O české jaderné energetice 2026

Dnešní česká tzv. znovuožívající jaderná energetika je zbraň v cizích rukách. Máme jásat nebo spíše plakat ? Jásají slepci, hledící do kaleidoskopu. Ti, kdo hledí na skládající se mozaiku, pláčou. Proč tyto věty, když ta česká jaderná energetika dostává nový vítr do plachet ? Pojďme se podívat na události posledních cca 15 let, na pár technických a strategických detailů a udělejme si sami obrázek.

V srpnu 2009 byl vypsán tendr na dodávku zbývajících dvou bloků pro jadernou elektrárnu Temelín. Podmínkou tendru byla existující licence reaktoru v zemi svého původu nebo v některé ze zemí EU.V květnu 2013 jednal tehdejší premiér Petr Nečas v Moskvě s Dmitrijem Medveděvem o dostavbě Temelína a dal najevo velmi kladný postoj k technologii reaktorů VVER (Rosatom) pro Temelín. Téměř okamžitá “kabelková” aféra ukončila v červnu jeho působení ( Petr Nečas podal demisi) a v červenci skončila vláda. V listopadu 2013 začal tzv. „majdan“ na Ukrajině, který vrcholil v únoru 2014. Pár týdnů poté v dubnu navštívil Kyjev ředitel CIA Brennan a krátce na to začala občanská válka na jihovýchodě Ukrajiny. Ten samý měsíc byl zrušen tendr na dostavbu Temelína. V říjnu a prosinci 2014 vybuchl muniční sklad ve Vrběticích, následkem čehož bylo účelové vyloučení ruského dodavatele z následných výběrových řízení pro Dukovany i další lokality.

Čtyři bloky VVER v jaderné elektrárně Dukovany, provozované každý na výkonu cca 500 MWe, mají dnes, tj. v polovině 20. let 21. století, cca 40 let, je nutné prodloužit jejich provoz a nahradit je novými bloky. Tendr, vypsaný v březnu 2022 na jeden až dva další nové bloky, již neobsahuje podmínku, aby poptávaný reaktor o výkonu cca 1000 MWe byl již někde licencován, tj. povolen k provozu. Vítězný jihokorejský APR-1000 z července 2024 není dosud plně licencován v žádné zemi EU ani v zemi původce. V únoru 2023 pouze získal certifikaci od Evropského sdružení uživatelů jaderných elektráren (EUR). To znamená, že standardní design reaktoru splňuje jednotné bezpečnostní a ekonomické požadavky, které tyto společnosti vyžadují pro nové bloky. Certifikace EUR sama o sobě nenahrazuje licenci od národního jaderného dozoru, je to technická norma, nikoli licence k provozu. V Jižní Koreji reaktor APR-1000 v době vydání certifikace EUR procházel hlavním procesem schvalování (Standard Design Approval) u jihokorejského Úřadu pro jadernou bezpečnost a ochranu (NSSC). Toto schvalování nebylo v únoru 2023 ještě dokončeno a k dnešnímu dni (červenec 2026) stále probíhá jak v Jižní Koreji, tak v ČR.

Kauza Temelín byla obnovena v roce 2024, kdy ČEZ uzavřel strategické partnerství s firmou Rolls-Royce SMR s cílem instalovat v ČR až šest reaktorů SMR. ČEZ tímto získal v roce 2025 za cca 6 miliard Kč v Rolls-Royce SMR přibližně 20 % podíl.
Jaderná divize Rolls-Royce Submarines, založená v roce 1954, začala v roce 2015 (přesný měsíc není znám), vyvíjet energetický jaderný reaktor PWR o výkonu 440, později zvýšený na 470 MWe. Dostal název SMR, malý modulární reaktor (small modular reactor). V listopadu 2021 vzniká jaderná divize Rolls-Royce SMR Ltd., kam je tento vývoj přesunut. Že tento reaktor není ani malý ani modulární je dnes zřejmé. Je to klasický třísmyčkový tlakovodní reaktor západního typu (PWR) se svislými parogenerátory a s palivem 17×17 ve čtvercové mříži s tenkými vodícími trubkami. Střední výkon a klasická koncepce ho dnes předurčuje k ceně za elektrickou kWh, která zejména u prvních bloků nemůže větším reaktorům konkurovat. Cenu by mohla mírně snížit případná standardizace bloků v případě většího počtu objednávek. Politicky a ekonomicky nestabilní vývoj v Evropě takový výhled neposkytuje. Jaderná bezpečnost těchto bloků zůstává na úrovni dnešních tlakovodních reaktorů generace III+.
V červenci 2025 byla podepsána první dohoda o zahájení prací (Early Works Agreement – EWA) za účelem spuštění přípravných činností pro výstavbu prvního SMR, v dubnu 2026 následoval konkrétní Early Works Contract (EWC) na konkrétní projektové a licenční práce nutné pro získání stavebního povolení pro první SMR v Temelíně.

Na dostavbu reaktorů v Temelíně najednou nebyl třeba žádný tendr ani původní podmínka, aby reaktor byl již někde licencován. Reaktor Rolls-Royce SMR 470 MWe existuje dosud pouze na papíře v projekční kanceláři dodavatele, který má zkušenosti pouze s ponorkovými vojenskými reaktory. Jaderný energetický reaktor nikdy neprojektoval, nezkonstruoval ani neuvedl do provozu. Protože divize Rolls-Royce SMR nedodává jaderné palivo, počítá s dodávkou odjinud, např. od Westinghouse (případně od Framatome). Část své společnosti, která dodává řídící systém reaktoru, Rolls-Royce prodal v listopadu 2021 za 2 miliardy liber společnosti Framatome.

ČEZ, resp. český stát, již chystá v Temelíně staveniště pro výstavbu jaderného reaktoru, který je dosud jen na papíře, není vyzkoušený a odladěný, není nikde licencovaný. Palivo pro něj i řídící systém musí dodat jiné firmy z jiných zemí. V červenci 2026 ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček při jeho návštěvě Velké Británie podepsal memorandum o porozumění na stavbu bloků Rolls-Royce SMR v dalších lokalitách, zejména Dětmarovice (Ostravsko) a Tušimice (Chomutovsko).

Podívejme se nyní na kauzu Rolls-Royce SMR v České republice ze strategického politického hlediska:
1) Bloky 470 MWe začnou zabírat drahocené lokality, kterých je v ČR velmi malý počet. Pokud bude všech šest těchto bloků realizováno např. v Temelíně, Dětmarovicích a v Tušimicích (spolu s oběma jihokorejskými APR-1000 v Dukovanech), po odstavení bloků VVER v Dukovanech (4×500 MWe) a Temelíně (2×1085 MWe) z důvodu vyčerpání jejich životnosti vzroste cca po roce 2060 (popř. 2080, jak oznámil ministr Havlíček), celkový instalovaný výkon v jádře v ČR o cca 650 MWe. To je po postavení osmi nových reaktorů ta nejvíce optimistická varianta. Méně optimistické varianty odhadnete sami. Další, zejména větší bloky, nebude v podstatě již kde stavět, nebude kde.

2) Neexistuje garance spolehlivé funkčnosti bloků Rolls-Royce SMR 470 MWe, protože nikdy nebyly licencovány, postaveny ani provozovány. Tzv. dětské nemoci technických uzlů vždy potřebují na doladění 15-20 let.

3) Ke strategické eliminaci funkčnosti těchto bloků stačí, aby jeden z klíčových elementů jaderného ostrova (britský, americký a francouzský) „přestal mít chuť“ např. politicky spolupracovat. Výsledkem bude „nejádro, resp. neelektřina“ v ČR. Že lze takový stav „vyrobit“ snadno, si jistě umíme představit.

Tak jak nám vadí závislost na Rusku v některých surovinách, kauzou Rolls-Royce SMR se Česká republika stává dlouhodobým rukojmím kolektivního Západu. Stačí, aby se „někde na Západě někdo trochu rozzlobil“ a v ČR z těchto reaktorů nebude elektřina. A jiné bloky nebude již kde postavit. Někdo nesmírně spěchá, aby tento stav nastal. Z výše popsané chronologie událostí velmi okatě vyplývá, kdo, kdy a proč konal. Jména odpovědných jsou veřejně známa a nebudou zapomenuta. Z hlediska energetické bezpečnosti státu lze hovořit o vlastizradě.

Autor: Energetik

Velmi stručná historie československého jaderného průmyslu od r. 1955 – 2020 aneb jak jsme se dostali na 4. místo na světě ve výrobě jaderných reaktorů

Co se za socialismu podařilo vybudovat