Autor textu: Starý Kocour
Nemohu býti komunistou, protože jeho morálka není morálka pomoci. Protože, káže odstranění společenského řádu a nikoli odstranění společenského zlořádu, jímž je bída. Protože, chce-li vůbec pomoci chudým, činí to podmínečně: nejprve musíme vládnout, a pak (snad) na vás dojde.
Karel Čapek
Jako každý génius psal Karel Čapek věci nadčasové. A ani změna významu slov tomu výroku neuškodila, protože místo komunismu, který jsme mnozí zažili i když se mu říkalo socialismus nebo socialismus s lidskou tváří můžeme dosadit dnešní režim, který se nazývá liberalismem.
Liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický směr nebo také filosofický pohled, který většinou prosazuje principy jako svoboda, demokracie, sekularismus, právní rovnost, podporu občanských a lidských práv. Jenže nesmí degradovat. Dnešní „liberální demokracie“ není ani liberální, ani demokratická.
Vlády – aspoň u nás v euroatlantickém „vyspělém“ světě“ se zmocnili lidé, kteří si z komunismu vzali to nejhorší.
Kapitalismus, nebo snad lépe rozvinutý imperialismus, je vládou (většinou) volených představitelů, kteří jsou ovšem podřízeni finančním tokům jdoucím z nejbohatších vrstev, oligarchů. Ti pomocí svých peněz ovlivňují volby tak, aby se na správná místa dostali lidé, kteří jsou poslušní neviditelnému „deep state„.
Pod různými záminkami jako je třeba Green Deal nebo pandemie, klimatická hnutí nebo ochrana menšin si usurpují právo ovládat ostatní lidi. Protože mají v rukou naprostou většinu sdělovacích prostředků mohou vést nekonečnou kampaň, která lidem vysvětluje, proč je správné to nebo ono. A pochopitelně na tom dobře vydělávají – jinak by to nedělali. Staví tyto menšiny, kterým přiznává větší práva než ostatním lidem proti nim. Pod různými záminkami vytváří právní řád, který už neodráží vůli většiny. Výsledek nakonec vidí každý, kdo se nenechá obalamutit argumenty, které na nás ostatní denně útočí ze všech stran.
Bohužel mnoho lidí si tuhle neuvědomuje, hlavně mladá generace, která nezažila jiný režim a nemůže ani srovnávat to, co bylo před nástupem naši „liberální demokracie“. A ani nemá tendenci si najít jiný než oficiální názor na svět než ten, který denně slyší z TV nebo rádia, případně čte na velkých webech.
Máme se lépe po materiální stránce než před třiceti nebo padesáti lety – a máme také větší potřeby. Ty „potřeby“ jsou často vyvolávány reklamou. Nová auta, zahraniční dovolená v exotických krajích, nové mobily s dalšími, nepotřebnými funkcemi, větší televizory atd. Luxus, bez kterého se ovšem dá spokojeně žít, někdy možná bohatším životem než bez něj.
Společnost spotřeby. Spotřebovávat, co nám nabídne všude přítomná reklama a vydělat si na to dost peněz. Abych měl lepší auto, dům, exotičtější dovolenou než soused nebo kolega v práci, Jsme tak poháněni novými touhami, kterým vlastně ani moc nerozumíme. Už málokdo čte knihy, chodí do divadel, putuje po své krásné zemi nebo třeba se sousedy založí pěvecký sbor. Nebo společně postaví tělocvičnu či kulturní dům. Jistěže jsou takoví, ale proti spotřební společnosti jsou v menšině a jsou považováni za podivíny.
Že jsem se nedostal k jádru věci? Už na to jdu, ale ten úvod byl nutný. Protože posledních pár let se pokoušíme o změnu dějin, bohužel zpětně. Najdou se lidé, kteří bezostyšně začnou tvrdit že se něco nestalo, že se to stalo jinak a že je třeba k těmto minulým událostem najít „novou optiku“.
V naší Kotlince se najednou začínáme omlouvat Sudetským Němcům za to, že jsme je poslali do jejich domoviny, o které tak toužili a pomohli tím rozbít první republiku. Oni o to moc nestojí – leda bychom jim vrátili majetek, který tady zanechali. Podobně se dozvídám, že v roce 1945 nás Sověti neosvobodili z německého protektorátu, ale jen nás obsadili jako předtím Němci. Ovšem podle této logiky nás obsazovali i Američané až k Plzni.
O tom se sice před několika desítkami let nemluvilo, osvobození Plzně americkou armádou bylo i v oficiálních školních učebnicích odbyto jednou větou, ale zato jsme za osvobození stále děkovali Sovětskému svazu. Tak intenzivně, že se to velké většině obyvatel docela zhnusilo. Stavěly a odhalovaly se pomníky, některé s krátkou dobou životnosti – třeba Stalinův pomník na Letné. Soudruzi v Moskvě usoudili, že Stalin byl „kultem osobnosti“ a přesto, že pro mnohé Rusy je dodnes velkým vůdcem, který ubránil SSSR před Hitlerem tak se hned přizpůsobili a monument monumentálně odstřelili.
A život šel dál, objevily se tu nové politické proudy v KSČ, které žádaly poněkud lidštější přístup strany a vlády k lidem a vzniklo Pražské jaro. Najednou se mohlo říkat i to, co bylo před několika dny zakázáno a za co chodili lidé do vězení, pokud se jejich názory projevily veřejně.
Netrvalo to dlouho, soudruzi , kterým šlo o místa (a možná i o krk, pokud by se Pražské jaro rozmohlo) poslali do Moskvy zvací dopis a Československo bylo vojensky obsazeno armádami Varšavské smlouvy při příležitosti zakončení společného vojenského cvičení „Štít 68“. Okolní státy se do toho moc nehrnuly, třeba Rumuni a Jugoslávci to odmítli rovnou a tak hlavní vojenské síly se sem dopravily ze Sovětského svazu, z Ukrajiny. Ostatně i tehdejší generální tajemník Leonid Brežněv byl národností Ukrajinec. V době, kdy vznikl rusko-ukrajinský konflikt na to mnozí obyvatelé naší země nezapomněli. Sovětská okupace trvala až do roku 1989, kdy se sovětská vojska stáhla. Dne 26. února 1990 ministři zahraničí Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze podepsali v Moskvě mezivládní dohodu o odchodu sovětských vojsk z území ČSSR. Poslední transport se sovětskými vojáky byl vypraven 19. června 1991 z Milovic.
Tato okupace napáchala materiální a lidské škody daleko menší než okupace německá, ale zato způsobila velký odpor lidí k SSSR a Rusku. SSSR a Rusko mnozí nedokáží dodnes rozlišit..
A dneska? Zdá se, že podle historiků tu nebyl ani jeden Ukrajinec. Nynější Ukrajina je prý s jistými výhradami demokratickým státem. Její srovnávání se sovětskou Ukrajinou prý není na místě. Takovými články začínaly pokusy zcela přepsat historii. A gradují. Jenže: Můžeme změnit výklad minulosti jako v Orwellově románu 1984, přepsat všechnu dosažitelné prameny, zfalšovat je, ale nemůžeme historii doopravdy změnit.
Sleduji vývoj na Ukrajině už od událostí na Majdanu. Tam byla vlastně založena dnešní situace mezi Ukrajinou a Ruskem. A tam začaly naše nenávisti k Rusku. Tedy nejen naše. Tu se celý Západ začal mylně domnívat, že je vhodná příležitost Rusko rozbít a zmocnit se jeho území a bohatství.
Pomalu jsem začal chápat, o co tady jde. K USA se mnozí přidali, protože měli strach se nepřidat – USA vypadá dodnes nesmírně silně, jeho vliv na „deep state“ ve všech západních zemích je veliký a nikdo z tamních věrchušek (včetně té naší) nechce riskovat, že by Západ rozpoutal v jejich zemi nějakou „barevnou revoluci„, jak už to provedl mnohokrát. Vždy pod hesly o ochraně obyvatelstva před diktátorským režimem nebo ochraně menšin.
Takže začaly pokusy Rusko „vytěsnit“ ze světa. Diplomatické hrátky, hospodářské sankce, „výmaz“ ruské kultury ze západního světa a to jak současné interpretační tak i historické. Cokoliv ruského najednou začalo vadit. Hudba, literatura, výtvarná díla. V tom okamžiku se ve mě začalo cosi měnit. Do té doby jsme měl k Rusku rezervovaný vztah. Ano jeho kultura je veliká, mnohonárodní, jednotliví Rusové i Ukrajinci jsou většinou fajn lidi, kulturní a vzdělaní ve svém oboru. Zákazy hraní ruské hudby, interpretace, výstav. Též sportu, kde by ruští sportovci nesměli vystupovat pod svou národní identitou, jen jako lidi „bez státní příslušnosti“.
Začalo to na Ukrajině bouráním pomníků, které zpodobňovaly ruské umělce, politiky a podobně a pokračovalo na Západě ve stejném stylu. Byl zbourán i pomník Bulgakova, Rusa, žijícího na území Ukrajiny, Gogola, Rusa, který celý život na Ukrajině prožil a psal vlastně o ukrajinských reáliích a podobně. U nás v Praze (ta je vždy vpředu v přejímání čehokoliv z ciziny) to naštěstí víceméně skončilo odstraněním sochy osvoboditele Prahy maršála Koněva a přejmenováním několika ulic. Pokračovalo to až ke směšnostem typy, že se nesmělo říkat „ruské vejce“ a zakazovala se písmena V a Z při zdobení chlebíčků a dortů.
Tady v Ostravě to naštěstí neberou tak vážně, takže památník osvobození v Komenského sadech stále stojí a ve Vítkovicích je jedna z hlavních ulic stále zvána „Ruskou“, stále s velkým úspěchem hrajeme Gogolova Revizora a nikdo z ruských nebo ukrajinských umělců v našem „Ústavu“ nebyl propuštěn. Omluvil jsem se písemně všem Rusům a Ukrajincům, které znám za naše „presstituty“, kteří začali bojovat proti čemukoliv ruskému.
A začal srovnávat, jaká kultura přichází ze Západu a jaká z východu, z Ruska.
Proti vlasteneckým písním jsem postavil v Americe doporučovanou změnu pohlaví už u dětí od sedmi let věku, kdy je jejich sexuální orientace ještě nerozvinutá a hlavně nemohou dohlédnout pozdějším následkům změny pohlaví, proti polytechnickým a uměleckým kroužkům dětí v Rusku transgender vystoupení zmalovaných transsexuálů v amerických školách.
Proti normálním (podle mě) vojákům veřejné vystupování amerických vojáků, kteří se na válečné lodi snímají telefonem při svých převlecích za ženy.
Vzpomněl jsem na střílení v amerických školách, kostelích a supermarketech, kde vyšinutí jedinci postřílí bez nějakého důvodu své bližní, ačkoliv je neznají. Vše s podporou nebo tichým souhlasem americké věrchušky.
Nepokoje BLM, kteří nutí lidi líbat boty černochům, protože jsou černoši.
Bojůvky různých imigrantů, přistěhovalců v Německu, Francii i v severských zemích, kteří se snaží vnutit ostatní populaci své principy. Ačkoliv jsou tam už v druhé nebo třetí generaci. Ano, je to proto, že jsou „bílou“ většinou opovrhováni, protože jsou nevzdělaní. Ovšem nevzdělaní vlastní vinou, protože vzdělání odmítají a žijí z podpory státu jako nezaměstnaní a nezaměstnatelní. A mohl bych zajisté pokračovat ještě dlouho.
To vše jsou důvody, proč nejsem rusofobem. Nějak nemohu, přes okupaci v roce 1968 najít dost argumentů. Na rozdíl od dnešních mladých (i středních, od kterých bych očekával větší rozhled) jsem všechno prožil osobně. Ne opravdu u nás nebyla svoboda projevu, bylo málo nepříliš kvalitního zboží, na Západ bylo velmi obtížné se dostat. Byli jsme pozadu v technologii. Ale za to všechno Rusové moc nemohli, za to jsme si mohli sami. Naše věrchuška, která se Sovětským svazem a komunismem zaštiťovala.
Z Ruska už strach nemám, poté, co jsem s mnoha Rusy mluvil osobně, z očí do očí. Tady u nás i v Rusku. V dělnických čtvrtích, v táborech bezdomovců na břehu Něvského zálivu, s pouličními umělci na Něvském prospektu. Nikdo z nich nevzpomněl, že by se mělo Rusko rozšířit na Západ, o roce 1968 nevěděli nebo neradi mluvili s tím, že je tehdy naložili do letadla nebo vlaku a přivezli kamsi na západ, kde prý probíhá kontrarevoluce. Nechápali, jak je možné, že jsme se rozešli se Slováky a netekla přitom krev – a záviděli nám to.
Mám rád klasickou ruskou hudbu, literaturu i malířství, tedy ne to revoluční a vlastenecké, ale to starší, řekl bych „carské“. Je to kultura nejméně tak stará, jako ta naše středoevropská, česká, německá, francouzská, polská.
Kdyby na to přišlo, mohl bych žít ve Wroclawi, Drážďanech nebo Vídni – nebo taky v Petrohradě. Tam, kde se domluvím s lidmi. Všude jsou to lidé vlastně docela vstřícní, množství nepřátelských je všude podobné. Jsou to většinou zakomplexovaní jedinci. Stejně jako potkáte hlupáky v Praze, Ostravě, Moskvě nebo Berlíně. I v Itálii je jich v průměru stejné množství. Říká se, že „s kloboukem ruce projdeš celý svět!“. Myslím, že je to pravda.
Vyloženě nepřátelští lidé jsou jenom ti, kteří mají strach. Třeba některé odloučené domorodé kmeny v Jižní Americe. Ty návštěvníky preventivně zabíjejí, aby jim nevzali i ti málo, co mají. A oni mají i svou pravdu Protože ti, kteří si „bílé muže“ pustili do svých teritorií, přišli nejméně o svůj tradiční způsob života ne-li o víc. Najděte si nějaké podcasty s Mnislavem Zeleným, Atapamou, etnologem který s nimi žil a kterého přijali za vlastního. najdete tam spoustu lidské moudrosti, nezasažené žádnou ideologií.
Takže rusofoba ze mě udělat nelze. Taktéž nebudu nenávidět Američany. Němce nebo Rakušáky. Ani Cikány, kteří nemají rádi, když se o nich mluví jako o Romech.A spousty dalších možných objektů, které se nám nyní předkládají k nenávidění. Vzpomeňte na Orwellovy dvě minuty nenávisti. A vyhněte se jim. Bude vám lépe. Mnohem lépe.
P.S.: Na blogu Litterate je hezký fejeton od Daniela Sterzika – Vidláka. Pěkné čtení po svátečním obědě. Diskuze už jenom všechno rozpatlává – jako obvykle
…. si také vzpomínám, co říkal i táta, za vším najdeš žida a jeho peníze
…samozřejmě se vracím k oslavám před rokem 1989, kdy jsem nic takového nečinil, ale v dnešní době fašistů lepím na okenní sklo holubičku míru a vlajky Československa a Sovětského svazu 1. a 9. května na oslavu přátelství
…vynálezem internetu se porušily mezigenerační vztahy, mladí nevnímají minulost svých blízkých a nedokáží nahlížet do budoucnosti.
Kontinuita času je narušena.
Proti vlasteneckým písním jsem postavil v Americe doporučovanou změnu pohlaví už u dětí od sedmi let věku, kdy je jejich sexuální orientace ještě nerozvinutá a hlavně nemohou dohlédnout pozdějším následkům změny pohlaví, proti polytechnickým a uměleckým kroužkům dětí v Rusku transgender vystoupení zmalovaných transsexuálů v amerických školách.
———–
Tady jsem přestal číst. Autor už je jak ČT.
Porovnává se to samé, ne nejlepší s nejhorším.
I v USA mají vlastenecké písničky a polytechnické a umělecké kroužky.
Taky můžeme hlásat, že v Rusku mají hezké holky a v USA velká smetiště.
Nebo naopak, že v USA mají Calvina Kleina a v Rusku vězni znásilňují ty nejslabší spoluvězně.
Je to ubohé jak ČT.
‚Pod nadvladou Ruska‘ sa ale u NAS vymyslali, ucili a spievali NASE vlastnenecke piesne. Nie ruske.
‚Pod nadvladou USA‘ sa u NAS ukazuju pokrokove americke deti, co si v 7 rokoch menia pohlavie, aby ich mohli NASE deti nasledovat … pod americkou kuratelou sa v skole neucia ani americke, ani nase vlastenecke piesne …
Od kohokoli jiného bych tu připomínku bral.
Jeho pohled se mi, narozdíl od Vás líbí.
Myslím pohled Starého kocoura,.
Asi to bude mojí slabostí pro kočky.
Transgender vlna…
Je to jako u jiných svodů. Jen někteří podlehnou. Podle svých vloh, případně v kombinaci s kulturně sociálním mikroprostředím, také podmíněných vlohami jeho nositelů.
Nekorektně řečeno, je to problém „slabých kusů“, jejich tím podmíněného „svobodného“ rozhodování na základě jejich tím formovaných obecných preferencí. Koincidence s mírou zapojení v sociálních sítích je zřejmá.
Aha, okupace – aniž by se se skutečnou okupací, s faktickým významem toho slova, s kterým se šermuje stejně jako s „demokracií“ ( už jsem na to slovo doslova alergický ) , kdokoliv setkal, aniž by byla naplněna skutkově i „funkčně“.
Naprosto nechutně se dává rovnítko mezi skutečnou okupaci v letech 1939-45, a období v letech 1948-89, či část 1968-89, rovnítko mezi obdobím, které si za cca 6 let vyžádalo cca 360 tisíc obětí, spoustu utrpení, a poválečnou dobou tím masakrem poznamenanou. Je přece úplně fuč, že tím deformujeme vlastní minulost, dehonestujeme své vlastní oběti, nasazujeme sami sobě oslí hlavu pro potěchu těch, co mají
to svinstvo na svědomí, je jedno, že s tím prisly ty samé síly, které dnes gumují výsledky II.WW, které dnes vládnou nejen tady.
A běda tomu, kdo ten výraz nepoužije, protože je přece jasné, že stanné právo bylo v těch letech normál, popravy na udání zhusta také, „odbojáře“ naháněli hromadně okupační ruské policejní síly, v ulicích byly den co den k vidění ozbrojené pěší, motorizované hlídky, okupační orgány existovaly vedle českých, v civilních budovách, protektor byl nezpochybnitelným vládcem, a vylepovány, rozhlasem a tv vysílány seznamy popravených, hledaných, protektorovi skládal veřejně účet prezident, Gen.tajemník, vláda, národní shromáždění, radia a tv byla zablombována, mučení bylo standartní procedurou, okupační vojska se volně pohybovala po městech, obcích, ozbrojené- střežila důležité budovy, zástupci okupační správy byly nejen ve vedení každé firmy, dohlíželi naprosto na vše, dvojjazyčné nápisy byly běžné, stejně jako zveřejňované vyhlášky, podvratné živly byly okamžitě vyslýchány, souzeni, internováni, přičemž během nedlouhé doby byly rodiny odvezeny neznámo kam do jistých táborů samozřejmě vojenskou jednotkou okupanta za spolupráce českého policejního zboru.
Na udání byli popravováni i studenti, popřípadě internováni k koncentračních táborech, ať už po či bez soudního procesu, odborové ozbrojené skupiny se skrývala v letech, a pravidelné jednotky okupanta spolu s jeho i místní policií, i tajnou, proti nim otevře zasahovaly, tvrdě postihovaly rodiny, ozbrojené komanda okupanta běžně rabovala domovy mnoha povstalců, zadržení a raněné mnohdy v těch domech ještě vyslýchaly a mučily před zraky civilistů.
Ještě v posledních chvílích před odchodem prováděly okupační síly hromadné popravy českých vlastenců, které ve velkém udávali mnozí čeští spoluobčané. A mnozí čeští občané si nechávali změnit jméno i národnost, páč okupant měl v úmyslu velkou část obyvatel buď odstranit, nebo přesídlit, a malou množinu vhodných „asimilovat“ .
Stejné jako s komunismem – ten tady sice nikdy nebyl, ovšem to nebrání v hanlivém tónu to slovo používat ve smyslu diskreditace čehokoliv minulého. Je možné diskutovat, zda to byla třeba v počátku lidová demokracie, po té socialismus , či jiná forma pokusu o sociálně spravedlivější společnost.
Je zajímavé, jakou míru ohleduplnosti a nadhledu je plebsem projevováno společensko-ekonomickému systému, jenž má na svědomí nespočet odporností, hromady mrtvol, hory neštěstí, lží, svinstev, ukrutností, jak velkorysý a vlastně spokojený v něm plebs je, ač mění masky jako divadelní profík – téměř 300 let je znát, nemluvě o „předchůdcích“ a délce jejich panování, k nimž je stejný plebs stejně velkorysý.
Ten „odporný“ měl na svůj „vývoj“ celkově cca 70 let, tady 40. Přesto dostává „naloženo“ jako největší vyvrhel, vrah nemluvňat, je jím opovrhováno, a nestojí ani za správné pojmenování…
Jak velká, až svatá je ta nenávist – ať už zjevná, nebo skrytá …
Od ideologických oponentů to nepřekvapí, od těch, co se prezentují jako jedinci nad věcí s hromadou zkušeností to překvapení je, ale zase, jak se to vezme, že.
Křivka vývoje lidské společnosti zdaleka nemá podobu přirozené spirály, a lidská mentalita, její běsy, podoby, projevy se od chvíle, kdy jsme se stali druhem Homo Sapiens Sapiens vůbec nezměnila – displej PC na tom nic nemění.
Proč vlastně otravuji – to má na svědomí rozčarování, rozčarování už ani ne z politických všiváků, grázlů, deprivantů, ale více z části, jenž se údajně snaží, angažuje v údajné změně, v údajné nápravě věcí vezdejších, nebo projevuje jistý nesouhlas s kroky stávající vládní garnitury. Jak už to bývá, názory na příčiny, na minulost, na současnost, na způsob, a vlastně na téměř na vše, se liší, mnohdy diametrálně, stejně jako na akutnost, hloubku , rozměr a šíři neplech současných, i budoucích.
Světlo na konci tunelu si každý představuje jinak, a domnívám se, že nabízená a propagovaná lucerna není dobré řešení, a je mi srdečně jedno, že jsem v šuplíku „nepoužitelný“ a nevědomý, neznalý ( nestudujíce odkazy na velkého guru ) .
Už jen roztřístěnost tady vcelku v důležitých oblastech, otázkách, v hodnoceních, způsobech, atd.signalizuje vícero věcí – neochotu, nechuť , možná neschopnost přiznat si míru indoktrinace plebsu, a mnohdy dochází k názorové shodě s „duchem, směrem a tónem“ Pětihnusu.
Nikam to nevede, nic to neřeší, nikoho nezajímá ( proč by také mělo ), karavana táhne dál. Proč ještě planě polemizovat o zřejmých věcech s ideově „údajně vlastními“ …
Pokud do rovnice dosadím míru rozdílnosti i ve fundamentálních věcech, tak je jakákoliv změna v Bohemii nemožná, neuskutečnitelná za těchto podmínek samotným českým živlem ( pokud se o to komplexně nepostará někdo, něco v zahraničí ), popřípadě to dopadne hromadnou adorací falešného spasitele, a radostným zabřednutím do ještě větších sraček.
Dnes „mazaný“ plebs tvrdí : přežili jsme Habsburky, nácky, komouše – přežijeme i tohle…
Vážně věříte, že opět „přežijeme“ ( po Česku ) EU, NATO, Fijalovic Libtardy, Ukro lapálie, atd. – hodně štěstí s tém pertinaxem…
Především nepřežijeme sami sebe …
Původně jsem z tohoto textu chtěl udělat článek, ale ztratil jsem se v něm. Používat slovo okupace a dávat tím rovnítko mezi sovětskou a německou okupací je lumpárna, která se teď nosí v libodemo kruzích. To jsem celkem pochopil. Ale Váš příspěvek šel dál: říká, jak můžeme jít proti 5K, když nevíme co chceme (resp. každý z nás to ví, ale buďto to nepoví, nebo má dost jiný názor na věc). No proč ne, to beru, že existují rozdíly. Jenže my je nepojmenujeme (co) a my je ani nekvantifikujeme (kolik). To je to, co mně na Litterate vadí od počátku, že nemá měřítko hodnot (teda pokud jím nejsou názory Vidláka, jenž se celkem dosti mění). Tomuhle webu schází hlasovací tlačítko a seznam pro a proti k vyhlášeným otázkám. Tak by se měl vyprofilovat program (seznam věcí), které zastává většina. Názor na Okupaci 1 a Okupaci 2 by měl mít v něm své místo. Ale jinak Váš komentář má sílu, ještě na něm popracuji a dám do svého blogu.
Děkuji za upřímnost.
Zajisté. Ovšem na druhou stranu, přeživší a jejich potomstvo již mohli budovat nacionální socialismus s lidskou tváří. …
Dobrý den, dobu před rokem 89 jsem moc nezažil, takže nemůžu hodnotit , zato během 20 let ve svém zaměstnání potkávám lidi z opravdu celého světa a taky Rusy z doby před Ukrajiny napadení. A řeknu vám, źe někteří z nich byli teda extrahovada narozdíl od lidí ze Západu. To ale neznamená, že bych byl rusofob. Spíš naopak – na truc té západní propagandě a pokřiveným, falešným evropským hodnotám.
Hledáte-li extra hovada, netřeba navštěvovat krajiny za ruběžom. Stačí se projít po Tuzemi.
Jojojo, to jsem zjistil taky. A že jich je.
Ono to vlastně ani není k divení. Gaussovka mluví…
A pořád se ptám, jestli lidi byli takoví neandrtálci i před rokem 89 nebo to z nich udělala až tato doba?
Píšu jen o vlastní a osobní zkušenosti: byli. Tato doba jim umožnila tu hovadnost veřejně a beztrestně projevit, a někteří jsou na to takovým zvláštně perverzním způsobem hrdi. – Jistě znáte Havlíčkovu větu:
Věta: Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění.
Důkaz: Stokrát plivni do moře, ono se nezpění.
Karel Havlíček Borovský dokázal, že někteří lidi jsou hovada – již před téměř dvěma sty lety.
Jo to bude ono. Jako kdyby ta „hovadnost“ byla v módě.
A to už mně říkala moje angličtinářka, že Češi nejsou zralí pro demokracii, svým chováním zamrzli ve svých osmnácti letech. Moc moudrá paní, ale teď o ní vím , že JE rusofobka a Putin je pro ni „pure evil“.
Krivaci jsou dneska premnozeni. Prectete si Koukolika. 🙂
Jejda, já mám v plánu toho tolik ještě přečíst !
🙂
Všecko je relativní.
—
Kdybych se měl zařadit do nějaké škatulky (ono by jich asi bylo víc – mají neprázdný průnik), bylo by na ní napsáno – TRAMP.
Jako trampové jsme s manželkou poté, co padla Železná opona, prošli Pyreneje a nějaké další kopce, až jsme skončili u moře na Costa Brava. Můžu vám říct, že takový bordel, jako tenkrát ve Španělsku na Costa Brava, jsem do té doby nikde neviděl, snad s výjimkou skládky u spalovny odpadků (v ČR).
Pochopil jsem, že (tenkrát; dnes už je to jinak) ve srovnání se Španělem je každý Čech dokonalý zálesák a tramp. – Tolik k té hovadnosti.
Abych byl spravedlivý, musím dodat, že jedna z bezpočtu mých přítelkyň prošla v době, kdy to ještě šlo, Zakarpatskou Rus. Hory a tak. Blízkost vesnice byla k poznání snadno: cesta se klikatila mezi horami odpadků. Doloženo fotodokumentací.
To si prostě nevyberete.
Já byl traḿp, a to rovnou osadovej, ve svých 17-18, pak jsem zodpovědně sám sobě přiznal, že to byl omyl. Že to neumím. Že nejsem tak spontánně dobrej člověk, což by tam na mě brzy poznali. Na to, jak moc je kdo dobrej či špatnej, se obtížně hledají parametry, ale podle toho, jak jsem tehdy poznal ty vousatý trampy a bezvousý trampice, slovem tramp se skutečně dá nazvat jednotka „dobrosti“.
Kdy až ukrutně velká většina lidí by se naměřila v decitrampech, nemálo v centitrampech. Jak tam výše máte Borovského, že někteří, tak to je nevhodný eufemismus. A (eufemisticky řečeno) „obávám se“, že v tomto ohledu nejsem jen škarohlíd…
Ked som prisla do Brna, bola som fascinovana tym, kolko trampov som stretla … este viac ma fascinovalo, ze ac mnou, ako mestskou cukrovou panenkou, ktora ked sa nevyspi v posteli nefunguje pohrdali, ale nielenze mi nevedeli odpovedat ktora pre mna nova kytka ako sa vola, na co je dobra, ale ich dokonca rozculovalo, ze som kladla take debilne otazky. Bo sak si v lese, tak si to uzivaj, a nestaraj sa, co tu rastie …
Dost se to projevuje například v silničním provozu.
Pořád přemýšlím, proč nejsem rusofobem….
Co když v podstatě proto, že být rusofobem mě nebaví?
Že rusofobní rituály mi na synapsích nevytvářejí látky působící na centrum slasti.
Já se klidně prohlásím za rusofila. Líbí se mně ruské malířství, ruská klasická hudba a balet. Obdivuji ruskou vědu, zejména její přínos k matematice; Rusové a Rusky, které jsem tu čest poznat, jsou velmi vzdělaní, skromní a pracovití lidé – nároční k sobě, laskaví k ostatním. – Psát článek o tom, proč jsem rusofilem, se mi nechce.
Jistěže v rovině příslušné sociální vrstvy lze najít lecos spojujícího. To platí globálně.
Pár slov o přehlídce a úhlu pohledu.
Nejsem si dost jist, že Starý kocour cituje K. Čapka dost přesně. Pokud, rád bych si nechal vysvětlit, jak je možné odstranit zlořády světa, pokud neodejdou od moci jejich nositelé.
Rád bych si také nechal vysvětlit, jaký že tady byl komunismus, když ten měl představovat vrcholnou fázi uspořádání společnosti s materiálním dostatkem a společenskou morálkou, která umožňuje rozdělování podle potřeb, zmizí potřeba peněz, donucovacích prostředků státu a tak …
Tedy ona tisíciletá říše blaženosti po armagedonu, kdy všichni byli zváženi a mnozí shledáni lehkými … . Nebo jak si to představují křesťané. JiH
Nelze odstranit. Jsou produkcí ACGT.
Nechci prudit, ale jeví se mi tak, že jak pokračuje generační výměna, jak přibývá sedatizované idiotizované mladé populace, stále méně chápající principy fungování světa, ale i vynakládat úsilí pro pochopení, pro změnu především pozitivní, budou se muset více změnit existenční poměry. Daleko více než před příkladmo deseti lety. V parametrech kvality, intenzity, rychlosti. Výrazně ztěžujících adaptaci do té míry, že povedou ke vzpouře. To je ale maličkost proti nalezení a úspěchu pozitivního programu.
Ptám se, jaký význam má snaha spasit tyto, kteří o to nestojí.
Pro kterou a jak početnou část populace má význam vynakládat úsilí na všeobecnou změnu.
A co děti, namítnete.
Správně. U nich více než jindy se uplatní, že chytří si poradí, u hloupých to bude jedno.
Jestli nejlepší strategií „dezolátů“ by pro ten případ bylo, snažit se o co nejvyšší zdatnost svých dětí, po všech stránkách, aby v co největším počtu úspěšně pro se li hrdlem krizové láhve. Aby jim patřil svět, který oni budou vytvářet a ovládat.
Proč je poslední věta článku tučně? Ď.
Třeba pro naznačení, že může být hůř tak až nebude co ztratit
Tak jsem to nemyslel, když jsem ji psal.
Ale no jó, no…
Kontinuita civilizační předávaná z generace na generaci. Internet místo vyprávění starců, „dědo, vyprávěj jaké to bylo když jsi byl malý…“
Místo toho prázdné informace, k ničemu, tedy neinformace, jako termodynamickým démonem z tepelného šumu vytvářené pro „diplojovaného“ vesmírného piráta Tlamsu (Lem: Kyberiáda).
…nemohlo by to být tím, že autor, když větu psal, kliknul po dopsání na ikonku ovládacího panelu, označené symbolem B (bold)?
Já to vidím jako velmi pravděpodobné.
Mohlo. Tak jako v lecčem jiném co vzniklo omylem, a čemu je smyšleně přikládán význam. Kámen mudrců, obsah železa ve špenátu. ..
…hovno z Šalamouna, na to bychom zapomněli!
Asi se Homérovi S. líbila. V originále to není.
Kontinuita času je nezpochybnitelná veličina, třeba rusky zakon vremeni, takže je to tvrzení a priori totální blbost. Autor se podle mne pokusil neuměle do modernštiny přeložit klasické „Doba vymknutá z kloubů šílí“ a neodolal pokušení svou „inovaci“ a „invenci“ zdůraznit. Být to napsáno na začátku, tak budu váhat, zda ten článek vůbec číst.
Závěrečná věta (tučná) není pravdivá. Kontinuitu času zatím, na Zemi a blízkém okolí, nikdo nenarušil a mám za to, že k tomu lidstvo (zatím) nemá prostředky. To za předpokladu, že čas plyne spojitě.
Narušena je spousta jiných věcí, ale dotýkat se fyzikální podstaty času, abychom narušili jeho kontinuitu, na to zatím (naštěstí) nemáme.
Kdyby to byl můj text, asi bych některá tvrzení přeformuloval.
Pěkné, souhlasím s tím, ale je to řečeno až příliš složitě. Já nejsem rusofobem jednoduše proto, že to je ideologie založená na NENÁVISTI. A jako věřící člověk vím, že vše, co není založeno na LÁSCE, jako by nebylo, nemá to žádný smysl. Vše podstatné na Ukrajině začalo Majdanem a jeho podstatou byla nenávist vůči Rusku. Pouhá nenávist, nic víc. A z té nemohlo počnout nic jiného než jen zmar a další nenávist. Lidé na Ukrajině se začali nenávidět vzájemně a z toho vzešlo další zlo, které ničí i nás. Vše už bylo řečeno v Bibli a to, co se děje na Ukrajině, není bohužel nic nového pod sluncem.
Pěkně a jednoduše řečeno. Ano, tak to je. S tím, že já k té úvaze Pánaboha nepotřebuji.
Ale v Bibli to opravdu je. Je to velni moudrá kniha!
Ve zkratce to v jednom projevu řekl V.V.Putin, Podle něj je ten rozdíl v tom, že nacionalismus je nenávist ke všem národům kromě vlastního a patriotismus je láska k vlastnímu národu.
Líbí se mi, že Rusové hledají pravý význam slov.
Dlouho používali slovo „fašismus“. Už si uvědomili, že to, co probíhá třeba na Ukrajině je nacismus.
Re: Sk
Slovo fašista fungovalo v rusky mluvících societách zhruba podobně, jako v češtině belzebub.
No, trošku jsem to přehnal, ale obyč lidi zahrnovali pod tento pojem cokoli nepřátelského, napadající jejich sociální bublinu (to je fčilek moderní, to musím ještě někam vecpat).
Je to samozřejmě přetrvávající konotace z dob VVV (Velké vlastenecké války), kdy za všechno špatné mohli němečtí fašisti, (ať již oprávněně, či nikoli,) aniž by kdokoli hloubal, zda se takto označený jedinec či skupina beze zbytku do šuplíčku s nápisem „fašista“ vejde, či nikoli.
Targus: Asi dvě příčiny. Komunisti mluvili o fašismu místo o nacismu, protože i označení nacionální socialismus obsahuje slovo socialismus a to by mohlo vyvolávat různé otázky v době budování internacionálního socialidmu. Druhý důvod byl, že že sovětského pohledu s německými nacisty do SSSR vtrhli i fašisté z Itálie, Maďarska, Chorvatska, , Španělska, Rumunska atd. Potom už se Sovětům nechtělo rozlišovat, který nepřítel je který. Všechno to byl nepřítel.
Pánová, oba máte pravdu.
Obyčejní Rusové pořád označují něco Rusku nepřátelského jako fašismus, stejně jak pro nepřítele mají slovo „vrag“.
Ale novináři, blogeři a podobní už začínají nacismus používat pro označeni – nacismu.
Národní socialismus. Nadřazená rasa.
Zajímavý pohled z hlediska slovního vyjádření mají pro země „ne zcela nepřátelské“ –
„nedrúžestvennyje strany“.
Ti, kteří s námi nekamarádí.
Pane Starý Kocoure, napsal jste to pěkně, nejsme v rozporu, ale já jsem starý pes, který se novým kouskům nenaučí.
Já mám takovou vlastnost, že když zažiji šok, tak si pamatuji, jaké bylo počasí v době šoku.
Pamatuji si, jaké bylo počasí 21. srpna 1968, a počasí, když mi zemřel otec.
21. srpna 1968, přestože jsme byli v šoku, museli jsme nakrmit zvířata, která za to nemohla.
Ve škole jsme se odmítli učit ruštinu, neuvědomili jsme se, že nás mohli vyhodit.
Měli jsme ale štěstí na učitelku ruštiny, která vyučovala i francouzštinu, nám vysvětlila historii Ruska.
Rusko navázalo dobré vztahy s Francii, pamatuji si pouze sasisky, a ruská klasická hudba je „francouzská“ s balalajkou, s nadhledem řečeno.
Proto chtěl Putin navázat dobré vztahy s Evropou.
Jak to dopadlo víme, Evropa nakopla Rusko do …..kotníka.
Evropa si ale neuvědomila, že kdo lže, ten i krade.
Kdo krade, ten i může vraždit.
Minskými dohodami se Evropa „ odkopala“, a zakopala do úpadku.
Kdo vy věřil podvodníkům?
Mladým bych nic nevyčítal, chtějí konat dobro.
Viz, Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy .
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nacistick%C3%A9_N%C4%9Bmecko
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolektivizace
Přemluv bábu 2020
Čeští elfové
Cesta do pekla je dlazdena dobrymi umysly.
To ti mladi nedokazou pochopit?
Ne. Budou si muset sáhnout na ta rozpálená kamna.
Zatímco stará generace prožívala během života duševní kotrmelce (píšete), nynější mladá jsou vypatlanci (píšou mnozí). Tak se s tím moudře smiřte všichni, vżdyť jakým právem a čeho vlastně by po lidech kdo mohl požadovat, by se rodili pedagogy
M napsal:
9 května, 2023 (19:48)
Nevím, jestli nynější mladí jsou vypatlanci, ale dříve platilo, že když starší mluvili, mladí šoupali nohama.
Pan Špaček vás poučí v Etiketě.
V civilizovaných zemích neexistuje ovlivňování voleb.
Jakým právem chtějí mladí peníze starých?
Mladí ležáci, staří žebráci.
šoupali nohama v šedesátkách… V padesátkách… Při stavění přehrad a dálnic..
Jakým právem? chtějí prej peníze ti vladaři. Silnějšího. Nic jiného nemají po ruce.
Staré barabizny, polozbořeniny stály mladým vždycky v cestě, to mi nějaká generace předala, nevím uż která, nepočítám to již.
Staří ztratili právo silnějšího, žádné jiné nikdy neměli po ruce
M napsal:
9 května, 2023 (20:36)
Bořit je snadnější, než stavět.
To jsme viděli v Sudetech.
Staří ztratili právo silnějšího?
Nový trend ukrajinizace?
Balšoj pistalet?
Metafora Pirátů.
Třeba například teď jste silnější než já a co já s tím? Je to nový trend rusoisace? Jsem teď stejně silný? Mladí (vlastně po novému vypatlanci) budou ctít vlídného člověka vżdycky.
Piráti si kdysi násilím přivlastňovali cizí majetky.
Dnes by to mohli dělat mírovou cestou – přes exekuce (např. kvůli statisícovým nedoplatkům za teplo či plyn) nebo přes soudně nařízené držhubné.
V tom je síla pokroku, že se věci humanizují(samozřejmě, existují výjimky – příští války prý mají mezi sebou vést pouze roboti…..vlastně….jejda !…ale to ne….když nad tím zapřemýšlím, tak by to také znamenalo humanizaci, lidi by si pěkně seděli za humny a čekali, kteří roboti vyhrají – podle toho by se pak zařídili, každý po svém, i výrobci dalších robotů).
Na ja, jestli jsem rusofob.
No tak rozhodně mi putinovský oligarchický kapitalismus s mírnými prvky demokracie sympatický není.
Ba spíše je mi odporný. Z ruské hudby jen tu klasickou, kdysi jsem párkrát poslouchal rockovou kapelu Akvarium, ale to je 1 : 1 000 000 ve prospěch angloamerického (ale třeba i německého progresiv rocku – viz Amon Dull, AD II) blues, rocku, soulu….
Že bych měl v každém Rusovi nebo v každé Rusce vidět kacíře, třídního nepřítele, příslušníka nějakého méněcenného etnika (kdo s tím přišel vlastně první, že nějaké etnikum je méněcenné – Asyřané ??….drží se to ale dlouho, jak svrab), fašistu……tak to přece nejde ani matematicky , ani fyzicky, to jde „jen“ (uvozovky právě že ad ti nesčetní a ubozí kacíři, otroci, třídní nepřátelé, Native Americans atd.) coby ideologické kliše.
Když se připomíná rok 1968,proč se nepřipomenou podobné voj.okupace USA,Střední Amerika+ Kuba málem,Jižní Amerika.Také to můžeme říci o Japonsku.
To se dá říct o každé zemi, která byla ve své době velmocí. Velmoci se tak chovají. Nemají přátele, jen zájmy.
Minimalně jedna velmoc měla po nějaký čas za svého absolutistického vládce člověka, který prosazoval mír. Šlo o faraona Achnatona. Zavedl jako první monotheismus, Bohem bylo vlastně Slunce (srovnej se sluneční konstantou, na Zemi dopadá právě že takový sluneční tok, který umožňuje život na Zemi).
Prelátům se to nelíbilo, přišli by o živobytí. Sídelní město zničili, monotheistický kult také.
Obecně pak platí, že kdyby konečně došlo k nastolení Božího Království na Zemi, ukázali by se preláti naprosto zbytečnými.
Proč nejsem rusofobem já:
Podstatnou část svého života jsme rusofobem byla. Jako dítě školou povinné jsem zažila trauma roku 1968. Do té doby mi všelijaká všudypřítomná vnucovaná hesla typu „Se Sovětským svazem na věčné časy“ či „V zemi, kde zítra znamená již včera“ jenom lezla krkem, pokud jsem je vůbec vnímala. Ale po příjezdů ruských tanků jsem všechno ruské začala vyloženě nenávidět. Každý hokej s Rusákam jsem prožívala jako válku na život a na smrt. Tehdejší komunistická proruské propaganda na mně působila jako červený hadr na býka. Cokoliv se ve světě dělo, ve všem jsem věřila Hlasu Ameriky a ne naší proruské televizi. Všechny zástupné války, co jich bylo různě po rozvojovém světě, jsem vnímala jako ruskou expanzi komunismu a americkou zábranu této expanzi. Dnes už vím, že takto černobílé to ani tehdy nebylo. Ale já jsme to takto černobíle viděla. Přesně opačně, než mi vnucovala tehdejší česká (takže proruská, nebo spíš prosovětská) propaganda.
Ale když Rusáci odsud konečně vypadli a jak tady, tak i v Rusku padnul komunistický režim, tak ta moje rusofobie postupně vymizela. Mám je donekonečna nenávidět za to, co nám před 45 lety udělali? To bych ovšem musela ještě mnohem víc nenávidět Němce, kteří zde – na rozdíl od Rusáků – skutečně vraždili, popravovali a vypalovali celé vesnice. Není náhodou pro můj vlastní spokojený život důležitější schopnost odpouštět, než v sobě nosit nekončící zlobu a nenávist?
Nenávist ke všemu ruskému, která je mi mediálním mainstreamem vnucovaná dnes, mi přijde podobná, jako byla svého času za Hitlera nenávist k Židům. To oni přece za všechno můžou, je potřeba jim zkonfiskovat majetek (v každých zprávách České televize se tomu věnuje podstatná část vysílacího času), je potřeba je vyobcovat do ghet a nepouštět je mezi ostatní lidi (zatím se tak děje u ruských sportovců). Nebude náhodou brzy muset každý Rus nosit nějaké označení, že je Rus? Jako museli tehdy Židé?
Prostě mi to vadí a odmítám se toho účastnit. Není to přece tak dávno, kdy se v médiích donekonečna zdůrazňovalo (např. v souvislosti s odsunem sudetských Němců), že princip kolektivní viny je naprosto nepřijatelný a odsouzeníhodný. Tak proč se teď v těch samých médiích tento princip uplatňuje na Rusy?
A co už vůbec nechápu je to, proč bych měla zároveň milovat Ukrajince a zároveň nenávidět Rusy, když tehdy v roce 1968 a po celou dobu okupace obojí pro nás byli Rusáci? Stejně jako všechny národnosti bývalého SSSR. Rusko už se nám za invazi omluvilo, Ukrajina nikoliv (ani to po ní nikdo nechtěl).
Navíc si myslím, v souladu s R.Kennedym juniorem, že tu dnešní válku na Ukrajině vyprovokovali američtí neokoni. Viz:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Pet-slov-stacilo-valka-byt-nemusela-Ale-u-nas-to-chteli-Rekl-mozny-prezident-USA-735551
Ospravedlnujeme sa sudetakom a milujeme nemcov … banderovci ako esesaci, tak je logicke, ze milujeme ukrajincov ako nemcov …
Milena
Servilita vůči angličtině jde u Parlamentních listů tak daleko, že ,,Nevstoupím do NATO“
pro ně představuje pět slov.
Ale přesný překlad přeci je „Ja se nepřipojím k NATO“, pět slov 😉
Mam to podobne, Mileno. Jsou to ty dusevni kotrmelce; nekteri z nas je zvladnou, a nekteri uz nemaji tu pruznost. Tenkrat lhal Zapad min. Dnes je to naopak.
Tenkrat se pokrokova levice zasazovala o pracujici. Dnes se zasazuje o uchyly.
Kdysi byly „barevne revoluce“ od spoda, jeste v Tunisku to myslim tak docela bylo; dnes je to globalisticky trik a pokus o puc ve prospech kleptokratu. Atp.
Tech kotrmelcu je tolik.. ze to chce trampolinu.
„pokroková levice“
je dnes jen dehonestující
Nálepka ( a neni to kapitán )
Mám to stejně ! 😊
Milena: Mnozí liberálové po 11. září 2001 tvrdili, že kolektivní vina muslimů je nepřijatelná. Tvrdili i v roce 2015, že demokracie musí přijímat neomezené množství imigrantů. Teď hlásají kolektivní vinu. Všecko co jim kdysi a oprávněně vadilo na jednotkách jako byli Arkanovi Tygri, dnes velebí v případě Azova. Liberální veletoče těch, kteří věří, Albánci mohou dva národní státy a národy jako Abchazove žádný stát.
Paní Mileno, lepší než Vy bych můj pohled na sověty, pro nás (promiňte) staré, rusálky nevyjádřil. Jediné snad, že mi od 68tého ruština nevadí jinde ve světě, ale u nás strašně.moc. za rusáků, když tady byli, tak byl maximálně na Václaváku vidět jejich důstojník a za ním 3 meetry jeho pucflek táhnoucí jeho nákup. A dnes…v Praze hlasitá „ruština“ kam vlezeš…najednou si připadám jako na zabraném domově…
Kocoure, jsem rád, že Vás mohu číst – tady i u Vás …
Děkuju.
Kocour napsal velmi důstojný text, pod kterým se takové handrkování nehodí. Možná jste si i bejval mohl všimnout, jakého charakteru ten článek je. Když váš to ale tak úžasně baví, mohl jste mu tady tím roztomile blahosklonným způsobem rovnou napsat, že se snad přece z tý vaší skvělý zábavičky neposerinká. To by přece taky bylo zábavný. Takovej já u toho vašeho ostrovtipu jen obdivně zíral. Jste pokaždý přímo trefil Bramac na hlavičku…
Aha? Tak já to napíšu krásnýmu žlutýmu smajlíkovi, co pobaveně vysvětluje Kocourovi, ať není s tou důstojností tak úzkoprsý. A než to stačím poslat, tak je smajlík vaporizován a můj komentář je osiřen, zůstane tu viset jako výkřik kamsi do nikam.
Tak tyto dva mý komentáře taky dejte pryč, protože už není koho karát… 🙂
Ále nebojte, já si to přečíst stihnul =) A píšu, jak píšu… a z mazání se neposeru =).
Stihnul? To je dobře. A rozhodně se neposírejte, mě pak už stejně šlo sebestředně o sebe, abych nevypadal, že si koresponduju s vysněnou osobou. A kdybych si nepoplet Homera s Kocourem, třeba bych vám to bejval ani nepsal. Ten článek je opravdu důstojný, tak jsem se chtěl „zastat“ autora.
Dobrý den, dobu před rokem 89 jsem moc nezažil, takže nemůžu hodnotit , zato během 20 let ve svém zaměstnání potkávám lidi z opravdu celého světa a taky Rusy z doby před Ukrajiny napadení. A řeknu vám, źe někteří z nich byli teda extrahovada narozdíl od lidí ze Západu. To ale neznamená, že bych byl rusofob. Spíš naopak – na truc té západní propagandě a pokřiveným, falešným evropským hodnotám.
Chyba, toto měl být jako samostatný příspěvek.
A v záchvatu spravedlnosti jsem to navíc pěkně doplet. Homere, sori jako, ten text je samozřejmě váš, Kocour mě tou výzvou vyloženě dezorientoval 🙂
To já mám takové své šťastné dny, na co sáhnu, to se nad očekávání daří. Tuhle jsem k42 vesele kladl otázku, jestli podle něj opravdu tank váží 130 tun, odpověděl, že když si to skutečně přečtu, tak píše, že tolik váží přepravník s tím tankem. Tak já to vzal zpět, že jo, že s dopravníkem to je ok…
Já dnes vyloženě perlím…
Odvolávám, co jsem odvolal a pro jistotu už nikomu nic neslibuju. Tak jsem pro jistotu ca potřetí – počtvrtý kouk na nadpis, a vono tam je, že Homer uveřejňuje Kocourův text. Ehm, může mi raději někdo pro všechny případy potvrdit, že tentokrát už to snad vypadá, že už jsem zorientovanej?
Kam jsem se proti tomu s tím tankem a přepravníkem, co se stal dopravníkem, hrabal…
Co že se to má přikládat? Froté ručník?
„Ale beze všeho, situaci vysvětlíme, jak si račte přát“ ozvalo se ze sluchátka „pouze v rámci slušných mezí zcenzurujeme několik tradičně užívaných slov, ať to tady nevypadá jako na latríně…“:
– Pan Kocour včera napsal text
– Panu Houmrovi se moc líbil, tak ho zveřejnil (předpokládám že na souhlas autora)
– Všem se moc líbil, jak včera, tak dneska, tak pod něj začali komentit
– V textu se nachází fráze „rusofobie“, takže Scallop začal prudit, aby všecky nas*krknul
– Targuse Scallop nas*štval, tak se ho snažil naoplátku taky nasrat (je mi líto, ale u Targusa mi ta autocenzura nějak nefunguje…)
– Pošuk, začal prudit Scallopa, aby ho nas*štval. Teda ☺, Teda já
– Pan Kocour se podivil, že vzájemné nas*krkování vůbec někoho baví
– Pana Houmra nas*zlobili všeci zmínění, a tak s nima vyrazil dveře. Teda krom pana Kocoura, ten je v tom nevinně, a nikoho nenas*zlobil.
– V rámci vaporizace se začaly jednotlivé příspěvky pod články náhodně prohazovat, vznikl bordel, ten se pak roztřídil, a už je to OK
– Teda krom anonyma. Teda Scallopa. Ten nejni OK ale KO
– A já vlastně taky asi ne… estli jsem už taky nas*krknul spamfiltr, tak jsem taky KO. Carpe diem =)
A takhle situace vypadá rozpleteně.
Nejsem zrovna ten, kdo by měl koho kárat, ani si nedělám ambice. Stejně by mě to nebavilo. Ale určitě patřím k těm, co „burcují“ k ignoraci trollů, ať už je článek jakéhokoli charakteru. A pravda je, že zrovna u tohoto mi krmení trolla dostat překáží, i když nemám žádný osobní vztah k autorovi ani editorovi (který jsem si navíc poplet). Přišlo mi taky trochu zbytečně jaksi přezíravý, jak jste tam (už smazaně) odpověděl.
Prvotní mojí motivací je to trollení. Jestli to některý bude číst, nejspíš jej potěším, tím, jak mě děsně serou. Což je jejích prvotní potřeba k ukojení, pro tu slast z podráždění jiných si do diskusí chodí. Nejen komunikace s nimi, ale i to, když si jen o sobě v diskusi přečtou, jim působí duševní vůdcův hlavní stan. Takže jsem na vás reagoval tak, jak jsem reagoval.
Že se mi styl nebo obsah psaní u někoho líbí a u někoho zase ne, to není podstatné, moje taky jistě ne každýmu šmakuje. Opravdu ale neumím pochopit, proč někdo vědomě poskytuje prudičům potravu, bez který by pošli hlady. Jistě umíte rozeznat, když někdo píše a obhajuje věci, které jiným sice nekonvenují, ale není to to trollení. A stejně tak, když už je. Jistě ne pouze vy, taky velká většina dalších. Setkal jsem se tu ale, že někdo si prý na nich „brousí argumentaci“, někdo zase svými odpověďmi „vyzdvihuje jejich hloupost“ apod. No, pokud se bez toho neobejdou a neuvědomí si, jak je to přesně obráceně, tak budiž. Ale opravdu nikdy nepochopím odpovídání či dokonce konverzaci těch, kterým dle mého soudu nečiní problém vědět, že jedinou cestou je nechat mlčky ležet jakýkoli jejich výplod bez vyjímky.
Nepritel zmaten nemuze zasahnout nase rady.
Simpsonem Zkocourovanej Homer Starsi uz strasi , zasadil kazdymu drollovi infarkt do duse…Frote rucnik , ani porucnik, nepomuzou.
Ale jsme ostraziti , na strazi miru ,pripraveni a mame skryte zalohy a kadry. ..
De rozvedcik z kasaren , hlavu plnou prasaren..
Ale soudruzi neco takoveho a verejne , aby rozvedcik a komunista… ihned to zmenit, soudruzi.
„De rozvedcik z prasaren , hlavu plnou kasaren“..
/Takhle soudruzi nepritele uspesne oklameme/.
Spravne ,soudruh muze byt zvolen z kasaren rovnou do vyssi funkce..
Soudruziiii, dobra zprava . Mame ted naseho tajneho agenta , naseho soudruha rozvedcika v nejvyssi funkci v jednom nejmenovanem state …
Uspech nas nemine, soudruzi.
Sami poznate brzy co umi , jak zatoci s burzoustem a mezinarodnim nepritelem , rozvracecem nasi delnicke tridy. Naseho socialistickeho zrizeni a statu.
Zdar soudruzi, zdar soudruhu veliteli.. At zhyne kapitalista a jeho prisluhovaci.
Rozchod.
piccolomni.
Tak mne napadlo,proč se u nás mluvilo o posilování mostu,ono je to k vůli velké zátěží tahače s naloženým tankem.
Dobrý den, k tomu odsunu sovětských vojsk v roce 89. Nezapomněl jste na Kocába ? :-;
Na spoustu věcí a lidí nedošlo. Ani kdybych napsal knihu, tak by tam všechno nebylo.
Moc prosím – nechte ty trollly na pokoji. Když reagujete, tak hned obživnou a začnou dále provokovat.
Věřte mi, nechat tak, troll za půl dne chcípne. Nad trollem se nedá vyhrát jakoukoliv diskuzí.
Jinak konstatuji že článeček asi není úplně špatný, když je trollí aktivita tak vysoká.
Já jenom, že by mě opravdu zajímala Kocábova zásluha v této akci. Jestli není zbytečně zveličována.
J8 nevím, moc jsme to nesledoval. Spíš vůbec. Ale vypadá to tak, že Michael Kocáb dostal od OF úkol, aby sledoval odsun sovětů a nějak na ně „dohlédl“. Tenkrát byl Pražský výběr slavná kapela a Kocáb ve svém dlouhém plášti známá osoba. Tak se staral a byl vidět v TV. Víc nevím.
Samozřejmě, ne jen zveličována, je to vlastně pohádka. Vy jste tomu někdy věřil?
Kocábova zásluha byla jen v tom, že si kadeřil peří.
Sovětská armáda byla zárukou toho, že filcák proběhne bez krveprolití. Bránila nadšeným soudruhům typu Petr Pavel-Minařík střílet do vlastního lidu.
A po dokončení úkolu spořádaně a podle plánu odjela.
On si možná myslí, že tu zásluhu má. Já si myslím, že se limitně blíží nule. Ve skutečnosti to byla politika Gorbačova a Ševarnadzeho, dělali to tak všude. Až se jim ten SSSR rozpadl. Otázkou je jediné – jestli byli tak blbí nebo zaplacení.
Chodíval jsem tehdy pravidelně do sauny. Chodili tam taky ruští důstojníci. Celkem normálně jsme se bavili.
Říkal jsem jim, že mám radost, že jedou pryč. Smáli se, a říkali, že si to třeba po nějaké době přeberu. Až sem přijdou Němci a Američani.
/Proboha, proč odpovídáte tomu trollovi?
Proč by i prostí poddaní neměli právo být baveni zrůdou? Nutno ji krmit aby pokračovala v představení.
Trochu jsem to srovnal. Omlouvám se těm, kteří na udatného bojovníka (skrytého za klávesou Enter) reagovali a jejichž příspěvky jsou teď mimo kontext (zvlášť se omlouvám Piccolominimu). Nelze mu to mít za zlé, pokud by bojoval z přesvědčení (sám se tak bavím na Novinkách), ale obávám se že z Vašich reakcí měl jen srandu. Proto platí to co napsal StK: neragovat.
Dnes při preventivní prohlídce mne paní doktorka ubezpečila o tom, že stařeckou demencí rozhodně netrpím (a snažila se dost, aby to měla podložené) …
A tak jsem se usnesl na tom, že právě dnes (opět) oslavím Den vítězství – ve shodě s těmi, jež nás osvobodili od zvěrstev německých uchvatitelů …
Pivo v mé hospůdce bylo jako křen …
Jenomže doma mne přepadla myšlenka, že je možná všechno jinak: co když jsem jen nakažený třeba takovou BRUSANGSASskou fobií?
No a teď se užírám otázkou, zda jít či nejít za paní doktorkou znovu. Babo raď …
Za komanče si člověk ladil Laxík, Hlas Ameriky, na vojně (třeba u nás u VÚ 6110 Ketkovice, plro) rakušáka na televizi (s vědomím přísného postihu) – zkrátka běžný obyčejný člověk nechtěl být přisluhovačem režimu, který mu znemožňoval cestovat nebo nabývat legálně nadstandardních hmotných statků.
A dnes? Dnes si ladím ruské stanice s vědomím možného postihu. Zase nejsem přisluhovačem režimu, který zavádí cenzuru a omezuje svobodu slova. Přisluhovači režimu jsou tzv. lepšolidi. Dříve byli lepšolidmi komunisti.
Víc by mne možná zajímalo, kdyby třeba Šafr, Novotný, Drábová nebo Benešik odpovídali na otázku proč jsou rusofobove… Pokud by tedy vůbec uznali, že jsou rusofobni….
Jaká sekta? Tady je celá plejáda rozdílných názorů. Dej si nick a dodržuj ho, ať ti můžu vykat.
Re: Anonym
Ne. Vadí, že jseš blbej a navíc uplácenej. Pravidelně.
Vy jste od novin? Že se tak blbě ptáte.
Od novin? Kde?
že jo
to se člověk umaže, jen do redakce vleze
i na duši
Tak Dana studovala poslední ročník gymnázia v přípravce na studium v SSSR. Přijímačky na studium jaderné fyziky v Moskvě udělala, ale proč si to nakonec rozmyslela, nevím.
Třeba tam měli moc velký nároky.
Kdyz srovnam obdobi let 1968-1990 a 1990-2023, tak to prvni mi neprijde tak uplne spatne ….
Kdo nezazil, nepochopi …
Kdo zazil, nezapomene …
Tehdy byla blbá totalita, nyní je totální blbost.
Za normalizace bylo špatně to, že se k moci v zemi dostali převážně poserové, převlékači kabátů, kariéristi. Protože ti, kteří neodvolali, byli vylučováni z komunistické strany a zbavováni svých míst v práci, takže šli většinou mnohem níže s platem i vlivem. Kromě toho existovala řada pitomců, kteří mají vždycky radost z toho, že někoho zkrouhli, a ti jim to dávali vyžrat. Bývali postiženi i manželé/manželky a taky děti.
Znám to z osobní zkušenosti. Já a bratr jsme se dostali na VŠ jenom přes přímluvu známého, člena strany (bratr až po třech letech práce jako závozník v ČSAD). Sestra se nedostala na gymnázium. Matka se nestala vedoucí vychovatelkou v družině.
Podobní lidé („křiváci“) se postupně dostávali k moci i v ostatních socialistických státech. Bezprostředním dopadem tohoto trendu bylo to, jak snadno se lidé nechali přesvědčit na kapitalistické převraty ve svých zemích, na následné vyprodávání na Západ atd.
Přesto si nemyslím, že se lidé mají materiálně líp, než třiceti nebo padesáti lety, naopak.
Já, jako absolvent technické VŠ, jsem si přišel na slušný výdělek. Myslím si, že když si odmyslím inflaci těch více než třiceti let, tak můj výdělek zhruba odpovídal tomu někdejšímu. Nemohu ale zapomenout na pravidelné příkazy (tak co dva tři roky) k rituálnímu propouštění. Bez ohledu na skutečnou ekonomickou výhodnost nebo nevýhodnost, v poměrně pravidelných intervalech přicházely příkazy od majitele „snížit stavy“, které probíhaly rituální formou obětování nejslabších. Toto považuji za mimořádně odpornou stránku kapitalismu. Manažeři a majitelé firem to ovšem často chápou jako náboženství. Obvykle se za drahé peníze najme poradenská firma, ta pak dělá časové snímky a sdělí vedení, že doporučuje propustit 5-15% zaměstnanců. Úroveň těchto posudků je neskutečně nízká. (Pamatuji si, že jeden zákazník nás takto tlačil ke snížení ceny . Vybral si stroj, a snímkoval. Vyšlo mu, že nejdůležitější je čtvrtý valcíř (takový pomocník, typu podrž to, přines ono), kterému jsem řekl, ať se k.rva hýbe, nebo půjde ven. Naopak první valcíř (nositel know-how, nejzkušenější pracovník), získal velmi nizké hodnocení, protože pořád jenom hleděl do (řídícího) počítače a na materiál. S tím hodnotitelem jsme se chytli za krk. Vyrazil jsem ho před budovu a manažeři museli hasit konflikt. Naštěstí to zákazník pojal jako divadlo v italském stylu, cenu jsme nenížili, kupoval dál.).
Dělníci a lidé, kteří nuceně museli přejít na jiné tzv. „profese“ (například pojišťovací agenty), se mají v průměru podstatně hůře, než tehdy. Ano, můžou jezdit v létě do Itáli, pokud na to ovšem mají (teď už na to většinou nemají). Nemusejí stát ve frontě na banány. Zato musejí občas stát ve frontě na pracáku, což znamená podstatně horší ponížení. Mám kamaráda, který nemohl víc než půl roku sehnat žádnou práci (je starý, je jenom vyučený). Teď sehnal práci na dobu určitou a je šťastný, že nemusí žebrat o podporu. Na jak dlouho?
Kdysi, když byla matka rozvedená, s nižším platem, než by měla jako vedoucí vychovatelka v družině, s čímž původně počítala, měla dceru na střední škole, oba syny na VŠ, a přesto nežila v bídě. Já i bratr jsme měli sociální i prospěchové stipendium, velice levné ubytování na kolejích, velice levné a dobré stravování v menze. Peněz jsem měl tolik, že mi matka kupovala jenom oblečení. Pokud jsem to přehnal s alkoholem a utratil všechny peníze, bez problémů jsem mohl odpracovat jednu nebo víc velmi dobře placených směn s velmi nízkou daní (5%?) v některém z hutních nebo strojních podniků v městě, kde jsem studoval.
Za hlavní negativum těch časů pokládám podstatný pokles morálky vládnoucí vrstvy, který nese své plody i dnes.
Domnívám se, že kdyby otec tušil, kam to může vést, tj. ke kapitalismu, vykradení, zadlužení a fašismu, ruské tanky v roce 1968 by vítal. Nebyl posera a určitě by byl schopen nést i nepřízeň lidí, kteří nechápali, že se to celé mohlo překlopit už v roce 1968. Selhali vysocí straničtí debilové, jako byl Dubček.
Pro mladší docela výživné … A upřímné …
Jeste bych dodala, ze kdyz se v Ceskoslovensku dralo k moci vic a vic „krivaku“, tak ti se v te dobe drali k vetsi moci i na Zapade. Vzpoura deprivantu je globalni.
Ve dvou světových válkách a v jedné studené jsme stáli po většinu času na temné straně a přesto jsme se vždycky dokázali považovat za oběti i vítěze. A chovat se ještě hůř…
Takže rusofob nejsem hlavně kvůli studu.
Proč nejsem rusofobem?
Proč …proč…. To je otázka…
A proč bych jím měl být?
Asi tak.
Jsem na tom podobně.
Dle mého názoru průser mezi Ukrajinou a Ruskem nezačal mejdanem na Majdanu ale už v roce 2004 oranžovou revolucí. Již tehdy byly položeny základy k nenávisti mezi východem a západem zpochybněním voleb a protlačením takzvaně prozápadního Juščenka.
Následně pak šla ekonomika ukradiny pod vedením prozápadně orientovaných loutek do pr…yč.
A když si pak ukradinci nakonec zvolili toho stejného Janukoviče, který nesměl být zvolen v roce 2004, byl průser na krku.
Re: Anonym
Ty volby byly zpochybněny na Ukradině, douč se to.
Re: Anonym
Špatní voliči byli potrestáni na Ukrajině, mamlásku.
Trestní bataliony Dněpr, Azov, Ajdar, blablabla…
První, kdo začal střílet byly NEvojenské a NEstátní bataliony financované Kyjevem a vypravované z Kyjeva.
Fakt se to douč, nebavíš mě.
ále Targu – „komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí“ je zcela zbytečné odpovídat,
Re: FJ
Nikoli, průser na UA započal schůzkou Jelcina a Kravčuka.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/obrazem-smrtelne-krece-sssr-pripomente-si-konec-imperia-ktere-padlo-pred-25-lety_201612081414_mslezakova
Od té doby započala neuvěřitelná masáž všech Ukrů a vzkříšení živých mrtvol – ukrajinských kusů, které stihly utéci před Rudou armádou. Spousta jich byla v Kanadě.
Hodně podobný scénář proběhl i v Pobaltí.
s tím, že tam Rusům zakázali mluvit rusky na úřadech a ve školách. Nejhorší je v tom Lotyšsko.
Když to bereš takhle, tak máš samozřejmě pravdu. Holt jsi zase nejhezčí a nejkrásnější.
Průserem ukradiny prostě je, že vznikla.
Přirovnáno k českým reáliím je to jako kdyby se chodové prohlásili národem a chtěli samostatnou republiku. A plzeňáci by mohli býti oním zmíněným Pobaltím.
S tím MALIČKÝM rozdílem, že Lenin a spol. dal oběma možnost právně svou územně správní jednotku, užívat beztrestně svůj jazyk a vytvořit si svou vlastní samosprávu.
Ukrové dokonce za vstup do SSSR dostali nemalá území do své správy.
Kdo z vás to má?
Ukrajina byla samostatným členem OSN.
V sovětské ústavě z roku 1936, tzv „Stalinské“ bylo právo svazových republik na odtržení.
Prakticky akademické, tak jako právo občanů na odpor podle článku 23 ve zdejší Listině práv a svobod.
Jak psali moskvané v roce 1818 měkké i, nevíte? jakým znakem
Nejsem žádný znalec (jestli se pletu, tak nechť mě někdo fundovaný opraví), ale myslím si, že:
і ( ï ) (ижеи, инить) — буква кириллицы, существовавшая в русской письменности до реформы 1918 г, когда ее заменили на И. Числовое значение в кириллице — 10, отсюда распространённое название «И десятеричное».
В русском языке i, ї (впоследствии писавшаяся с одной точкой — і) употреблялась перед гласными и перед й (исторія, русскій) и в слове міръ в значении «Вселенная», «общество» для отличия от слова миръ в значении «отсутствие войны».
https://vk.com/@artmusvn-chto-vy-znaete-o-bukvah
https://1url.cz/4ryz5
Jo, díkas
Není zač. Nějaké „plnotextové“ příklady z té doby jsou např. zde
https://1url.cz/9ryuu
kliknutím na odkazy se zobrazí stránka a na ní vlevo dole „full view“
Viz graždanka vyvinutá z cyrilice. Jako i bez tečky. Víc na netu….
díky
Ne.
Průser Ukrajiny vidím v tom, že pojem ukrajinského národu je definován nenávistí k moskalům. To je základ a k tomu se nabalují ty historické fikce typu, že ukrajinský národ je nejstarší v Evropě a vznikl v 7 tisíciletí před Kristem(vysokoškolské studie).
Většina Ukrajinců doma mluví doma rusky nebo suržykem, na veřejnosti jakmile jsou emocionálně rozhozeni zapomenout na ukrajinštinu a mluví tak, jak jim zobák narostl. Hospodářství Ukrajiny se buď rozpadlo nebo bylo rozkradeno, a tu bídu je třeba na někoho hodit – proč ne na Rusy?
Ale proč musíme výt s nimi my, to nechápu. ( i když trochu jo, ale přijde mi to iracionální)
Parlament (sovětský) nechal rostřílet Boris Jelcin, oblíbený mopslíček Západu. Ten jim nikdy nevadil, přestože (naopak, právě proto že ) byl opilec a lump.
Ostatně, to je aktuálně vlhký sen Západu – zlikvidovat současnou věrchušku a nasadit tam zločince, jako byl Jelcin. To by se to zase kradlo!
Není moc co dodávat. Díval jsem se dnes na přehlídku na Rudém náměstí a bylo mi smutno. Ze zahraničních hostů jsem poznal jen srbského a běloruského presidenta. Čekal bych tam všechny slovanské presidenty. Jenže jsou momentálně zaprodaní.
.. Zato na novinkách – dle komentů je zde samý bojovník, který nejlépe zítra vyráží pomáhat okradině.
Zbudou jen proameričtí mopslíci
asi tak, prežil som 1968 rok. Ako omladina sme hrozili päsťami 21.augusta a potom sme im nosili jedlo a debatovali ……. som rád, že nás neoslobodili USA ako Irak, Afgán, a nerozjebali ako Belehrad………….. ale ja som už starý,hlúpy a škaredý dezolát 🙂
dík
Dovoluji si připodepsat.
Já také. Ten článek mně mluví z duše.
Mně též. Akorát mám ráda i novější ruskou literaturu, hlavně sci-fi a fantasy. Ta stojí za to. Bratři Strugačtí – bez zajímavosti není, že jeden prožil a přežil obležení Leningradu a druhý pochod po zamrzlém Ladožském jezeře. Z novějších autorů je to např. Sergej Lukjaněnko.
JIstěže.
Strugačtí jsou špička slovanské SF stejně jako S. Lem věděli, že jakákoliv SF je antropocentrická.
A ten ze Stugackých, který přežil blokádu o tom napsal drsnou knihu.
No vidíte. A teď by ten Žid Lem byl Ukrajinec. Paradoxy.
Jaké prášky, prosím berete?
Bordel a bordel , nepritel bordelu je jen poradek a ten se zavede a zodpovednost , kazdej si rozhodne ,co chce.
Kdo bude pro rusa a kdo proti. /Fair enough/.
A pak jednoduse si kazdej ponese spravedlivy nasledky, za sve rozhodnuti.
Nekdo pude k soudu a pak rovnou na Krim a jinej zase pude na U. na rusa a na Krym.Dobejvat..
/Krim ,slangovej vyraz pro vezeni , vod kriminal/
Bratři Strugačtí, Stanislaw Lem, to je skutečná sci-fi. Hledající. Hledící do budoucnosti. Snažící se najít co nejlepší cestu, skutečný pokrok.
Kdysi byl průkopníkem takové sci-fi Jules Verne. Kdysi četl verneovky každý kluk. Mělo to nemalý vliv na volbu jejich povolání. Bylo to jednou z příčin, proč průmysl a přírodovědný a technický výzkum fungoval. Nadšenci jsou totiž pro pokrok zapotřebí. Zkuste se nadchnout třeba pro deriváty. Ano, vím, že se nadšenci pro deriváty najdou (Nadchnou se pro to, jak si bezpracně nahrabat.). Ale jaký je z nich užitek?
Možná už čtyřicet let klasická sci-fi neexistuje. V nejlepším případě se jedná o postapokalyptické vize, nebo military. Zcela běžné je míchat prvky vědy a fantasy. Dáte do vyhledávače sci-fi, prohlížíte titulní stránky a na všech jsou zbraně. Kdysi tohle téma rozebírali Strugačtí v knize „Pondělí začíná v sobotu“. Válečná a apokalyptická sci-fi byla tehdy typická pro Západ. Teď už je to všude. V Rusku taky.
Jaký pokrok můžete čekat od lidí, kteří věří, že všechno vyřeší kouzelný prsten?
Sergej Lukjaněnko ale patří k tomu nejlepšímu, co z pohrobků sci-fi zbylo. Na rozdíl od jiných se ještě pořád snaží v knihách hledat cesty.
Jsem ráda, že souzníme.
Tak jest.
Jen bych se zastal postkatastrofické literatury. aá říká o člověku a lidech hodně věcí.
Robert Merle nebo Knut Faldbakken třeba.
Nejsem si dost jist Starý kocoure, že cituje K. Čapka dost přesně. Pokud, rád bych si nechal vysvětlit, jak je možné odstranit zlořády světa, pokud neodejdou od moci jejich nositelé.
Rád bych si také nechal vysvětlit, jaký že tady byl komunismus, když ten měl představovat vrcholnou fázi uspořádání společnosti s materiálním dostatkem a společenskou morálkou, která umožňuje rozdělování podle potřeb, zmizí potřeba peněz, donucovacích prostředků státu a tak …
Tedy a vlastně, ona tisíciletá říše blaženosti po armagedonu, kdy všichni byli zváženi a mnozí shledáni lehkými … . Nebo jak si to představují křesťané. JiH