„Medicína ve své podstatě vychází z pozorování. Dlouho předtím, než existovaly klinické studie, randomizované studie nebo regulační orgány, lékaři léčili pacienty pečlivým pozorováním – sledováním, dotýkáním se, nasloucháním a syntetizováním toho, co jim realita předkládala. Bylo to řemeslo založené na smyslovém vnímání a lidské zkušenosti.
Jen málo historických osobností ztělesňuje tento základní étos více než Philippus Aureolus Paracelsus (1493–1541), výjimečný muž, jehož schopnosti, prozíravost a nebojácné odmítání dogmat pomohly modernizovat medicínu již několik století předtím, než vědecká metoda nabyla formální podoby. Proslavil se svým výrokem, že „medicínu lze studovat pouze z toho, co vidí oči a dotýkají se prsty… praxe by neměla být založena na spekulativní teorii; teorie by měla vycházet z praxe.“
Toto tvrzení není pouhým historickým komentářem. Je to varování. A dnes je toto varování ignorováno.
Mezi tím, co vidí lékaři v první linii, a tím, na čem trvají biomedicínské instituce, vznikla hluboká propast. V mé vlastní praxi – akutní interní a intenzivní péče – se nyní více než polovina nových pacientů dostává do péče s poraněními, která jsou časově spojena s biomedicínskými produkty, zejména s mRNA vakcínami. To neznamená, že v jednotlivých případech existuje příčinná souvislost. Jedná se pouze o rozpoznání vzorce – něco, na čem se medicína opírá již tisíce let.
Mnohé z těchto pozorování jsou však přehlíženy, ignorovány nebo agresivně cenzurovány. Biomedicínský systém, kdysi oslavovaný pro svou rozvážnou přísnost, přešel do defenzivní pozice, která chrání instituce na úkor pacientů. Tento článek zkoumá, jak jsme se dostali do této situace: ke konvergenci regulační neprůhlednosti, etické eroze, politické deformace a opuštění Paracelsových principů, které kdysi tvořily základ této profese.
Pokud má medicína obnovit důvěru, musí znovu najít své morální centrum – a začít tím, že bude mít odvahu vidět to, co je přímo před námi.“
Takto píše americký doktor Joseph Varon. Celý článek zde (https://brownstone.org/articles/philippus-aureolus-paracelsus-and-the-modern-medical-crisis/).
Má různé nápady, jak medicínu reformovat. Také kritizuje medicínu, ve které na místo souhlasu nastoupilo donucení, mandáty. Píše: „Platný informovaný souhlas vyžaduje dobrovolnost, což je základní etický princip, který nemůže existovat společně s nátlakem. Etické analýzy však ukázaly, že nátlakové podmínky související s povinným očkováním proti Covid-19 zásadně ohrozily osobní autonomii a znemožnily skutečný informovaný souhlas. Miliony lidí se podřídily nikoli proto, že se tak svobodně rozhodly, ale proto, že odmítnutí mělo závažné důsledky, včetně hrozby ztráty zaměstnání, omezení domácích a mezinárodních cest, vyloučení z vzdělávacích příležitostí, politika nemocnic a zdravotnického systému, která podmiňovala zaměstnání nebo návštěvy očkováním, vojenské mandáty vynucované pod hrozbou disciplinárních opatření, a všudypřítomný společenský tlak, který stigmatizoval nesouhlas.“
A co z toho pak pochazi? „Pacienti, kteří se domnívají, že jim byla způsobena újma, popisují konzistentní a hluboce znepokojivý vzorec zkušeností. Uvádějí, že když se pokoušejí spojit své příznaky s nedávnou expozicí biomedicínským látkám, jsou odmítnuti, je jim odepřeno řádné vyšetření nebo diagnostické testy, které by za normálních okolností byly standardem pro podobné případy, je jim často bez dostatečného vyšetření reflexivně řečeno, že jejich příznaky jsou spíše psychologické než fyziologické, ztrácejí důvěru v lékaře a instituce, které se zdají být více odhodlány bránit svůj příběh než porozumět jejich utrpení, a nakonec se cítí opuštěni právě tím zdravotním systémem, na který se kdysi spoléhali.“
Píšu tady o tom proto, že v Evropě, daleko víc než v Americe, si lidi nechávají líbit panovačné chování od tzv. věrchušky, včetně doktorů. Je to možná tím, že my vzdorovití jsme v každé generaci utekli jinam, a zůstali ti, kteří byli více ochotni sklonit šíj. Češi si velice na sítích stěžují, jak se k nim doktoři i sestry nevybíravě až ukrutně chovají. Jako v manželství, kde jeden týrá druhého, se nic nezmění dokud lidé neřeknou dost, narovnají páteř, a naučí se jak domáhat slušného chování, tak i sami využijí rozsáhlých možností, jak porozumět svému zdraví, jak dělat rešerše a filtrovat informace, a jak vytvářet sítě pacientů, kteří si navzájem pomáhají.
Zahájím tímto každý týden jednu vinětu: buď o zdraví tělesném, nebo o zdraví duševním, tak jak mne to dlouhý život naučil. Chceme-li, aby byl národ zdravější, nečekejme na změnu shora. Je fajn, když přijde, ale sami máme příležitost toho hodně změnit — a změny odspodu také často pomohou změnám nahoře.
Náš Vidlák si dal úkol corgiho: štěká na politiky a chňapá po jejich kotnících, aby šli přece jen trochu víc správným směrem. Je to záslužná práce. Já spíš patřím k rebelantům, kteří se řídí Gándhího nabádáním: Buď změnou, kterou chceš vidět ve světě. Tedy, žij to, v co věříš. A mým koníčkem je už dávno alternativní medicína a experimentace sama se sebou. A tak se o to každý týden trošku podělím.
Stačí, když se postavíme, a jejich partička skončí.
Chceš toto? Opravdu? (v děloze a prvních dvanáct měsíců)
Ten článek ani nemá cenu komentovat. Paní Vevčo, už dávno nežijeme ve středověku.
Hrubě s Vevčou už nějakou dobu nesouhlasím, ale teď to začíná přetékat. Esoterika, batika, chlupy a korále. Jeden by řekl, že je snad Vevča na alternativu nasazená, aby ji těmi uktrakonspiračními články znevěrohodněla pro nerozhidnuté čtenáře a posluchače. No nic.. Asi čtu tyhle bludy naposled a budu chodit už jen k David Dvořákovina VidlÁkovi.
STOP VEVČINÝM BLUDŮM
🚫🫸👎
Děláte to samé co Seznam. Radikalizuje si své jádro a odhanite zbytek. Úplně jak přes kopírák.
Naprosto souhlasím.. Lidé jako Vevča odhání od alternativy běžné čtenáře.
Z těch úmrti na kovid byl vysmatý kámoš (Rumun), na rakovinu jim umřela tetka. Jeji nejbližší rodině byla finanční odměna za to že podepsali úmrtní list ve kterém bylo uvedena příčina smrti kovid. Tolik podfuku, lži a manipulace jsem nikdy předtím nezažil.
Docela mě zajímá, proč právě C-19, Covid, tak aktivoval nelékařskou (a tím pádem i lékařskou) veřejnost. Takovou vzpouru proti očkování nepamatuji. Já se nevzepřel, protože informace nebyly a dosud nejsou zaručené. C-19 řádil v severní Itálii opravdu dost. Mrtvých bylo hodně. Zdá se, že záleželo nejvíc na způsobu života. Ti, kteříse společně bavili na večírcích nakonec C-19 dostali- ve stejný čas. Asi se nakazili na tom večírku.
Nějaké zjevné vedlejší účinky jsem po očkování (dvě dávky) na sobě nepozoroval. Takže nevím. Onemocněl bych, kdybych odmítl očkování? Statistika v našem malém kolektivu je taková, že neočkovaní onemocněli a přežili, očkovaní neonemocněli nebo jen slabě. (Nakonec jsem zůstal zdravý jediný zdravý z jedenácti kolegů. Očkovaný. Náhoda nebo statistický vzorek?)
K léčení mám takový divný vztah. Celý obor je dneska nesmírně roztříštěný. Jeden specialista mě předává jinému specialistovi, každý mě pošle na nějaké testy a připadá mi to, že to dělají hlavně proto, aby měli nějaké „body“ a tím i důvod k tomu, aby byli zaměstnáni a placeni. Několik odběrů krve, rentgeny, magnetické resonance, sledování pomocí radoizotopů atd. Všechno stojí spoustu peněz (dokonce mi to říkají) a spostu času pacienta, ale vlastní léčba mi připadá jako podle jednoho principu, známého staletí: Lékař léčí, příroda (Bůh) uzdravuje. Když máš umřít, umřeš. Když umřít nemáš, tak se uzdravíš. (To je text z Gogolova Revizora.)
Jak to dělali vesničtí lékaři kdysi, když neměli k dispozici tolik vědeckých postupů?
Ono taky opravdu hodně záleží na důvěře pacienta k kékaři. K několika důvěru mám, k ostatním ne.
Takže jsem docela zvědavý na obsah dalších článků od Vevči. Protože do 67 let jsem svoje zdraví nějak neřešil. Když jsem (málokdy) dostal horečku, tak Anopyrin a několik dnů v posteli. Ale to je dávno. Jsem objednán k několika specialistům až do dubna. Co budou dělat, když mezitím exnu? Jak to zapíší do chorobopisu?
Dostal jsem před půl rokem jakousi nepříjemnou vyrážku. Alergie to nebyla, erysipel taky ne, nakonec paní dermatoložka usoudila, že je to borelióza, (v přírodě jsem ale nebyl vůbec, umírala mižena), dostal jsem tři koňské dávky antibiotik a spoustu něakých mastiček – až to nakonec přešlo. Jsem tomu opravdu rád, protože do její ordinace se muselo chodit už v šest ráno neboť „čísel“ bylo jenom patnáct a na koho nezbylo číslo, měl smůlu. Další den a přivstat si. I s čísly se čekalo skoro do poledne. Jediná dermatoložka v celé městské nemocnici! Soukromou kožařku jsem nenašel.
Takže k „dochtorům“ mám takový značně „rezervovaný“ vztah.
Ano, téměř každý má svůj pohled na věc a své zkušenosti, které jsou nepřenosné dokonce ani v nejbližší rodině.
Sám jsem se očkovat nenechal, chování „odborné veřejnosti“ a státu mne zavčas varovalo, plus k tomu ještě několik dalších „stop“, které mi pomohly určit, s čím máme tu čest. Nonstop sledování okolí a internetu včetně. Bez informací a jejich porovnání s realitou je dnes každý člověk v prdeli.
Onemocněl jsem asi tím prvním „kmenem“, kdy ztráta čichu a chuti trvala asi 10 dní, ale bez teplot, bez dušnosti či jiných potíží, jsem kuřák.
Bláznivá učitelka, která se celoživotně spoléhá na stát (jak po stránce vzdělání, tak pozdějšího uplatnění) je prostě naučená na stát spoléhat, věřit mu a poslouchat jej na slovo.
Protože ONI jako nejvýše postavení jistě dobře vědí, co dělají – tak, jako to věděl a dělal ten předchozí stát, tedy ti předchozí komunisti.
Nenechá si vysvětlit rozdíl v této oblasti (zdravotnictví) mezi 40 lety socialismu a 35 lety „demokracie“.
Dopadla, jak dopadla.
Žere ji nejen to, že mladší bráška měl zase pravdu, přestože je to jen ubohý elektronik s průmyslovkou a ona učitelka se dvěma vysokými školami.
Žere ji hlavně to, že si vlastní funkční idiocií nevratně poškodila zdraví, když opět poslechla stát.
Vidí, co všechno dělají a mohou její vrstevníci a čeho ona už nikdy nebude schopna.
Teď už poslouchá, ale je pozdě…
Samozřejmě, že její důvěra ve stát je pryč – ale pozdě. Nejprve se na ní musel takto fatálně podepsat (to má být odměna za celoživotní práci?), aby následně přistupoval značně laxně k řešení následných potíží.
Jen velkou náhodou neumřela, popisoval jsem to tady.
Protože vylezli z děr jako zombie z dávných dob 🧟konspiračně úchylní pseusopřírodní léčitelé, kteří se rochnili ve faktu, že ještě nebylo dostatek informací. Vznikl tak prostor pro konspirování a rozvoj úchylných teorií jako tady u Vevči.
STOP VEVČINÝM BLUDŮM 🚫🫸👎