Ač v mým “Starci a Němcovi“ sem ničení lidských sídel nakousl jakousi „literárně-okrajovou“ zkratkou, která pro popisovaný domov a vajgl mého Němce nebyla nosná a kterou někdo tady pochopil a někdo zase né (jak už to tak bejvá), je jakýkoliv ničení ve mě od mala (od mých pískových báboviček) jak v koze, prostě to mám někde v sobě zasunutý až ták, že později to přešlo do recidivy, kdy během svýho profesního života sem se tajně, aby to nikdo nevěděl, chodíval rozloučit s každou stavbou, na kterou jsem kdy zpracoval demoliční projekt. Sedl sem si vždycky k ní a povídal s ní o tom jejím životě a jejích nemocech, o tom co nevěděla, jak bude demolice probíhat a ujišťoval jsem jí, že tam s ní budu, aby se tolik nebála až … až sem nabyl dojmu, že pochopila a že se se svým osudem smířila a … a že mně odpustila.
Stařec a demolice aneb vojenský újezd Prameny
Víte, já měl obrovský štěstí na svý profesory/ky češtiny, dějepisu, přírodopisu a matematiky na SVVŠce, že to malilinko co vím z toho bezednýho kýblu vědomostí, kterej se nám snažili nalejt do hlav, stále ještě mám … i když!!! … co si budem povídat, žejo?
Proto si moc dobře pamatuju, že už na tý střední sem tehdy řešil v sobě takový divný pocitový dilema, když profesor dějepisu nás v rámci výuky nutil chodit do knihoven, hlavně archivů a na základě jím zadaných témat psát seminárky. Byl ovšem natolik moudrej muž, že vždycky vytušil, co koho bavilo a zajímalo a tomu přizpůsobil svoje požadavky. Na rozdíl třeba od našeho debilního bolševickýho soudruha ředitele, kterej nám dokázal všechno akorát tak znechutit!
Věděl o mně, že chodím každej tejden na čundry, takže sem se nemohl vyhnout jeho mně zadanýmu tématu, který mělo původ v naší rozepři, která vypadala asi takto:
– studente, v pátek sem si všiml, že ste přišel do školy v trampském (u nás profesoři zásadně vykali a oslovovali studente Vomáčko, ale mimo školu velice přátelsky – Jirko (=Vomáčko!)
– ano, pane profesore, protože jsem hned po škole vlakem odjížděl na potlach
– a smím se zeptat kam
– na Rovnou … to je mezi námi čundráky hodně oblíbené místo
– říkáte na Rovnou … jestli se nepletu, tak to je někde v Slavkovském lese, nemám pravdu
– ano, pane profesore, to je civilizací nedotčená oblast, už jako malý kluk jsem tam jezdil s rodiči na výlety a teď sám na čundry, je to moc hezké a taky hodně zvláštní místo
– co je tam tak zvláštního
– nevím, pane profesore, jak bych vám to měl vysvětlit, ale mám tam na některých místech takový zvláštní až svíravé pocity, mockrát se mi tam stalo, že mi tam bylo smutno ani nevím proč. Prostě nevím jak bych vám to měl vysvětlit, ale nutí mě to stále a stále se tam vracet, prostě nevím
– co se mi, studente, snažíte vysvětlit, bude tématem vašeho bádání v karlovarském a sokolovském archivu, protože to téma je: „vojenský újezd Prameny“
– ale pane profesore, to bude nějaký omyl, vojenský újezd je v Hradišti a to je v Doupovských horách
– no vidíte, studente, a přesto si na zadaném trvám …“
A tak sem chtě nechtě do těch archivů nakonec šel. Při tý rešerši sem narazil na něco, co bylo v rozporu s tím, co sem zažil já jako malej kluk, protože v těch archivech sem se setkal s termíny jako: řízená demolice, řízené demoliční práce, pyrotechnická asanace apod., takže by to mohlo dělat dojem, že vše probíhalo tak, jak se dneska demolice dělaj!
Abych to vysvětlil. „Demoliční práce“, tak jak je dneska běžně známe sou ale z historickýho pohledu, nikoli faktologickýho(!) krapánek něco jinýho. „Demoliční akce“ v českým (=mým) pohraničí v letech 45 až dejme tomu do roku 60, prováděla nejprve armáda, až potom je dělala k tomu bolševiky pověřená instituce, která se zovala Národní pozemkovovej fond ve spolupráci s k místu příslušející místní samosprávou.
Prostě z těch archivních podkladů sem četl, jako by ty sudetskýma Němcema opuštěný a chátrající baráky byly demolovány klasickým způsobem, tj. postupným rozebíráním, kdy už jinak nevytěžitelnej materiál byl zapracován těžkou technikou (bagry, buldozery, náklaďáky apod.) do terénu nebo byl odvážen na k tomu účelu určený skládky. Nebo když hodně špatně, tak byly prováděny tzv. řízeným pyrotechnickým odstřelem. Jenže já zažil něco úplně jinýho!
Už jako dítě sem totiž na těch ještě skoro čerstvejch, časem ještě vegetací nezarostlejch, granáty rozstřílenejch rozvalinách bývalých lidských sídel stál. Už tenkrát sem na nich zažíval ten zvláštní nepříjemnej pocit stísněnosti, bolesti a zmaru, kterej z těch rozvalin na mě přímo čišel a kterej mě později přivedl k tý recidivě!
Abyste mě aspoň malinko pochopili, měli byste si zajet na Přebuz (mimochodem, tátovi StB za trest přidělenej obvod, kterej aby vůbec zvládal, tak mu bolševik k němu a lékařský cestovní brašně přidělil i koně, slyšíte dobře, jinak by ten „jeho“ obvod nemohl zvládnout!!! Možná, že někdy o tom napíšu „Starce!“, ale jistý je, že to co rodiče dostali za trest, tak se pro mě stalo domovem, kterej bych nevyměnil za nic na světě!) a jít po silnici směrem na Jelení. I teď ze silnice mezi vzrostlýma stromama uvidíte doslova strašidelně z lesa vystupující strohý torza betonových konstrukcí bejvalý úpravny cínový rudy. Tam byl v době druhý války zajateckej tábor (Sauersack), kde Němčourům otročili na tý cínový rudě váleční zajatci. Budete-li tam stát úplně sami, pak uslyšíte TICHO a pak už NIC, který vám budou vyprávět o bolestech zde ještě dnes uvězněných duší, protože ony z takových míst nikdy neodešly, aby se nezapomnělo na to utrpení, kterým prošly coby lidi! A stejně tak, jako ty lidský duše, to maj duše lidských sídel. Asi mám už od mala v sobě abnormálně vyvinutý velice citlivý receptory, kdy pocitově poznám, kdy byl dům sprovozen ze světa přirozenou cestou, kdy zub času v konstrukcích metastazoval jak nádor v člověku (byť to bylo s pomocí člověka), nebo zda byl sprovozen ze světa násilnou cestou, kdy ještě nestačil svým lidem vrátit lásku, kterou do něho postupně vkládaly generace, který ho vybudovaly, zušlechťovaly a opečovávaly.
No zkrátím to, protože to, co sem se pak dozvěděl po sepsání tý seminárky od našeho profesora se shodovalo s tím, co já zažil a co mi povídaly i ty duše domů na těch rozstřílených rozvalinách.
Proto už jen opíšu pro neznalé z oficiálních dobových podkladů pár odstavečků, který naznačujou, jak nekonečný je lidský blbství:
“ Celá oblast VÚ Prameny byla rozdělena na výcvikové prostory pro jednotlivé vojenské složky, pěchotní, dělostřelecké a tankové. Každá působila v jiném úseku regionu Císařského lesa a v něm si budovala střelnice. Největším neštěstím bylo, že jako střelecké cíle používali vojáci opuštěné obce. A tak starobylé vsi a městečka v okolí Sangerbergu postupně mizely z mapy oblasti, některé až do totálního vyhlazení.
Vojenský prostor byl maximálně využíván, výcvik se rozjel naplno. Střídala se tu jedna jednotka za druhou, aby se při ostrých střelbách učily zacházet se zbraněmi.
Ačkoliv za éry socialismu byla armáda jednoznačně prioritní a téměř nedotknutelnou složkou společnosti a její velitelé se podle toho také chovali, náhle se objevila instituce jiná, před kterou musela couvnout. Šokovaní velitelé dlouho nechápali, že je něco takového možné a ze svých pozic odmítali jen tak lehce odejít.
Situace se počátkem 50. let stávala neúnosnou, a proto začal být hledán jiný vhodný prostor pro zřízení vojenského újezdu. Těžaři totiž objevili nečekané zásoby uranu na mnoha místech Slavkovského lesa a státní zájem jim ukládal neodkladně začít s těžbou bez ohledu na cokoliv. Armáda nakonec byla nucena uznat porážku a činnost vojenskýho újezdu prameny ukončit. Uran byl v té době surovinou číslo jedna a sovětské vedení vědělo, že jej musí z Československa dostat za každou cenu.
Po činnosti armády zůstala v oblasti bývalého vojenského prostoru Prameny spoušť a zkáza. Ve zprávě MNO určené politbyru ÚV KSČ z roku 1956 se uvádí, že v oblasti vojenského prostoru je 2115 objektů rozbořených a zničených, kromě pěti zbořených kostelů a tří hřbitovů. Zcela zničeny a rozbořeny byly obce a osady Bystřina, Čistá, Krásná Lípa, Lobzy, Milíře, Ostrov, Paseka, Rovná, Smrkovec, Studánka, Třídomí, Týmov, Vranov, Zadní Domky a Žitná. Zničeny byly desítky mlýnů, hájoven a samot. Velmi poškozené s řadou zbořených domů byly další obce jako Arnoltov, Hrušková, Kamenice, Nová Ves nebo obec, jež dala vojenskému újezdu název – Prameny.“
Jo a ještě sem zapomněl napsat, jak vidím ten konec druhý světový, když dneska máme zase ono vymlčovaný výročí 15.3.1938?
Všimli ste si taky takovýho až téměř nepostřehnutelnýho detailu, jak se Fiala po celou tu dobu, co je ve funkci, důsledně drží zpátky od Posselta, když v předpremiérský době se sním pomalu líbal a nepřišlo mu to vůbec blbý a … a jak ty líbačky velkoryse přenechal jiným, aby si coby premiér nesmočil ten svůj blištivej ksicht?
Tak já vám řeknu, jak to dopadne, jestli ti kazišukové ve vládě (a nejen v ní) zůstanou u svých funkcí!
Hned co vyhrajou další volby díky pátý koloně z korespondenčního hlasování, tak nadnárodní korporace dokoupí u nás veškerou půdu, tedy nejen tu zemědělskou, na který naše vláda momentálně intenzivně pracuje. Hned potom příde na řadu prolamování Benešových dekretů a vzápětí na to si ty naše zrůdy v Parlamentu odhlasujou to, co si načisto vyzkoušely už na církevních restitucích, neb přece dávno víme, co se ukradlo, to se musí vrátit, tedy proč né i sudetským Němcům! Jakmile se tak stane, tak ještě jak budou v ráži, tak si v Parlamentu odmávaj k tomu navracovanýmu majetku velkorysé odškodné a bolestné za to, že Sudeťáci byli tak trpěliví a laskaví, že posečkali a …
…a to asi tak bude, holenkové, konečná tečka za koncem druhý světový, o který si některý blbíši mezi náma myslej, že skončila v pětačtyřicátým!
„Pavel dnes v saské metropoli otevíral s premiérem Kretschmerem výstavu svatovítského pokladu. Podle Kretschmera „je to ukázka velké důvěry“, že český prezident navštívil Německo v den 85. výročí, kdy začala nacistická okupace.
„Tomuto datu neupírám symboliku, kterou má, je však důležité zúročit historické zkušenosti. Vzhledem k času už toto datum nemá tak emotivní náboj a jsme rádi, že jsme se přes to dokázali přenést a společně pracovat pro lepší budoucnost,“ řekl Pavel s tím, že česko-německé vztahy mají za sebou světlá i temná období. „Dnes můžeme s klidem říct, že jsme přátelé a že si rozumíme,“ dodal Pavel podle informací ČTK“.
„Oponoval mu europoslanec Marcel Kolaja, který naopak vidí v elektromobilitě budoucnost. „Pokud bude pan Vondra chtít a parlament se zásadně posune směrem ke krajní pravici, samozřejmě si může zformovat koalici a prosazovat nějaký takový nesmysl,“ reagoval. „Ve skutečnosti podle mě Evropa v roce 2026 tenhle problém nějak zásadně řešit nebude, protože už se bude prodávat tolik elektromobilů, že skutečně nikdo nebude řešit prodej spalovacích motorů v roce 2035,“ míní“
Tenhle Kojala, to bude přesně ten typ, co mu ideologie nedovoluje vnímat přírodní zákony, přesně ten typ zapálených svazáků z 50. let. Je z podivem, že podobnost zejména Pirátů (a v EP zelených) s bolševiky nedochází těm zapálený bojovníkům proti komunizmu.
Znovu opakuji. Pokud se nám podaří zdvihnou mezi lidmi dostatečně silný viditelný odpor proti zelenému úúdělu a jeho protagonistům, tak tím roztrhneme Úúniii.
Dávám ještě sem:
Neměl by někdo čas a chuť užít si trochu srandy?
Pan starosta v Řeporyjích u soudu slíbil, že už se teď určitě bude chovat jen slušně. Kupodivu po porušení podmínky dostal jen opět podmínečný trest. Fajn, tolik tolerance to se jen tak nevidí. Jistě bude mít nyní i on srdce laskavé a tvář mírnou a tolerancí jen hýřit…
Tedy jistě se laskavě a zdvořile chovat bude i když mu před radnicí bude stát petiční stánek (každý má toto nezadatelné právo, žije-li v právním a demokratickém státě), například s Peticí proti válce nebo Peticí za odstranění pomníku nacistům (Vlasovcům) atd..
😀
———————-
Petiční stránek nesmí být za zákona narušen, videodokumentace vítána zejména bude-li on sám osloven aby podepsal…
kdysi jsem docela rád chodívával na Neviditelnýho psa.
no.
dneska Neff:
„Myslelo se tenkrát, že Západ takový zůstane a NATO bude jen více méně formální pojistka. Národní armády budou profesionální a jejich úkolem bude zasahovat ve světě…“
:)))))
tak teď je tu jedna národní armáda, ze který je, chlapec, posranej strachy, že půjde zasahovat ve světě, tj. u nás. protože když to dělají oni nám, tak je to přece něco úplně jinýho, než když to děláme my jim.
Admirál: Ano, skvělý spisovatel. Jeho rozpolcenost v názoru na úpadek Západu je naprosto lidsky pochopitelná, protože patří ke generaci, která se dočkala sametu a demokracie až v poměrně vysokém věku. Mysleli si a doufali, že nastává konečně klid a období převahy demokratického Západu v duchu Fukuyamových tezí. Žádné další revoluční proměny už nechtěli. V 90. letech to tak z velké části opravdu bylo, ale potom přišlo 21. století a tito lidé nevědí, jak se s tím bouřlivým vývojem vyrovnat posledních myšlenkově vyrovnat. 11. září a války proti terorismu. Deindustrializace Západu a vzestup Číny. Politická korektnost. Green Deal, Covid atd.
.
Nikdy jsem si nemyslel, ze tohle ulysim od Cecha
At se prosim vsichni podivaji do mapy. Cechy jsou jenom mala hnida.
Kde se v Cesich tohle kolonialni mysleni bere…
Učili jsme se ve školách, jak v rámci Rakouska-Uherska u nás v Čechách proti bouřícímu se lidu zasahovaly
uherské jednotky, kterým bylo celkem jedno kolik lidí zmasakrovaly. Samozřejmě naše jednotky podobně zasahovaly v jiných místech císařství.
V současné době jsem si říkal, že to není snad možné, aby naše bezpečnostní složky postupovaly podobně, protože jsme tak nějak na jedné lodi a všichni tady máme své rodiny (navzdory výjimkám jako byl ten pistolník u Strakovky).
A ejhle je tu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a zákon č. 273/2008 Sb., o policii.
Tam se mj. v § 13 říká:
Předpoklady k přijetí do služebního poměru
(1) Do služebního poměru může být přijat státní občan České republiky a státní občan jiného členského státu Evropské unie nebo jiného státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,…
a dále v odst.4:
Občan, který není státním občanem České republiky, může být přijat do služebního poměru, pokud oprávněně pobývá na území České republiky nejméně po dobu 3 let a prokáže znalost českého jazyka.
Ukrajina ani nebude muset být v EU, stačí ji přidružit do Dohody o Evropském hospodářském prostoru a leckteří tzv. útěkáři před válkou už budou mít tři roky pobytu skoro za sebou a prokazovat znalost jazyka ani snad nebudou muset, protože ti se určitě nezakecají.
„Bude to trvat roky, než Evropa vybuduje kapacitu na výrobu zbraní a střeliva potřebnou jak k pomoci Ukrajině, tak k přezbrojení národních sil, řekl bývalý zástupce náčelníka belgické obrany. „To není vtip, jsme v hlubokých sračkách,“ řekl agentuře POLITICO Marc Thys, který odešel do důchodu v roce 2023 v hodnosti generálporučíka. „Zejména v Belgii, ale nejsme jediní.“ „Pokud dnes vypukne válka, belgická armáda bude muset začít házet kameny již po několika hodinách, protože nám dojde munice,“ citoval jej portál VRT už loni v prosinci. (zdroj)
Opravdu chceme válčit? Nechápu, proč by měli naši lidé jít do války na Ukrajině. Pokud je teda Ukrajina tak demokratická země, kterou všichni Ukrajinci tak milují, pak v první řadě by mělo napochodovat oněch více než jeden miliónů bojeschopných ukrajinských mužů z asylu v zemích EU. Ono totiž, pokud budou imbecilní politici fungovat tak jak na Ukrajině nebo v pobaltských státech, kde udělali z vlastních, ruskojazyčných občanů lidi 3. kategorie, pak bych se skutečně války ze strany Ruska obával. Ti lidé se totiž „provinili“ jen tím, že mluví svým mateřským jazykem – tedy ruštinou. Boris Katkov je dobrým příkladem, jak zničit někomu život. 82letý muž je totiž pro lotyšskou vládu tak obrovským nebezpečím, že byl vyhoštěn. Přišli k němu fešní chlapci z ministerstva vnitra, řekli mu, že je vyhoštěn jako nežádoucí osoba a dali mu celou hodinu (!?!), aby se sbalil a vypadnul do Ruska. V Lotyšsku žije od roku 1966, pas má od roku 1998. V Lotyšsku žije celá jeho rodina – manželka, děti, vnoučata. On nesmí za nimi, oni nesmí za ním. To je prostě evropská demokracie a lidská práva v plné nahotě.“
„Bude to trvat roky, než Evropa vybuduje kapacitu na výrobu zbraní a střeliva potřebnou jak k pomoci Ukrajině, tak k přezbrojení národních sil“, řekl bývalý zástupce náčelníka belgické obrany.
Jasně, voni Rusové, který teďkonc přešli na válečnou ekonomiku a který vyráběj už teď víc zbraní než USA a EU dohromady si počkaj na ty generálovo roky, aby si vybudovali ty jejich kapacity na výrobu zbraní. Než Černochový vyroběj a dodaj ty její úžasný F-35, tak budou už tak zastaralý, že i Mongolové nám budou házet bomby z dronových satelitů na hlavu!
Neskutečný kreténi, aby kvůli těm jejich zbraňovým kapacitám zbylo za pár let na zeměkouli vůbec nějaký místo na sázení mrkve!
s tím, že „použití“ a „hromadění“ jsou dvě různý věci asi nebude mít nikdo problém, ale u nás v kamenitých horách každý dítě ví (natož blbíši), že hromadění ČEHOKOLIV problémem je a dokonce nemalým … samozřejmě až na Vás, když Vás tak čtu,jozko
Dneska si stoupnu na bedýnku ve zdejším HydeParku a promluvím k všem těm válečným štváčům kolem mě a vzkážu jim, že tohle jim n i k d y , rozumíte nikdy nezapomenu, do konce mých dnů!
Takže:
Žádní ze současných zvolených politiků (zvýrazňuju slůvko žádní, tím méně někdo z jejich okolí či dokonce z jejich nohsledů či loutkovodičů) si nemohou dovolit jednat naším jménem o válce na základě pouze jejich vlastních konstrukcí/názorů/výkladů, kterými ospravedlňují či omlouvají své nevratné kroky vedoucí k její přípravě.
Nikdo jim totiž k tomu nedal žádný mandát!
Žádný volební program současně vládnoucích stran a straniček slovo v á l k a či marš armád neobsahoval. Naopak, zvolené strany neplní ani volební programy, s kterými do voleb šly a pro které je jejich elektorát zvolil!
Pokud se pro naši zemi ve světě radikálně změnila situace tak zásadním způsobem jako je ta současná, pak jediným demokratickým nástrojem, jak potvrdit v těchto nových podmínkách své ve svobodných volbách získané mandáty k vládnutí, jsou dvě cesty:
Buď předčasné volby, nebo všelidové referendum. Podle mě jedině tyto dvě možnosti dávají současné vládě mandát k jasně v referendu či volbách definovaným budoucím krokům a záměrům, jak nově vyvstalou situaci řešit!!! Pokud to ještě stále někdo neví, nebo dokonce nechápe, třeba jako ten po všech stránkách totálně zmatený a neschopný profesor politologie z Brna a sním celá ta jeho junta, tak u nás ještě stále máme zastupitelskou demokracii, žádnou jinou, tím měně tu jejich liberální!
Že to naše vládnoucí věrchuška dosud neví, není moje věc, ale pak se nemůže divit, že elektorát má legitimní právo takovou vládu svrhnout všemi prostředky, neb hazarduje trestuhodně s národem a jeho vlastí. Povinností každého politika je jednat pouze ve jménu míru, neb mír je život, nikoli zmar, kterým se vydali a kterým napomáhají k eskalaci válečných konfliktů.
Víte, já když vidím ty rozbombardované domy, vesnice a města, ten absolutní zmar, vůbec si nedovedu připustit, že tohle sou schopni udělat L I D I . To přece nemohou být lidi, tohle můžou udělat jedině zrůdy a je mi úplně jedno ve jménu čeho či na jaké straně konfliktů stojí.
Jsou to zrůdy, které byly puštěny z řetězu na lidi, kteří se nemohou bránit, musí to být něčím velice ošklivě poznamenané, zlé a nemocné stvůry, které v životě nic neudělaly, nedokázaly a nic neumí, které si ani náhodou neumí představit, co námahy, potu a přemýšlení obnáší prachobyčejná tvořivá lidská práce, kterou se člověk každodenně posouvá vpřed.
To, co reprezentují a provádí zrůdy mezi námi mě každým dnem přesvědčuje, že se musí jednou naplnit to, co o nich řekl E. M. Hemingway na základě vlastních zkušeností a prožitků z válek, že (pro jistotu to pro Stříže, Rakušana a další radši přesně opíšu, doufaje, že jim dojde, že tenhle Hemingway nedostal Nobelovu cenu za literaturu třeba jen tak z plezíru, jako třeba dostal Rakušan šifrovaný telefon na hraní svých dětí), že:
„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“
Když vidím ty zbořené domy, vesnice a města, to tušené děsivé utrpení jejich obyvatel, co utekli či už jsou dávno mrtví, tak je to úplně stejné, vážení, jako by ty zrůdy někde hluboko ve mně bořili a rvali TO ve mně hluboko zakořeněné, bez čeho si vůbec nedovedu představit svůj život, protože to je všechno, co na tomhle světě mám a o čem jsem snil, když sem si zakládal rodinu a pro ni ten d o m o v stavěl a o čem můj básník ze všech nejmilejší dokázal napsal něco tak nadčasového, neskutečného přitom lidského:
D o m o v :
….. Po letech klepu doma na dveře,
na prahu suk a vyšlapaná škvíra.
Ozvou se kroky? Kdo mi otevře?
Za dveřmi ticho, nikdo neotvírá…
a co nyní, díky těm zrůdám, pomalu a jistě přichází vniveč!
Řeknu vám, jak tohle dopadne, když vyzbrojování a marše armád těm zrůdám nezatrhneme, když je nezastavíme a když v sobě nenajdeme sílu a odvahu “zastřelit hned první den zrůdy mezi náma, které těží z války a přispívají k jejímu vzniku“.
Pak skončíme jako ten můj starý smutný Němec, kterého stejné snahy, stejné řeči, stejná šturmování, stejná hesla, stejné zkratky, stejná zdůvodnění, stejné konstrukce/názory/výklady, stejná přičinění, stejné záměry a … a stejné stvůry jako teď nás tehdy v tom jednačtyřicátém roce druhé velké války přinutily odejít bojovat s Wermachtem do CCCP. Na rozdíl od svých souputníků zůstal naživu a vrátil se domů. … Domů(?), jak se to vezme a taky, za jakou cenu?!? Za to že přežil, musel zaplatit daň nejvyšší, zemřel bez d o m o v a, bez svých blízkých, bez přátel a ú p l n ě sám, neb UŽ nebyl nikdo, volně navázáno na mého básníka … kdo by mu otevřel dveře jeho domova …!!!
Pokud mi nevěříte, tak tady máte mého dalšího ”Starce”, kterého sem kdysi taky napsal mým přátelům. Už tehdy byl aktuální, ale dneska je mnohem, mnohem aktuálnější, neb už tak daleko došly stvůry mezi námi při svém škození!
Stařec a Němec aneb jak v blátě není vidět zašlápnutej vajgl.
Když sem šel na první brigádu, to sem ještě neměl 15 let, ale maminka věděla, že si chci vydělat na kytaru, tak mi to nějak zařídila i přesto, že v tomhle věku to oficiálně tehdy nešlo. No a taky věděla, že chci na stavbu a…a tak sem se octl jednoho časnýho mlhavýho srpnovýho rána celej vyjukanej na stavbě před takovým přísným, ale neobyčejně šikovným starým Němcem, kterýho sem znal už jako „parťáka“ od dětských dob a o kterým se ve vsi povídalo, že ho jeho zlatý ručičky ochránily před odsunem. Prostě, co vzal do svých obrovitých pazourů, tak vyšlo na první dobrou … co dobrou(!) … výbornou.
V tý době nebylo běžný, aby se lidi bavili s Němcema. Ale moje laskavá a hodná maminka měla to nejširší srdce, který tenhle svět nosil, tak široký, že nějakej neodsunutej Němec se tam vešel tisíckrát! Uměla z těch „německých“ válečných špitálů velmi dobře německy, a tak kdykoli to bylo možný, vždycky toho Němce pozvala k nám domů a dlouho se s ním vybavovala, protože moc dobře věděla, že i kámen se někdy musí vyzpovídat, že i nad kamenem se někdy člověk musí ustrnout. Při tom mu podstrkovala to, o čem na tuty věděla, že pan Franc nemá, nebo že si neudělá (= sladký kakao, buchty, bábovky, obloženej chlebíček, teplý na přípravu složitější jídla atd.). Ale ze všeho nejradši měl maminčiny lívance z kyselýho mlíka, což nebyl žádnej div, protože po těch sem se mohl utlouct i já se svým bráškou a sestřičkama. A když je dostal s borůvkama a se sladkou smetanou, tak ze smutnýho muže byl rázem aspoň pro tu chvíli, co jedl ty lívance, nejspokojenější chlap pod sluncem, když nemůžu napsat zrovna veselej!
Vždycky, když u nás doma viděl nás všechny pospolu, tedy mámu, tátu a nás čtyři děcka, měl ty svoje oči prej nejsmutnější, aspoň tak to tvrdila maminka, když vždycky od nás odcházel do tý svý nevlídný pastoušky, kde ho nikdo nečekal. Říkalo se o něm ve vsi, že byl v Rusku s Wehrmachtem. Co zbylo s jeho rodiny, to mu bolševici po válce odsunuli z nějaký za Kraslicema potom bolševiky rozstřílený vesnice, ale on se stejnak se zbytkem jeho rodiny po těch prožitých hrůzách a utrpeních nepohodl a asi i proto rozešel, prý měl prohlásit:
„Tam? Tam nikdy!“
Nebylo proto divu, že mě měl rád a na tý stavbě si mě vzal k ruce. Takovou školu sem v životě od nikoho nedostal co vod něj. Všechno mi trpělivě tou svou čechoněmčinou vysvětloval, ale bacha, byl hodně přísnej a nestrpěl, když sem něco neudělal dobře. Vůbec se ale neuměl zlobit, zato nepustil, dokud sem práci neodvedl do toho jeho spokojenýho: „Richtig“! Na stavbě měl všechno pod palcem, v hlavě obdivuhodně srovnaný a předem rozmyšlený, každej svůj pohyb předem naplánovanej (jen si to představte, u něj třeba vyžle jako já poprvý v životě tahal docela velký a tvarově obtížný římsy, dokonce sem si musel pro ně udělat šablonu, saně i latě-šupny pro ně).
Jednou seděl o přestávce se mnou na hromadě cihel a zadumaně kouřil a koukal před sebe do kaluže bláta. Já proti němu kousal do svačinovýho chleba a taky mlčel. Když dokouřil, dlouze si povzdechl, plácl se do stehen a řekl něco, co v ten okamžik nemělo logiku, protože to s ničím nesouviselo, ale já, ani nevím proč, sem si to zapamatoval, konečně jako všechny nepotřebný a zbytný žáležitosti toho mýho tehdejšího telecího věku:
“Podívej!“
a otočil se v bahně špičkou svý boty na tom svým vajglu cigarety, kterej právě dokouřil a odhodil do toho bláta: „ … takhle dopadne každej, kdo nemá domov a nepopral se vo něj!“
Vstal a bez dalších slov odkráčel pokračovat ve svý práci na stavbě.
Tehdy sem to vůbec nechápal! Až mnohem později, když mi z Kanady psal můj nejlepší kamarád z dětství, kterej tam utekl přes Jugošku a já mezi řádky četl ten jeho zoufalej stesk po domově. Teprve pak mi to došlo, náhle sem zase uviděl před sebou ty smutný oči toho stárnoucího mně milýho muže, jak pozorujou ten v blátě stavby právě zašlápávanej vajgl, nad kterým, když mistr odkráčel, se to bláto nenávratně zavřelo jak opona v divadle!
Dneska už vím taky co ten Němec a můj kamarád, že není domova tam, kde sme v dětství necvrkali s kamarády kuličky … tak to prostě od věků bylo, je a asi i bude!
Úplně chápu ty Ukrajince, když je ty někým někde zákeřně připravovaný a po Majdanu náhle obživlý fašistický zrůdy násilím odváděj z domovů od jejich rodin, protože jako už stařec moc dobře vím, co starýmu muži všechno tenkrát na tý hromadě cihel táhlo hlavou, když v tom bahně zašlapával toho svýho vajgla. Moc dobře vím, že pro Ukrajinu je to už moc pozdě, ale aspoň pro některý z Ukrajinců TO může skončit jakžtakž, když se podvolí silnějšímu, protože tak už to na světě i v životě holt chodí.
Ukrajinci už nikdy nenajdou duhovou kuličku svýho dětství … stejně tak, jak ji už nikdy nenašel můj starej mistr!
Hrdinství je jedna věc, ale zmar je, bohužel, jeho rubovou stranou. V dnešním světě pro hrdinství není místo. V dnešním světě je pro slabší a slabé jen a pouze hledání místa na slunci k přežití. A když je to pouze, tak právě slabí a slabší musej pro to své místo na slunci vyvinout veškerý úsilí, možný i nemožný, to jest, jednat jen a pouze o míru!, protože jen tak mají/máme šanci! Kdo to nepochopil výbuchem první atomový bomby, toho, v tom lepším případě, čeká osud Ukrajiny … ještě jednou, bohužel!
A to je to, co mě, vážení, každým dnem děsí víc a víc. Každým dnem se k tomu přibližujeme díky těm nevratným krokům zrůd mezi námi, který si myslej, že to svý neschopný vládnutí skryjí za vyzbrojování a šturm Ukrajiny, protože nejsou schopný řešit ani ten nejmenší ekonomickej problém v naší vlasti, kterým doslova dusí můj národ, moji vlast!
Pokud se s těma zrůdama mezi náma včas nevypořádáme, pak skončíme, vážení, jako ten můj starej neodsunutej Němec … a to ještě … jen v tom lepším případě!!!
Příteli, nebudu řešit „tlustý“, „tenký“, ale tohle bych rád řešil, protože jsem na rozpacích, „co tím chtěl básník říci“ – “ Říkalo se o něm ve vsi, že byl v Rusku s Wehrmachtem. Co zbylo s jeho rodiny, to mu bolševici po válce odsunuli z nějaký za Kraslicema potom bolševiky rozstřílený vesnice, ale on se stejnak se zbytkem jeho rodiny po těch prožitých hrůzách a utrpeních nepohodl a asi i proto rozešel, prý měl prohlásit:…“
Abych byl konkrétní, co jste myslel tím „bolševici mu odsunuli“?
Němci, který s Wehrmachtem bojoval s hitlerovci proti – no, proti komu asi – tak tomu „bolševici“ odsunuli rodinu z Čech? Dokonce z nějaké „bolševiky rozstřílené vesnice“?
Nejste dneska nějaký hendikepovaný?
Máte dneska všech pět pohromadě?
Nepodlehl jste své jinak nádherné invenci.
Nechtěl bych Vám, protože nerozumím tomu, co jste chtěl sám těmi větami říct, povědět – „Běžte s takovými kecy do řiti!“
Jako bych četl Krychtálka.
L.
Přiznávám, že jsem blbíšův text – a moje reakce se týkala výhradně té části textu, který jsem jako citát uvedl ve svém komentu – možná špatně pochopil, protože blbíš v něm používá slova „bolševici po válce ODSUNULI“. Vyletěl jsem jako čert z krabičky kvůli tomu „po válce odsunu“ a dokonce spojeného s „bolševiky“. A to tím spíše, že se mělo jednat o Němce, příslušníka Wehrmachtu /já vím, že ne úplně všichni souzněli s nacistickou ideologií, nicméně dění v „Sudetech“ spojené s Henleinem krátce před obsazením Německem má nebývalou vypovídací hodnotu/.
Je také možné, dokonce pravděpodobné, že se v tomto ohledu trochu nešťastně vyjádřil sám blbíš, když ta slova dost dobře nemohla neevokovat moji představu významu poválečného odsunu Němců. Tohle a jedině tohle mi na textu vadilo – a proto ten Krychtálek, tím spíše, jak je dnešní oficiální narativ opřený o kritiku poválečného „transferu – odsunu“ Němců stanového Postupimskou konferencí, a jak oficiální představitelé země se za to omlouvají při tolik desetiletí trvajícím požadavků Sudetoněmeckého landsmanschaftu na návrat a odškodnění.
Bez ohledu na příčiny a jejich vztah k následkům.
Atd., atd. atd.
Tento text nechť je reakcí i na následného „jozku“.
A nechť je i omluvou samotnému blbíšovi, pokud „to tak nemyslel“.
A ještě drobná reakce na ty „zaniklé obce“ a jejich „rozstřílení“.
Nešlo náhodou o činnost v souvislosti s plánovaným či už realizovaným rozšiřováním „Severočeské hnědouhelné pánve“?
Já samozřejmě chápu, že v takových případech vždy jde o citlivé lidské příběhy obyvatel /pro které byly třeba jinde postaveny celé nové obce či sídliště/.
Na druhé straně – měli bychom bez nich to uhlí /vždyť tak zanikl celý starý Most a byl dokonce přestěhován kostel o několik set metrů dál – aropos, nebyla ta demolice starého Mostu zachycena v americkém filmu „Most u Remagenu“ režiséra Johna Guillermina?, nebo třeba stará Karviná etc. etc./, měli bychom vodu bez rozlehlých přehrad a v nich zatopených vesnic a vesniček/ dosud snad naposled přehrada Šance a obec Staré Hamry https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169746290-zatopene-osudy/408235100191001/
a těch dílů „Zatopených osudů“ je třináct!/.
I když to může znít nepříjemně, vždycky je „Něco“ pouze za „Něco“.
Nic není zadarmo a nic není bez souvislostí a lidských osudů.
Souhlasím. Neznal jsem tu problematiku a vlastně ani neznám. Neznám dost ani tamní krajinu, jakkoliv samozřejmě Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Cheb jsem navštívil, všude jsem tam byl, ale neznám dost.
Překvapila mě strojená čeština toho výstřižku, který jste dal k dispozici, tak jsem pár slov dal do vyhledávače a ejhle – stejná slova, věty a souvětí, ale v „moderním“ pravopisu i slohu na mě jukla přímo z Wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojensk%C3%BD_v%C3%BDcvikov%C3%BD_prostor_Prameny
a tam také tohle – „Rozhodnutí o zřízení učinila vláda svým usnesením ze dne 17. května 1946[1] … Schválení výcvikového prostoru mělo za následek okamžité zahájení prací již v roce 1946.“
Ono vůbec na té „wikině“ je ta otázka zřízení VVP Prameny popsána dost jasně, včetně zániku.
Myslím si, že pokud jde o ten vznik, asi je důležité to datum – jeden rok po skončení 2. světové války v Evropě. Doba, do které se sotvakdo z nás dokáže dost realisticky vcítit, vlastně nikdo.
Také není od věci brát zřetel na fakt, kdo tehdy měl ve vládě většinu /že to nebyli „bolševici“, i když později ten projekt dále realizovali/ a kdo byl prezidentem.
Dějiny by se neměly hodnotit politickým narativem přítomnosti. Jako alegorii k těmto slovům doporučuji Nález Ústavního soudu z roku 1995 ve věci Dreithaler za zrušení „Benešova dekretu“ publikovaný pod č. 55/1995 Sb.
A příteli blbíšovi se ještě jednou omlouvám, že jsem podlehl svodu slov.
mýlíte se, i když by to tak pocitově mělo být, ale bohužel nebylo, tohle by ho před odsunem nezachránilo. Rozhodovalo jen a pouze: “ V Československu mohli zůstat tak zvaní „specialisté“, což byly osoby důležité pro chod národního hospodářství. Další skupinu představovali lidé ze smíšených manželství a pak (skoro na smrt nemocní) lidé.“
– to jsem asi úplně nikdy nezažil, protože jsem z baráku nikdy nebyl zas tak moc dlouho, ale v Samaře, na břehu Volhy jsem navečer, když jsem se koukal přes šířku řeky na západ, na zapadající slunce, pocítil svíravý pocit. Uvědomil jsem si tu vzdálenost od baráku a zároveň si vzpomněl jak asi muselo být legionářům, když se na ten západ slunce dívali při své anabázi do Vladivostoku…
Někde v tomto tzv. zakázeným prostoru vojenskýho újezdu Prameny – městečko Čistá ( já sem se maminky na to zapomněl zeptat) měl svůj domov ten můj Němec, kterýmu ho ti vojclové od bolševiků Svobody či Čepičky rozstříleli a o kterým s mojí maminkou si mezi čtyřma uplakanýma očima tiše povídali u těch borůvkových lívanečků.
To abyste viděli, co to bylo za hrůzu a jak těžká doba to byla, žádný hollywoodský kulisy!!!
To je skoro horsi, nez kdyby uznali blokaci za zakonnou, to by totiz bylo alespon zrejme, ze karty jsou rozdany uplne jasne.
Ted se rozhodne, ze blokace byla nezakonna, oznaci se pachatel (operatori) a tim to skonci. Coz je dalsi krok do jeste hlubsiho marasmu.
Dnes, 12.3. se s pompou slaví výročí 25. let od vstupu naší republiky do NATO. Organizace, která záhy poté spustila nezákonné bombardování Jugoslávie. Učinila tak, aniž by byl kterýkoli z jejích členů napaden, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a proti vůli nejméně dvou jejích stálých členů. Svým vstupem a otevřením našeho vzdušného prostoru jsme se stali spoluviníky:
– vybombardování ambasády Čínské lidové republiky v Bělehradě (7.5.1999 – Čína a Srbsko si tu událost každoročně připomínají)
– použití kazetové munice proti civilnímu obyvatelstvu
– útoků na civilní infrastrukturu
– vybombardování televizní stanice v Bělehradě
– vybombardování osobního vlaku v Grdelici a dalších prostředků hromadné dopravy
– ničení civilní infrastruktury jako jsou vodovody, mosty, elektrárny
a řady dalších chvály nehodných činů.
A tak je velká škoda, že žádnému sdělovacímu nestálo za připomenutí včerejší výročí 29. let od Pražské výzvy. Tento dokument Charty 77 pracoval s myšlenkou, že v zájmu pokračování míru v Evropě by bylo na místě navrhnout, aby z Evropy odešla vojska SSSR i USA a aby došlo společně k rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy a NATO.
Signatáři Pražské výzvy byli:
Ján Čarnogurský, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Luboš Dobrovský, Jiří Hájek, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Jan Hrabina, Jiřina Hrábková, Jozef Jablonický, Václav Kadlec, Eva Kantůrková, Ladislav Lis, Václav Malý, Radim Palouš, Miloš Rejchrt, Jakub Ruml, Jan Ruml, Jiří Ruml, Jaroslav Šabata, Anna Šabatová, Petruška Šustrová, Petr Uhl, Josef Březina http://www.disent.usd.cas.cz/wp-content/uploads/Prazska_vyzva_listy_1985_2_zm_ocr.pdf
Odpoved bude asymetricka, ani se o ni nedovime.
Jak vlastne dopadlo to vcerejsi ultimatum Nemcum, kvuli kteremu mela zasednout Duma?
To bude zrejme take tajne, nemusime vsechno vedet.
Dneska sem byl v polích, bylo ještě čvachtavo, ale měl sem na to boty, a tak mně to bylo jedno. Kdybych potklal na těch polních cestách selku s nůší, klidně by to mohlo bejt jak za dob, který malovali pan Rabas se Salvíčkem, který ty pole, polní cesty, stráně,louky a nebe s prohánějícíma mrakama fakt uměli:
Byl tam vzduch jako křen a sluníčko pralo jako o život, opíralo se mi do tváře, a tak sem hlavu zaklonil do přicházejících životadárných slunečních paprsků, přimhouřil oči a nechal se tím sluníčkem okukovat, když se náhle něco dostalo do dráhy slunečních paprsků a mýho sluncem rozostřenýho a oslněnýho zraku. Nasadím na nos dálkový brejle, zrak zastínil dlaní a ejhle, z toho rozostřenýho téměř nicotnýho stínícího fleku se vyklubala K á č a ! Třepotala se mi takřka nad hlavou, jako by právě přiletěla z dálav mýho dětství a říkala:
“Ahoj, zase sem u tebe, pěkně si mě prohlídni, jak sem krásná, jak sem zesílila a kdybys viděl, kde já všude byla a kolik poštolčat sem vyvedla do světa, jistě by měla tvoje maminka radost.“
No to víte, tohle nemohlo zůstat bez odezvy, protože shodou okolností, jak v archivu jinýho blogu zatím stále marně hledám fotku svýho anděla uvězněnýho v kůře buku, sem v něm shodou náhod narazil na svoji Káču, kterou sem tam kdysi napsal jen tak pro radost, aspoň doufám, svým starým přátelům. A tak s přicházejícím snad už jarem a s tím čerstvým vzduchem vám Káču dám i sem, protože si to Káča zaslouží a vy, když budete na sebe navzájem hodný, snad taky.
Stařec a Káča aneb člověk něčemu přece musí věřit.
Já měl moji Káču. Když sem ji přinesl domů, myslel sem si, že to je nějaká sovička. Ta vám byla tak nádherně škaredým hedvábně chundelatým stvořením, že až srdce usedalo. Byste nevěřili, kterak se čepejřila a mračila, když sem na ni poprvý sáhl. V očích ale děsnej strach, asi jako já, byl sem taky malej. Pod tím stromem zřejmě musela ležet v tom spadlým hnízdu dlouho, až ták byla zubožená. Malátně a odevzdaně se mi schoulila do přítmí kapsy mýho jí nabídnutýho dětskýho kabátku (či co sme to tehdá my děti unifikovaně všici nosily).
A tak sem tu hromádku neštěstí přinesl domů, táta ji vzal do ordinace a nějak ji dal do pořádku a nakonec ji takovou dlouhou pinzetou s maminkou něčím nakrmili až ták, že ta moje koulička ani nehlesla a usnula.
S tátou sme jí pak na zahradě sbili docela velkou voliéru z latí a králičího pletiva. Rostla nám na drůbežím mase a to tehdá, kdo pamatuje, nebyla úplně laciná houska na krámě. Hodně ho však nosili i lidi ze sousedství, když se profláklo, že pan doktor má doma vorla (řeči se na vesnici šířily tehdy kosmickou rychlostí!) Ale do peří sme káče to kuřecí určitě nebalili, dyť sme to ani netušili, ale pravdou je, že o stravu se Káče starala spíš jenom maminka.
Že by nějak neprospívala, to ani náhodou, naopak, ze sovičky se vyklubala nádherná Káča, vlastně poštolka. Nikdy sem nezjistil, jestli to byl sameček či samička, ale já přinesl domů holku Káču a tak to dál už nikdo neřešil … a pokud vím, Káča si nikdy nestěžovala!
Kdybyste ji viděli, ta vám byla tak krásná. A jak proháněla naši jezevčici, ten její ocáskový proutek ji fakt úplně fascinoval. Ale né že by na něj nalétávala, jako později. Jak jezevčice běhala ve voliéře, tak za ní směšně ten dorůstající adolescent hopsal za děsnýho máchání křídel. Prostě sranda na ty dva se jen koukat.
Nikdy však po dravčím způsobu jezevčici neklovla, a že ta se s Káčou dvakrát taky nepárala! Mě taky nikdy neklovla, ani nikoho z rodiny! Hodně sem se jí věnoval a asi sem to přehnal, prostě se ode mne nehla, stačilo natáhnout ruku a zavolat Kačííí a už mi seděla na ruce. A zbožňovala drbání a škrábání pod zobákem, to doslova šla do limbu, a když sme ji všichni doma chválili a říkali jí, že je náš krásnej vorel, to byla úplně nejblaženější. Čepičku, jako maj sokolníci, sem samozřejmě neměl, ale jakmile sem ji začal šimrat pod zobákem, tak se vždycky úplně zklidnila, doslova ztuhla, zavřela oči a celej svět měla v tu ránu na háku.
Hajnej, kterej chodil k tátovi do ordinace, se pokaždý u voliéry zastavil a když viděl, jak Káča se psem třeba spí ve vzájemným objetí tak, že se tomu dalo jedině smát, vždycky kroutil hlavou a říkával, že kdyby to neviděl na vlastní oči, že by nikdy neuvěřil! No já od tý doby taky neviděl spát dravýho ptáka na zádech s v luftě nataženejma pařátama v objetí psích tlapek naší jezevčice (až mnohem později sem to naučil našeho Josku-anduláka jako jedno z komických čísel pro obveselení přihlížejících).
Mojí maminku měla Káča snad ještě radši (asi to bylo tím kuřecím), zvlášť když byla po čerstvý trvalý (dámy jistě budou tušit). Já sem se o ni hodně bál, ale protože taky nenávidím klece, ploty a mříže a protože sem Káče hodně důvěřoval, tak sem to jednou zkusil venku na volný zahradě navostro a … a světe div se, Káča se z ruky ani mimo voliéru nehla a při dalších procházkách se to opakovalo, prostě na ruce jak přikovaná. Ale ve voliéře, v tom malým prostoru (no jak se to vezme = cca 3x5x3m) dokázala neskutečně manévrovat. Za letu chytala ocas psa a byla k neudržení. Kdybyste viděli v jakých peckách dokázala na mě, nebo na psa v tom omezeným prostoru nalétávat, to byste určitě od tak malýho tvorečka nečekali.
Když vidím sokolníky v TV jak jejich „líní“ dravci znuděně chytaj na tom špagátu, kterým točej nad hlavou, ten osrstěnej či opeřenej hnus a za taky kuřátko ten hnus se sokolníkem měněj, tak to Káča ani náhodou! Bez odměny sama seděla na ruce a k blaženosti jí úplně stačilo, když sem ji šimral pod zobákem. Prostě dobře věděla, že u nás má svý kuřecí jistý, tak kam by lítala, žejo!
Ta byla vždycky tak spokojená, že lidi mysleli, že nosím na ruce vorla = houby kdo tehdá na vesnici rozpoznal vorla od poštolky, prostě drby dělaly svý, pan doktor měl prostě vorla, a tak toho vorla sem tedy nosil na ruce, přes to nejel vlak. Káča se vždycky sama prolítla a když se vylítala a zavolal sem to její Kačííí, v tu ránu sem ji měl přikovanou na ruce. Ani rukavici sem nemusel nosit, jak jemně se mě těma jejíma pařátkama držela.
Až jednou na podzim, když už byla dávno dospělá, byla na vycházce děsně, ale fakt děsně neklidná, ani drbání pod zobáčkem ji neuklidňovalo a … a navíc si všimla v dáli ve výšce jiný třepotající se poštolky a … a bez jedinýho pohledu, bez jedinýho náznaku rozloučení to nabrala těma svejma peckama směrem k ní a … a od tý doby sme už naši Káču nikdy neviděli.
Ještě dlouho sme s maminkou chodili do těch míst, kde od nás Káča odletěla s naší jezevčicí, který taky evidentně chyběla a volali to její Kačííí, ale už nikdy sme naši Káču nespatřili. Kdykoli sme s maminkou na Káču vzpomínali, tak jsme si vzájemně namlouvali a dodávali chatrný naděje, že naše Káča si našla určitě hodnýho Kačáka a že spolu vyvedli na svět kupu káčat …
Klasika, zákon aby mohli lidé z těžkých profesí jako horníci a zdravotníci do dřívějšího důchodu. Výsledkem je, že se to týka i cukrářů a popelářů. Je něco, co tato vláda nezkurví ?
„Zprávu, kterou bez zcela pozornosti velkých médií včetně týmu českých zpravodajců v Bruselu přinesl internetové portál a videokanál rakouského listu Neue Kronen Zeitung, doprovodila tabulka emisí dle zdrojů. Nejlépe tak emisně vycházejí tradiční spalovací auta na benzín a naftu, e-auta obsadila předposlední místo, když emisně nejhorší je dle tohoto hodnocení pohon na tzv. šedý vodík vyráběný ze zemního plynu. Vedení EU tak obrací svou dosavadní politiku prosazování nulových emisí ve prospěch elektromobilů o 180 stupňů. To je začátek konce slepé sázky na elektromobilitu, která byla, je a bude ovšem spojena s obrovskými zmatky a zejména s astronomickými náklady.“
V EU udělali mimořádný objev. To, o čem se psalo na dezolátských webech, to, co je všem alespoň trochu políbeným technickými vědami zřejmé, vyšlo na světlo. To je překvapení. Elelktroauta nejsou samospasitelná, jejich protlačování nás všechny stálo mraky peněz, rozvrátil se ve jménu klimatu průmysl.
Je samozřejmé, že zelený úděl by měl být zaříznut. Je samozřejmé, že by jsme měli volat k odpovědnosti všechny politiky, kteří nás měli ochránit před šílenými ideologickými nápady a neochránili – pohodlně šli „po větru“.
A vy jste jedině škaredej Admirál, kterej to „ohromné tajemství“ rozkecal po česky mluvicím prostoru.
Za trest vám pošlu vojenské kanady a vy dostanete stranický úkol – kopat s nimi do zádelí soudruhy, kteří na tuto agendu tlačili, resp. nijak jí nebránili.
(-:
A no, máte pravdu. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu…
Prosím někoho ze zdejších adminů, jestli by z toho jejich koše Lexovi sem na Tribunu nevytáhl z těch mých marných nejméně deseti pokusů „Starce a uvozovky“, kterého sem pro Lexe znovu napsal dne 9.3.24 v 18:10 hodin v domnění, že chyba je v tom mým *.dos-u uloženým formátu. Jak vidno, nebyla! Fakt už nevím, co se děje, že speciálně tenhle „Stařec“ nechce na sklo Tribuny?
Z projevu ruského zástupce v RB OSN, Dimitrje Polanského:
„Zdá se, že řada nezodpovědných evropských politiků chce eskalovat ukrajinský konflikt a přivést jej na novou úroveň přímého spíše než nepřímého střetu mezi Ruskem a NATO. Jak jinak si můžeme vyložit postoj francouzského prezidenta Macrona k nutnosti vyslat jednotky NATO na Ukrajinu, aby se zabránilo zhroucení kyjevského režimu? Škoda, že jsme o těchto plánech, které hrozí rozpoutáním třetí světové války, nic neslyšeli v projevu představitele Francie. Je také škoda, že mezi těmi, kdo požádali o vystoupení podle článku 37, nevidíme zástupkyni Německa (která je obvykle velmi hlasitá. Bylo by zajímavé slyšet její komentáře v souvislosti s uniklým rozhovorem vysoce postavených německých důstojníků, kteří diskutovali o tom, jak pomoci Ukrajincům zničit Krymský most a zasáhnout hluboko do ruské pevniny. Během stejného rozhovoru jsme slyšeli potvrzení, že američtí, britští a evropští vojenští poradci jsou přímo přítomni na Ukrajině a pomáhají UAF vybírat cíle. Potvrzuje to, co říkáme už dlouho. Každé použití západních zbraní dlouhého doletu proti civilistům činí jejich dodavatele spoluviníky v těchto zločinech Zelenského a jeho kliky, porušujících mezinárodní humanitární legislativu.“
„… v této zemi probíhá naprostá destrukce a demolice demokracie před našima očima a my si to necháváme líbit. To je smutné zjištění,“ konstatuje Petr Žantovský (vzpomíná slova TGM o demokracii. Zmiňuje u nás opomíjená výročí spojená se jménem Mňačko):
V dnešním Právu je podstatná část novin věnována Pražskému hradu.
Nejdříve je tam o Petru Pavlovi, pak o Adolfu Hitlerovi.
Jedná se pouze o metaforické vyjádření.
Dnes jsem četl, že Ukrajina v žádném případě nepřistoupí na příměří. Prý čekají až se Rusové vyčerpají a pak opět zaútočí. K tomu ovšem Macron zároveň naprosto vážně mluví o ruském postupu na Kyjev a Oděsu. No a protože Macron má jistě lepší informace než my, tak Zelenskeho řeči o ruské únavě nezní moc pravděpodobně. Spíš to vypadá, že se NATO chystá na brzké zhroucení fronty.
Stařec a MDŽ aneb, když se můžu spolehnout na výchovu.
Jak sem už napsal, milý holky, vracel sem se včera z urologie a to je situace, která vám dá zapomenout i na tak důležitý věci jako je třeba ten dnešní svátek MDŽ. Takhle to prostě je, co si budem povídat … i my chlapi máme holt svoje dny!
A jak jedu domů, přece jenom sem si vzpomněl, prej: …„až pojedeš kolem Billy, koupíš banány a chleba“! Tak sem tedy u tý Billy zastavil, že je jako koupím. Vevnitř Billy to vypadalo úplně normálně, nic nenasvědčovalo, že by se Billa hodlala vypořádat s MDŽ se ctí, asi proto, že ty novodobí absolventi gender studií, co podobně jako v Kauflanu tam dělaj ředitele či ředitelky, asi na tý Fialový a Bekový MÚ v Brně učej, že to je bolševickej svátek, jinak není možná. Prostě tam nebyly žádný řezaný kytky, jen nějaký v květináči, ani ťuk, co by jinak nadmíru bystrýho starce upozornilo, že má k tomu chlebu koupit i kytičku k MDŽ.
Střih.
Napíšu jen = Dr. Pixa! Dříve narozeným jistě nemusím nic vykládat, žejo? No a vám mladším to řeknu asi takhle. Havel měl hradního Špačka přes hradní etiketu. Sice nevím, jak to za něho na Hradě fungovalo, ale představuju si to tak, že Špaček učil Havla, jak se má chovat, aby v sobě potlačil jeho návyky získaný v prej vyhlášených ožíračkách, když pořádal bytový divadla a taky z kriminálu, aby třeba Clintonový, nebo Dáše, když byl v Americe, nepocintal šaty kečupem při nějaký slavnostní večeři. No a Dr. Pixa byl taky přes tu etiketu, jenže vod Špačka pojem, týpek mnoha dovedností, vědomostí a řemesel!
No a tenhle decentní a humoru plnej pán si jezdíval zřejmě přivydělávat za hlubokýho totáče výukou etikety do tanečních, kde se tehdy kromě tancování učilo i slušný chování. Tak sem se třeba já dozvěděl, jak se vůbec má používat příbor, jak to udělat s rozjedenou večeří, aby vám ji nedojedenou neodnesl číšník, když si musíte od večeře třeba odskočit, že třeba kravata se nosí jen a pouze na krku, nikoli v kapse saka, jak sme to tehdy my lvi salónů běžně praktikovali, že třeba bílý ponožky k tmavýmu kvádru prostě nejdou a že do něj se maj nosit tmavý podkolenky, aby nebyly vidět chlupatý bílý lejtka. Taky nás Pixa varoval, že dámy sou špindíry, proto nás nabádal, abychom nosili do společnosti dva čistý kapesníky, jeden pro sebe a ten druhej pro špindíry, s kterejma se prej ve společnosti zcela jistě potkáme! Myslel sem si vo tom svý, ale Dr. Pixovi sem bezvýhradně věřil.
A teď pozor, to je důvod, proč sem se odstřihl vod tý Billy k Pixovi. Dr. Pixa nás učil, že dámám se nosej zásadně řezaný kytky v lichým počtu, tady nikoli v květináči, jak sem si taky myslel, a že sudej počet se nosí jen pokud dáma je už úplně mrtvá, ale v obou případech zásadně bez papíru či celofánu, do kterých kytku balí květinářka, u který se kytka zásadně kupuje. Důrazně nás varoval před rudejma karafiátama, který se tehdá daly sehnat u náhrobků padlých hrdinů bez kupování!
Střih.
Když sem viděl toho z tý Billy kráčejícího s tím květináčem, tak každej musí uznat, že takhle Dr. Pixou vychovanej stařec, navíc s po urologii rozjitřenou myslí, nemůže dobře vyhodnotit nabízející se indicii v podobě chlápka, kterej z Billy nese květináč a ještě k tomu v papíru tak, aby starce napadlo k tomu chlebu koupil i kytičku k MDŽ! To dá přeci rozum, žejo?
A přijedu domů, postavím auto před garáž a nemohl sem si nevšimnout vnoučka, jak na mě zpoza rohu garáže kejvá, jako abych šel k němu. Když k němu dorazím, zatáhne mě za rukáv, abych se taky schoval za roh. Tam mi tajemným hlasem ten můj prvňáček povídá: „Dědo, koupil si babičce kytičku?“ Tak mu po pravdě říkám, že nekoupil a snažil to uhrát do autu: „ Myslíš, že bych měl dát babičce Fidorku, mám v garáži ukrytý ještě tři?“ Razantně odmítne můj blbej návrh a celej horoucí a rozrušenej mi podává do ruky špejli. Kouknu na ni a ač sem z křemene, skoro mně vehnal slzy do očí, prostě sem poznal, že kluk je moje krev … když pokračuje: „Já sem ti, dědo, udělal taky kytičku, abys ji mohl dát babičce, já pro ni mám taky, pro mámu taky i pro ségry taky“… a hrdě mi ukazuje svoje špejlový kytičky, který ty škvrňata ve škole ten den malovaly a lepily. Ale to už mě odvádí před babičku, maminku a ségry, aby mě, podobně jako „můj“ Dr.Pixa, předvedl, jak to na ženský funguje. Každý vysekl dětsky milý přání, každý dal velkou pusu, každý dal tu svoji špejlovou kytičku a … a měl vám u holek takovej úspěch, že ani babička si nevšimla, že na ni tentokrát děda zapomněl!
A já vám tam stál jak pátý kolo u vozu, nikdo si mě nevšímal, protože kluk to s nima sehrál jedna báseň a já vám byl na toho kloučka tak hrdej a pyšnej jako páv.
No, a pokud se nějakým nedopatřením, milé zdejší dámy, děvčata a holky stalo, že na vás chlapi jako já taky zapomněli, tak si z toho prostě nic nedělejte, nesmutněte a přijměte aspoň ode mne dodatečně tuhle klukovu kytičku: https://i.postimg.cc/152MtkTy/IMG-20240308-204845-1.jpg https://i.postimg.cc/TY6g4TZL/IMG-20240308-204853-1.jpg
s přáním, abyste byly zdravý, šťastný a spokojený… a když v životě přídou chvilky, že toho budete mít tak akorát, tak bych vám moc přál, abyste měly po ruce takovej záskok, jakej sem měl včera já v podobě snad dobře vychovávanýho vnoučka.
Všimněte si, příteli, že dneska budu skoro mlčet a jen trochu šoupat nohama, vědom si skutečnosti, že dnešní text jste věnoval výlučně dámám, což já nejsem ani tělesně, ani „genderově“ – rozuměno mišuge, že třeba dopoledne /spíš brzo nad ránem/ chlap, pak jako skoro nic, pak třeba jako panna, později třeba kůň, v podvečer améba a večer po ulehnutí skoro bezpohlavní, kdyby předtím nebylo třeba se na noc /a pak i v noci/ vyčůrat, což je činnost, při které osoba v našem věku ještě in natura zjistí, jak to s jeho pohlavím je.
Píšu jenom proto, abych se pochválil, že já na rozdíl od některých tu, nemusel nastrkovat v baráku existujícím dámám, které reprezentuje moje vlastní žena a pak ještě synova partnerka, vnoučka, ale s úkolem jsem se s hrdostí vyrovnal zcela sám, ani mi to nikdo nemusel připomínat.
Na rozdíl od Vás, který žijete v nějaké díře, kde se kytky dají koupit jen v Bille, a když tam mají prd, tak je po oslavě, u nás /sám žiju v díře, kde máme jen COOP/ to mám do nejbližšího městečka nějakých sedm kilometrů, takže autem coby dup – no, vlastně, i Vy jste se chlubil, že jste byl v té Bille automobilizován.
No, a tam v tom městečku o nějakých deseti tisících „lic“ /sám jsem tam žil 36 let, když jsme si tam svépomocně v SBD postavili osmipodlažní barák z cihel s krásnými byty – já s rodinou bydlel v tom osmém podlaží s výhledem na východ a jih/, tak tam, v tom městečku se kytka kupují primárně v Květinářstvích, kterých jako samostatných obchodů je tam šest plus jedno zahradnictví, no a pak taky, jako Vy v Bille, dále v Penny a ještě Albertu. Byl jsem tam v jednu po poledni a dovezl jsem těm svým dvěma oslavenkyním v baráku dva nádherné pugéty – samozřejmě z květinářství, ne ty unifikované ze super a hytler…., co k nám letecky putují přes půl zeměkoule z nějakých tamních „děr“.
No, a to je tak všechno.
To víte, když vás nikdo nepochválí, musíte s pravdou ven sám.
A taky si všimněte, že jsem se v tom textu ani slůvkem neotřel o Vás.
Taky nebylo proč, když jste ho psal dámám….
L.
PS
Když už jsem se zmínil o počtu těch prodejců kytek, tak se musím pochlubit ještě jedním údajem, který z toho našeho městečka dělá sídlo aspoň okresního ne-li krajského formátu, a to, že v něm je 6 – slovy „šest“ lékáren. A nevypadá to, že by jako třeli bídu, stejně jako ty „Lízy Djúlitlovy“.
Díky Vám, blbíši! Já byla taky v pradávnu obdarována papírovýma MDŽ kytičkama upatlanýma lepidlem Drago! 😀 Milá vzpomínka!
K Dr.Pixovi – nevím, pamatuji-li se dobře, měl v čt program s „přítelem Belčevem“ a „přítelkyní Šimako“?
Tenkrát dospělým pánům jméno fešné šikmoočky evokovalo velikost jejího hrudního košíčku. 😉
Napoleon Emanuel Macron by si rád zaválčil proti Rusku, pokud prý začne moc vyhrávat. Super! Tento bezdětný gerontofil, kterému je jedno co bude se světem, by se chtěl zapsat do dějin. Francouzi s tím mají bohaté zkušenosti. Jejich předci utíkali od Moskvy až do Paříže, pak se spojili s Osmany proti Rusku v Krymské válce a nakonec Francie poslala své loďstvo bombardovat Vladivostok po vzniku SSSR.
Můj pocit, že žiju v blázinci, který ovládli jeho chovanci, stále sílí!
Posledni dve Macronova vyjadreni:
– pro Francii neexistuji zadne cervene linie
– pokud budou ruska vojska postupovat bud na Odesu, anebo Kyjev, Francie vysle na Ukrajinu sve vojaky
Jak vidno, vse se toci okolo Odesy/ pristupu k Cernemu mori.
Best uvažuje o vývoji. Zaujala mne jeho predikce změny kandidátů za Demokraty.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Proc-Macron-strasi-Erik-Best-tusi-plan-Ale-znamena-to-ze-Ukrajina-je-odepsana-751894
„Michelle Obamová sice podle něho nemá osm let zkušeností jako její manžel, ale byla mu celou dobu po boku a má podobné vzdělání. „Také napsala knihu, která se stala bestsellerem. V Americe trochu v nadsázce říkáme, že každý kandidát musí napsat knihu. V současné době jasně odmítá, že by kandidovat chtěla. Pokud by ji skutečně na poslední chvíli vybrali, bude dělat jaké to je překvapení, bude dojatá atd. Roli v tom dosud hraje perfektně a hodně lidí si proto myslí, že kandidovat nakonec bude ona. “
To vypadá dost pravděpodobně. Trump se soustředí doteď na Bidena, má na něj nabito. Na Bidena se na sjezdu naloží všechny hříchy a bude vyhnán do pouště. Nastoupí čistá Obamová. Rázem bude vše jinak.
Admirál: Většině politiků to pomáhá napsat zkušený spisovatel přiznaně nebo ghostwriter to přímo píše za ně tajně. Churchill byl výjimka, že sám text diktoval nebo de Gaulle zase odmítl dělat ghostwritera Pétainovi.
Rybarovo zhodnoce presunuti Zaluzneho na post velvyslance v Anglii:
„🇺🇦Bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zalužnyj, který byl v únoru odvolán , dostal nové jmenování a stane se velvyslancem tzv. Ukrajiny ve Velké Británii. Vyslání do Albionu samozřejmě nelze nazvat žádným druhem exilu – v tomto případě je to ta nejčestnější rezignace.
To vše nejlépe ilustruje, že mezi Zelenským a Zalužným prostě žádný konflikt nebyl: ukrajinská média záměrně nafoukla situaci , aby vytvořila bod napětí v ukrajinské společnosti a odvrátila pozornost od neúspěšné protiofenzívy a dalších naléhavých problémů.
Sám Zalužnyj je s novou pozicí zjevně spokojený, a to nejen kvůli velmi teplému místu. Nyní nebude muset nést odpovědnost ani za budoucí situaci na frontách, ani za stav ozbrojených sil Ukrajiny, ani za přiblížení totální mobilizace.“
Jo, jenom jestli. A co když je to tak, že tam bude hezky pod dohledem. Doma by mohl ještě nadělat pěknou paseku kdyby, například až se to úplně po.., začal mluvit. A taky ho mají lidi na UA jak se zdá raději než Z. Já být jím, tak se zrovna ve VB jako v ráji necítím. Jiní by mohli vyprávět.
Na rozdil od Syrskeho je Zaluznyj vahavy strelec, ktery vetsinu problemu vysedel, anebo nechal vyhnit.
Ale natolik inteligentni, aby se nenechal vodit kde kym.
Tudiz bych rekl, ze anglicky tah Zaluznym, coby skrytym kralem (prezidentem) Zaluznemu vyhovuje.
Dokonce se pred par mesici mluvilo o tom, ze tenhle post si Zaluzny nasel sam a tise ho rozpracovaval.
Se Zelenskym opravdu nebudou v takove pri, jak se psalo.
V Americe o podobnou pozici bojuje Arestovic- zatim ale kandidaturu neziskal.
Mozna se Americane shodnou s Anglicany na Zaluznem, coby jedinem (budoucim) kandidatu a nepujdou zbytecne do konfliktu. Ovsem Anglicane tahli prvni, maji tedy naskok- tohle oni umi.
Bývalý vrchný veliteľ AFU Valerij Zálužný dostal 53 miliónov dolárov a veľvyslanecký post v Londýne ako odmenu za to, že sa vzdal nároku na post prezidenta Ukrajiny a akejkoľvek účasti v politike.
/BBC/. https://t.me/casusbellilive/154077
( zdroj Lujjza na //bavorv4.wixsite.com/bavorovy-poznamky/)
Stridor: To se nezdá pravděpodobné, že by spor byl nafouklou bublinou. Jejich představa o strategii byla naprosto rozdílná a ambasáda je prostě způsob, jak svého protivníka odvolat ze země. Generál je příliš populární na to, aby byl zbaven velení a nedostal žádnou funkci náhradou. Zalužnyj už před 2 lety řekl, že případě potřeby by se mohl pokusit stát ukrajinským von Mannerheimem a už tohle byla výzva politikům. Von Mannerheim se stal z maršála prezidentem a potom co vybojoval maximum možného, zahájil vyjednávání. Zachránil většinu Finska odstoupením Karelské šíje, ale tomu do toho politici moc nemluvili, měl mimořádně pravomoci a podporu prezidenta Rytiho, který mu nakonec v těžké situaci zahraniční politiky uvolnil i své křeslo. U Zalužného je to spíš racionální zhodnocení situace, kdy považoval obranu a postupný ústup na další linie za jedinou strategii, která ušetří omezené síly a vyčerpá nepřítele, než váhavost. Do doby hromadného používání klouzavých pum taková strategie fungovala, získával se čas pro zahraniční dodávky. Čelil ale neustálému politickému vměšování hlavně z řad prezidentských poradců a tlaku, aby ofenzívy plánoval především podle požadavků PR. To ho už muselo frustrovat. Co bude až Zelenskému vyprší normální prezidentské období? Potom už se vojáci možná nebudou cítit vázání poslušností prezidentu jako vrchnímu veliteli. Nastane krize legitimity a opozice se aktivizuje. Co bude dál těžko říct. Záleží co Londýn a Washington, koho podpoří jako nového kandidáta.
Podivejte se na to druhe video, jak tam verbiri vyhodili jednomu chlapovi v bytw pojistky, a pak ho odvlikli kamsi.
Banderistan se milovymi kroky problizil ke svym otcum zakladatelum.
Jenom ziram, ze si to Ukrajinci nechaji libit.
Musi tma byt mezi lidmi spousta zbrani, klicko toho v Kyjeve rozdal nepocitane…
Příteli, už vím, proč se Vám to nedaří.
Nesmíte se v jedné větě pokoušet opakovat slovo „zavěsit“.
🙂
Ale jinak nezoufejte.
Já jsem dneska pro Ládíka napsal – jako Vy obyčejně – přímo do „okénka“ reakci na „rozdělenou společnost“ a „rozdělené sedláky“.
Do textu jsem dal to nejlepší, co jsem dokázal. Fakt jsem na sebe byl pyšný.
Jenže jako obvykle jsem měl na tapetě spuštěno více aplikací a jako obvykle jsem najednou – předtím, než jsem text Ládíkovi „poslal“ – potřeboval „neodkladně“ něco zjistit v té jedné na pozadí. No, a taky jako obvykle jsem tu aplikaci zavřel. „Křížkem“ v pravém horním rohu.
A spolu s ní i všechny ty, které jsem měl nyní na pozadí, na prvním místě tu s odpovědí Ládíkovi.
Byl jsem na sebe tak nas..ný, že mě přešla chuť smolit repliku znovu.
A tak se Ládík reakce nedočkal, což mě i trochu sejří, protože na blogu je několik autorů /komentátorů, diskutérů, glosátorů/, které stojí za to číst, a Ládík tam samozřejmě patří.
Pokud byste tohle, Ládíku, četl, tak ještě jednou omluva za mlčení. Fakt jsem byl na sebe tak nažhavený, že už jsem neměl psychickou sílu, i ta původní múza se už na mě vyprdla.
budu to raději datlovat napřímo do toho komentářovýho okna:
Pro Lexe a Ládika,
tohle (rozuměj “Starce a uvozovky“) sem se snažil včera, Lexi, dát pod Vás (když ste holt trval na přímý reakci, pod příspěvkem: https://web.litterate.cz/zoufali-lide-delaji-zoufale-veci-2/comment-page-1/#comment-257641,
a zároveň sem si řek: „Tak tedy dobrá, když oba radilové sou tak chytrý.“ A i když sem ve skutečnosti fakt nebezpečně inteligentní, přesto moje vrozená slušnost mě ke stáru přivedla k jistýmu pochopení k méně bystrým a chápavým, prostě dalo by se říci, že pro ně mám jistou slabost. A tak není divu, že sem si taky řek: „Nemůžeš nic zkazit, když se budeš řídit jejich radama.“ … až takhle sem klesl!
Takže, i když sem si myslel svoje, pozavíral sem důsledně křížkama všechny otevřený i nevotevřený okna, restartoval sem pro jistotu celou bednu, protože na rozdíl vod vás dvou aspoň tuším co sou wokna, dokonce sem vyhnal na mráz našeho kocoura, kterej mi u skla předl a mohl vyvíjet byť slaboulinkou statickou elektřinu, o který vám dvěma nehodlám nic vykládat, místo sedu na tý Ládíkový židli sem se i přes moje odoperovaný kolena podle pokynů toho našeho velikána s tím jeho básnickým střevem stoupl, okopíroval sem ze schránky toho včera uloženýho “Starce“ , řádně Word zase křížkem shodil a do komentářovýho okna na Tribunu překopíroval “Starce!, zadal jméno a mail a…. a zmáčkl “odeslat komentář“ a …
.
.
.
… a vono zase H O V N O !!!, pokud bysto vy dva radilové chtěli slyšet krapánek sychravěji!
Takže helejte vy dva géniové! Tu židli a ty vokna s křížkama i s tím „zavěsit v jedný větě““ a blbým smajlíkem si strčte oba za klobouk, takhle blbej dovedu bejt taky! Měli ste aspoň tušit i přes ty vaše skomírající a chatrný IQ s kým máte tu čest, když se někomu rozhodnete radit takový kraviny! Máte si ověřit, že máte co do činění s přehršle inteligentním starcem, kterej je z těch vašich rad už tak nasranej, že jediný co vás může zachránit je, že vod teďka mi můžou psát jenom naše lujjza s Manecou o tom, jak mě maj rády, protože s váma dvouma sem skončil a kašlu na vás!!!
Ano, bývalý příteli,
moje holá hlava je v tuto chvíli jeden samý popel, jak si ho tam sypu hned po přečtení tohoto Vašeho textu.
Takže se kaju a beru zpět, jakkoliv mi schází zrnko jistoty, že to bude co platné, když jsme s Ládíkem od Vás skončeni a okašláni.
Klidně si od této chvíle v jedné větě „zavěste“ kolikrát Vám ctěná libost, pokorně přijímám a už ani nehlesnu.
Jenom – není to moc odvážné – si ještě jednou dovolím napsat, že toho textu pro Ládíka je mi furt moc líto.
Asi jako Vám toho „Starce“, co ho nejde poslat, ač zavěšen“.
L.
Blbíši!
To víte, že jste úžasnej – píšu Vám to přece pořád… – teda když už sesmolím nějakej dík za další díl „Starce…“ a dalších Vašich báječných pohodových a humorných vyprávění…
… do kteréžto sorty řadím i tento Váš laskavě nabručenej (nebo nabručeně laskavej?), zdánlivě uraženej a popuzenej… výtrysk čirého zoufalství nad zabejčilostí Tribuny a její neochotou spolupracovat…
Zase jsem se při čtení pochechtávala (místy i chechtala nahlas, přiznávám) a Vy víte – nebo byste měl vědět – že to nebylo ze škodolibosti, ale z potěšení nad stylem, v jakém byl Váš příspěvek napsanej… brblavej, hádavej, naštvanej, vzteklej,… ale někde zezdola probublávající laskavý a pobavený nadhled a humor to hází úúplně jinam.
Možná existuje slovo, které by vyjadřovalo mnohem líp a výstižněji, co se tu snažím tak klopotně vysvětlit… nemůžu na ně přijít, škoda.
Díky, blbíši, a pište (když se Vám bude chtít), ráda Vás čtu… ale to už dávno víte.
Krásně jste to napsala Lujjzo, já jsem na tom při čtení blbíšových textů stejně. A každý den se těším, jestli už není další 🙂
Blbíši, díky a pište dál, prosím!
To víte, holky, že vás v tom nenechám, kór když dneska máte ten svátek, ale ještě, když dovolíte si to vyřídím s tím bejvalým přítelem!
—
Tak líto topenáře se Vám zachtělo, bejvalej příteli?
Líto Vám mělo bejt mě dneska na urologii, když ta neoblomná sestřička chtěla vode mě moč a já v tom jejich WCkumbálku né a né něco ze sebe vytlačit, protože sem byl z domova už řádně předčůranej, protože takhle to má rád zase felčar, kterj se tam do mě kouká tím jeho sonem!
Ale litovat topenáře?
To si snad děláte fakt už srandu ze zmoženýho starce, kterej ještě teďka se nevzpamatoval z toho posměšnýho úšklebku tý fešný mladičký sestřičky na urologii, když jsem jí předával kelímek s 12 a půl kapkou sakra těžce ze mne vydobytý moči! Tomu bych říkal nefalšovaná lítost, pokud byste, bejvalej příteli, tušil, co je to lítost!
Ale Vy né a né, dál a dál škádlíte hada bosou nohou, prej: „Jenom – není to moc odvážné – si ještě jednou dovolím napsat, že toho textu pro Ládíka je mi furt moc líto.“
Prej líto!!!
Tak voni ti ládíkové se nejdřív domluví s klausovejma pochopama, zblbnou skoro celej národ tak, že si všichni pořídili ele. přímotopy, a když si je konečně namontovali a hodlali zapnout, tak si lidi s těma namontovanejma přímotopama mohli vytřít akorát tak prd řiť!
Prej líto!!!
Když jim to jednou prošlo, tak zase prej kamarád Putin a … a každýmu zase začali vnucovat plynový kotle, a když je lidi tedy namontovali, tak prej sorry … kondenzační kotle a… a aby lidi neremcali, tak se kluci, co spolu mluvěj domluvili na dotacích a jelo se dál močálem černým kolem bílejch skal, protože vejvar, vole!
Prej líto!!!
Pak zase, sorry jako, ale teď za dotace frčej mnohem lepší geočerpadla, a když lidi rozkopali celou republiku, tak zase sorry jako, ale už sou zase lepší vzduchový čerpadla!
Prej líto!!!
A když lidi měli geočerpadla, vzduchočerpadla, kondenzační kotle, plynový kotle, automatický kotle na uhlí, peletky a vím já na co ještě, tak se začalo zase čoudit jimi doporučovanýma krbama … no a netrvalo dlouho a zase … prej Putin je vlastně syčák a … a tak s olejem, plynem je útrum.
Prej líto!!!
A aby tý pohromy nebylo dost, tak elektrtika do těch čerpadel drahá jak prase, no co co, Lipská burza, vole!
Prej líto!!!
Green deal, vole! A tak pro změnu zase baterky a slunečníky a větrníky a měsíčníky a…a do toho nám, chudákům stavařům topenáři začali kurvit střechy … ale tak, že lidem zase ty střechy začaly zatejkat jak za bolševika!
Prej líto!!!
No, a když ten Putin na nás udělal dlouhej nos, tak přitvrdili a prej fluorované uhlovodíky, jako jsou HFC a PFC, vole! Takže ty čerpadla, který jsou tím sajrajtem naplnění a který nám ti topenáři namontovali teprve včera do baráků, tak to už vůbec né!!!
Prej líto!!!
Takže pro změnu baterky a fotovoltaika a zase nám kurvěj a kurvěj střechy, a když né střechy, tak nám pro změnu zase rozkopávaj v barákách podlahy… prej podlahovka, vole!
A tohohle mě má bejt jako líto???
A když je to už úplně nudí a z nudy se dloubaj v nose, tak píšou na naše fakt zodpovědný a pracovitý politiky, který to tu konečně chtěj dát po tom Babišovi do kupy, posměšný básničky a rýmy a to v míře větší než malý.
A jako tohohle mně má bejt líto, bejvalej příteli? Fakt neskutečný!!!
A víte Vy vůbec co?
Já teď du si dát ferneta a pro uklidnění si pustím bednu, protože prej na ČTjedničce budou dávat nejlepší biják tohoto roku = “Rok s prezidentem Petrem Pavlem“, kterej mě jistě ujistí, že “nevyloučí, že bude obhajovat prezidentskej mandát“!!! To bude pro mě tak šťastná událost, že nějakej Ládík či na ČTdvojce Delon se svým Policajtem to nemůžou přebít!!!
Taky mně ten Pavel dojal, když ještě v lednu tvrdil, že podruhé kandidovat nebude, že by to byl geriatrický park. Jak najednou uměl zas otočit a když mu všichni říkají, jak hezký to tu vede, že to tedy vezme.
A protože je mým zvykem jevy posuzovat na dřeň podstaty a následky odvozovat od příčin, tak jak si uvědomím, že tohle všechno na mě dopadlo skrze uvozovky před a za slovem blbíš, tak je mi toho všeho tím tuplem líto, už zase „příteli blbíši“, kdy jsme si to tak pěkně vyříkali.
Akorát ten Ládík někde pauzíruje, nebo se možná probírá z komatu, jak jste mu to přese mne pěkně vysvětlil!
Až si trochu připadám jako hromosvod, který Vaše blesky schytal, aby je převedl do toho plechu v zemi, kterým je v tomto případě vlastně Ládík.
No potěš koště.
Jak já k tomu přijdu, chudák s uvozovkami?!
🙂
L.
Skoro milion dolaru posila pod nazvem „Posileni pravdy…“.
Co je ovšem ještě hezči, su štyry miliony dolaru, věnovane na „genderovu rovnopravnost při odminovavani na Ukrajině“! Cilem ma byt „zřízení pracovní skupiny pro gender a diverzitu na podporu genderově transformačních akcí proti minám na Ukrajině“.
Náhody se prostě dějou. Dneska sem si přinesl do zdejšího HydeParku zase svou bedničku. Když sem měl v tom blogovým komentářovým vokýnku až téměř přesmoleno a chystal sem se zmáčknout ENTER, zjistil sem, že vedle se o takřka tomtéž rozepsal náš Vidlák, jenže se rozkročil až za hranice, kam Stařec fakt nevidí. Co tedy s tím mým už nasmoleným? Ale pak sem si vzpomněl, že v tom anglickým HydeParku je taky dovoleno žvanit do prázdnýho parku, tak proč bych si tady na Tribuně měl brát nějaký servítky, a tak to sem típnu a je jen a pouze na vás, zda to přerolujete myší… mně je to fakt úplně jedno, takže :
Stařec a Řehka aneb to je to: “… na co můžeme zahynout!“
Jasně Řehko, jen dál hrdinně našema prackama šťourejme do medvěda těma tvejma/vašema uhozeně-praštěnejma řešeníma, výzvama, doporučeníma, jak se my Češi spolu s těma ze všech nám nejdražšíma z USA a z KoZy chytíme za ruce a jak Ivana umlátíme … čím vlastně … po těch rozdávačkách z naší armády(?) od Črnochový … jo vlastně, čepicema!
Bych si tedy tipl, že vzhledem k tomu jak se Rus zakličkoval na Ukrajině, že ji už nepustí! A to už vůbec né v hranicích, o kterých si ti blázni myslej, že Ivanovi milostivě pustěj a že mu to takhle postačí! To je jen a jen jejich mejlka a jejich věc, neboť tytam sou doby, kdy bylo možný se s Ivanem (?)nějak(?) dohodnout na těch jeho červenejch čarách, který jim dlouho a hlavně marně polopaticky vysvětloval a kreslil do map. Odpovědí mu byl Kolektivníma kontinuálně ukazovanej fekáč s povelem: “…zalez a lehni“ . Tak si nestěžujme, že teď máme, co máme.
Jen zelený totálně natvrdlý a inkluzí už nenávratně poškozený gumy můžou udělat to, co nedávno předvedly ty německý zelený gumy při tom jejich neskutečně idiotským telefonním žvanění o těch jejich Taurech. Ta jejich mentální nedostatečnost fakt nemá hranic, neboť už jen TO jak nabily Rusovi, nemá dosud obdoby, protože si bez jakýkoliv servítek vytřely řiť se „Smlouvou 4+2“, o který mi moje soudružka učitelka na základce blahý paměti vyprávěla, že se poražení Němci v ní na věky věků zavázali, že z území NSR, ani z území NDR (!!!)UŽ NIKDY(!!!) nevzejdou žádný aktivity, který by mohly vést k budoucím válkám a krveprolitím!!! a … a podívejte se, kam to ty gumy až přivedly!!!
Když tihle zelený zmetci i s tím jejich Olafem o tom byť jen uvažujou a nevěděj, co věděla už ta moje úča, tak se vůbec nedivím Ivanovi, že vylejzá celej už nasranej a rozzuřenej z toho svýho brlohu a řeší si to teď po svým strašlivu. Úplně bez komentáře je, že řehkové a jim podobní nevěděj, proč si asi tak velmoci držej a furt zdokonalujou svůj jadernej arzenál. Pak je to, bohužel, jen a jen jejich nedostatečnost a zároveň, taky bohužel, naše, protože sme si je (NE)zvolili, proto se svezeme s nima!!!
Já si jen dávám otázku, jestli je to způsobeno už celosvětově objímající inkluzí, nebo je to tou od věků existující neutuchající touhou některých lidí za každýho režimu a za každou cenu někomu lézt do řitě?
Fakt, tohle nevím a nemám ani tušení!
Co je ale naprosto zarážející a co už vůbec nepochopím, že řehkům nedojde, že celej ten jejich domeček z karet je založen na tý dosavadní slávomanský a pupkařský víře USA, KoZy a jejich nohsledů, že si dál můžou dělat, co chtěj, neboť sou to oni, kdo maj pod palcem zelený papírky, který si kdykoli mohou dotisknout podle svých potřeb a přání na svých rotačkách, že to sou oni, kdo mají absolutní převahu v hladinovým loďstvu, kterým dosud ovládali zeměkouli a že to sou oni, co se můžou opírat o po celým světě roztroušený vojenský základy, kterejch maj jak blech v kožichu!
Samozřejmě, že tuším, že tohle je vážná komplikace i pro Rusa (i Číňana), ale nebyl by to Ivan, kdyby s takovejma idiotama důkladně a hlavně skoro nepozorovaně nevyjebal po svým a… a vidíte, já bloud si myslel, že tohle ví a vidí každej jen trochu normální vojcl v naší armádě, natož nějakej Řehka a to už vůbec nemluvím vo tý s těma prsama velikosti F-35, a sic:
… že to, co maj USA a KoZa na hladinách, to má už dávno Ivan pod hladinama (když o Číňanech fakt ani netuším!) a že se o tom můžeme jen a jen dohadovat, protože se to pod tou vodou fakt blbě počítá a pozoruje (…teď sem zrovna četl, jak se těm Kolektivním ve Středozemním moři ztratila ruská dieselponorka, protože ta kurva, jen si to představte, je prej tak tichá, že to snad ani není možný … to je fakt těžký, žejo Řehko?)!
… že to samý, co maj Rus a Číňan pod hladinama, začínaj mít, nebo už maj (= vím já?), na oběžnejch drahách!!! … a je zase příznačný, že tomu USA s KoZou furt a furt nějak nemůžou uvěřit a porozumět, když přece sankce, vole!
A s takovou, Řehko, chceš vyrazit ruku v ruce s ostatníma mešuge proti medvědovi?
Aby bylo naprosto jasno, máš úplný h o v n o a každej jen trochu zpomaleně bystřejší ví, že být ve tvý funkci, úměrně tomu by přizpůsobil a volil svoje chování!!! Jenže co s tím, když to vám, celosvětově už dávno inkludovaným, furt a furt nedochází? Proto to vaše debilní o tom kolektivním se chytáním za ruce a vyrážením na Ivana, i když zase máte jen ty vaše „holý ruce“ … i když uznávám, že už světově proslulý.
Že to, holenkové, nedochází řehkům, pavlům a jim podobným gumákům je jen důsledek toho, že celej svět uchvátili do pracek regulérní blázni, který si myslej , že si můžou dovolit hnát bez následků s naší planetu až na dřeň, aniž by jen tušili, jak ta dřeň vůbec vypadá a co vlastně obnáší.
Jestli máme opravdu áááž takhle inkludovanýho velitele generálního štábu s áááž takhle neskutečně hloupou ministryní s prsama dosahujících velikostí áááž téééměř F-35, tak je to jen potvrzení tý Karafiátovy modlitby:
“Pán Bůh s námi a zlý pryč!“
Abych ten dnešní zdejší HydePark nějak uzavřel, tak už jen opíšu moudrý slova mýho oblíbence kněze pana Petra Piťhy:
“ Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové ani Ukrajinci ani Rusové a vůbec nikdo. Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života, zapomněli jsme, že život je láska a láska je oběť. Život bez nich nedává smysl. A to je, na co můžeme zahynout.“
… a to teprve byste ji musel vidět a slyšet, když ji třeba požádám, jestli by mně, jako ta mladší a tudíž pravděpodobně vohebnější, nevlezla pod kuchyňskou linku, kam se mi zakutálel prášek, bez kterýho bych s největší pravděpodobností byl zřejmě dávno mrtvej, aspoň takhle to tvrdí moje felčarka, to teprve byste něco slyšel vo tý Vaší radosti!!!
Když guma něco totálně posere, je převelena k jinému útvaru. Jenže v dnešní době pokročilého kapitalismu je tolik gum s průserem, že je nemá kdo převelet. Mohou se jen demokraticky převolit, po vzoru Spokojených států.
Samozřejmě, že jsem četl, hned jak jsem si ráno přečetl anonci na hlavní stránce.
A ejhle – i já jsem zapomněl na „zpětnou vazbu“ s plným souhlasem.
Takže dodatečně – „JO!“
L.
Václav Klaus, Ivo Strejček, Jan Veleba, Zdeněk Jandejsek, Bohumír Dufek a další – Nepříjemná pravda
Petr Bureš
68,8 tis. odběratelů
Premiéra už probíhá. Začala před 2 hodiny TRHOVÝ ŠTĚPÁNOV
00:00:05 – Zdeněk Jandejsek – o problémech v zemědělství a rizicích v budoucnu
00:44:56 – Václav Klaus – hodnocení demonstrace bez servítků a upozornění na chyby
01:05:38 – Ivo Strejček – nebudeme si mazat med kolem pusy – nepřesvědčili jste veřejnost
01:32:51 – Bohumír Dufek – mediálně jsme to projeli…
01:42:19 – Diskuse Vaše příspěvky, pomáhají provozu tohoto kanálu. Chcete-li přispět na provoz tohoto kanálu, můžete tak učinit na číslo účtu 1013390225/5500, nebo na 2701089342/2010 variabilní symbol 8000051543, či pomocí super chat. Děkuji za podporu. Staňte se členem tohoto kanálu a získejte přístup k těmto výhodám: https://www.youtube.com/channel/UCSTc…
Ač v mým “Starci a Němcovi“ sem ničení lidských sídel nakousl jakousi „literárně-okrajovou“ zkratkou, která pro popisovaný domov a vajgl mého Němce nebyla nosná a kterou někdo tady pochopil a někdo zase né (jak už to tak bejvá), je jakýkoliv ničení ve mě od mala (od mých pískových báboviček) jak v koze, prostě to mám někde v sobě zasunutý až ták, že později to přešlo do recidivy, kdy během svýho profesního života sem se tajně, aby to nikdo nevěděl, chodíval rozloučit s každou stavbou, na kterou jsem kdy zpracoval demoliční projekt. Sedl sem si vždycky k ní a povídal s ní o tom jejím životě a jejích nemocech, o tom co nevěděla, jak bude demolice probíhat a ujišťoval jsem jí, že tam s ní budu, aby se tolik nebála až … až sem nabyl dojmu, že pochopila a že se se svým osudem smířila a … a že mně odpustila.
Stařec a demolice aneb vojenský újezd Prameny
Víte, já měl obrovský štěstí na svý profesory/ky češtiny, dějepisu, přírodopisu a matematiky na SVVŠce, že to malilinko co vím z toho bezednýho kýblu vědomostí, kterej se nám snažili nalejt do hlav, stále ještě mám … i když!!! … co si budem povídat, žejo?
Proto si moc dobře pamatuju, že už na tý střední sem tehdy řešil v sobě takový divný pocitový dilema, když profesor dějepisu nás v rámci výuky nutil chodit do knihoven, hlavně archivů a na základě jím zadaných témat psát seminárky. Byl ovšem natolik moudrej muž, že vždycky vytušil, co koho bavilo a zajímalo a tomu přizpůsobil svoje požadavky. Na rozdíl třeba od našeho debilního bolševickýho soudruha ředitele, kterej nám dokázal všechno akorát tak znechutit!
Věděl o mně, že chodím každej tejden na čundry, takže sem se nemohl vyhnout jeho mně zadanýmu tématu, který mělo původ v naší rozepři, která vypadala asi takto:
– studente, v pátek sem si všiml, že ste přišel do školy v trampském (u nás profesoři zásadně vykali a oslovovali studente Vomáčko, ale mimo školu velice přátelsky – Jirko (=Vomáčko!)
– ano, pane profesore, protože jsem hned po škole vlakem odjížděl na potlach
– a smím se zeptat kam
– na Rovnou … to je mezi námi čundráky hodně oblíbené místo
– říkáte na Rovnou … jestli se nepletu, tak to je někde v Slavkovském lese, nemám pravdu
– ano, pane profesore, to je civilizací nedotčená oblast, už jako malý kluk jsem tam jezdil s rodiči na výlety a teď sám na čundry, je to moc hezké a taky hodně zvláštní místo
– co je tam tak zvláštního
– nevím, pane profesore, jak bych vám to měl vysvětlit, ale mám tam na některých místech takový zvláštní až svíravé pocity, mockrát se mi tam stalo, že mi tam bylo smutno ani nevím proč. Prostě nevím jak bych vám to měl vysvětlit, ale nutí mě to stále a stále se tam vracet, prostě nevím
– co se mi, studente, snažíte vysvětlit, bude tématem vašeho bádání v karlovarském a sokolovském archivu, protože to téma je: „vojenský újezd Prameny“
– ale pane profesore, to bude nějaký omyl, vojenský újezd je v Hradišti a to je v Doupovských horách
– no vidíte, studente, a přesto si na zadaném trvám …“
A tak sem chtě nechtě do těch archivů nakonec šel. Při tý rešerši sem narazil na něco, co bylo v rozporu s tím, co sem zažil já jako malej kluk, protože v těch archivech sem se setkal s termíny jako: řízená demolice, řízené demoliční práce, pyrotechnická asanace apod., takže by to mohlo dělat dojem, že vše probíhalo tak, jak se dneska demolice dělaj!
Abych to vysvětlil. „Demoliční práce“, tak jak je dneska běžně známe sou ale z historickýho pohledu, nikoli faktologickýho(!) krapánek něco jinýho. „Demoliční akce“ v českým (=mým) pohraničí v letech 45 až dejme tomu do roku 60, prováděla nejprve armáda, až potom je dělala k tomu bolševiky pověřená instituce, která se zovala Národní pozemkovovej fond ve spolupráci s k místu příslušející místní samosprávou.
Prostě z těch archivních podkladů sem četl, jako by ty sudetskýma Němcema opuštěný a chátrající baráky byly demolovány klasickým způsobem, tj. postupným rozebíráním, kdy už jinak nevytěžitelnej materiál byl zapracován těžkou technikou (bagry, buldozery, náklaďáky apod.) do terénu nebo byl odvážen na k tomu účelu určený skládky. Nebo když hodně špatně, tak byly prováděny tzv. řízeným pyrotechnickým odstřelem. Jenže já zažil něco úplně jinýho!
Už jako dítě sem totiž na těch ještě skoro čerstvejch, časem ještě vegetací nezarostlejch, granáty rozstřílenejch rozvalinách bývalých lidských sídel stál. Už tenkrát sem na nich zažíval ten zvláštní nepříjemnej pocit stísněnosti, bolesti a zmaru, kterej z těch rozvalin na mě přímo čišel a kterej mě později přivedl k tý recidivě!
Abyste mě aspoň malinko pochopili, měli byste si zajet na Přebuz (mimochodem, tátovi StB za trest přidělenej obvod, kterej aby vůbec zvládal, tak mu bolševik k němu a lékařský cestovní brašně přidělil i koně, slyšíte dobře, jinak by ten „jeho“ obvod nemohl zvládnout!!! Možná, že někdy o tom napíšu „Starce!“, ale jistý je, že to co rodiče dostali za trest, tak se pro mě stalo domovem, kterej bych nevyměnil za nic na světě!) a jít po silnici směrem na Jelení. I teď ze silnice mezi vzrostlýma stromama uvidíte doslova strašidelně z lesa vystupující strohý torza betonových konstrukcí bejvalý úpravny cínový rudy. Tam byl v době druhý války zajateckej tábor (Sauersack), kde Němčourům otročili na tý cínový rudě váleční zajatci. Budete-li tam stát úplně sami, pak uslyšíte TICHO a pak už NIC, který vám budou vyprávět o bolestech zde ještě dnes uvězněných duší, protože ony z takových míst nikdy neodešly, aby se nezapomnělo na to utrpení, kterým prošly coby lidi! A stejně tak, jako ty lidský duše, to maj duše lidských sídel. Asi mám už od mala v sobě abnormálně vyvinutý velice citlivý receptory, kdy pocitově poznám, kdy byl dům sprovozen ze světa přirozenou cestou, kdy zub času v konstrukcích metastazoval jak nádor v člověku (byť to bylo s pomocí člověka), nebo zda byl sprovozen ze světa násilnou cestou, kdy ještě nestačil svým lidem vrátit lásku, kterou do něho postupně vkládaly generace, který ho vybudovaly, zušlechťovaly a opečovávaly.
No zkrátím to, protože to, co sem se pak dozvěděl po sepsání tý seminárky od našeho profesora se shodovalo s tím, co já zažil a co mi povídaly i ty duše domů na těch rozstřílených rozvalinách.
Proto už jen opíšu pro neznalé z oficiálních dobových podkladů pár odstavečků, který naznačujou, jak nekonečný je lidský blbství:
“ Celá oblast VÚ Prameny byla rozdělena na výcvikové prostory pro jednotlivé vojenské složky, pěchotní, dělostřelecké a tankové. Každá působila v jiném úseku regionu Císařského lesa a v něm si budovala střelnice. Největším neštěstím bylo, že jako střelecké cíle používali vojáci opuštěné obce. A tak starobylé vsi a městečka v okolí Sangerbergu postupně mizely z mapy oblasti, některé až do totálního vyhlazení.
Vojenský prostor byl maximálně využíván, výcvik se rozjel naplno. Střídala se tu jedna jednotka za druhou, aby se při ostrých střelbách učily zacházet se zbraněmi.
Ačkoliv za éry socialismu byla armáda jednoznačně prioritní a téměř nedotknutelnou složkou společnosti a její velitelé se podle toho také chovali, náhle se objevila instituce jiná, před kterou musela couvnout. Šokovaní velitelé dlouho nechápali, že je něco takového možné a ze svých pozic odmítali jen tak lehce odejít.
Situace se počátkem 50. let stávala neúnosnou, a proto začal být hledán jiný vhodný prostor pro zřízení vojenského újezdu. Těžaři totiž objevili nečekané zásoby uranu na mnoha místech Slavkovského lesa a státní zájem jim ukládal neodkladně začít s těžbou bez ohledu na cokoliv. Armáda nakonec byla nucena uznat porážku a činnost vojenskýho újezdu prameny ukončit. Uran byl v té době surovinou číslo jedna a sovětské vedení vědělo, že jej musí z Československa dostat za každou cenu.
Po činnosti armády zůstala v oblasti bývalého vojenského prostoru Prameny spoušť a zkáza. Ve zprávě MNO určené politbyru ÚV KSČ z roku 1956 se uvádí, že v oblasti vojenského prostoru je 2115 objektů rozbořených a zničených, kromě pěti zbořených kostelů a tří hřbitovů. Zcela zničeny a rozbořeny byly obce a osady Bystřina, Čistá, Krásná Lípa, Lobzy, Milíře, Ostrov, Paseka, Rovná, Smrkovec, Studánka, Třídomí, Týmov, Vranov, Zadní Domky a Žitná. Zničeny byly desítky mlýnů, hájoven a samot. Velmi poškozené s řadou zbořených domů byly další obce jako Arnoltov, Hrušková, Kamenice, Nová Ves nebo obec, jež dala vojenskému újezdu název – Prameny.“
A já už jen dodám … co dodat?
ta kurzíva se mi zas nepovedla, co nadělám!
Tak dnes je to smutný čtení, ale dík i ze ně.
Jo a ještě sem zapomněl napsat, jak vidím ten konec druhý světový, když dneska máme zase ono vymlčovaný výročí 15.3.1938?
Všimli ste si taky takovýho až téměř nepostřehnutelnýho detailu, jak se Fiala po celou tu dobu, co je ve funkci, důsledně drží zpátky od Posselta, když v předpremiérský době se sním pomalu líbal a nepřišlo mu to vůbec blbý a … a jak ty líbačky velkoryse přenechal jiným, aby si coby premiér nesmočil ten svůj blištivej ksicht?
Tak já vám řeknu, jak to dopadne, jestli ti kazišukové ve vládě (a nejen v ní) zůstanou u svých funkcí!
Hned co vyhrajou další volby díky pátý koloně z korespondenčního hlasování, tak nadnárodní korporace dokoupí u nás veškerou půdu, tedy nejen tu zemědělskou, na který naše vláda momentálně intenzivně pracuje. Hned potom příde na řadu prolamování Benešových dekretů a vzápětí na to si ty naše zrůdy v Parlamentu odhlasujou to, co si načisto vyzkoušely už na církevních restitucích, neb přece dávno víme, co se ukradlo, to se musí vrátit, tedy proč né i sudetským Němcům! Jakmile se tak stane, tak ještě jak budou v ráži, tak si v Parlamentu odmávaj k tomu navracovanýmu majetku velkorysé odškodné a bolestné za to, že Sudeťáci byli tak trpěliví a laskaví, že posečkali a …
…a to asi tak bude, holenkové, konečná tečka za koncem druhý světový, o který si některý blbíši mezi náma myslej, že skončila v pětačtyřicátým!
Bojím se, bojím, že máte pravdu, blbíši. Viz:
„Pavel dnes v saské metropoli otevíral s premiérem Kretschmerem výstavu svatovítského pokladu. Podle Kretschmera „je to ukázka velké důvěry“, že český prezident navštívil Německo v den 85. výročí, kdy začala nacistická okupace.
„Tomuto datu neupírám symboliku, kterou má, je však důležité zúročit historické zkušenosti. Vzhledem k času už toto datum nemá tak emotivní náboj a jsme rádi, že jsme se přes to dokázali přenést a společně pracovat pro lepší budoucnost,“ řekl Pavel s tím, že česko-německé vztahy mají za sebou světlá i temná období. „Dnes můžeme s klidem říct, že jsme přátelé a že si rozumíme,“ dodal Pavel podle informací ČTK“.
15.3.1939
Pirát se ve studiu smál Vondrovi: Žádné spalovací motory už nikdo řešit nebude
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pirat-se-ve-studiu-smal-Vondrovi-Zadne-spalovaci-motory-uz-nikdo-resit-nebude-752259
„Oponoval mu europoslanec Marcel Kolaja, který naopak vidí v elektromobilitě budoucnost. „Pokud bude pan Vondra chtít a parlament se zásadně posune směrem ke krajní pravici, samozřejmě si může zformovat koalici a prosazovat nějaký takový nesmysl,“ reagoval. „Ve skutečnosti podle mě Evropa v roce 2026 tenhle problém nějak zásadně řešit nebude, protože už se bude prodávat tolik elektromobilů, že skutečně nikdo nebude řešit prodej spalovacích motorů v roce 2035,“ míní“
Tenhle Kojala, to bude přesně ten typ, co mu ideologie nedovoluje vnímat přírodní zákony, přesně ten typ zapálených svazáků z 50. let. Je z podivem, že podobnost zejména Pirátů (a v EP zelených) s bolševiky nedochází těm zapálený bojovníkům proti komunizmu.
Znovu opakuji. Pokud se nám podaří zdvihnou mezi lidmi dostatečně silný viditelný odpor proti zelenému úúdělu a jeho protagonistům, tak tím roztrhneme Úúniii.
Dávám ještě sem:
Neměl by někdo čas a chuť užít si trochu srandy?
Pan starosta v Řeporyjích u soudu slíbil, že už se teď určitě bude chovat jen slušně. Kupodivu po porušení podmínky dostal jen opět podmínečný trest. Fajn, tolik tolerance to se jen tak nevidí. Jistě bude mít nyní i on srdce laskavé a tvář mírnou a tolerancí jen hýřit…
Tedy jistě se laskavě a zdvořile chovat bude i když mu před radnicí bude stát petiční stánek (každý má toto nezadatelné právo, žije-li v právním a demokratickém státě), například s Peticí proti válce nebo Peticí za odstranění pomníku nacistům (Vlasovcům) atd..
😀
———————-
Petiční stránek nesmí být za zákona narušen, videodokumentace vítána zejména bude-li on sám osloven aby podepsal…
Více k petičním pravidlům a postupům zde: https://obcanskyrozcestnik.cz/navody/peticni-stanek/
Další ústup od teorie totalního vítězství na seznamu. A i v diskusi se začínají objevovat rozumné názory. Že by se omezilo mazání ?
https://www.seznamzpravy.cz/diskuze/zahranicni-zpravy-z-bojiste-rusove-si-v-boji-o-ukrajinske-nebe-pripsali-cenny-bod-247578
kdysi jsem docela rád chodívával na Neviditelnýho psa.
no.
dneska Neff:
„Myslelo se tenkrát, že Západ takový zůstane a NATO bude jen více méně formální pojistka. Národní armády budou profesionální a jejich úkolem bude zasahovat ve světě…“
:)))))
tak teď je tu jedna národní armáda, ze který je, chlapec, posranej strachy, že půjde zasahovat ve světě, tj. u nás. protože když to dělají oni nám, tak je to přece něco úplně jinýho, než když to děláme my jim.
To je ale normalni uvazovani vetsinoveho kusa. Zabredl jsem nedavno do takoveho rozhovoru:
S tim se musi neco delat!
Proc?
Tahle invaze me ohrozuje!
Ale ty predchozi ohrozovaly zas nekoho jineho a tahle je neohrozuje.
????
Uplne jsem citil tu fyzickou neschopnost pochopit o co jde.
Neff je neobyčejný „kus“.
Kvalitní spisovatel, asi zajímavý člověk.
Má úchylku – naprostou nekritickou nenávist proti Rusům. To se dá získat. můj starší brácha tím trpí taky.
Kvůli tomu trpí rozdvojením osobnosti. Dobře chápe, co je a co způsobí zelený úúděl a snaží se proti němu opatrně bojovat.
Problém má s tím, že ti, co prosazují ideu zničení Ruska, jsou ti samí, co prosazují zelený úúděl. Proto OPATRNĚ.
Admirál: Ano, skvělý spisovatel. Jeho rozpolcenost v názoru na úpadek Západu je naprosto lidsky pochopitelná, protože patří ke generaci, která se dočkala sametu a demokracie až v poměrně vysokém věku. Mysleli si a doufali, že nastává konečně klid a období převahy demokratického Západu v duchu Fukuyamových tezí. Žádné další revoluční proměny už nechtěli. V 90. letech to tak z velké části opravdu bylo, ale potom přišlo 21. století a tito lidé nevědí, jak se s tím bouřlivým vývojem vyrovnat posledních myšlenkově vyrovnat. 11. září a války proti terorismu. Deindustrializace Západu a vzestup Číny. Politická korektnost. Green Deal, Covid atd.
.
Nikdy jsem si nemyslel, ze tohle ulysim od Cecha
At se prosim vsichni podivaji do mapy. Cechy jsou jenom mala hnida.
Kde se v Cesich tohle kolonialni mysleni bere…
Učili jsme se ve školách, jak v rámci Rakouska-Uherska u nás v Čechách proti bouřícímu se lidu zasahovaly
uherské jednotky, kterým bylo celkem jedno kolik lidí zmasakrovaly. Samozřejmě naše jednotky podobně zasahovaly v jiných místech císařství.
V současné době jsem si říkal, že to není snad možné, aby naše bezpečnostní složky postupovaly podobně, protože jsme tak nějak na jedné lodi a všichni tady máme své rodiny (navzdory výjimkám jako byl ten pistolník u Strakovky).
A ejhle je tu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a zákon č. 273/2008 Sb., o policii.
Tam se mj. v § 13 říká:
Předpoklady k přijetí do služebního poměru
(1) Do služebního poměru může být přijat státní občan České republiky a státní občan jiného členského státu Evropské unie nebo jiného státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,…
a dále v odst.4:
Občan, který není státním občanem České republiky, může být přijat do služebního poměru, pokud oprávněně pobývá na území České republiky nejméně po dobu 3 let a prokáže znalost českého jazyka.
Ukrajina ani nebude muset být v EU, stačí ji přidružit do Dohody o Evropském hospodářském prostoru a leckteří tzv. útěkáři před válkou už budou mít tři roky pobytu skoro za sebou a prokazovat znalost jazyka ani snad nebudou muset, protože ti se určitě nezakecají.
Dovolím si upozornit na shrnutí nicku Harryp u Vlka UKRAJINA V PLEMENECH.
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/03/13/ukrajina-v-plamenech/#more-1006830
Uměřené, odůvodněné, logicky postavené.
Ochutnávka:
„Bude to trvat roky, než Evropa vybuduje kapacitu na výrobu zbraní a střeliva potřebnou jak k pomoci Ukrajině, tak k přezbrojení národních sil, řekl bývalý zástupce náčelníka belgické obrany. „To není vtip, jsme v hlubokých sračkách,“ řekl agentuře POLITICO Marc Thys, který odešel do důchodu v roce 2023 v hodnosti generálporučíka. „Zejména v Belgii, ale nejsme jediní.“ „Pokud dnes vypukne válka, belgická armáda bude muset začít házet kameny již po několika hodinách, protože nám dojde munice,“ citoval jej portál VRT už loni v prosinci. (zdroj)
Opravdu chceme válčit? Nechápu, proč by měli naši lidé jít do války na Ukrajině. Pokud je teda Ukrajina tak demokratická země, kterou všichni Ukrajinci tak milují, pak v první řadě by mělo napochodovat oněch více než jeden miliónů bojeschopných ukrajinských mužů z asylu v zemích EU. Ono totiž, pokud budou imbecilní politici fungovat tak jak na Ukrajině nebo v pobaltských státech, kde udělali z vlastních, ruskojazyčných občanů lidi 3. kategorie, pak bych se skutečně války ze strany Ruska obával. Ti lidé se totiž „provinili“ jen tím, že mluví svým mateřským jazykem – tedy ruštinou. Boris Katkov je dobrým příkladem, jak zničit někomu život. 82letý muž je totiž pro lotyšskou vládu tak obrovským nebezpečím, že byl vyhoštěn. Přišli k němu fešní chlapci z ministerstva vnitra, řekli mu, že je vyhoštěn jako nežádoucí osoba a dali mu celou hodinu (!?!), aby se sbalil a vypadnul do Ruska. V Lotyšsku žije od roku 1966, pas má od roku 1998. V Lotyšsku žije celá jeho rodina – manželka, děti, vnoučata. On nesmí za nimi, oni nesmí za ním. To je prostě evropská demokracie a lidská práva v plné nahotě.“
„Bude to trvat roky, než Evropa vybuduje kapacitu na výrobu zbraní a střeliva potřebnou jak k pomoci Ukrajině, tak k přezbrojení národních sil“, řekl bývalý zástupce náčelníka belgické obrany.
Jasně, voni Rusové, který teďkonc přešli na válečnou ekonomiku a který vyráběj už teď víc zbraní než USA a EU dohromady si počkaj na ty generálovo roky, aby si vybudovali ty jejich kapacity na výrobu zbraní. Než Černochový vyroběj a dodaj ty její úžasný F-35, tak budou už tak zastaralý, že i Mongolové nám budou házet bomby z dronových satelitů na hlavu!
Neskutečný kreténi, aby kvůli těm jejich zbraňovým kapacitám zbylo za pár let na zeměkouli vůbec nějaký místo na sázení mrkve!
Vy jste vazne blbis… vy si fakt myslite, ze ucelem celeho toho je pouziti tech zbrani?
s tím, že „použití“ a „hromadění“ jsou dvě různý věci asi nebude mít nikdo problém, ale u nás v kamenitých horách každý dítě ví (natož blbíši), že hromadění ČEHOKOLIV problémem je a dokonce nemalým … samozřejmě až na Vás, když Vás tak čtu,jozko
Dneska si stoupnu na bedýnku ve zdejším HydeParku a promluvím k všem těm válečným štváčům kolem mě a vzkážu jim, že tohle jim n i k d y , rozumíte nikdy nezapomenu, do konce mých dnů!
Takže:
Žádní ze současných zvolených politiků (zvýrazňuju slůvko žádní, tím méně někdo z jejich okolí či dokonce z jejich nohsledů či loutkovodičů) si nemohou dovolit jednat naším jménem o válce na základě pouze jejich vlastních konstrukcí/názorů/výkladů, kterými ospravedlňují či omlouvají své nevratné kroky vedoucí k její přípravě.
Nikdo jim totiž k tomu nedal žádný mandát!
Žádný volební program současně vládnoucích stran a straniček slovo v á l k a či marš armád neobsahoval. Naopak, zvolené strany neplní ani volební programy, s kterými do voleb šly a pro které je jejich elektorát zvolil!
Pokud se pro naši zemi ve světě radikálně změnila situace tak zásadním způsobem jako je ta současná, pak jediným demokratickým nástrojem, jak potvrdit v těchto nových podmínkách své ve svobodných volbách získané mandáty k vládnutí, jsou dvě cesty:
Buď předčasné volby, nebo všelidové referendum. Podle mě jedině tyto dvě možnosti dávají současné vládě mandát k jasně v referendu či volbách definovaným budoucím krokům a záměrům, jak nově vyvstalou situaci řešit!!! Pokud to ještě stále někdo neví, nebo dokonce nechápe, třeba jako ten po všech stránkách totálně zmatený a neschopný profesor politologie z Brna a sním celá ta jeho junta, tak u nás ještě stále máme zastupitelskou demokracii, žádnou jinou, tím měně tu jejich liberální!
Že to naše vládnoucí věrchuška dosud neví, není moje věc, ale pak se nemůže divit, že elektorát má legitimní právo takovou vládu svrhnout všemi prostředky, neb hazarduje trestuhodně s národem a jeho vlastí. Povinností každého politika je jednat pouze ve jménu míru, neb mír je život, nikoli zmar, kterým se vydali a kterým napomáhají k eskalaci válečných konfliktů.
Víte, já když vidím ty rozbombardované domy, vesnice a města, ten absolutní zmar, vůbec si nedovedu připustit, že tohle sou schopni udělat L I D I . To přece nemohou být lidi, tohle můžou udělat jedině zrůdy a je mi úplně jedno ve jménu čeho či na jaké straně konfliktů stojí.
Jsou to zrůdy, které byly puštěny z řetězu na lidi, kteří se nemohou bránit, musí to být něčím velice ošklivě poznamenané, zlé a nemocné stvůry, které v životě nic neudělaly, nedokázaly a nic neumí, které si ani náhodou neumí představit, co námahy, potu a přemýšlení obnáší prachobyčejná tvořivá lidská práce, kterou se člověk každodenně posouvá vpřed.
To, co reprezentují a provádí zrůdy mezi námi mě každým dnem přesvědčuje, že se musí jednou naplnit to, co o nich řekl E. M. Hemingway na základě vlastních zkušeností a prožitků z válek, že (pro jistotu to pro Stříže, Rakušana a další radši přesně opíšu, doufaje, že jim dojde, že tenhle Hemingway nedostal Nobelovu cenu za literaturu třeba jen tak z plezíru, jako třeba dostal Rakušan šifrovaný telefon na hraní svých dětí), že:
„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“
Když vidím ty zbořené domy, vesnice a města, to tušené děsivé utrpení jejich obyvatel, co utekli či už jsou dávno mrtví, tak je to úplně stejné, vážení, jako by ty zrůdy někde hluboko ve mně bořili a rvali TO ve mně hluboko zakořeněné, bez čeho si vůbec nedovedu představit svůj život, protože to je všechno, co na tomhle světě mám a o čem jsem snil, když sem si zakládal rodinu a pro ni ten d o m o v stavěl a o čem můj básník ze všech nejmilejší dokázal napsal něco tak nadčasového, neskutečného přitom lidského:
D o m o v :
…..
Po letech klepu doma na dveře,
na prahu suk a vyšlapaná škvíra.
Ozvou se kroky? Kdo mi otevře?
Za dveřmi ticho, nikdo neotvírá…
a co nyní, díky těm zrůdám, pomalu a jistě přichází vniveč!
Řeknu vám, jak tohle dopadne, když vyzbrojování a marše armád těm zrůdám nezatrhneme, když je nezastavíme a když v sobě nenajdeme sílu a odvahu “zastřelit hned první den zrůdy mezi náma, které těží z války a přispívají k jejímu vzniku“.
Pak skončíme jako ten můj starý smutný Němec, kterého stejné snahy, stejné řeči, stejná šturmování, stejná hesla, stejné zkratky, stejná zdůvodnění, stejné konstrukce/názory/výklady, stejná přičinění, stejné záměry a … a stejné stvůry jako teď nás tehdy v tom jednačtyřicátém roce druhé velké války přinutily odejít bojovat s Wermachtem do CCCP. Na rozdíl od svých souputníků zůstal naživu a vrátil se domů. … Domů(?), jak se to vezme a taky, za jakou cenu?!? Za to že přežil, musel zaplatit daň nejvyšší, zemřel bez d o m o v a, bez svých blízkých, bez přátel a ú p l n ě sám, neb UŽ nebyl nikdo, volně navázáno na mého básníka … kdo by mu otevřel dveře jeho domova …!!!
Pokud mi nevěříte, tak tady máte mého dalšího ”Starce”, kterého sem kdysi taky napsal mým přátelům. Už tehdy byl aktuální, ale dneska je mnohem, mnohem aktuálnější, neb už tak daleko došly stvůry mezi námi při svém škození!
Stařec a Němec aneb jak v blátě není vidět zašlápnutej vajgl.
Když sem šel na první brigádu, to sem ještě neměl 15 let, ale maminka věděla, že si chci vydělat na kytaru, tak mi to nějak zařídila i přesto, že v tomhle věku to oficiálně tehdy nešlo. No a taky věděla, že chci na stavbu a…a tak sem se octl jednoho časnýho mlhavýho srpnovýho rána celej vyjukanej na stavbě před takovým přísným, ale neobyčejně šikovným starým Němcem, kterýho sem znal už jako „parťáka“ od dětských dob a o kterým se ve vsi povídalo, že ho jeho zlatý ručičky ochránily před odsunem. Prostě, co vzal do svých obrovitých pazourů, tak vyšlo na první dobrou … co dobrou(!) … výbornou.
V tý době nebylo běžný, aby se lidi bavili s Němcema. Ale moje laskavá a hodná maminka měla to nejširší srdce, který tenhle svět nosil, tak široký, že nějakej neodsunutej Němec se tam vešel tisíckrát! Uměla z těch „německých“ válečných špitálů velmi dobře německy, a tak kdykoli to bylo možný, vždycky toho Němce pozvala k nám domů a dlouho se s ním vybavovala, protože moc dobře věděla, že i kámen se někdy musí vyzpovídat, že i nad kamenem se někdy člověk musí ustrnout. Při tom mu podstrkovala to, o čem na tuty věděla, že pan Franc nemá, nebo že si neudělá (= sladký kakao, buchty, bábovky, obloženej chlebíček, teplý na přípravu složitější jídla atd.). Ale ze všeho nejradši měl maminčiny lívance z kyselýho mlíka, což nebyl žádnej div, protože po těch sem se mohl utlouct i já se svým bráškou a sestřičkama. A když je dostal s borůvkama a se sladkou smetanou, tak ze smutnýho muže byl rázem aspoň pro tu chvíli, co jedl ty lívance, nejspokojenější chlap pod sluncem, když nemůžu napsat zrovna veselej!
Vždycky, když u nás doma viděl nás všechny pospolu, tedy mámu, tátu a nás čtyři děcka, měl ty svoje oči prej nejsmutnější, aspoň tak to tvrdila maminka, když vždycky od nás odcházel do tý svý nevlídný pastoušky, kde ho nikdo nečekal. Říkalo se o něm ve vsi, že byl v Rusku s Wehrmachtem. Co zbylo s jeho rodiny, to mu bolševici po válce odsunuli z nějaký za Kraslicema potom bolševiky rozstřílený vesnice, ale on se stejnak se zbytkem jeho rodiny po těch prožitých hrůzách a utrpeních nepohodl a asi i proto rozešel, prý měl prohlásit:
„Tam? Tam nikdy!“
Nebylo proto divu, že mě měl rád a na tý stavbě si mě vzal k ruce. Takovou školu sem v životě od nikoho nedostal co vod něj. Všechno mi trpělivě tou svou čechoněmčinou vysvětloval, ale bacha, byl hodně přísnej a nestrpěl, když sem něco neudělal dobře. Vůbec se ale neuměl zlobit, zato nepustil, dokud sem práci neodvedl do toho jeho spokojenýho: „Richtig“! Na stavbě měl všechno pod palcem, v hlavě obdivuhodně srovnaný a předem rozmyšlený, každej svůj pohyb předem naplánovanej (jen si to představte, u něj třeba vyžle jako já poprvý v životě tahal docela velký a tvarově obtížný římsy, dokonce sem si musel pro ně udělat šablonu, saně i latě-šupny pro ně).
Jednou seděl o přestávce se mnou na hromadě cihel a zadumaně kouřil a koukal před sebe do kaluže bláta. Já proti němu kousal do svačinovýho chleba a taky mlčel. Když dokouřil, dlouze si povzdechl, plácl se do stehen a řekl něco, co v ten okamžik nemělo logiku, protože to s ničím nesouviselo, ale já, ani nevím proč, sem si to zapamatoval, konečně jako všechny nepotřebný a zbytný žáležitosti toho mýho tehdejšího telecího věku:
“Podívej!“
a otočil se v bahně špičkou svý boty na tom svým vajglu cigarety, kterej právě dokouřil a odhodil do toho bláta:
„ … takhle dopadne každej, kdo nemá domov a nepopral se vo něj!“
Vstal a bez dalších slov odkráčel pokračovat ve svý práci na stavbě.
Tehdy sem to vůbec nechápal! Až mnohem později, když mi z Kanady psal můj nejlepší kamarád z dětství, kterej tam utekl přes Jugošku a já mezi řádky četl ten jeho zoufalej stesk po domově. Teprve pak mi to došlo, náhle sem zase uviděl před sebou ty smutný oči toho stárnoucího mně milýho muže, jak pozorujou ten v blátě stavby právě zašlápávanej vajgl, nad kterým, když mistr odkráčel, se to bláto nenávratně zavřelo jak opona v divadle!
Dneska už vím taky co ten Němec a můj kamarád, že není domova tam, kde sme v dětství necvrkali s kamarády kuličky … tak to prostě od věků bylo, je a asi i bude!
Úplně chápu ty Ukrajince, když je ty někým někde zákeřně připravovaný a po Majdanu náhle obživlý fašistický zrůdy násilím odváděj z domovů od jejich rodin, protože jako už stařec moc dobře vím, co starýmu muži všechno tenkrát na tý hromadě cihel táhlo hlavou, když v tom bahně zašlapával toho svýho vajgla. Moc dobře vím, že pro Ukrajinu je to už moc pozdě, ale aspoň pro některý z Ukrajinců TO může skončit jakžtakž, když se podvolí silnějšímu, protože tak už to na světě i v životě holt chodí.
Ukrajinci už nikdy nenajdou duhovou kuličku svýho dětství … stejně tak, jak ji už nikdy nenašel můj starej mistr!
Hrdinství je jedna věc, ale zmar je, bohužel, jeho rubovou stranou. V dnešním světě pro hrdinství není místo. V dnešním světě je pro slabší a slabé jen a pouze hledání místa na slunci k přežití. A když je to pouze, tak právě slabí a slabší musej pro to své místo na slunci vyvinout veškerý úsilí, možný i nemožný, to jest, jednat jen a pouze o míru!, protože jen tak mají/máme šanci! Kdo to nepochopil výbuchem první atomový bomby, toho, v tom lepším případě, čeká osud Ukrajiny … ještě jednou, bohužel!
A to je to, co mě, vážení, každým dnem děsí víc a víc. Každým dnem se k tomu přibližujeme díky těm nevratným krokům zrůd mezi námi, který si myslej, že to svý neschopný vládnutí skryjí za vyzbrojování a šturm Ukrajiny, protože nejsou schopný řešit ani ten nejmenší ekonomickej problém v naší vlasti, kterým doslova dusí můj národ, moji vlast!
Pokud se s těma zrůdama mezi náma včas nevypořádáme, pak skončíme, vážení, jako ten můj starej neodsunutej Němec … a to ještě … jen v tom lepším případě!!!
zrůdy bořily</b , a rvaly</b = co s tím, když zrůdy mám v makovici spojený s fialy, rakušany, beky, lipavskými atd. a atd.
…“zrůdy bořily</b a rvaly…“ = co s tím, když zrůdy mám v makovici spojený s fialy, rakušany, beky, lipavskými atd. a atd. ?
sakramentský ztučňovaní, vono to né a né jít, tak snad teď:
…“zrůdy bořily a rvaly…“ = co s tím, když zrůdy mám v makovici spojený s fialy, rakušany, beky, lipavskými atd. a atd. ?
Příteli, nebudu řešit „tlustý“, „tenký“, ale tohle bych rád řešil, protože jsem na rozpacích, „co tím chtěl básník říci“ – “ Říkalo se o něm ve vsi, že byl v Rusku s Wehrmachtem. Co zbylo s jeho rodiny, to mu bolševici po válce odsunuli z nějaký za Kraslicema potom bolševiky rozstřílený vesnice, ale on se stejnak se zbytkem jeho rodiny po těch prožitých hrůzách a utrpeních nepohodl a asi i proto rozešel, prý měl prohlásit:…“
Abych byl konkrétní, co jste myslel tím „bolševici mu odsunuli“?
Němci, který s Wehrmachtem bojoval s hitlerovci proti – no, proti komu asi – tak tomu „bolševici“ odsunuli rodinu z Čech? Dokonce z nějaké „bolševiky rozstřílené vesnice“?
Nejste dneska nějaký hendikepovaný?
Máte dneska všech pět pohromadě?
Nepodlehl jste své jinak nádherné invenci.
Nechtěl bych Vám, protože nerozumím tomu, co jste chtěl sám těmi větami říct, povědět – „Běžte s takovými kecy do řiti!“
Jako bych četl Krychtálka.
L.
potom (po odsunu) rozstřílené vesnice:
Slyšel/četl jste někdy o Vojenském výcvikovém táboře (VVT) Prameny ?
Jako střelecké cíle používali vojáci opuštěné obce
http://www.zanikleobce.cz/index.php?menu=11&duv=vvp_prameny
Zde https://www.youtube.com/watch?v=iDWvw283M7w&t=1093s je dokumentováno rozstřílení Města Čistá (Lauterbach Stadt)
Přiznávám, že jsem blbíšův text – a moje reakce se týkala výhradně té části textu, který jsem jako citát uvedl ve svém komentu – možná špatně pochopil, protože blbíš v něm používá slova „bolševici po válce ODSUNULI“. Vyletěl jsem jako čert z krabičky kvůli tomu „po válce odsunu“ a dokonce spojeného s „bolševiky“. A to tím spíše, že se mělo jednat o Němce, příslušníka Wehrmachtu /já vím, že ne úplně všichni souzněli s nacistickou ideologií, nicméně dění v „Sudetech“ spojené s Henleinem krátce před obsazením Německem má nebývalou vypovídací hodnotu/.
Je také možné, dokonce pravděpodobné, že se v tomto ohledu trochu nešťastně vyjádřil sám blbíš, když ta slova dost dobře nemohla neevokovat moji představu významu poválečného odsunu Němců. Tohle a jedině tohle mi na textu vadilo – a proto ten Krychtálek, tím spíše, jak je dnešní oficiální narativ opřený o kritiku poválečného „transferu – odsunu“ Němců stanového Postupimskou konferencí, a jak oficiální představitelé země se za to omlouvají při tolik desetiletí trvajícím požadavků Sudetoněmeckého landsmanschaftu na návrat a odškodnění.
Bez ohledu na příčiny a jejich vztah k následkům.
Atd., atd. atd.
Tento text nechť je reakcí i na následného „jozku“.
A nechť je i omluvou samotnému blbíšovi, pokud „to tak nemyslel“.
L.
A ještě drobná reakce na ty „zaniklé obce“ a jejich „rozstřílení“.
Nešlo náhodou o činnost v souvislosti s plánovaným či už realizovaným rozšiřováním „Severočeské hnědouhelné pánve“?
Já samozřejmě chápu, že v takových případech vždy jde o citlivé lidské příběhy obyvatel /pro které byly třeba jinde postaveny celé nové obce či sídliště/.
Na druhé straně – měli bychom bez nich to uhlí /vždyť tak zanikl celý starý Most a byl dokonce přestěhován kostel o několik set metrů dál – aropos, nebyla ta demolice starého Mostu zachycena v americkém filmu „Most u Remagenu“ režiséra Johna Guillermina?, nebo třeba stará Karviná etc. etc./, měli bychom vodu bez rozlehlých přehrad a v nich zatopených vesnic a vesniček/ dosud snad naposled přehrada Šance a obec Staré Hamry https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169746290-zatopene-osudy/408235100191001/
a těch dílů „Zatopených osudů“ je třináct!/.
I když to může znít nepříjemně, vždycky je „Něco“ pouze za „Něco“.
Nic není zadarmo a nic není bez souvislostí a lidských osudů.
L.
Ad „Nešlo náhodou o činnost v souvislosti s plánovaným či už realizovaným rozšiřováním „Severočeské hnědouhelné pánve“?“:
Ne, nešlo.
Existuje o tom celá kniha
https://www.databazeknih.cz/knihy/historie-vojenskeho-ujezdu-prameny-353463
Pokud vím, není volně k disposici „ke stažení“, tak zde jen výňatek ohledně důvodů zřízení VVT https://1iq.cz/img/Wkh5A/9DYWj.PNG
Souhlasím. Neznal jsem tu problematiku a vlastně ani neznám. Neznám dost ani tamní krajinu, jakkoliv samozřejmě Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Cheb jsem navštívil, všude jsem tam byl, ale neznám dost.
Překvapila mě strojená čeština toho výstřižku, který jste dal k dispozici, tak jsem pár slov dal do vyhledávače a ejhle – stejná slova, věty a souvětí, ale v „moderním“ pravopisu i slohu na mě jukla přímo z Wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojensk%C3%BD_v%C3%BDcvikov%C3%BD_prostor_Prameny
a tam také tohle – „Rozhodnutí o zřízení učinila vláda svým usnesením ze dne 17. května 1946[1] … Schválení výcvikového prostoru mělo za následek okamžité zahájení prací již v roce 1946.“
Ono vůbec na té „wikině“ je ta otázka zřízení VVP Prameny popsána dost jasně, včetně zániku.
Myslím si, že pokud jde o ten vznik, asi je důležité to datum – jeden rok po skončení 2. světové války v Evropě. Doba, do které se sotvakdo z nás dokáže dost realisticky vcítit, vlastně nikdo.
Také není od věci brát zřetel na fakt, kdo tehdy měl ve vládě většinu /že to nebyli „bolševici“, i když později ten projekt dále realizovali/ a kdo byl prezidentem.
Dějiny by se neměly hodnotit politickým narativem přítomnosti. Jako alegorii k těmto slovům doporučuji Nález Ústavního soudu z roku 1995 ve věci Dreithaler za zrušení „Benešova dekretu“ publikovaný pod č. 55/1995 Sb.
A příteli blbíšovi se ještě jednou omlouvám, že jsem podlehl svodu slov.
L.
Na krychtalkovstinu jsem alergicky. Blbis mi ji tim vubec nepripomnel, to byla cista lidstina.
Ostatne, ten Franz tu zustal nejspis prave proto, ze si uvedomoval, ceho byl soucasti. Na rozdil od te jeho rodiny.
mýlíte se, i když by to tak pocitově mělo být, ale bohužel nebylo, tohle by ho před odsunem nezachránilo. Rozhodovalo jen a pouze:
“ V Československu mohli zůstat tak zvaní „specialisté“, což byly osoby důležité pro chod národního hospodářství. Další skupinu představovali lidé ze smíšených manželství a pak (skoro na smrt nemocní) lidé.“
ale i tak, za tu lidštinu bych měl poděkovat, děkuju
Docházím k přesvědčení, že čím víc právník, tím míň člověk.
JO
„Zoufalý stesk po domově“
– to jsem asi úplně nikdy nezažil, protože jsem z baráku nikdy nebyl zas tak moc dlouho, ale v Samaře, na břehu Volhy jsem navečer, když jsem se koukal přes šířku řeky na západ, na zapadající slunce, pocítil svíravý pocit. Uvědomil jsem si tu vzdálenost od baráku a zároveň si vzpomněl jak asi muselo být legionářům, když se na ten západ slunce dívali při své anabázi do Vladivostoku…
Tak aspoň posílám k zamyšlení tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=fZMG2ICG_hY&ab_channel=Hro%C5%A1iChodov
Někde v tomto tzv. zakázeným prostoru vojenskýho újezdu Prameny – městečko Čistá ( já sem se maminky na to zapomněl zeptat) měl svůj domov ten můj Němec, kterýmu ho ti vojclové od bolševiků Svobody či Čepičky rozstříleli a o kterým s mojí maminkou si mezi čtyřma uplakanýma očima tiše povídali u těch borůvkových lívanečků.
To abyste viděli, co to bylo za hrůzu a jak těžká doba to byla, žádný hollywoodský kulisy!!!
sakra zase mi ten nejkrásnější zdejší nick vypálil rybník, nejdřív s tím mým příslovcem času „potom“a teď zase s tím biákem
biják
Asi s tímhle nejlépe do Tribuny:
https://echo24.cz/a/HTVR8/zpravy-domov-mimoradny-exces-cenzira-blokovat-invaze-weby-dezinformace-nezakonne-soud
To je skoro horsi, nez kdyby uznali blokaci za zakonnou, to by totiz bylo alespon zrejme, ze karty jsou rozdany uplne jasne.
Ted se rozhodne, ze blokace byla nezakonna, oznaci se pachatel (operatori) a tim to skonci. Coz je dalsi krok do jeste hlubsiho marasmu.
Dnes, 12.3. se s pompou slaví výročí 25. let od vstupu naší republiky do NATO. Organizace, která záhy poté spustila nezákonné bombardování Jugoslávie. Učinila tak, aniž by byl kterýkoli z jejích členů napaden, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a proti vůli nejméně dvou jejích stálých členů. Svým vstupem a otevřením našeho vzdušného prostoru jsme se stali spoluviníky:
– vybombardování ambasády Čínské lidové republiky v Bělehradě (7.5.1999 – Čína a Srbsko si tu událost každoročně připomínají)
– použití kazetové munice proti civilnímu obyvatelstvu
– útoků na civilní infrastrukturu
– vybombardování televizní stanice v Bělehradě
– vybombardování osobního vlaku v Grdelici a dalších prostředků hromadné dopravy
– ničení civilní infrastruktury jako jsou vodovody, mosty, elektrárny
a řady dalších chvály nehodných činů.
Později se za chování naší země v této době Srbsku omluvili dva prezidenti České republiky.
https://www.novinky.cz/clanek/komentare-komentar-zemanova-osobni-omluva-srbum-za-bombardovani-je-dobra-i-pro-ceskou-republiku-thomas-kulidakis-40360648
A tak je velká škoda, že žádnému sdělovacímu nestálo za připomenutí včerejší výročí 29. let od Pražské výzvy. Tento dokument Charty 77 pracoval s myšlenkou, že v zájmu pokračování míru v Evropě by bylo na místě navrhnout, aby z Evropy odešla vojska SSSR i USA a aby došlo společně k rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy a NATO.
Signatáři Pražské výzvy byli:
Ján Čarnogurský, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Luboš Dobrovský, Jiří Hájek, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Jan Hrabina, Jiřina Hrábková, Jozef Jablonický, Václav Kadlec, Eva Kantůrková, Ladislav Lis, Václav Malý, Radim Palouš, Miloš Rejchrt, Jakub Ruml, Jan Ruml, Jiří Ruml, Jaroslav Šabata, Anna Šabatová, Petruška Šustrová, Petr Uhl, Josef Březina
http://www.disent.usd.cas.cz/wp-content/uploads/Prazska_vyzva_listy_1985_2_zm_ocr.pdf
Pražská výzva má 39 let…
Díky za připomenutí.
Díky za opravu překlepu, samozřejmě, 11.3.1985 – je to 39 let.
Ještě jedna oprava. To jméno po Petru Uhlovi má být Josef Zvěřina.
Nový pokus Kyjeva o ještě větší nasrání Ivana. Tak je možno definovat pokusy VSU o diverzní výpady na území RF.
https://t.me/yurasumy/13754
a v překladu dole na této stránce
https://www.aktualnikonflikty.cz/viewtopic.php?f=14&t=5&sid=5badcc961eb3c58830d82b89ccec6026&start=19100
Odpoved bude asymetricka, ani se o ni nedovime.
Jak vlastne dopadlo to vcerejsi ultimatum Nemcum, kvuli kteremu mela zasednout Duma?
To bude zrejme take tajne, nemusime vsechno vedet.
Dneska sem byl v polích, bylo ještě čvachtavo, ale měl sem na to boty, a tak mně to bylo jedno. Kdybych potklal na těch polních cestách selku s nůší, klidně by to mohlo bejt jak za dob, který malovali pan Rabas se Salvíčkem, který ty pole, polní cesty, stráně,louky a nebe s prohánějícíma mrakama fakt uměli:
https://www.obrazyvaukci.cz/polozka/vaclav-rabas_cesta-21341
https://artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/slavicek-na-okori-a-v-kamenickach
Byl tam vzduch jako křen a sluníčko pralo jako o život, opíralo se mi do tváře, a tak sem hlavu zaklonil do přicházejících životadárných slunečních paprsků, přimhouřil oči a nechal se tím sluníčkem okukovat, když se náhle něco dostalo do dráhy slunečních paprsků a mýho sluncem rozostřenýho a oslněnýho zraku. Nasadím na nos dálkový brejle, zrak zastínil dlaní a ejhle, z toho rozostřenýho téměř nicotnýho stínícího fleku se vyklubala K á č a ! Třepotala se mi takřka nad hlavou, jako by právě přiletěla z dálav mýho dětství a říkala:
“Ahoj, zase sem u tebe, pěkně si mě prohlídni, jak sem krásná, jak sem zesílila a kdybys viděl, kde já všude byla a kolik poštolčat sem vyvedla do světa, jistě by měla tvoje maminka radost.“
No to víte, tohle nemohlo zůstat bez odezvy, protože shodou okolností, jak v archivu jinýho blogu zatím stále marně hledám fotku svýho anděla uvězněnýho v kůře buku, sem v něm shodou náhod narazil na svoji Káču, kterou sem tam kdysi napsal jen tak pro radost, aspoň doufám, svým starým přátelům. A tak s přicházejícím snad už jarem a s tím čerstvým vzduchem vám Káču dám i sem, protože si to Káča zaslouží a vy, když budete na sebe navzájem hodný, snad taky.
Stařec a Káča aneb člověk něčemu přece musí věřit.
Já měl moji Káču. Když sem ji přinesl domů, myslel sem si, že to je nějaká sovička. Ta vám byla tak nádherně škaredým hedvábně chundelatým stvořením, že až srdce usedalo. Byste nevěřili, kterak se čepejřila a mračila, když sem na ni poprvý sáhl. V očích ale děsnej strach, asi jako já, byl sem taky malej. Pod tím stromem zřejmě musela ležet v tom spadlým hnízdu dlouho, až ták byla zubožená. Malátně a odevzdaně se mi schoulila do přítmí kapsy mýho jí nabídnutýho dětskýho kabátku (či co sme to tehdá my děti unifikovaně všici nosily).
A tak sem tu hromádku neštěstí přinesl domů, táta ji vzal do ordinace a nějak ji dal do pořádku a nakonec ji takovou dlouhou pinzetou s maminkou něčím nakrmili až ták, že ta moje koulička ani nehlesla a usnula.
S tátou sme jí pak na zahradě sbili docela velkou voliéru z latí a králičího pletiva. Rostla nám na drůbežím mase a to tehdá, kdo pamatuje, nebyla úplně laciná houska na krámě. Hodně ho však nosili i lidi ze sousedství, když se profláklo, že pan doktor má doma vorla (řeči se na vesnici šířily tehdy kosmickou rychlostí!) Ale do peří sme káče to kuřecí určitě nebalili, dyť sme to ani netušili, ale pravdou je, že o stravu se Káče starala spíš jenom maminka.
Že by nějak neprospívala, to ani náhodou, naopak, ze sovičky se vyklubala nádherná Káča, vlastně poštolka. Nikdy sem nezjistil, jestli to byl sameček či samička, ale já přinesl domů holku Káču a tak to dál už nikdo neřešil … a pokud vím, Káča si nikdy nestěžovala!
Kdybyste ji viděli, ta vám byla tak krásná. A jak proháněla naši jezevčici, ten její ocáskový proutek ji fakt úplně fascinoval. Ale né že by na něj nalétávala, jako později. Jak jezevčice běhala ve voliéře, tak za ní směšně ten dorůstající adolescent hopsal za děsnýho máchání křídel. Prostě sranda na ty dva se jen koukat.
Nikdy však po dravčím způsobu jezevčici neklovla, a že ta se s Káčou dvakrát taky nepárala! Mě taky nikdy neklovla, ani nikoho z rodiny! Hodně sem se jí věnoval a asi sem to přehnal, prostě se ode mne nehla, stačilo natáhnout ruku a zavolat Kačííí a už mi seděla na ruce. A zbožňovala drbání a škrábání pod zobákem, to doslova šla do limbu, a když sme ji všichni doma chválili a říkali jí, že je náš krásnej vorel, to byla úplně nejblaženější. Čepičku, jako maj sokolníci, sem samozřejmě neměl, ale jakmile sem ji začal šimrat pod zobákem, tak se vždycky úplně zklidnila, doslova ztuhla, zavřela oči a celej svět měla v tu ránu na háku.
Hajnej, kterej chodil k tátovi do ordinace, se pokaždý u voliéry zastavil a když viděl, jak Káča se psem třeba spí ve vzájemným objetí tak, že se tomu dalo jedině smát, vždycky kroutil hlavou a říkával, že kdyby to neviděl na vlastní oči, že by nikdy neuvěřil! No já od tý doby taky neviděl spát dravýho ptáka na zádech s v luftě nataženejma pařátama v objetí psích tlapek naší jezevčice (až mnohem později sem to naučil našeho Josku-anduláka jako jedno z komických čísel pro obveselení přihlížejících).
Mojí maminku měla Káča snad ještě radši (asi to bylo tím kuřecím), zvlášť když byla po čerstvý trvalý (dámy jistě budou tušit). Já sem se o ni hodně bál, ale protože taky nenávidím klece, ploty a mříže a protože sem Káče hodně důvěřoval, tak sem to jednou zkusil venku na volný zahradě navostro a … a světe div se, Káča se z ruky ani mimo voliéru nehla a při dalších procházkách se to opakovalo, prostě na ruce jak přikovaná. Ale ve voliéře, v tom malým prostoru (no jak se to vezme = cca 3x5x3m) dokázala neskutečně manévrovat. Za letu chytala ocas psa a byla k neudržení. Kdybyste viděli v jakých peckách dokázala na mě, nebo na psa v tom omezeným prostoru nalétávat, to byste určitě od tak malýho tvorečka nečekali.
Když vidím sokolníky v TV jak jejich „líní“ dravci znuděně chytaj na tom špagátu, kterým točej nad hlavou, ten osrstěnej či opeřenej hnus a za taky kuřátko ten hnus se sokolníkem měněj, tak to Káča ani náhodou! Bez odměny sama seděla na ruce a k blaženosti jí úplně stačilo, když sem ji šimral pod zobákem. Prostě dobře věděla, že u nás má svý kuřecí jistý, tak kam by lítala, žejo!
Ta byla vždycky tak spokojená, že lidi mysleli, že nosím na ruce vorla = houby kdo tehdá na vesnici rozpoznal vorla od poštolky, prostě drby dělaly svý, pan doktor měl prostě vorla, a tak toho vorla sem tedy nosil na ruce, přes to nejel vlak. Káča se vždycky sama prolítla a když se vylítala a zavolal sem to její Kačííí, v tu ránu sem ji měl přikovanou na ruce. Ani rukavici sem nemusel nosit, jak jemně se mě těma jejíma pařátkama držela.
Až jednou na podzim, když už byla dávno dospělá, byla na vycházce děsně, ale fakt děsně neklidná, ani drbání pod zobáčkem ji neuklidňovalo a … a navíc si všimla v dáli ve výšce jiný třepotající se poštolky a … a bez jedinýho pohledu, bez jedinýho náznaku rozloučení to nabrala těma svejma peckama směrem k ní a … a od tý doby sme už naši Káču nikdy neviděli.
Ještě dlouho sme s maminkou chodili do těch míst, kde od nás Káča odletěla s naší jezevčicí, který taky evidentně chyběla a volali to její Kačííí, ale už nikdy sme naši Káču nespatřili. Kdykoli sme s maminkou na Káču vzpomínali, tak jsme si vzájemně namlouvali a dodávali chatrný naděje, že naše Káča si našla určitě hodnýho Kačáka a že spolu vyvedli na svět kupu káčat …
…vždyť člověk něčemu přece musí věřit!
Pěkné povídání. Děkuji.
Díky za Vaše blažené vzpomínky… a za to, jak je umíte vyprávět, blbíši…
… A taky za přání/povídání k MDŽ, potěšilo…
Díky, blbíši! Při Vašem vyprávění snad vždycky zmáčknu pár slz, někdy od smíchu a někdy z dojetí, jako právě teď.
Děkuji, dobře se mi bude usínat. Teda doufám.
Klasika, zákon aby mohli lidé z těžkých profesí jako horníci a zdravotníci do dřívějšího důchodu. Výsledkem je, že se to týka i cukrářů a popelářů. Je něco, co tato vláda nezkurví ?
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-kuchari-jako-hornici-v-bilem-nekteri-budou-mit-narok-na-drivejsi-duchod-247397
„Je něco, co tato vláda nezkurví?
Nepochybně ano. Nepamatuji si jediný případ, kdy by „zkurvili“ navýšení vlastních platů. 😉
Tohle mainstému docela uteklo. Elektromobil není automaticky klimaticky neutrální vůz.
https://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika/eu-protlacovanym-e-autum-zazvonil-umiracek.A240309_104115_p_ekonomika_nef
„Zprávu, kterou bez zcela pozornosti velkých médií včetně týmu českých zpravodajců v Bruselu přinesl internetové portál a videokanál rakouského listu Neue Kronen Zeitung, doprovodila tabulka emisí dle zdrojů. Nejlépe tak emisně vycházejí tradiční spalovací auta na benzín a naftu, e-auta obsadila předposlední místo, když emisně nejhorší je dle tohoto hodnocení pohon na tzv. šedý vodík vyráběný ze zemního plynu. Vedení EU tak obrací svou dosavadní politiku prosazování nulových emisí ve prospěch elektromobilů o 180 stupňů. To je začátek konce slepé sázky na elektromobilitu, která byla, je a bude ovšem spojena s obrovskými zmatky a zejména s astronomickými náklady.“
V EU udělali mimořádný objev. To, o čem se psalo na dezolátských webech, to, co je všem alespoň trochu políbeným technickými vědami zřejmé, vyšlo na světlo. To je překvapení. Elelktroauta nejsou samospasitelná, jejich protlačování nás všechny stálo mraky peněz, rozvrátil se ve jménu klimatu průmysl.
Je samozřejmé, že zelený úděl by měl být zaříznut. Je samozřejmé, že by jsme měli volat k odpovědnosti všechny politiky, kteří nás měli ochránit před šílenými ideologickými nápady a neochránili – pohodlně šli „po větru“.
Re: Admirál
A vy jste jedině škaredej Admirál, kterej to „ohromné tajemství“ rozkecal po česky mluvicím prostoru.
Za trest vám pošlu vojenské kanady a vy dostanete stranický úkol – kopat s nimi do zádelí soudruhy, kteří na tuto agendu tlačili, resp. nijak jí nebránili.
(-:
A no, máte pravdu. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu…
Také by se mi jedny kanady hodily.
Ty moje pomalu odcházejí.
A darované kanadě na barvu nekoukej. (staré přísloví)
Re: JzH
Tady je máte:
https://www.army-shop.cz/produkty/boty-kanady-vz–60/152.html
Sice to nejsou úplně ty JEDINĚ SPRÁVNÉ, ale co už…
Senátor Láska hodlá poslat do války jiné a sám hodlá bojovat v ČR s kolaboranty.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Vojaky-na-Ukrajinu-Ted-Senator-Laska-bubnuje-do-boje-Lide-se-boji-i-nadavaji-752010
Re: Canoso
Máte tam hrubku. Správně má být:
„… sám hodlá HRDINNĚ bojovat v…“
To těmto týpkům nehrozí. Rádi za sebe pošlou jiné.
Re: jina
Nikoli, v ČR se bojuje s kolaboranty JEDINĚ hrdinně.
Prosím někoho ze zdejších adminů, jestli by z toho jejich koše Lexovi sem na Tribunu nevytáhl z těch mých marných nejméně deseti pokusů „Starce a uvozovky“, kterého sem pro Lexe znovu napsal dne 9.3.24 v 18:10 hodin v domnění, že chyba je v tom mým *.dos-u uloženým formátu. Jak vidno, nebyla! Fakt už nevím, co se děje, že speciálně tenhle „Stařec“ nechce na sklo Tribuny?
Děkuju
Rusko požádalo o svolání zvláštního zasedání Rady bezpečnosti OSN k Ukrajině na 22. březen.
https://russiaun.ru/en/news/5030824
Z projevu ruského zástupce v RB OSN, Dimitrje Polanského:
„Zdá se, že řada nezodpovědných evropských politiků chce eskalovat ukrajinský konflikt a přivést jej na novou úroveň přímého spíše než nepřímého střetu mezi Ruskem a NATO. Jak jinak si můžeme vyložit postoj francouzského prezidenta Macrona k nutnosti vyslat jednotky NATO na Ukrajinu, aby se zabránilo zhroucení kyjevského režimu? Škoda, že jsme o těchto plánech, které hrozí rozpoutáním třetí světové války, nic neslyšeli v projevu představitele Francie. Je také škoda, že mezi těmi, kdo požádali o vystoupení podle článku 37, nevidíme zástupkyni Německa (která je obvykle velmi hlasitá. Bylo by zajímavé slyšet její komentáře v souvislosti s uniklým rozhovorem vysoce postavených německých důstojníků, kteří diskutovali o tom, jak pomoci Ukrajincům zničit Krymský most a zasáhnout hluboko do ruské pevniny. Během stejného rozhovoru jsme slyšeli potvrzení, že američtí, britští a evropští vojenští poradci jsou přímo přítomni na Ukrajině a pomáhají UAF vybírat cíle. Potvrzuje to, co říkáme už dlouho. Každé použití západních zbraní dlouhého doletu proti civilistům činí jejich dodavatele spoluviníky v těchto zločinech Zelenského a jeho kliky, porušujících mezinárodní humanitární legislativu.“
„… v této zemi probíhá naprostá destrukce a demolice demokracie před našima očima a my si to necháváme líbit. To je smutné zjištění,“ konstatuje Petr Žantovský (vzpomíná slova TGM o demokracii. Zmiňuje u nás opomíjená výročí spojená se jménem Mňačko):
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jdou-na-Vaclavak-Lide-mdleho-ducha-Analytik-se-zhrozil-nad-dokumentem-CT-751953
Nevím, jestli je to náhoda, nebo záměr?
V dnešním Právu je podstatná část novin věnována Pražskému hradu.
Nejdříve je tam o Petru Pavlovi, pak o Adolfu Hitlerovi.
Jedná se pouze o metaforické vyjádření.
Čemu se divíte? Víte , kdo Právu šéfuje?
Dnes jsem četl, že Ukrajina v žádném případě nepřistoupí na příměří. Prý čekají až se Rusové vyčerpají a pak opět zaútočí. K tomu ovšem Macron zároveň naprosto vážně mluví o ruském postupu na Kyjev a Oděsu. No a protože Macron má jistě lepší informace než my, tak Zelenskeho řeči o ruské únavě nezní moc pravděpodobně. Spíš to vypadá, že se NATO chystá na brzké zhroucení fronty.
Stařec a MDŽ aneb, když se můžu spolehnout na výchovu.
Jak sem už napsal, milý holky, vracel sem se včera z urologie a to je situace, která vám dá zapomenout i na tak důležitý věci jako je třeba ten dnešní svátek MDŽ. Takhle to prostě je, co si budem povídat … i my chlapi máme holt svoje dny!
A jak jedu domů, přece jenom sem si vzpomněl, prej: …„až pojedeš kolem Billy, koupíš banány a chleba“! Tak sem tedy u tý Billy zastavil, že je jako koupím. Vevnitř Billy to vypadalo úplně normálně, nic nenasvědčovalo, že by se Billa hodlala vypořádat s MDŽ se ctí, asi proto, že ty novodobí absolventi gender studií, co podobně jako v Kauflanu tam dělaj ředitele či ředitelky, asi na tý Fialový a Bekový MÚ v Brně učej, že to je bolševickej svátek, jinak není možná. Prostě tam nebyly žádný řezaný kytky, jen nějaký v květináči, ani ťuk, co by jinak nadmíru bystrýho starce upozornilo, že má k tomu chlebu koupit i kytičku k MDŽ.
Střih.
Napíšu jen = Dr. Pixa! Dříve narozeným jistě nemusím nic vykládat, žejo? No a vám mladším to řeknu asi takhle. Havel měl hradního Špačka přes hradní etiketu. Sice nevím, jak to za něho na Hradě fungovalo, ale představuju si to tak, že Špaček učil Havla, jak se má chovat, aby v sobě potlačil jeho návyky získaný v prej vyhlášených ožíračkách, když pořádal bytový divadla a taky z kriminálu, aby třeba Clintonový, nebo Dáše, když byl v Americe, nepocintal šaty kečupem při nějaký slavnostní večeři. No a Dr. Pixa byl taky přes tu etiketu, jenže vod Špačka pojem, týpek mnoha dovedností, vědomostí a řemesel!
No a tenhle decentní a humoru plnej pán si jezdíval zřejmě přivydělávat za hlubokýho totáče výukou etikety do tanečních, kde se tehdy kromě tancování učilo i slušný chování. Tak sem se třeba já dozvěděl, jak se vůbec má používat příbor, jak to udělat s rozjedenou večeří, aby vám ji nedojedenou neodnesl číšník, když si musíte od večeře třeba odskočit, že třeba kravata se nosí jen a pouze na krku, nikoli v kapse saka, jak sme to tehdy my lvi salónů běžně praktikovali, že třeba bílý ponožky k tmavýmu kvádru prostě nejdou a že do něj se maj nosit tmavý podkolenky, aby nebyly vidět chlupatý bílý lejtka. Taky nás Pixa varoval, že dámy sou špindíry, proto nás nabádal, abychom nosili do společnosti dva čistý kapesníky, jeden pro sebe a ten druhej pro špindíry, s kterejma se prej ve společnosti zcela jistě potkáme! Myslel sem si vo tom svý, ale Dr. Pixovi sem bezvýhradně věřil.
A teď pozor, to je důvod, proč sem se odstřihl vod tý Billy k Pixovi. Dr. Pixa nás učil, že dámám se nosej zásadně řezaný kytky v lichým počtu, tady nikoli v květináči, jak sem si taky myslel, a že sudej počet se nosí jen pokud dáma je už úplně mrtvá, ale v obou případech zásadně bez papíru či celofánu, do kterých kytku balí květinářka, u který se kytka zásadně kupuje. Důrazně nás varoval před rudejma karafiátama, který se tehdá daly sehnat u náhrobků padlých hrdinů bez kupování!
Střih.
Když sem viděl toho z tý Billy kráčejícího s tím květináčem, tak každej musí uznat, že takhle Dr. Pixou vychovanej stařec, navíc s po urologii rozjitřenou myslí, nemůže dobře vyhodnotit nabízející se indicii v podobě chlápka, kterej z Billy nese květináč a ještě k tomu v papíru tak, aby starce napadlo k tomu chlebu koupil i kytičku k MDŽ! To dá přeci rozum, žejo?
A přijedu domů, postavím auto před garáž a nemohl sem si nevšimnout vnoučka, jak na mě zpoza rohu garáže kejvá, jako abych šel k němu. Když k němu dorazím, zatáhne mě za rukáv, abych se taky schoval za roh. Tam mi tajemným hlasem ten můj prvňáček povídá: „Dědo, koupil si babičce kytičku?“ Tak mu po pravdě říkám, že nekoupil a snažil to uhrát do autu: „ Myslíš, že bych měl dát babičce Fidorku, mám v garáži ukrytý ještě tři?“ Razantně odmítne můj blbej návrh a celej horoucí a rozrušenej mi podává do ruky špejli. Kouknu na ni a ač sem z křemene, skoro mně vehnal slzy do očí, prostě sem poznal, že kluk je moje krev … když pokračuje: „Já sem ti, dědo, udělal taky kytičku, abys ji mohl dát babičce, já pro ni mám taky, pro mámu taky i pro ségry taky“… a hrdě mi ukazuje svoje špejlový kytičky, který ty škvrňata ve škole ten den malovaly a lepily. Ale to už mě odvádí před babičku, maminku a ségry, aby mě, podobně jako „můj“ Dr.Pixa, předvedl, jak to na ženský funguje. Každý vysekl dětsky milý přání, každý dal velkou pusu, každý dal tu svoji špejlovou kytičku a … a měl vám u holek takovej úspěch, že ani babička si nevšimla, že na ni tentokrát děda zapomněl!
A já vám tam stál jak pátý kolo u vozu, nikdo si mě nevšímal, protože kluk to s nima sehrál jedna báseň a já vám byl na toho kloučka tak hrdej a pyšnej jako páv.
No, a pokud se nějakým nedopatřením, milé zdejší dámy, děvčata a holky stalo, že na vás chlapi jako já taky zapomněli, tak si z toho prostě nic nedělejte, nesmutněte a přijměte aspoň ode mne dodatečně tuhle klukovu kytičku:
https://i.postimg.cc/152MtkTy/IMG-20240308-204845-1.jpg
https://i.postimg.cc/TY6g4TZL/IMG-20240308-204853-1.jpg
s přáním, abyste byly zdravý, šťastný a spokojený… a když v životě přídou chvilky, že toho budete mít tak akorát, tak bych vám moc přál, abyste měly po ruce takovej záskok, jakej sem měl včera já v podobě snad dobře vychovávanýho vnoučka.
Všimněte si, příteli, že dneska budu skoro mlčet a jen trochu šoupat nohama, vědom si skutečnosti, že dnešní text jste věnoval výlučně dámám, což já nejsem ani tělesně, ani „genderově“ – rozuměno mišuge, že třeba dopoledne /spíš brzo nad ránem/ chlap, pak jako skoro nic, pak třeba jako panna, později třeba kůň, v podvečer améba a večer po ulehnutí skoro bezpohlavní, kdyby předtím nebylo třeba se na noc /a pak i v noci/ vyčůrat, což je činnost, při které osoba v našem věku ještě in natura zjistí, jak to s jeho pohlavím je.
Píšu jenom proto, abych se pochválil, že já na rozdíl od některých tu, nemusel nastrkovat v baráku existujícím dámám, které reprezentuje moje vlastní žena a pak ještě synova partnerka, vnoučka, ale s úkolem jsem se s hrdostí vyrovnal zcela sám, ani mi to nikdo nemusel připomínat.
Na rozdíl od Vás, který žijete v nějaké díře, kde se kytky dají koupit jen v Bille, a když tam mají prd, tak je po oslavě, u nás /sám žiju v díře, kde máme jen COOP/ to mám do nejbližšího městečka nějakých sedm kilometrů, takže autem coby dup – no, vlastně, i Vy jste se chlubil, že jste byl v té Bille automobilizován.
No, a tam v tom městečku o nějakých deseti tisících „lic“ /sám jsem tam žil 36 let, když jsme si tam svépomocně v SBD postavili osmipodlažní barák z cihel s krásnými byty – já s rodinou bydlel v tom osmém podlaží s výhledem na východ a jih/, tak tam, v tom městečku se kytka kupují primárně v Květinářstvích, kterých jako samostatných obchodů je tam šest plus jedno zahradnictví, no a pak taky, jako Vy v Bille, dále v Penny a ještě Albertu. Byl jsem tam v jednu po poledni a dovezl jsem těm svým dvěma oslavenkyním v baráku dva nádherné pugéty – samozřejmě z květinářství, ne ty unifikované ze super a hytler…., co k nám letecky putují přes půl zeměkoule z nějakých tamních „děr“.
No, a to je tak všechno.
To víte, když vás nikdo nepochválí, musíte s pravdou ven sám.
A taky si všimněte, že jsem se v tom textu ani slůvkem neotřel o Vás.
Taky nebylo proč, když jste ho psal dámám….
L.
PS
Když už jsem se zmínil o počtu těch prodejců kytek, tak se musím pochlubit ještě jedním údajem, který z toho našeho městečka dělá sídlo aspoň okresního ne-li krajského formátu, a to, že v něm je 6 – slovy „šest“ lékáren. A nevypadá to, že by jako třeli bídu, stejně jako ty „Lízy Djúlitlovy“.
Díky Vám, blbíši! Já byla taky v pradávnu obdarována papírovýma MDŽ kytičkama upatlanýma lepidlem Drago! 😀 Milá vzpomínka!
K Dr.Pixovi – nevím, pamatuji-li se dobře, měl v čt program s „přítelem Belčevem“ a „přítelkyní Šimako“?
Tenkrát dospělým pánům jméno fešné šikmoočky evokovalo velikost jejího hrudního košíčku. 😉
Ač píšete příteli blbíšovi, přec jen špitnu – nešlo o Jana Pixu ale o Karla Pecha a Šimako Murai.
L.
ač nerad, tak:
JO
Ještě vynechte to „ač nerad“ a možná Vás vezmu na milost už úplně.
Zatím to máte jen podmínečně.
L.
Děkuju za opravu a připomenutí, Lexi! Po téměř šedesáti letech se mi pánové v paměti poněkud rozostřili.
Jsme na tom stejně, jen já jsem v té době už byl dost velký, kdežto Vy ještě jistě malé děvčátko, takže není divu.
🙂
L.
Tak nějak, tehdy má „cílovka“ byla teta Boženka a robot Emil, případně Štěpánka s Bertíkem… Milé od Vás 😀
Blbíši, díky! Za přání a další příběh ze života. Doma Vám roste parádní spojenec a kavalír! Snad mu to tahle pokřivená doba nazarazí… krásnou sobotu!
Děkuji i za sebe, ráda čtu vaše povídání. Už se těším na další.
Ale toto je krásné!
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kldr-delostrelectvo-cviceni.A240308_111623_zahranicni_ert
Prožidovský a proruský nacista se musí řehtat zkrocenému Mánertovi, pro kterého Kim už není krvavým řezníkem a diktátorem, nýbrž lídrem 😀
Napoleon Emanuel Macron by si rád zaválčil proti Rusku, pokud prý začne moc vyhrávat. Super! Tento bezdětný gerontofil, kterému je jedno co bude se světem, by se chtěl zapsat do dějin. Francouzi s tím mají bohaté zkušenosti. Jejich předci utíkali od Moskvy až do Paříže, pak se spojili s Osmany proti Rusku v Krymské válce a nakonec Francie poslala své loďstvo bombardovat Vladivostok po vzniku SSSR.
Můj pocit, že žiju v blázinci, který ovládli jeho chovanci, stále sílí!
Posledni dve Macronova vyjadreni:
– pro Francii neexistuji zadne cervene linie
– pokud budou ruska vojska postupovat bud na Odesu, anebo Kyjev, Francie vysle na Ukrajinu sve vojaky
Jak vidno, vse se toci okolo Odesy/ pristupu k Cernemu mori.
Pan Štefec klade otázku paní Černochové (a něco ke „koalici ochotných“):
https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/stefec-otazka-pro-pani-cernochovou-jak-se-da-porazit-jaderna-velmoc/
Best uvažuje o vývoji. Zaujala mne jeho predikce změny kandidátů za Demokraty.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Proc-Macron-strasi-Erik-Best-tusi-plan-Ale-znamena-to-ze-Ukrajina-je-odepsana-751894
„Michelle Obamová sice podle něho nemá osm let zkušeností jako její manžel, ale byla mu celou dobu po boku a má podobné vzdělání. „Také napsala knihu, která se stala bestsellerem. V Americe trochu v nadsázce říkáme, že každý kandidát musí napsat knihu. V současné době jasně odmítá, že by kandidovat chtěla. Pokud by ji skutečně na poslední chvíli vybrali, bude dělat jaké to je překvapení, bude dojatá atd. Roli v tom dosud hraje perfektně a hodně lidí si proto myslí, že kandidovat nakonec bude ona. “
To vypadá dost pravděpodobně. Trump se soustředí doteď na Bidena, má na něj nabito. Na Bidena se na sjezdu naloží všechny hříchy a bude vyhnán do pouště. Nastoupí čistá Obamová. Rázem bude vše jinak.
Admirál: Většině politiků to pomáhá napsat zkušený spisovatel přiznaně nebo ghostwriter to přímo píše za ně tajně. Churchill byl výjimka, že sám text diktoval nebo de Gaulle zase odmítl dělat ghostwritera Pétainovi.
Rybarovo zhodnoce presunuti Zaluzneho na post velvyslance v Anglii:
„🇺🇦Bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zalužnyj, který byl v únoru odvolán , dostal nové jmenování a stane se velvyslancem tzv. Ukrajiny ve Velké Británii. Vyslání do Albionu samozřejmě nelze nazvat žádným druhem exilu – v tomto případě je to ta nejčestnější rezignace.
To vše nejlépe ilustruje, že mezi Zelenským a Zalužným prostě žádný konflikt nebyl: ukrajinská média záměrně nafoukla situaci , aby vytvořila bod napětí v ukrajinské společnosti a odvrátila pozornost od neúspěšné protiofenzívy a dalších naléhavých problémů.
Sám Zalužnyj je s novou pozicí zjevně spokojený, a to nejen kvůli velmi teplému místu. Nyní nebude muset nést odpovědnost ani za budoucí situaci na frontách, ani za stav ozbrojených sil Ukrajiny, ani za přiblížení totální mobilizace.“
ale ví, kam je nejlepší dirigovat finance. Taky důležité a ne nadarmo do anglie.
Jo, jenom jestli. A co když je to tak, že tam bude hezky pod dohledem. Doma by mohl ještě nadělat pěknou paseku kdyby, například až se to úplně po.., začal mluvit. A taky ho mají lidi na UA jak se zdá raději než Z. Já být jím, tak se zrovna ve VB jako v ráji necítím. Jiní by mohli vyprávět.
Na rozdil od Syrskeho je Zaluznyj vahavy strelec, ktery vetsinu problemu vysedel, anebo nechal vyhnit.
Ale natolik inteligentni, aby se nenechal vodit kde kym.
Tudiz bych rekl, ze anglicky tah Zaluznym, coby skrytym kralem (prezidentem) Zaluznemu vyhovuje.
Dokonce se pred par mesici mluvilo o tom, ze tenhle post si Zaluzny nasel sam a tise ho rozpracovaval.
Se Zelenskym opravdu nebudou v takove pri, jak se psalo.
V Americe o podobnou pozici bojuje Arestovic- zatim ale kandidaturu neziskal.
Mozna se Americane shodnou s Anglicany na Zaluznem, coby jedinem (budoucim) kandidatu a nepujdou zbytecne do konfliktu. Ovsem Anglicane tahli prvni, maji tedy naskok- tohle oni umi.
Bývalý vrchný veliteľ AFU Valerij Zálužný dostal 53 miliónov dolárov a veľvyslanecký post v Londýne ako odmenu za to, že sa vzdal nároku na post prezidenta Ukrajiny a akejkoľvek účasti v politike.
/BBC/.
https://t.me/casusbellilive/154077
( zdroj Lujjza na //bavorv4.wixsite.com/bavorovy-poznamky/)
Stridor: To se nezdá pravděpodobné, že by spor byl nafouklou bublinou. Jejich představa o strategii byla naprosto rozdílná a ambasáda je prostě způsob, jak svého protivníka odvolat ze země. Generál je příliš populární na to, aby byl zbaven velení a nedostal žádnou funkci náhradou. Zalužnyj už před 2 lety řekl, že případě potřeby by se mohl pokusit stát ukrajinským von Mannerheimem a už tohle byla výzva politikům. Von Mannerheim se stal z maršála prezidentem a potom co vybojoval maximum možného, zahájil vyjednávání. Zachránil většinu Finska odstoupením Karelské šíje, ale tomu do toho politici moc nemluvili, měl mimořádně pravomoci a podporu prezidenta Rytiho, který mu nakonec v těžké situaci zahraniční politiky uvolnil i své křeslo. U Zalužného je to spíš racionální zhodnocení situace, kdy považoval obranu a postupný ústup na další linie za jedinou strategii, která ušetří omezené síly a vyčerpá nepřítele, než váhavost. Do doby hromadného používání klouzavých pum taková strategie fungovala, získával se čas pro zahraniční dodávky. Čelil ale neustálému politickému vměšování hlavně z řad prezidentských poradců a tlaku, aby ofenzívy plánoval především podle požadavků PR. To ho už muselo frustrovat. Co bude až Zelenskému vyprší normální prezidentské období? Potom už se vojáci možná nebudou cítit vázání poslušností prezidentu jako vrchnímu veliteli. Nastane krize legitimity a opozice se aktivizuje. Co bude dál těžko říct. Záleží co Londýn a Washington, koho podpoří jako nového kandidáta.
http://www.aktualnikonflikty.cz/viewtopic.php?p=377786&sid=61b747053ccdbe95978f07c3872662b5#p377786
Podivejte se na to druhe video, jak tam verbiri vyhodili jednomu chlapovi v bytw pojistky, a pak ho odvlikli kamsi.
Banderistan se milovymi kroky problizil ke svym otcum zakladatelum.
Jenom ziram, ze si to Ukrajinci nechaji libit.
Musi tma byt mezi lidmi spousta zbrani, klicko toho v Kyjeve rozdal nepocitane…
Lexi, snad už 8x jsem se marně snažil zavěsit pro Vás zavěsit Starce a uvozovky“, nevím proč to nejde, když tento text, pokud se tedy objeví, de?
Halóóó!!!
Mohl by mi některej zdejší admin říct, proč delší text překopírovanej z Wordu (*doc) sem nejde zavěsit?
Obyčejně bývá chyba mezi klávesnicí a židlí; u mě vždycky.
Příteli, už vím, proč se Vám to nedaří.
Nesmíte se v jedné větě pokoušet opakovat slovo „zavěsit“.
🙂
Ale jinak nezoufejte.
Já jsem dneska pro Ládíka napsal – jako Vy obyčejně – přímo do „okénka“ reakci na „rozdělenou společnost“ a „rozdělené sedláky“.
Do textu jsem dal to nejlepší, co jsem dokázal. Fakt jsem na sebe byl pyšný.
Jenže jako obvykle jsem měl na tapetě spuštěno více aplikací a jako obvykle jsem najednou – předtím, než jsem text Ládíkovi „poslal“ – potřeboval „neodkladně“ něco zjistit v té jedné na pozadí. No, a taky jako obvykle jsem tu aplikaci zavřel. „Křížkem“ v pravém horním rohu.
A spolu s ní i všechny ty, které jsem měl nyní na pozadí, na prvním místě tu s odpovědí Ládíkovi.
Byl jsem na sebe tak nas..ný, že mě přešla chuť smolit repliku znovu.
A tak se Ládík reakce nedočkal, což mě i trochu sejří, protože na blogu je několik autorů /komentátorů, diskutérů, glosátorů/, které stojí za to číst, a Ládík tam samozřejmě patří.
Pokud byste tohle, Ládíku, četl, tak ještě jednou omluva za mlčení. Fakt jsem byl na sebe tak nažhavený, že už jsem neměl psychickou sílu, i ta původní múza se už na mě vyprdla.
L.
budu to raději datlovat napřímo do toho komentářovýho okna:
Pro Lexe a Ládika,
tohle (rozuměj “Starce a uvozovky“) sem se snažil včera, Lexi, dát pod Vás (když ste holt trval na přímý reakci, pod příspěvkem:
https://web.litterate.cz/zoufali-lide-delaji-zoufale-veci-2/comment-page-1/#comment-257641,
a zároveň sem si řek: „Tak tedy dobrá, když oba radilové sou tak chytrý.“ A i když sem ve skutečnosti fakt nebezpečně inteligentní, přesto moje vrozená slušnost mě ke stáru přivedla k jistýmu pochopení k méně bystrým a chápavým, prostě dalo by se říci, že pro ně mám jistou slabost. A tak není divu, že sem si taky řek: „Nemůžeš nic zkazit, když se budeš řídit jejich radama.“ … až takhle sem klesl!
Takže, i když sem si myslel svoje, pozavíral sem důsledně křížkama všechny otevřený i nevotevřený okna, restartoval sem pro jistotu celou bednu, protože na rozdíl vod vás dvou aspoň tuším co sou wokna, dokonce sem vyhnal na mráz našeho kocoura, kterej mi u skla předl a mohl vyvíjet byť slaboulinkou statickou elektřinu, o který vám dvěma nehodlám nic vykládat, místo sedu na tý Ládíkový židli sem se i přes moje odoperovaný kolena podle pokynů toho našeho velikána s tím jeho básnickým střevem stoupl, okopíroval sem ze schránky toho včera uloženýho “Starce“ , řádně Word zase křížkem shodil a do komentářovýho okna na Tribunu překopíroval “Starce!, zadal jméno a mail a…. a zmáčkl “odeslat komentář“ a …
.
.
.
… a vono zase H O V N O !!!, pokud bysto vy dva radilové chtěli slyšet krapánek sychravěji!
Takže helejte vy dva géniové! Tu židli a ty vokna s křížkama i s tím „zavěsit v jedný větě““ a blbým smajlíkem si strčte oba za klobouk, takhle blbej dovedu bejt taky! Měli ste aspoň tušit i přes ty vaše skomírající a chatrný IQ s kým máte tu čest, když se někomu rozhodnete radit takový kraviny! Máte si ověřit, že máte co do činění s přehršle inteligentním starcem, kterej je z těch vašich rad už tak nasranej, že jediný co vás může zachránit je, že vod teďka mi můžou psát jenom naše lujjza s Manecou o tom, jak mě maj rády, protože s váma dvouma sem skončil a kašlu na vás!!!
Ano, bývalý příteli,
moje holá hlava je v tuto chvíli jeden samý popel, jak si ho tam sypu hned po přečtení tohoto Vašeho textu.
Takže se kaju a beru zpět, jakkoliv mi schází zrnko jistoty, že to bude co platné, když jsme s Ládíkem od Vás skončeni a okašláni.
Klidně si od této chvíle v jedné větě „zavěste“ kolikrát Vám ctěná libost, pokorně přijímám a už ani nehlesnu.
Jenom – není to moc odvážné – si ještě jednou dovolím napsat, že toho textu pro Ládíka je mi furt moc líto.
Asi jako Vám toho „Starce“, co ho nejde poslat, ač zavěšen“.
L.
Blbíši!
To víte, že jste úžasnej – píšu Vám to přece pořád… – teda když už sesmolím nějakej dík za další díl „Starce…“ a dalších Vašich báječných pohodových a humorných vyprávění…
… do kteréžto sorty řadím i tento Váš laskavě nabručenej (nebo nabručeně laskavej?), zdánlivě uraženej a popuzenej… výtrysk čirého zoufalství nad zabejčilostí Tribuny a její neochotou spolupracovat…
Zase jsem se při čtení pochechtávala (místy i chechtala nahlas, přiznávám) a Vy víte – nebo byste měl vědět – že to nebylo ze škodolibosti, ale z potěšení nad stylem, v jakém byl Váš příspěvek napsanej… brblavej, hádavej, naštvanej, vzteklej,… ale někde zezdola probublávající laskavý a pobavený nadhled a humor to hází úúplně jinam.
Možná existuje slovo, které by vyjadřovalo mnohem líp a výstižněji, co se tu snažím tak klopotně vysvětlit… nemůžu na ně přijít, škoda.
Díky, blbíši, a pište (když se Vám bude chtít), ráda Vás čtu… ale to už dávno víte.
Krásně jste to napsala Lujjzo, já jsem na tom při čtení blbíšových textů stejně. A každý den se těším, jestli už není další 🙂
Blbíši, díky a pište dál, prosím!
Jo jo, napsaly jste to moc pěkně děvčata, já si blbíše budu číst i před spaním. Aspoň se mi bude spát trošku vesele.
To víte, holky, že vás v tom nenechám, kór když dneska máte ten svátek, ale ještě, když dovolíte si to vyřídím s tím bejvalým přítelem!
—
Tak líto topenáře se Vám zachtělo, bejvalej příteli?
Líto Vám mělo bejt mě dneska na urologii, když ta neoblomná sestřička chtěla vode mě moč a já v tom jejich WCkumbálku né a né něco ze sebe vytlačit, protože sem byl z domova už řádně předčůranej, protože takhle to má rád zase felčar, kterj se tam do mě kouká tím jeho sonem!
Ale litovat topenáře?
To si snad děláte fakt už srandu ze zmoženýho starce, kterej ještě teďka se nevzpamatoval z toho posměšnýho úšklebku tý fešný mladičký sestřičky na urologii, když jsem jí předával kelímek s 12 a půl kapkou sakra těžce ze mne vydobytý moči! Tomu bych říkal nefalšovaná lítost, pokud byste, bejvalej příteli, tušil, co je to lítost!
Ale Vy né a né, dál a dál škádlíte hada bosou nohou, prej: „Jenom – není to moc odvážné – si ještě jednou dovolím napsat, že toho textu pro Ládíka je mi furt moc líto.“
Prej líto!!!
Tak voni ti ládíkové se nejdřív domluví s klausovejma pochopama, zblbnou skoro celej národ tak, že si všichni pořídili ele. přímotopy, a když si je konečně namontovali a hodlali zapnout, tak si lidi s těma namontovanejma přímotopama mohli vytřít akorát tak
prdřiť!Prej líto!!!
Když jim to jednou prošlo, tak zase prej kamarád Putin a … a každýmu zase začali vnucovat plynový kotle, a když je lidi tedy namontovali, tak prej sorry … kondenzační kotle a… a aby lidi neremcali, tak se kluci, co spolu mluvěj domluvili na dotacích a jelo se dál močálem černým kolem bílejch skal, protože vejvar, vole!
Prej líto!!!
Pak zase, sorry jako, ale teď za dotace frčej mnohem lepší geočerpadla, a když lidi rozkopali celou republiku, tak zase sorry jako, ale už sou zase lepší vzduchový čerpadla!
Prej líto!!!
A když lidi měli geočerpadla, vzduchočerpadla, kondenzační kotle, plynový kotle, automatický kotle na uhlí, peletky a vím já na co ještě, tak se začalo zase čoudit jimi doporučovanýma krbama … no a netrvalo dlouho a zase … prej Putin je vlastně syčák a … a tak s olejem, plynem je útrum.
Prej líto!!!
A aby tý pohromy nebylo dost, tak elektrtika do těch čerpadel drahá jak prase, no co co, Lipská burza, vole!
Prej líto!!!
Green deal, vole! A tak pro změnu zase baterky a slunečníky a větrníky a měsíčníky a…a do toho nám, chudákům stavařům topenáři začali kurvit střechy … ale tak, že lidem zase ty střechy začaly zatejkat jak za bolševika!
Prej líto!!!
No, a když ten Putin na nás udělal dlouhej nos, tak přitvrdili a prej fluorované uhlovodíky, jako jsou HFC a PFC, vole! Takže ty čerpadla, který jsou tím sajrajtem naplnění a který nám ti topenáři namontovali teprve včera do baráků, tak to už vůbec né!!!
Prej líto!!!
Takže pro změnu baterky a fotovoltaika a zase nám kurvěj a kurvěj střechy, a když né střechy, tak nám pro změnu zase rozkopávaj v barákách podlahy… prej podlahovka, vole!
A tohohle mě má bejt jako líto???
A když je to už úplně nudí a z nudy se dloubaj v nose, tak píšou na naše fakt zodpovědný a pracovitý politiky, který to tu konečně chtěj dát po tom Babišovi do kupy, posměšný básničky a rýmy a to v míře větší než malý.
A jako tohohle mně má bejt líto, bejvalej příteli? Fakt neskutečný!!!
A víte Vy vůbec co?
Já teď du si dát ferneta a pro uklidnění si pustím bednu, protože prej na ČTjedničce budou dávat nejlepší biják tohoto roku = “Rok s prezidentem Petrem Pavlem“, kterej mě jistě ujistí, že “nevyloučí, že bude obhajovat prezidentskej mandát“!!! To bude pro mě tak šťastná událost, že nějakej Ládík či na ČTdvojce Delon se svým Policajtem to nemůžou přebít!!!
Taky mně ten Pavel dojal, když ještě v lednu tvrdil, že podruhé kandidovat nebude, že by to byl geriatrický park. Jak najednou uměl zas otočit a když mu všichni říkají, jak hezký to tu vede, že to tedy vezme.
A protože je mým zvykem jevy posuzovat na dřeň podstaty a následky odvozovat od příčin, tak jak si uvědomím, že tohle všechno na mě dopadlo skrze uvozovky před a za slovem blbíš, tak je mi toho všeho tím tuplem líto, už zase „příteli blbíši“, kdy jsme si to tak pěkně vyříkali.
Akorát ten Ládík někde pauzíruje, nebo se možná probírá z komatu, jak jste mu to přese mne pěkně vysvětlil!
Až si trochu připadám jako hromosvod, který Vaše blesky schytal, aby je převedl do toho plechu v zemi, kterým je v tomto případě vlastně Ládík.
No potěš koště.
Jak já k tomu přijdu, chudák s uvozovkami?!
🙂
L.
Větvičko, dostal jsi mně! Nebo spíš dostal mně kanadský premiér. To bude asi ještě větší génius než ten náš.
https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/vetvicka-justin-fidel-trudeau-odeslal-milion-na-rozvoj-pravdy-a-lasky/
Kanadská vláda posílá finanční pomoc Ukrajině.
Skoro milion dolaru posila pod nazvem „Posileni pravdy…“.
Co je ovšem ještě hezči, su štyry miliony dolaru, věnovane na „genderovu rovnopravnost při odminovavani na Ukrajině“! Cilem ma byt „zřízení pracovní skupiny pro gender a diverzitu na podporu genderově transformačních akcí proti minám na Ukrajině“.
To je jak z Černých baronů.
Admirále, tohle nám nedělej. Málem
jsem se po… :oD
dneska ten WP tady nějak blbne, delší text prostě nepustí a nepustí na sklo!
Tak snad zejtra to zase pude.
Náhody se prostě dějou. Dneska sem si přinesl do zdejšího HydeParku zase svou bedničku. Když sem měl v tom blogovým komentářovým vokýnku až téměř přesmoleno a chystal sem se zmáčknout ENTER, zjistil sem, že vedle se o takřka tomtéž rozepsal náš Vidlák, jenže se rozkročil až za hranice, kam Stařec fakt nevidí. Co tedy s tím mým už nasmoleným? Ale pak sem si vzpomněl, že v tom anglickým HydeParku je taky dovoleno žvanit do prázdnýho parku, tak proč bych si tady na Tribuně měl brát nějaký servítky, a tak to sem típnu a je jen a pouze na vás, zda to přerolujete myší… mně je to fakt úplně jedno, takže :
Stařec a Řehka aneb to je to: “… na co můžeme zahynout!“
Sem si teprve až dneska toho Řehku tady:
https://www.youtube.com/watch?v=ey8uyGXBqrI&t=737s&ab_channel=PolitikTV
vyslechl a ihned se mi vybavila modlitba z Karafiátovejch Broučků a taky to, co sem si kdysi vyslechl od kněze Petra Piťhy.
Jasně Řehko, jen dál hrdinně našema prackama šťourejme do medvěda těma tvejma/vašema uhozeně-praštěnejma řešeníma, výzvama, doporučeníma, jak se my Češi spolu s těma ze všech nám nejdražšíma z USA a z KoZy chytíme za ruce a jak Ivana umlátíme … čím vlastně … po těch rozdávačkách z naší armády(?) od Črnochový … jo vlastně, čepicema!
Bych si tedy tipl, že vzhledem k tomu jak se Rus zakličkoval na Ukrajině, že ji už nepustí! A to už vůbec né v hranicích, o kterých si ti blázni myslej, že Ivanovi milostivě pustěj a že mu to takhle postačí! To je jen a jen jejich mejlka a jejich věc, neboť tytam sou doby, kdy bylo možný se s Ivanem (?)nějak(?) dohodnout na těch jeho červenejch čarách, který jim dlouho a hlavně marně polopaticky vysvětloval a kreslil do map. Odpovědí mu byl Kolektivníma kontinuálně ukazovanej fekáč s povelem: “…zalez a lehni“ . Tak si nestěžujme, že teď máme, co máme.
Jen zelený totálně natvrdlý a inkluzí už nenávratně poškozený gumy můžou udělat to, co nedávno předvedly ty německý zelený gumy při tom jejich neskutečně idiotským telefonním žvanění o těch jejich Taurech. Ta jejich mentální nedostatečnost fakt nemá hranic, neboť už jen TO jak nabily Rusovi, nemá dosud obdoby, protože si bez jakýkoliv servítek vytřely řiť se „Smlouvou 4+2“, o který mi moje soudružka učitelka na základce blahý paměti vyprávěla, že se poražení Němci v ní na věky věků zavázali, že z území NSR, ani z území NDR (!!!)UŽ NIKDY(!!!) nevzejdou žádný aktivity, který by mohly vést k budoucím válkám a krveprolitím!!! a … a podívejte se, kam to ty gumy až přivedly!!!
Když tihle zelený zmetci i s tím jejich Olafem o tom byť jen uvažujou a nevěděj, co věděla už ta moje úča, tak se vůbec nedivím Ivanovi, že vylejzá celej už nasranej a rozzuřenej z toho svýho brlohu a řeší si to teď po svým strašlivu. Úplně bez komentáře je, že řehkové a jim podobní nevěděj, proč si asi tak velmoci držej a furt zdokonalujou svůj jadernej arzenál. Pak je to, bohužel, jen a jen jejich nedostatečnost a zároveň, taky bohužel, naše, protože sme si je (NE)zvolili, proto se svezeme s nima!!!
Já si jen dávám otázku, jestli je to způsobeno už celosvětově objímající inkluzí, nebo je to tou od věků existující neutuchající touhou některých lidí za každýho režimu a za každou cenu někomu lézt do řitě?
Fakt, tohle nevím a nemám ani tušení!
Co je ale naprosto zarážející a co už vůbec nepochopím, že řehkům nedojde, že celej ten jejich domeček z karet je založen na tý dosavadní slávomanský a pupkařský víře USA, KoZy a jejich nohsledů, že si dál můžou dělat, co chtěj, neboť sou to oni, kdo maj pod palcem zelený papírky, který si kdykoli mohou dotisknout podle svých potřeb a přání na svých rotačkách, že to sou oni, kdo mají absolutní převahu v hladinovým loďstvu, kterým dosud ovládali zeměkouli a že to sou oni, co se můžou opírat o po celým světě roztroušený vojenský základy, kterejch maj jak blech v kožichu!
Samozřejmě, že tuším, že tohle je vážná komplikace i pro Rusa (i Číňana), ale nebyl by to Ivan, kdyby s takovejma idiotama důkladně a hlavně skoro nepozorovaně nevyjebal po svým a… a vidíte, já bloud si myslel, že tohle ví a vidí každej jen trochu normální vojcl v naší armádě, natož nějakej Řehka a to už vůbec nemluvím vo tý s těma prsama velikosti F-35, a sic:
… že to, co maj USA a KoZa na hladinách, to má už dávno Ivan pod hladinama (když o Číňanech fakt ani netuším!) a že se o tom můžeme jen a jen dohadovat, protože se to pod tou vodou fakt blbě počítá a pozoruje (…teď sem zrovna četl, jak se těm Kolektivním ve Středozemním moři ztratila ruská dieselponorka, protože ta kurva, jen si to představte, je prej tak tichá, že to snad ani není možný … to je fakt těžký, žejo Řehko?)!
… že to samý, co maj Rus a Číňan pod hladinama, začínaj mít, nebo už maj (= vím já?), na oběžnejch drahách!!! … a je zase příznačný, že tomu USA s KoZou furt a furt nějak nemůžou uvěřit a porozumět, když přece sankce, vole!
A s takovou, Řehko, chceš vyrazit ruku v ruce s ostatníma mešuge proti medvědovi?
Aby bylo naprosto jasno, máš úplný h o v n o a každej jen trochu zpomaleně bystřejší ví, že být ve tvý funkci, úměrně tomu by přizpůsobil a volil svoje chování!!! Jenže co s tím, když to vám, celosvětově už dávno inkludovaným, furt a furt nedochází? Proto to vaše debilní o tom kolektivním se chytáním za ruce a vyrážením na Ivana, i když zase máte jen ty vaše „holý ruce“ … i když uznávám, že už světově proslulý.
Že to, holenkové, nedochází řehkům, pavlům a jim podobným gumákům je jen důsledek toho, že celej svět uchvátili do pracek regulérní blázni, který si myslej , že si můžou dovolit hnát bez následků s naší planetu až na dřeň, aniž by jen tušili, jak ta dřeň vůbec vypadá a co vlastně obnáší.
Jestli máme opravdu áááž takhle inkludovanýho velitele generálního štábu s áááž takhle neskutečně hloupou ministryní s prsama dosahujících velikostí áááž téééměř F-35, tak je to jen potvrzení tý Karafiátovy modlitby:
“Pán Bůh s námi a zlý pryč!“
Abych ten dnešní zdejší HydePark nějak uzavřel, tak už jen opíšu moudrý slova mýho oblíbence kněze pana Petra Piťhy:
“ Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové ani Ukrajinci ani Rusové a vůbec nikdo. Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života, zapomněli jsme, že život je láska a láska je oběť. Život bez nich nedává smysl. A to je, na co můžeme zahynout.“
a já už jen dodám:
a m e n
Blbíši, rád Vás čtu. To je všechno, co jsem Vám chtěl říct.
Copak vo to, proposte, ale představte si, že prej mě má ráda i ta furt ještě moje žena (!!! ) …
… tedy do vokamžiku, než se třeba zeptám, jestli bude teplá večeře, nebo když nechám na stole drobky po snídani!
… a to teprve byste ji musel vidět a slyšet, když ji třeba požádám, jestli by mně, jako ta mladší a tudíž pravděpodobně vohebnější, nevlezla pod kuchyňskou linku, kam se mi zakutálel prášek, bez kterýho bych s největší pravděpodobností byl zřejmě dávno mrtvej, aspoň takhle to tvrdí moje felčarka, to teprve byste něco slyšel vo tý Vaší radosti!!!
mělo bejt:
naši planetu až na dřeň
Když guma něco totálně posere, je převelena k jinému útvaru. Jenže v dnešní době pokročilého kapitalismu je tolik gum s průserem, že je nemá kdo převelet. Mohou se jen demokraticky převolit, po vzoru Spokojených států.
Re: Blbíš – taky Vás ráda čtu, i když ty drobky po snídani by mě též nadzvedly.
Samozřejmě, že jsem četl, hned jak jsem si ráno přečetl anonci na hlavní stránce.
A ejhle – i já jsem zapomněl na „zpětnou vazbu“ s plným souhlasem.
Takže dodatečně – „JO!“
L.
Václav Klaus, Ivo Strejček, Jan Veleba, Zdeněk Jandejsek, Bohumír Dufek a další – Nepříjemná pravda
Petr Bureš
68,8 tis. odběratelů
Premiéra už probíhá. Začala před 2 hodiny TRHOVÝ ŠTĚPÁNOV
00:00:05 – Zdeněk Jandejsek – o problémech v zemědělství a rizicích v budoucnu
00:44:56 – Václav Klaus – hodnocení demonstrace bez servítků a upozornění na chyby
01:05:38 – Ivo Strejček – nebudeme si mazat med kolem pusy – nepřesvědčili jste veřejnost
01:32:51 – Bohumír Dufek – mediálně jsme to projeli…
01:42:19 – Diskuse Vaše příspěvky, pomáhají provozu tohoto kanálu. Chcete-li přispět na provoz tohoto kanálu, můžete tak učinit na číslo účtu 1013390225/5500, nebo na 2701089342/2010 variabilní symbol 8000051543, či pomocí super chat. Děkuji za podporu. Staňte se členem tohoto kanálu a získejte přístup k těmto výhodám: https://www.youtube.com/channel/UCSTc…
Josef původní napsal:5 března, 2024 (19:25)
https://www.youtube.com/watch?v=3M-vUzthYRU