Prezident má svobodu projevu

Prezident Petr Pavel podpořil vznik Spojených států evropských, tedy federalizace Evropské unie. Mnoho lidí jeho plán kritizuje jako špatný projekt pro Čechy, Moravu a Slezsko. Někteří nesouhlasí, že to řekl jako prezident.

Politický nesouhlas ANO, volání po abdikaci či sesazení NE

Že by dnešní byrokraticky a oligarchický bruselský moloch, který se soustřeďuje na obírání občanů Evropské unie o peníze, aby je přerozděloval pro vybrané skupiny, získal více moci a posílil panství nad občany i členskými státy, považuji za vidinu politické katastrofy. S výrokem prezidenta politicky nesouhlasím. Jsem odpůrce federalizace Evropské unie. Ale prezident jako každý má svobodu projevu a je normální, že politici formulují politické vize. Za realizaci svobody projevu nelze postihovat.

Vize vzniku federální Evropy, tedy Spojených států evropských, stejně jako vize vystoupení České republiky z Evropské unie či rozpadu Evropské unie jsou neslučitelné, ale politicky legitimní vize budoucnosti Evropy. V demokracii je normální svobodná diskuse o politických vizích, včetně vizí přinášející zásadní změny. Ten, kdo hovoří o sesazení prezidenta za to, co řekl v rámci svobody slova a své politiky, jedná obdobně jako když v Maďarsku vítěz Péter Magyar (TISZA) chce odvolat prezidenta proto, že je z jiného politického tábora (FIDESZ), byť je to politický tábor, kam ještě před pár lety patřil i Magyar.

Prezident nemá bobříka mlčení

Naše ústava nedává prezidentovi ani jiným ústavním činitelům bobříka mlčení. Každý veřejný činitel si musí zvážit obsah i formu svých vystoupení a je logické, že dochází k názorovým rozdílům. Stejný názor na určitou věc nemají nejen prezident a všichni členové vlády, ale i předsedové parlamentních komor či předsedové nejvyšších soudů a další představitelé státu. Vystoupení prezidenta nepodléhají spolupodpisu předsedy vlády. Ústavní soud již rozhodl, že spolupodpisu podléhá jen ten akt prezidenta, který má povahu rozhodnutí, což ústní projev není.

To, že někdy vyvolá prezidentův projev nesouhlasné reakce, není věc nová. I na projevy prezidenta Václava Havla někdy reagovali jiní politici nesouhlasně a chtěli prezidentovi vnutit přednášení jen stanovisek projednaných s vládou – např. na Havlovy úvahy o evropské ústavě a evropském senátu v jeho projevu v Evropském parlamentu 16. února 2000. Obdobně vznikl v roce 2005 konflikt o evropskou integraci mezi prezidentem Václavem Klausem a předsedou vlády Jiřím Paroubkem. Dokonce se hovořilo o omezení prezidentových zahraničních cest. I Tomáš Garrique Masaryk byl znám konfliktními postoji, ať ještě v době, kdy prezidentem nebyl (boj s falešnými rukopisy zelenohorským a královédvorským a s pověrou o rituální vraždě v případu Leopolda Hilsnera), tak v době prezidentství, kdy měl nesmlouvavý postoj ve věci fašizujícího legionářského generála Radoly Gajdy.

Prezidenti jsou ve svých zemích významnými osobami a s tím je velmi často spojena názorová vyhraněnost na různé otázky domácího i světového dění. Svoboda různosti názorů je však podstatou demokracie. Výstižná jsou slova Emila Soboty – právníka Kanceláře prezidenta republiky Masaryka a Beneše: „Naše ústava nikde nenaznačila, že by si přála mít prezidenta republiky němým.“.[1]

Ústava chrání svobodu projevu a šíření informací. Významné názory vyvolají polemiku, neboť nikdo se všem. Polemiku nevyvolá jen názor, který nemá myšlenkový obsah. Podstatou věcné diskuse je debata o tom, co se říká, nikoliv, kdo to říká. Většinou až časový odstup umožní nezaujatě zhodnotit pravdivost některých postojů.

Nesnižujme se na úroveň České televize

V listopadu 1989 bylo jedno z hesel: „Nejsme jako oni!“. Vyjadřovalo se tím, že nový demokratický stát nebude používat nedemokratické a protiprávní prostředky vůči představitelům totalitního režimu. Pamatujme na toto heslo. Zastánci svobody slova nemohou klesnout na protidemokratické a protiprávní jednání některých pořadů publicistiky České televize, které útočí na ty, jež si užívají ústavně zaručenou svobodu slova, pokud se jejich názory či různé weby nelíbí pražské televizní kavárně. Zastánci svobody slova musí tuto svobodu chránit i vůči názorům, s nimiž nesouhlasí. Svoboda slova buď je, anebo není. Nemůže být jen pro někoho a jen někdy.

Voliči rozhodnou o politice prezidenta

V demokracii rozhodují voliči. Již za rok bude probíhat prezidentská kampaň a voliči budou moci říci, zda chtějí na Hradě bývalého komunistického rozvědčíka, dříve připraveného bojovat za Varšavskou smlouvu a totalitní ideologii a nyní vzývajícího Spojené státy evropské, anebo dají hlas jinému kandidátovi, který odmítne vznik bruselského federálního superstátu. Rozhodnout voliči. A ti, kteří prohrají, se musí smířit, že na Hradě bude pět let sedět někdo, komu hlas nedali, a bude mluvit to, s čím nesouhlasí. To je demokratický princip vlády na čas.

---

[1] Emil Sobota, Jaroslav Vorel, Rudolf Křovák, Antonín Schenk: Československý prezident republiky. Praha 1934, s. 95.