27 května, 2024

Ručníkovej den – repríza

Odpoledne mi zavolal Old Shootterhand, abych se u něj navečer stavil na pivko, že se mnou chce něco probrat. Dorazil jsem k němu na ranč něco po půl sedmý a na stole už na mě čekal půllitr. Posadil jsem se na obvyklý místo a Shootterhand mezitím zmizel v klubovně odkud pak přinesl dva lahváče. Jednoho postavil přede mě. Na stole byl samozřejmě popelník a vedle tabáku a papírků ležely i jeho kovbojský sirky. To mě trochu znejistilo, páč jsem bystře usoudil, že po mě bude chtít něco jinýho, než si půjčovat mýho zippáka.

Otevřeli jsme lahváče, nalili si do půllitrů a po prvním doušku to ze sebe začal soukat.

„Hele, mám tady takovej…, no, projekt,“ hrábnul po tabáku a papírkách a začal si balit.

„Jakej?“ zajímal jsem se, ale bedlivě jsem Shootterhanda pozoroval, protože, jak už jsem ho znal, z tohohle koukala nějaká vypečená záležitost.

Shootterhand olíznul papírek, dobalil cigáro, vložil ho mezi rty a vzal se stolu svoje sirky. O zippáku ani slovo. Začalo mi bejt jasný, že jde do tuhýho.

„Tak vo co de?“ dorážel jsem.

„Ále,..“ škrtnul a připálil si, „domluvil jsem se v únoru s Vidlákem, že k němu vobčas něco napíšu na ten jeho blog…“

(Shootterhand byl v únoru na zabijačce u jeho kámoše Vidláka a vyvexloval s ním náš Kochbuch za jeho první knížku Kydů o zemědělství, tak jsme to oba přečetli. Vidlákovi se prej zase líbila Shootterhandova Agroanarchie. Tak si tam pokecali a pochlastali, Shootterhand dostal vejslužku – mně z toho dal taky pár jaternic a kus tlačenky – vše bylo výborný, ale nic víc k tomu neříkal.)

Došlo mi to. „Tyvole, Shootterhande, dyť ty přece sám nic nepíšeš!“

Shootterhand vyfouknul první oblak dýmu a podíval se na mě skrz něj. „No, právě to jsem s tebou chtěl probrat…“

„Jak, probrat?“ durdil jsem se. „Jestli´s mu to už slíbil, tak si to buď napiš fakt sám nebo ses mě měl nejdřív zeptat! Víš, kolik práce jsem měl s tím tvým Kochbúchem? Nebo mu brnkni a vysvětli, žes byl nalitej a žes to tak nemyslel…“

Old Shootterhand se zatvářil něšťastně jako šafářův dvoreček, jak říkávala babička. „To nemůžu. To je jako dluhy z karet, jak říkal feldkurát Katz ve Švejkovi – dluhy z karet jsou čestný dluhy a musej se platit! A co slíbíš na pijatice nebo na zabíjačce po půl litru slivovice jakbysmet. To bych byl společensky vyřízenej…“

Vyloudil jsem velmi, ale opravdu velmi hlubokej povzdech. Co mám s tím kokotem dělat? Měl pravdu, nemůžu ho v tom nechat, ale byla to od něj levárna, takhle mě do toho uvrtat bez mýho vědomí a svolení.

 „No, dobře,“ podíval jsem se rezignovaně na Shootterhanda. „A jak si to teda představuješ?“

Old Shootterhandova tvář se rozjasnila – zase mě dostal!

„No, je to trochu kách, ale první příspěvek by měl jít už tuhle středu…“

Ztuhnul jsem a moje ruka s půllitrem se zastavila ve vzduchu na půl cesty.

„Pozejtří???“ polknul jsem nasucho. Old Shootterhand přikývnul.

„A to mi říkáš v pondělí večer?“ durdil jsem se dál. Shootterhand jen pokrčil rameny.

Chvilku jsme neříkali nic, jen jsme na sebe čuměli. Shootterhand pokuřoval a mně šrotovalo v kebuli.

„To je na panáka, vole,“ přerušil jsem naše společný ticho, „dones něco, co má aspoň 37 voltů!“

Shootterhhand típnul cigáro, vstal a zmizel v útrobách ranče. Za chvilku byl zpátky se dvěma panákama a lahví Tuzemáku. „Nic jinýho nemám. Teda ještě Hujerovku… ale ta má 50,“ informoval mě.

Mávnul jsem rukou. „To je v pohodě. Nalej to.“

Shootterhand nalil panáky. „Máš, tyvole, aspoň nějakej nápad vo čem psát?“ zeptal jsem se ho a chopil se svýho drinku. Shootterhand zavrtěl hlavou.

„Beam me up, Scotty!“ zavelel jsem. Pozvedli jsme obřadně panáky, přiťukli si a kopli to do sebe.

„Tyvole, musíme to nějak vojebat, sme Češi, ne?“ přemejšlel jsem nahlas, zatímco Shootterhand dolejval. „Kolikátýho je dneska vlastně?“

„Dvaadvacátýho,“ odtušil Shootterhand, zatímco šrouboval závěr flašky.

„Takže ve středu budeee…“ rychle jsem počítal v kebuli, „…24. května?“

Old Shootterhand přikývnul.

„Mám to!“ zvolal jsem. „Zrecyklujeme Ručníkovej den z Kochbuchu – vždyť je to vlastně výročí! Ve čtvrtek bude 25!“

„Tyvole,“ rozzářil se Shootterhand, „to je super nápad! To bysme mohli…“

„Darmok! Darmok a Jallad!“ zvolal jsem a pozvednul dalšího panáka k přípitku.

„Na Tanagře!“ stvrdil náš bojovej pokřik Shootterhand. Přiťukli jsme si a kopli do sebe druhýho panáka.

Fakt jsem ho někdy nesnášel!

Ručníkovej den

(ukázka z knihy Majn Kochbuch – Hipíkova nekorektní kuchařka aneb Chleba, špek, zelí a chlast)

Na začátku byla oznámení o demolici. To první se nacházelo ve sklepení stavebního úřadu jistého města na Zemi. To druhé o pouhé čtyři světelné roky dále na příslušném spádovém stavebním úřadu pro planetu Zemi. Že je nikdo nečetl a neprotestoval? Jeho chyba. Demoliční výměr se měl uskutečnit… (Douglas Adams – Stopařův průvodce po galaxii).

Seděli jsme s Pepou z Vesnice u nás v hospodě a lemtali pivo. Bylo 25. května – to datum je důležitý, proto si ho taky tak přesně pamatuju.* A protože skončilo mistrovství světa v hokeji a v televizi nedávali žádnej hokej ani fotbal, čuměli jsme na Borhyovou – to bylo v místním hospodským žargonu synonymum pro zprávy na Nově. Shootterhand s náma nebyl, protože si ten den jel něco zařídit do Prahy. Měli jsme štěstí. Zrovna dneska tam byla Lucie s Rayem. Vždycky, když se na obrazovce objevila Borhyová, hospoda se ztišila a zpozorněla.

„Ta má dneska pěkný šaty,“ řekl někdo vedle u stolu. Myslim, že to byl Bušmen, kterej ke mně seděl zády u vedlejšího stolu s Usámou a Fořtem. Zbytek hospody zbožně mlčel. Já se právě napil a měl jsem co dělat, abych plnou pusu piva nevyprsknul smíchy, protože mi ta poznámka připomněla legendární soutěž o Fučíkův odznak ze Škvoreckýho Tankovýho praporu. A hned se mi totiž v hlavě rozehrály dialogy vojínů. Ale uřídil jsem to a ubrus na stole i Pepa zůstali v suchu. Jakmile začal další zprávu hlásit Ray, hospoda se rozšuměla – a tak se během celý relace zpráv střídaly vlny ticha a halasu.

Na obrazovce se znovu objevila Lucie.

„Městská policie žádá veřejnost o pomoc při identifikaci neznámého muže. Dnes řešila v Nehvizdech neobvyklý případ: muž oblečený pouze ve spodním prádle a s ručníkem kolem krku si lehl před bagr, který měl začít výkopové práce pro základy nových skladištních prostor mezinárodního distribučního řetězce na okraji Nehvizd.“ Na obrazovce se objevily záběry z policejní kamery a hlas Borhyové pokračoval. „Muž u sebe neměl doklady a tvrdil o sobě, že se jmenuje Arthur Dent**, což je ovšem fiktivní postava z románu Stopařův průvodce galaxií. Dechová zkouška a zkouška slin na místě nepotvrdily požití alkoholu ani drog. Policie muže odvezla ke ztotožnění a pak jej umístila do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Za bránění zahájení stavebních prací mu hrozí přestupkové řízení.“

Na obrazovce se objevil detail mužovy tváře.

„Tyvole,“ vykřikl nevěřícně Fořt, „to je přece Old Shootterhand!“

Všechny hlavy se otočily k televizi a všem popadly čelisti údivem. V hospodě by bylo rázem slyšet spadnou špendlík.

„Ty krááávo, no fakt!“ polknul jsem, když jsem uviděl Shootterhandův kukuč lemovanej šedivějící mařenou. Kolem krku měl bílej froté ručník.

„Pokud tedy neznámého muže znáte, obraťte se s informací na linku 158,“ dokončila Borhyová reportáž.

„Tyvole, to je magor!“ kroutil hlavou nevěřícně Pepa nad svým půllitrem.

„Počkejte, chlapi,“ zahalekal jsem na celou hospodu. „Já mu zkusim brnknout.“ A vytáhnul jsem mobil. Shootterhand to nezvedal. Buď mu v blázinci zabavili mobil, nebo si ho nechal doma.

V hospodě pořád nikdo ani nedutal, ale všichni se jako jeden muž tázavě dívali na mě. Byl to můj nejlepší kámoš, žejo, a to zavazuje k první pomoci.

„Nojo,“ rozhlídnul jsem se kolem po zvědavým osazenstvu. „Já vim, je to na mně. Já tam pro něj zejtra zajedu. Ale na policii teda nevolám,“ dodal jsem.

Do Prahy jsem nakonec nemusel. Druhej den dopoledne zazvonil telefon a byl to Old Shootterhand.

„Tyvole, cos to včera vyváděl?“ povídám mu, „…si zase zachraňoval planetu? Seš ještě v Bohnicích, nebo už zašitej?“

„Né,“ odpověděl. „Už smrdim doma. Prej jsem byl v televizi a nějakej dobrák mě tam viděl a prásknul to polišům, tak mě hnedka ráno přivezli domů, zkontrolovali mi občanku, vopsali si nacionále a nechali mě bejt. “

„A proč jsi nezvedal mobil? Ti ho zabavili?“ zeptal jsem se.

„Né, ale došla mi baterka,“ vysvětloval Shootterhand.

„Tak proč sis ho nedobil?“

„Já si zapomněl vzít dobíječku… A stejně tam nebyly žádný zásuvky. Prej z bezpečnostních důvodů… kvůli sebevrahům, aby do nich nemohli strčit prsty nebo nevimco,“ pokračoval.

„A nechceš se stavit mi to povyprávět?“ zeptal jsem se. „Já se dneska chystal do Prahy, že tě v tom blázinci vyzvednu.“

„Dneska ne, jsem z toho všeho nějakej unavenej.“

„Nedělej Marvina, ty ufňukaná telebrito a doval ke mně. Jsme děsně zvědavej!“ nedal jsem se. „jaký byly sestřičky?“

„Fakjúmén!“ obořil se na mě Shootterhand ale hned o poznání smířlivěji dodal: „Hele, sorry. Fakt ne. Dneska to prostě nedám. Povíme si to příště,“ odbyl mě.

„Oukej, tak příště,“ souhlasil jsem. Jeho hlas zněl opravdu unaveně a bylo zbytečný do něj hučet, na to jsem ho znal dost dlouho.

„Tak zatím čus,“ řekl.

„Čus, vole!“ zakončil jsem hovor a típnul mobil.

Nakonec jsme se viděli až pozítří, protože to druhej den z nějakýho důvodu nevyšlo. Jeho eskapáda se ale mezitím dostala rychlostí super blesku i do bulváru, kde mu dali přezdívku Galaktický stopař. Článek s jeho fotkou z policejní kamery, jak má ručník kolem krku se prohnal sociálníma sítěma jako uragán.

„Tyvole,“ zeptal jsem se ho hned po tom, co jsme zaspokovali. „Co to bylo za úlet s tím bagrem?“

„Prostě už jsem se nasral, jak se plundrujou ty pole! Vždyť tam má růst jídlo, a ne stát nějaký skladiště! A nikdo proti tomu nic nedělá. Vosumdesátpětky se klidně nechaj na Šumavě za tisícovku na den přivázat ke stromu, aby ho nepokáceli, jinej kokot se přilepí k silnici, ale že se ničí ornice je všem fuk?“ rozohnil se Old Shootterhand. „Tak jsem si vzpomněl na Arthura Denta, no… Hele, půjč mi Zippáka.“

„Třeba tam bude skladiště na jídlo,“ rejpnul jsem si a podal mu zapalovač.

Old Shootterhand po mě vrhnul zlostnej bleskovej pohled hromovládnýho Dia. „Neser, pyčo!“ a připálil si.

„A jak se ti povedlo se tam dostat jen ve spoďárách?“ vyzvídal jsem.

„Ve spoďárách jsem tam samozřejmě nejel. Měl jsem starou teplákovku a tu jsem schoval v igelitce do křoví. Měl bych si tam pro ni vlastně zajet, pokud ji ještě někdo neukrad´,“ Old Shootterhand vyfouknul kouř a zaklapnul mýho Zippáka.

„No, jestlis´ na to chtěl upozornit, tak si myslím, že se ti to povedlo,“ usoudil jsem.

„Snad jo. Už mi volali, abych šel do televize.“

„K Jílkový nebo do zpráv?“ zajímal jsem se.

Shootterhand mi podal zpátky Zippáka: „Né, ke Krausovi.“

„Fakt, jo?“ divil jsem se. „No tak to je teda pecka, ne? Bude z tebe tývý stár!“

„No…,“ řekl neurčitě Old Shootterhand a vyfouknul kouř. „Aspoň uvidím živýho Vodvárku***.“

*25. května je tzv. Ručníkový den – viz následující vysvětlivka.

**Arthur Dent je hlavní postava z románu Douglase Adamse „Stopařův průvodce po galaxii“. Kniha začíná tím, že před Dentův dům přijede stavební četa s buldozerem a chce jeho dům zbourat, protože přes pozemek má vést nová dálnice. Dent si proto lehne před buldozer, aby vlastním tělem chránil svůj dům. Zachrání ho jeho přítel (ovšem mimozemšťan) Ford Perfect, protože – stejně jako Dentův dům – má být zdemolovaná i celá planeta Země, aby přes její kvadrant mohla vést transgalaktická dálnice. Tak se stane z Denta vesmírný stopař. Pro cestování stopem po galaxii je základní potřebou ručník. Fanoušci knihy slaví 25. května tzv. Ručníkový den. Kniha rovněž přinesla do popkultury ještě termíny jako Vogoni nebo vogonská poezie, depresivního robota Marvina a především dva populární citáty „Don´t Panic/Nepropadejte panice!“ a odpověď na základní otázku o smyslu života, kterou je (samozřejmě ironicky) číslice 42. Pokud jste to nečetli, vřele doporučuju. Existuje i film, ale není to taková legrace jako kniha.

***Pan Vodvárka je něco jako maskot populární talkshow Jana Krause. Je to věrný divák, který chodí na natáčení každého dílu pořadu, až se stal jeho nedílnou součástí.

Pokud vás zajímají další Old Shootterhandovy originální, vždy satirické, nekorektní a trochu potřeštěné teorie na svět kolem nás (Desatero podle Old Shootterhanda, Koloběh hovna v přírodě, Kšeft über Alles, Gríndýl über Alles atd.), najdete je v knize Majn Kochbuch s předmluvou Svět podle Old Shootterhanda a Základy Agroanarchie. Právě vyšlo druhé vydání. Více informací, včetně ukázek, najdete zde: https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuch/

85 thoughts on “Ručníkovej den – repríza

  1. F. VIllon je jedním z básníků, kteří byli nadanější než Ládik.

    Znám drahý kabát po límci,
    znám mnicha, jak se v kápi mračí,
    znám pána, jde-li sloužící,
    znám mnišku, v závoji když kráčí,
    znám podle křiku, kde jsou rváči,
    znám labužníky ztřeštěné,
    znám sud, neb vína druh mi značí,
    znám cokoli, jen sebe ne.

    Znám koně, mezka, oslici,
    znám těžký náklad, co je tlačí,
    znám Blažku, Bělu po líci,
    znám vrhcáb, pro nějž hoří hráči,
    znám lživé sny, co vidí spáči,
    znám Čechy bludem zmámené,
    znám Řím, jenž mocí na blud stačí,
    znám cokoli, jen sebe ne.

    Znám vše, ač nic bych neznal radši;
    znám chlapy mdlé i ruměnné,
    znám Smrt, jež všechny pod zem vtlačí,
    znám cokoli, jen sebe ne.
    ————————————————
    Villon byl extrémně rozporuplný muž nesmírně bohatého života.
    Byl nepřiznaným nemnželským dítětem vysolého církrvního hodnostáře.
    Ten však nad ním celý život držel ochraanou ruku – jinak by skončil buď na hranici, nebo na šibenici.
    (Mimo jiné se dopustil vraždy.)
    ——-
    Velmi pozoruhodná je jeho schopnost introspekce, kterou se liší např. od Vidláka, který je mistrem v izolaci svých podvědomých motivací a ambicí v podvědomí.

  2. Většina ze zsejších přispívajících (a několik málo miliónů nedostatečně uvědomělých Čechů sw shoduje, že země zvaná ze setrvačnosti „Česko“ prožívá tragedii.

    Máme- li na mysli původní antickou tragédii, pak ovšem jejími povinnými částmi jsou, jak si jistě pamatujete: Expozice- kolize- krize-PERIPETIE- katastrofa.

    Osobně ale v současném Česku (ani EUropsku) nikde nevidím onu peripetitii, vy ano?
    Bereme to ke katartrofě nějak zkratkou….

  3. Pro těch pár symatizantů či lidí, kteří mě prostě jen respektují jako zajímavou a inspirující anomálii, ačkoli se s jejich názory i postoji míjím:

    Nemám opravdu tušení, zda a jak dlouho sem budu psát – z důvodů objektivních i subjektivních…Času je málo a voda stoupá…

    Takže zatím sem budu psát, pokud v tom budu vidět nějaký smysl.

    Do minulého týdne jsem absolutně nebyl schopen napsat např. text těchto rozměrů.
    Dnes mi to sice trvá asi pětkrát déle než dříve, (asi hodinu), ale jde to – k mému příjemnému překvapení.
    Některé funkce se po sérii narkóz nenadále obnovují, některé jsou nenávratně v čudu (jako defektolog bych měl být schopen predikovat, které jsou které).

    1. vyvětrá/vyvane- vrstva po vrstvě. Stejně ta poslední témata vč. diskuzí jsou jaksi zmatená… je takový nějaký divný útlum, omílají se kiksy velení a nedůležité vjeci.
      Sbírejte zatím síly – bude to čítám potřeba

  4. Lidovky dnes 16:40:
    V loňském roce na začátku října se po požáru cisteren část Kerčského mostu zřítila. Podle ruského protiteroristického výboru na mostě spojujícím Rusko s Krymem explodovala bomba nastražená v autě.
    Podle jiných zdrojů to snad bylo jinak?
    Manipulace bez zjevné lži.

    1. Jo a, všechno nejlepší Dente, jinak. A proč ironicky teda? Vlastně ty nepíšeš, tak asi chyba lávky. Kdo ji tesal, boha

      1. hmm, az na to ze 25.5. nejsou narozeniny Artura Denta. Ani Douglase Adamse. Ani zadne datum vydani jakekoliv verze stopare… Prvni TowelDay se slavil 25.5.2001, coz bylo 14 dni po smrti D.Adamse na jeho pamatku.

      1. Podepisovaci jen zduraznuji svoji nemohoucnosti a neschopnosti.
        Nevi co podepisujou, ani nechteji vedet , vetsinou podpisy skodi vsem..
        …….Posledni vykrik v letectvi nejmodernejsiho a neviditelneho F35 a nabyti takovych zbrani , se ukazuje byt vetsinou nepratelsky utok na kupujici a jejich narody..
        Nejvice kdyz spolehaji , ze poskytnou nejakou obranu proti nepriteli..
        Letadla malo litaji a pomaleji, vibrujou bez varovani, pisou , ze jen malo z celkovyho poctu , je schopnych nejake obrany…
        Udrzba a opravy cetnych zavad , malo nahradnich dilu , obranu neudrzbujou..
        Celej vyvoj prisel na 1700 miliard. Jeden kousek na 150 milionu.
        Cinskej balon asi tejden snadno nad nima vitezil .
        Hrozi , ze spadnou /s bombama i tema nukl./, hned po vzletu na pozemni obrance a populaci. To je obecna povedomost.
        Na kseft je ten sajrajt a s opravama , ale zdaleka a nejvic vyhodnej , v celych dejinach obchodu , vlastne podvodu..
        A prej Viktor Lustig z Hostinne , kterej prodaval za skromnej peniz v Parizi Eifelovku, byl vzor svindlujicicho podrazaka..(*&^%$$$ !!
        Dnesek prekonava hodne rekordu, drive nemoznych vubec, se vyskytnout.

  5. Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce po Galaxii o nich říká hned několik věcí:

    Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý

    1. Rucnik mam , bez pruvodce a negalaktickej , bez uzitecnosti hvezdnych stopovani ,stopare na kakrafunech a jinde , bez vznesenosti, hojne pridavanych , tomu hadru , na obyc utreni a samozrejmy , svy kuze a jinych zameru s rucnikam nemam..
      Ani netouzim mit.
      Vo rucniku fantasirovat nebavi , nezajima ,neinspiruje mne a nevim jak.
      Zvlast kdyz jako plachta potrebuje jeste vor..Ten taky nemam a mit nebudu.
      Mavani s nimz vokna nikoho nezajima, pouzitim rucniku na protesty naznacuje nutnost a zvyrazneni dulezitosti osobni osobni hygieny ..A nic jineho..
      Zavadi tak od priciny k protestu.
      Sem jenom Cech a jiny „literarnosti“ odjinud s vyjimkami , nic mi nerikajicimi ,nectu a tak ani ,nehledam..

  6. Uzavření smlouvy jednoznačně vítám.

    Někdo v ní vidí ztrátu, jiný obchodní příležitost. Co všechno američtí vojáci potřebují? Mladí nadržení, daleko od rodin? Po těžké celodenní dřině pro obranu svobody, demokracie, lidských a prosperity. Kam zamíří? Do hospody a do…. Správně. Což tu není spousta žen z Ukrajiny, které nemají co na práci? Jejich muži krvácejí v boji proti ruským uchvatitelům. Což i ony by neměly přispět v boji proti společnému nepříteli? Nemělo by součástí ratifikace smlouvy umožnění legálního poskytování tak potřebné a žádané služby, aby mohlo být řádným podnikáním? Aby byly placeny daně tolik potřebné pro zvýšení obranyschopnosti republiky?
    Vítejme americké vojáky. Vítejme ukrajinské ženy. Čím více jich bude, tím naše svoboda, demokracie, lidská práva a prosperita budou chráněny pevnější hrází. Postavme v nerozborném spojenectví proti onomu ruskému, náš svobodný, demokratický, lidskoprávní a prosperující…bordel.

      1. Boj za svobodu, demokracii, lidská práva a prosperitu strádajícího ukrajinského lidu, a boj proti ruskému imperialismu vyžaduje oběti.

        1. Pevné objetí!
          (Nebo levné? Ten vestavěný opravář mých myšlenek(?) je někdy docela vtipný. Asi AI. )
          A protože ukrajinské (i ruské) ženy vyznačují značnou cílevědomostí ohledně zabezpečení svého potomstva, tak často tyhle chvilkové záležitosti přerostou v manželství. Po návratu vojsk z mise přibude bílých Američanek a ty budou vyvářet ukrajinské podhoubí přímo v centru demokracie.
          A o to přece jde!

          1. Anebo snědých. Vzájemné vylepšení genofondu. Někdo z potomstva by to mohl dotáhnout na prezidenta bývalé světové velmoci.

      2. Pravda, dával bych to bez slev, možná pro vojsko dotaci – pěkný odkaz
        🙂

        Majitelka nevěstince v Praze XI. paní Anežka Pádivá uvádí v nabídkovém listu, platném od 15. května 1932 následující (vybírám jen namátkově): „Omakání koziček á 5Kč, sáhnutí na popelníček á 5Kč, vzpřímení ohonu 7,50Kč, štych obyčejný 20Kč, zezadu 30Kč, falešný 20Kč, s asistencí druhé dámy 50Kč. Vojsko a trampové 30% sleva.“

    1. Američtí vojáci, ba ani civilové zde podle této smlouvy žádné daně platit nebudou.
      A to ani spotřební daň, ani DPH.
      Pokud by nějaký obchodník/poskytovatel(ka) služeb neuměl nebo nemohl tu daň odečíst z ceny rovnou při nákupu, bude SSAmanovi vrácena na finančím úřadu po předložení účtenky.
      Takže žádné daně pro zvýšení obranyschopnosti

        1. Tak to vidím živě, jak ukrajinsky pastevec řeší daňové odvody českému státu 🤑
          Btw- smlouva vpodstatě umožňuje i import vlastních US šlapek, aniž by se někdo mohl na něco vyptavat.

    2. Nelze nevzpomenout, při této příležitosti, na dobrého vojáka Švejka : “ Lieutenant Oak upozorňoval v dlouhé řeči vojáky, že Rusové posílají přes Ukrajinu do České republiky ženy pohlavně nakažené, aby zůsobili americké armádě, tímto svým trikem, velké ztráty ! „

    1. Co se divěj?
      Jako by to neznali. Maj to jako v té anekdotě.
      Pekař Mojše si stěžuje rabimu, že slyšel že do štadtlu se má přistěhovat nový pekař…..
      Končí to tím, že rabi praví „A co jiného by měl dělat?“

  7. No .. neviem … docitala som po panaka rumu a stratila zaujem … a to som citatel, co za mlada zvladol snad aj vlakovy trafikon, ked nudza pritlacila 😀 … ozaj, ktory kreten vymyslel, ze chlast uz netreba robit 40? Ako abstinent co od decka bol polievany vodkou po kazdom skrabnuti ci pokusani, to jaksi nepoberam …

  8. Viditelna snaha a usili o neco ozvlastneni ,odnudneni a s davkou zabavnosti a celkem se spadem a dobre zapsany..
    Obsah a dej ale silne pokulhava na vsecky ctyri..
    Dobrodruzstvi s davkou pokusu o humorny napeti , kdyz a za ucelem splneni slibu , Vidlakovi.
    Situace ale je vobslehnuta pilnym ctenarem knih , zakladni motiv neni originalni a je dodanej z jedny , precteny knihy a musi bejt v delce poucne dovysvetlovanej , az potom, aby ctenar az potom, pochopil a vedel…
    Legracni humor je tez v zaklade motivovanej obsahem neznamy knihy..
    A z knihy s usilim potom prenesenej a predvedenej na nas tady .
    Setkani dvou hlavnich postav ma pak nedozirne alkoholicky komplikovane a napinave nasledky zabavneho druhu.
    Sou tak viditelny vlivy a porad opakovany doted ,zapadnich autoru ,/autoru popularni hard boiled school s chlastem na dodani odlisne neotrelosti v pribehu/. Spilane, Hemingway, autori tez byli sami alkoholici/.
    Ty potom vymenili drogovy zavislaci, Keysey a dalsi ,
    /One flew over… On the road ,atd /.
    Postava se zkratka nasere , potom v ty nasranosti se nezapomene svlekout do spodniho pradla a to svlecene umisti velmi sporadane /zadny divoky hazeni kolem/, uhledne do igelitove tasky ,nahodne prazdne a vlecene sebou prave na to vyrizovani a jeste aby neprekazela na miste cinu , umistena do krovi..
    Co vsechno pojde z nasranosti..
    Pronikne lehce az do hlavnich zprav , hlavniho media. Ktery ma hlavni zajem na sireni informaci prave takovyho druhu…
    Aby humorne pokracovaly ty nasledky..
    Pritomnost rucniku a jeho dulezitost , na ceste do Prahy zustava nevysvetlena , na vyrizovani neceho a nasledujici dulezitost teplakovyho strip tease , rovnez zustava nevysvetlena a nevysvetlitelna ..Rekvizity ,jejich ucel a pritomnost ,jsou dodany nefunkcne ,aby byly vzdy poruce na ten dost chtenej a do pribehu notne tlacenej ,humor..
    Jako napr. se do zminene tlacenky tlaci ten material a ta pak na rozdil pribehu je stravitelna a chutna..
    Postava s rucnikem jeste nejevi v celym pribehu nejakou motivaci a radikalni sklony v usili reseni o pozemkovy reformy a setreni polnosti , vyzadujici nahle velke a prikladne fyzicke obeti ..Kdyz hrozi moznost zaniku , zabagrovanim !!!, dotycne postavy.
    Cela zalezitost je amaterska , bez zakladni schopnosti a znalosti remesla.
    Spontanni vypraveni a absence aspon zakladni reality pribehu.
    Nevi se jak sama postava hospodari a jak je zdatna a jak musi neprodlene si zarajtovat v agrikulture, v jejim sireni vsude a za kazdou cenu…

    1. Negativita k necemu , nebo k nekomu , kdyz nevysvetlena , kdyz rolovaci negativista upozornuje na sebe , musi a stavi se jinym na odiv , ze nevi a neumi neco vysvetlit aspon . Dite umi vysvetlit co nechce.
      Potom to jen zbytecny a okazaly placani do vody.
      Proc musi takovy neustale „cakat “ jejich otravnosti na ostatni ,nezustava otazkou..
      Musi se neustale producirovat i kdyz nemaji cim.
      Mimo permanentni hysterii.

          1. Já myslím, že je to nejlepší důkaz toho, že ho text opravdu hluboko zasáhl. Kolik času a energie musel věnovat těm několika sáhodlouhým elaborátům o mém skromném dílku! 🙂

        1. Dik za prispevek k diskusi a vyjadreni nazoru..Pane Alef Nulo.
          Necist , ale neznamena povinnost o tom porad se sirit o tom a psat.
          At si rolujou doma testo valeckem na nudle. Udelaji lepsi.
          Cist, myslet a vyjadrit myslenku , nary , je remeslo.
          Tady se autor nemuze ohlizet jestli se to , ci ono libi a komu ..
          A komu nelibi..
          Potom autor musi a ma povinnost ,obhajt svuj nazor , presvedceni a pod.
          Neumi vetsinou ani napsat , co se jim nelibi.
          Roluji valeckem na nudle , sem a tam , bez testa.
          Potom neni mozne dosahnout nejakeho vaseho smirneho reseni…
          Jak chcete s rolovacim ignorantem vubec neceho takoveho dosahnout?
          To znamena dal , ze nevi , nerozumi ani, co je diskuse .
          Ze prostor pod clankem je pro…. diskusi .
          Davate jim pod clankem moznost a prostor 100% anonymni negativity..
          Nemusej jeste vasi praci zneuzivat .
          Travit studne jinym , kteri si prispevek chteji precist …
          Siri snahy o cenzuru , snazive radi kazdemu, ze je text spatnej , tedy siri pomluvy…Vlastne delaji tim propagandu , pro me .
          Vidim potom reakce na moje myslenky , v clancich , kde na moje podnety navazuji a pokracuji v nich. /Mimo pouziti mych vyrazu/.
          V hospode by to dopadlo jinak a neanonymne.
          Kde chlap musi obhajit, co se mu libi a nebo nelibi.
          A nejde schovavat se pod“ sukne „anonymity. A odtud povykovat .
          Znovu, to co ja pisu neni pro ne. A nikdy nebylo.
          Co je .
          Predsudek kazdej vi. Co je absurdni.
          Jak tedy kdokoliv vi napred !!
          Co jeho vkusu nevyhovuje , vi drive a co vi , drive nez si prispevek precetl .
          Precist precist nemohl ,protoze prispevek sroloval …
          a jak to muze bejt idealni reseni??
          Smirne reseni znamena aspon dva rozlisne nazory , ktere se diskusi mohou diskutujici na necem shodout…
          Tleskat jednou rukou a prodiskutovat nazory jednoho s rolovacim valeckem na nudle nelze a nema vvysledky a nikam nevede.
          Diky za vas nazor a kde jsem vasim podnetem, si mohl lecos uvedomit a vyjasnit v tehle oblasti …Pavel Prucha .

    2. Jsme „na jedné lodi“.
      I když každý z jiného těsta.
      Ne snad, že bych souhlasil s výstavbou plechových hal, kterými je Česko zaplaveno – a to především na orné půdě kam oko dohlédne /a nejen Česko, stačí jet po slovenské dálnici podél koryta Váhu – tam je to snad s ohledem na bonitu půdy ještě větší zločin/, ale „teatrální gesta“ jsou důležitá asi spíše pro jejich aktéry, než pro věc samotnou.
      Zkrátka, jsem spíše přes to „ratio“ než přes gesta.
      Už i proto, že další vývoj směřuje i tam – https://www.idnes.cz/brno/zpravy/tyre-extinguishers-vypousteli-pneumatiky-klima-aktiviste-suv-vandalismus.A230425_110226_brno-zpravy_coch
      A všimněte si, prosím, ti vandalové jsou přívětivě nazýváni „aktivisty“ a presstituti jim implicitně fandí.
      Zatímco tady podobný „aktivista“ mašíruje před soud /já vím, po právu/
      https://www.idnes.cz/praha/zpravy/policie-vandal-pneumatiky-ukrajinska-auta-znacky-obzaloba.A230522_171528_praha-zpravy_hovo
      Na obou případech je také zajímavé, že v Brně se „případem zabývá Městská policie“ – ačkoliv jde o zřetelný extremismus, zatímco ve druhém případě – ejhle – „Kriminalisté z odboru extremismu a terorismu ukončili…“.

      Takže zpět k podstatě článku.
      Ani pro mne nejsou „obřady vašeho kmene“ moji srdeční záležitostí a moje pozornost se ubírá jiným směrem.
      Což ovšem vůbec neznamená, že „příslušníci toho kmene“ nemohou být mými kamarády.
      Zkrátka – někdo „vdolky“, jiný zas „holky“.
      Což je OK!
      L.

      1. Váš příklad kardinálně rozdílného přístupu jak v kvalifikaci, tak přístupu k témuž druhu „činnosti“, dokonale ilustruje stav společnosti, úroveň funkčnosti, rovnosti, nestrannosti, a kvality nejen státního aparátu, orgánů. Děsivé, ale reálné…
        Není snad povznášející, býti v údajné své „domovině“ občanem, osobou, druhé kategorie …

      2. Tak hlavně nás nemíte brát vážně. Slovy klasika: dejte nám pevnej bod ve vesmíru a my si z něj uděláme srandu! 🙂

                1. Já bych řek, že je to to stejný s Fialovic metaforickou válkou. Stejný vzorec, jen obrácený znaménka. Metaforicky se přece smí říkat, že tuhle válku prohrajeme a Fiala je kokot. Když metaforicky, tak co má být, že jo. To když se tak řekne, tak je hned jasné, že se to tak nemyslí.

                  Samotný velký napravovač ale pravil, že svastika je naprosto ok. Požívají ji východní národy jako symbol toho, když je něco bezva. Tak si dám na záda velký Z přes celý záda, abych to měl na zádech, klidně si na to udělám v továrně standardní matrici. Napravovač ve svý vlastní osobě mi v případě sice naprosto demokratického, ale mylného napráskání vnitru, doloží, že takový písmeno se odedávna používá v abecedě západních národů jako symbol tý hlásky. A, že je to taky bezva. To on by totiž nikdy neříkal, že jednou něco platí nějak, a podruhý to platí zase jinak. Takový on totiž není!!

                  Takže si vlastně ani tam nemusím dávat, že je to metaforicky, protože to mám viditelně nemetaforicky na zádech jako známku příslušnosti k „Z“ápadní civilizaci. Jsem naprosto pokrokový, protože tím koneckonců aktuálně oslavuju vynikající podpis vynikající smlouvy s vynikajícím ‚Z“ápadním spojencem. Vlastně téměř bratrem. Otcem. Vychovatelem… Bachařem..? No, to je nakonec jedno, prostě tím oslavuju Západ a žádná řeč se nevede. Takový vysvětlení toho „Z“ musí správně smýšlejícímu naskočit automaticky. A kdyby někdo řeč vedl, sám se tím odkope, že je špatně maskovanej proruskej živel, kterej naopak to „Z“ metaforicky bere. Že nesmýšlí, jak se správně má smýšlet. A ten si to pak na vnitru vypije! I u demokratický soudní moci vypije! A vůbec, prostě bude opovrženej!

                  A zezadu je to jištěný Zdechovským. Jednak taky říkal, že svastika je normálka, a druhak, copak si on to svý zetko vyzmizíkoval? Nevyzmizíkoval! A byl za to pohnán? Nebyl! Každej totiž hned ví, že jej tam má taky nemetaforicky!
                  To já si pamatuju, jak jste jednou říkal, že druhak je blbost a že to děsně nemáte rád. Ale copak já můžu za Zdechovskýho?

                  1. Na začátku „to když se tak řekne“, tak tím je míněno, že když se jako někde řekne to, že nevyhrajem, a hlavně, že ten kokot. Jako, že to když se tak řekne, pak je hned všem jasný, jak se to myslí.
                    To sem raději dodávám, aby si náhodou někdo to chybně nevyložil. Že bych snad tu zejména ohledně toho kokota vedl nějakou protiZápadní propagandu…

              1. Nevíte, jestli se může „V“ – to, jak tehdy ti, co nás šli preventivně ochraňovat před „Rusem“, za což dosahují uznání až dnes, vozili vepředu na kotlích lokomotiv?

                1. n e m ů ž e !
                  = dneska sem se vrátil z „úředního kolečka“ (právě upouštím páru) a tam sem taky nic nemoh! Dokonce mi taková mlaďoučká a děsně zkušená památkářka (zřejmě absolventka humanitních studií Fialovy MÚ Brno škrtla s naprostou samozřejmostí a přehledem střešní okno na sedlový střeše, který bylo orientováno do dvora a k němu přilehlý skále, na který rostlo děsně velký divoký nálety! Chce vikýř, prej přes něj nejede vlak!

                  Tak nechte tý provokace, příteli, nevidím jedinej důvod Vám povolovat to Vaše fašounský „V“, i když čas oponou trhl!

                  ——–
                  Ale když Vás mám na ráně, opíšu, co sem dal na Tribunu z toho dnešního „úředního kolečka“:
                  (…)
                  Může mi tady někdo aspoň trochu uspokojivě vysvětlit k čemu je pro zmocnitele tzv.:
                  Plná moc , kterou zmocněnec pověřuje zmocnitele zastupováním ve všech věcech při jednání s úřady a orgány státní správy a orgány místní samosprávy, jak fyzickými, tak i právnickými osobami“, kterou svým podpisem potvrdí notář, nebo orgán státní zprávy k tomu dle zákona pověřený, když na Český poště si s takovou plnou mocí můžu akorát tak vytřít zadek?
                  (…)

                  1. Ale copak, copak? Další postižený?
                    Tedy především je to obráceně, zmocnitel je ten kdo uděluje a zmocněnec je ten kdo přijímá. Tedy tu plnou moc. Ale nic si z toho nedělejte taky mi to kdysi zamotalo hlavu, takže jsem požádala úřednici ČP o vysvětlení, poněvadž tento státní úřad kdysi (možná stále je, nevím a ani nechci vědět) byl sám oprávněn vydávat na základě žádosti „průkaz zmocněnce“.
                    Půvabné bylo, že si zavolala na pomoc kolegyni a obě naráz si v tom pěkně pošamtaly.
                    Ovšem ještě půvabnější bylo, že onen průkaz přišel na adresu zmocnitele a do vlastních rukou, který však tou dobou už dlel v zahraničí. To byl nakonec také (ale nejen) ten důvod proč bylo tehdy žádáno.
                    Závěrem….celé martyrium s průkazem mi bylo celkem vzato k tomu co vám. Tedy ehm….k ničemu. Dotčený průkaz však stále uchovávám coby vzácnou relikvii.

                    1. jasně = poplet sem to, omlouvám se
                      a to sem si říkal, že to nesmím poplést a stejnak sem to poplet

                    2. to byl i můj případ, prostě bordel na kolečkách. Chtěl bych vědět, zda by tuhle Plnou moc odmítl soud?

                  2. S tou poštou a zastupováním je to asi složitější.
                    Na prvním místě musíme vycházet z příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který mj. stanoví –
                    Díl 2
                    Smluvní zastoupení
                    Oddíl 1
                    Obecná ustanovení
                    § 441
                    (1) Ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec.
                    (2) Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.

                    Dalším předpisem, který se uvedeného dotýká, je zákon o poštovních službách č. 29/2000 Sb., který stanoví –
                    § 6
                    Poštovní podmínky
                    (1) Poštovní podmínky musejí mít písemnou formu.
                    (2) Poštovní podmínky musí srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem obsahovat minimálně
                    a) popis poskytované poštovní služby,
                    b) způsob, jakým lze uzavřít poštovní smlouvu,
                    c) požadovanou úpravu poštovní zásilky, její rozměry a hmotnost,
                    d) ustanovení určující, který obsah poštovní zásilky je považován za nebezpečný nebo vyžaduje zvláštní zacházení, jakož i povinnou zvláštní úpravu takové poštovní zásilky,
                    e) ustanovení určující nedovolený obsah poštovní zásilky,
                    f) způsob a podmínky dodání,

                    no a konečně ony „Poštovní podmínky České pošty“ v čl. 23 stanoví, že –
                    3. Za osobu, která je oprávněna za adresáta, který je právnickou osobou, poštovní zásilku převzít (dále jen „oprávněná osoba“), se pro účely tohoto dílu považuje
                    a) fyzická osoba starší 15 let, která vykonává činnost v prostorách označených názvem adresáta na pracovišti označeném za podatelnu,
                    b) fyzická osoba starší 15 let, která způsobem podle odstavce 1 prokáže, že je osobou, která byla za oprávněnou osobu označena v hodnověrném písemném prohlášení učiněném právnickou osobou nebo učiněném jejím jménem,
                    c) fyzická osoba starší 15 let, která předloží Zákaznickou kartu České pošty, s.p., jejímž držitelem je adresát poštovní zásilky. Za předložení Zákaznické karty České pošty, s.p., se považuje i její zobrazení prostřednictvím mobilní aplikace Pošta Online.
                    4. Za zmocněnce adresáta, který je fyzickou osobou (dále jen „zmocněnec adresáta“), se pro účely tohoto dílu považuje fyzická osoba starší 15 let, která způsobem podle odstavce 1 prokáže, že je osobou, která byla k převzetí poštovní zásilky zmocněna v hodnověrném písemném prohlášení učiněném adresátem, zákonným zástupcem adresáta nebo zmocněncem zákonného zástupce adresáta.
                    Co z toho plyne?
                    Že zmocněnec je oprávněn jen k těm úkonům, ke kterým je ve zmocnění explicitně zmocněn. Ve vztahu k České poště to znamená, že v plné moci musí být zřetelně zmocněn k PŘEVZETÍ ZÁSILKY /K PŘEBÍRÁNÍ ZÁSILEK/ České pošty určených zmocniteli. Pokud „Plná moc“, kterou disponujete, neobsahuje výslovně toto zmocnění, můžete ji ve vztahu k tomuto účelu použít opravdu k tomu, co naznačujete ve svém komentu.
                    L.
                    PS
                    Omlouvám se za délku svého „zdůvodnění“, ale je to dáno jednak tím, abych poukázal na příslušná normativní znění, jednak tím, že současný imperativ pro znění právních norem je takový, že musejí být konstruovány tak, aby jim rozuměl i člověk s průměrnými rozumovými schopnostmi.
                    Dále se raději zdržím poznámek.

                    1. Tudíż není na prvním místě pravost osoby, byť by byla prokazatelně pravá, nýbrž ČP vydáním vlastního průkazu ošetřuje i listovní tajemství, kt. se smí vyzradit pouze pravé osobě, příp. zmocněné pravou osobou. Dřív si prý přebírali poštu i manželé navzájem i třebas s pruhem z toho zmocnění, že svázali své životy slibem.

                    2. … zkrátka, co de jinde v obecných a nekonkrétních obrysech (třeba na stav. úřadech zmocnitelem vydaná Plná moc pro určitou část řízení /= kde se nic nekonkretizuje/ (tzv. omezená plná moc) nebo pro celý řízení (tzv. neomezená nebo procesní plná moc), tak holt na ČP se musí pokud možno přesně konkretizovat.

                      Pak s vydáním pošty by už neměl být?
                      Sem zvědavej, neb není všem dnům konec. Děkuju moc, příteli, příště vím, jak kamarád z Kanady má tu Plnou moc napsat.

                      I když si o tom myslím svý, když uvážím k jakým „tajům“ se během toho blíže nespecifikovanýho stavebního řízení dostanu na rozdíl právě od tý ČP, ale to je už můj problém.

                    3. Příteli,
                      ty zákony ani ty Poštovní podmínky jsem netvořil já, ale i přesto chápu, proč jsou formulovány tak, jak jsou, jakkoliv je to některým proti srsti.
                      Prostě proto, aby tajemství dopravovaných zpráv nebylo dotčeno, jak stanoví čl. 13 LPS
                      „čl. 13
                      Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.“

                      Správně argumentujete ohledně plné moci oním „řízením“, pro které je omezená nebo generální plá moc vystavena. To řízení, které má svou konkrétní úřední identifikaci, je to, oč tu běží. Jak byste chtěl formulovat oprávnění zmocněnce k přebírání zásilek určených zmocniteli? Pokud to oprávnění bude konkretizováno zásilkami pod určitým individuálním číslem jednacím, které bude v adrese uvedeno, pak OK. Ale máte pocit, že „nějaká“ plná moc Vás opravňuje k přebírání jakékoliv korespondence adresované zmocniteli?
                      Tak to prrr.
                      Tady totiž nastupuje odpovědnost pošty za porušení listovního tajemství. A z Vašeho zmocnitele se může stát úhlavní nepřítel, pokud byste převzal a seznámil se s obsahem jeho soukromé zásilky, na níž by měl zájem, aby obsah nevyšel ve známost, ani zmocněnce.
                      „Ordnung muss sein“ – i v bordelu.

                    4. Pokud přeci nechci, aby se ten koho zmocňuju nedozvěděl něco vo mý „černý duši“, Lexi, tak mu přece nebudu dávat plnou moc k čemukoli a ještě s tím tajtrdlíkovat u notáře … to mi fakt rozum nebere?

                      No, a když sem přeci jen debil a někomu tu moji „černou duši“ chci tapetovat prostřednictvím ČP, tak si to odesílání a přebírání ohlídám osobní přítomností, to snad dá taky rozum, né?

                      Podle mě ČP splnila ochranu nad listovním tajemstvím, pokud vydala zásilku na základě průkazu totožnosti a notářem potvrzený plný moci. Další „starost“ ČP považuju za hovadinu, protože sama ČP vzápětí všechno postaví na hlavu, když v poučení o nedoručený zásilce adresátovi sděluje, že pokud si zásilku nepřevezme osobně na poště do určitý doby, pak po uplynutí tý doby ten dopis plný listovního tajemství prostě a jednoduše hodí do schránky … v praxi se to děje i v případě, že schránka adresáta visí na jednom hřebíku a dvířka má vyvrácený. Tak ať mi někdo vysvětlí, jakou má logiku nevydávat dopisy na základě notářem potvrzený standardní plný moci a průkazu totožnosti.

                  3. Uz sem psal vo poste , ze fronty sou az ven , dalsi postup je , kdyz si obeti postezuji. .
                    Ten uz je v jinych zemich normalni ..
                    Pro ochranu personalu vetsinou dvou a dvou ktery chrapou vzadu, se musi najmout uprchlici z teroristickych zemi a vyzbrojit na nebezpecne a reptajici duchodce..
                    Nebo korporace konflikt vytvori , pro takovy zamery.
                    V podstate v jinych zemich , neni a nesmi zadnej podnik , prodejna, trh se zeleninou ,nebo proste ulice , hospody v kazdym vetsim cinzaku jsou spehove , nic nesmi bejt bez dozoru tzv. security guards.
                    Co umi a vlastne neumi a na co jsou, je videt v Usa nejlip.
                    Vsecko se v dusledku prodrazi , jsou bohate odmenovani , ze si hrajou celej den s telefonem..
                    Tedy ,protoze hlidac nesmi bejt mistni obcan ,zacnou nabory takovych.
                    Policie a tajna policie uz sou na prvni pohled kaubojove s rychlopalnymi kolty proklate nizko zavesenymi a spousta dalsich zbrani taky a treba tanky ,helikoptery ,kulomety atd.,nepritele ,
                    tedy na nas.
                    Ale jsou vyjimky na ktery se nic nesmi pouzit pouze povidani aby se polepsili , nebot neco jineho kazi statistiky a media nemaji koho zboznovat.
                    To neni vsecko .Z duvodu propagandy jejich nadrazenosti , vyslychaji kazdeho , sacujou , lezou do tasek ,pozaduji doklady a potom vas jeste vyfotografuji…Jedine potom si muzete tam dat pivo. Ale nedate , podniky samozrejme krachuji a konci…
                    Jinde si vetvicka stezoval na zbytecne barevne sloupky. Vsecko co se objevuje vsude je zakazka pro obohaceni korporaci a jejich globalni moci.
                    Lavickova korporace , lavicky a velmi drahe a vsude ,musi se vykopavat az tri metry zaklady a zadnej kdo si sedne na ne, cedule ,dopravni a informacni treba dvacet na jednom sloupku a pribyvaji.
                    Buduji se obrovske zelezobetonove prekazky a pocetne „hrby“ na ulicich ..
                    Cervena svetla uvnitr povrchu ulice.
                    Semafory , zmnozene ,nestaci.
                    Vselijake knofliky na chodnicich v milionech.
                    Mnozstvi plotu vsude .. Korporace , dalsi ,s el. pilama objizdi mesta a urezavaji vetve stromu a kdyz strom samozrejme uschne , ten odstrani.. Aby byl zisk.
                    Vyrabi se auta velikosti vhodne pro deti.
                    Tramavaje maji sedadla pro male deti ,dospelej sedi jen jednou pulkou prdele..
                    Vo to je takova tramvaj vic drazsi ovsem.
                    Tem kteri zadavaji zbytecne , ale stedre kontrakty zaplati stedre volby..

        1. Brát vážně?
          To vůbec, každému dle jeho libosti, je-li zachována míra svobody, tzn., že moje práva končí tam, kde začínají práva jiného.
          V tomhle koridoru „ať se holky vydovádí“ jak chtějí – jak jsem psal, někdo ty „holky“ a jiný zas „vdolky“.
          Možná je to i tím, že jsem tak trochu „suchar“ – strojař, tj. „setiny milimetru“, a trochu přes paragrafy, zejména co se týče trestu.
          Tomu asi odpovídá i typ nadsázky v humoru, v mém případě mám podstatně blíže k tomu „cizelovanému“, tedy k Horníčkovi, Sovákovi, Luďku Nekudovi s Jiřím Císlerem…. – zapomněl jsem na někoho?
          Ani netuším, kde se dneska podobný typ humoru „provozuje“ /v ČTžumpě – a ani v jiné TVžumpě už asi ne, tam všude už vládne prvoplánovost, debilita a křupanství – pokud jsem se ještě tu a tam díval, přesněji „nahlédl“, abych bleskově použil vypínač/ a kdo jsou případně jeho protagonisty.
          Čímž nemůžu říct, že by se mi kdysi nelíbily „stojáky“ Ivy Pazderkové, než se s tímhle typem „humoru“ roztrhnul pytel, a na rozdíl od Pazderkové čím vulgárnější, tím lepší, až tak, že mnohem víc řekl o „humoristovi“ než o čem jako mluvil.
          Dneska už to jde mimo mě. Takže se třeba i pletu, nechci dělat soudy.
          Snad bych zmínil ještě dobu Ivana Mládka a jeho Čundrcountryshow a Country estrád. Explicitně humpolácký humor. Jenže právě to „humpoláctví“ bylo mimikry, za nimiž se skrýval humor nesmírně inteligentní, ten, o kterém by se – kdyby to byla poezie – kladly ve škole otázky „co tím chtěl básník říct?“.
          Ovšem opět – „holky“ a „vdolky“….
          L.

          1. Horší je, když vidíte/slyšíte humor i tam, kde žádný není. Nebo neměl by být.
            A tu a tam mě proto lidi nechápou.
            Já mám totiž problém se občas nesmát i na pohřbech nebo při zprávách Čro a ČT.
            „Hádat se s rádiem“ jsem se přestal někdy na konci minulého století.

            1. Příteli,
              o „humoru“, o kterém píšete /pokud chápu správně/, se setkáme – „u nás“, tj. v MSK, jak v Ostravě, tak na venkově, jak se říká „kaj kyjem praštiš“.
              Můj táta byl fanda radioamatér, vlastně jistou dobu i profesionál, počátkem padesátých let „minstol“ opravoval rádia ve firmě Lepka ve Frýdlantě nad Ostravicí.
              U nás mělo rádio vždycky výsadní postavení, vždycky to nejlepší, co bylo k mání, v těch „šedesátkách“ tenhle stereofonní „rolls-royce“ http://www.oldradio.cz/ts805.htm
              Všimněte si ceny v roce 1961 – více, než byla průměrná měsíční mzda.
              A to nehovořím o televizi.
              Ta v našem kraji /studio Ostrava/ měla začít vysílat na vánoce 1956. Začala o pár dní dříve. Už než začala, pořídil táta televizor – tehdy Tesla 4001A /bez rádia/ – tehdy v roce 1956 stál ten televizor 2 000,- Kčs, průměrná mzda někde kolem 1 300,-
              http://www.oldradio.cz/ts4001.htm
              Nikdy by mě nenapadlo, že já, odchovanec téhle techniky reprodukce a majitel /po otci a pak sám/ stovek „vinylů“ Gramofonového klubu a další produkce, majitel dobrých rádií a televizorů /dnes už „placek“/ budu žít /přežívat dobu/ s tím, že nejlepším produktem těchto přístrojů je jejich „nezapnuté“ ticho.
              Protože poslouchat a vidět, to je o stavu, kdy se člověku najednou nemusí „udělat dobře“ /samozřejmě mám na mysli především mluvené slovo, a zvlášť to, kterému se říká „zpravodajství a publicistika“ – ovšem, nejenom to, protože o té „muzice“ a o těch „zábavných programech platí zhruba totéž/.

              Samozřejmě se mohu plést, je to jen můj názor, který nikomu nenutím….
              L.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *