Další na řadě

Útok na Írán je další špatnou zprávou pro celý svět, pro mezinárodní právo jako takové, neboť se jedná o ryzí a svévolné bezpráví, a je cynickým vzkazem všem, kdo si váží každého lidského života. Ve válce umírají civilisté včetně žen a různě starých dětí, kojence nevyjímaje. Tak tomu bylo při bombardování Bělehradu, Bagdádu či v Tripolisu.

Kdo je mým spojencem?

Nyní došlo k útoku na Gándího nemocnici v Teheránu či dívčí školu ve městě Minab. Slyšíme a čteme snad v mainstreamových médií, že jde o barbarský akt odporující lidskosti? Žádá mainstream, aby na D. Trumpa a B. Netanjahua byl uvalen mezinárodní zatykač? Hovoří se o nich jako o zločincích, kdy jeden figuruje v Epsteinově kauze, a druhý v obřím korupčním skandálu (viz například The Bibi Files)?
Ne, místo toho nám mainstream vštěpuje do hlav, že USA a Izrael jsou naši spojenci. Že představitelé těchto zemí jsou naši spojenci.
Ono nás vůbec mainstream vychovává, abychom neřešili kauzy politiků, kteří nás mohou bez mrknutí oka nahnat do války. Nezapomínejme ani na Pfizergate (U. von der Leyen) či Dozimetr (V. Rakušan, který sice v této kauze nebyl obviněn, ale který prokazatelně lhal o důvodech, proč jmenoval ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace Petra Mlejnka, a proč používal mobilní telefon se šifrováním typickým pro osoby kolem Michala Redla).
Již od bombardování vlaku s civilisty v Grdelické soutěsce silně protestuji, že mám být spojencem vrahů. S tím zásadně nesouhlasím a bytostně se mi to příčí. Ostatně jako kterékoli jiné zabíjení civilistů kdekoli ve světě. Podporuji diplomacii a mírové iniciativy, nikoli ty muniční.
Jsem přesvědčen, že jediným naším spojencem mají být lidé kdekoli ve světě, kteří rovněž touží žít v míru. Nikdy však mým spojencem nebudou zbrojaři, obchodníci se smrtí či egoističtí samolibí politici, kteří kohokoli z nás vymění za mísu čočovice.

Co je vlastně ve hře?

V mainstreamu zaznívá, že tato válka posílí Izrael. Osobně si to nemyslím, respektive se domnívám, že může nastat pravý opak.
Podívejme se, kam se po desetiletích posunul izraelsko-palestinský konflikt či k čemu si Izrael dopomohl genocidou v Gaze (včetně vraždění již zmíněných dětí). Můžeme zde hovořit o izraelském vítězství, když vítězí toliko ve spirále se cyklící nenávist?
Lze se jen dohadovat, co izraelsko-americký útok učiní s islámskými zeměmi. S každou dopadající bombou totiž zasévá do jejich nových generací frustraci a zášť. Kdekdo si může spočítat, jakou že sklizeň taková setba obstará.
Pokládá snad někdo za triumf vraždu téměř sedmaosmdesátiletého starce, který se takto stal pro velkou část Iránců nesmrtelným? Nahradí ho mladší a odhodlanější. Zrovna Izrael by mohl na příkladu zabitých vůdců Hamásu vyprávět.
Připomeňme si dávný citát: Koho bohové chtějí zničit, toho v prvé řadě připraví o rozum. Donald Trump jistě není bohem, ale zkusme si na chvíli představit scénář, v němž se rozhodne zbavit izraelského vlivu. Jak to lze udělat? Inu, umožnit jeho představitelům to, nač se celí třesou. Tuto válku Izrael nemůže vyhrát, neboť nečelí toliko muslimskému světu (jakkoli ten je nejednotný, fragmentovaný a protichůdně orientovaný), ale dostává se do konfrontace se zájmy Ruska, Číny i svého jakoby spojence, USA. A co hlavně, zabředá do sporu se sebou samým, což bude rozvedeno níže v tomto textu.
Jistě, zabít pár politických představitelů a něco rozbořit mnoho času nezabere. Ale vyhrát válku nad muslimským světem? Do té se pustí toliko blázen či sebevrah. Nebo někdo, kdo již neví, co si počít s NATO (a s Izraelem), které považuje za zátěž, a zda má k jeho likvidaci raději napadnout Grónsko nebo Irán nebo postupně obojí, a Kanadu si nechat naposledy.
Rozhodně se zde nabízejí tyto otázky:
1) Jak na tento konflikt bude reagovat Turecko, mimo jiné člen NATO?
2) Jak tato válka ovlivní konflikt na Ukrajině?
3) Jaké ekonomické dopady bude mít tato válka na evropský kontinent (a nemám na mysli pouze ceny ropy a zemního plynu)?
4) Jaký dopad bude mít tento konflikt na již nesmírně hluboce rozdělenou izraelskou společnost?
5) Jak na tento konflikt odpovědí ostatní členové BRICS, zejména Čína?
V souvislosti s uvedenými otázkami je třeba zabývat se procesy doprovodnými, jako jsou nové migrační vlny v pohybu či boje o strategické nerostné zdroje.

Vnitřní bezedné propasti

Svou pozornost si rovněž zaslouží problematika rozdělených společností, již jsem zmínil v bodě čtyři u státu Izrael, kde proti sobě stojí podporovatelé zničující pro-válečné politiky, a zastánci míru a sociálního státu.
Pochopitelně se ale tato problematika netýká výhradně Izraele. Společnost je brutálně rozdělena v mnoha zemích včetně USA, Německa, Francie, Spojeného království, do jisté míry Ukrajiny a Ruska, ale i samozřejmě Íránu.
Vzpomeňme si, kolik zla v české společnosti napáchal Fialův kabinet s dělením občanů na „loajální zodpovědné“ na straně jedné, a „nebezpečné dezoláty“ na straně druhé, z nichž jistý Foltýn vyčlenil ještě jednu kategorii, a to zcela bezprávné, tedy „svině“. A to u nás nezuřila válka ve smyslu dopadajících bomb na naše území.
Jak na tom asi bude íránská společnost, kde ti pravověrní přísahají smrt Americe a Izraeli, zatímco „dezolátská pátá kolona“ by se s USA dohodla, hlavně když nebude válka?
Nemáme zde tedy semknuté soupeřící státy, ale země, kde současně probíhá vyhrocený spor v nich samých.

Co se otřese?

To, čeho jsme svědky, není několikadenní záležitostí. Globalizovaný svět byl poskládán jako domino, a s jedním padajícím dílkem se hroutí i ty další. Nezapomínejme na napětí mezi Indií a Pákistánem či Pákistánem a Afghánistánem. Nezapomínejme na zničený Jemen, rozloženou Sýrii, zbědovaný Irák či zdecimovanou Libyi. Ale ani na otřesy v barmské (myanmarské) společnosti.
Mějme též na paměti fakt, že tam, kde se střílí a kam dopadají bomby, se zřejmě dvakrát nebude dařit cestovnímu ruchu, na němž je řada asijských zemí závislých.
Do toho tu máme evropský automobilový průmysl, ohrožený a decimovaný politikou Green Dealu – a početné zastoupení muslimského obyvatelstva v zemích jako Německo, Spojené království či Francie. Tato populace nebude tleskat rozvratu muslimského světa.
Vidíme již celou řadu zhroucených států. Nabízí se otázka, kolik dalších zemí je ještě bude následovat.
Stávající otřesy, které reagují na ty minulé, nahromaděné po desetiletí až staletí, jsou již natolik silné a rozsáhlé, že by mohly zacloumat systémem jako takovým. Právě on by tak mohl být tím dalším na řadě.

Krvavá etuda

Z bomb se dům nestaví,
mír není z krve dětí
a z čiré temnoty zas temno dozrává.
Z šílené představy
a zrůdných předsevzetí
namísto léčení nastává otrava.

Z války nic neraší
než bolest, utrpení
a jeden velký zmar, který se prohloubí.
Mizí ti nejdražší
a smrt pak všechny cení
jen jako bezcenné a shnilé podhoubí.

Z běd zášť se rozmáhá
a faleš úzkost množí
v tónině levných lží, když velí: Neprohrát.
Etuda pro vraha
zrozena v chlípném loži
ve forte prozradí, kdo není demokrat…