Přátelé, pamatujete si Danu Drábovou třeba někdy před dvaceti lety? Z doby než vstoupila do politiky? Já si z té doby nevybavuji nic, kromě její odborné erudice jako jaderné inženýrky a předsedkyně státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Vyjadřovala se k odborným jaderným věcem, byla docela vtipná, uměla vysvětlit složité problémy štěpení jader tak, aby to laici pochopili. Dokud ještě kandidovala na obecní úrovni do zastupitelstva Pyšel, byla v podstaně normální.
Pak najednou kandidovala za STAN, stala se krajskou zastupitelkou, začala se objevovat po boku „divných lidí“ a postupně z ní vzniklo to, co už si pamatujeme. Arogantní, povýšená, pravdoláskařka… Její veřejné vystupováí přestalo být o atomu, ale začalo být o „lických právech“ pak přešla na podporu Ukrajině za každou cenu, začala mluvit o tom, že nějaký ten jaderný výbuch by byl vlastně v pohodě a jejím nejlepší kamarádem se stala zelená guma, Foltýn. Z atomové odbornice zbyl jen lepšočlověk.
Teď vidím úplně totéž v případě opěrní pěvkyně, Dagmar Peckové. Člověk ji znal přes její árie z Mozartových oper. Krásný mezzosoprán, skvělý hlas, milovníci oper si museli přijít na své… a nakonec kandiduje za ODS do senátu a uvede se rozhovorem, ve kterém na první dobrou pohrdá obyčejnými lidmi a kritizuje „čecháčkovské zápecnictví. A najednou je z velké zpěvačky a světové hvězdy jen další libtard, který svou kariéru zakončuje tím, že si zničí pověst.
Svým způsobem je to čirý masochismus. Jak Drábová, tak Pecková byly prostě hvězdy svých oborů. Byly mezinárodně uznávané, měly fanoušky všude. A pak se dobrovolně rozhodly, že si polovinu fanoušků nechají vzít. Chápu, proč to vyhovovalo Rakušanovi nebo Kupkovi. Kredibilita politických stran u nás není vysoká a angažmá známých osobností je osvědčený způsob, jak zmírnit pokles preferencí. Ale žádné politické angažmá nikdy neharadí škodu na kariéře. Nikdy! Nakonec se vždycky ukáže, že to bylo obráceně. To pravda a láska si jako upír vysála kredibilitu z dalších lidí, aby se ještě na chvíli udržela.
Navíc, volební preference se v posledních letech už nepřelévají z jedné strany spektra na druhou. Už se přelévají jen v rámci svých bloků. Co ztratí Motoristé, to si nevezme ODS, ale Babiš. Co ztratí ODS, to si vezme STAN, ale rozhodně ne SPD. I v rámci koalic si všichni tak nějak „zbyli.“ Doba středových lidovců, kteří šli s každým (a od každého si nechali zaplatit) je pryč. Proto se už jejich preference ani neobjevují v průzkumech. Stali se zbytečnými.
Pochybuju, že se Tomáš Klus má teď líp, když se sám, dobrovolně a velkohubě odstřihl od všech kulturních akcí, které sponzoroval Agrofert. Stejně tak pochybuju, že by Petr Ludwig, Tony Pášma nebo Bohumil Kartouz ještě někdy mohli dělat něco jiného, než podporovat unijní lepšolidství. Už to prostě nejde. Sice jsou na té „správné straně,“ ale musejí akceptovat a hájit čím dál větší nesmysly z čím dál nesmyslnějšího a sebevražednějšího Bruselu.
V České televizi to také není jiné. Najednou tam všichni redaktoři, dramaturgové (ale i uklízečky) zjistili, že nic jiného nemají. Tak douho pracovali pro pravdu a lásku, tak moc se od ní nechali využít a zneužít, že teď už nemají žádnou jinou možnost. Už jsou s tím příliš pevně spojení, už jim to vypálilo cejch.
A tak musejí demonstrovat. Jakákoliv změna statusu quo je pro ně likvidační. Nakonec, i ten Lukačovič hraje vabank. Stejně tak Dalibor Dědek, Ondřej Vetchý i všichni ostatní. Ano, jsou ještě spojeni s mocí. Ale už jí musejí víc dát, než od ní dostanou. Už to není výhra. Nebyla to výhra pro Drábovou, nebude to výhra pro Peckovou. Mňoukající Wolllner nakonec píše pro Fórum24, Fridrichová musí dávat rozhovory Oganesjanovi, aby se uživila… Klus vypadá jako bezdomovec a ani Milion chvilek už není, co býval. Od Mikulášova znovuzrození už nemají transparenty natisknuté na profesionálních tiskárnách, ale namalované fixou na kartonu.
Pravda a láska už nedává. Už jen bere. Z příklonu k ní už nekoukají peníze, už z toho koukají jen problémy. Už to negeneruje zisk, ale jen ztráty. Zisky se přesunuly ke Strnadům a ti se o ně nedělí. Vlastně je to taková pěkná ironie dějin. Třicet let tihle všichni okázale demonstrovali svoje lepšolidství, aby nakonec všechny erární prachy dobrovolně přesunuli nikoliv k pravdě a lásce, ale do peněženek andělů smrti. Hodnoty, vole! Evropské hodnoty! Akorát,už z nich netloustne Klus, ale zbrojovky. Podpořte Ukrajinu, hlásali všichni. Podpořte Zelenského! A stalo se. Třicetiletou práci všech lepších lidí během dvou let posbíral Strnad, který ještě poměrně nedávno ani nesměl sponzorovat Karlovarský filmový festival. Teď bere všechno.
Takhle to být nemělo. To dezoláti měli platit. Dezoláti měli trpět. Na dezoláty měla pravda a láska nachystané všechny ty zákony. A ejhle… Nohavicové vyprodávají koncerty a Wolneři div nechodí žebrotou. Zachraňovat to musí obstarožní operní diva, která od roku 1985 žije v Německu… Ale nezachrání. Pravda a láska už víc bere než dává.
__________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.
Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600
Z horka:
Zřím Macinku u Zdi nářků,
jak tam klátí jakous Mařku.
Hej Macinko, to se může?
Neměl bys jí přinést růže?
Mám stejnou zkušenost jako Daniel.
Z lidí, se kterými se dalo pokecat se odchodem do politiky nebo podnikání stávají opatrní narcisové.
V podstatě jsou si nejistí, protože někde v hlouce svého já vědí, že se vezou“na vlně“ a není jisté, jak dlouho je ta vlna ponese.
Třeba Mirka Topolánka vlna donesla až do důchodu.
Pávek v čele delegace!
No nekecám, bez legrace.
Fanfáry mu trúbijó,
hraje Trump i Rubio.
Každému hned ruce dává,
v první řadě usedává.
Co se tu jen bude dít?
Nemůžou ho vyhodit.
Pevně sedí na své sesli.
A když kebab kolem nesli,
skočil po něm jako rys!
Hned se sápal, hned ho hryz.
Mi se ta Dràbová zdála hned nějaká divná, ale nechtěl jsem nic říkat, bo bonton. Ale když se líbala se Zemanem, to už byl jasný začátek konce, to nemohlo dobře dopadnout.
Všiml jsem si poslední dobou, že v kapitalismu vznikají u autobusových zastávek knihobudky. To dělá ruka trhu? Bude zajímavé, až vzniknou šatobudky a botobudky. To už si každý bude brát podle svých potřeb a komunismus vybudujeme jinou cestou.
Šato i botobudky existují už dávno. Provozují je obvykle naši církevní ukazatelé ráje pomocí kontejnerů. Příjem takřka zdarma, při výdeji slušné příjmy.
To je ale jen poptávka círqí. Musí přijít i nabídka, jinak ruka trhu bude spoutaná a nerozvine demokracii.
Tak mě napadá, že nejlepší nabídka je díra po orešniku. Potom se dá jednat o vývoji.
Zbylí, Ládíku, zbylí.
Je celkem jasné, že Pecková je už je Němka a tak přišla kandidovat za zájmy Posselta a jeho nácků. Ostatně už už ani jako žena nevypadá. Spíš jako Till Lindemann z Rammsteinů.
👍 🎯 1️⃣⭐ 🥇 🏆 ❗️
Proč jste tak submisivní?
Z pohledu Čecha, Slováka, Maďara,Slovince to vypadá, že máme ještě naději a žijeme v relativně svobodném světě (paradoxně díky komunistům),ale co Němec, Nizozemec nebo Brit.
Němce a Holanďany už vykopali i z Mexika.
Já bych si tu Danu Drábovou až tak neidealizoval ani po té odborné stránce. Já jí pamatuju z fakulty jako průměrnou studentku, žádná hvězda to nebyla. Ona nakonec i ta funkce předsedy úřadu pro jadernou bezpečnost tak moc odbornosti ani chytrosti nevyžaduje…
Naprostý souhlas, jediné, co jí nelze upřít je, že to byla kráva.
To jako kdo volí Babiše vyhrál? Nebo jak mám rozumět myšlence článku?
Inu, před 30+ lety jsme si zvolili parazity a ti vysávají už 30+ let celý stát. Už nejsme malé děti, máme svobodu a demokracii zajištěnou ústavou i ústavním soudem. Každý může svobodně, demokraticky sát a tak se parazité v příznivé atmosféře pěkně množí.
👍 Perfektně vystiženo.
Volební preference se přelévají. Jinak by 2021 nevyhrál Fiala a 2025 Babiš.
Na výsledek má vliv i volební účast
A propadlé hlasy.
Vidláku, nemohl bys naší 107 v nějakém článku připomenout, že když se tak ohání zvyklostmi co se týče summitu NATO, proč mu nedělalo problém zlikvidovat tu mnoha desetiletou zvyklost , že první dáma nikdy nepobírala žádný plat? Proč ho zatím nikdo z vládních politiků na tomhle neumlátil?
Co si tak určovat pracovní náplň sám a neotravovat jiné.
Nebudte tak prikry, Josefe Svejku…
PePa 107 je doma pod pantoflem. Součást jeho diagnózy.
Především to není a nebyla „První dáma“, nýbrž manželka zvoleného úředníka. Třebaže jako ozvěny feudalismu.
Král je nahý.
„Neruš nepřítele, když dělá chybu.“
Připisováno Napoleonovi Bonaparte
Článek jen ukazuje, že člověk, který je v jednom oboru uznávaným mistrem, může být v jiném oboru zcela podprůměrným. Vidíme to na mnoha situacích: modelky se stávají herečkami, herečky zpěvačkami, Herci fotbalisty, sportovci, vědci a umělci politiky – a jen málokomu se podaří překonat hranice svého oboru a uspět v oboru jiném. Ale mají plné právo zkusit si jinou cestu a zažít úspěch nebo častěji neúspěch.
V podstatě jde o sortu lidí(?), která si flexibilně vybírá zaměstnání podle momentální finanční nabídky. Ti neúspěšnější se pak zhusta stávají poslanci, senátory, ministry i presidenty.
Kdysi se říkalo, že kdo nic neumí, učí. Nevím, do jaké míry to platí i dnes, ale v každém připadé platí, že kdo neumí ani učit, jde do politiky.
Příklady snad uvádět nemusím …
A echo efekt. Výjimečná zdatnost v něčem promítaná do všeho ostatního.
Z kovaných liberálů a progresivistů se vždycky nakonec vyklubou fašisté, kteří jsou skálopevně přesvědčeni o své morální a intelektové nadřazenosti, a že ve jménu idejí, kolem kterých se tak pevně semkli, jsou oprávněni zlikvidovat všechny méněcenné, tedy ty, jež stejnému fanatismu nepropadli. A samozřejmě pod tím vším vždy nějak probleskává přesvědčení o tom, že oni jsou celkově ostatním nadřazeni jako nějaký lepší a vyšší druh lidí.On se ten Marxův výrok, že náboženství je opium lidstva, dá zobecnit tak, že jakákoliv idea, které lidi bezhlavě propadnou, je jak opium. Člověk ztrácí soudnost, kontakt s realitou a propadá se čím dál víc do omamných snů onou ideou generovaných. Pokud se může koupat v její domnělé dokonalosti, zažívá až extatické pocity vytržení, pokud má ale pocit, že ti ostatní neprožívají totéž, dostává se abstinenčních psychotických stavů, v nichž je schopen klidně i páchat zločiny, jen aby ta jeho idea ze světa nevyprchala úplně. A právě to se teď libtardům a progresivistům začíná dít.
Analyzoval to a zobecnil jistý americký psycholog Irving Janis a nazval tuto psychickou úchylku „Groupthink“.
U nás se tímto tématem (skupinovou stupiditou) zabývá a píše o tom knihy Dr Koukolík.
Zatím to ale nikdo nestudoval na tak velkých skupinách …
Syndrom skupinového myšlení (groupthink, skupinová stupidita)
je způsob myšlení jednotlivců, úmyslně deformovaný s cílem zachovat shodu ve skupině. Tímto syndromem postižený jedinec potlačuje v zájmu shody s ostatními členy skupiny svoji samostatnost, nezávislost, racionální myšlení a rozhodování. Ve skupině dochází k tlaku na uniformitu a k autocenzuře. Jedinci s „nevhodnými“ názory jsou ostrakizováni a vytlačováni ze skupiny. Soudržnost a solidarita ve skupině se stane důležitější než reálné zvažování faktů. Groupthink způsobuje, že skupina (typicky výbor, velká organizace či vláda) učiní špatná nebo zcela nesmyslná rozhodnutí, která by členové skupiny jako samostatně uvažující jednotlivci pravděpodobně nepovažovali za moudrá.
Symptomy svědčící o syndromu skupinového myšlení:
1. Iluze nezranitelnosti
2. Nepochybná víra ve vlastní morálku skupiny
3. Racionalizace, kolektivní odůvodnění rozhodnutí skupiny
4. Sdílené stereotypy a pohledy zvláště na oponenty, vnímání oponenta jako slabého, neschopného
5. Autocenzura; členové odpírají kritiku, nikdo se neozve na protest, všichni se tváří, že souhlasí
6. Iluze jednomyslnosti (falešná shoda)
7. Tlak na disidenty, aby se přizpůsobili
8. Samozvaní členové chrání skupinu před negativními informacemi
Příznaky rozhodnutí ovlivněného skupinovým myšlením:
1. Neúplný přehled alternativ
2. Neúplný přehled cílů
3. Opomenutí prozkoumat rizika přednostního výběru
4. Opomenutí znovu hodnotit zpočátku zamítnuté alternativy
5. Slabé vyhledávání informací
6. Výběrová zaujatost ve zpracování dostupných informací
7. Absence náhradních plánů
———-
Groupthink: Pod diktátem konsenzu
Kdo trpí groupthinkem neboli syndromem skupinového myšlení, který ve snaze najít konsenzus za každou cenu znemožňuje dosáhnout skutečných výsledků?
Groupthink označuje mechanismus, který vede k přijetí chybného závěru v rámci kolektivního rozhodování. Podstatou groupthinku je eliminace názorových rozdílů v zájmu dosažení shody v rozhodující skupině. Jako klasický příklad groupthinku se uvádí chybné rozhodnutí americké vlády o provedení invaze v kubánské Zátoce sviní: ačkoli rozhodující tým měl k dispozici veškeré informace a odborné posudky, invaze skončila katastrofou – protože jeho členové se navzájem ubezpečovali o úspěšnosti plánované operace a varovné signály velkoryse ignorovali.
Skupiny postižené groupthinkem se orientují na apriorně přijaté názory a ignorují alternativy. Svoje intelektuální kapacity používají pouze pro potvrzování vlastního názoru a pro vyvrácení jiných názorů. Své protivníky ignorují nebo zesměšňují, případně je prohlašují za podivíny, extrémisty, blázny nebo za osoby podplacené zájmovými skupinami. V krajních případech se uchylují k výhrůžkám a podobným prostředkům.
Malá jazyková poznámka. Český termín syndrom skupinového myšlení sice na první pohled lépe vystihuje, že jde o nezdravou záležitost. Původní anglický termín je ale podobně výstižný – ovšem jiným způsobem. Groupthink by nebylo dobré překládat jako „skupinové myšlení“, skupinové myšlení se anglicky řekne group thinking. Slovo groupthink je záměrně defektní, složené podle vzorů z Orwellova newspeaku – jako je třeba sám výraz newspeak (v českém překladu novořeč), doublethink (dvojité myšlení) nebo thoughtcrime (ideozločin). Připomeňme, že newspeak je jazykem temného totalitního světa románu 1984, kde i řeč podléhá diktatuře a dohledu Velkého bratra…
Osm symptomů
Groupthink ale není omezen na politiku, i když v této oblasti lidské činnosti je jako doma. Zvláště rizikové skupiny se totiž skládají z členů s podobným zázemím, kteří jsou izolováni od názorů zvnějšku, a navíc postrádají jasná pravidla pro rozhodování. (To je prostředí pro politiku typické.)
Janis definoval osm symptomů groupthinku:
1. Iluze nezranitelnosti: přehnaný optimismus, který vybízí k podstupování extrémních rizik.
2. Kolektivní výmluvy: členové zlehčují varovné signály a nepřezkoumávají své předpoklady.
3. Víra ve vlastní vyšší morálku: l věří ve správnost své věci a ignorují etické a morální důsledky svých rozhodnutí.
4. Stereotypní vidění osob mimo vlastní názorovou skupinu: negativní obraz jinak smýšlejících jako „nepřítele“ znemožňuje přijímat kritiku a racionálně diskutovat o alternativách.
5. Přímý nátlak na disidenty: členové skupiny jsou pod tlakem, aby nevyjadřovali argumenty, které jsou proti názoru skupiny.
6. Autocenzura: pochyby a názorové odchylky od konsensu se nevyjadřují kvůli obavám z nepříznivých následků.
7. Iluze jednomyslnosti: majoritní názory se považují za konsenzuální.
8. Samozvaní strážci myšlenkové čistoty: členové, kteří chrání skupinu a zejména její vedení před „nebezpečnými“ informacemi zvnějšku, aby neutrpěla koheze skupiny.
Co vzniká v extrémním tlaku? Diamanty to nebývají
Groupthink se nejčastěji vyskytuje ve skupinách, které jsou velmi homogenní a které jsou pod velkým tlakem, aby přijaly dobré rozhodnutí. Když tlak na vytvoření konsenzu převládne, členové nejsou motivováni hodnotit dostupné alternativy. Vedoucí skupiny ani nemusí být autokrat s totalitními sklony – vlastně ani žádný formální vedoucí nemusí být určen. Skupinové tlaky motivované dosažením konsenzu za každou cenu vedou k neuspořádanému až iracionálnímu myšlení. Pravděpodobnost dosažení správného řešení je nízká.
Představte si politický summit prezidentů a premiérů někdy kolem druhé hodiny v noci. Všichni účastníci jsou stejné nebo podobné profese, názorově se z větší části velmi shodují, jsou pod tlakem médií, neboť reportéři budou očekávat výsledky na ranní tiskové konferenci. Jsou i pod tlakem ostatních kolegů: málokdo touží, aby se na někoho ukazovalo prstem: „To on nám zkazil dohodu! Zrovna v momentě, kdy vše pěkně směřovalo ke všeobecnému konsenzu!!“
Účastníci podobných schůzí rovněž bývají odříznuti od běžného života a přímo na summitech mohou být izolováni i od svých poradců. Jak asi kvalitní budou jejich závěry?
Na groupthink proto zdaleka nemají monopol totalitní režimy, ačkoli v jejich případech se rozhodovalo „groupthinkově“ takřka z definice. I demokraticky zvolení lídři svobodných zemí se však mohou chovat jako malí diktátoři, když jsou pod skupinovým tlakem. Skupina samotná se pak chová jako velký diktátor.
Ano. Znám. Vhodná připonínka. Zvlášť pro některé i tady.
Vzpoura deprivantů.
… a bylo to stejné v Německu před nástupem Hitlera. A je to stejné na Ukrajině po roce 2014. A asi i jinde. Moji babču a dědu (babča byla roduverná Polka) vyhnali Poláci do Ostravy. A tak dále…
Jakákoliv ideologie nakonec pohltí lidství, jak těch na správné straně, tak těch na straně špatné.