dominance jejich vize.
Po r. 1989 můžeme říct, že jednotlivé strany v dobách svých největších úspěchů dosahovaly kolem 35%. Nejprve bylo nadšení pro pravicovou ODS, pak se kyvadlo přehouplo doleva a nyní jsou v „kurzu“ středové myšlenky, což dokládají volební výsledky hnutí ANO.
Naše historie tedy dokládá, že nelze zmobilizovat pro myšlenky jedné politické strany ani 40% spoluobčanů.
Tedy představa, že se vybuduje občanská společnost kolem jedné strany nebo uskupení, která se pak stane dominantní silou s většinovou mocí je takové čekání na Godota … s velkou mírou jistoty můžeme předvídat, že po volbách bude pravdivý výrok „pan Godot dnes nepřijde“.
Kudy asi vede cestička …
Ve výčtu voleb jsem jedny vynechal – jedná se o volby v r. 1990, ve kterých dominovalo OF (Občanské Fórum). Jen připomenu výsledky:
- Sněmovna lidu Federálního shromáždění: 53,15 % hlasů
- Sněmovna národů Federálního shromáždění (Česká republika): 49,96 % hlasů
- Česká národní rada (ČNR): 49,50 % hlasů.
Tohle byly jediné volby, kde jeden subjekt získal buď přes 50% hlasů nebo se této hranici velmi těsně přiblížil. Otázka zní – co bylo jinak? V podstatě se dá říct, že OF byla celá spojená „Národní fronta“ proti komunistům, tedy jak voliči levice tak pravice, ale hlavně voliči proti komunistům … za změnu blíže nedefinovaných „lepších zítřků“ a bez konkrétního plánu nebo vize.
Naše historie tedy taktéž ukazuje, že lze získat ve volbách přes 50%, ale nemůže to být na základě idejí kolem jednoho politického názoru.
Opět dám malou odbočku – ten, kdo vymyslel mechanismus demokratických voleb nebyl žádný tupec, protože v DNA samotného mechanismu je pevně zakódováno pravidlo „rozděl a panuj“. Pokud totiž budete mediálně podporovat rozdělení lidí na levičáky a pravičáky a uspořádáte „demokratické volby“, pak můžete zůstat v klidu, protože s velkou jistotou žádná skupina nedosáhne přes 50%. Pokud lidi rozdělíte jinak, např. na národovce a probruselské, pak opět – nikdo není schopen ve volbách získat přes 50%. Dříve byli lidé rozdělování podle náboženství … je to prostě pořád stejné.
Rozdíl oproti minulosti je však ten, že dnes „majitelé klíčů“ nemají mediální prostor pod 100% kontrolou, což výrazně mění „pravidla hry“.
Pokud se podíváme na dnešní dobu, pak vidíme upadající USA, které sice mají ten „echt“ kapitalismus, ale už nejsou schopny vyrobit v dostatečném počtu ani rakety pro vlastní obranu, protože už mají jen hen tu spekulativní ekonomiku, která krátkodobě přináší největší zisky. A zisk je přece nejvyšší hodnota kapitalismu, že ano? … nějaká dlouhodobá koncepce pro stát nebo i obranu státu je tedy očividně méně. V důsledku chamtivosti a větších zisků ovšem sami „prodali špagát“, který jim nyní ostatní utahují kolem krku.
Pak tady ale máme taky dvě mocnosti, které nemají „echt“ kapitalismus, ale takový hybrid. Rusko vojensky odolává celému KoZa, přičemž ekonomiky KoZa „idú dole kopcom“, ale ekonomika RF zatím drží. Druhá mocnost je Čína, což je „dílna světa“. A co mají společného? … no, volná soutěž kapitalistů tam je do určité úrovně, pak nastupuje tvrdá diktatura státu, který je jako jediný schopen strategicky dlouhodobě plánovat bez ohledu na okamžitý profit. (Pozn. – tohle téma má výborně zpracováno prof. Budil, viz. latentní a manifestní kapitalismus). Komunisté u nás v r. 1980 rozhodli o stavbě jaderné elektrárny, v r. 1987 se začalo stavět a za 12 let se už „kouřilo z komína“. Čína staví ještě rychleji. A „echt“ kapitalismus? … po 30 letech od rozhodnutí o dostavbě JE se hádáme, kdo bude stavět … bo provize … žádný zájem státu, jen okamžité provize. Pokud nebudou inkasovány během čtyřletého mandátu těmi, kteří dají souhlas, pak není zájem o dostavbu. Tohle je tragédie. Štefec na TV Bureš vysvětluje, jak se kradou naše peníze prostřednictvím ministerstva obrany … opět, nikoho nezajímá obrana státu, jen provize za cokoliv, co se dá násobně dráž prodat pod rouškou obrany státu.
Občanská společnosti
Pokud chceme dobrou budoucnost, pak podmínkou je přestat rozdělovat nebo podporovat rozdělování lidí a přijít s nepolitickou vizí lepšího života ve státě, tak, aby s ní souhlasili jak věřící, tak nevěřící, jak pravičáci, tak levičáci.
Základní myšlenka by měla být, že v dobře spravovaném státě se bude lépe žít VŠEM.
No tak vítejte do klubu, dopadnete nejspíše stejně jako já. Předpokládám, že stejně jako já jste došel k názoru, že bez nějakého výrazného impulzu je to utopie.
Teď ne úplně vážně – kdo pamatuje diskuze na NP blahé paměti, kdy ještě neměl internet každý frustrát, bavil jsem se sepisováním svého odkazu pod názvem „Smečky“. Tam jsem nade vší pochybnost dokázal, že pro podobné uspořádání je limitující velikost sociální skupiny (smečky). Jakmile se mohou členové skupiny skrýt v anonymitě, je podobný systém dlouhodobě neudržitelný :─)
Teorie smečky mi něco říká, ale to už bude asi hodně dávno.
K impulzu – bez něho to asi nepůjde, ale pak je otázka samotného impulzu. Můj odhad je, že situace se bude plynule zhoršovat – takové to vaření žáby. Ostatně, podívejte se na UA – tam lidi doslova loví na ulicích, jak zajíce, v zimě budou asi bez energií a žádná vzpoura lidu se nekoná.
Pokud ale „půjdeme štěstíčku naproti“ tím, že povedeme aktivní diskuze o věcech příštích, pak jednoho dne se tyto dva trendy protnou – a to bude ten impulz.
Ano, pravěk internetu u nás… Souhlasím s Vaším příspěvkem, jen se obávám, že ten impulz bude muset být silnější. Ale nejspíš přijde.
Ale i ta „evangelizace“ může mít různé formy, pravděpodobně nejpomalejší, ale nejjistější je osobní příklad. Styl „Jehovisté“ či „Apoštolové posledních dnů“ zase spolehlivě rozdělí společnost.
Podle dat v článku – určitě nejsou komplexní, ale jako orientační stačí-, vychází, že Vidlákova vize je nereálná. Hnutí ANO žádnou novou občanskou společnost budovat nebude a 4,5 procent Stačilo je o ničem. I kdyby se okolo této myšlenky spojilo více menších stran, je to pořád málo. Prostě nejsou lidi, ale to není nic nového.
Díky pane Dvořáku.
Mýlíte se – Vidlákova vize je v principu správně, ale je to jak s tím příkladem složení písku a cementu na stavbě.
Hybná síla musí být zezdola, ale musí se generovat nepolitická vize s kterou budou souhlasit napříč politickým myšlením. Kdo to pak zrealizuje je věc druhá.
Rozdělování na „ofce“ a „probuzené“, levičáky a pravičáky atd. je spolehlivá cesta do nikam. „Ofcím“ i „probuzeným“ by mělo být zřejmé, že nový návrh uspořádání poměrů přinese lepší život i jim.
Napřed je třeba formovat „dole“ poptávku a to Vidlák splňuje více než kdo jiný … např. vysvětlit lidem co je a co není možné.
Vidlákova vize je v principu pro filozofy, sociology, politology, atd. a jejich nekonečné diskuze.
K volbám 1946 je důležité dodat, že kandidovat mohly jen strany „národní fronty“. Agrárníci a národní demokraté byli vyloučeni.
Navíc se neúčastnili německy mluvící spoluobčané, kteří byli vystěhováni do Německa.
Chybí Vám tam jedna taková divná drobnost.
Nikdo se nezamýšlí proč náš živočišný druh jako jediný na této planetě nedokáže přežít bez těch uměle vytvořených peněz. Bez nich se nedokážeme ani navzájem zabíjet a všichni umřeme hlady a zmrzneme.
Možná nám chybí ta společnost, co nebude závislá na tomto produktu náhražky hodnoty pro uskutečnění směnného obchodu. Každý by měl v té uzavřené společnosti něco hmatatelného produkovat a být ostatním k užitku a né parazitovat na nahromaděném bohatství ve formě peněz, ale něčeho co má lepší potenciál. Když nebude nikdo ochoten pro někoho něco dělat za ty vymyšlené peníze, tak čemu mu budou.
Když budu přece chtít, tak cokoli je možné jít udělat zadarmo. Ty peníze jsou jen odměna za ten čas strávený u té výroby. Je to celý postavený na hlavu.
Aby se mohlo žít dobře všem, tak to musí být o kompromisech, a z toho, co tu zatím bylo, mi vychází nejlépe socialismus.
A vláda i politika založené na skutečných kádrech, kteří jsou vybíráni nikoli dle oddanosti straně či politické linii, ale podle svých schopností a reálné pracovní výkonnosti. Stranický systém a střídání vlád co pár let je totální nesmysl. Jediné, co to generuje, je hluboký stát, vláda nevolených skrze dlouhý pochod institucemi, vše v moci globalizovaných a nepostižitelných bank a bezbřehý populismus.
Pravda, ale pokud ti odborníci a na slovo vzatí fachmani mají mít moc svou odbornost prosadit, musí mít k dispozici i restriktivní moc, protože ne všichni mají na takové kolektivní dobro stejný názor. A v tom případě je nutno se zabývat i jejich dalšími vlastnostmi, a jsme tam, kde vždycky.
Rozdělme si to na zájmy státu a zájmy lidí. Socialismus pak byl výhodnější pro zájmy státu, protože byl schopen dlouhodobých koncepcí a dosahování vzdálených cílů bez ohledu na finanční zisk. Naopak, naprosto nepružný byl v zajišťování krátkodobých, spotřebních potřeb lidí.
Asi nejblíže funkčnímu stavu byli v bývalé Jugoslávii – malí mohli podnikat, stát zajišťoval „horní polovinu“ zájmů. Obdobně na tom bude dnes asi Čína – taky můžete zvesela podnikat, ale má to strop, kde výše už dominuje stát. Ostatně jak zvládl situaci svého Putin? … odstřihl od moci největší oligarchy, resp. jejich moc převzal stát.
A mimochodem – bude to chtít i redefinovat lidská práva. V Číně se nám smějí, protože naše pojetí lidských práv se velmi výrazně mění v čase. Jejich pojetí je trošku jiné – vyhlásí např. za lidské právo, že každý má nárok na fyzicky dostupnou el. energii a tomu se pak musí všichni podřídit. Nějaká diskuze o tom, že přes svůj pozemek nepovolím vedení pro celou vesnici (nebo část) je naprosto mimo mísu … prostě zájem většiny je více.
Takže – do určité hranice kapitalistickou soutěž, od určité hranice správa státu.
Zní to lákavě, ale je tam logická chybka – neexistuje záruka, že nejvyšší vedení, v tomto pojetí asi kolektivní diktátor, nezvlčí nebo prostě jen neudělá chybu. Z historického hlediska asi napravitelnou, ale život jedince je v historii jen mrknutí oka.
Záruka neexistuje, to máte pravdu – viz SSSR.
V bývalé Jugoslávii systém rozbila národnostní animozita mezi všemi. Sjednotit znovu Česko a Slovensko, a ten jugoslávský model by byl životaschopný.
Možná by byla zajímavá studie, kdo ty animozity podporovala a kdo je tlumil …
A po sjednocení to rozbije animozita mezi vůdci. Mečarové i Pružiňští touží po svém soukromém královstvíčku a nechtějí, aby jim do toho někdo kecal. Bez všetečných pohledů s poza plotu se to lépe rozkrádá, drancuje, likviduje.
Akoze sorry, toto nie je ani na urovni insitneho utopickeho fejtonu v detskom skolskom casopise na temu obcianska spolocnost.
Bez vonkajsich vplyvov zahrnutych do idey obcianskej – a to uz nik z miestnych nema pod kontrolou – sa v tejto oblasti nepohne ani mys.
Aj G.Soros vypracoval a tlacil svoje idey a vizie na obciansku spolocnost, nalial do toho silene prachy a na konci svojho zivota vidi, ze mu do toho z vonku hadzu vidle a rozpada sa mu to pod rukami.
Souhlasím, první fáze vždycky je, že se jedná o naprostý nesmysl … 🙂