Jsou věci, které mi u české alternativy nejdou do hlavy. Možná proto, že nejsem s Českem sžitá. Ale taky možná, že se k tomu ještě alternativa nedobrala, nebo ti, co se dobrali, nejsou dost slyšet. Tak o jedné věci napíšu. Říkám si, každá jiskřička dobrá. Pomůže-li zapálit oheň, to člověk předem nemůže vědět.
Co mne od začátku mé exulantské „pěšinky návratu” bije do očí, je to, jak veleuctivě se Češi chovají k lidem, kteří mají tituly, či jsou umělci, či celebrity — no prostě k těm „lepším pánům.” Je to jedna z cest, jak rozdělovat společnost a vytvářet další typy elit. A pak se to promítne i do organizace těch, kteří se snaží stavět proti systému a svolávají demonstrace, místní sešlosti a celorepubliková setkání.
Typický recept je ten, že organizátoři seženou nějaké zajímavé „osobnosti,” které mají přilákat publikum. Samo o sobě je to dobrý nápad. Ale potom tyto osobnosti mluví a mluví, a ostatní naslouchají. Nezřídka jsou tyto osobnosti tak sebestředné, že ani nedají lidem pořádnou možnost klást otázky; nejsou schopny se včas zastavit.
Jde mi to neustálé rozdělování proti srsti. Ne, že by existovalo jenom v Česku. Ale v některých jiných zemích se alternativa snaží tomu čelit. U nás? Vidím jeden mustr, připomínající vztah učitelů a žáků. Osobnosti na pódiu, a obecenstvo. Panel s experty, a posluchači. Lidé, jejichž role je mluvit a dirigovat, a lidé, jejichž role je poslouchat (a míním to ve slova smyslu toho i onoho). No prostě – páni a kmáni. A pak se leckdo diví, že obyčejný občan neumí – či nechce – žít demokraticky a zapojit se do věcí veřejných!
Demokracie potřebuje víc konverzací a méně přednášek. Potřebuje, aby všichni lidé měli možnost udávat témata k přetřesu. A aby i jejich názor našel vyslyšení a pochopení. Potřebuje odvahu jít se svou pravdou na trh; ta kuráž roste u těch, kteří mají šanci veřejně promluvit či diskutovat, a krní při pasivním poslechu. A abych se zmínila i o něčem z gruntu praktickém, potřebuje i člověka se stopkami a zvonkem, který nekompromisně zasáhne, kdykoliv se řečník utrhne z řetězu a zapomene uvolnit prostor jiným.
Tož tak. Klepla jsem hřebík na hlavičku, nebo jsem zbytečně bacila do trámu?
Tituly mají v Kotlině magické účinky.
Někdy mám pocit, že nejvíc důvěry budí titul MUDr a že i řada maturantů jde na medicínu se zámérem stanout na teplé sesli někde v Senátu. Nejmíň.
Seznam MUDrů kteří se čapli v politice a dotáhli do docela vysoko, někteří až do kriminálu, je podezřele dlouhý.
Jen nanátkou:
Marek Hilšer, Pavlík Bém řečený Kolibřík, Martin Barták, úplatný ministr obrany, David Rath s krabicí melounů, Miroslav Macek- Knižní velkoobchod, Bohuslav Svoboda- gynekolog a fíkový list za Béma, Crkvenjaš, manželka ministra, teď se snad snaží Jan Pirk a nepochybně i zástup dalších MUDrů
Docela by mi zajímalo, kolik erár vyplázne za výuku jednoho studenta medicíny.
Myslím si, ze asi docela dost.
***
Ještě že máme Ukrajinu , že?
1. Zákaz vstupu MUDrů do volebního procesu.
2. Konec /téměř/bezplatných vysokých škol.