USA a Čína – bude válka?

USA a Čína jsou dvě nejmocnější světové velmoci. USA je velmoc, jejíž vliv upadá, stále je však mocenskou jedničkou. Čína je nastupující mocností vyzývající dosavadní mocenskou jedničku.

Thúkydidova past

Americký politolog Graham Tillett Allison publikoval článek: „Thúkydidova past byla nastražena v Pacifiku“ (Financil Times, 2012). V něm poukázal na 16 různých historických konfliktů mezi starou etablovanou velmocí a novou nastupující vyzývající velmocí. Z těchto 16 konfliktů 12 skončilo válkou a jen 4 soupeřením, kde k válce nedošlo. Jméno pasti odkazuje na řeckého autora knihy Dějiny peloponéské války Thúkydidése, který popsal tímto způsobem peloponéskou válku mezi starým vojenským hegemonem v Řecku Spartou a vyzývajícími Athénami. Výsledkem peloponéské války bylo sice vítězství Sparty, ale na válečný rozvrat doplatily oba řecké městské státy. Byl to počátek úpadku antického Řecka.

Čína je hlavní soupeř USA

Po konci studené války, kdy USA zvítězily nad Sovětským svazem a na 20 let se staly monopolní velmocí, došlo k razantnímu oslabení ekonomické dominance USA i celého Západu. Hlavním vyzyvatelem se stala Čína. Trump tuto podstatu geopolitického soupeření pochopil. Proto jej nezajímá Ukrajina, Evropa, ale Tichomoří. Nový mocenský střet je v Tichomoří. Pro USA jsou důležité Austrálie a státy ve východní a jižní Asii, které mají obavu z čínské síly. Proto je sblížení mezi USA a Vietnamem. Obě země nezapomněly na hrůzy války ve Vietnamu, ale s obavami vzhlíží k růstu moci Číny. A i zde platí, že nepřítel mého nepřítele, je můj přítel.

I když dnes tento geopolitický směr symbolizuje prezident USA Donald Trump, je to směr, který bude v americké politice dominovat, i kdyby se k moci dostali demokraté. I oni vědí, že problémy USA s Ruskem či kýmkoliv jiným, jsou druhořadé vůči vztahům s Čínou. Z tohoto pohledu byl zásadní chybou tlak na rozšiřování NATO na východ a protiruská politika, která zničila západní vliv v Rusku, kde jej nahradila Čína, jež si Rusko díky ekonomickým sankcím Západu připoutala k sobě. To, že Rusko se stalo spojencem Číny a je schopno ji dodávat rozsáhlé nerostné bohatství, Čínu posílilo.

NATO je pro americko-čínské soupeření bezcenné

NATO je produktem studené války Západu a sovětského bloku. Vzniklo v roce 1949. NATO je územně omezeno na obranu Evropy. Pro oblast Tichomoří, a tedy případného vojenského konfliktu USA a Číny, je nepoužitelné. Pro USA ztrácí smysl. Ten snad mohou ještě americké zbrojovky vidět v tom, že americká vláda donutí zvyšovat zbrojní výdaje evropských států za účelem nákupu amerických zbraní. Víc však NATO nyní pro USA neznamená.

Válka nebo mír

Jestli bude válka, nikdo neví. Na Allisonově případu vidíme, že konflikty mezi stávající a nastupující velmocí k válce vedly ve třech čtvrtinách případů. Není to však nutné. Mír má šanci. Znamená to však, že na obou stranách musí být politici, kteří jsou schopni udělat smlouvu o formě soužití. Smlouvu, která nebude ideální, ale funkční a to stačí. Stará mocnost musí pochopit, že se doba změnila a už nebude všemocná a nové mocnosti musí někde ustoupit. Nová mocnost pak má respektovat, že jsou určité hranice, za které nemůže stará mocnost ustoupit, byť by to vedlo k válce.

To pro USA vždy byla zásada Amerika Američanům. Nikdo nemůže ohrozit monopolní mocenskou dominanci USA na celém americkém kontinentu. Stejně tak nemůže nikdo blízko Číny vytvářet protičínskou základnu. Proto je Čína nesmlouvavá v případě Tchaj-wanu.

A co Evropa? Evropa nic. Evropa ve formě Evropské unie, která utápí obrovské prostředky na hloupou politiku Zeleného údělu a boje s oxidem uhličitým, likviduje svůj průmysl. Proto nemá důležitost ani pro USA, ani pro Čínu. Evropská unie, jejíž hlavní geopolitické paradigma zamrzlo v čase studené války, nechápe, že svět je už jinde, je a bude mimo.