Gordický uzel EU & NATO

Každému, kdo sleduje politické dění v ČR začíná být jasné, že jedno z největších tříštění sil způsobuje postoj k EU a NATO. Pokud chceme přijít na to, jak z bryndy ven, pak bohužel nezbývá než použít to co bolí, tj. zapřemýšlet, resp. logicky zauvažovat, tedy použít mozek, nikoliv hlupy telefon nebo bezpracně umělou inteligenci, která by to měla vyřešit za nás a v náš prospěch.

Zkusme si tedy rozebrat situaci.

Tvrdím, že občané ČR jsou v podstatě rozděleni do několika skupin:

1. skupina, která naše členství v EU a NATO považuje za přínos a cokoliv měnit považuje za činnost proti naši zářné budoucnosti. S touto skupinou nic neuděláme, můžeme jen spoléhat na plynutí času, kdy budou odpadávat ti, na která bude ta zářná budoucnost reálně dopadat. Odhaduji, že tato skupina už je dnes ve výrazné menšině
2. pak tady máme množinu těch, kteří propagují nezbytnost spolupráce v Evropě a EU a v podstatě i NATO berou podle hesla „lepší něco než nic“ s dovětkem, že ale musí dojít k reformě, protože současně nastavené struktury nejsou úplně k našemu prospěchu. Do této skupiny „padají“ odpadlíci uvedení v bodě 1.
3. další pak je v podstatě identická skupina, která si ovšem myslí, že reforma EU a NATO je nemožná a je nutno tyto struktury za každou cenu opustit. Všimněte si, že spor v této skupině nebude asi v tom, zda je či není výhodná nějaká spolupráce v rámci EU, ale výhradně v otázce (ne)reformovatelnosti těchto struktur. Tato skupina považuje z dlouhodobého hlediska škody způsobenou mstou za odchod menší než akumulativní škody vzniklé do doby rozpadu EU a NATO.
4. poslední množina budou spoluobčané, kteří se nezajímají o politiku, chtějí „se mít dobře“, problémy ať za ně (a v jejich prospěch) řeší na své náklady a ve svém čase někdo jiný. Tito se pak většinově přiklánějí buď názorům „Františků“ v jejich okolí nebo (v případě referenda) k předpokládané vítězné straně.

Pokud si takto v hrubých rysech analyzujeme situaci, pak je zřejmé, že spojením skupin dle bodů 2. a 3. (kde zřejmě není principiálně rozpor v názoru na spolupráci v Evropě) vznikne většina, ke které by se nejspíše intuitivně přidali spoluobčané ze skupiny č. 4.

Řešení by zajisté mohlo být více, pro jedno se zkusme virtuálně přesunout do nepříliš vzdálené budoucnosti …

Překlad vysílání stanice „Суверенная Европа“ ze dne 24.3.2026

Jak naši posluchači vědí, evropské státy po nepochopitelném odmítnutí obchodování s naší zemí (RF – pozn. překladatele) se naopak zcela pochopitelně propadly do ekonomické krize, kdy recese dosáhla nevídaných rozměrů. Jednání tehdejších „evropských elit“ bylo namířeno proti oprávněným zájmům občanů jednotlivých evropských států, což spustilo v podstatě dominový efekt národního obrození jednotlivých států.

Zajímavým fenoménem v tomto procesu jsou události v České republice, proto jejich analýze věnujeme dnešní pořad. Odborníci na Českou republiku se shodují, že obrat v tamějším vnitřním vývoji nastal zhruba půl roku před volbami do parlamentu, které se konaly v druhé polovině r. 2025. Nespokojenost obyčejných lidí s vládními kroky, které byly většinově proti legitimním zájmům občanů ČR, se sice masivněji začala projevovat prostřednictvím větších demonstraci již v druhé polovině r. 2022, ale i následné projevy nespokojenosti veřejnosti v r. 2023 a r. 2024 nepřispěly k zaznamenatelné změně vládní politiky. Naopak – protože v táboře opozice nedošlo k potřebnému ideovému sjednocení, které by se např. projevilo v úspěšné celonárodní generální stávce, členové vládního kabinetu byli utvrzeni v tom, že mohou naprosto beztrestně konat pravý opak toho, na základě čehož vyhráli parlamentní volby a získaly tak mandát k vládnutí. Možná právě ta okázalá prezentace, že je možno beztrestně konat pravý opak předvolebních slibů na základě kterých vyhráli volby, stojí za počátkem onoho fenoménu, který si připomeneme. Zkrátka, většina občanů ČR si začala uvědomovat, že to co se děje je ve slušné společnosti nazýváno volebním podvodem a ve společnosti začala diskuze o dalším vývoji.

Jak jsme již na začátku uvedli, zhruba půl roku před dalšími parlamentními volbami (v r. 2025) vzniklo spontánně celonárodní hnutí s názvem „Spolupracující a sjednocená Evropa“, které mělo tři jednoduché a srozumitelné body:

• referendum o postoji k EU a NATO – přičemž vysloveně se zdůrazňovalo, že to není referendum o vystoupení nebo setrvání v těchto strukturách
• referendum o odvolatelnosti a odpovědnosti politiků
• zahájení veřejné diskuze o uspořádání a směřování státu (myšleno ČR – pozn. redakce)

Dalším pozoruhodným prvkem bylo, že představitelé hnutí SSE veřejně deklarovali, že nebudou kandidovat ve volbách, ale jejich cílem je sjednotit hlasy občanů a ty pak zastupovat při jednání s kandidáty, resp. zástupci kandidujících stran tak, aby dohodnutá strana veřejně slíbila plnění požadavků hnutí SSE. Představitelé hnutí mj. argumentovali tím, že politika je řemeslo jako každé jiné, musíte mu rozumět a ovládat ho … srozumitelným argumentem bylo, že si nikdo přece nenechá operovat srdce od chirurga, pro kterého se jedná vlastně o úplně první operaci v kariéře. Už tento krok (slib nekandidovat) je zajímavý v mnoha směrech – nedošlo ke tříštění české politické scény zakládáním dalšího kandidujícího subjektu, ale hlavně došlo k „otočení principu předvolebního mechanismu“. Pokud do té doby byla běžná praxe od kandidujících politiků zjistit, co v podstatě chtějí voliči slyšet, následně jim to slíbit a po zvolení prohlásit, že se jednalo o nezávazný slib, něco jako metaforu, pak postup hnutí SSE těmto praktikám učinil přítrž. Najednou byli politici konfrontování s konkrétním požadavkem voličů, kdy za veřejný příslib plnění získali mandát pro zastupování. Jednoduchou operací tak byly v podstatě postaveni před volbu – veřejně slíbit konkrétně požadované, získat tak díky veřejnému slibu hlasy voličů a pak buď slib vyplnit nebo čelit celonárodnímu obvinění z volebního podvodu a ostudě s nedozírnými následky.

Kdo sledoval následující události musel konstatovat, že strategie se sjednoceným českým voličům podařila – zástupci SSE našli politický subjekt, se kterým dohodli konkrétní podmínky plnění, načež tato politická strana získanými hlasy doslova převálcovala ve volbách ostatní kandidující subjekty.

A nyní se dostáváme k jádru dnešní reportáže. Referendu o postoji k EU totiž obsahovalo jednoduchý dotaz – zda nařízení z centrál EU má nebo nemá přednost před oprávněnými zájmy České republiky. Jinými slovy – zda ČR musí automaticky přistoupit na každý nesmysl z dílny bruselských byrokratů, přestože jsou očividně proti zájmům českého státu. Referendum proběhlo dle slibu do půl roku od voleb a výsledek ukázal jednoznačný postoj – Češi si uvědomují, že spolupráce v Evropě je potřebná, na druhou stranu společný zájem Evropy nesmí jít proti klíčovým zájmům státu, tedy Česka. Autorům referenda se tak podařilo odstranit bariéru mezi největšími skupinami – nově začalo platit, že spolupráce v Evropě ano, ale nikoliv na úkor ČR. A protože začalo platit, že nyní se pokyny z EU realizují pouze, když nejsou proti zájmům ČR byli uspokojeni jak ti, kteří požadovali vystoupení z EU, protože členství zájmům ČR škodí (při tomto přístupu jsou negativní vlivy eliminovány) tak ti, kteří pokládali členství v EU za přínosné, jen požadovali reformu EU zabraňující škodit zájmům členských států (při zachování členství a zabránění škodlivých dopadů dostali neomezený čas na prosazení reformy orgánů EU).

O promyšlené strategii autorů svědčí i fakt, že předem eliminovali v max. míře výpady ze strany bruselských byrokratů. Pře volbami a během referenda totiž nabírala souběžně na síle kampaň o „EU hodnotách“. Základem bylo, že představitelé EU svého času preferovali tzv. „občanskou společnost“, tedy aktivitu občanů. Současně se vyzdvihovalo, že referendum není o vystupování z EU, ale právě taková žádaná aktivita občanů, která má vymezit prostor pro zastupující politiky, aby nekonali proti zájmů většiny, přičemž demokratické zastupování je jedna z nejvyšších deklarovaných „hodnot EU“. Snad netřeba připomínat, že skřípění zubů v Bruselu bylo slyšet až za Uralem …

A dostáváme se k zatím poslednímu dějství – aktuálně nejvyšší orgány EU schválili zákaz vytápění dřevem pro občany. V Česku proběhla jednoznačná diskuze, že tohle nařízení je z mnoha důvodů proti zájmům Čechů. Padaly argumenty, že dřevo je obnovitelný zdroj, Česká republika není v tropickém pásmu, kde netřeba vytápět, elektrická energie pro tepelná čerpadla a přímotopy je extrémně drahá právě z důvodu přechodu na OZE … zkrátka vláda, v souladu s výsledkem demokratických voleb a mandátu v nich získaném vč. odkazu na proběhlé celonárodní referendum jakožto jednoho z nejsilnějšího prvku demokracie odmítla směrnici uvést v život.

Vláda ČR sestavila vyjednávací komisi s EU, kdy hlavním vyjednavačem byl jmenován jistý JUDr. Vacek, který svého času rozvířil hladinu v ČR svým prohlášením, že EU orgány lze reformovat.

Naše redakce mu přeje hodně štěstí a o výsledku budeme naše posluchače informovat v některém z následujících pořadů.