Motto dne:
Slovo MÍR ať převládne na každé demonstraci.
Homer Simpson vypráví Bajku o výtahu
Je to taková obyčejná, všední věc. Používáme ji, ona za nás pracuje, a my ani nepoděkujeme.
Snažím se to napravit.
Dopravní prostředek, který umí jezdit jen nahoru a dolů. Ani zatočit to neumí. Výtah.
Je to různě velká místnůstka s rozdílným vybavením a vzhledem: od jednoduchého (ten má jen tlačítka odkud – kam) až po vznešeně se tvářící a rozměry podstatně větší výtahy velkých (a drahých) hotelů. Tyto výtahy mají i člověčí obsluhu, která za vás mačká ta tlačítka, a zpravidla za to něco chce.
Výtah dělnického původu ve starém panelovám domě (navíc bez omlazovací kůry modernizace) se netváří vůbec vznešeně. Převezme vaši objednávku a snaží se ji splnit.
Ne vždy se mu to podaří a pokud zastaví mezi patry, nemlaťte jej, uvědomte si, že to je jen stařík, jemuž nohy vypověděly službu. Je-li mezi tlačítky takové červené, stiskněte jej. On Vám někdo snad pomůže. Není-li mezi tlačítky to pravé, použijte svůj hlasový fond. Lépe jsou na tom držitelky vysokého sopránu. Je možné, že i ten starý, vysloužilý a už poněkud nahluchlý výtah pochopí, že se blíží jeho poslední hodina a rozjede se sám.
Výtah střední třídy má už zrcadlo a ty z vyšší střední třídy i sedátko a spojení na servis, když se něco poláme. To spojení zpravidla nefunguje, ale působí uklidňujícím dojmem.
Zrcadla do výtahu asi navrhl dát nějaký zvlášť vůči ostatním lidem pomstychtivý a zavilý konstruktér.
Jste-li mladí a krásní, ještě to jde. Běh času se však nedá zastavit a v tom zrcadle výtahu nakonec uvidíte jen to a. Platí pak totéž jako u toho polámaného výtahu, nerozbíjejte tu němou tvář. Když už se chcete odreagovat, vyhledejte toho konstruktéra.
Některé výtahy mají dobrou povahu a neubližují vám. Zvlášť to platí pro ty, jejichž vnitřní dveře zavíráte sami nebo je vůbec nemají. Ale dávejte pozor na ty s fotobuňkou na zavírání dveří – ty jsou zvlášť nevypočitatelné a záludné. Nikoliv vy, ale ta fotobuňka je přesvědčena, že máte být tam, kde nejste. Fyzické útoky těchto dveří ještě nikoho nezabily, ale rozhodně nepotěší a ten okamžik konečného řešení u nějakého nešťastníka se blíží. Ať to nejste vy!
Jsou ovšem situace, kdy je výtah nespravedlivě obviňován z potměšilosti. Stěhujete-li se na nějakou adresu nebo když koupíte nějaký nábytek a při tom si neověříte, zda se nábytek do toho výtahu vejde, nestěžujte si a nekopejte do něj. Vy jste ten viník a ta příčina konfliktu, takže si svolejte pomoc jiných a noste. Autor tu zkušenost získal při stěhování do 9.patra jiného domu a dodnes na to s láskou vzpomíná (prověřilo to celou řadu jeho přátel, z nichž někteří už s ním nechtěli nic mít – ovšem ti zbylí, to byl co člověk, to charakter a skála).
Při posuzování výtahu v jeho jedinečnosti jako dopravního prostředku nelze vynechat lidi, pro které je zpravidla určen.
Každý z nás má něco, čemu se říká osobní prostor. Je-li narušena jeho hranice, cítíme se ohroženi (neplatí to pro přítomnost milovaného člověka, tam to naopak vítáme). A najednou jsme vtlačeni do výtahu s větším počtem ne vždy milovaných osob. Ten pocit ohrožení a omezování platí i pro ty nemilované osoby, takže nakonec jsou všichni rádi, když výtah zastaví a dovolí jim vystoupit. Za to ovšem výtah nemůže.
Potkáte-li se před výtahem s větším počtem žen středního věku (vyšší než střední ani žena nemá), z nichž každá používá jinou a výraznou vůni, jenž má zdůraznit jejich půvab, za žádnou cenu s nimi do výtahu nevstupujte. Nechte je galantně odjet a zajděte si do nejbližšího baru na skleničku. Právě jste si zachránili život.
Pocit omezení osobního prostoru se může vytratit, když výtahu dojdou úplně síly. Autor hodně dávno (asi před padesáti lety) byl navštívit obchodní dům v Ostravě, jemuž se za republiky první říkalo ASO. Tamní výtah nejen, že nejel nahoru, ale trhavými pohyby se snášel dolů (a ten obchoďák měl několik sklepních pater) a nezastavoval a nezastavoval. Ohrožení lidi spojuje, proto bych do toho výtahu pro začátek zavřel světové lídry a nepustil je ven, dokud se nedomluví.
Pak ještě existují jiné výtahy. Nejsou vidět, ale říká se jim tak.
Je to výtah k moci a výtah ke kariéře.
Oba stoupají až do nadoblačných výšin s nádherným rozhledem z velkých skleněných oken.
V každém poschodí se ale běžte podívat dolů, abyste věděli, jak dlouho budete padat.
Pěkné. Výstižné. Milé.
Ozvěna Karla Čapka.
Díky. Víte, že máte pravdu! A já přemýšlel, když jsem to dopsal, odkud ten styl znám? V mládí jsem přečetl asi všechno co napsal. Z těch knih mě nejvíc v paměti utkvělo, čím bude zahradník po smrti. Musel jsem si to pro přesnost vyhledat v jeho Zahradníkově roku: „Po smrti se zahrádkář nestává motýlem, opilým vůní květin, nýbrž žížalou, okoušející všech temných, dusíkatých a kořenitých rozkoší hlíny“. Krása! Mimochodem, je to nejčtivější příručka zahrádkáře, která se dá sehnat.
Díky za fejeton…. potěšil. Ono takové Konkláve světových lídrů a jejich nohsledů včetně by opravdu mohlo cestu k míru značně urychlit. A kdyby tam byli jen o chlebu a o vodě……
Homere, starý bráchu, neurážej se. To co jsi sem psal bylo brilantní, podepíšu každé písmenko. Prosím, pokračuj. Oáza lidství,moudrosti a obav o budoucnost.
Mám daleko do zhroucení. Jsem Starý beran. Hodně starý.
Ale už jsem si potřeboval odpočinout od politiky. A napadl mně ten Výtah.
Teď tu budu dávat rozmanitější věci, ale k té politice a k chápání alternativy se vrátím. Zejména se těším na bajku o Pastýři, ovečkách a beráncích. A líbí se mně styl Podobenství o ….a z něj vyplývajícího ponaučení.
Mně samotnému se zdá, že tato bajka je čtivá (jsem autor, ne?), ale nejsem si jist kvalitou Louky Starého berana, kde každý díl vznikal samostatně a tím prvním jsem se je snažil dát dohromady. Ale to téma války a míru nás bude provázet ještě dlouho.
Díky všem, kteří se vyjádřili a vyjádří k bajce a předmětu vyprávění.
Váš nejlepší článek, Homere! Vtipný a čtivý fejeton. Díky za něj.
To je porád sama válka, Nagasaki a hleďme, jaké vtipné dílko prosvětlilo pochmurné mlhy budoucnosti. Já bych ještě vzpomněl jeden zvláštní druh výtahu páternoster. Nahoru, dolů, pořád dokola. Myslím, že by se mohl používat na základních školách, jako názorná pomůcka, jak funguje život.
Na ten paternoster jsme si nevzpomněl. Jednou se k té bajce vrátím a odstaveček o něm doplním. Nejen průjezd úvratěmi nahoře nebo dole byl adrenalinový zážitek, ale i nastoupení do výtahu, který byl tak drzý a nezastavil se, abych mohl nastoupit. Starší občané neměli šanci.
Bobovi docházejí lidí, nebo co, že tu posílá tuhle druhou ligu? To si nezasloužíme. Člověče, tomu říkáte trolení?! Styďte se a zpátky na školení mužstva.
Nikdo nebrání ukronacistům vypakovat se z ruských území, která okupují a ostřelují. Jo vlastně bráni, Velký ochránce míru v celém vesmíru a přilehlých paralelních světech. Jak říkám, zpátky ke Kartouzovi na workshop „jak správně proudit“. Je to slabé, nic vás nenaučil.
Kdysi jsem slyšel hezkou historku o výtahu v obyčejném nově postaveném sídlištním domě. Jeden člověk, nějak třeskutě vyjímečný se měl dostat do Kanady. Opravdu naprosto jedinečná ojedinělá věc v té době. A letadlo letělo z Prahy a onen šťastlivec bydlel v Ostravě. Protože byl člověkem uvážlivým a opatrným a za žádnou cenu nechtěl letadlo zmeškat, -taková věc byla asi tak častá, jako výhra ve sportce- uvažoval takto: Stihnul bych odlet docela dobře, kdybych jel tímhle vlakem, ale pro jistotu pojedu o spoj dřív, však v té Praze na letišti počkám- co kdyby měl vlak zpoždění. No, abych se dostal na nádraží včas, měl bych jet touto noční tramvají, ale raději pojedu o spoj dříve, co kdyby … náhodou…
No, zkrátím to. Zůstal viset hned ve výtahu. Do rána. Bouchal a křičel, dokonce prý ho někdo slyšel, ale co… „Buď ticho, dej pokoj, ráno jdeme do roboty, neřvi, tvůj problém!“
Tehdy mobily nebyly a i pevná telefonní linka byla vzácnost, v novém paneláku už vůbec. Dostal se cestovatel zaoceánský z té počurané klece až druhý den dopoledne, kdy už jeho letadlo do Kanady bylo někde nad Atlantikem.
I tak zákeřné mohou být výtahy!
Když jsem před mnoha lety nastoupil do svojí první práce, šel jsem po čase se staršímí kolegy na oběd. Mezi našim třetím poschodím a přízemím jsme použili výtah. Když jsme se rozjeli, zeptal se jeden z kolegů toho druhého „tak co, skočíme si ?“. Druhý na něj hodil zoufalý pohled a pak mi vysvětlili, co se jim před časem stalo. Hádali se, co se stane, když ve výtahu současně skočí, oba byli vzdělaní stokiloví chlapíci. No a když to vyzkoušeli, vypadly ty pojistné klýny o kterých se rovněž předtím přeli a uvěznily je tam na pár hodin. Fakt je nešlo jednoduše vysvobodit. Zajímalo by mě, jestli je mají i ty nové moderní výtahy, ale zkoušet to nechci. Neví to někdo?
Mají. 🙂
Záleží na nás, jaký výtah zvolíme? Ba ne, použijeme ten, který je. U nás dle EU norem. Jenže ještě vždycky, vždycky můžem pěšky. Záleží na tom, co zvolíme.
Pět slepiček i s pozlaceným bidýlkem.
Pobavilo, jako dělané na dobrou noc. Ani jsem netušila, že Homer Simpson umí napsat tak rozmarný a vtipný článek. Marge dobře věděla, proč se zakoukala právě do svého , někdy bruciveho, Homerka.
🥰
Výtah k moci je zajímavé zařízení. Ale jede na vaši duši. Na krev, jako Upír z Ferratu. (Nesvadba)
OT: Nějak jsem podráždil „tvrdé jádro“ tohoto blogu. Nehodlám v tom pokračovat. Nedůtklivých narcisů a všeználků jsem docela přesycen z práce i médií. Obejdu se bez nich a oni (snad) naopak ocení, že už jim nikdo nebude klást nepříjemné otázky.
Být na Litterate je, zdá se, totiž otázka víry. Tu nemám. Neměl jsem ji nikdy, ani před třiceti tety, ani před osmi lety a nemám ji ani dnes. A taky nemám ani chuť mlátit prázdnou slámu.
Někdy i z prádné slámy vypadne zrno. A co stelivo, to je nic?
Re: Sk
Jestli máte na mysli mne, pak vězte, že mým životním posláním je DOBŘE radit všem okolo. S tím nic nenaděláte.
Vlastně naděláte. Na tom bazmeku, který je přidělaný šňůrkou k vašemu kompu a nadává se mu do hlodavců, je takové kolečko, kterým se občas dá dokonce i točit.
Já to dělám taky tak.
Kocoure, máte to zapotřebí?
Kocour má podzimní splín. Jak napadne orvni snížek, bude zase jako novej kočičák.
Něco jako když slípky přepeřují?
Taky jsem starej a taky už potřebuju jít k jádru (málo zbývá času). Rozumím.
Tímto jsem vyjádřil sympatii Starýmu kocourovi (vlákna se provlákňují k vláknitosti).
OT z Ráádyjožumpálu.
I přesto, že husy, resp. husí mrtvoly zdražily o cca 20%, jdou na dračku úplně stejně, jako v jiných letech.
A vy tu otravujete s revolučním hnutím…
Nejsou některé ty husy ve svetrech? To bych klidně připlatila i víc procent.
Re: Maneca
Hele, už jste jedla smažené vlněné fusky v trojobalu? Anebo pečený vlněný límec s kyselým zelím a se šesti knedlíky?
No!!
Takže s těmi husími svetry brzděte…
Maneco,
pokud zakoupíte či ulovíte několik neoškubaných hus a něco asfaltu, není po několika vrstvách peří ani svetr nutný a ušetříte čas na pletení.
Kyblík asfasltu pro vás jistě Targus vyšetří a jeho zaměstnavatel neschudne.
A ušetříte i vodu na mytí a sprchování.
V květnu stačí zakoupit láhev nitroředidla a odpeřit se.
Haha. Kdysi v Americe polili potmesile vydriduchy terem, poprasili perim, a vynesli z mesta na prkne. Fungovalo to bezvadne, podvodnik se uz jaksi nemel chut vratit. Kde jsou ty casy!
To ale udělali pacienti v blázinci, ne?
Povídka Alana Edgara Poea Doktor téro a profesor péro.
😄
Husa a svetr…..děláte si legraci, ale znám z vyprávění historku jak si jedna rodina pořídila husu na výkrm, aby byla tedy na Vánoce. Ovšem jelikož byli všichni měkkosrdcatí byl problém husu nakonec zabít. Našel se sice hrdina, který se úkolu nakonec ujal jenže tak nějak napůl. Husa se zdála být mrtvá takže ji oškubali. Jenže ona se prý probrala, ale byla jaksi nahá, a byl prosinec, a po té nepovedené exekuci se už v rodině nenašel hrdina, který by dílo zdárně zakončil. Takže babička upletla svetr a milá husa dožila ve svetru a zemřela sešlostí věkem.
Stalo-li se skutečně nevím, jak jsem koupila prodávám. A taky že mi to připomnělo jinou husu se svetrem.
Homére, Homére, vy jste ale kecka.
Sice vám musím uznat, že se zmínky o výtahu ve vašich dílech nedochovaly, ale kdo ví, jestli jste to nevynechal schválně!
No prostě jste lump!
Abych vás tu jen tak naplano netupil, napíšu jedno slovo – páternoster.
Neboli česky OBĚŽNÝ VÝTAH!!!
Takže výtah, který umí jezdit do zatáčky. Bohužel jen na jednu stranu. Ale umí.
A vy to chcete zdejší čtenářské obci ZATAJIT!
NO FUJ!!!
Pamatuji si, jak jsem ve dvanácti letech jednou zatala zuby a nevystoupila jsem v paláci Adria v posledním patře z páternosteru! No, neotočilo mě to hlavou dolů, to byla úleva. 🙂
I já. Málem jsem si ucvnkla hrůzou, když výtah minul nejvyšší patro. 😀
A už jste dámy viděly ty ksichty venku když se po projetí půdou vracíte dolů stoje na rukou? To je pohled pro bohy…
Zazil jsem podobny , kdyz v tom baraku chemicky v usti ,tri mlady holky vlezly do pater nosteru ,ze se svezou a zacli ihned pistet ,kdyz zjistili , uvedomili si ,ze se nahore ,pomerne mala a uzka kabina otoci i s nima hlavou dolu..
Vyskocit vcas je taky nenapadlo a mely strach..
Ja mam nejradsi ty secesni vytahy, cinzaky, vily a vsecko secesni..
U nas je toho dost a vsude..Vic nez v Parizi, kde maji stanice metra..
To je era Emy Destinovy, ty ucesy s vlasama ,ty botky a garderoby..
A architekti tenkrat carovali..
Potom prisel ten sok brutalniho modernismu a s tim ,hodne spatnosti..
Pěkné, ale chybí mi tam technikálie. Zejména druh pohonu, energie pro pohyb a princip záchranné brzdy. Bezpečnostní koeficient pro předimenzování lana. A taky pohyb výtahem vleže, na nemocničním lůžku.
Vleže na nemocničním lůžku neřeším, jestli má výtah brzdy, ani jeho druh pohonu.
Naposledy jsem řešil, kolik kapek má kapačka.
Kapačku si můžete štelovat. Mi posledně kapalo 4 dny v kuse a to je nuda, to potom výtah je zpestření.
Zlatý voči!
Dneska už mají kapačky digitální, sestra nastaví rychlost kapáni a pacient trpí hodiny.
Ještě horší je kapačková pumpa. Tam je pacient připojený třeba týden a sestra jen doplňuje příslušnou tekutinu. Kape to furt. A i když to vykape, tak se pacient nesmí odpojit. Vlastně se těší na malou pauzu, až mu přijdou vyměnit kanylu.
🤮🤮🤮
Pojízdné nemocniční lůžko je sqjelá věc. Ovšem jen tehdy, nemá-li plechový dekl. Pak se okolené lůžko zve ponorkou a vaše cesta vede jednosměrně na to oddělení nemocnice, kde se léčí paty.
Částí mohu posloužiti… Pohonem býval elektromotor s buzenou kotvou, brzděný na hřídeli dvoupaknovou brzdou. Čelisti se uvolňovaly elektromagnetem s olejovým tlumičem (plynulé dobrždění). Ztrátou napětí (výpadek, stanice, nouzové tlačítko) závaží přes páku pohyb klece zastavilo. Záchranná (bezpečnostní) brzda fungovala a dodnes funguje na principu pružinami otevřených klínů proti vodítkům klece. K aktivaci dojde pokud se tah lana proti rámu klece sníží natolik že vybaví pojistný mechanismus, klíny přes pružiny přiskočí k vodítkům a vlastní váha klece klíny proti těm vodítkům utahuje. Jednoduché a vysoce efektivní. Koeficient pro osobní výtahy bývával myslím 10. Dnes nevím. Šetří se všude… Jedinou změnou dnes je spousta elektronického haraburdí, motor bývá řízen frekvenčním měničem. principy mechanických ochran zůstaly.