5 listopadu, 2024

Až lidé jako my…

Jako v pohádce...

Pod stromem sedím rád, konkrétně pod jabloní,
před sebou vidím les, a mrak, co nad ním visí.
Co že chci sesbírat? Ty vzpomínky, jež voní
po dětství ještě dnes, ač dávno je to, kdysi.

Pás dubů? Pro mě chrám, kterému úzkost svěřím,
jak že mi těžko je ve světě, který hoří.
Naději v sobě mám, že odoláme dveřím
od zkázy vestoje, k níž ženou nás ti choří.

Jsme v době oblevy, kdy, co zamrzlo, taje,
kdy ledy poleví, a kdy rozkvetou kraje.
Dívám se na stromy, jak paprsky je hladí.

Co zlevní, když je dráž? Sám život cenu ztrácí.
Nač čekám? Možná až žít půjde bez inflací,
až lidé jako my zas najdou svoje mládí…

35 thoughts on “Až lidé jako my…

  1. Dneska jste mi opravdu kápl do noty, pane Marku. Básní i obrázkem. Zkoušel jsem vás pochválit začerstva hned ráno, ale diskuse mě často blokuje.

    1. Měl jsem 106 let starý ročník Českého světa a tam psával Gustrav Roger Opočenský. Básně ponuré, asi jako Máj, přesto v Dějinách strany mírného pokroku v mezích zákona Jaroslav Hašek autora charakterizoval
      slovy ,,Byl jest on na všechny ženský, Gustav Roger Opočenský.

  2. Můj pocit ze srovnání Ládika s Markem: Ládikovy verše jsou primárně ke čtení, Markovým by slušela recitace.

      1. Re: Ládik!!!

        Topenář se taky hodí do domácnosti.

        Jinak bych řekl, že ti prozatím chybí tzv. vypsanost.
        VYPSANOST – ne vysranost!

        Pan Bukovecký mi kdysi napsal, že potřebuju sepsat 10K normostran narativního textu, aby se moje bláboly daly aspoň trochu číst.

        Neboli rutina, zajeté postupy, neselhávající schémata.

        Můj názor – rutina se může – ale nemusí – časem změnit v dokonalou brzdu.

        Další můj názor – pokud získám rutinu profesionála, bude moje psaní k naprostému hovnu.

        A ještě jeden můj názor – až najdu idiota, který nadšeně sáhne po mém rukopisu za účelem vytisknutí, bude rukopis zralý akorát tak na vhození do popelnice.

        1. Vypsanost mě nepotká. Píšu 1 prstem na mobilu a už to je náročné. Raději se držím myši, řídítek a kosy, i volantu.

          1. Tak mě napadá, když mluvíte o té kose. Máte na mysli kosu jako kosu, nebo kosu jako „starý známý samopal vzor 58 se sklopnou ramenní opěrkou“ :D?

              1. Tak to musíte být opravdu dobrý. U mně je v tom určitý paradox. Nikdy jsem se nenaučil kosit kosou. Když jsem byl malý, byla moje maminka až příliš úzkostlivá a dávala bedlivý pozor, aby se mi nic nestalo. Aby mě chránila před nebezpečnými věcmi, měl můj dědeček zakázáno, aby mě kosit naučil.
                No a tak jsem odrostl a dostal jsem se k té druhé „kose“. Sice s ní nezávodím, ale i tak s ní umím zacházet vcelku slušně. A nejen s ní :-).
                Ale to, že jsem se nenaučil skutečně kosit se skutečnou kosou, mě docela mrzí. Ale třeba se to ještě naučím.

                1. Tak to se musím dopochlubit. Mě naučil kosit Martin Koňařík z Nového Hrozenkova, po válce přesídlil do Sudet (Jeseníků, Podlesí) a dělal v lese s koněm. Cca v 9-10 letech. Když mi bylo 15, chodili se na mě lesáci dívat a všem jsem klepal kosy.
                  Po plyšáku (když mě vyhodili z práce) jsem měsíc kosil horskou mokřadní louku Obidová na Visalajích, pěkně od rána do večera, jezdil jsem tam na kole ve 4 z Ostravy a večer zpět, klepal jsem na sekyře v pařezu 2x denně. To se na mě chodili dívat jako na blbce, který seče i v tom největším parnu, za sucha.

                  1. V počátku června na mírně svažité louce mám rozteč pokosů 3,3m. Délka kosiska 195cm, moje výška 188.

      1. Re: adx

        Chtěl bych si jednou vyzkoušet na čas bydlet ve věži…
        … vidět skrz barák a mít všechny rohy kulaté…

        1. My sme s klukama zase porad lezli na Cernou vez v Klatovech
          a bimbali na zvon Honzu.
          Vod ty doby sem na veze taky magor.
          Vyber vobrazku , udesne originalni stavba /slovanska nenapodobitelna tvurci energie /, ,senzace… a z vobrazku . Velkej dojem.

        2. Můj děd stavěl tu věž Svatobor nad Sušící. Pokaždé když se tam drápu přemýšlím zda by nebylo lepší, kdyby stavěl třeba bazén, nebo něco co mám míň schodů. Ale jako výhled parádní.

          1. Vysílač Svatobor jsme v Plzni přijímali na TV.(Krašov byl zatížen odrazy).Pamatuji se, že když jsme stoupali na Svatobor, cesta vedla úplně jinak, než čára na mapě(blízkost státní hranice).

  3. No tak to teda nevím.
    Já své mládí hledám furt – a čím dále, tím více jsem zděšen.

    !!! JÁ !!! – takový neodolatelný fešák a okolo mne sbor tlustých hnusných bab a senilních plešatých dědků…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *