Babiš a Agrofert

Poslední dobou se diskutuje co Babiš a jeho koalice slibovala a co reálně plní. Napřed mi dovolte malé podivení se – před volbami se mi zdálo, že panuje shoda na tom, že Babiš je (a bude) takový „lépe komunikující Fiala“, od kterého není možno očekávat zásadní změny. Asi nejvýstižněji to vyjadřuje následující příměr:

Pokud Fialovi v Bruseli zavelí „skoč“, pak se Fiala ukloní a úslužně zeptá jak vysoko a jakým stylem. Pokud z Bruselu zazní povel „skoč“ směrem k Andrejovi, tak ten začne vyjednávat co za to … oba nakonec ale skočí.

Takže nechápu, kde je pramen nářků nad tím, že se Andrej chová podle očekávání. Jeho koaliční program pak je nutno posuzovat jen jako směr, kam by to šlo, kdyby mohl … problém ale je, že v mnoha směrech zjevně asi nemůže a v mnoha vlastně ani nechce, protože nemá proč..

Velmi dobře situaci okomentoval nick „Hal“ v komentáři k článku „Heleď, Andreji …“. Rád bych na věc napsal svůj (!), názor, protože s komentářem naprosto souhlasím a tvrdím, že moje výroky o Agrofertu a Andrejovi nejsou s tímto komentářem v rozporu.

Vynechám diskuzi, že Andrej je vlastně takový Čechoslovák, který neumí ani pořádně česky, protože podstatné je, jak se chová a ne, jak ovládá spisovnou češtinu nebo kde se narodil. Rovněž otázka nabytí majetku je irelevantní, protože ho reálně má a my s tím nic nenaděláme.

Dnešní realita je taková, že mnoho lidí s úspěchem pochybuje o tom, zda současná vládní koalice aktivně plní mnoho bodů z volebního programu … a zda vůbec k plnění směřuje. Protože šéfem vlády je Andrejko, pak celkem logicky zaznívá, že ho v odporu proti bruselským nesmyslům limituje vlastnictví Agrofertu. Osobně ostatně tvrdím, že ekonomické zájmy Agrofertu jsou hlavně v Německu, takže na jakoukoliv „neposlušnost“ Andreje má Brusel velmi účinnou páku. Je to sice pravdivá realita, ale věc není tak jednoduchá, jak vypadá – znova odkazuji na výborný komentář od „Hal“.

Pro hlubší pochopení nabídnu svůj pohled na věc. V teoretické rovině má Andrej dvě hlavní možnosti – zbavit se Agrofertu a nebýt přes něj vydíratelný nebo si Agrofert ponechat. A nyní malé teoretické zamyšlení …

1. Babiš se zbaví možnosti být vydíratelný přes Agrofert.

Tato teoretická možnost může mít několik variant – od prodeje Agrofertu až po přetavení na „poctivou“ zaměstnaneckou akciovku nebo družstvo. Zkráceně tedy buď Agrofert prodat nebo rozdat. Pojďme se zamyslet nad důsledky.

Pokud by Agrofert prodal, pak téměř s jistotou by tento majetek ovládl cizí kapitál, nejspíše nějakého globálního hráče. Andrej je možná etalon nikoliv Čecha nýbrž Čechoslováka, ale v tomto bodě je podstatné, že kapitál Agrofertu se „otáčí“ hlavně v české ekonomice. Babiš možná není plátce nejvyšších mezd, ale hlavní objem kapitálu nechává v Česku. Protože je Česko ukázková kolonie, tak v případě objevení se nabídky Agrofertu k prodeji je velmi pravděpodobné, že by žádný český subjekt nezískal od banky úvěr v potřebné výši – pro pochopení, proč tomu tak je, doporučuji nastudovat příslušné videa od Blahynky. Takřka s jistotou tedy můžeme odhadnout, že prodej Agrofertu by znamenal přesun kapitálu z rukou Čechoslováka (a české ekonomiky) směrem k nadnárodnímu korporátu se všemi negativními důsledky. A takový nový globální vlastník by přece neinvestoval miliardy k ovládnutí české firmy proto, aby se čeští zaměstnanci měli lépe. Naopak, daly by se očekávat vlny „optimalizací“ a hlavně odlévání dividend a jiných zdrojů z Česka.

Prodej Agrofertu by tak významně zhoršil situaci v české (!) ekonomice. Za dané situace, je dle mého, „vlastenečtější“ podporovat Andreje co by vlastníka Agrofertu.

Dále je třeba si uvědomit, že vydíratelnost Babiše by se prodejem Agrofertu asi moc nezlepšila. Za prodej by sice měl několik miliard v bance, ale ty banky ovládají bruselští. Odhaduji, že v případě politické „neposlušnosti“ by se rychle zjistilo, že v mládí trhal mouchám křidýlke, což by byl pádný důvod pro schválení nějakého sankčního balíčku a odstřižení Babiše od jeho peněz v bankách KoZa. EU má na tomto poli bohatou praxi např. i za pravdivé analýzy, nedej Bože za násilí na mouchách.

Nejbezpečnější by se, v teoretické rovině, mohlo jevit rozdání majetku zaměstnancům – ať už formou akcií nebo družstevních podílů. V praxi by ale monolit Agrofertu byl rozdroben na více menších částí, což by s největší pravděpodobností vedlo ke zničení a ovládnutí po částech – a tomuto „štěstíčku“ by šli bruselští jistě s úsměvem a elánem aktivně naproti …

2. Babiš si Agrofert ponechá

Možnost ovládat Agrofert jako jednu firmu dává Andrejovi paradoxně největší manévrovací (i politicky) prostor … přestože je vydíratelný hlavně díky podnikání u našich přátel v Německu. Hlavní výhoda tohoto modelu spočívá v tom, že má k dispozici něco, co můžeme nazvat „plynulý přísun provozního kapitálu“ – a jak víme, všude platí „bez peněz do hospody nelez“. Bruselští mohou hodně, ale velmi těžko by zařízli celý Agrofert najednou, protože to je konglomerát většího počtu firem. Museli by zřejmě “zařezávat“ firmu po firmě, k čemuž by potřebovali čas, který by naopak Andrej využíval pro manévrování.

Zkrátka – pro současné české zájmy je lepší, pokud Babiš nepustí ovládání Agrofertu úplně z rukou. Jiná alternativa by v konečném důsledku dříve či později znamenala větší odtah kapitálu z Česka.

Pravděpodobné limity Babiše

Babiš je typ výkonného manažera a osobně odhaduji jeho prioritní snahu v tom, aby se snadněji podnikalo a moc se nezhoršovala situace českých občanů, protože tohle prostředí je v konečném důsledků prospěšné i pro Agrofert. Lze tedy očekávat „optimalizaci“ bruselských nesmyslů jen v rámci možného, resp. dílčích obstrukcí a kosmetických změn. Dobrou zprávou by mohlo být, že tyto malé změny „v mezích možností“ budou mít pozitivní vliv i na jiné podnikatele. Očekávat ale zásadní korekci bruselského kurzu je, dle mého, nereálné.

Dalším podstatným faktorem je, že státní řízení je neuvěřitelný moloch jednotlivých úředníků, kteří mají různé preference a politické názory. Babiš nemůže vydat pokyn o kterém ví, že by nebyl podřízenými úředníky splněn, protože by přišel o reálnou moc. Každý vedoucí má svou faktickou moc právě díky tomu, že podřízení ho z různého důvodu poslouchají. A každý úředník v té vertikální pyramidě může pokyn zesilovat nebo zeslabovat až sabotovat. A jsem si jistý, že pokud by se nějakému protibruselskému nařízení od Andreje státní úředníci postavili na odpor, pak bruselští přispěchají hodně aktivně a hodně rychle takovým úředníkům na pomoc.

Rozdíl mezi „EU musí skončit“ a „EU se rozpadá“

Ta hlavní otázka zní – co dělat. Naším největším současným nedostatkem je absence vize dalšího směřování Česka, se kterou by se ztotožnila většina národa. Pokud by byla společná vize, pak cesta k její realizaci je jen otázkou technického provedení. Zatím jsme v situaci, kdy většina spoluobčanů nesdílí společnou vizi a tudíž ani není možno uvažovat o nějaké synergii směřující k její realizaci. Jediný, kdo vizi má jsou globálně orientované elity a proto současné konání je ve výsledku ve prospěch globalistů a proti běžným občanům státu.

Jsem bytostně přesvědčen, že pokud chceme mít stát, který bude sloužit jeho občanům a nikoliv nadnárodním elitám, pak úsilí a koncepce musí vzejít zespoda … což bude asi dlouhá cesta, nicméně každý malý krůček může být posun vpřed. Jako velmi důležité považuji uvědomit si, jak elity KoZa manipulují s lidmi – do mainstreamových médií neúnavně a opakovaně „nahazují“ svoje témata a tvrzení, což ve výsledku vede k realizaci jejich záměrů. Zdůrazňuji, že podstatná je vytrvalost a udržení tématu v mediálním prostoru.

Uvedu názorný příklad – řekněme, že se v každém alternativním médiu začnou pravidelně objevovat komentáře, články a rozhovory na téma „EU musí skončit“. Bude-li téma dostatečně dlouho rezonovat v části mediálního prostoru, pak se toto sdělení dostane i k některým úředníkům, kteří ve svém počtu tvoří reálnou státní moc. Problémem je, že takto formulovaná myšlenka počítá s nějakým vzdáleným koncem EU a spousta úředníků si řekne, že ještě mají čas na nějakou revizi svého jednání.

Pokud ale bude neustále v mediálním prostoru zaznívat „EU se již rozpadá“, pak začne pomalu přibývat úředníků. kteří si začnou říkat: … hele, vždyť ono to je vlastně pravda, jsou dílčí reálné náznaky o nesmyslnosti nebo nefunkčnosti a tady systém se opravdu začíná rozpadat … a začnou přibývat ti, kteří budou provádět revizi svého chování směrem k „zeslabování“ příkazů bruselských, což v důsledku bude znamenat oslabení reálné moci globalistů. Rozdíl ve formulaci je zdánlivě nepatrný, ale ve svém důsledku podstatný. Jedno tvrzení navozuje myšlenu budoucího stavu, druhé současného stavu. Navíc, tohle je morální základ pro přirozené švejkování až ignorování nesmyslných bruselských nařízení.

Jsem přesvědčen, že před námi je válečný střet, kdy RF bude donucena použít zbraně hromadného ničení. Elity KoZa a zbrojaři se očividně nemohou dočkat, až se naskytne záminka pro „spravedlivý“ obranný útok. Velmi usilovně formují mediální prostor tak, aby se takový obranný útok stal naprostou samozřejmostí. Zatím nejsme účastníky horké fáze války, ale zažíváme mediální „dělostřeleckou přípravu“, což není nic jiného než mediální válka – a naší každodenní činností by proto mělo být aktivně se do této mediální války zapojovat. Pokud budeme pasivní, pak elity KoZa dosáhnou v mediálním prostoru svého snadněji a následně použijí občany (kteří stáli stranou) do horké fáze války … elity ani jejich rodinní příslušníci na frontu nepůjdou.

Každý(!) se může do této mediální války zapojit s následující myšlenkovou výzbrojí:

1. Nejdůležitější narativ v jakékoliv diskuzi – EU nemusí skončit, ale EU se JIŽ rozpadá! … a věřte, resp. spoléhejte na to, že jedna z přirozených lidských vlastností je nebýt ten poslední, který zhasne a bude za posledního hlupáka.
2. Nemáme proč bojovat. Chamtivost a rozpínavost elit KoZa je nemorální a proto nestojí za obranu. Navíc, nikdo nebude bránit oligarchy, kteří pracují proti zájmům obyčejných občanů. Dokonce ani emisní povolenky a jiné dobrodiní z Bruselu nejsou „hodnoty“ stojící za obranu …
3. V každé diskuzi citujte Hemingwaye: „Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“