Proč nemít euro

Od doby, kdy měny opustily zlatý či stříbrný standard, tedy možnost výměny konkrétního platila za pevně určené množství zlata či stříbra, jsou měny založeny na důvěře. Důvěra v měnu vyplývá z důvěry ve stát, který měnu vydává.

Důvěra v měnu je důvěrou ve stát či státní společenství

A to je problém eura. Euro za sebou nemá konkrétní stát, ale Evropskou unii, respektive Evropskou měnovou unii. Evropská unie je svazek států s nerovnoměrným hospodářským vývojem a bez jednotící státní ideje. Je to mnohem slabší sdružení, než bylo Rakousko-Uhersko, Sovětský svaz, Jugoslávie či Československo. Tyto státní svazky se zdály ve své době pevné a trvalé. Nepřežily však otřesy vyvolané historickými zlomy, které dřív či později přijdou i vůči Evropské unii. Zažil jsem rozval Sovětského svazu a rozdělení Československa. Moji dědové zažili rozpad Rakouska-Uherska. Pakliže nevydržely tyto státy, pochybuji, že podobné historické otřesy vydrží bruselská unie.

Rozpad Rakousko-Uherska a rozdělení Československa

I když není jisté, zda dojde k rozpadu bruselské unie, je v rámci odpovědné správy státu správné s touto možností počítat. Euro se při rozpadu bruselské unie stane přitěžujícím faktorem. Při rozpadu státu či svazku států zaniká i jeho původní měna, byť to nemusí být ve stejný okamžik. Avšak v každém nástupnickém státě dochází k jinému hospodářskému vývoji, zvláště inflaci. To pak nutí státy, které jsou na tom lépe, odtrhnout se od původní měny, a tím se odtrhnout od velké inflace v nástupnických státech, které jsou na tom hospodářsky hůře.

Proto oddělil kolkováním původních stejných rakousko-uherských bankovek československou korunu od koruny maďarské a rakouské Alois Rašín v březnu 1919 a obdobně Václav Klaus v únoru 1993 oddělil korunu českou kolkováním původně stejných bankovek československých od slovenské koruny. Při rozpadu státu či státního společenství je pro nástupnické státy vznik nové měny nutností. Má to však své náklady. Ten stát, který si uchová vlastní měnu, si komplikace a náklady při možném rozpadu bruselské unie ušetří. Vlastní měna je významnou ochranou před některými důsledky kolapsu bruselské unie.

Proč krach bruselské varianty integrace

Důvody možnosti krachu bruselské varianty evropské integrace jsou v byrokratickém pojetí a sebevražedné ekonomické politice. Původní idea Evropy jako volného prostoru pohybu zboží, služeb a kapitálu se zvrhla v Evropu růstu nevýkonné byrokracie, Evropu hloupých politických rozhodnutí, jako bylo přijetí masové migrace a zeleného údělu. Čím více se posilovala centralizace unie od maastrichtské až po lisabonskou smlouvu, tím více Evropa ve světe ztrácela. Účinností Lisabonské smlouvy znovu vzrostla moc bruselských orgánů. Ovšem zároveň klesá síla evropské ekonomiky v porovnání s jinými světovými oblastmi, především USA, Čínou a Indií. Evropa upadá.

Podstatou hloupé politiky bruselských orgánů je způsob jejich výběru. Zatímco politické jedničky chtějí být francouzskými prezidenty a německými kancléři, do Bruselu evropské mocnosti posílají třetí politickou ligu. Neexistuje evropský národ, ani evropský lid, tudíž ani evropská politická elita. Bruselská elita je elita úřednická, ne státnická. Toto se v Evropské unii nezmění, protože se nezmění základ její integrace. Proto i v budoucnu bude evropská ekonomika upadat, budou se prohlubovat sociální problémy a díky proběhlé masové imigraci v západní Evropě budou velké problémy vnitřní bezpečnosti. Občané nebudou věřit Bruselu, jeho institucím, a tedy ani euru. A bez důvěry žádná měna nepřekoná vážný otřes.

Vyhraje, kdo první uteče

Státy, které euro jako měnu přijaly, mohou dopadnout při rozpadu měnové unie různě. Nebude-li rozklad Evropské unie rychlý, ale bude probíhat v etapách, vyhraje ten, kdo z eurozóny uteče nejdříve. Může nastat situace, kdy nějaký stát opustí euro jako první či jeden z prvních a ostatní státy euro budou po nějakou dobu používat, byť bude oslabené. Odcházející stát vydá svoji vlastní měnu a vymění ji v poměru 1:1 za euro. Při běžné měnové reformě stát zaplatí výrobu nových bankovek a stáhne staré, které se stanou dobré jen pro výrobu tepla ve spalovnách. V případě, že euro zůstane v některých státech nadále platidlem, odcházející stát zaplatí výrobu bankovek nové měny, ale eurobankovky, které na svém území stáhne z oběhu, budou mít stále hodnotu a může jimi zaplatit své dluhy v eurech.

Samozřejmě se to zbytku států, které nadále budou euro používat, nebude líbit, ale nic s tím nenadělají. Navíc bude započat proces rozpadu nejen eurozóny, ale i bruselské unie, takže nebudou mít ani politickou a vojenskou sílu na odcházející stát tlačit mocensky. Spíše se tím proces rozpadu jen urychlí. Pokud tedy přijmeme euro, je vhodnější ho v případě počátku procesu rozvalu unie opustit, co nejdříve. Ten, kdo bude poslední, tomu zůstanou jen bankovky v ceně papíru na spálení.